00:00:39 VYPRAVĚČ: Vlastivín je krásné a hrdé jméno.

00:00:44 Stěží by dnes tento zemanský dvůr mohl hostit krále.

00:00:52 Ale jaký pán, takový Vlastivín...

00:01:07 Na zdraví krásných dívek, pane Ješku. -Na zdraví!

00:01:18 -Která z vás mi podá ruku k tanci?
-Já! -Já! -Já!

00:01:38 Majdaléno!

00:02:12 Muzikanti!

00:03:11 -Kolik dívčích srdcí jsi zlomil?
-Nevím. Možná jedno, dvě, tři...

00:03:19 -A kolik zlaťáků tě to stálo?
-Nevím. Možná jeden, dva, tři...

00:03:28 Možná, že za to mohla být spravena střecha nebo brána.

00:03:33 Neboj se, matko, Vlastivín tak brzy nespadne.

00:03:39 Jsi lehkomyslný. Ale po otci nejsi, to byl moudrý hospodář.

00:03:47 Matko, jednou mi štěstí samo spadne do klína, uvidíš.

00:03:52 To se ještě nikomu nestalo. Každý se musí přičinit.

00:03:58 Ale já nejsem každý! Jsem zeman.

00:04:11 Ach Ješku, Ješku.

00:04:24 -Pane Ješku, jaké si dáte víno?
-Červené! Jako tahle mašle.

00:04:31 Doufám, Majdaléno, že tě zítra uvidím na Vlastivíně.

00:04:35 Matka uvítá každou pomoc.

00:04:38 Navlékám si dlouhou nit - Majdaléno, chyť mě, chyť!

00:05:41 Jedině plátna máme dostatek, milá Bětuše.

00:05:47 Nenaříkej, paní Kateřino, co bychom měly říkat my?

00:05:52 Chalupa a pole jsou malé, jen za koření jsou nějaké peníze.

00:05:59 Ale máš pilnou a hodnou dceru.

00:06:05 Ano, Johanka je všechno, co mám.

00:06:10 Brzy ti ji odvede nějaký statný mládenec. Jen, aby jí byl hoden.

00:06:16 Už jsem jí jednoho vyhlídla. Jmenuje se Matěj a je pracovitý.

00:06:22 Kéž by ti to vyšlo. Kdyby žil můj muž, Vlastivín by vzkvétal.

00:06:34 Vždyť máš syna. Mladý pan Ješek nezapře svého otce.

00:06:41 Věru, podoba by tu byla.

00:06:45 -Buďte zdrávy!
-Dobrý den.

00:06:51 To jsme si ale pozvali pomocnici. Tancování ti jde mnohem líp.

00:06:59 -Ty někam jdeš, Ješku?
-Musím si ve vsi něco zařídit.

00:07:07 Máš dohlédnout na chasu ve chlévech.

00:07:10 Však oni si poradí, matko.

00:07:14 -Brzy se vrátím.
-Jako vždycky ráno.

00:07:21 Taková dobrá švadlenka. Kdepak ses tu vzala?

00:07:25 -To je moje dcera Johanka.
-Vítej na Vlastivíně.

00:07:29 -Dobrý den, pane.
-Máš pěkný šperk.

00:07:33 -Rubín nebo granát?
-Obyčejný kamínek ožehnutý ohněm.

00:07:43 Památka po prabábě. Dědí se u nás z pokolení na pokolení.

00:07:51 Má prý kouzelnou moc. Pomůže tomu, kdo ho nosí, když je mu nejhůř.

00:08:04 -Ty nepospícháš do vsi, Ješku?
-Času dost.

00:08:10 Takový kamínek bych chtěl mít. Je jako kapka krve na tvém krku.

00:08:25 Bětuše, na tvé povídačky se schází celá ves, vypravuj nám něco.

00:08:35 Když jinak nedáte. Je to jen pověst, znám ji od svého otce.

00:08:45 Kdysi žil jeden loupeživý rytíř Přibík. Loupil, na co přišel.

00:08:55 Jednou okradl i své kumpány o velký a vzácný poklad.

00:09:04 Ti si to ovšem nenechali líbit.

00:11:20 -Taková hrůza...
-A všichni byli mrtví?

00:11:24 -Všichni.
-A co dítě? -A co poklad?

00:11:30 Truhlici i s dítětem prý pohltila Bílá skála.

00:11:35 Každý, kdo jde dodnes kolem, cítí u srdce tíseň.

00:11:46 Děkuji ti, Bětuše, za vyprávění a všem za práci. Přijďte zase.

00:11:53 Přijdeme rády.

00:12:01 Pojď, Johanko!

00:12:07 Brzy se uvidíme, Johanko.

00:12:31 Čekáš Matěje, Johanko?

