Příběh otce a syna, kteří hledají cestu jeden k druhému (1985). Hrají: A. Švehlík, E. Balzerová, J. Potměšil, E. Hudečková, E. Kudláčková a další. Kamera M. Dostál. Režie L. Ráža, od jehož úmrtí dnes uplynulo 20 let
00:01:10 -Mami! Mamí!
00:01:15 -Co je, Klárko?
-Už je to studený.
00:01:18 -Tak si připusť teplou vodu a nezdržuj mě.
00:01:23 -Dobrý večer, dámy.
-Ahoj, Jeníčku.
00:01:26 -Ahoj, Klárko.
-Ahoj, Honzo.-Ahoj.
00:01:40 -Jak jste se dnes měly, holčičky?
00:01:50 -Co to děláte, mami?
-Hádej.-Já chci taky pusu.
00:01:59 KLEPÁNÍ Račte, pane.
00:02:05 -Je mi ctí, madam, že mě přijímáte ve své lázni.
00:02:08 -Oh, Jene, Jene, zase jste se někde toulal.
00:02:13 -S prominutím, Milosti, ale bylo nutno vyhloubit
00:02:16 do zeměkoule mnohem větší díru, než jsme původně předpokládali.
00:02:21 -Odpouštím vám, pane, smíte mě políbit.-Ó.
00:02:30 Tak co? Bolí?
-Normálně.
00:02:35 -Představ si, Klárko, dneska v práci měl jeden kolega
00:02:39 bezvadnej nápad. Udělám ti nad vanou hrazdičku,
00:02:42 jako mají někteří pacienti v nemocnici nad postelí.
00:02:46 A budeš se za ni držet, když budeš cvičit, ano?
00:02:49 -To už nestojí za to, za měsíc jdu na operaci.
00:02:53 -Ale bude to dobrý, uvidíš.
00:02:55 Podívej, takhle vysoko ji udělám. Co říkáš?
00:02:58 -Včera jsi přišel, když už jsem úplně spala.
00:03:02 -Honzo, večeře!
-Vidíte, Milosti, povinnost volá.
00:03:10 -Tak běž, nebo ti to vystydne. Ještě si procvič nohy, Klárko.
00:03:15 -Mami, vždyť už jsem dneska cvičila dost.
00:03:17 -Nediskutuj a dělej.
00:03:20 Tak pojď.
00:03:22 Řekni, jako to říkal pan doktor. Ták.
00:03:29 A znova. Ták.
00:03:32 Jo, Honzo, na stole máš doporučený dopis!
00:03:35 -Maminko, už nemusím?
-Cvič pořádně, co jsem ti řekla.
00:03:41 Pěkně ještě jednou.
00:03:43 Raz a... ještě druhou.
00:03:46 Tak.
00:03:58 Tobě to nechutnalo?
-Nějak jsem ztratil chuť.
00:04:03 -Jeníčku! Už jsem v posteli, čekám!
00:04:07 Jeníčku!
00:04:19 -Nebuď u ní dlouho.
00:04:29 -Už jsem chtěla zvonit.
00:04:31 -To bys nás vystrašila.
00:04:37 Přeci jsme se dohodli,
00:04:39 že zvonek máš jen pro nutný případy.
00:04:43 -Koho máš radši, mě, nebo mámu?
-Proč to chceš vědět?
00:04:48 -A řek' jsi někdy mámě, že ji máš rád?
00:04:51 -To víš, že jo.
-A dřív než mně?
00:04:54 -Jenom o něco málo dřív.
00:04:57 -A chtěls mít někdy holku, jako jsem já?
00:05:00 -Moc. Ale to už přece dávno víš.
00:05:03 -I když jsi věděl, že nemůžu chodit?
00:05:06 -Poslyšte, madam... my jsme si slíbili,
00:05:10 že před spaním o tom nikdy nebudeme mluvit.
00:05:13 Za měsíc budeš běhat, uvidíš.
00:05:17 -A jsem tvoje láska?
-Jasně, Milosti.
00:05:22 -Jaká?
-Veliká. A ubrebtaná.
00:05:24 A teď zhasneš a budeš spát, ano?
00:05:28 -A jsem tvoje láska napořád?
-Do smrti smrťoucí.
00:05:36 -Vyřiďte prosím komorné, že zítra snídám v posteli!
00:05:40 -A teď už zhasněte, madam.
00:05:44 A kdyby něco, zazvoň.
00:05:46 -Dobrou noc, Jeníčku!
00:06:10 -Bála jsem se to otevřít.
00:06:16 Myslela jsem...
00:06:18 že je tam něco o mně.
00:06:25 Co budeš dělat, Honzo?
00:06:31 Chceš kafe?
00:06:39 -Když jsem ho viděl naposled, bylo mu 5 roků.
00:06:43 Po tom mým maléru ho dal soud Marii.
00:06:48 Já jsem za ním ale jezdil, jenže vždycky to zařídila tak,
00:06:53 že jsme se vlastně nikdy neviděli.
00:06:58 Tenkrát...
00:07:00 tenkrát to pro mě bylo krutý.
00:07:05 Žil jsem sám, jak...
00:07:08 Tak jsem udělal cvak a na všecko jsem se snažil zapomenout.
00:07:17 A pak jsem potkal tebe. Teda vás.
00:07:23 Myslel jsem,
00:07:25 že je všecko pryč.
00:07:28 Že jste pro mě na světě jenom vy dvě.
00:07:37 Člověk si normálně žije, pracuje, a najednou...
00:07:49 Mám tam jet, nebo ne?
00:07:54 -Je to tvůj syn.
00:07:58 -Nedostal jsem od něj nikdy ani pohlednici.
00:08:12 -Ty máš strach, Honzo?
00:08:58 -Co tady děláš?
00:09:05 Honem na pokoj, Tomáši.
00:09:53 ZATROUBENÍ
00:09:58 -Honzo!
00:10:01 Honzo!
00:10:04 -Co je?
00:10:06 -Zastav se u mě o svačině!
-Jo!
00:10:28 Co je.
00:10:30 -Hergot, čoveče, tady mi přišel takovej papír.
00:10:33 Máme na tebe napsat posudek. Nevíš, vo co de?
00:10:37 -Jak to mám vědět, když nevím, kdo ten posudek na mně chce?
00:10:40 -Nějaká psychiatrie.
