Absurdní, částečně autobiografické drama Václava Havla, dramatika a prvního prezidenta České republiky. V hlavní roli slavné inscenace z Divadla Na zábradlí v Praze Jiří Bartoška (1991). Dále hrají: J. Preissová, O. Pavelka, V. Dlouhý, I. Chýlková, V. Bedrna, O. Vlach, J. Přeučil, T. Brodská a další. Divadelní režie J. Grossman. Kamera J. Špelda. Televizní režie V. Polesný
00:01:02 HUDBA.
00:01:13 VYPRAVĚČ: Largo desolato - hra o 7 obrazech.
00:01:20 1. obraz.
00:01:22 Hudba doznívá a zároveň se pomalu otvírá opona.
00:01:29 Na scéně je pouze Leopold.
00:01:33 Sedí na pohovce a upřeně hledí na hlavní dveře.
00:01:42 Po delší chvíli vstane...
00:01:52 ...přistoupí ke dveřím...
00:02:00 ...a dívá se špehýrkou ven.
00:02:04 Pak přiloží ucho ke dveřím...
00:02:08 ...a soustředěně naslouchá.
00:02:12 Delší pauza.
00:02:16 Načež náhle padá opona a zároveň se rozeznívá hudba.
00:02:21 Konec 1. obrazu.
00:02:29 2. obraz.
00:02:32 Hudba doznívá a zároveň se pomalu otvírá opona.
00:02:40 Na scéně je pouze Leopold.
00:02:44 Sedí na pohovce a upřeně hledí na hlavní dveře.
00:02:56 Po delší chvíli vstane...
00:03:01 ...přistoupí ke dveřím...
00:03:11 ...a dívá se špehýrkou ven.
00:03:15 Pak přiloží ucho ke dveřím a soustředěně naslouchá.
00:03:22 Delší pauza.
00:03:29 Načež náhle padá opona a zároveň se rozeznívá hudba.
00:03:35 Konec 2. obrazu.
00:03:44 3. obraz.
00:03:47 Hudba doznívá a zároveň se pomalu otvírá opona.
00:03:54 Na scéně je pouze Leopold.
00:03:59 Sedí na pohovce...
00:04:02 Sedí na pohovce!
00:04:07 ...a upřeně hledí na hlavní dveře.
00:04:13 Po delší chvíli vstane...
00:04:20 ...přistoupí ke dveřím...
00:04:34 ...a dívá se špehýrkou ven.
00:04:37 Pak přiloží ucho ke dveřím a soustředěně naslouchá.
00:04:44 Cosi zřejmě uslyší, neboť náhle uskočí.
00:04:50 Zároveň se ozve zvonek. ZVONEK.
00:04:57 Leopold okamžik váhá, načež tiše...
00:05:03 Tiše!
00:05:05 ...přistoupí ke dveřím a podívá se špehýrkou ven.
00:05:14 Uklidněn otevře.
00:05:18 Vstoupí Olda.
00:05:23 -Konečně.
-Stalo se něco?
00:05:31 Ne.
00:05:38 -Bylo ti úzko?
-Jsem radši, když tu někdo je.
00:05:46 Jak je venku?
00:05:52 Dusno.
00:05:55 Hodně lidí?
00:06:02 Jako obvykle.
00:06:08 Leo...
00:06:16 -Můžu trochu otevřít?
-Jo, jistě.
00:06:22 Co si dáš?
00:06:28 -Co si dáš?
-Díky, zatím nic.
00:06:35 Jak jsi spal?
00:06:39 Celkem dobře.
00:06:41 Odhaduji, že tak 6 hodin čistého času.
00:06:45 V noci jsem se probudil asi dvakrát,
00:06:48 ale vždycky jen proto, že se mi naléhavě chtělo čurat.
00:06:52 Průjem jsi neměl?
00:06:57 Ne.
00:07:00 Naopak.
00:07:05 -Zdálo se ti něco?
-Ano.
00:07:07 Ale asi nešlo o nic zajímavého nebo důležitého,
00:07:11 protože si z toho nic nepamatuji.
00:07:14 Můžu už zavřít?
00:07:23 Ještě chvilku.
00:07:25 Takže se cítíš dobře?
00:07:28 Na první pohled by se dalo říct, že si dnes nemám nač stěžovat.
00:07:34 Přesto bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem ve své kůži.
00:07:40 Jsi nervózní?
00:07:44 To jsem vždycky.
00:07:47 Ale to vnitřní chvění, které jsi měl včera, už nemáš?
00:07:52 Mám. Dokonce v tak výrazné míře, že by se dalo hovořit o zimnici.
00:08:00 Pst!
00:08:11 Navíc je to kombinováno ještě některými dalšími věcmi.
00:08:15 Jako například lehkou závratí, slabou žaludeční nevolností,
00:08:20 nesoustředěností, brněním kloubů, nechutenstvím,
00:08:24 a dokonce snad i zácpou.
00:08:31 -Tys ráno nebyl?
-Ne.
00:08:39 A kocovina to není?
00:08:42 S kocovinou má můj stav něco společného.
00:08:45 -No.
-Kocovina to není.
00:08:48 Už proto, že jsem včera skoro vůbec nepil.
00:08:52 -Možná jsi nemocen.
-Obávám se, že nikoli.
00:08:55 To by snad bylo dobře, ne?
00:08:57 Než být takhle zdráv, to bych byl radši nemocen.
00:09:01 Kdybych měl aspoň jistotu, že dnes už nepřijdou.
00:09:10 Teď už přece nemůžou přijít.
00:09:17 Myslíš?
00:09:20 Můžou přece přijít kdykoliv.
00:09:24 HLUK ZA DVEŘMI.
00:09:31 -Ahoj.
-Ahoj. -Ukaž.
00:09:34 -Ahoj.
-Ahoj.
00:09:37 -Jak mu je?
-Jak mu je? Jako obvykle.
00:09:41 -Sehnala jsi nějaké maso?
-Játra. -Není možná!
00:09:46 -Zuzano...
-Ano?
00:10:01 Vstal jsem dnes už kolem osmé.
00:10:10 Měl jsem v plánu napsat si pár poznámek.
00:10:17 Už jsem si připravil papír!
00:10:25 No, nešlo to.
00:10:28 Nejsem dnes zas nějak ve své kůži.
00:10:34 Vrátilo se mi to chvění, co jsem měl včera.
00:10:44 Tak jsem tady trochu uklízel.
00:10:48 Vynesl jsem odpadky... vytřel jsem dřez!
00:10:55 Usušil si ručník, vyčistil si hřeben
00:10:58 a k obědu jsem si udělal 2 vajíčka naměkko.
00:11:03 -Čím jsi jedl?
-Lžičkou přece.
00:11:07 -Stříbrnou?
-Nevím, asi.
00:11:12 Kolikrát jsem ti říkala,
00:11:14 abys na vajíčka stříbrné lžičky nebral.
00:11:18 Že potom nejdou umýt.
00:11:22 No, a po obědě jsem se snažil trochu číst,
00:11:25 a před chvílí přišel tuhle Olda.
00:11:28 Takže nic zvláštního.
00:11:32 Zuzano, když jsi sehnala ta játra,
00:11:34 co abychom si udělali nějakou lepší večeři?
00:11:38 Já bych vyrobil tatarskou omáčku, načali bychom nějaké lepší víno.
00:11:43 Má přijít Lucy. A Olda by jistě taky rád zůstal.
00:11:46 Já myslím, že by mi to udělalo dobře.
00:11:49 Trochu se odreagovat, zavzpomínat si a tak.
00:11:53 Nezlob se, Leopolde, ale mám lístky do kina.
00:11:58 -A po kině?
-To je na mě moc pozdě.
00:12:01 Víš přece, že ráno brzy vstávám.
00:12:19 -Oldo...
-Ano?
00:12:26 -Vzpomeneš si na mě?
-Kdy?
00:12:34 -Až budu tam.
-Nesmíš na to pořád myslet.
00:12:40 Nemyslím na to pořád, jen mě to napadlo, promiň.
00:12:44 -Proč se nejdeš třeba někdy projít?
-Zbláznil ses, jít ven? -A proč ne?
00:12:50 A být po celou dobu nervózní, že nevím, co se tu děje?
00:12:54 -Vždyť se tady nic neděje.
-Jistě.
00:12:56 Ale jak to mohu vědět, když někde poletuju a nejsem tady?
00:13:01 -Co kdyby zrovna přišli?
-Tak by tě prostě nezastihli doma.
00:13:05 Ne, to nejde. ZVONEK.
00:13:13 ZVONEK.
00:13:26 ZVONEK.
00:13:39 -Co jsem říkal.
-Oni? -Jo.
00:13:44 ZVONEK.
00:13:46 Mám otevřít?
00:13:49 Musíš.
00:13:57 TICHÝ ROZHOVOR.
00:14:06 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ.
00:14:10 -Dobrý den, pane doktore.
-Dobrý den.
00:14:15 Můžeme dál?
00:14:21 -Prosím. -Vy nás nepoznáváte?
-Teď si neuvědomuji.
00:14:28 Navštívili jsme vás už jednou, před 2 roky.
00:14:32 Zřejmě si na to nevzpomínáte.
00:14:35 -Já jsem nějaký Láďa. -Těší mě.
-Tohle je taky Láďa. -Těší mě.
00:14:40 -Nezdržíme vás dlouho.
-Tak se posaďte.
00:15:03 -Může se u vás kouřit?
-Ano, jistě.
00:15:06 Víte, já sám jsem nekuřák, ale ptám se tuhle kvůli Láďovi.
00:15:11 -Ten totiž čadí jak fabrika.
-Aha.
00:15:22 Prosím.
00:15:56 Nepotřebujete papír?
00:16:03 Myslíte jako... na psaní?
00:16:10 -Kdybyste potřeboval, můžeme vám sehnat. -Opravdu?
00:16:14 -Děláme totiž v papírně.
-Vážně?
00:16:17 Takže pro nás to není žádný problém.
00:16:19 Podívej, Zuzano, tady pánové jsou z papírny.
00:16:23 Už nás prý kdysi navštívili.
00:16:35 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:17:02 Jen tak mimochodem,
00:17:04 z té papírny máme spoustu zajímavých materiálů.
00:17:07 Zápisy z porad a podobně. Určitě by vás to zajímalo.
00:17:15 -To jistě.
-Přineseme vám to. -Děkuji.
00:17:29 -Všechno víme.
-Co všechno?
00:17:32 -O vaší situaci a tak.
-Ach tak.
00:17:36 -Láďa chtěl říct, že vám fandíme, a nejen my. -Děkuji.
00:17:40 -Pro moc lidí jste opora i naděje.