00:12:34 Výbavu máš skoro hotovou, už brzy může být svatba.

00:12:39 -Nechci se ještě vdávat.
-Co je to s tebou?

00:12:44 Cos byla na Vlastivíně, jako by tě někdo uhranul.

00:12:50 -Uvařím ti léčivé byliny.
-Ne, matičko, nic mi není.

00:12:56 Nechci se vdávat, je na tom snad něco zlého?

00:13:02 Je a není. Jak dlouho bude Matěj čekat? Ohlíží se za ním Majdaléna.

00:13:12 Ta se ohlíží za každým!

00:13:17 -Nemáš horkou nemoc?
-Je mi dobře. Uvařím večeři.

00:13:25 A já dojdu naší kozičce na trávu.

00:13:35 -Johanko!
-Ješku!

00:13:38 Dobrej navečír, Johanko.

00:13:43 Matka je doma a Matěj na cestě sem!

00:13:46 Mám tě rád a nebudu to skrývat. Jsem Ješek, pán na Vlastivíně!

00:13:54 Na Vlastivín patří urozená dívka a ne já.

00:14:02 -A co tvé sliby Majdaléně?
-Co bylo, voda odnesla.

00:14:11 -Ty mi nevěříš?
-Věřím, Ješku.

00:14:14 Johanko, tvůj červený kamínek vyměním za zlatý řetěz!

00:14:21 -Slibuji, že ho budeš mít!
-Netoužím po zlatě a drahém kamení.

00:14:27 -A po čem tedy?
-Po lásce, Ješku.

00:14:34 Po věrné lásce, veliké jako zlaté slunce...

00:14:41 Matěj! Odejdi, Ješku! Oknem jsi přišel, oknem odejdi!

00:14:45 -Ne! Všechno mu povím!
-Ještě ne, prosím tě.

00:14:56 -Johanko, jsi doma?
-Jsem, Matěji.

00:15:01 -Holubičko moje, Johanko.
-Nezlob se, Matěji.

00:15:09 -Spálila jsem večeři!
-Nezlobím se.

00:15:13 Až se vezmeme, stane se ti to ještě víckrát.

00:15:20 Vlaštovky už brzo poletí na jih. Kdy budeme mít svatbu, Johanko?

00:15:31 -Matěji, nenaléhej, prosím.
-Proč?

00:15:39 Copak jsi už zapomněla na naše procházky jabloňovým sadem?

00:15:46 Měla jsi tváře růžové jako rozkvetlá jabloň.

00:15:53 To nic, Matěji, v mladých dívkách se často nevyznáš! Přijď zítra.

00:16:00 Spánembohem. Pravda, zítra je také den.

00:16:09 Ach, matičko.

00:16:12 Děvenko moje, přece jen ti uvařím léčivé bylinky. Uleví se ti.

00:16:39 Jedna truhla prázdná a druhá vysypaná.

00:16:44 HLAS: Říká se, že i truhlici i s dítětem pohltila Bílá skála.

00:17:10 Poklad. Velký, vzácný poklad.

00:17:19 Ješku! O čempak přemýšlíš?

00:17:26 -O Johance?
-Ne.

00:17:31 Ale jdi, před matkou nic neutajíš. Líbí se ti, viď?

00:17:38 -Hezká dívka.
-A hodná a pracovitá.

00:17:41 Byla by dobrou paní na Vlastivíně.

00:17:45 Matko! Ženíš mě a na Vlastivíně není pomalu ani zlaťák.

00:17:57 Promiň maminko, jsem unavený. Projedu se po kraji. Je krásně.

00:18:10 Jen si vyjeď, Ješku.

00:18:16 A pozdravuj ode mne Johanku! Pozvi ji někdy na návštěvu.

00:18:24 Maminko, jdi si odpočinout, jsi unavená.

00:18:32 Vůbec nejsem unavená.

00:18:51 ZPÍVÁ:

00:18:54 Kvítečku, paprsku, ta tvoje vůně

00:18:58 pohladí srdce mé, co touhou stůně.

00:19:05 Kvítečku, ztrácíš se na mé malé ruce,

00:19:13 láska je veliká, jak boží slunce.

00:19:26 -Johanko!
-Ješku!

00:19:29 -Už jsem myslela, že nepřijdeš.
-Kvítečku voňavý, těšil jsem se.

00:19:36 Johanko, přišel jsem se rozloučit. Odjíždím.

00:19:59 Odjíždíš? A proč? Copak nám není spolu dobře?

00:20:05 -Musím, Johanko.
-Nejezdi nikam, Ješku!

00:20:08 Brzy se vrátím a zahrnu tě zlatem a drahým kamením.