-Jo, to bude nejspíš kvůli klukovi.
00:10:45 -Co s ním je?
-Vím já?
00:10:48 12 roků jsem ho neviděl, a teď najednou...
00:10:52 -"Jan Vácha prokazuje evidentně velmi dobré pracovní výsledky,
00:10:57 je spolehlivý, čestný, oblíbený v kolektivu,
00:11:01 je členem Brigády socialistické práce..." a tak dál.
00:11:05 A tak dál. Já to opíšu, ne?
00:11:07 Přece kvůli tomu nebudeme svolávat celou Brigádu?
00:11:12 -Jak chceš, Franto.
00:11:22 KROKY
00:11:33 -Dobrý večer, paní Borůvková!
00:11:37 To jsem přece já, Vácha, Honza Vácha.
00:11:40 Bydlel jsem tady kdysi dávno, je to víc jak 10 let.
00:11:45 -A no jo... no jo, jste to vy.
00:11:51 Nezlobte se, já jsem vás hned nepoznala.
00:11:54 No ale říkali...
00:11:57 Teda povídalo se po baráku, že jste v tom kriminále umřel.
00:12:08 -Nevíte, kde bych ji našel?
-Paní Lašková, počkejte.
00:12:18 Paní Lašková chodí domů různě.
00:12:22 Ona dělá v tý hospodě u nádraží, víte.
00:12:26 Já špatně chodím, bolí mě nohy.
00:12:32 No a co Tomášek? Co dělá?
00:12:37 Někdy býval u mě celé dny.
00:12:40 Našla jsem ho třeba sedět na schodech,
00:12:43 tak jsem ho sebrala, napsal si u mě úkoly.
00:12:47 -Tak ona Tomášovi namluvila, že jsem umřel.
00:12:51 -Ale...
00:12:54 on jí stejně nevěřil. Říkal mi:
00:12:59 "Teto, táta přece nemoh' umřít."
00:13:04 -A co s ním vlastně je?
00:13:07 -No, ty poslední dva roky, co byl v učení,
00:13:11 tak už byl u mě málokdy.
00:13:17 A byl to takový tichý a hodný chlapec.
00:13:23 Jednou mi povídal:
00:13:26 "Teto, já jsem asi navíc.
00:13:30 Já všude překážím."
00:13:33 -Psali mi z nemocnice, že tam je na léčení.
00:13:37 -Jo, jo.
00:13:39 -Nevíte náhodou, co se vlastně stalo?
00:13:45 -No...
00:13:47 přece ta labuť.
00:13:51 To je dneska chráněný zvíře. Víte, kolik takový pták stojí?
00:13:56 -Počkejte, labuť. Jaká labuť?
00:13:59 Co s tím má společnýho labuť?
00:14:02 -No... Tomáš...
00:14:07 jednu utloukl.
00:14:28 -Umlátil labuť.
00:14:38 To jsem v životě neslyšela.
00:14:41 -A myslíš, že já jo?
00:14:43 Ale může se těšit.
00:14:46 Přivedu ho sem a seřezu ho, že z něj budou cucky lítat.
00:14:51 -To snad ne.
-Co? Že ho neseřežu?
00:14:54 -Že ho sem přivedeš.
00:15:03 Uvědomuješ si, co je to asi za kluka?
00:15:07 Umlátil bezbranný zvíře.
00:15:19 A to by tady měl bejt taky někdy s Klárkou sám?
00:15:23 -Tak co mám ksakru dělat!
00:15:28 -Tak tady máme jedno pivíčko. Pánové pivíčka.
00:15:35 Raz dva. Co si dáš?
00:15:48 No ne, Vácho?
00:15:52 Seš to opravdu ty?
00:15:57 Kde se tady bereš?
00:16:01 Lojzíku, prosím tě, vem to chvíli za mě, jo?
00:16:05 Tak pojď, nestůj tady. Sedni si u nás.
00:16:09 Dáme si panáka, ne?
00:16:11 Takovýhle setkání, to se přece musí oslavit.
00:16:16 Tak povídej. Jak žiješ?
00:16:19 Co máš novýho?
00:16:24 No.
00:16:26 -Nepiju.
00:16:31 -Tak to je teda překvápko. No jo no, tak na zdraví.
00:16:38 Lojzíku, prosím tě, dej mu tam ty dva utopence!
00:16:42 -Co je s Tomášem, Marie?
00:16:45 -S Tomášem? Co by bylo s Tomášem? Nic.
00:16:48 Kluk je v pubertě, ne. To víš, nějaký ty lásky.
00:16:52 Sem tam nějaký ty maléry. My jsme nebyli jiní.
00:16:56 -Dostal jsem dopis z léčebny.
00:17:01 -Hm, no jo.
00:17:05 Pan doktor Pánek, co?
00:17:08 Depresivní syndromy a takovýhle voloviny.
00:17:11 To už známe. Víš, co ti povím, Vácho?
00:17:16 Tomáš je normální rozmazlenej fracek, víš.
00:17:20 Ale neměj péči, von se z toho dostane.
00:17:26 -Sám asi ne.
00:17:30 My dva jsme si ublížili, Marie.
00:17:33 A dnes už houby záleží na tom, kdo začal první.
00:17:36 Ale tys ho dostala na starost. Sama jsi to přece chtěla, ne?
00:17:41 -Á! Tomáš, Tomáš, Tomáš. To je pořád jenom Tomáš!
00:17:44 Všichni se staraj, co bude s ním.
00:17:46 Ale co bude se mnou, nebo co je se mnou,
00:17:48 to nikoho nezajímá. Co tady čumíš?
00:17:50 Pořád se mi jenom plete pod nohama.
00:17:54 Zpackal mi celej život, to je všechno.
00:17:56 -Jen aby ho nezpackal taky sám sobě.
00:18:01 -Hele...
00:18:04 A co je tobě vlastně do toho?
00:18:08 Nestaral jsi se o něj 12 let, tak se o něj nestarej dál.
00:18:13 Já jsem za něj zaplatila pokutu, když se to stalo s tou labutí.
00:18:16 Ne ty, já!
00:18:23 Kluk sežere pár prášků, aby se udělal zajímavým,
00:18:26 a všichni jsou z toho auf.
00:18:29 -Co? Co to říkáš?
00:18:36 -Co co?
00:18:41 Co na mě tak vejráš?