-Děkuji.
00:17:44 Věříme, že to s vámi nakonec dobře dopadne.
00:17:47 -No, to nevím.
-Hlavně nesmíte couvnout.
00:17:50 Věříme vám a potřebujeme vás. Takového, jaký jste.
00:17:55 Děkuji.
00:18:11 -Nezdržujeme vás? -Ne.
-Skutečně ne?
00:18:14 Když tak to řekněte, my vypadneme.
00:18:17 -Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
00:18:23 Víte, já jsem jen obyčejný člověk, prostě nula.
00:18:27 -Já taky.
-Láďo!
00:18:29 Ale do lecčeho vidím a mám na to svůj názor, ten mi nikdo nevezme.
00:18:34 -A myslím, že by se dalo dělat víc, než kolik se zatím dělá. -To jistě.
00:18:40 My si s Láďou prostě myslíme, a proto jsme za vámi taky přišli,
00:18:45 že ještě zdaleka nejsou vyčerpány všechny možnosti.
00:18:49 A že dokonce ty největší možnosti jsou teprve před námi.
00:18:53 -Jen to vzít za správný konec.
-Za správný konec.
00:18:57 A jaké možnosti konkrétně máte na mysli?
00:19:01 -No tak konkrétně.
-Ano?
00:19:05 -To by byla delší debata.
-Tedy alespoň v jakém směru?
00:19:10 Těch by bylo hned několik, ale to vy přece víte sám.
00:19:14 Zkrátka se nám zdá, že čas dozrál k tomu,
00:19:18 že by se mělo podniknout něco, co by skutečně zabralo.
00:19:24 No, že by situace byla podstatně jiná než kdykoli předtím,
00:19:29 tím si moc jist nejsem.
00:19:31 Rozhodně však nejsem apriorním odpůrcem
00:19:35 nějakého smysluplného činu...
00:19:37 Jsem rád, že jsme zajedno.
00:19:40 Kdo jiný by měl dát věci zas trochu do pohybu než vy?
00:19:45 -No, pokud jde o mne...
-My víme, že to teď nemáte lehké.
00:19:49 Ale respekt, který jste si vydobyl, vás zavazuje.
00:19:53 -Chápu. -Formu už najdete sám. Jste přece filozof.
00:19:57 -Já jsem jen obyčejný člověk, prostě nula. -Já taky.
00:20:01 -Já taky. -Já taky.
-Já jsem větší!
00:20:05 -Počkej, Láďo.
-Ale no tak, Láďo. Ježíši.
00:20:12 Prosím.
00:20:21 Do ničeho vás ale nenutíme, k tomu nemáme právo.
00:20:25 -Taky nemůžete dělat všechno...
-A za všechny. -Za všechny.
00:20:29 Přesto si ale myslíme, a to se nezlobte,
00:20:32 přesto si myslíme, že by se na vašem místě dalo dělat víc.
00:20:37 -Budu o tom uvažovat. -Vždyť my vám fandíme, a nejen my. -Děkuji.
00:20:42 -Pro moc lidí jste opora i naděje.
-Děkuji.
00:20:47 Hlavně nesmíte couvnout. Věříme vám a potřebujeme vás.
00:20:52 Děkuji.
00:21:06 -Nezdržujeme vás? -Ne.
-Skutečně ne?
00:21:10 Když tak to klidně řekněte, my vypadneme.
00:21:13 -Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
00:21:17 Rozhodně by se dalo dělat víc.
00:21:19 Kdo jiný by měl dát věci zas trochu do pohybu než vy.
00:21:23 -No, pokud jde o mne...
-Věříme vám. -Potřebujeme vás.
00:21:28 Děkuji.
00:21:33 -Nezdržujeme vás? -Ne.
-Skutečně ne?
00:21:36 Když tak to klidně řekněte, my vypadneme.
00:21:40 -Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
00:21:45 -Pardon, já...
-Stalo se něco?
00:22:06 -Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
00:22:10 -Hlavně nesmíte couvnout.
-Moment! -Stalo se něco?
00:22:14 -Mám pocit, že někdo jde.
-Já nic neslyším.
00:22:17 Respekt, který jste si vydobyl, vás zavazuje. ZVONEK.
00:22:33 Přítelkyně.
00:22:36 Ahoj!
00:22:39 -Leopolde!
-Vítám tě, Lucy.
00:22:47 -Vidím, že tady máš návštěvu.
-To jsou přátelé z papírny.
00:22:51 -Dobrý den. (oba) -Dobrý den, slečno.
00:22:54 Posaď se.
00:23:04 Dáš si... rum?
00:23:09 Víš, že rum nepiju.
00:23:14 -Jak žiješ? -Je mi smutno.
-Z čeho? -Ze samoty.
00:23:23 Tady pánové se domnívají,
00:23:26 že čas dozrál k nějakému důraznějšímu činu.
00:23:34 S tím bych... souhlasila.
00:23:40 Nepřišla jsem nevhod? Měli jste zřejmě nějaké jednání.
00:23:44 Ne, to je v pořádku.
00:23:56 -Večeřela jsi?
-Ne.
00:24:04 -Můžu tě pozvat na játra?
-No, to by bylo skvělé.
00:24:10 Tady jsem ti přinesla... vitamíny.
00:24:17 Ty nikdy nezapomeneš.
00:24:22 Prý je venku dusno.
00:24:27 Dusno a... vlhko.
00:24:34 Olda mi otevřel dveře na balkon.
00:24:36 Nemám rád průvan, tak jsem je zase zavřel.
00:24:40 -Olda je tady?
-Je.
00:24:47 No vida... už bude večer.
00:25:01 -Mám ještě něco na práci.
-A co máš na práci?
00:25:08 No, a taky ta večeře, že.
00:25:11 -Ahoj. -Ahoj.
-Lucy. -Zuzi.
00:25:17 -Jak žiješ, drahoušku?
-Jsem ti, holka, v jednom kole.
00:25:22 Musíme si spolu popovídat. Mám ti tolik co říct.
00:25:26 Já tobě taky, ale až jindy. Dnes spěchám.
00:25:29 -Cože, ty odcházíš?
-Mám lístky do kina.
00:25:34 To je ale smůla. A já se na tebe tolik těšila.
00:25:45 -Tak, my se zase brzo stavíme.
-Prima.
00:25:48 -Přineseme vám ty papíry na psaní.
-Děkuju.
00:25:51 -A ty materiály z podniku. -Děkuju.
-A hlavně, hlavu vzhůru.
00:25:56 -Hlavu vzhůru.
-Hlavu vzhůru.
00:26:00 A... kdy je čekáš?
00:26:04 -Á... pořád.
-Jsme s vámi, buďte s námi.
00:26:12 -A hlavně, hlavu vzhůru.
-Hlavu vzhůru! -Vzhůru.
00:26:17 Ládíku, to bylo, viď?
00:26:24 -Kdo to, prosím tě, byl?
-Nevím.
00:26:30 Něco neurčitého ode mě žádají. Určitě to myslí dobře.
00:26:37 Nevím.
00:26:39 No, a to je tady, holka, pořád.
00:26:43 -Tak já už musím běžet, pa.
-Pa. -Ahoj.
00:26:58 -Pa, Lucy.
-Pa. -Ahoj.
00:27:12 -Máš mě rád? -Hm.
-Opravdu? -Opravdu.
00:27:18 Tak proč mi to nikdy neřekneš sám od sebe?
00:27:22 Ještě nikdy jsi mi to sám od sebe neřekl.
00:27:26 Víš dobře, že se vyhýbám tak expresivní formulaci.
00:27:31 Hm. Ty se prostě stydíš za svou lásku.
00:27:34 Fenomenologie mne naučila trvalé péči o to,
00:27:38 abych svými tvrzeními nepřesahoval rámec vykazatelné zkušenosti.
00:27:43 Raději vyjádřím méně, než cítím,
00:27:45 než bych riskoval manifestaci něčeho, co necítím.
00:27:49 Ty svou lásku ke mně nepovažuješ za vykazatelnou zkušenost?
00:27:55 Ono záleží na tom, co si představujeme pod pojmem "láska".
00:27:59 Možná mi to slovo evokuje jen trochu jiné a vypjatější...
00:28:04 Lucy, nezlob se, je skutečně nutné,
00:28:07 aby náš vztah spočíval v jeho nepřetržité reflexi a analýze?
00:28:12 Nesmíš se divit, když jsi tak zvláštně unikavý.
00:28:17 Já chápu, že jako všechny ženy prahneš po jistotě,
00:28:21 ale uvědom si, že čím je pro vás jistota,
00:28:25 tím je pro muže... transcendence.
00:28:34 Tak mám teda štěstí na obzvlášť transcendující milence.
00:28:38 -Fuj! -Co je?
-Neužívej slovo "milenec".
00:28:42 -Alespoň ne v souvislosti se mou.
-Proč? -Je slizké. -Jak to?
00:28:47 Představuji si pod ním jakéhosi věčně nahého majitele ptáka.
00:28:52 Ty jsi ale...
00:28:58 Neposadíš se?
00:29:07 Jak jsi strávil den?
00:29:12 -Nevím. -Psal jsi?
-Chtěl jsem, nešlo to.
00:29:15 -Měl jsi zase deprese?
-To taky. Vrátilo se mi to chvění.
00:29:20 Ale dokud nezačneš něco psát, budeš je mít pořád.
00:29:23 -Všichni čekají na tvůj nový esej.
-To mi psaní zrovna neusnadňuje.
00:29:29 Jak to? Vždyť jsi to měl všechno tak hezky promyšlené.
00:29:33 -Co myslíš?
-No to, jak jsi mi o tom vyprávěl.
00:29:37 Že láska je vlastně bytostnou dimenzí bytí,
00:29:41 jeho živoucím zdrojem plnosti a smyslu.
00:29:48 Takhle kýčovitě jsem to nikdy neřekl.
00:29:53 Tak... řekl jsi to samozřejmě chytřeji.
00:29:57 To je zvláštní, když už nemám žádný důvod proč odkládat psaní,
00:30:02 odhodlám se začít, zakopnu o první banalitu.
00:30:05 -Třeba jestli psát tužkou nebo perem... -To je dobrý.
00:30:10 Na jaký papír... a pak už to jede.
00:30:15 Co jede?
00:30:19 -Zacyklení.
-Co to je?
00:30:23 Myšlenky se mi prostě zacyklí...
00:30:29 -Musíme pořád mluvit jenom o mně?
-Ale vždyť ty o sobě mluvíš rád.
00:30:34 -To se ti jenom zdá.
-Leopolde... -Ano?
00:30:37 -Já tě z toho dostanu.
-A jak? -Ty potřebuješ lásku.