00:20:12 Stačí mi můj červený kamínek. Někdy se mi zdá, že je živý.

00:20:46 -Už musím, Johanko.
-Vezmi si ho na cestu.

00:20:52 Děkuji, ale brzy ti přivezu jiný, krásnější.

00:21:04 Svět je veliký a plný pokladů. Buď zdráva, Johanko.

00:21:20 Můj červený kamínku, ochraňuj Ješka!

00:22:19 Skálo!

00:22:29 Bílá skálo!

00:22:40 Teď vrátíš, co sis vzala! Otevři se!

00:24:05 Dítě rytíře Přibíka...

00:24:13 Ale ne, to už přece bylo dávno.

00:24:18 Kde je Přibíkova truhlice, plná zlata a drahého kamení?

00:24:41 Není tu nic. Nic! Pověst lhala!

00:24:47 A já, bloud, jí uvěřil...

00:25:19 Pojď už spát, Johanko, a zhasni svíci.

00:25:23 Ne, venku je tma a Ješek by mohl zabloudit, až se bude vracet.

00:25:34 Ty má poblouzněná dušičko. Už kolik měsíců čekáš u okna.

00:25:43 Ješek na tebe dávno zapomněl. Kdo ví, která si ho odvedla.

00:25:54 Takhle nemluv, má přece můj kamínek. Nemůže na mě zapomenout.

00:26:01 Ach, dítě, trápíš mě, sebe i Matěje.

00:26:06 Ať si Matěj najde jiné děvče, zaslouží si být šťastný.

00:26:12 Jak může být šťastný s jinou, když má rád tebe?

00:26:20 Ale já mám ráda Ješka. Víc než svůj život.

00:26:44 Šenkýřko, nalej! Kdyby tu byl pan Ješek, jinak by ses točila!

00:27:21 Matěji! Pro jedno kvítí slunce nesvítí!

00:27:25 Podívej, co je tady krásných děvčat!

00:27:31 Majdalena na tobě může oči nechat!

00:27:53 Nebuď smutný, Matěji.

00:27:56 Také jsi byla, když tě Ješek vyměnil za Johanku.

00:28:00 To už je dávno.

00:28:23 Paní Kateřino, objeli jsme snad celý svět.

00:28:26 Všude jsme se vyptávali, ale o panu Ješkovi nikdo neví.

00:28:32 -Věř nám, paní.
-Věřím.

00:28:36 Běžte do kuchyně, teplé jídlo vám jistě přijde k chuti.

00:28:54 -Paní Kateřino!
-Johanko!

00:28:58 -S jakou sluhové přijeli?
-Se špatnou, dítě.

00:29:06 Ješkovi se něco přihodilo, jeho kůň se vrátil sám do stájí.

00:29:17 Ješek se určitě vrátí. Má přece můj červený kamínek.

00:29:25 Kéž bys měla pravdu, dítě.

00:29:51 Proč pořád spíš? Pojď, budeme si spolu hrát.

00:29:58 SMÍCH.

00:30:11 Je tu někdo?

00:30:19 Propusť mě, Bílá skálo!

00:30:24 Zdá se mi, že jsem tu celou věčnost. Nebo snad den, dva?

00:30:30 SMÍCH.

00:30:33 Blouzním.

00:30:41 Snad se odtud už nikdy nedostanu.

00:30:46 Už neuvidím Johanku a matku. Ta se kvůli mě jistě utrápí.

00:30:54 Nechci tu zůstat s dítětem navěky! Chci pryč!

00:31:02 SMÍCH.

00:31:25 Napij se, Johanko, bylinky tě posílí. Uzdravily už mnoho lidí.

00:31:37 -Proč ty zvony tak zvoní, matičko?
-Matěj se dneska žení.

00:31:48 -Právě vycházejí z kostela.
-To je dobře. Koho si bere?

00:31:55 Majdalenu. Však se pořád kolem něj točila.

00:31:59 -Snad mu bude dobrou ženou.
-Mohla jsi být na jejím místě.

00:32:09 Neštěstí u nás našlo otevřené dveře.

00:32:21 -Bývalo tu veselo, vyprávělo se...
-Byly to krásné časy.

00:32:32 -Kdy jsi nám vyprávěla naposled?
-Už ani nevím. Dávno.

00:32:41 Všechno se změnilo. Teď je tu pusto a prázdno.

00:32:51 Jinak jsme si malovaly život našich dětí, viď?

00:32:59 Jinak, paní Kateřino.

00:33:04 Přála jsem si, aby Johanka byla paní na Vlastivíně.

00:33:09 A já zase, aby zůstala v chalupě s Matějem.

00:33:13 Pan Ješek byl pro ni příliš urozený.

00:33:17 Ješek si ji nezasluhoval, točil se ve větru a s ním zlaťáky.

