Absurdní, částečně autobiografické drama Václava Havla, dramatika a prvního prezidenta České republiky. V hlavní roli slavné inscenace z Divadla Na zábradlí v Praze Jiří Bartoška (1991). Dále hrají: J. Preissová, O. Pavelka, V. Dlouhý, I. Chýlková, V. Bedrna, O. Vlach, J. Přeučil, T. Brodská a další. Divadelní režie J. Grossman. Kamera J. Špelda. Televizní režie V. Polesný
00:01:02HUDBA.
00:01:13VYPRAVĚČ: Largo desolato - hra o 7 obrazech.
00:01:201. obraz.
00:01:22Hudba doznívá a zároveň se pomalu otvírá opona.
00:01:29Na scéně je pouze Leopold.
00:01:33Sedí na pohovce a upřeně hledí na hlavní dveře.
00:01:42Po delší chvíli vstane...
00:01:52...přistoupí ke dveřím...
00:02:00...a dívá se špehýrkou ven.
00:02:04Pak přiloží ucho ke dveřím...
00:02:08...a soustředěně naslouchá.
00:02:12Delší pauza.
00:02:16Načež náhle padá opona a zároveň se rozeznívá hudba.
00:02:21Konec 1. obrazu.
00:02:292. obraz.
00:02:32Hudba doznívá a zároveň se pomalu otvírá opona.
00:02:40Na scéně je pouze Leopold.
00:02:44Sedí na pohovce a upřeně hledí na hlavní dveře.
00:02:56Po delší chvíli vstane...
00:03:01...přistoupí ke dveřím...
00:03:11...a dívá se špehýrkou ven.
00:03:15Pak přiloží ucho ke dveřím a soustředěně naslouchá.
00:03:22Delší pauza.
00:03:29Načež náhle padá opona a zároveň se rozeznívá hudba.
00:03:35Konec 2. obrazu.
00:03:443. obraz.
00:03:47Hudba doznívá a zároveň se pomalu otvírá opona.
00:03:54Na scéně je pouze Leopold.
00:03:59Sedí na pohovce...
00:04:02Sedí na pohovce!
00:04:07...a upřeně hledí na hlavní dveře.
00:04:13Po delší chvíli vstane...
00:04:20...přistoupí ke dveřím...
00:04:34...a dívá se špehýrkou ven.
00:04:37Pak přiloží ucho ke dveřím a soustředěně naslouchá.
00:04:44Cosi zřejmě uslyší, neboť náhle uskočí.
00:04:50Zároveň se ozve zvonek. ZVONEK.
00:04:57Leopold okamžik váhá, načež tiše...
00:05:03Tiše!
00:05:05...přistoupí ke dveřím a podívá se špehýrkou ven.
00:05:14Uklidněn otevře.
00:05:18Vstoupí Olda.
00:05:23-Konečně.
-Stalo se něco?
00:05:31Ne.
00:05:38-Bylo ti úzko?
-Jsem radši, když tu někdo je.
00:05:46Jak je venku?
00:05:52Dusno.
00:05:55Hodně lidí?
00:06:02Jako obvykle.
00:06:08Leo...
00:06:16-Můžu trochu otevřít?
-Jo, jistě.
00:06:22Co si dáš?
00:06:28-Co si dáš?
-Díky, zatím nic.
00:06:35Jak jsi spal?
00:06:39Celkem dobře.
00:06:41Odhaduji, že tak 6 hodin čistého času.
00:06:45V noci jsem se probudil asi dvakrát,
00:06:48ale vždycky jen proto, že se mi naléhavě chtělo čurat.
00:06:52Průjem jsi neměl?
00:06:57Ne.
00:07:00Naopak.
00:07:05-Zdálo se ti něco?
-Ano.
00:07:07Ale asi nešlo o nic zajímavého nebo důležitého,
00:07:11protože si z toho nic nepamatuji.
00:07:14Můžu už zavřít?
00:07:23Ještě chvilku.
00:07:25Takže se cítíš dobře?
00:07:28Na první pohled by se dalo říct, že si dnes nemám nač stěžovat.