00:18:46 To ti v tom blázinci neřekli?
00:18:57 -Spíš?
-Ne.
00:19:04 -Já mám hroznej strach, Honzo.
-Z čeho, prosím tě?
00:19:13 -Že to všechno skončí.
00:19:16 -Co by mělo skončit?
00:19:21 -Mezi náma.
00:19:28 Já vím, že člověk nemá myslet jenom na sebe,
00:19:32 ale v tomhle jsem asi sobecká.
00:19:34 -Blázínku.
00:19:38 Spi už.
00:19:50 KROKY
00:20:45 -Alenko, pojď. Pojď, holčičko, pojď.
00:20:49 -Já nechci.
-Musíš, nedá se nic dělat.
00:21:06 -Já nevím, co ode mě vlastně chcete,
00:21:08 pane doktore?
00:21:11 Kluka jsem neviděl 12 roků, a to rozhodně ne vlastní vinou.
00:21:15 Když jsem se vrátil z kriminálu, dělala všecko pro to,
00:21:19 abysme se neviděli.
00:21:21 Jednou byl údajně nemocnej, podruhý musel k babičce,
00:21:25 potřetí mně ani neotevřeli a nechali stát na chodbě,
00:21:28 ačkoli jsem moc dobře věděl, že jsou doma.
00:21:32 A po pár měsících mě tahle hra na schovávanou přestala bavit.
00:21:36 Samosebou, taky jsem neměl čas.
00:21:39 Tehdá jsem jezdil po stavbách, bydlel jsem na svobodárnách
00:21:43 a jezdit domů na víkend...
00:21:46 I když jsem vlastně žádnej domov neměl.
00:21:50 Takže vážně nechápu, co pro něj dneska můžu udělat.
00:22:03 -Jak bych vám to vysvětlil, pane Vácho?
00:22:09 Když má člověk boty, které mu nadělaly krvavé puchýře,
00:22:13 neměl by si je znovu obouvat.
00:22:18 Aspoň dokud se mu ty rány nezahojí. Rozumíte?
00:22:22 Tomáš by se zkrátka neměl vrátit do prostředí,
00:22:26 které přispělo k jeho...
00:22:30 řekněme... selhání.
00:22:33 -Vy říkáte selhání. A já tomu říkám pěkný svinstvo.
00:22:38 Proč to vůbec udělal, pane doktore?
00:22:41 -Třeba právě proto, že nepoznal otcovskou péči.
00:22:46 -A za to...
00:22:48 přece já nemůžu. To ona mi ho ukradla.
00:22:52 Prosím, podívejte se.
00:22:55 Udělali ze mě rváče a násilníka, kterej se není schopnej postarat
00:22:59 ani o vlastní dítě. Jenom proto, že jsem jednomu frajerovi způsobil
00:23:02 těžkou újmu na zdraví, jak nakonec stálo v rozsudku.
00:23:07 -Bohužel to nic nemění na faktu, pane Vácho,
00:23:10 že váš syn vyrůstal bez otce.
00:23:12 A když dítěti, chlapci, chybí přímý blízký vzor
00:23:17 rovného chlapského jednání, postrádá pevnější orientaci
00:23:22 a snadno pak podléhá různým nahodilým,
00:23:27 často rozporným vlivům.
00:23:30 A tak jeho vlastní jednání může později dojít k nežádoucímu zkratu.
00:23:36 Zejména v období dospívání.
00:23:39 A to právě se stalo vašemu Tomášovi.
00:23:45 -Mému Tomášovi.
00:23:48 Já jsem pro něj 12 roků naprosto cizí člověk.
00:23:50 Ani jednou mi nenapsal dopis. Jenom jsem na něj platil.
00:23:55 -Přesto je to pořád vaše dítě.
00:23:58 -Proč mě do toho taháte, pane doktore?
00:24:01 Pro mě tohle všecko je minulost, na kterou mám...
00:24:04 moc špatný vzpomínky.
00:24:07 -Kdyby tak člověk mohl svou minulost někdy odložit...
00:24:12 jako obnošené šaty, viďte?
00:24:14 Jenže to nejde.
00:24:19 Ani když není zrovna taková, jak by si přál.
00:24:23 A už vůbec ne, když je ta minulost živá a nosí vaše jméno.
00:24:31 To je Tomáš, podívejte se na něj.
00:24:48 Několikrát se o vás zmínil.
00:24:51 Měl jsem pocit...
00:24:53 Zkrátka, domnívám se...
00:25:00 že nejlepší řešení pro něj by bylo,
00:25:05 kdybyste si ho vzal k sobě.
00:25:12 Aspoň na čas, než bude z nejhoršího venku.
00:25:17 -Ale já... já jsem se znovu oženil, pane doktore.
00:25:22 A moje manželka není ještě úplně...
-Ano, my víme.
00:25:26 Máme informace, že jste výborný,
00:25:29 spolehlivý pracovník, že se vzorně staráte
00:25:33 o svou novou rodinu. A tím spíš věřím,
00:25:37 že by u vás našel Tomáš prostředí...
00:25:39 -Tak do čeho mě to ženete, pane doktore!
00:25:43 -Já chci jenom pomoct vašemu synovi, pane Vácho.
00:25:48 Vy ne?
00:25:53 Měl byste asi vědět, že to, čím váš syn trpí,
00:25:57 se u nás jmenuje "nejvyšší stupeň
00:26:01 citového strádání".
00:26:05 A že se teď asi rozhoduje o celém jeho životě.
00:26:11 A vaše pomoc... je možná jeho poslední šance.
00:26:19 -Pane doktore, pochopte mě, moje manželka není ještě
00:26:24 úplně v pořádku. Myslím s nervama.
00:26:27 Před časem se léčila totiž taky na psychiatrii.
00:26:31 Měli havárii a její manžel se zabil.
00:26:34 Klárka, jako její dcera, dlouho se nevědělo,
00:26:37 jestli to vůbec přežije.
00:26:39 Nemůže chodit a potřebuje intenzivní péči.
00:26:43 -Záleží jen na vás, pane Vácho, jak se rozhodnete.
00:26:48 Nutit vás samozřejmě nikdo nemůže.
00:27:02 -Děkuju. A na shledanou.
00:27:06 -Mimochodem, toho frajera, jak vy říkáte,
00:27:09 si vaše bývalá žena skutečně vzala.
