Příběh otce a syna, kteří hledají cestu jeden k druhému (1985). Hrají: A. Švehlík, E. Balzerová, J. Potměšil, E. Hudečková, E. Kudláčková a další. Kamera M. Dostál. Režie L. Ráža
00:01:10-Mami! Mamí!
00:01:15-Co je, Klárko?
-Už je to studený.
00:01:18-Tak si připusť teplou vodu a nezdržuj mě.
00:01:23-Dobrý večer, dámy.
-Ahoj, Jeníčku.
00:01:26-Ahoj, Klárko.
-Ahoj, Honzo.-Ahoj.
00:01:40-Jak jste se dnes měly, holčičky?
00:01:50-Co to děláte, mami?
-Hádej.-Já chci taky pusu.
00:01:59KLEPÁNÍ Račte, pane.
00:02:05-Je mi ctí, madam, že mě přijímáte ve své lázni.
00:02:08-Oh, Jene, Jene, zase jste se někde toulal.
00:02:13-S prominutím, Milosti, ale bylo nutno vyhloubit
00:02:16do zeměkoule mnohem větší díru, než jsme původně předpokládali.
00:02:21-Odpouštím vám, pane, smíte mě políbit.-Ó.
00:02:30Tak co? Bolí?
-Normálně.
00:02:35-Představ si, Klárko, dneska v práci měl jeden kolega
00:02:39bezvadnej nápad. Udělám ti nad vanou hrazdičku,
00:02:42jako mají někteří pacienti v nemocnici nad postelí.
00:02:46A budeš se za ni držet, když budeš cvičit, ano?
00:02:49-To už nestojí za to, za měsíc jdu na operaci.
00:02:53-Ale bude to dobrý, uvidíš.
00:02:55Podívej, takhle vysoko ji udělám. Co říkáš?
00:02:58-Včera jsi přišel, když už jsem úplně spala.
00:03:02-Honzo, večeře!
-Vidíte, Milosti, povinnost volá.
00:03:10-Tak běž, nebo ti to vystydne. Ještě si procvič nohy, Klárko.
00:03:15-Mami, vždyť už jsem dneska cvičila dost.
00:03:17-Nediskutuj a dělej.
00:03:20Tak pojď.
00:03:22Řekni, jako to říkal pan doktor. Ták.
00:03:29A znova. Ták.
00:03:32Jo, Honzo, na stole máš doporučený dopis!
00:03:35-Maminko, už nemusím?
-Cvič pořádně, co jsem ti řekla.
00:03:41Pěkně ještě jednou.
00:03:43Raz a... ještě druhou.
00:03:46Tak.
00:03:58Tobě to nechutnalo?
-Nějak jsem ztratil chuť.
00:04:03-Jeníčku! Už jsem v posteli, čekám!
00:04:07Jeníčku!
00:04:19-Nebuď u ní dlouho.
00:04:29-Už jsem chtěla zvonit.
00:04:31-To bys nás vystrašila.
00:04:37Přeci jsme se dohodli,
00:04:39že zvonek máš jen pro nutný případy.
00:04:43-Koho máš radši, mě, nebo mámu?
-Proč to chceš vědět?
00:04:48-A řek' jsi někdy mámě, že ji máš rád?
00:04:51-To víš, že jo.
-A dřív než mně?
00:04:54-Jenom o něco málo dřív.
00:04:57-A chtěls mít někdy holku, jako jsem já?
00:05:00-Moc. Ale to už přece dávno víš.
00:05:03-I když jsi věděl, že nemůžu chodit?
00:05:06-Poslyšte, madam... my jsme si slíbili,
00:05:10že před spaním o tom nikdy nebudeme mluvit.
00:05:13Za měsíc budeš běhat, uvidíš.
00:05:17-A jsem tvoje láska?
-Jasně, Milosti.
00:05:22-Jaká?
-Veliká. A ubrebtaná.
00:05:24A teď zhasneš a budeš spát, ano?
00:05:28-A jsem tvoje láska napořád?
-Do smrti smrťoucí.
00:05:36-Vyřiďte prosím komorné, že zítra snídám v posteli!
00:05:40-A teď už zhasněte, madam.
00:05:44A kdyby něco, zazvoň.
00:05:46-Dobrou noc, Jeníčku!
00:06:10-Bála jsem se to otevřít.
00:06:16Myslela jsem...
00:06:18že je tam něco o mně.
00:06:25Co budeš dělat, Honzo?
00:06:31Chceš kafe?
00:06:39-Když jsem ho viděl naposled, bylo mu 5 roků.
00:06:43Po tom mým maléru ho dal soud Marii.
00:06:48Já jsem za ním ale jezdil, jenže vždycky to zařídila tak,
00:06:53že jsme se vlastně nikdy neviděli.
00:06:58Tenkrát...
00:07:00tenkrát to pro mě bylo krutý.
00:07:05Žil jsem sám, jak...
00:07:08Tak jsem udělal cvak a na všecko jsem se snažil zapomenout.
00:07:17A pak jsem potkal tebe. Teda vás.
00:07:23Myslel jsem,
00:07:25že je všecko pryč.
00:07:28Že jste pro mě na světě jenom vy dvě.
00:07:37Člověk si normálně žije, pracuje, a najednou...
00:07:49Mám tam jet, nebo ne?
00:07:54-Je to tvůj syn.
00:07:58-Nedostal jsem od něj nikdy ani pohlednici.
00:08:12-Ty máš strach, Honzo?
00:08:58-Co tady děláš?
00:09:05Honem na pokoj, Tomáši.
00:09:53ZATROUBENÍ
00:09:58-Honzo!
00:10:01Honzo!
00:10:04-Co je?
00:10:06-Zastav se u mě o svačině!
-Jo!
00:10:28Co je.
00:10:30-Hergot, čoveče, tady mi přišel takovej papír.
00:10:33Máme na tebe napsat posudek. Nevíš, vo co de?
00:10:37-Jak to mám vědět, když nevím, kdo ten posudek na mně chce?
00:10:40-Nějaká psychiatrie.
-Jo, to bude nejspíš kvůli klukovi.
