Rafael Kubelík diriguje Eroicu

Rafael Kubelík (1914–1996) byl synem vynikajícího houslového virtuosa světové pověsti Jana Kubelíka. Otec mu poskytl základy hudebního vzdělání a směroval ho ke dráze houslisty. Rafael Kubelík absolvoval pražskou konzervatoř, kde kromě houslové hry studoval též skladbu a dirigování. Jeho kariéra dirigenta měla velmi strmý vzestup, neboť již v roce 1934 řídil poprvé Českou filharmonii. Spolu s ní se postupně účastnil koncertních turné v Itálii a Anglii. Po krátkém angažmá v brněnské opeře byl ve svých 28 letech jmenován po legendárním Václavu Talichovi uměleckým ředitelem České filharmonie. Po druhé světové válce s orchestrem zahajoval i uzavíral první ročník festivalu Pražské jaro. Po únorovém komunistickém puči v létě roku 1948 emigroval. Postupně se vypracoval v jednu z největších dirigentských osobností své doby. Nejdříve stál jako umělecký ředitel a dirigent v čele Chicagského symfonického orchestru. Trvale propagoval ve světě českou hudbu a díky obrovskému úspěchu jím provedené Janáčkovy Káti Kabanové byl v roce 1955 jmenován hudebním ředitelem Královské opery (Royal Opera House) v Londýně, kde působil tři roky. Hudba českých a dalších slovanských autorů se stala pravidelnou součástí repertoáru opery. Po období častého hostování u Vídeňské či Izraelské filharmonie byl v letech 1961–1979 šéfdirigentem symfonického orchestru Bavorského rozhlasu v Mnichově, ze kterého vytvořil přední světové těleso. Současně byl dirigentem Metropolitní opery v New Yorku, zde například řídil představení opery Hectora Berlioze Trojané a pro novodobého diváka ji prakticky objevil.

Rafael Kubelík byl v emigraci trvale velmi angažován politicky a kulturně ve prospěch demokratické české společnosti. Po pádu komunistického režimu uvítal možnost zahájit po 42 letech v exilu roku 1990 festival Pražské jaro cyklem Smetanových symfonických básní Má vlast. Zemřel 11. srpna 1996 ve Švýcarsku, je pochován na vyšehradském Slavíně vedle svého otce.