00:27:12 Ale po roce se rozvedli, takže...,
00:27:17 jakým vlivům byl asi váš syn potom vystavován,
00:27:22 to si jistě dovedete představit.
00:27:30 Tomáš by dnes moc a moc potřeboval
00:27:32 pevnou otcovskou ruku.
00:27:35 -Na shledanou.
00:27:44 TEKOUCÍ VODA
00:28:12 -Co tady děláš?
-Nechtěl jsem tě budit.
00:28:22 -Tak co?
-Hlava mi třeští, jak...
00:28:26 -Co říkal doktor?
00:28:31 -Řekl, abychom si ho vzali k sobě.
00:28:45 Že je to prej jeho poslední šance.
00:28:52 -A cos mu odpověděl?
00:28:59 -Napíšu mu, že to nejde.
00:29:02 -Jak to, že to nejde?
-Jak by k tomu přišla Jiřina?
00:29:05 Nebo Klárka. Ta obzvlášť.
00:29:07 Já si přece nemůžu nechat nastěhovat do kvartýru
00:29:10 cizího kluka!
-Ale on přece není cizí, Honzo.
00:29:13 -Pro mě to je odbytá záležitost. Dávno jsem na všecko zapomněl.
00:29:16 -Ale to lžeš! Ty se snažíš na všecko zapomenout, ale to nejde.
00:29:21 Rozhodně ne za každou cenu.
-Franto, mně ublížili.
00:29:25 Kdybys viděl, co všechno na mě u soudu nakydali.
00:29:27 Ublížili mně a basta!
-A nebyla to taky tvoje vina?
00:29:32 -Jak mi tohle můžeš říct? Ty, kamarád?
00:29:35 -Právě proto, že jsem kamarád. Tomáš ti přece neublížil.
00:29:58 -Tak dobře.
00:30:00 Já ti teda řeknu všecko.
00:30:24 Marie! Marie, otevři!
00:30:29 -Pane Vácha.
-Dobrý den, nemůžu se dostat domů.
00:30:32 -Pane Vácha, víte, vaše paní...
-Copak s ní je?
00:30:36 -Ani tam nechoďte.
-Co?
00:30:38 -Já myslím, že ani není doma.
00:30:45 -Marie! Marie, otevři!
00:30:48 Já vím moc dobře, že seš doma!
00:30:50 Otevři, ty mrcho!
00:30:53 Otevři, ty potvoro!
00:31:09 Kde je Tomáš? Kams dala kluka?
00:31:12 Kams dala kluka!
-Ne!
00:31:15 -Klid, kamaráde, klid.
00:31:18 Uložili jsme ho vedle, spinká jako andělíček.
00:31:25 -Ty mrcho... Á!
00:31:30 -A!
00:31:33 -Nech ho! Nech ho!
00:31:35 Pusť ho! Pusť ho!
00:31:38 -Áá!
00:31:48 Vypadni!
-To ti přijde draho.
00:31:50 -Vypadni, ty parchante!
-Čau, Marie.-Zabiju tě!
00:31:53 -Au!
00:31:59 Ty kreténe, Á!
00:32:04 -Pojďte radši domů.
00:32:06 A zavolejte SNB, nebo se ještě pobijou!
00:32:12 -Honzo, Honzo, prosím tě. Já ti přísahám, ne, ne!
00:32:17 Já ti přísahám, že to bylo poprvé.
00:32:20 -Poprvé, co jsem tě nachytal!
00:32:22 -Ne! Stejně je to všechno tvoje vina.
00:32:25 Parta na stavbě je ti milejší než já.-Maminko! Maminko!
00:32:28 -Proč jsi nechtěl, abych šla aspoň do práce?
00:32:31 PLÁČ TOMÁŠE
-Otevři, maminko...
00:32:34 -Já už jsem to nemohla vydržet.
-Uhni!
00:32:38 PLÁČ TOMÁŠKA Uhni!-Ne.
00:32:41 -Klíč!
-Já ti ho nedám.-Klíč!
00:32:44 -Ne, je to moje dítě! Au. Au.
00:32:49 -Už na něj nikdy nesáhneš, rozumíš? Nikdy!
00:32:53 -Nelez tam! Ne!
00:32:56 -Tomášku, pojď sem. Nebreč, nebreč.
00:33:00 -Tatínku, tatínku.
00:33:03 -Nech mi ho!
00:33:05 To je moje dítě! Tohle mi zaplatíš!
00:33:17 -Za chvíli přijela hlídka VB
00:33:21 a mě chytili i s Tomáškem na nádraží.
00:33:28 -A kam jsi s ním chtěl jet?
00:33:32 -Nevím. Co nejdál. Prostě pryč.
00:33:37 Při rozvodu dali Tomáše samozřejmě matce.
00:33:41 Já měl stejně na krku obžalobu z těžký újmy na zdraví
00:33:45 a vyhrožování zabitím.
00:33:49 -Abych ti pravdu řek, sám nevím, co bych v takový situaci dělal já.
00:33:55 -Tak vidíš.
00:33:57 Když jsem se vrátil z kriminálu, byl jsem pro všecky poznamenanej.
00:34:01 -No jo, to už znám.
00:34:04 Když jsme si tenkrát nad tebou brali patronát,
00:34:07 to bylo řečí. Ani jsem ti to neřek'.
00:34:11 -Proč jsi to vlastně udělal?
-A nevyplatilo se to?
00:34:15 Dneska bysme tě z Brigády nepustili,
00:34:18 ani kdyby ses rozkrájel. Ale...
00:34:24 pořád nemluvíme o tom podstatným.
00:34:28 -Jak to? A o čem máme teda mluvit?
00:34:31 -No o Tomášovi přece, ne?
00:34:36 -Počkej, Franto,
00:34:39 nepřemlouvej mě.
00:34:42 To nemá cenu.
00:34:47 Já jsem rád, že jsem rád.
00:34:54 Přece si nenechám rozbít život podruhý.
00:35:00 -Víš, že mě teď mrzí, co všecko jsem ti do toho posudku napsal.
00:35:09 -Stačí úplně maličko.
00:35:12 Jediný okamžik...
00:35:17 a život se rozbije na tisíc střepů, jako když ti upadne zrcadlo.
00:35:21 Moc dobře to znám.
00:35:27 Už bych to nechtěla zažít podruhé.