00:30:41 Omamující, bláznivou, skutečnou lásku.
00:30:44 Ne tu teoretickou, o které pořád píšeš.
00:30:48 -Jsem starý.
-Nejsi starý.
00:30:51 Jsi jen citově zablokovaný.
00:30:55 Ale já tu blokádu prorazím.
00:30:58 HUDBA.
00:31:23 -Kdy jsi byl naposled venku?
-Nevím, už je to dávno.
00:31:28 -Ven tedy vůbec nechodíš?
-Ne.
00:31:42 Jak moc piješ?
00:31:48 -Tak... jako všichni.
-Od rána? -Jak kdy.
00:31:54 -Jak spíš?
-To je různé.
00:31:58 Leopolde, zdá se ti někdy o nich nebo o tom, že už jsi... tam?
00:32:04 -Občas.
-Leopolde... -Ano?
00:32:07 Jistě nepochybuješ, že tě máme všichni rádi.
00:32:11 -Já vím.
-Leopolde!
00:32:25 Moment!
00:32:28 -Vitamíny?
-Ano.
00:32:31 -Mimo vitamínů, užíváš něco?
-Ani ne, proč?
00:32:36 Dost lidí si stěžuje, že neodpovídáš na dopisy.
00:32:39 -Vždycky jsem nerad korespondoval.
-Jistě, není to tvá povinnost.
00:32:44 Ale podporuješ tím různé řeči.
00:32:47 -Jaké řeči?
-Že už na tebe není spolehnutí atd.
00:32:50 Na důležité dopisy reaguji. Snad někomu nedošla pošta.
00:32:54 -Cos říkal tomu sborníku?
-Jakému sborníku?
00:32:58 -Jak jsem ti onehdá půjčil. -Aha.
-Četl jsi to?
00:33:04 -No, abych pravdu řekl...
-Je to zásadní věc. -Já vím.
00:33:08 Proto jsem to nechtěl odbýt.
00:33:10 On každý text potřebuje specifické naladění.
00:33:13 Neumím prostě číst kdykoliv cokoliv.
00:33:16 Leopolde, jistě nepochybuješ, že tě máme všichni rádi.
00:33:20 -Já vím.
-Leopolde!
00:33:30 Moment!
00:33:33 -Vitamíny? -Ano.
-Leopolde... -Ano?
00:33:37 Je to samozřejmě tvá soukromá věc.
00:33:43 -Co?
-Nemusíš mi odpovídat. -Na co?
00:33:48 -Ptám se tě jako tvůj přítel.
-Já vím.
00:33:53 -Leopolde...
-Ano?
00:33:59 Je to...
00:34:08 ...je to pravda, že chodíš s Lucy?
00:34:12 To je...
00:34:19 ...složitější.
00:34:21 -A jak to máš se Zuzanou?
-Vycházíme spolu.
00:34:24 Leopolde, jistě nepochybuješ, že tě máme rádi.
00:34:28 -Já vím.
-Leopolde!
00:34:36 Moment!
00:34:40 -Vitamíny?
-Ano.
00:34:45 Je jistě hrozné žít v takové znervózňující nejistotě.
00:34:49 Všichni to chápeme, nikdo z nás neví, jak by to unesl.
00:34:53 -Právě proto má mnoho lidí starost, to musíš chápat. -Chápu.
00:34:58 Neříkám to jen za sebe.
00:35:01 Přicházím vlastně tak trochu jménem... všech.
00:35:08 -Koho všech?
-Přátel.
00:35:11 -Jako velvyslanec?
-Když to chceš tak nazývat.
00:35:16 -A o co máte konkrétně starost?
-Jak bych ti to řekl?
00:35:20 Nerad bych byl tvrdý a jakkoli tě zranil.
00:35:23 Ovšem, nebyl bych dobrý přítel a pramálo ti posloužil,
00:35:27 kdybych ti něco skrýval nebo zamlčoval.
00:35:30 -O co máte konkrétně starost?
-Jak bych ti to řekl?
00:35:35 Nejde nám o obecný zájem, ale především o tebe jako takového.
00:35:42 -O co máte konkrétně starost?
-Jak bych ti to řekl?
00:35:46 Prostě množí se určité indicie, vyvolávající určité dohady.
00:35:52 Jaké indicie, jaké dohady?
00:35:56 Přátelé, ano, a nač to zapírat, já také...
00:36:04 ...všichni jako bychom od jisté doby ztráceli jistotu,
00:36:08 že to všechno uneseš.
00:36:11 Že dostojíš nárokům, které jsou na tebe,
00:36:14 dík všemu, co už jsi vykonal, kladeny.
00:36:17 Že splníš ta očekávání, která, nezlob se, právem vyvoláváš.
00:36:22 Zkrátka, že budeš na úrovni svého poslání.
00:36:25 Totiž práv těm velkým závazkům ke světu, k pravdě, ke všem,
00:36:29 pro něž jsi vzorem a nadějí, které jsi, nezlob se,
00:36:33 sám sobě svým dílem dal.
00:36:35 Prostě se tak trochu začínáme bát, jestli nás nějak nezklameš.
00:36:40 A sám sobě tím zároveň nezpůsobíš, a při tvé citlivosti, nezlob se,
00:36:45 by to tak muselo dopadnout... bezbřehé trápení.
00:36:50 Leopolde!
00:37:02 Moment!
00:37:05 -Vitamíny.
-Ano.
00:37:32 -Nezlobíš se, že ti to takhle otevřeně říkám? -Ne, naopak.
00:37:36 Je jistě hrozné žít v té nejistotě.
00:37:39 Všichni to chápeme, nikdo z nás neví, jak by to unesl.
00:37:43 -Proto mají lidé o tebe starost, to musíš chápat. -Chápu.
00:37:48 Čím víc ti lidé důvěřují a čím víc si od tebe slibují,
00:37:52 tím tíž by nesli, kdybys jakýmkoli způsobem nevydržel nebo selhal.
00:37:59 Ale lidé za mnou chodí pořád.
00:38:02 Právě před chvílí odtud odešli nějací chlapíci z papírny.
00:38:06 -Zřejmě dělníci, obyčejní lidé.
-No, to je skvělé.
00:38:11 -Jenomže, jak bych ti to řekl?
-Jenomže co?
00:38:15 -Jak bych ti to řekl?
-Co jak bys řekl?
00:38:19 I když to je samo o sobě skvělé, vzniká otázka.
00:38:25 Jestli takové návštěvy z papírny, nezlob se, jestli prostě nejsou,
00:38:31 a nebo jestli se brzy nestanou jen věcí určité setrvačnosti.
00:38:38 Dozníváním čehosi, co byla pravda, co ale už pravda není.
00:38:42 Zda tu roli nebudeš jen mechanicky a navenek hrát jen proto,
00:38:48 abys sám sebe ujistil, že jsi stále tím,
00:38:51 komu ta role kdysi právem patřila.
00:38:58 Jde prostě o to, aby mezi tebou a tvou společenskou rolí
00:39:03 nevznikla propast.
00:39:05 A tvá role se z autentického otisku tvé osobnosti neproměnila
00:39:10 v pouhou berličku, kterou se podpíráš,
00:39:13 klamavý a veskrze vnějškový doklad jakési domnělé osobní kontinuity.
00:39:19 V šidítko, v iluzi, sebeklam,
00:39:23 jímž by ses snažil svět i sama sebe ujistit o tom,
00:39:27 že jsi stále tím, kým už de facto nejsi.
00:39:32 Zkrátka, aby se z přirozených důsledků tvých postojů a tvého díla
00:39:37 nestala tvá role jejich pouhou náhražkou.
00:39:40 A aby ses k ní, již dávno autonomně žijící svým setrvačným samopohybem,
00:39:45 neupínal jako k jedinému a poslednímu důkazu
00:39:49 své mravní existence.
00:39:51 A nepoložil tak nakonec celou svou lidskou identitu
00:39:56 do nahodilých rukou neinformovaných papírenských dělníků.
00:40:04 Leopolde?!
00:40:11 -Moment.
-Leopolde?
00:40:18 -Mo... ment.
-Leopolde!
00:40:22 Moment!
00:40:25 Nezlobíš se, že ti to takhle otevřeně říkám?
00:40:32 Ne. Naopak.
00:40:36 Je jistě hrozné žít v té nejistotě.
00:40:39 Všichni to chápeme. Nikdo z nás neví, jak by to unesl.
00:40:43 -Proto mají lidé o tebe starost, to musíš chápat. -Chápu.
00:40:47 A musíš mi taky věřit, že nic bych si nepřál víc,
00:40:51 než aby naše starosti byly zbytečné.
00:40:56 Věřím ti.
00:40:58 A i kdyby nebezpečí, kterého se s přáteli obáváme,
00:41:02 bylo sebenepatrnější,
00:41:04 je mou povinností k tobě, k sobě, k nám všem,
00:41:10 se ti z našich obav vyzpovídat.
00:41:21 Vším, co jsi dosud dělal a udělal, sis vydobyl sice úctu a lásku,
00:41:27 zároveň sis tím ale způsobil nesmírné utrpení.
00:41:34 Je jasné, že nejsi nadčlověk, a že dusná atmosféra,
00:41:38 v níž už tak dlouho musíš žít,
00:41:41 nemůže na tobě nezanechat své neblahé stopy.
00:41:44 Přesto se ale nemohu zbavit v poslední době tísnivého dojmu,
00:41:49 jako by se v tobě začalo cosi hroutit.
00:41:53 Jako by se v tobě začala lámat nějaká osa,
00:41:57 která tě držela pohromadě.
00:42:00 Jako by cosi v tobě chromlo.
00:42:02 Jako by se ti začala bořit půda pod nohama.
00:42:05 A ty, jako bys sám sebe, stále zřetelněji, spíš jen hrál,
00:42:11 než sebou skutečně byl.
00:42:20 Tvůj osobní život, toto nejdůležitější zázemí a týl,
00:42:24 není, nezlob se, v pořádku.
00:42:26 Ztrácíš sílu a snad i vůli uspořádat si své věci.
00:42:30 Těkáš, necháváš se zmítat nahodilostmi.
00:42:33 Propadáš se kamsi do prázdnoty
00:42:35 a nejsi schopen se už čehokoli zachytit.
00:42:38 Vlastně jen čekáš, co se stane.
00:42:41 A měníš se tak ze sebevědomého subjektu života
00:42:44 v jeho jakýsi pasivní objekt.
00:42:47 Jsi zřejmě zmítán běsy, ale nikam tě neženou, jen tak v tobě krouží.
00:42:52 Tvé vlastní bytí se ti zřejmě stalo jakýmsi obtížným břemenem.