00:07:34Přesto bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem ve své kůži.
00:07:40Jsi nervózní?
00:07:44To jsem vždycky.
00:07:47Ale to vnitřní chvění, které jsi měl včera, už nemáš?
00:07:52Mám. Dokonce v tak výrazné míře, že by se dalo hovořit o zimnici.
00:08:00Pst!
00:08:11Navíc je to kombinováno ještě některými dalšími věcmi.
00:08:15Jako například lehkou závratí, slabou žaludeční nevolností,
00:08:20nesoustředěností, brněním kloubů, nechutenstvím,
00:08:24a dokonce snad i zácpou.
00:08:31-Tys ráno nebyl?
-Ne.
00:08:39A kocovina to není?
00:08:42S kocovinou má můj stav něco společného.
00:08:45-No.
-Kocovina to není.
00:08:48Už proto, že jsem včera skoro vůbec nepil.
00:08:52-Možná jsi nemocen.
-Obávám se, že nikoli.
00:08:55To by snad bylo dobře, ne?
00:08:57Než být takhle zdráv, to bych byl radši nemocen.
00:09:01Kdybych měl aspoň jistotu, že dnes už nepřijdou.
00:09:10Teď už přece nemůžou přijít.
00:09:17Myslíš?
00:09:20Můžou přece přijít kdykoliv.
00:09:24HLUK ZA DVEŘMI.
00:09:31-Ahoj.
-Ahoj. -Ukaž.
00:09:34-Ahoj.
-Ahoj.
00:09:37-Jak mu je?
-Jak mu je? Jako obvykle.
00:09:41-Sehnala jsi nějaké maso?
-Játra. -Není možná!
00:09:46-Zuzano...
-Ano?
00:10:01Vstal jsem dnes už kolem osmé.
00:10:10Měl jsem v plánu napsat si pár poznámek.
00:10:17Už jsem si připravil papír!
00:10:25No, nešlo to.
00:10:28Nejsem dnes zas nějak ve své kůži.
00:10:34Vrátilo se mi to chvění, co jsem měl včera.
00:10:44Tak jsem tady trochu uklízel.
00:10:48Vynesl jsem odpadky... vytřel jsem dřez!
00:10:55Usušil si ručník, vyčistil si hřeben
00:10:58a k obědu jsem si udělal 2 vajíčka naměkko.
00:11:03-Čím jsi jedl?
-Lžičkou přece.
00:11:07-Stříbrnou?
-Nevím, asi.
00:11:12Kolikrát jsem ti říkala,
00:11:14abys na vajíčka stříbrné lžičky nebral.
00:11:18Že potom nejdou umýt.
00:11:22No, a po obědě jsem se snažil trochu číst,
00:11:25a před chvílí přišel tuhle Olda.
00:11:28Takže nic zvláštního.
00:11:32Zuzano, když jsi sehnala ta játra,
00:11:34co abychom si udělali nějakou lepší večeři?
00:11:38Já bych vyrobil tatarskou omáčku, načali bychom nějaké lepší víno.
00:11:43Má přijít Lucy. A Olda by jistě taky rád zůstal.
00:11:46Já myslím, že by mi to udělalo dobře.
00:11:49Trochu se odreagovat, zavzpomínat si a tak.
00:11:53Nezlob se, Leopolde, ale mám lístky do kina.
00:11:58-A po kině?
-To je na mě moc pozdě.
00:12:01Víš přece, že ráno brzy vstávám.
00:12:19-Oldo...
-Ano?
00:12:26-Vzpomeneš si na mě?
-Kdy?
00:12:34-Až budu tam.
-Nesmíš na to pořád myslet.
00:12:40Nemyslím na to pořád, jen mě to napadlo, promiň.
00:12:44-Proč se nejdeš třeba někdy projít?
-Zbláznil ses, jít ven? -A proč ne?
00:12:50A být po celou dobu nervózní, že nevím, co se tu děje?
00:12:54-Vždyť se tady nic neděje.
-Jistě.
00:12:56Ale jak to mohu vědět, když někde poletuju a nejsem tady?