00:10:45-Co s ním je?
-Vím já?
00:10:4812 roků jsem ho neviděl, a teď najednou...
00:10:52-"Jan Vácha prokazuje evidentně velmi dobré pracovní výsledky,
00:10:57je spolehlivý, čestný, oblíbený v kolektivu,
00:11:01je členem Brigády socialistické práce..." a tak dál.
00:11:05A tak dál. Já to opíšu, ne?
00:11:07Přece kvůli tomu nebudeme svolávat celou Brigádu?
00:11:12-Jak chceš, Franto.
00:11:22KROKY
00:11:33-Dobrý večer, paní Borůvková!
00:11:37To jsem přece já, Vácha, Honza Vácha.
00:11:40Bydlel jsem tady kdysi dávno, je to víc jak 10 let.
00:11:45-A no jo... no jo, jste to vy.
00:11:51Nezlobte se, já jsem vás hned nepoznala.
00:11:54No ale říkali...
00:11:57Teda povídalo se po baráku, že jste v tom kriminále umřel.
00:12:08-Nevíte, kde bych ji našel?
-Paní Lašková, počkejte.
00:12:18Paní Lašková chodí domů různě.
00:12:22Ona dělá v tý hospodě u nádraží, víte.
00:12:26Já špatně chodím, bolí mě nohy.
00:12:32No a co Tomášek? Co dělá?
00:12:37Někdy býval u mě celé dny.
00:12:40Našla jsem ho třeba sedět na schodech,
00:12:43tak jsem ho sebrala, napsal si u mě úkoly.
00:12:47-Tak ona Tomášovi namluvila, že jsem umřel.
00:12:51-Ale...
00:12:54on jí stejně nevěřil. Říkal mi:
00:12:59"Teto, táta přece nemoh' umřít."
00:13:04-A co s ním vlastně je?
00:13:07-No, ty poslední dva roky, co byl v učení,
00:13:11tak už byl u mě málokdy.
00:13:17A byl to takový tichý a hodný chlapec.
00:13:23Jednou mi povídal:
00:13:26"Teto, já jsem asi navíc.
00:13:30Já všude překážím."
00:13:33-Psali mi z nemocnice, že tam je na léčení.
00:13:37-Jo, jo.
00:13:39-Nevíte náhodou, co se vlastně stalo?
00:13:45-No...
00:13:47přece ta labuť.
00:13:51To je dneska chráněný zvíře. Víte, kolik takový pták stojí?
00:13:56-Počkejte, labuť. Jaká labuť?
00:13:59Co s tím má společnýho labuť?
00:14:02-No... Tomáš...
00:14:07jednu utloukl.
00:14:28-Umlátil labuť.
00:14:38To jsem v životě neslyšela.
00:14:41-A myslíš, že já jo?
00:14:43Ale může se těšit.
00:14:46Přivedu ho sem a seřezu ho, že z něj budou cucky lítat.
00:14:51-To snad ne.
-Co? Že ho neseřežu?
00:14:54-Že ho sem přivedeš.
00:15:03Uvědomuješ si, co je to asi za kluka?
00:15:07Umlátil bezbranný zvíře.
00:15:19A to by tady měl bejt taky někdy s Klárkou sám?
00:15:23-Tak co mám ksakru dělat!
00:15:28-Tak tady máme jedno pivíčko. Pánové pivíčka.
00:15:35Raz dva. Co si dáš?
00:15:48No ne, Vácho?
00:15:52Seš to opravdu ty?
00:15:57Kde se tady bereš?
00:16:01Lojzíku, prosím tě, vem to chvíli za mě, jo?
00:16:05Tak pojď, nestůj tady. Sedni si u nás.
00:16:09Dáme si panáka, ne?
00:16:11Takovýhle setkání, to se přece musí oslavit.
00:16:16Tak povídej. Jak žiješ?
00:16:19Co máš novýho?
00:16:24No.
00:16:26-Nepiju.
00:16:31-Tak to je teda překvápko. No jo no, tak na zdraví.
00:16:38Lojzíku, prosím tě, dej mu tam ty dva utopence!
00:16:42-Co je s Tomášem, Marie?
00:16:45-S Tomášem? Co by bylo s Tomášem? Nic.
00:16:48Kluk je v pubertě, ne. To víš, nějaký ty lásky.
00:16:52Sem tam nějaký ty maléry. My jsme nebyli jiní.
00:16:56-Dostal jsem dopis z léčebny.
00:17:01-Hm, no jo.
00:17:05Pan doktor Pánek, co?
00:17:08Depresivní syndromy a takovýhle voloviny.
00:17:11To už známe. Víš, co ti povím, Vácho?
00:17:16Tomáš je normální rozmazlenej fracek, víš.
00:17:20Ale neměj péči, von se z toho dostane.
00:17:26-Sám asi ne.
00:17:30My dva jsme si ublížili, Marie.
00:17:33A dnes už houby záleží na tom, kdo začal první.
00:17:36Ale tys ho dostala na starost. Sama jsi to přece chtěla, ne?
00:17:41-Á! Tomáš, Tomáš, Tomáš. To je pořád jenom Tomáš!
00:17:44Všichni se staraj, co bude s ním.
00:17:46Ale co bude se mnou, nebo co je se mnou,
00:17:48to nikoho nezajímá. Co tady čumíš?
00:17:50Pořád se mi jenom plete pod nohama.
00:17:54Zpackal mi celej život, to je všechno.
00:17:56-Jen aby ho nezpackal taky sám sobě.
00:18:01-Hele...
00:18:04A co je tobě vlastně do toho?
00:18:08Nestaral jsi se o něj 12 let, tak se o něj nestarej dál.
00:18:13Já jsem za něj zaplatila pokutu, když se to stalo s tou labutí.
00:18:16Ne ty, já!
00:18:23Kluk sežere pár prášků, aby se udělal zajímavým,
00:18:26a všichni jsou z toho auf.
00:18:29-Co? Co to říkáš?
00:18:36-Co co?
00:18:41Co na mě tak vejráš?
00:18:46To ti v tom blázinci neřekli?
