Karajan řídí Brucknerovu 9. symfonii

Dirigent Herbert von Karajan (1908–1989) byl původem Rakušan. Narodil se v Salcburku, kde vystudoval gymnázium a hudebně se vzdělával na Mozarteu, na Vídeňské univerzitě pak studoval hudební vědu. Karajanův otec byl chirurg v Salcburku a při nedělním odpočinku si Karajanovi doma vždycky hrávali komorní hudbu. A každé léto, když probíhal Salcburský operní festival, nosil Herbert, mladý student konzervatoře, slovutným dirigentům kávu. Sedával na zkouškách a jako houba nasával všechno, co slyšel. Učňovská léta si pak už odbyl v Německu a ve svých sedmadvaceti letech se stal generálním hudebním ředitelem v Cáchách. Později byl současně šéfem Vídeňských i Berlínských filharmoniků, doživotním uměleckým ředitelem Vídeňské společnosti přátel hudby (Wiener Gesellschaft der Musikfreunde), uměleckým vedoucím salcburského festivalu a jako vůbec první umělec jiné, než italské národnosti zastával řadu let i funkci uměleckého ředitele milánské Scaly.

Karajan byl také vášnivým nadšencem pro nové technologie. Stal se průkopníkem v převádění svých hudebních zkušeností ze symfonických koncertů do filmu. Jako jeden z prvních si uvědomil význam televize při šíření klasické hudby. Znesmrtelnil tak za svého života řadu hudebních děl prostřednictvím tohoto média. Nespokojil se tedy jen s provedením skladby, ale zapojil se i do technického procesu záznamu tím, že nařizoval správné umístění individuálních kamer. Při provedení nedokončené Brucknerovy 9. symfonie (1896) se uplatnil dvojí Karajanův talent, tedy dirigentský, k němuž se ještě připojili ambice z oblasti filmové režie. V tomto případě se jedná o výsostnou výpověď o hudebním díle, které skladatel věnoval milovanému Bohu. Symfonie tvoří přechod mezi romantismem a moderní hudbou.