00:13:01-Co kdyby zrovna přišli?
-Tak by tě prostě nezastihli doma.
00:13:05Ne, to nejde. ZVONEK.
00:13:13ZVONEK.
00:13:26ZVONEK.
00:13:39-Co jsem říkal.
-Oni? -Jo.
00:13:44ZVONEK.
00:13:46Mám otevřít?
00:13:49Musíš.
00:13:57TICHÝ ROZHOVOR.
00:14:06BOUCHNUTÍ DVEŘÍ.
00:14:10-Dobrý den, pane doktore.
-Dobrý den.
00:14:15Můžeme dál?
00:14:21-Prosím. -Vy nás nepoznáváte?
-Teď si neuvědomuji.
00:14:28Navštívili jsme vás už jednou, před 2 roky.
00:14:32Zřejmě si na to nevzpomínáte.
00:14:35-Já jsem nějaký Láďa. -Těší mě.
-Tohle je taky Láďa. -Těší mě.
00:14:40-Nezdržíme vás dlouho.
-Tak se posaďte.
00:15:03-Může se u vás kouřit?
-Ano, jistě.
00:15:06Víte, já sám jsem nekuřák, ale ptám se tuhle kvůli Láďovi.
00:15:11-Ten totiž čadí jak fabrika.
-Aha.
00:15:22Prosím.
00:15:56Nepotřebujete papír?
00:16:03Myslíte jako... na psaní?
00:16:10-Kdybyste potřeboval, můžeme vám sehnat. -Opravdu?
00:16:14-Děláme totiž v papírně.
-Vážně?
00:16:17Takže pro nás to není žádný problém.
00:16:19Podívej, Zuzano, tady pánové jsou z papírny.
00:16:23Už nás prý kdysi navštívili.
00:16:35-Dobrý den. -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:17:02Jen tak mimochodem,
00:17:04z té papírny máme spoustu zajímavých materiálů.
00:17:07Zápisy z porad a podobně. Určitě by vás to zajímalo.
00:17:15-To jistě.
-Přineseme vám to. -Děkuji.
00:17:29-Všechno víme.
-Co všechno?
00:17:32-O vaší situaci a tak.
-Ach tak.
00:17:36-Láďa chtěl říct, že vám fandíme, a nejen my. -Děkuji.
00:17:40-Pro moc lidí jste opora i naděje.
-Děkuji.
00:17:44Věříme, že to s vámi nakonec dobře dopadne.
00:17:47-No, to nevím.
-Hlavně nesmíte couvnout.
00:17:50Věříme vám a potřebujeme vás. Takového, jaký jste.
00:17:55Děkuji.
00:18:11-Nezdržujeme vás? -Ne.
-Skutečně ne?
00:18:14Když tak to řekněte, my vypadneme.
00:18:17-Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
00:18:23Víte, já jsem jen obyčejný člověk, prostě nula.
00:18:27-Já taky.
-Láďo!
00:18:29Ale do lecčeho vidím a mám na to svůj názor, ten mi nikdo nevezme.
00:18:34-A myslím, že by se dalo dělat víc, než kolik se zatím dělá. -To jistě.
00:18:40My si s Láďou prostě myslíme, a proto jsme za vámi taky přišli,
00:18:45že ještě zdaleka nejsou vyčerpány všechny možnosti.
00:18:49A že dokonce ty největší možnosti jsou teprve před námi.
00:18:53-Jen to vzít za správný konec.
-Za správný konec.
00:18:57A jaké možnosti konkrétně máte na mysli?
00:19:01-No tak konkrétně.
-Ano?
00:19:05-To by byla delší debata.
-Tedy alespoň v jakém směru?
00:19:10Těch by bylo hned několik, ale to vy přece víte sám.
00:19:14Zkrátka se nám zdá, že čas dozrál k tomu,
00:19:18že by se mělo podniknout něco, co by skutečně zabralo.
00:19:24No, že by situace byla podstatně jiná než kdykoli předtím,
00:19:29tím si moc jist nejsem.
00:19:31Rozhodně však nejsem apriorním odpůrcem
00:19:35nějakého smysluplného činu...