00:18:57-Spíš?
-Ne.
00:19:04-Já mám hroznej strach, Honzo.
-Z čeho, prosím tě?
00:19:13-Že to všechno skončí.
00:19:16-Co by mělo skončit?
00:19:21-Mezi náma.
00:19:28Já vím, že člověk nemá myslet jenom na sebe,
00:19:32ale v tomhle jsem asi sobecká.
00:19:34-Blázínku.
00:19:38Spi už.
00:19:50KROKY
00:20:45-Alenko, pojď. Pojď, holčičko, pojď.
00:20:49-Já nechci.
-Musíš, nedá se nic dělat.
00:21:06-Já nevím, co ode mě vlastně chcete,
00:21:08pane doktore?
00:21:11Kluka jsem neviděl 12 roků, a to rozhodně ne vlastní vinou.
00:21:15Když jsem se vrátil z kriminálu, dělala všecko pro to,
00:21:19abysme se neviděli.
00:21:21Jednou byl údajně nemocnej, podruhý musel k babičce,
00:21:25potřetí mně ani neotevřeli a nechali stát na chodbě,
00:21:28ačkoli jsem moc dobře věděl, že jsou doma.
00:21:32A po pár měsících mě tahle hra na schovávanou přestala bavit.
00:21:36Samosebou, taky jsem neměl čas.
00:21:39Tehdá jsem jezdil po stavbách, bydlel jsem na svobodárnách
00:21:43a jezdit domů na víkend...
00:21:46I když jsem vlastně žádnej domov neměl.
00:21:50Takže vážně nechápu, co pro něj dneska můžu udělat.
00:22:03-Jak bych vám to vysvětlil, pane Vácho?
00:22:09Když má člověk boty, které mu nadělaly krvavé puchýře,
00:22:13neměl by si je znovu obouvat.
00:22:18Aspoň dokud se mu ty rány nezahojí. Rozumíte?
00:22:22Tomáš by se zkrátka neměl vrátit do prostředí,
00:22:26které přispělo k jeho...
00:22:30řekněme... selhání.
00:22:33-Vy říkáte selhání. A já tomu říkám pěkný svinstvo.
00:22:38Proč to vůbec udělal, pane doktore?
00:22:41-Třeba právě proto, že nepoznal otcovskou péči.
00:22:46-A za to...
00:22:48přece já nemůžu. To ona mi ho ukradla.
00:22:52Prosím, podívejte se.
00:22:55Udělali ze mě rváče a násilníka, kterej se není schopnej postarat
00:22:59ani o vlastní dítě. Jenom proto, že jsem jednomu frajerovi způsobil
00:23:02těžkou újmu na zdraví, jak nakonec stálo v rozsudku.
00:23:07-Bohužel to nic nemění na faktu, pane Vácho,
00:23:10že váš syn vyrůstal bez otce.
00:23:12A když dítěti, chlapci, chybí přímý blízký vzor
00:23:17rovného chlapského jednání, postrádá pevnější orientaci
00:23:22a snadno pak podléhá různým nahodilým,
00:23:27často rozporným vlivům.
00:23:30A tak jeho vlastní jednání může později dojít k nežádoucímu zkratu.
00:23:36Zejména v období dospívání.
00:23:39A to právě se stalo vašemu Tomášovi.
00:23:45-Mému Tomášovi.
00:23:48Já jsem pro něj 12 roků naprosto cizí člověk.
00:23:50Ani jednou mi nenapsal dopis. Jenom jsem na něj platil.
00:23:55-Přesto je to pořád vaše dítě.
00:23:58-Proč mě do toho taháte, pane doktore?
00:24:01Pro mě tohle všecko je minulost, na kterou mám...
00:24:04moc špatný vzpomínky.
00:24:07-Kdyby tak člověk mohl svou minulost někdy odložit...
00:24:12jako obnošené šaty, viďte?
00:24:14Jenže to nejde.
00:24:19Ani když není zrovna taková, jak by si přál.
00:24:23A už vůbec ne, když je ta minulost živá a nosí vaše jméno.
00:24:31To je Tomáš, podívejte se na něj.
00:24:48Několikrát se o vás zmínil.
00:24:51Měl jsem pocit...
00:24:53Zkrátka, domnívám se...
00:25:00že nejlepší řešení pro něj by bylo,
00:25:05kdybyste si ho vzal k sobě.
00:25:12Aspoň na čas, než bude z nejhoršího venku.
00:25:17-Ale já... já jsem se znovu oženil, pane doktore.
00:25:22A moje manželka není ještě úplně...
-Ano, my víme.
00:25:26Máme informace, že jste výborný,
00:25:29spolehlivý pracovník, že se vzorně staráte
00:25:33o svou novou rodinu. A tím spíš věřím,
00:25:37že by u vás našel Tomáš prostředí...
00:25:39-Tak do čeho mě to ženete, pane doktore!
00:25:43-Já chci jenom pomoct vašemu synovi, pane Vácho.
00:25:48Vy ne?
00:25:53Měl byste asi vědět, že to, čím váš syn trpí,
00:25:57se u nás jmenuje "nejvyšší stupeň
00:26:01citového strádání".
00:26:05A že se teď asi rozhoduje o celém jeho životě.
00:26:11A vaše pomoc... je možná jeho poslední šance.
00:26:19-Pane doktore, pochopte mě, moje manželka není ještě
00:26:24úplně v pořádku. Myslím s nervama.
00:26:27Před časem se léčila totiž taky na psychiatrii.
00:26:31Měli havárii a její manžel se zabil.
00:26:34Klárka, jako její dcera, dlouho se nevědělo,
00:26:37jestli to vůbec přežije.
00:26:39Nemůže chodit a potřebuje intenzivní péči.
00:26:43-Záleží jen na vás, pane Vácho, jak se rozhodnete.
00:26:48Nutit vás samozřejmě nikdo nemůže.
00:27:02-Děkuju. A na shledanou.
00:27:06-Mimochodem, toho frajera, jak vy říkáte,
00:27:09si vaše bývalá žena skutečně vzala.