00:42:57 A ty se omezuješ jen na to,
00:42:59 že bezmocně nasloucháš, jak plyne čas.
00:43:06 Kde je tvůj někdejší nadhled, tvůj humor, tvá píle a výdrž?
00:43:14 Břitkost tvých formulací, tvá ironie i sebeironie,
00:43:20 tvá schopnost se nadchnout, citově investovat, něčemu se oddat,
00:43:25 a dokonce i obětovat.
00:43:30 Bojím se, Leopolde. Bojím se o nás.
00:43:34 Potřebujeme tě. Ani nevíš, jak tě potřebujeme.
00:43:37 Potřebujeme tě takového, jaký jsi býval.
00:43:44 Zapřísahám tě proto, nevzdávej se.
00:43:50 Necouvej, vydrž, vzchop se, vzpamatuj se, dej se dohromady.
00:44:07 Leopolde!
00:44:12 Leopolde?
00:44:16 Leopolde...
00:44:21 -Leopolde!
-Ano?
00:44:24 -Jistě nepochybuješ, že tě máme všichni rádi. -Já vím.
00:44:28 Buď proto zase tím skvělým Leopoldem Kopřivou,
00:44:31 kterého jsme si všichni tak vážili.
00:44:35 -No Olbrame!
-Jé, Lucy. -Lucy...
00:44:39 -Ty nevidíš, že mu je zima?
-Nic neříkal.
00:44:42 -A je už taky pozdě.
-Promiň, nevěděl jsem, že...
00:44:46 Nemusíš pospíchat, jestli chceš, klidně tu můžeš přespat.
00:44:51 -Rád.
-No.
00:44:54 -No, radši ne. Tak ahoj.
-Ahoj.
00:44:58 Ahoj!
00:45:06 -Ahoj, Leopolde. -Ahoj.
-Nezdržuj se. -Tak ahoj.
00:45:10 -Ahoj a nezlob se.
-Ahoj.
00:45:13 -Jsem neomalený. -No.
-Zase se někdy objev.
00:45:16 -Rád. Ahoj, Lucy.
-A pozdravuj přátele.
00:45:19 -Ahoj, Leopolde. Nezlob se.
-Ne, ahoj. -Ahoj.
00:45:44 -Nemusela jsi ho zrovna vyhazovat.
-Seděl by tu do rána.
00:45:48 -Není dobře, že tě tu viděl.
-Já tě chci pro sebe.
00:45:52 -Víš, co z toho zas bude řečí?
-Ty se snad za mě stydíš? -Ne.
00:45:57 A proč se před lidmi ke mně chováš jako k cizí?
00:46:01 -Nechovám se k tobě jako k cizí.
-Ale chováš.
00:46:05 Nevzpomínám si, že bys mě ve společnosti někdy vzal za ruku.
00:46:09 -Pohladil, něžně se na mě podíval.
-Nepůjdeme radši do postele? -Ne!
00:46:21 -Proč?
-Chci si s tebou vážně pohovořit.
00:46:30 -O našem... vztahu?
-Ano.
00:46:34 KAŠLE. Tak mi aspoň podej deku.
00:46:40 Hm.
00:46:53 Věděla jsem, že to s tebou nebude lehké.
00:46:57 Leccos jsem, jak víš, musela kvůli našemu vztahu obětovat,
00:47:01 což říkám jen velmi nerada, ale říct to bohužel musím.
00:47:06 Tvé podivínství a zvláštnosti respektuji.
00:47:10 Jestli narážíš na ten dnešek...
00:47:14 No, myslím tam.
00:47:17 Vždyť jsem ti řekl, že dnes od rána nejsem jaksi ve své kůži.
00:47:22 O to nejde. A pak, to má trochu jiné příčiny.
00:47:25 -A jaké?
-No jsi prostě zablokovaný.
00:47:28 Cenzuruješ se. Nedokážeš se oddat jakémukoli citu nebo prožitku.
00:47:33 Pořád se kontroluješ a pozoruješ. Moc na ty věci myslíš.
00:47:38 Takže se ti z toho stává nakonec místo radosti povinnost,
00:47:42 a pak to ovšem jít nemůže.
00:47:46 Ale to je moje starost. O tom jsem teď mluvit nechtěla.
00:47:51 A o čem tedy?
00:47:53 Vše, co jsem kvůli nám dvěma udělala,
00:47:56 udělala jsem ráda a ze své vůle.
00:47:59 Nic ti nevyčítám a nic po tobě nechci.
00:48:01 -Jen abys konečně přiznal to, co je fakt. -Co tím myslíš?
00:48:07 Chodíme spolu? Máme se rádi?
00:48:09 -Jsme milenci?
-To já přece nepopírám.
00:48:12 Promiň, ale děláš vše pro to, aby se to nepoznalo,
00:48:16 a abys to nemusel říct nahlas.
00:48:19 Tváříš se, jako by to neexistovalo.
00:48:21 Možná jsem v některých věcech víc zdrženlivý, než bych měl být.
00:48:27 Ale nezlob se, za to můžeš tak trochu i ty.
00:48:31 Já? Jak to?
00:48:33 Víš... já se tě bojím.
00:48:37 Mě?
00:48:39 Ta tvá snaha náš vztah pojmenovat,
00:48:42 své postavení jaksi institucializovat.
00:48:45 Jak si své teritorium chráníš,
00:48:47 jak si ho nenápadně, ale vytrvale snažíš rozšířit.
00:48:51 Jak to vše stále potřebuješ diskutovat.
00:48:54 To všechno zcela zákonitě ve mně vyvolává jakousi obrannou reakci.
00:48:59 Svou zdrženlivostí, zvýšenou ostražitostí,
00:49:02 dokonce možná i mírným cynismem,
00:49:05 jako bych chtěl kompenzovat svůj podvědomý strach z tvé manipulace,
00:49:11 ne-li přímo kolonizace mého já.
00:49:16 Já si toto své počínání nejednou vyčítám.
00:49:20 Ale já prostě nejsem schopen se ho zbavit.
00:49:29 Vždyť chci po tobě tak málo.
00:49:35 Uvědom si, že žiju pro tebe a tebou.
00:49:39 Nechci po tobě nic víc, než aby sis přiznal, že mě miluješ.
00:49:43 A já věřím, že mě miluješ. Uhni!
00:49:48 Nevěřím, že nejsi schopen lásky. Svou láskou probudím lásku v tobě.
00:49:54 Člověk, jež nemiluje, je jen poloviční člověk.
00:49:57 Teprve skrze bližního nabýváme své vlastní identity.
00:50:01 Nenapsal jsi to snad sám ve své Ontologii lidského já?
00:50:08 Nezasloužíš si tak nanicovatého chlapa, jako jsem já, Lucy.
00:50:14 Je to pravda, já se v poslední době nemohu zbavit tísnivého dojmu,
00:50:19 jako by se ve mně cosi začalo hroutit,
00:50:22 jako by se ve mně začala lámat nějaká osa.
00:50:32 Jako by se ve mně začala lámat nějaká osa,
00:50:36 která mě drží pohromadě.
00:50:38 Půda se mi boří pod nohama, cosi ve mně chromne.
00:50:41 Sám sebe snad jen hraju, než bych sám sebou skutečně byl.
00:50:46 Chybí mi nějaký pevný bod,
00:50:48 z něhož by ve mně vše rostlo a se rozvíjelo.
00:50:52 Těkám, nechávám se zmítat nahodilostmi,
00:50:55 propadám se kamsi do prázdna, nejsem schopen se něčeho zachytit.
00:51:00 Takže ze sebevědomého subjektu svého života
00:51:03 se stávám jen jeho pasivním objektem.
00:51:06 Někdy se mi zdá, že nedělám nic jiného,
00:51:09 než bezmocně naslouchám, jak plyne čas.
00:51:12 Kde je můj humor?
00:51:16 Břitkost mých formulací, má ironie i sebeironie,
00:51:20 má schopnost se nadchnout, citově investovat, něčemu se oddat,
00:51:24 a třeba i obětovat.
00:51:30 Dusná atmosféra, v níž už tak dlouho musím žít,
00:51:34 musela na mně zanechat své neblahé stopy.
00:51:39 Navenek hraji svou roli dál, jako by se nic nestalo,
00:51:44 ale uvnitř jsem úplně někdo jiný, než za koho mě máte.
00:51:52 Je to krutá pravda, Lucy, a jsem-li schopen přiznat si ji já,
00:51:56 tím spíš by sis ji měla přiznat ty.
00:51:59 Někdy je to dojemné a krásné, jak neztrácíš naději,
00:52:04 že ze mě uděláš někoho lepšího.
00:52:06 Ale je to, nezlob se, iluze.
00:52:11 Já jsem unavený.
00:52:16 Jsem unavený, vyprahlý člověk. A nebudu už jiný.
00:52:24 Nejlepší by bylo, kdyby si pro mě přišli
00:52:28 a odvedli mě hodně daleko.
00:52:32 Kde už nebudu vyvolávat další zklamání, neštěstí.
00:52:37 Víš, Lucy... Lucy?
00:52:45 Lucy! Ty pláčeš?
00:52:52 Jsi horší, než jsem si myslela. Ty řeči jsou jen vytáčka.
00:52:56 Když jsi mě přemlouval, ať u tebe zůstanu, mluvil's jinak.
00:53:01 Nedotýkej se mě!
00:53:03 Že ti náš vztah prý vrátí cosi z té ztracené lidské integrity,
00:53:07 že v tobě obnoví naději, citově tě rekonstituuje,
00:53:11 otevře před tebou dveře tvého života.
00:53:14 Vždycky říkáš jen to, co se ti hodí.
00:53:17 Leopolde, ty nejsi žádná ubohá troska,
00:53:20 ale obyčejný demagog!
00:53:23 Nevážil sis mě, a teď se mě chceš zbavit.
00:53:26 Líčíš mi tu svou rozvrácenost, abych pochopila,
00:53:29 že od tebe už nemůžu nic čekat, a navíc, abych tě litovala.
00:53:34 Křivdíš mi. Jsem skutečně v životní krizi.
00:53:38 -Říká to i Olbram.
-Prosím tě, mlč, nemá to cenu!
00:53:44 Jdu se obléct. ZVONEK.
00:53:46 Lucy! ZVONEK.
00:53:50 -Lucy, takhle se přece nerozejdeme.
-Ne. -No tak, Lucy.
00:53:55 Lucy! Lucy!
00:54:02 ZVONEK.
00:54:04 -Oni. -Co budeme dělat?
-Jdi do ložnice, otevřu jim.
00:54:12 Zůstanu tady s tebou.
00:54:15 ZVONEK.
00:54:21 KLEPÁNÍ. Otevřu jim.