00:35:30 -Neboj.
00:35:32 -Jenomže...
00:35:39 taky bych nechtěla ublížit.
00:35:42 Co když ta chvíle přijde právě v okamžiku,
00:35:46 když se vykašleme na Tomáše?
-Teď už ti teda vůbec nerozumím.
00:35:58 -Moc jsem o tom přemýšlela, Honzo.
00:36:05 Ty jsi pomohl Klárce i mně, když jsme to nejvíc potřebovaly.
00:36:10 A co když teď tu pomoc potřebuje Tomáš?
00:36:30 -Já vím, že tě potkalo něco ošklivýho,
00:36:33 že o tom nechceš mluvit.
00:36:36 Ale když o nějaké věci nemluvíš, tím nepřestane existovat.
00:37:04 My dva už o sobě strašně dlouho nic nevíme, viď, Tomáši?
00:37:26 Proč jsi to udělal, Tomáši?
00:37:35 Nechceš kus chleba se salámem?
00:37:38 Nic moc.
00:37:40 Taková svačina pro mužskýho na stavbě.
00:37:44 Když budeš chtít, vezmu tě tam někdy s sebou.
00:38:00 Doktor mi říkal, že se učíš zámečníkem.
00:38:12 To budeš sakra pořád mlčet, nebo co?
00:38:19 -Mami, zkontroluješ mi matiku?
00:38:23 -Nenos to sem, nebo se to celé umastí.
00:38:26 Přijdu za tebou do pokoje.
00:38:29 -A jéje, Jiřinka se špatně vyspala.
-Nech si tu Jiřinku, ano?
00:38:35 Ukaž.
00:38:40 Podívej se, jak drápeš.
00:38:43 A druhý příklad je špatně, znova.
00:38:47 Nejez to, za chvilku je oběd.
00:38:52 Tak slyšelas? Plav do pokoje opravit chyby.
00:38:56 -Seš hrozná, Jiřinko.
-Kolikrát ti mám říkat,
00:38:59 že pro tebe nejsem žádná Jiřinka, ale...-ale maminka, já vím.
00:39:04 Ale kolikrát ti mám opakovat, že když Jeníčkovi říkám Jeníčku,
00:39:09 tak Jiřince přece musím říkat Jiřinko.
00:39:12 -Zmizni, zmizni, mám starostí nad hlavu i bez tebe.
00:39:15 -Když máte starosti, proč mi nic neřeknete?
00:39:17 Jeníček mi slíbil, že mi všecko řeknete.
00:39:20 -Klárko!
00:39:27 Jeníček...
00:39:30 Jeníček má moc starostí, víš.
00:39:39 Má starost o jednoho chlapce.
00:39:42 Neviděl ho už moc let.
00:39:55 Pojď ke mně.
00:40:01 -A kde byl ten kluk?
-Teď?
00:40:06 Teď byl v nemocnici, víš. A Jeníček tam za ním jel.
00:40:11 -Ten kluk nikoho nemá, že za ním Jeníček jel?
00:40:15 Taky mu umřel táta jako nám?
00:40:27 -Ten kluk...
00:40:30 teď s náma bude bydlet, Klárko.
00:40:42 -Tak jste si promluvili?
00:40:52 Sestra zatím připravila všechny papíry
00:40:56 potřebné k propuštění pacienta.
00:40:59 Tady s tím se obraťte na psychiatrickou poradnu
00:41:02 v místě bydliště.
-Ano.
00:41:13 -A děkuji vám.
-Já taky, pane doktore.
00:41:24 -Tomáši.
00:41:35 Hodně štěstí, Tomáši.
00:41:50 ODEMYKÁNÍ
-Tak pojď dál.
00:41:52 No neboj se přece. Sundej si bundu, boty.
00:42:10 To je Tomáš, Jiřinko.
00:42:15 -Vítám tě u nás, Tomáši.
00:42:23 -Tak pojď.
-Pojďte, určitě máte hlad.
00:42:33 Pojď.
00:42:49 Nechceš si umýt ruce, Tomáši?
00:42:52 Pojď, ukážu ti, kde je koupelna.
00:43:10 Tady máš svůj ručník.
00:43:20 Tady je mýdlo.
00:43:22 Udělej si pohodlí.
00:43:38 Ty nebudeš večeřet?
-Ne, byli jsme na večeři.
00:43:45 -Stalo se něco?
00:43:51 -Kouká, mlčí jako zařezanej.
00:43:55 Za celej den jsem od něj neslyšel jediný slovo.
00:43:59 -To přejde, Honzo. Musí si na nás zvyknout.
00:44:02 -Krucinál.
00:44:04 Jako by nám prokazoval nějakou milost, nebo co!
00:44:07 -Nekřič.
00:44:09 Mluvíš o Tomášovi, a myslíš na svou bývalou ženu, uvědom si to.
00:44:18 Jdi za ním.
00:44:20 Jdi.
00:44:37 Tak si aspoň na chvilku sedněte a vemte si.
00:44:41 Pojď.
00:44:45 Zatím Tomášovi ustelu.
00:44:53 Tomáš bude spát u tebe v ložnici, já zůstanu u Klárky.
00:44:58 Klárka se na tebe moc těšila, Tomáši.
00:45:01 Teď už spí, ráno ji uvidíš.
00:45:15 -Tomáši, chci ti říct, že nikdo z mý rodiny nemůže za to,
00:45:20 co se ti stalo.
00:45:22 Dívej se mi laskavě do očí!
00:45:33 Nebo chceš radši k matce?
-Prosím vás, ne!
00:45:38 -Nevykej mi, sakra.
00:45:42 Nevykej mi.
00:45:48 A víš vůbec, proč chceš bejt se mnou?
00:45:56 -Snad ti to bude.-Tomáši!
-Vždyť se nic nestalo.
00:46:00 -Nech to! Seberu to sám.
00:46:07 -Kartáček na zuby ti... máš?
00:46:12 -Mluvit snad umíš, ne!
00:46:24 SMÍCH
00:46:35 -Ty jsi Tomáš, viď?
00:46:37 Moc toho nenamluvíš. Ale taky jsi pěknej spáč.
00:46:41 Víš, kolik je hodin? Půl devátý.
00:46:45 Jeníček šel do roboty, máma nakoupit,
00:46:48 abys měl čerstvý rohlíčky. Jo a víš, co mi nařídila?