00:27:12Ale po roce se rozvedli, takže...,
00:27:17jakým vlivům byl asi váš syn potom vystavován,
00:27:22to si jistě dovedete představit.
00:27:30Tomáš by dnes moc a moc potřeboval
00:27:32pevnou otcovskou ruku.
00:27:35-Na shledanou.
00:27:44TEKOUCÍ VODA
00:28:12-Co tady děláš?
-Nechtěl jsem tě budit.
00:28:22-Tak co?
-Hlava mi třeští, jak...
00:28:26-Co říkal doktor?
00:28:31-Řekl, abychom si ho vzali k sobě.
00:28:45Že je to prej jeho poslední šance.
00:28:52-A cos mu odpověděl?
00:28:59-Napíšu mu, že to nejde.
00:29:02-Jak to, že to nejde?
-Jak by k tomu přišla Jiřina?
00:29:05Nebo Klárka. Ta obzvlášť.
00:29:07Já si přece nemůžu nechat nastěhovat do kvartýru
00:29:10cizího kluka!
-Ale on přece není cizí, Honzo.
00:29:13-Pro mě to je odbytá záležitost. Dávno jsem na všecko zapomněl.
00:29:16-Ale to lžeš! Ty se snažíš na všecko zapomenout, ale to nejde.
00:29:21Rozhodně ne za každou cenu.
-Franto, mně ublížili.
00:29:25Kdybys viděl, co všechno na mě u soudu nakydali.
00:29:27Ublížili mně a basta!
-A nebyla to taky tvoje vina?
00:29:32-Jak mi tohle můžeš říct? Ty, kamarád?
00:29:35-Právě proto, že jsem kamarád. Tomáš ti přece neublížil.
00:29:58-Tak dobře.
00:30:00Já ti teda řeknu všecko.
00:30:24Marie! Marie, otevři!
00:30:29-Pane Vácha.
-Dobrý den, nemůžu se dostat domů.
00:30:32-Pane Vácha, víte, vaše paní...
-Copak s ní je?
00:30:36-Ani tam nechoďte.
-Co?
00:30:38-Já myslím, že ani není doma.
00:30:45-Marie! Marie, otevři!
00:30:48Já vím moc dobře, že seš doma!
00:30:50Otevři, ty mrcho!
00:30:53Otevři, ty potvoro!
00:31:09Kde je Tomáš? Kams dala kluka?
00:31:12Kams dala kluka!
-Ne!
00:31:15-Klid, kamaráde, klid.
00:31:18Uložili jsme ho vedle, spinká jako andělíček.
00:31:25-Ty mrcho... Á!
00:31:30-A!
00:31:33-Nech ho! Nech ho!
00:31:35Pusť ho! Pusť ho!
00:31:38-Áá!
00:31:48Vypadni!
-To ti přijde draho.
00:31:50-Vypadni, ty parchante!
-Čau, Marie.-Zabiju tě!
00:31:53-Au!
00:31:59Ty kreténe, Á!
00:32:04-Pojďte radši domů.
00:32:06A zavolejte SNB, nebo se ještě pobijou!
00:32:12-Honzo, Honzo, prosím tě. Já ti přísahám, ne, ne!
00:32:17Já ti přísahám, že to bylo poprvé.
00:32:20-Poprvé, co jsem tě nachytal!
00:32:22-Ne! Stejně je to všechno tvoje vina.
00:32:25Parta na stavbě je ti milejší než já.-Maminko! Maminko!
00:32:28-Proč jsi nechtěl, abych šla aspoň do práce?
00:32:31PLÁČ TOMÁŠE
-Otevři, maminko...
00:32:34-Já už jsem to nemohla vydržet.
-Uhni!
00:32:38PLÁČ TOMÁŠKA Uhni!-Ne.
00:32:41-Klíč!
-Já ti ho nedám.-Klíč!
00:32:44-Ne, je to moje dítě! Au. Au.
00:32:49-Už na něj nikdy nesáhneš, rozumíš? Nikdy!
00:32:53-Nelez tam! Ne!
00:32:56-Tomášku, pojď sem. Nebreč, nebreč.
00:33:00-Tatínku, tatínku.
00:33:03-Nech mi ho!
00:33:05To je moje dítě! Tohle mi zaplatíš!
00:33:17-Za chvíli přijela hlídka VB
00:33:21a mě chytili i s Tomáškem na nádraží.
00:33:28-A kam jsi s ním chtěl jet?
00:33:32-Nevím. Co nejdál. Prostě pryč.
00:33:37Při rozvodu dali Tomáše samozřejmě matce.
00:33:41Já měl stejně na krku obžalobu z těžký újmy na zdraví
00:33:45a vyhrožování zabitím.
00:33:49-Abych ti pravdu řek, sám nevím, co bych v takový situaci dělal já.
00:33:55-Tak vidíš.
00:33:57Když jsem se vrátil z kriminálu, byl jsem pro všecky poznamenanej.
00:34:01-No jo, to už znám.
00:34:04Když jsme si tenkrát nad tebou brali patronát,
00:34:07to bylo řečí. Ani jsem ti to neřek'.
00:34:11-Proč jsi to vlastně udělal?
-A nevyplatilo se to?
00:34:15Dneska bysme tě z Brigády nepustili,
00:34:18ani kdyby ses rozkrájel. Ale...
00:34:24pořád nemluvíme o tom podstatným.
00:34:28-Jak to? A o čem máme teda mluvit?
00:34:31-No o Tomášovi přece, ne?
00:34:36-Počkej, Franto,
00:34:39nepřemlouvej mě.
00:34:42To nemá cenu.
00:34:47Já jsem rád, že jsem rád.
00:34:54Přece si nenechám rozbít život podruhý.
00:35:00-Víš, že mě teď mrzí, co všecko jsem ti do toho posudku napsal.
00:35:09-Stačí úplně maličko.
00:35:12Jediný okamžik...
00:35:17a život se rozbije na tisíc střepů, jako když ti upadne zrcadlo.
00:35:21Moc dobře to znám.
00:35:27Už bych to nechtěla zažít podruhé.
00:35:30-Neboj.
00:35:32-Jenomže...