00:54:48 -Jsem starý.
-Nejsi starý.
00:54:53 ZVONEK.
00:54:56 Otevřu jim.
00:55:09 ZVONEK.
00:55:15 -Dobrý večer, pane doktore.
-Dobrý večer.
00:55:20 -Předpokládám, že víte, kdo jsme.
-Tak, tuším to.
00:55:24 -Dnes jste nás nečekal, že?
-Vím, že můžete přijít kdykoliv.
00:55:28 Omlouváme se, že vás rušíme.
00:55:31 Měl jste zřejmě na zbytek dne zcela jiné plány.
00:55:34 -To je moje věc.
-Možná vás nezdržíme dlouho.
00:55:38 -To záleží jen na vás.
-Rádi vás poznáváme.
00:55:41 Naši kolegové nám řekli, že jste velmi rozumný člověk.
00:55:45 A tak je snad naděje, že se brzy domluvíme.
00:55:49 Nevím, o čem bych se měl s vámi domlouvat.
00:55:52 Věci mám připraveny, dejte mi jen čas, abych se mohl obléci.
00:55:56 Co tak zhurta? Nemusí přece dojít hned k nejhoršímu.
00:56:00 Ovšem, tu dámu laskavě poprosíme, aby odešla.
00:56:04 -Zůstanu tady s tebou.
-To tedy nezůstanete.
00:56:18 -Ne! Nedotýkejte se jí!
-Pomoc! Pomoc!
00:56:37 Nebylo tohle všechno zbytečné?
00:56:40 Nemusíte se o svou přítelkyni bát. Nikdo jí nezkřiví ani vlas.
00:56:45 A jakmile se umoudří, odvezeme ji domů.
00:56:48 V župánku ji po ulicích běhat nenecháme.
00:56:51 Nejsme přece nelidové.
00:56:55 Můžeme se posadit, že?
00:57:11 -Kdy jste byl naposled venku?
-Nevím.
00:57:15 Už je to dávno.
00:57:20 -Vitamíny?
-Ano.
00:57:23 -Mimo vitamínů, užíváte něco?
-Ani ne, proč?
00:57:28 Jak moc pijete?
00:57:33 -Tak... jako všichni.
-Od rána? -Jak kdy.
00:57:38 Pane doktore, nač to zbytečně protahovat.
00:57:41 Přišli jsme za vámi, protože máme za úkol vám něco navrhnout.
00:57:46 -Navrhnout?
-Ano.
00:57:48 Jak víte, hrozí vám něco nemilého, což vám nepřeju,
00:57:52 a na co se jistě ani vy nijak netěšíte.
00:57:55 -V jistém ohledu by to bylo lepší.
-Nerouhejte se, pane doktore.
00:58:00 Naším úkolem není, jak jistě víte, hnát věci na ostří nože.
00:58:05 Naopak, konfrontaci předcházet,
00:58:07 aby k nejhoršímu, pokud možno, dojít nemuselo.
00:58:11 -My na tom nemáme zájem, aby tam bylo plno. -Proto jsme zde.
00:58:15 Byli jsme pověřeni vám oznámit,
00:58:18 že za jistých podmínek by mohlo být od toho, co vás čeká, upuštěno.
00:58:23 -Jak upuštěno? -Celá věc může být prohlášena za zmatečnou.
00:58:27 Jak víte, celá vaše věc je způsobena tím,
00:58:31 že jste pod jménem dr. Leopold Kopřiva sestavil jistou písemnost.
00:58:36 -Esej, jak vy tomu říkáte.
-Což jste nepopřel.
00:58:39 A tím jste vlastně umožnil, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
00:58:44 Pachatel byl prostě vaším přičiněním znám.
00:58:47 A jako člověk s přehledem jistě víte,
00:58:50 že není-li pachatel znám, nelze s ohledem na tzv. princip...
00:58:55 Zkrátka, podepíšete-li nám teď tady krátké prohlášení,
00:58:59 že nejste doktor Leopold Kopřiva, autor předmětné písemnosti,
00:59:04 bude celá záležitost posouzena jako zmatečná,
00:59:07 a bude od předchozího rozhodnutí upuštěno.
00:59:13 Jestli tomu dobře rozumím, chcete,
00:59:16 abych prohlásil, že já... nejsem já?
00:59:23 To je interpretace hodná filozofa. Nicméně právnicky zcela nesmyslná.
00:59:29 Nejde přece o to, abyste prohlásil, že vy nejste vy, jako o to,
00:59:34 abyste prohlásil, že nejste identický s autorem té věci.
00:59:39 V podstatě je to formalita.
00:59:41 To se mám nechat přejmenovat, nebo co?
00:59:44 Ale ne, jmenujte se, jak chcete. To teď nikoho nezajímá.
00:59:48 Teď jde o to, zda jste, či nejste ten Kopřiva, co to napsal.
00:59:53 Budete-li na svém jménu z nějakých důvodů lpět, můžete si ho nechat.
00:59:58 I když čistší by bylo, než zapírat, zvolit jinak.
01:00:02 Čistší by to bylo, nutné to však není.
01:00:06 Leopoldů Kopřivů může být koneckonců víc.
01:00:09 Jen v telefonním seznamu jsou tři.
01:00:11 Čili nejde ani tak o to, zda jste Kopřiva nebo Urbánek,
01:00:16 jako o to, že nejste ten Kopřiva, co to napsal.
01:00:19 Uznáte jistě, že to je velkorysý návrh.
01:00:29 -Moc se mi to nelíbí.
-Podívejte se, to je vaše věc.
01:00:33 Nikdo vás k ničemu nenutí, a nutit nemůže.
01:00:37 Soukromě vám ovšem říkám, že byste udělal chybu,
01:00:40 kdybyste na to nepřistoupil.
01:00:42 -Vždyť je to vlastně zadarmo.
-Nikdo se to nedozví.
01:00:46 Pokud to ovšem sám nerozkecáte.
01:00:49 A pokud přeci jen, tak každý pochopí, proč jste to udělal.
01:00:54 Každý by to totiž udělal přesně tak.
01:00:56 A moc lidí to už tak udělalo. A ubylo jich? Neubylo.
01:01:03 A jestli váháte, tak si to nedokážu vysvětlit jinak
01:01:07 než vaší totální neznalostí toho, co vás čeká.
01:01:12 -A to bych musel teď hned?
-Bylo by to samozřejmě nejlepší.
01:01:20 To nepůjde. Je to věc natolik závažná, že si ji musím rozmyslet.
01:01:25 -Chcete-li riskovat.
-Co riskovat?
01:01:28 My vám tady jen tlumočíme to, co jsme vám měli tlumočit.
01:01:32 -My o těch věcech nerozhodujeme.
-Na to jsme příliš malí.
01:01:37 Nemůžeme vědět, jak na příslušných místech bude celá věc posouzena.
01:01:42 Můžeme pouze předat vaši žádost o poskytnutí času na rozmyšlenou.
01:01:47 Ale přece jim nemůže tolik záležet na tom, bude-li to dnes, pozítří...
01:01:53 Nezapomeňte, že velkorysost v jistých místech
01:01:56 není nějakým nafukovacím panákem, kterého lze roztahovat donekonečna.
01:02:02 -Promiňte. -Chápu.
-Člověče, nebuďte blázen.
01:02:06 Jedním škrtem pera se zbavit tíže svého dosavadního života a průserů
01:02:11 a začít znova, tu možnost máte jen jednou za život.
01:02:19 Co bych já dal za to, kdyby mi to někdo nabídnul.
01:02:30 Ukažte to.
01:03:40 Tak co?!
01:03:43 HUDBA.
01:05:59 BUBLAJÍCÍ VODA V POTRUBÍ.
01:06:22 KLÍČE V ZÁMKU.
01:06:28 -Ahoj.
-Ahoj. -Ukaž.
01:06:32 -Olda tu není?
-Ne, ještě nepřišel.
01:06:41 Sehnala jsi nějakou zeleninu?
01:06:45 -Květák.
-Není možná.
01:06:56 -Zuzano...
-Ano?
01:07:01 Byli tady.
01:07:05 -Oni?
-Jo.
01:07:08 -Kdy?
-V noci.
01:07:16 A jak to, že jsi tady ty?
01:07:19 -Všechno ti vysvětlím.
-Tys jim něco slíbil. -Ne.
01:07:23 -Že ses zase nějak zapletl? -Ne.
-Tak jak to tedy bylo?
01:07:27 Když jste odešli s Oldou do toho kina,
01:07:30 udělali jsme si s Lucy ta játra.
01:07:33 -Na čem? -Na pánvi.
-Na které? -Na té nové.
01:07:37 -Ta asi vypadá.
-Ne, vydrhli jsme ji. -Čím?
01:07:44 Práškem?
01:07:46 Říkala jsem ti, že prášek se na ni nesmí brát.
01:07:50 Nic jí není, můžeš se podívat.
01:07:53 Pak jsme si s Lucy trochu povídali, načež přišel Olbram,
01:07:57 prý jménem více přátel.
01:08:00 Říkal, že mají o mne starost.
01:08:02 Že nemám urovnané rodinné zázemí, nic nedělám, těkám...
01:08:06 To ti přece říkám dávno.
01:08:09 No, a když Olbram odešel,
01:08:11 tak jsme se s Lucy trochu nepohodli.
01:08:16 Proč?
01:08:19 -To je... -Složité.
-Složité.
01:08:24 V podstatě mi vyčítá, že ji dost nemiluji.
01:08:27 Jsem unikavý, nedávám dostatečně najevo na veřejnosti,
01:08:32 že k sobě patříme a tak.
01:08:35 A když jsem se jí některé věci snažil upřímně vysvětlit,
01:08:39 pochopila to jenom jako vytáčky.
01:08:42 -A divíš se jí?
-Já ji chápu. -No.
01:08:44 -Ale co mám dělat?
-To musíš vědět ty.
01:08:47 A než stačila odejít, přišli oni.
01:08:50 A protože chtěla být u toho, tak ji nechali odvléci.
01:08:55 -Už ji pustili?
-Nevím, asi.
01:09:00 Jak to "asi"? Ty jsi za ní nebyl?
01:09:05 Přece odtud neodejdu zrovna teď.
01:09:09 No samozřejmě.
01:09:14 A co oni?
01:09:18 Prý tam nebudu muset, když prohlásím,
01:09:22 že nejsem autorem tamtoho, že jsem někdo jiný.
01:09:26 Jo, to by se jim hodilo.
01:09:28 Aby ses zřekl sám sebe a plivnul na svou práci.
01:09:33 Žádné hodnotící soudy ode mne nepožadují.