00:33:26 Ale byl to můj syn.

00:33:33 ZPÍVÁ:

00:33:34 Vyroste lípička zelená celičká,

00:33:39 tak jako naděje, co v mojí lásce je.

00:33:52 Vyroste velký strom, snad se pak vrátí on,

00:33:59 zatím jen zbývá mi zalévat slzami, zalévat slzami.

00:34:11 Vyroste lípička zelená celičká, lálalá lalala

00:34:34 Než se Ješek vrátí, bude z tebe už velký strom.

00:34:41 Snad se vrátí. Má přece můj červený kamínek.

00:35:01 Bývalo mi s Johankou tak dobře.

00:35:11 Tady jenom kapky vody hloubí ve skále důlek.

00:35:16 Nechci tu zemřít! Chci pryč!

00:35:41 Pověst nelhala! Poklad rytíře Přibíka...

00:35:48 Jsem bohatý! Bohatý! Teď mě, skálo, jistě propustíš!

00:35:53 SMÍCH.

00:36:12 -Kdo jsi?
-Duch skal.

00:36:16 -Máš tedy moc dostat mě odtud.
-Mám, ale neudělám to.

00:36:22 Propusť mě, prosím, odvedu odtud dítě.

00:36:26 Vždyť jsi se po něm před chvílí ani neohlédl!

00:36:32 Zklamal jsi mě, jsi stejný jako všichni ostatní lidé.

00:36:39 -Chamtivý a sobecký. Pohrdám vámi.
-A dítětem také pohrdáš?

00:36:47 Ne. To dosud nerozlišuje blýskavý kámen od obyčejného.

00:36:54 Hraje si s oběma stejně.

00:37:05 -Proč pořád spí?
-Aby mu čekání nebylo dlouhé.

00:37:14 Pořád ještě věřím, že přijde někdo, kdo bude jiný než ty.

00:37:22 Pak se dítě probudí a odejde s ním. Ty to nebudeš. Zklamal jsi mě.

00:37:37 Budiž konec řečí, konec otázek. Změň se v kámen tvrdší nežli kost.

00:38:10 Zase máš o lístečky víc a Ješek se nevrací.

00:38:19 Říkají, že jsem se zbláznila. Nevědí, co je to věrná láska.

00:38:28 Ale ty to víš, lipko, viď? Ach Ješku, kde jsi?

00:38:37 HLAS JEŠKA:

00:38:41 Svět je veliký a plný pokladů.

00:38:44 HLAS BĚTUŠE:

00:38:47 Říká se, že truhlici i s dítětem pohltila Bílá skála...

00:38:54 Bílá skála!

00:40:02 Ješku! Ješku!

00:40:58 Ješku!

00:41:15 Ješku, vím, že jsi tady, mé srdce mi to říká!

00:41:25 Dítě?

00:41:37 Jak může tak tvrdě spát? Vlásky má jak hedvábí...

00:41:45 Slzy mu už dávno oschly.

00:41:48 Ješku, pomoz mi, odneseme chlapečka na sluníčko!

00:42:08 Rytířův poklad, ubohé dítě, jak to, že jsi ještě naživu?

00:42:21 Vždyť tvůj otec zahynul už před mnoha léty.

00:42:26 Čas tady plyne tak, jak chci já. Duch skal.

00:42:35 Neboj se, neublížím vám.

00:42:52 Tebe nelákají drahé kameny? Jsou nádherné.

00:43:00 Vezmi si všechny diamanty, jsou tvoje, budeš bohatá.

00:43:08 Ne, pane, vrať mi Ješka, prosím, neodejdu odtud, dokud ho nenajdu.

00:43:15 Je-li tvá láska tak veliká, najdeš ho sama.

00:43:48 To je můj Ješek!

00:43:57 -Johanko!
-Ješku!

00:44:03 Propouštím vás oba i s dítětem.

00:44:18 Děkujeme.

00:44:27 Netušil jsem, co dokáže lidská láska -, že ještě existuje.

00:44:35 Myslel jsem, že lidé milují už jen zlato. Jsem velmi šťastný.

00:45:14 Podívej, jak moje lipka vyrostla!

00:45:26 Zasadila jsem ji na paměť naší lásky.

00:45:36 Neobracej se, Ješku, všechno zlé je už za námi.

00:45:48 Přál bych si, aby k Bílé skále už nikdy nikdo nezabloudil.

00:45:56 Johanko, půjdeme domů, Vlastivín čeká.

00:46:08 -Počkejte na mě!
-Tak pojď honem, pojď.

00:46:18 VYPRAVĚČ: Vlastivín, krásné a hrdé jméno.

00:46:24 Takový zemanský dvůr by mohl hostit i krále.