00:19:37Jsem rád, že jsme zajedno.
00:19:40Kdo jiný by měl dát věci zas trochu do pohybu než vy?
00:19:45-No, pokud jde o mne...
-My víme, že to teď nemáte lehké.
00:19:49Ale respekt, který jste si vydobyl, vás zavazuje.
00:19:53-Chápu. -Formu už najdete sám. Jste přece filozof.
00:19:57-Já jsem jen obyčejný člověk, prostě nula. -Já taky.
00:20:01-Já taky. -Já taky.
-Já jsem větší!
00:20:05-Počkej, Láďo.
-Ale no tak, Láďo. Ježíši.
00:20:12Prosím.
00:20:21Do ničeho vás ale nenutíme, k tomu nemáme právo.
00:20:25-Taky nemůžete dělat všechno...
-A za všechny. -Za všechny.
00:20:29Přesto si ale myslíme, a to se nezlobte,
00:20:32přesto si myslíme, že by se na vašem místě dalo dělat víc.
00:20:37-Budu o tom uvažovat. -Vždyť my vám fandíme, a nejen my. -Děkuji.
00:20:42-Pro moc lidí jste opora i naděje.
-Děkuji.
00:20:47Hlavně nesmíte couvnout. Věříme vám a potřebujeme vás.
00:20:52Děkuji.
00:21:06-Nezdržujeme vás? -Ne.
-Skutečně ne?
00:21:10Když tak to klidně řekněte, my vypadneme.
00:21:13-Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
00:21:17Rozhodně by se dalo dělat víc.
00:21:19Kdo jiný by měl dát věci zas trochu do pohybu než vy.
00:21:23-No, pokud jde o mne...
-Věříme vám. -Potřebujeme vás.
00:21:28Děkuji.
00:21:33-Nezdržujeme vás? -Ne.
-Skutečně ne?
00:21:36Když tak to klidně řekněte, my vypadneme.
00:21:40-Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
00:21:45-Pardon, já...
-Stalo se něco?
00:22:06-Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
00:22:10-Hlavně nesmíte couvnout.
-Moment! -Stalo se něco?
00:22:14-Mám pocit, že někdo jde.
-Já nic neslyším.
00:22:17Respekt, který jste si vydobyl, vás zavazuje. ZVONEK.
00:22:33Přítelkyně.
00:22:36Ahoj!
00:22:39-Leopolde!
-Vítám tě, Lucy.
00:22:47-Vidím, že tady máš návštěvu.
-To jsou přátelé z papírny.
00:22:51-Dobrý den. (oba) -Dobrý den, slečno.
00:22:54Posaď se.
00:23:04Dáš si... rum?
00:23:09Víš, že rum nepiju.
00:23:14-Jak žiješ? -Je mi smutno.
-Z čeho? -Ze samoty.
00:23:23Tady pánové se domnívají,
00:23:26že čas dozrál k nějakému důraznějšímu činu.
00:23:34S tím bych... souhlasila.
00:23:40Nepřišla jsem nevhod? Měli jste zřejmě nějaké jednání.
00:23:44Ne, to je v pořádku.
00:23:56-Večeřela jsi?
-Ne.
00:24:04-Můžu tě pozvat na játra?
-No, to by bylo skvělé.
00:24:10Tady jsem ti přinesla... vitamíny.
00:24:17Ty nikdy nezapomeneš.
00:24:22Prý je venku dusno.
00:24:27Dusno a... vlhko.
00:24:34Olda mi otevřel dveře na balkon.
00:24:36Nemám rád průvan, tak jsem je zase zavřel.
00:24:40-Olda je tady?
-Je.
00:24:47No vida... už bude večer.
00:25:01-Mám ještě něco na práci.
-A co máš na práci?
00:25:08No, a taky ta večeře, že.
00:25:11-Ahoj. -Ahoj.
-Lucy. -Zuzi.
00:25:17-Jak žiješ, drahoušku?
-Jsem ti, holka, v jednom kole.
00:25:22Musíme si spolu popovídat. Mám ti tolik co říct.