00:35:39taky bych nechtěla ublížit.
00:35:42Co když ta chvíle přijde právě v okamžiku,
00:35:46když se vykašleme na Tomáše?
-Teď už ti teda vůbec nerozumím.
00:35:58-Moc jsem o tom přemýšlela, Honzo.
00:36:05Ty jsi pomohl Klárce i mně, když jsme to nejvíc potřebovaly.
00:36:10A co když teď tu pomoc potřebuje Tomáš?
00:36:30-Já vím, že tě potkalo něco ošklivýho,
00:36:33že o tom nechceš mluvit.
00:36:36Ale když o nějaké věci nemluvíš, tím nepřestane existovat.
00:37:04My dva už o sobě strašně dlouho nic nevíme, viď, Tomáši?
00:37:26Proč jsi to udělal, Tomáši?
00:37:35Nechceš kus chleba se salámem?
00:37:38Nic moc.
00:37:40Taková svačina pro mužskýho na stavbě.
00:37:44Když budeš chtít, vezmu tě tam někdy s sebou.
00:38:00Doktor mi říkal, že se učíš zámečníkem.
00:38:12To budeš sakra pořád mlčet, nebo co?
00:38:19-Mami, zkontroluješ mi matiku?
00:38:23-Nenos to sem, nebo se to celé umastí.
00:38:26Přijdu za tebou do pokoje.
00:38:29-A jéje, Jiřinka se špatně vyspala.
-Nech si tu Jiřinku, ano?
00:38:35Ukaž.
00:38:40Podívej se, jak drápeš.
00:38:43A druhý příklad je špatně, znova.
00:38:47Nejez to, za chvilku je oběd.
00:38:52Tak slyšelas? Plav do pokoje opravit chyby.
00:38:56-Seš hrozná, Jiřinko.
-Kolikrát ti mám říkat,
00:38:59že pro tebe nejsem žádná Jiřinka, ale...-ale maminka, já vím.
00:39:04Ale kolikrát ti mám opakovat, že když Jeníčkovi říkám Jeníčku,
00:39:09tak Jiřince přece musím říkat Jiřinko.
00:39:12-Zmizni, zmizni, mám starostí nad hlavu i bez tebe.
00:39:15-Když máte starosti, proč mi nic neřeknete?
00:39:17Jeníček mi slíbil, že mi všecko řeknete.
00:39:20-Klárko!
00:39:27Jeníček...
00:39:30Jeníček má moc starostí, víš.
00:39:39Má starost o jednoho chlapce.
00:39:42Neviděl ho už moc let.
00:39:55Pojď ke mně.
00:40:01-A kde byl ten kluk?
-Teď?
00:40:06Teď byl v nemocnici, víš. A Jeníček tam za ním jel.
00:40:11-Ten kluk nikoho nemá, že za ním Jeníček jel?
00:40:15Taky mu umřel táta jako nám?
00:40:27-Ten kluk...
00:40:30teď s náma bude bydlet, Klárko.
00:40:42-Tak jste si promluvili?
00:40:52Sestra zatím připravila všechny papíry
00:40:56potřebné k propuštění pacienta.
00:40:59Tady s tím se obraťte na psychiatrickou poradnu
00:41:02v místě bydliště.
-Ano.
00:41:13-A děkuji vám.
-Já taky, pane doktore.
00:41:24-Tomáši.
00:41:35Hodně štěstí, Tomáši.
00:41:50ODEMYKÁNÍ
-Tak pojď dál.
00:41:52No neboj se přece. Sundej si bundu, boty.
00:42:10To je Tomáš, Jiřinko.
00:42:15-Vítám tě u nás, Tomáši.
00:42:23-Tak pojď.
-Pojďte, určitě máte hlad.
00:42:33Pojď.
00:42:49Nechceš si umýt ruce, Tomáši?
00:42:52Pojď, ukážu ti, kde je koupelna.
00:43:10Tady máš svůj ručník.
00:43:20Tady je mýdlo.
00:43:22Udělej si pohodlí.
00:43:38Ty nebudeš večeřet?
-Ne, byli jsme na večeři.
00:43:45-Stalo se něco?
00:43:51-Kouká, mlčí jako zařezanej.
00:43:55Za celej den jsem od něj neslyšel jediný slovo.
00:43:59-To přejde, Honzo. Musí si na nás zvyknout.
00:44:02-Krucinál.
00:44:04Jako by nám prokazoval nějakou milost, nebo co!
00:44:07-Nekřič.
00:44:09Mluvíš o Tomášovi, a myslíš na svou bývalou ženu, uvědom si to.
00:44:18Jdi za ním.
00:44:20Jdi.
00:44:37Tak si aspoň na chvilku sedněte a vemte si.
00:44:41Pojď.
00:44:45Zatím Tomášovi ustelu.
00:44:53Tomáš bude spát u tebe v ložnici, já zůstanu u Klárky.
00:44:58Klárka se na tebe moc těšila, Tomáši.
00:45:01Teď už spí, ráno ji uvidíš.
00:45:15-Tomáši, chci ti říct, že nikdo z mý rodiny nemůže za to,
00:45:20co se ti stalo.
00:45:22Dívej se mi laskavě do očí!
00:45:33Nebo chceš radši k matce?
-Prosím vás, ne!
00:45:38-Nevykej mi, sakra.
00:45:42Nevykej mi.
00:45:48A víš vůbec, proč chceš bejt se mnou?
00:45:56-Snad ti to bude.-Tomáši!
-Vždyť se nic nestalo.
00:46:00-Nech to! Seberu to sám.
00:46:07-Kartáček na zuby ti... máš?
00:46:12-Mluvit snad umíš, ne!
00:46:24SMÍCH
00:46:35-Ty jsi Tomáš, viď?
00:46:37Moc toho nenamluvíš. Ale taky jsi pěknej spáč.
00:46:41Víš, kolik je hodin? Půl devátý.
00:46:45Jeníček šel do roboty, máma nakoupit,
00:46:48abys měl čerstvý rohlíčky. Jo a víš, co mi nařídila?
00:46:53Že tě nesmím vzbudit. Tak ne, abys to na mě řek'.
