České Velikonoce

Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, během kterého si věřící připomínají ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pro křesťany začíná velikonoční doba už čtyřicetidenním půstem, během kterého se u nás stále udržuje i mnoho lidových tradic. Nejrůznější obřady spojené s koncem zimy a příchodem jara byly mezi lidmi silně zakořeněné už z pohanských dob a křesťané si toho byli vědomi. I proto tyto tradice nerušili, ale postupně je začlenili do velikonočního příběhu. Jako například vodění Jidáše, zvyk, který se dodnes udržuje v některých obcích na Bílou sobotu, a připomíná zradu jednoho z apoštolů. Velikonoční zvyky udržovala i šlechta a panovník. František Josef I. dokonce na zelený čtvrtek myl nohy svým poddaným, na připomínku Ježíšova mytí nohou svým učedníkům během Poslední večeře. Boj o náboženské svátky se mezi církevní a světskou mocí vede stovky let. Pokračující sekularizace v průběhu devatenáctého a dvacátého století je jen zvýraznila. Stejně jako státní mocí vedená proměna společnosti po roce 1948. V socialistickém Československu se Velikonoce postupně změnily ve svátky úrody a konce zimy. Jejich duchovní podstatu se snažila státní moc co nejvíce upozadit. Přesto jsou dnes živým svátkem, v němž se mísí křesťanské i lidové zvyky a symboly. A i když některé tradice pomalu ztrácí na intenzitě, například pondělní chození na pomlázku, jiné se obnovují.