01:09:36 Jde jim jenom o formální důvod,
01:09:38 aby celou věc mohli prohlásit za zmatečnou.
01:09:42 Zřejmě se domnívají, že kdybych byl tam,
01:09:45 jen by se zvýšil respekt, kterému se těším.
01:09:48 Zatímco kdybys odvolal, všechen respekt bys ztratil.
01:09:53 No, to je jasné, že by to pro ně bylo výhodnější.
01:09:57 Doufám, žes je s tím vyhodil?
01:10:01 Vzal jsem si čas na rozmyšlenou.
01:10:06 -Cože?
-Na tom přece nic není.
01:10:09 Zbláznil ses? Co si na tom chceš rozmýšlet?
01:10:12 Tím jim jasně dáváš najevo, že tě nalomili.
01:10:16 O to víc teď na tebe budou tlačit.
01:10:18 Já věděla, že ses nějak zapletl.
01:10:21 -Jsi bačkora.
-Tobě se to mluví.
01:10:23 Když se toho bojíš, neměl sis nic začínat.
01:10:26 -Zuzano...
-Dej mi pokoj.
01:10:46 TEKOUCÍ VODA.
01:10:54 ZVONEK.
01:10:58 ZVONEK.
01:11:07 ZVONEK.
01:11:25 -Konečně. -Stalo se něco?
-Zvoním už potřetí.
01:11:29 Osvěžoval jsem se.
01:11:34 -Můžu trochu otevřít?
-Jo, jistě.
01:11:53 -Jsem rád, že jsi doma.
-Tak ty to už víš?
01:11:56 -Byla za mnou Lucy.
-Je tedy venku.
01:12:01 -Co chtěli?
-Vyjednávat.
01:12:06 Podepsal jsi jim něco?
01:12:10 -Vzal jsem si čas na rozmyšlenou.
-Jo.
01:12:17 -Kdy mají přijít?
-To nikdy neřeknou.
01:12:22 Měl bys Lucy vyhledat, je nějaká špatná.
01:12:25 Přece odtud neodejdu zrovna teď.
01:12:31 -Zuzana je doma?
-Jo. Už se po tobě ptala.
01:12:36 Můžu už zavřít?
01:12:44 Ještě chvilku.
01:12:54 Máš hezké šaty.
01:13:05 To je smoking.
01:13:09 -Půjčil mi ho strejda.
-Vím, že to je smoking.
01:13:17 Hezký.
01:13:25 To víš, strejda.
01:13:32 -Jak jsi spal?
-Skoro vůbec.
01:13:36 -Musel jsi myslet na ně, viď?
-Hm.
01:13:39 Ráno jsi byl?
01:13:44 -Jo. -Aspoň něco.
-Stejně to nebylo valné.
01:13:53 Cos jedl?
01:13:55 Neměl jsem hlad, tak jsem pro uklidnění snědl
01:13:58 2 cibule a 5 mandlí.
01:14:05 -A pomohlo to?
-Moc ne.
01:14:17 No, hlavně že jsi doma.
01:14:19 Než být takhle doma, to bych byl radši tam.
01:14:23 Proč už není konečně v mém životě jasno?
01:14:26 Proč pořád po mně někdo něco chce?
01:14:28 Jak to bylo krásné, když jsem nikoho nezajímal,
01:14:32 nikdo ode mě nic neočekával, k ničemu mě nenabádal.
01:14:36 Já prolézal antikvariáty, hledal chytré knížky,
01:14:40 studoval moderní filozofy.
01:14:42 Dělal si z knih po nocích výpisky.
01:14:45 Procházel se po městských parcích, přemýšlel o jejich myšlenkách.
01:14:53 Já...
01:15:00 Proč se nemůžu přejmenovat třeba na Urbánka,
01:15:04 na všechno zapomenout a začít úplně nový život?
01:15:07 -Asi by sis měl vzít nějaký prášek.
-Osvěžuji se vodou.
01:15:12 Prášky nechci. Bojím se závislosti.
01:15:21 Nic se neděje.
01:15:26 ZVONEK.
01:15:34 Leopolde! No tak, Leopolde!
01:15:37 ZVONEK.
01:15:40 SPRCHA. Leopolde...
01:15:48 Tak, Leopolde, neblázni, buď chlap. ZVONEK.
01:16:01 Dobrý.
01:16:03 Jestli chceš, řeknu, že nejsi doma.
01:16:05 Ale lepší pro tebe by bylo, kdybys to měl už za sebou.
01:16:10 ZVONEK.
01:16:40 -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:16:44 Dobrý den.
01:16:47 -Pan doktor tu není?
-Ne.
01:17:03 -Dobrý den. -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:17:06 -Tak jsme tady, pane doktore.
-Neseme vám to. -A co?
01:17:10 -Pozor, pane doktore.
-To uvidíte.
01:17:13 -Tohle jsou čisté papíry.
-Tady taky.
01:17:17 -Tohle jsou normální kancelářské.
-Těch mám!
01:17:21 -Tady jsou průklepové a kopíráky.
-To mám taky.
01:17:26 A tady jsou různé desky, obálky a podobně.
01:17:32 -A to všechno je pro mě?
-Samozřejmě.
01:17:39 Co jsem vám dlužen?
01:17:42 Dovolte, pane doktore, co si o nás myslíte?
01:17:46 Tak vám pěkně děkuju, určitě mi to vydrží na moc dlouho.
01:17:55 Už se těšíme na všechno, co na tom bude napsáno.
01:18:01 No, a tady jsou ty materiály z našeho podniku.
01:18:08 Tohle jsou zápisy z porad na ředitelství.
01:18:12 To mám taky.
01:18:15 Tohle jsou zápisy z celopodnikových schůzí.
01:18:21 Tady jsou vybrané ukázky z podnikové korespondence.
01:18:24 Jé, Láďo... to je.
01:18:29 Tady jsou různá interní nařízení, vyhlášky pro zaměstnance,
01:18:34 přehledy přesčasů.
01:18:36 Pane doktore, na tohle vás zvlášť upozorňuju, to je...
01:18:41 ...z personálního oddělení.
01:18:43 Osobní listy zaměstnanců, různé stížnosti, hlášení, udání...
01:18:48 Já mám taky.
01:18:50 Jistě to bude pro vás pěkné počteníčko.
01:18:53 Použijte to, jak uznáte za vhodné.
01:18:56 -Pokud to nějak zpracujete, bude to určitě bomba. -Určitě.
01:19:00 Tak vám pěkně děkuju.
01:19:04 -Kam to můžeme dát?
-Třeba... sem. Je toho hodně.
01:19:10 Pro vás bychom ukradli třeba celou papírnu.
01:19:14 Děkuji, nečekal jsem vás tak brzy.
01:19:17 -Jsme zvyklí kout železo, dokud je žhavé. -Hezká vlastnost.
01:19:21 -Ale jak vám to oplatím?
-Co byste oplácel?
01:19:25 Říkali jsme vám přece, že vám fandíme, a nejen my.
01:19:28 Děkuji, nečekal jsem vás tak brzy.
01:19:31 Pro moc lidí jste opora i naděje.
01:19:34 My s Láďou jsme zvyklí kout železo, dokud je žhavé.
01:19:38 Hezká vlastnost, ale, jak vám to oplatím?
01:19:41 Co byste oplácel? Říkali jsme vám přece, že vám fandíme, a nejen my.
01:19:47 Pro moc lidí jste opora i naděje.
01:19:51 Pardon.
01:20:25 -Prosím.
-Dnes mám.
01:20:27 -Ale poprosil bych vás o něco jiného. -Ano?
01:20:31 -Nebyla by jedna sklenička rumu?
-Jistě.
01:20:35 Abyste tomu rozuměl, já sám jsem abstinent,
01:20:39 ale ptám se tuhle kvůli Láďovi, ten totiž pije jako duha.
01:20:49 Prosím.
01:21:07 Díky.
01:21:12 -A na zdraví.
-Na zdraví.
01:21:19 ŘÍHNUTÍ.
01:21:28 Díky.
01:21:32 A na zdraví.
01:21:40 ŘÍHNUTÍ.
01:21:53 Díky.
01:21:57 A na zdraví.
01:22:05 ŘÍHNUTÍ.
01:22:08 Jé, Zuzano, podívej se,
01:22:10 co mi ti pánové donesli papíru a různého materiálu.
01:22:20 -Kam to dáš?
-Nějak už si s tím poradím.
01:22:26 -Máš hezké šaty. -Co?
-To je smoking. -Ježíšmarjá.
01:22:48 ŘÍHNUTÍ.
01:22:54 Díky.
01:22:58 A na zdraví.
01:23:03 Díky.
01:23:07 A na zdraví.
01:23:10 Na zdraví... na zdraví.
01:23:14 Díky.
01:23:17 -A na zdraví.
-Na zdraví.
01:23:23 ŘÍHNUTÍ.
01:23:27 Pane doktore, někdo musí mít rozum.
01:23:35 -Nezdržujeme vás? -Ne.
-Skutečně ne?
01:23:37 Když tak to klidně řekněte, my vypadneme.
01:23:41 -Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
01:23:46 Pardon.
01:24:03 Ne.
01:24:16 -Už jste na to myslel? -Na co?
-Jak jsme o tom včera mluvili.
01:24:21 Že by se mělo něco udělat.
01:24:23 -Ještě jsem se k tomu nedostal.
-Ne? To je škoda.
01:24:27 -Já jsem jen obyčejnej člověk, prostě nula. -Já taky.
01:24:31 Ale do lecčeho vidím a mám na to svůj názor.
01:24:34 A ten mně nikdo nevezme. Myslím, že by se dalo dost dělat.
01:24:39 Rozhodně víc, než kolik se zatím dělá.
01:24:42 Jen to vzít za správný konec.
01:24:44 Kdo jiný by měl dát věci zas trochu do pohybu než vy?
01:24:48 Nezdržujeme vás?
01:24:52 -Ne.
-Skutečně ne?
01:24:54 Když tak to klidně řekněte, a my vypadneme.
01:24:59 -Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
01:25:05 Pardon.
01:25:19 TEKOUCÍ VODA.
01:25:34 To, co jste napsal, i když tomu občas nerozumíme...
01:25:38 -Jsme obyčejní lidé.
-Že za tím stojíte... -Přese vše.
01:25:43 To přímo vyvolává naději, že uděláte i ten zbývající krok.
01:25:47 Jaký zbývající krok?
01:25:50 No, já se neumím moc vyjadřovat. Ale řekl bych to tak.
01:25:54 Že prostě to, co píšete, proměníte tak nějak v něco,
01:26:01 co by skutečně zabralo.
01:26:04 Prostě, že za tou svou filozofií uděláte ten správný puntík.