00:46:53 Že tě nesmím vzbudit. Tak ne, abys to na mě řek'.
00:46:56 Ale já nutně potřebuju, abys mi zkontroloval matiku.
00:47:00 Seš hluchej? Zkontroluj mi matiku.
00:47:05 Učím se s mámou skoro každý den, víš.
00:47:08 Dělám zkoušky, abych nemusela opakovat třídu.
00:47:11 Můžeme se spolu třeba učit každý den.
00:47:14 S mámou totiž není žádná legrace. Je strašně přísná.
00:47:18 Až budu zdravá, budeme spolu chodit na výlety.
00:47:22 Ty poneseš velkej batoh, já malej, budeme mávat na auta,
00:47:27 který se budou předhánět, a řidiči: "Nechcete svízt?" A my řekneme:
00:47:31 "Ne, ne, ne, děkujeme pěkně. My jdeme pěšky až k naší bábince."
00:47:37 Jo, znáš vůbec naši bábinku?
00:47:41 Ale to nevadí, bábinka je vždycky ráda, když má návštěvu.
00:47:47 Má půdu, v tom seno pro králíky.
00:47:50 Ty budeš spát na půdě a až bábinka usne,
00:47:54 přijdu za tebou nahoru.
00:47:57 Sedneme si na žebřík a budeme koukat do tmy.
00:48:01 Taky se bojíš tmy?
00:48:05 Já strašně, ale hrozně ráda do ní koukám.
00:48:10 Jenže teď musím dřít matiku. To je votrava, viď.
00:48:25 -Jestli tomu budu hovět.
00:48:31 ODMYKÁNÍ
00:48:36 -Ahoj.
-Ahoj.
00:48:40 -Kde je Klárka?
-Venku, s Tomášem.
00:48:43 -Co? Úplně sami?
00:48:45 -Jistě. A je jim docela dobře.
00:48:49 -Jdu pro ně.
-Počkej. Vždyť nejsou sami poprvé.
00:48:56 Ničeho sis nevšiml?
-Co?
00:48:59 No co?
00:49:01 -Vlasy.
-Co vlasy?
00:49:03 -Poslali mě k holiči.
-Kdo?
00:49:07 -Naše děti, tvůj syn a moje dcera.
-Ale...-Abych se ti líbila.
00:49:11 -Víš přece dobře, že si to nepřeju.
00:49:14 -Co? Abych se ti líbila?
-Ale ne, aby byli spolu sami.
00:49:17 Tomáš ještě nemusí být úplně v pořádku.
00:49:19 Nechci, aby se něco stalo.
00:49:30 -Vstávej, lenochu.
00:49:35 Vstávej, nebo z tebe stáhnu deku.
00:49:41 To jsou mi ale způsoby. Vstávej.
00:49:46 Vstávej.
-Nech mi.-A nenechám.
00:49:50 -No tak.-No tak.-Nech toho.
-Co bys ještě nechtěl?
00:49:55 -Dej mi ji.
-Ne, ty mi dej.
00:49:58 Ty mi ji dej. Ne. Au.
-Bacha, dveře!
00:50:05 Klárko, nestalo se ti nic?
-Ne.
00:50:08 -Počkej, nebolí tě něco?
-Ne.
00:50:11 -Drž, nehejbej se, nehejbej se.
00:50:18 Tak. Au!
-Jé, krev!
00:50:24 -Proboha, Klárko, co se stalo?
00:50:27 -Ale to nic, mami, to ty pitomý rukojetě.
00:50:30 Vrazily do dveří.
-Samy tam vrazily, jo?
00:50:33 -Jasně, mami, úplně samy. Nestačila jsem je zadržet.
00:50:36 -Ne, odpusťte, to jsem udělal já.
00:50:39 -Ne, nevěř mu, já jsem to udělala. A teče mu krev.
00:50:42 -Ukaž. Kde, ukaž? -To nic není.
-Cos to vyváděl, prosím tě?
00:50:46 -Maminko Jiřinko, jenom sebou nesekni!
00:50:50 -Přinesu obvaz.
-Sedni si.
00:50:56 Seš nešikovnej jako tvůj táta. Co si s váma dvěma já počnu?
00:51:03 Mamčo, kde seš s tím obvazem?
00:51:19 -Myslel jsem, že spolu vyjdem po dobrým, ale bohužel.
00:51:22 Tak řekni něco! Proč děláš takovýhle vylomeniny?
00:51:29 Tak řekni něco, hergot!
00:51:41 NALÉHAVÉ ZVONĚNÍ
00:51:45 -Dobrá, ještě si promluvíme.
00:51:53 Co je?
-Proč na Tomáše křičíš?
00:51:56 -Protože udělal něco, za co si to zaslouží.
00:51:59 -A proč nekřičíš i na mě?
-Protože...
00:52:01 my dva jsme se vždycky dohodli po dobrým.
00:52:04 -Ale já začala.
-Tomáš je starší a má mít rozum.
00:52:07 -To je nespravedlivý.
-Víš, co se ti mohlo stát?
00:52:10 Zrovna teď, když už budeš v pořádku.
00:52:12 -A víš, co se mohlo stát Tomášovi?
00:52:14 Slib mi, že už na něj nikdy nebudeš křičet.
00:52:31 -Tomáš musí pryč, nedá se nic dělat.
00:52:36 -Jak to říkal ten doktor? Že jsme jeho poslední šance.
00:52:42 -Ale Klárka jde pozítří na operaci.
00:52:44 A až se vrátí, potřebuje péči a absolutní klid.
00:52:48 -Co když se o něj chci starat?
00:52:50 -Řekli jsme si, že do tohohle mi nebudeš mluvit.
00:52:57 Jiřino, pochop, že takhle to dál nejde.
00:53:01 Každej den letím z práce a mám strach,
00:53:04 jestli se doma něco nestalo. Pro něj jsem vzduch.
00:53:10 Kdykoli si s ním chci promluvit, tak mlčí. Mlčí.
00:53:14 Copak jsi zapomněla, odkud jsem ho přived'?
00:53:19 -A odkud jsem přišla já?
00:53:29 Taky odtamtud.
00:53:36 Dovedeš si to představit, jak mu asi bylo?
00:53:40 Některý dveře tam nemají kliky.