00:46:56Ale já nutně potřebuju, abys mi zkontroloval matiku.
00:47:00Seš hluchej? Zkontroluj mi matiku.
00:47:05Učím se s mámou skoro každý den, víš.
00:47:08Dělám zkoušky, abych nemusela opakovat třídu.
00:47:11Můžeme se spolu třeba učit každý den.
00:47:14S mámou totiž není žádná legrace. Je strašně přísná.
00:47:18Až budu zdravá, budeme spolu chodit na výlety.
00:47:22Ty poneseš velkej batoh, já malej, budeme mávat na auta,
00:47:27který se budou předhánět, a řidiči: "Nechcete svízt?" A my řekneme:
00:47:31"Ne, ne, ne, děkujeme pěkně. My jdeme pěšky až k naší bábince."
00:47:37Jo, znáš vůbec naši bábinku?
00:47:41Ale to nevadí, bábinka je vždycky ráda, když má návštěvu.
00:47:47Má půdu, v tom seno pro králíky.
00:47:50Ty budeš spát na půdě a až bábinka usne,
00:47:54přijdu za tebou nahoru.
00:47:57Sedneme si na žebřík a budeme koukat do tmy.
00:48:01Taky se bojíš tmy?
00:48:05Já strašně, ale hrozně ráda do ní koukám.
00:48:10Jenže teď musím dřít matiku. To je votrava, viď.
00:48:25-Jestli tomu budu hovět.
00:48:31ODMYKÁNÍ
00:48:36-Ahoj.
-Ahoj.
00:48:40-Kde je Klárka?
-Venku, s Tomášem.
00:48:43-Co? Úplně sami?
00:48:45-Jistě. A je jim docela dobře.
00:48:49-Jdu pro ně.
-Počkej. Vždyť nejsou sami poprvé.
00:48:56Ničeho sis nevšiml?
-Co?
00:48:59No co?
00:49:01-Vlasy.
-Co vlasy?
00:49:03-Poslali mě k holiči.
-Kdo?
00:49:07-Naše děti, tvůj syn a moje dcera.
-Ale...-Abych se ti líbila.
00:49:11-Víš přece dobře, že si to nepřeju.
00:49:14-Co? Abych se ti líbila?
-Ale ne, aby byli spolu sami.
00:49:17Tomáš ještě nemusí být úplně v pořádku.
00:49:19Nechci, aby se něco stalo.
00:49:30-Vstávej, lenochu.
00:49:35Vstávej, nebo z tebe stáhnu deku.
00:49:41To jsou mi ale způsoby. Vstávej.
00:49:46Vstávej.
-Nech mi.-A nenechám.
00:49:50-No tak.-No tak.-Nech toho.
-Co bys ještě nechtěl?
00:49:55-Dej mi ji.
-Ne, ty mi dej.
00:49:58Ty mi ji dej. Ne. Au.
-Bacha, dveře!
00:50:05Klárko, nestalo se ti nic?
-Ne.
00:50:08-Počkej, nebolí tě něco?
-Ne.
00:50:11-Drž, nehejbej se, nehejbej se.
00:50:18Tak. Au!
-Jé, krev!
00:50:24-Proboha, Klárko, co se stalo?
00:50:27-Ale to nic, mami, to ty pitomý rukojetě.
00:50:30Vrazily do dveří.
-Samy tam vrazily, jo?
00:50:33-Jasně, mami, úplně samy. Nestačila jsem je zadržet.
00:50:36-Ne, odpusťte, to jsem udělal já.
00:50:39-Ne, nevěř mu, já jsem to udělala. A teče mu krev.
00:50:42-Ukaž. Kde, ukaž? -To nic není.
-Cos to vyváděl, prosím tě?
00:50:46-Maminko Jiřinko, jenom sebou nesekni!
00:50:50-Přinesu obvaz.
-Sedni si.
00:50:56Seš nešikovnej jako tvůj táta. Co si s váma dvěma já počnu?
00:51:03Mamčo, kde seš s tím obvazem?
00:51:19-Myslel jsem, že spolu vyjdem po dobrým, ale bohužel.
00:51:22Tak řekni něco! Proč děláš takovýhle vylomeniny?
00:51:29Tak řekni něco, hergot!
00:51:41NALÉHAVÉ ZVONĚNÍ
00:51:45-Dobrá, ještě si promluvíme.
00:51:53Co je?
-Proč na Tomáše křičíš?
00:51:56-Protože udělal něco, za co si to zaslouží.
00:51:59-A proč nekřičíš i na mě?
-Protože...
00:52:01my dva jsme se vždycky dohodli po dobrým.
00:52:04-Ale já začala.
-Tomáš je starší a má mít rozum.
00:52:07-To je nespravedlivý.
-Víš, co se ti mohlo stát?
00:52:10Zrovna teď, když už budeš v pořádku.
00:52:12-A víš, co se mohlo stát Tomášovi?
00:52:14Slib mi, že už na něj nikdy nebudeš křičet.
00:52:31-Tomáš musí pryč, nedá se nic dělat.
00:52:36-Jak to říkal ten doktor? Že jsme jeho poslední šance.
00:52:42-Ale Klárka jde pozítří na operaci.
00:52:44A až se vrátí, potřebuje péči a absolutní klid.
00:52:48-Co když se o něj chci starat?
00:52:50-Řekli jsme si, že do tohohle mi nebudeš mluvit.
00:52:57Jiřino, pochop, že takhle to dál nejde.
00:53:01Každej den letím z práce a mám strach,
00:53:04jestli se doma něco nestalo. Pro něj jsem vzduch.
00:53:10Kdykoli si s ním chci promluvit, tak mlčí. Mlčí.
00:53:14Copak jsi zapomněla, odkud jsem ho přived'?
00:53:19-A odkud jsem přišla já?
00:53:29Taky odtamtud.
00:53:36Dovedeš si to představit, jak mu asi bylo?
00:53:40Některý dveře tam nemají kliky.
00:53:45Sledovala jsem každý cvaknutí v zámku.
00:53:49Čekala jsem, až někdo přijde a odvede si mě odtamtud pryč.