01:26:11 On je problém v jedné věci, pánové.
01:26:14 Že o tom puntíku má každý jaksi jinou představu.
01:26:19 Vy si poradíte. Kdo jiný by měl dát věci zas trochu do pohybu než vy?
01:26:24 Aspoň se to od vás očekává.
01:26:26 -Kdo to očekává?
-Všichni. -Nepřeháníte?
01:26:29 Vy si to asi neuvědomujete.
01:26:31 -Co? -Svou odpovědnost.
-Za co? -Za všechno.
01:26:35 Nezdržujeme vás?
01:26:42 -Ne. -Nezdržujeme vás?
-Ne. -Skutečně ne?
01:26:47 Když tak to klidně řekněte, a my vypadneme.
01:26:55 -Nezdržujete mě.
-Skutečně ne?
01:26:57 Když tak to klidně řekněte, my vypadneme.
01:27:05 -Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
01:27:16 Pardon.
01:27:29 -Co je to?
-Kuchyň.
01:27:38 -Co má?
-Cibuli.
01:27:52 My jsme tuhle s Láďou o tom trochu uvažovali.
01:28:01 -A máme takový nápad.
-Jaký nápad?
01:28:04 -Zdá se nám být docela dobrý.
-Jaký nápad?
01:28:08 Podle nás by to mohl být přesně ten krok,
01:28:11 který teď od vás všichni očekávají.
01:28:14 Jaký nápad?
01:28:16 No, že byste napsal takové prohlášení.
01:28:23 Jaké prohlášení?
01:28:25 Takové celkové prohlášení,
01:28:27 v němž by byly všechny základní věci.
01:28:30 Tedy, muselo by to být stručné a srozumitelné.
01:28:34 -Musel byste si s tím pohrát.
-Papíru teď na to máte dost.
01:28:38 Pánové, mně opravdu není jasné... Ty někam jdeš?
01:28:43 Proč?
01:28:47 No, já jsem si myslel, že když jsi sehnala ten květák,
01:28:53 že si v klidu sedneme, všechno to probereme a tak.
01:29:00 Nezlob se, Leopolde, ale mám lístky na ples.
01:29:06 -Koupila jsem je už dávno.
-Aha.
01:29:11 -Je to letos můj první ples.
-Chápu. -Chápu.
01:29:18 Ostatně nevím, co bys chtěl projednávat.
01:29:21 -Svůj názor jsem ti přece řekla.
-Já vím, ale já jsem myslel...
01:29:27 No, vždyť je to tak v pořádku. Tak pa.
01:29:34 Pa.
01:29:40 -Ahoj, Leopolde.
-Ahoj.
01:29:47 -A jdi brzo spát, ať se dobře vyspíš. -Ahoj.
01:30:09 Co vám není jasné?
01:30:13 -Co prosím? -Říkal jste, že vám něco není jasné.
01:30:18 -Mně?
-Ano.
01:30:21 -Ano, pánové, mně opravdu není jasné... -Co?
01:30:29 Co ode mě vlastně žádáte.
01:30:31 To jste nám asi špatně rozuměl. My přece od vás nic nežádáme.
01:30:36 Jen jsme si dovolili vám naznačit svůj názor.
01:30:39 -Je to názor obyčejných lidí.
-Mnoha lidí.
01:30:42 -Přišli jsme s návrhem.
-Mysleli jsme to dobře.
01:30:46 -Neumíme se tak vyjadřovat.
-Nejsme filozofové.
01:30:50 Mysleli jsme, že by vás náš názor zajímal.
01:30:53 Jako názor obyčejných lidí.
01:30:55 Já přece neříkám, že mě váš názor nezajímá.
01:30:58 A proč nám dáváte najevo, že se vyjadřujeme zmateně?
01:31:02 Nic takového vám najevo nedávám.
01:31:05 Říkáte, že nevíte, co od vás požadujeme.
01:31:08 Já už přesně nevím, co jsem říkal.
01:31:11 Nerad bych tě nějak tě ranil,
01:31:13 ale nebyl bych dobrý přítel a málo ti posloužil...
01:31:17 ...kdybych ti něco skrýval nebo zamlčoval.
01:31:20 -Bylo ti úzko?
-Že ses zase nějak zapletl?
01:31:24 Neříkám to jen za sebe,
01:31:26 přicházím vlastně tak trochu jménem všech.
01:31:29 Asi by sis měl vzít nějaký prášek.
01:31:32 Když jsi mě přemlouval, ať u tebe zůstanu, mluvil jsi jinak.
01:31:36 Měl bys Lucy vyhledat, je nějaká špatná.
01:31:39 -Aspoň se to od vás očekává.
-Vy si poradíte.
01:31:43 Co si na tom chceš rozmýšlet?
01:31:45 Tím jim přece jasně dáváš najevo, že tě nalomili...
01:31:50 Jak to máš se Zuzanou?
01:31:52 Nabažil ses mě, a teď se mě chceš nějak zbavit.
01:31:55 Podepsal jsi jim něco?
01:32:00 -Je to názor obyčejných lidí.
-Mnoha lidí. -Bylo ti úzko?
01:32:04 Nabažil ses mě, a teď se mě chceš nějak zbavit.
01:32:08 -Jsi bačkora.
-Je to názor obyčejných lidí.
01:32:11 -Podepsal jsi jim něco?
-Nabažil ses mě... -Jsi bačkora...
01:32:16 -Je to názor obyčejných lidí...
-Bylo ti úzko? -Nabažil se mě...
01:32:21 ...jsi bačkora... nabažil ses mě... ...podepsal jsi jim něco...
01:32:28 Dost!
01:33:02 Dost, dost, dost, dost, dost.
01:33:07 SPLÁCHNUTÍ WC.
01:33:13 SPRCHA.
01:33:22 HUDBA.
01:33:37 SPRCHA.
01:33:39 ZVONEK.
01:33:42 ZVONEK.
01:33:51 ZVONEK.
01:34:28 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ.
01:34:33 Dobrý večer.
01:34:37 Dobrý večer.
01:34:41 Pan doktor Kopřiva?
01:34:45 Ano.
01:34:49 -Promiňte, že vás vyrušuji.
-Nevyrušujete mě.
01:34:53 -Nezdržím vás dlouho.
-Mám čas.
01:35:00 Jmenuji se Markéta a studuji filozofii.
01:35:03 Na univerzitě nebo soukromě?
01:35:08 Tak i tak.
01:35:10 Tak... tak se posaďte.
01:35:30 -Děkuji. -Mohu vám nabídnout rum?
-Ne děkuji, nejsem na rum zvyklá.
01:35:36 Jedna sklenka neublíží.
01:35:53 Prosím.
01:36:07 -Že to jde?
-Ano.
01:36:22 Nachladíte se.
01:36:28 Ach ano, ovšem.
01:37:01 -Znám vaše texty.
-Opravdu? A které?
01:37:05 Fenomenologii odpovědnosti, Lásku a nicotu,
01:37:09 Ontologii lidského já.
01:37:14 -A to všechno jste přečetla?
-Několikrát.
01:37:18 To vás tedy obdivuji.
01:37:20 Prý kvůli té Ontologii máte potíže.
01:37:23 Ano. Mám jít za to tam.
01:37:27 Cože? Přímo tam, jak to?
01:37:29 Paragraf 511, intelektuální výtržnictví.
01:37:33 -No to je strašné.
-Žijeme už v takovém světě.
01:37:37 Za tak krásné myšlenky.
01:37:40 Zřejmě se někomu nezdají být tak krásné.
01:37:45 -A je to už jisté?
-Mohl bych tomu uniknout.
01:37:51 Kdybych popřel, že jsem to napsal.
01:37:54 -To vám nabízejí?
-Ano. -Jsou hnusný.
01:38:04 -Vaše eseje mi daly mnoho.
-Ano? To mě těší.
01:38:08 Díky jim jsem se začala zajímat o filozofii.
01:38:11 -Skutečně?
-Otevřely mi tak nějak oči.
01:38:14 -Přeháníte.
-Vážně.
01:38:19 Napijte se ještě.
01:38:28 -Píšete něco?
-Ano, snažím se.
01:38:32 A můžu vědět, o čem to bude? Promiňte, že jsem tak zvědavá.
01:38:37 Rád bych se zamyslel o lásce jako o bytostné dimenzi bytí...
01:38:46 Ten motiv jste už tak trochu naťukl v 2. kapitole Lásky a nicoty.
01:38:55 Správně, ano. Správně.
01:38:59 -Pane doktore...
-Ano?
01:39:01 -Netroufla bych se vás obtěžovat...
-Markétko, vy mě neobtěžujete.
01:39:06 Naopak, já jsem rád, že jsem vás poznal.
01:39:11 Jsem přesvědčena, že vy jediný mi můžete pomoct.
01:39:14 -A copak vás potkalo?
-Jak bych začala?
01:39:22 Já už prostě nevím, jak dál.
01:39:26 Ve studiu?
01:39:30 -V životě.
-V životě.
01:39:32 Všechno mě tak nějak podivně dusí.
01:39:37 Ty beznadějné tváře v tramvaji, ta věčná sháňka na ulicích,
01:39:42 to lidské křivení v úřadech a všude...
01:39:48 Celková pustota života.
01:39:51 Vím, je to hloupé, ale já opravdu nevěděla, za kým jiným bych šla.
01:39:56 -Vaše důvěra mě těší, pokračujte.
-Rodiče... -Ano? -...mi nerozumí.
01:40:01 Jsou to takoví maloměšťáci, co jen pořád sedí u televize.
01:40:05 Chlapce nemám.
01:40:08 Spolužáci mi připadají strašně povrchní.
01:40:14 -Povrchní.
-Chápu vás. -Nezlobíte se?
01:40:20 Markétko, proč se pořád omlouváte?
01:40:23 Což si může filozof představit větší satisfakci,
01:40:29 než když za ním přichází jeho čtenář
01:40:32 ve chvíli krize smyslu života?
01:40:35 -Vím, že mou situaci za mě nevyřešíte. -Ano.
01:40:38 Máte pravdu v tom směru, že smysl života není něčím,
01:40:42 co lze nějak tématizovat či verbalizovat,
01:40:45 a pak předat na způsob nějaké informace.
01:40:48 Není to nic předmětného, je to jen...
01:40:51 ...jen jakýsi unikavý stav ducha, o to unikavější,
01:40:56 čím hlubší je jeho potřeba...
01:41:00 -Ano, to je přesné.
-No...
01:41:04 Markétko, já vám něco povím. Upřímnost za upřímnost.
01:41:10 Chápu-li vás, tak jen proto, že jsem v podobné situaci jako vy.
01:41:15 -Možná i horší.