00:53:45 Sledovala jsem každý cvaknutí v zámku.
00:53:49 Čekala jsem, až někdo přijde a odvede si mě odtamtud pryč.
00:53:55 -Nezlob se, Jiřinko, já jsem s nervama pryč.
00:54:00 Myslel jsem, že jste na světě jenom vy dvě.
00:54:03 Co nám scházelo předtím? Vůbec nic.
00:54:10 -A co když Tomáš pořád čeká? Jako jsem čekala já.
00:54:14 -Ty jsi měla přece Klárku.
00:54:16 -No právě, Honzo, on nemá vůbec nikoho.
00:54:20 -Ne, už jsem se rozhod', musí pryč.
00:54:23 -Ale kam?
00:54:26 -To je jedno.
00:54:28 Nazpátek k ní, nebo do internátu, ale tady rozhodně zůstat nemůže.
00:55:00 -Už spíš, Tomáši?
00:55:09 Co ruka? Bolí?
00:55:13 -Ani ne.
00:55:23 Paní!
00:55:40 Když mi ji sešívali,
00:55:45 vy jste tam celou dobu čekala? Vůbec jste neodešla.
00:55:52 -Proč bych odcházela?
00:56:01 -Když jsem sněd' ty prášky, máma za mnou vůbec nepřišla.
00:56:12 -Asi měla moc práce.
00:56:14 -Ba ne. Styděla se za mě.
00:56:20 Řekla mi to, když mi přinesla do cvokárny kufr.
00:56:27 -Proč používáš tak ošklivý slovo, Tomáši?
00:56:31 Psychiatrická léčebna je nemocnice jako každá jiná.
00:56:39 Člověk je strašně složitý tvor, víš.
00:56:42 A některé nemoci nejsou navenek vůbec vidět.
00:56:48 A když je člověk nemocný, musí se léčit. To je celé.
00:56:54 Chápeš to?
00:56:59 -Ano, paní.
00:57:02 -Jmenuju se Jiřina.
00:57:05 Můžeš mi tak říkat.
00:57:08 -To ne, paní.
-Proč ne?
00:57:11 Řekni to jednou po mně.
00:57:14 Jiřina.
00:57:19 Zkus to, Tomáši.
00:57:21 Prosím tě.
00:57:26 Ji-ři-na.
00:57:41 -Ji...
00:57:43 ři...
00:57:45 na.
00:57:53 Jiřina.
00:58:23 HUDBA
00:59:04 -Pojď, pojď sem! Pojď sem!
00:59:07 -Madame.
00:59:09 -Víte, co jste, pane? Blázen jste, pane.-Ano.
00:59:14 -Cvak.
-Á, cvak.
00:59:19 -Jé, podívej, labutě. Ty jsou krásný, viď?
00:59:29 Jděte, pane, a nakrmte je.
00:59:35 Vy se vzpíráte, pane? Já vám to přikazuju.
00:59:41 Jděte, no jděte, no jděte, jděte, no jděte, jděte.
01:00:00 Pane, vy se vzpíráte?
01:00:05 No tohle.
01:01:07 Výborně, pane, vynikající!
01:01:29 -A tašku s učením ti přineseme, až ji budeš potřebovat.
01:01:35 -A památníček si vezmu s sebou, můžu?
01:01:38 -To víš, že jo.
-Podívej.
01:01:45 -"Lidí se bojí jen ten, kdo je nezná." Co to je?
01:01:50 -To mi napsal Tomáš.
-Tomáš?-Ano.
01:01:57 -Jo, pozdravuje tě sestřička Jana. Moc se na tebe těší.
01:02:01 A ostatní sestřičky na oddělení taky.
01:02:05 -A budete tam za mnou chodit?
01:02:08 -Samozřejmě, Milosti.
01:02:11 Ve středu, v neděli a vždycky, kdy nám to dovolí.
01:02:15 -A Tomáš taky?
01:02:22 ZVONĚNÍ
01:02:30 -Dobrý večer, paní Borůvková.
01:02:33 -Tomášku!
01:02:36 Kde se tu bereš?
01:02:38 -Prosím vás, dejte tenhle klíč mámě.
01:02:40 Já už ho nebudu potřebovat.
01:02:42 -Ty teď bydlíš u táty, viď? A líbí se ti tam, líbí?
01:02:46 -Táta je prima. A Jiřina taky.
01:02:49 Teda jako jeho žena. A největší legrace je s Klárkou.
01:02:54 Teďka půjde na operaci, aby zase mohla chodit, víte.
01:02:57 SMÍCH
01:02:59 -Tak hodně štěstí, Tomášku, hodně štěstí.
01:03:03 -Na shledanou.
01:03:13 -Tomáši.
01:03:15 Tomášku.
01:03:19 Ty můj chlapečku zlatej.
01:03:22 Ty jsi se mi vrátil.
01:03:25 Já jsem to věděla, že se mi vrátíš.
01:03:28 Já jsem to věděla.
01:03:31 Koukej, to je můj kluk.
01:03:36 To mám krásnýho kluka.
01:03:38 To koukáš, co?
01:03:40 Nevyměnil by mě za nic na světě, viď. Ale já jeho taky ne.
01:03:45 -Ahoj, fešáku.
01:03:48 -Mami, já jsem si vzal nějaký věci a klíč jsem dal k paní Borůvkový,
01:03:52 ahoj.
-Ne, poč... počkej, Tomáši.
01:03:56 Prosím tě, kam bys chodil? Tady seš přece doma.
01:04:03 Já... já vím, já jsem...
01:04:09 to podepsala, že...
01:04:11 můžeš bejt nějakej čas u táty.
01:04:14 Ale já to zruším.
01:04:17 To neplatí. To se nepočítá.
01:04:21 A budeme zase spolu. Tady jsi přece doma.
01:04:27 -Táta by měl ale strach.
-Prosím tě, nebuď směšnej.
01:04:32 Jakej by měl táta strach, o tebe, jo?
01:04:35 Ten měl strach v životě akorát o sebe!
01:04:37 Tomáši! Prosím tě, ne!
01:04:41 -Kde jsi byl tak dlouho?
-Byl jsem si doma pro pár věcí.
01:04:45 ŠEPTÁNÍ
-Tiše, máma je v koupelně.
01:04:48 -Pšt. Tohle jsem ti koupil.
-Jé.