00:53:55-Nezlob se, Jiřinko, já jsem s nervama pryč.
00:54:00Myslel jsem, že jste na světě jenom vy dvě.
00:54:03Co nám scházelo předtím? Vůbec nic.
00:54:10-A co když Tomáš pořád čeká? Jako jsem čekala já.
00:54:14-Ty jsi měla přece Klárku.
00:54:16-No právě, Honzo, on nemá vůbec nikoho.
00:54:20-Ne, už jsem se rozhod', musí pryč.
00:54:23-Ale kam?
00:54:26-To je jedno.
00:54:28Nazpátek k ní, nebo do internátu, ale tady rozhodně zůstat nemůže.
00:55:00-Už spíš, Tomáši?
00:55:09Co ruka? Bolí?
00:55:13-Ani ne.
00:55:23Paní!
00:55:40Když mi ji sešívali,
00:55:45vy jste tam celou dobu čekala? Vůbec jste neodešla.
00:55:52-Proč bych odcházela?
00:56:01-Když jsem sněd' ty prášky, máma za mnou vůbec nepřišla.
00:56:12-Asi měla moc práce.
00:56:14-Ba ne. Styděla se za mě.
00:56:20Řekla mi to, když mi přinesla do cvokárny kufr.
00:56:27-Proč používáš tak ošklivý slovo, Tomáši?
00:56:31Psychiatrická léčebna je nemocnice jako každá jiná.
00:56:39Člověk je strašně složitý tvor, víš.
00:56:42A některé nemoci nejsou navenek vůbec vidět.
00:56:48A když je člověk nemocný, musí se léčit. To je celé.
00:56:54Chápeš to?
00:56:59-Ano, paní.
00:57:02-Jmenuju se Jiřina.
00:57:05Můžeš mi tak říkat.
00:57:08-To ne, paní.
-Proč ne?
00:57:11Řekni to jednou po mně.
00:57:14Jiřina.
00:57:19Zkus to, Tomáši.
00:57:21Prosím tě.
00:57:26Ji-ři-na.
00:57:41-Ji...
00:57:43ři...
00:57:45na.
00:57:53Jiřina.
00:58:23HUDBA
00:59:04-Pojď, pojď sem! Pojď sem!
00:59:07-Madame.
00:59:09-Víte, co jste, pane? Blázen jste, pane.-Ano.
00:59:14-Cvak.
-Á, cvak.
00:59:19-Jé, podívej, labutě. Ty jsou krásný, viď?
00:59:29Jděte, pane, a nakrmte je.
00:59:35Vy se vzpíráte, pane? Já vám to přikazuju.
00:59:41Jděte, no jděte, no jděte, jděte, no jděte, jděte.
01:00:00Pane, vy se vzpíráte?
01:00:05No tohle.
01:01:07Výborně, pane, vynikající!
01:01:29-A tašku s učením ti přineseme, až ji budeš potřebovat.
01:01:35-A památníček si vezmu s sebou, můžu?
01:01:38-To víš, že jo.
-Podívej.
01:01:45-"Lidí se bojí jen ten, kdo je nezná." Co to je?
01:01:50-To mi napsal Tomáš.
-Tomáš?-Ano.
01:01:57-Jo, pozdravuje tě sestřička Jana. Moc se na tebe těší.
01:02:01A ostatní sestřičky na oddělení taky.
01:02:05-A budete tam za mnou chodit?
01:02:08-Samozřejmě, Milosti.
01:02:11Ve středu, v neděli a vždycky, kdy nám to dovolí.
01:02:15-A Tomáš taky?
01:02:22ZVONĚNÍ
01:02:30-Dobrý večer, paní Borůvková.
01:02:33-Tomášku!
01:02:36Kde se tu bereš?
01:02:38-Prosím vás, dejte tenhle klíč mámě.
01:02:40Já už ho nebudu potřebovat.
01:02:42-Ty teď bydlíš u táty, viď? A líbí se ti tam, líbí?
01:02:46-Táta je prima. A Jiřina taky.
01:02:49Teda jako jeho žena. A největší legrace je s Klárkou.
01:02:54Teďka půjde na operaci, aby zase mohla chodit, víte.
01:02:57SMÍCH
01:02:59-Tak hodně štěstí, Tomášku, hodně štěstí.
01:03:03-Na shledanou.
01:03:13-Tomáši.
01:03:15Tomášku.
01:03:19Ty můj chlapečku zlatej.
01:03:22Ty jsi se mi vrátil.
01:03:25Já jsem to věděla, že se mi vrátíš.
01:03:28Já jsem to věděla.
01:03:31Koukej, to je můj kluk.
01:03:36To mám krásnýho kluka.
01:03:38To koukáš, co?
01:03:40Nevyměnil by mě za nic na světě, viď. Ale já jeho taky ne.
01:03:45-Ahoj, fešáku.
01:03:48-Mami, já jsem si vzal nějaký věci a klíč jsem dal k paní Borůvkový,
01:03:52ahoj.
-Ne, poč... počkej, Tomáši.
01:03:56Prosím tě, kam bys chodil? Tady seš přece doma.
01:04:03Já... já vím, já jsem...
01:04:09to podepsala, že...
01:04:11můžeš bejt nějakej čas u táty.
01:04:14Ale já to zruším.
01:04:17To neplatí. To se nepočítá.
01:04:21A budeme zase spolu. Tady jsi přece doma.
01:04:27-Táta by měl ale strach.
-Prosím tě, nebuď směšnej.
01:04:32Jakej by měl táta strach, o tebe, jo?
01:04:35Ten měl strach v životě akorát o sebe!
01:04:37Tomáši! Prosím tě, ne!
01:04:41-Kde jsi byl tak dlouho?
-Byl jsem si doma pro pár věcí.
01:04:45ŠEPTÁNÍ
-Tiše, máma je v koupelně.
01:04:48-Pšt. Tohle jsem ti koupil.
-Jé.
01:04:52-Abys měla do nemocnice nový.
-Ty maj krásný bambulky.
01:04:57-A přines' jsem ti ještě něco.