-Tomu nevěřím, jste tak moudrý.
01:41:19 -Tolik jste už vykonal.
-Ale to nic nezaručuje.
01:41:23 -Já jsem jen hloupá...
-Ne, vy nejste hloupá. -Jsem.
01:41:27 Já k vám budu otevřený.
01:41:33 -Já jsem na tom velmi špatně.
-Vím, že máte těžký život.
01:41:38 -Působíte však velmi vyrovnaně.
-To je bohužel jenom zdání.
01:41:42 Ve skutečnosti mám pocit, jako by se ve mně cosi hroutilo,
01:41:47 lámala se nějaká osa, půda se mi bořila pod nohama.
01:41:51 Chybí mi nějaký pevný bod, z něhož by ve mně všechno rostlo,
01:41:56 těkám, nechávám se zmítat nahodilostmi.
01:41:59 Kde je můj humor, břitkost mých formulací...
01:42:02 Vždyť se vyjadřujete tak krásně.
01:42:11 To se vám může zdát jen proto, že jste mě neznala dříve.
01:42:16 Kdepak, už je pryč má ironie i sebeironie,
01:42:19 má schopnost se nadchnout, citově investovat,
01:42:23 něčemu se oddat a třeba i obětovat.
01:42:26 Já vám, Markétko, asi způsobím zklamání,
01:42:29 ale já už nejsem ten, za kterého mne máte.
01:42:32 -Já jsem unavený, vyprahlý člověk.
-Tak nesmíte mluvit, pane doktore.
01:42:38 Jste příliš přísný sám na sebe.
01:42:40 A i kdyby to byla pravda,
01:42:42 už sám fakt, že svůj stav reflektujete,
01:42:45 naznačuje, že nejste ještě zdaleka ztracen, pane doktore.
01:42:50 Jste hodná, Markétko. A neříkejte mi "pane doktore".
01:42:54 -Zní to tak oficiálně.
-Tolik lidí si vás váží.
01:42:57 Což to samo o sobě není pro vás posilou?
01:43:01 Naopak, bylo krásné, když jsem nikoho nezajímal,
01:43:04 nikdo ode mne nic neočekával, k ničemu mne nenabádal.
01:43:09 Já prolézal antikvariáty a hledal chytré knížky,
01:43:12 studoval moderní filozofy, dělal si výpisky... Au!
01:43:16 Dík tomu všemu jste ale přece tím, čím dnes jste.
01:43:22 To je pravda.
01:43:25 Pravda ovšem asi také je,
01:43:27 že jsem na sebe vzal břímě daleko těžší,
01:43:31 než jaké jsem schopen dnes unést.
01:43:34 Věřím, Leopolde, že se z toho dostanete.
01:43:37 Já cítím, že jediným východiskem pro mě je, přijmout svůj pobyt tam,
01:43:42 daleko od svých blízkých, a s pokornou důvěrou ve vyšší...
01:43:47 SPLÁCHNUTÍ WC.
01:43:53 S pokornou důvěrou ve vyšší vůli,
01:43:56 která mi prostřednictvím té zkoušky dává příležitost
01:44:00 odčinit všechny své hříchy, od vlažnosti až po pýchu.
01:44:04 A jako bezejmenný šroubek gigantického soustrojí
01:44:08 proměnit svůj osud v očistnou lázeň, která jediná,
01:44:12 podaří-li se mi vypít svůj pohár důstojně do dna,
01:44:15 mi může snad vrátit cosi z mé lidské integrity.
01:44:19 Obnovit naději, citově mě rekonstituovat,
01:44:22 otevřít přede mnou dveře nového života.
01:44:25 -Ale ten trest je nespravedlivý!
-Ano.
01:44:29 A jestliže se mu pokoušíte, vdechnout nějaký očistný smysl,
01:44:33 bezděky ho tím stvrzujete... SPLÁCHNUTÍ WC.
01:44:37 ...a tím před ním nepřímo kapitulujete.
01:44:40 A navíc sám sobě zakrýváte, že se k němu upínáte
01:44:44 jako k jakémusi úniku z vlastního života.
01:44:47 Ale co si nevyřešíte sám v sobě, to za vás nevyřeší žádný trest.
01:44:53 Ani kdybyste si ho odpykával sebedál.
01:44:56 Nechápete, že jste nic neudělal, a nemáte proto co odčiňovat?
01:45:01 Jste přece nevinen.
01:45:03 -Markéto...
-Leopolde...
01:45:08 Markéto, proč jsem vás nepoznal dříve?
01:45:13 -Marké...
-Leo...
01:45:18 Milujete někoho?
01:45:21 Ach, milé dítě, vždyť já vlastně ani nevím,
01:45:26 jestli jsem schopen lásky.
01:45:30 Neříkejte, že jste nikdy k žádné ženě nic necítil.
01:45:35 S některou jsem byl nervóznější, s některou míň.
01:45:42 Potřebujete lásku - bláznivou, omamující, skutečnou lásku.
01:45:46 Sám jste napsal, že kdo nemiluje, ten není.
01:45:50 -Láska vám dá sílu snášet váš osud.
-To se vám řekne.
01:45:54 -Ale kde ji najít? Kde?
-Já vám ji dám.
01:45:59 -Cože, vy?
-Ano.
01:46:03 Právě jste totiž vrátil mému životu smysl.
01:46:06 Bude v tom, vrátit smysl vašemu životu a zachránit vás.
01:46:11 Jsem starý.
01:46:16 To je hloupost. Už jsem se rozhodla.
01:46:19 Vrátím vám sílu, radost, odvahu, chuť do života.
01:46:22 Vzkřísím vaše ochablé srdce. Vím, že jste schopen lásky.
01:46:27 Jinak byste nemohl napsat to, co jste napsal.
01:46:30 Vrátím vás životu, a tím i filozofii.
01:46:33 Ach, Leopolde, ach, miluji tě. Vždycky jsem tě milovala.
01:46:37 Milovala jsem tě v tvých myšlenkách i slovech.
01:46:41 Už dávno jsi ve mně probudil lásku,
01:46:44 aniž jsi to věděl, aniž jsem to věděla já.
01:46:47 A já ji teď probudím v tobě.
01:46:49 ZVONEK. Jé!
01:46:54 ZVONEK.
01:47:01 ZVONEK.
01:47:21 ZVONEK.
01:47:29 Je otevřeno!
01:47:35 Dneska sám?
01:47:38 Pánové, konejte svou povinnost, jsem připraven.
01:47:42 Co tak zhurta?
01:47:44 Nemusí přece hned dojít k nejhoršímu.
01:47:47 -Tak pojď, maličká.
-Jeslti jí něco uděláte...
01:47:51 -Jestli se jí dotknete, tak...
-Tak co? -Tak...
01:47:55 Nebojte se, nikam nemusí. Dnes už by to nestálo za to.
01:48:00 V tom s vámi souhlasím.
01:48:02 Jak jste jistě pochopili, ten papír vám nepodepíši.
01:48:06 Raději zemřu, než bych se vzdal sám sebe.
01:48:09 Má lidská totožnost je to jediné, co na světě mám.
01:48:13 Ale pane doktore, nač ty silácké řeči?
01:48:18 -Nikam nepůjdete.
-Jak to? Říkám, že to nepodepíšu.
01:48:24 -Jsem nevinen.
-Však nic podepisovat nemusíte.
01:48:29 -Máte přeci odklad a na neurčito.
-A bez podpisu.
01:48:38 -Odklad?
-Slyšel jste dobře, odklad.
01:48:47 -Takže ani podpis... ani tam...
-Zatím, prosím pěkně, zatím.
01:48:54 Já nechápu, proč už nechcete ten podpis.
01:48:58 Nač ty formality?
01:49:00 Dnes už je zřejmé,
01:49:02 že to rozhodnutí ve vašem případě bylo pravděpodobně zmatečné.
01:49:13 Jestli tomu dobře rozumím, tak já... už nejsem já.
01:49:22 To jste řekl vy.
01:49:24 Ale já nechci žádný odklad, já chci tam. Odveďte mě.
01:49:31 Odveďte mě, prosím. Prosím vás.
01:49:38 Snažně vás prosím. Já už takhle nemůžu žít.
01:49:44 Zřejmě budete muset.
01:49:47 Leopolde, vstaň!
01:49:49 -Přece nebudeš prosit, vstaň!
-Dej mi pokoj! Dejte mi pokoj!
01:49:54 Všichni mi dejte pokoj! Všichni!
01:49:58 HUDBA.
01:50:12 7. obraz.
01:50:15 Hudba doznívá a zároveň se pomalu otvírá opona.
01:50:22 Na scéně je pouze Leopold.
01:50:26 Sedí na pohovce...
01:50:30 ...a upřeně hledí na hlavní dveře.
01:50:36 Po delší chvíli vstane...
01:50:41 ...přistoupí ke dveřím a dívá se špehýrkou ven.
01:50:51 Pak přiloží ucho ke dveřím...
01:50:57 ...a soustředěně naslouchá.
01:51:02 Zvolna se rozsvěcí světlo v hledišti
01:51:06 a rozeznívá se hudba.
01:51:12 Leopold se zvolna napřímí, jde k rampě a klaní se.
01:51:22 Konec 7. obrazu. Konec hry.
01:52:10 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Hru Largo desolato napsal Václav Havel v červenci roku 1984, rok a půl poté, co tehdejší režim, polekán celosvětovými protesty a Havlovým těžkým onemocněním, přerušil výkon jeho trestu. Byl to první významný signál ústupu moci před jejím oponentem. Napsal hru, v jejímž centru stojí disident, na nějž však nepohlíží jen z hlediska tragického, ale je schopen vnímat situaci a vztahy, i jejich absurditu s nadhledem a humorem. Hru v Divadle Na zábradlí v roce 1990 nastudoval režisér J. Grossman, autorův režisér a spolupracovník z let šedesátých, který do hlavní role obsadil Jiřího Bartošku.
Hrdinou hry a jejím ústředním tématem je životní situace filosofa Leopolda Kopřivy, kterého autor zachycuje v období před hrozícím uvězněním státní represivní mocí. Hrdina se uzavírá ve svém bytě, kde přijímá nezvané i zvané návštěvy, jeho duševní stav se zhoršuje pod náporem toho, co po něm chtějí ostatní. Jedni, pro které je hrdinou, který „za nás“ bojuje proti totalitě, chtějí, aby ve svých postojích vytrval, druzí, představitelé represivních složek, žádají, aby své názory odvolal. A k tomu se přidává osobní sféra, v níž mu uniká manželka do jiného vztahu, zatímco jeho milenka se dožaduje proklamací a neklamných důkazů jeho lásky…