01:04:52 -Abys měla do nemocnice nový.
-Ty maj krásný bambulky.
01:04:57 -A přines' jsem ti ještě něco.
01:05:00 Ten tě bude hlídat v nemocnici místo mě.
01:05:02 A nedá tě. Vrr, haf, haf!
01:05:05 -Ten je krásně pitomej.
-Jako jeho pán.
01:05:08 -To jsi dělal sám?
01:05:11 -Ne...
01:05:15 Táta. Udělal mi ho, když jsem byl ještě malej.
01:05:20 -Malej jako já?
-Kdepak, ještě menší.
01:06:04 -Kde se to tady vzalo?
01:06:07 To je přece Tomík.
01:06:10 -Kdo?
01:06:13 -No... Tomík.
01:06:18 Udělal jsem ho kdysi Tomášovi. Říkal mu Tomík.
01:06:26 -Asi ho dal Klárce.
01:06:37 -"On ho má...
01:06:39 On ho měl celou tu dobu, co jsem s ním nebyl.
01:06:51 On ho pořád ještě má."
01:07:15 -Tak ty jsi Tomáš?
-Dobrý den.
01:07:17 -Dobrý den. To máš teda kluka, to ti řeknu, Honzo.
01:07:21 Přišel ses podívat na stavbu?
-Hm.
01:07:30 -Nebudu rušit.
-Pojď.
01:07:41 -To je síla, co?
01:08:04 PÍSNIČKA Z TELEVIZE
01:08:08 ODEMYKÁNÍ
01:08:18 -Ahoj, tak co?
-Klárka už má po operaci, Tomáši.
01:08:24 -Moc tě pozdravuje a vzkazuje ti, že Tomík je strašně
01:08:27 prímovej hlídač.
-To je senzace!
01:08:30 -Tak, chlapi, já udělám něco malýho k snědku.
01:08:36 -A moh' bych se za ní někdy přijít podívat?-Co bys nemoh'?
01:08:41 Návštěvy jsou každou středu, tak půjdeš s námi.
01:08:45 -Dobře.
-Počkej.
01:08:55 Tomáši,
01:08:57 jak to bylo s tou labutí?
01:09:04 Počkej.
01:09:13 Nechoď nikam.
01:09:20 Víš, ono každý trápení je menší, když si o něm lidi řeknou.
01:09:26 A zvlášť ti nejbližší.
01:09:37 Třeba táta se synem.
01:09:54 HUDBA
01:10:37 -Ahoj, Aleno.
-Ahoj, Tomáši.
01:10:42 Kde se tady bereš?
-Já tady na tebe čekám už 2 hodiny.
01:10:46 -To máš teda výdrž, kamaráde.
-S tebou se nebavím.
01:10:50 -Jenže já s tebou jo.
01:10:57 -Tomáši, nezlob se, byli jsme na diskotéce.
01:11:01 Pavel mě pozval.
01:11:03 On už má po vojně a ty jsi stejně starej jako já.
01:11:06 Nemělo by to cenu.
01:11:09 -Slíbili jsme si, že budeme krmit labutě.
01:11:12 -To je teda fór, krmit labutě. Víš, že se mi líbíš?
01:11:16 Moh' bys dělat hrdinu v tom seriálu "Komik a jeho svět".
01:11:23 -Ty na to nic neřekneš, Aleno?
-A co by na to měla říkat, komiku.
01:11:28 -Pavle, nech ho.
01:11:32 -Copaks jim přines' dobrýho k papání? No?
01:11:39 Rohlíčky.
01:11:42 Ale, ale, a nenamazaný. Co když jim nebudou chutnat?
01:11:47 -Á!
01:11:49 -Pavle, nech ho!
-Ale tobě bude chutnat.
01:11:53 -Slyšíš! Tomáši! Nech ho bejt, slyšíš!
01:11:57 -Pojď, tak jim ukaž, jak se jí suchej rohlíček.
01:12:00 -Tomáši!
01:12:02 -To je dobrotka, viď? Až se napapáš...
01:12:06 -Tomáši, nezlob se.
-A my můžeme jít. Pojď.
01:12:10 -Tomáši.
-Nech ho bejt.
01:12:14 Až se nají, tak poběží žalovat mamince.
01:13:16 -Asi čekáš, co ti na to řeknu, viď?
01:13:24 Představ si, Tomáši, že ti neřeknu vůbec nic.
01:13:31 Že to, cos udělal, je moc špatný, to určitě víš sám.
01:13:38 A že to budeš muset napravit, to víš taky. I beze mě.
01:13:49 Ale... něco ti přece jenom řeknu.
01:13:58 Tenkrát, když jsem žil sám a jezdil jsem po stavbách,
01:14:05 strašně jsem toužil po někom, kdo by mě potřeboval.
01:14:13 A představoval jsem si, jak se zase spolu vidíme.
01:14:21 No je toho přece spousta, co kluk potřebuje od táty.
01:14:28 Utřít nos, zavázat koleno, koupit nový kolo nebo vyřezat lodičku.
01:14:37 Vidíš, nakonec se mi to přece jen podařilo.
01:14:44 I když na to utírání nosu seš už přece jen trochu velkej.
01:14:50 -"Tak umít ruce a ke stolu, pánové! Nebudu vám to sušit do rána."
01:14:58 -Tak pojď, Tomáši. Nebo nemáš hlad?
01:15:08 -Jako vlk, táto.
01:15:16 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2019
Příběh o jednom setkání a o vztahu, který po mnoha letech odloučení dostal šanci na obnovení. Otec Vácha (A. Švehlík) se dozvídá o tom, že jeho syn Tomáš z prvního manželství (J. Potměšil) se ocitl na psychiatrické klinice. Je citově nevyrovnaný, apatický, na kliniku ho poslali kvůli jeho nepochopitelnému agresivnímu činu. Pomoci mu může jen klidné rodinné zázemí jeho otce. Vácha už má po rozvodu novou rodinu, syna dvanáct let neviděl, i když ne vlastní vinou, a váhá. Netuší, jak by mu mohl pomoci, zvláště když má sám starost o svou ženu a dceru, která zůstala po automobilové nehodě na vozíčku a má před náročnou operací. Ti dva však postupně k sobě najdou cestu a při sbližování, které iniciuje Váchova žena (E. Balzerová), se rozkrývají jejich nelehké osudy…