01:05:00Ten tě bude hlídat v nemocnici místo mě.
01:05:02A nedá tě. Vrr, haf, haf!
01:05:05-Ten je krásně pitomej.
-Jako jeho pán.
01:05:08-To jsi dělal sám?
01:05:11-Ne...
01:05:15Táta. Udělal mi ho, když jsem byl ještě malej.
01:05:20-Malej jako já?
-Kdepak, ještě menší.
01:06:04-Kde se to tady vzalo?
01:06:07To je přece Tomík.
01:06:10-Kdo?
01:06:13-No... Tomík.
01:06:18Udělal jsem ho kdysi Tomášovi. Říkal mu Tomík.
01:06:26-Asi ho dal Klárce.
01:06:37-"On ho má...
01:06:39On ho měl celou tu dobu, co jsem s ním nebyl.
01:06:51On ho pořád ještě má."
01:07:15-Tak ty jsi Tomáš?
-Dobrý den.
01:07:17-Dobrý den. To máš teda kluka, to ti řeknu, Honzo.
01:07:21Přišel ses podívat na stavbu?
-Hm.
01:07:30-Nebudu rušit.
-Pojď.
01:07:41-To je síla, co?
01:08:04PÍSNIČKA Z TELEVIZE
01:08:08ODEMYKÁNÍ
01:08:18-Ahoj, tak co?
-Klárka už má po operaci, Tomáši.
01:08:24-Moc tě pozdravuje a vzkazuje ti, že Tomík je strašně
01:08:27prímovej hlídač.
-To je senzace!
01:08:30-Tak, chlapi, já udělám něco malýho k snědku.
01:08:36-A moh' bych se za ní někdy přijít podívat?-Co bys nemoh'?
01:08:41Návštěvy jsou každou středu, tak půjdeš s námi.
01:08:45-Dobře.
-Počkej.
01:08:55Tomáši,
01:08:57jak to bylo s tou labutí?
01:09:04Počkej.
01:09:13Nechoď nikam.
01:09:20Víš, ono každý trápení je menší, když si o něm lidi řeknou.
01:09:26A zvlášť ti nejbližší.
01:09:37Třeba táta se synem.
01:09:54HUDBA
01:10:37-Ahoj, Aleno.
-Ahoj, Tomáši.
01:10:42Kde se tady bereš?
-Já tady na tebe čekám už 2 hodiny.
01:10:46-To máš teda výdrž, kamaráde.
-S tebou se nebavím.
01:10:50-Jenže já s tebou jo.
01:10:57-Tomáši, nezlob se, byli jsme na diskotéce.
01:11:01Pavel mě pozval.
01:11:03On už má po vojně a ty jsi stejně starej jako já.
01:11:06Nemělo by to cenu.
01:11:09-Slíbili jsme si, že budeme krmit labutě.
01:11:12-To je teda fór, krmit labutě. Víš, že se mi líbíš?
01:11:16Moh' bys dělat hrdinu v tom seriálu "Komik a jeho svět".
01:11:23-Ty na to nic neřekneš, Aleno?
-A co by na to měla říkat, komiku.
01:11:28-Pavle, nech ho.
01:11:32-Copaks jim přines' dobrýho k papání? No?
01:11:39Rohlíčky.
01:11:42Ale, ale, a nenamazaný. Co když jim nebudou chutnat?
01:11:47-Á!
01:11:49-Pavle, nech ho!
-Ale tobě bude chutnat.
01:11:53-Slyšíš! Tomáši! Nech ho bejt, slyšíš!
01:11:57-Pojď, tak jim ukaž, jak se jí suchej rohlíček.
01:12:00-Tomáši!
01:12:02-To je dobrotka, viď? Až se napapáš...
01:12:06-Tomáši, nezlob se.
-A my můžeme jít. Pojď.
01:12:10-Tomáši.
-Nech ho bejt.
01:12:14Až se nají, tak poběží žalovat mamince.
01:13:16-Asi čekáš, co ti na to řeknu, viď?
01:13:24Představ si, Tomáši, že ti neřeknu vůbec nic.
01:13:31Že to, cos udělal, je moc špatný, to určitě víš sám.
01:13:38A že to budeš muset napravit, to víš taky. I beze mě.
01:13:49Ale... něco ti přece jenom řeknu.
01:13:58Tenkrát, když jsem žil sám a jezdil jsem po stavbách,
01:14:05strašně jsem toužil po někom, kdo by mě potřeboval.
01:14:13A představoval jsem si, jak se zase spolu vidíme.
01:14:21No je toho přece spousta, co kluk potřebuje od táty.
01:14:28Utřít nos, zavázat koleno, koupit nový kolo nebo vyřezat lodičku.
01:14:37Vidíš, nakonec se mi to přece jen podařilo.
01:14:44I když na to utírání nosu seš už přece jen trochu velkej.
01:14:50-"Tak umít ruce a ke stolu, pánové! Nebudu vám to sušit do rána."
01:14:58-Tak pojď, Tomáši. Nebo nemáš hlad?
01:15:08-Jako vlk, táto.
01:15:16SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2019
Příběh o jednom setkání a o vztahu, který po mnoha letech odloučení dostal šanci na obnovení. Otec Vácha (A. Švehlík) se dozvídá o tom, že jeho syn Tomáš z prvního manželství (J. Potměšil) se ocitl na psychiatrické klinice. Je citově nevyrovnaný, apatický, na kliniku ho poslali kvůli jeho nepochopitelnému agresivnímu činu. Pomoci mu může jen klidné rodinné zázemí jeho otce. Vácha už má po rozvodu novou rodinu, syna dvanáct let neviděl, i když ne vlastní vinou, a váhá. Netuší, jak by mu mohl pomoci, zvláště když má sám starost o svou ženu a dceru, která zůstala po automobilové nehodě na vozíčku a má před náročnou operací. Ti dva však postupně k sobě najdou cestu a při sbližování, které iniciuje Váchova žena (E. Balzerová), se rozkrývají jejich nelehké osudy…
Otce si zahrál Alois Švehlík, který nedávno oslavil významné životní jubileum.