00:25:26Já tobě taky, ale až jindy. Dnes spěchám.
00:25:29-Cože, ty odcházíš?
-Mám lístky do kina.
00:25:34To je ale smůla. A já se na tebe tolik těšila.
00:25:45-Tak, my se zase brzo stavíme.
-Prima.
00:25:48-Přineseme vám ty papíry na psaní.
-Děkuju.
00:25:51-A ty materiály z podniku. -Děkuju.
-A hlavně, hlavu vzhůru.
00:25:56-Hlavu vzhůru.
-Hlavu vzhůru.
00:26:00A... kdy je čekáš?
00:26:04-Á... pořád.
-Jsme s vámi, buďte s námi.
00:26:12-A hlavně, hlavu vzhůru.
-Hlavu vzhůru! -Vzhůru.
00:26:17Ládíku, to bylo, viď?
00:26:24-Kdo to, prosím tě, byl?
-Nevím.
00:26:30Něco neurčitého ode mě žádají. Určitě to myslí dobře.
00:26:37Nevím.
00:26:39No, a to je tady, holka, pořád.
00:26:43-Tak já už musím běžet, pa.
-Pa. -Ahoj.
00:26:58-Pa, Lucy.
-Pa. -Ahoj.
00:27:12-Máš mě rád? -Hm.
-Opravdu? -Opravdu.
00:27:18Tak proč mi to nikdy neřekneš sám od sebe?
00:27:22Ještě nikdy jsi mi to sám od sebe neřekl.
00:27:26Víš dobře, že se vyhýbám tak expresivní formulaci.
00:27:31Hm. Ty se prostě stydíš za svou lásku.
00:27:34Fenomenologie mne naučila trvalé péči o to,
00:27:38abych svými tvrzeními nepřesahoval rámec vykazatelné zkušenosti.
00:27:43Raději vyjádřím méně, než cítím,
00:27:45než bych riskoval manifestaci něčeho, co necítím.
00:27:49Ty svou lásku ke mně nepovažuješ za vykazatelnou zkušenost?
00:27:55Ono záleží na tom, co si představujeme pod pojmem "láska".
00:27:59Možná mi to slovo evokuje jen trochu jiné a vypjatější...
00:28:04Lucy, nezlob se, je skutečně nutné,
00:28:07aby náš vztah spočíval v jeho nepřetržité reflexi a analýze?
00:28:12Nesmíš se divit, když jsi tak zvláštně unikavý.
00:28:17Já chápu, že jako všechny ženy prahneš po jistotě,
00:28:21ale uvědom si, že čím je pro vás jistota,
00:28:25tím je pro muže... transcendence.
00:28:34Tak mám teda štěstí na obzvlášť transcendující milence.
00:28:38-Fuj! -Co je?
-Neužívej slovo "milenec".
00:28:42-Alespoň ne v souvislosti se mou.
-Proč? -Je slizké. -Jak to?
00:28:47Představuji si pod ním jakéhosi věčně nahého majitele ptáka.
00:28:52Ty jsi ale...
00:28:58Neposadíš se?
00:29:07Jak jsi strávil den?
00:29:12-Nevím. -Psal jsi?
-Chtěl jsem, nešlo to.
00:29:15-Měl jsi zase deprese?
-To taky. Vrátilo se mi to chvění.
00:29:20Ale dokud nezačneš něco psát, budeš je mít pořád.
00:29:23-Všichni čekají na tvůj nový esej.
-To mi psaní zrovna neusnadňuje.
00:29:29Jak to? Vždyť jsi to měl všechno tak hezky promyšlené.
00:29:33-Co myslíš?
-No to, jak jsi mi o tom vyprávěl.
00:29:37Že láska je vlastně bytostnou dimenzí bytí,
00:29:41jeho živoucím zdrojem plnosti a smyslu.
00:29:48Takhle kýčovitě jsem to nikdy neřekl.
00:29:53Tak... řekl jsi to samozřejmě chytřeji.
00:29:57To je zvláštní, když už nemám žádný důvod proč odkládat psaní,
00:30:02odhodlám se začít, zakopnu o první banalitu.
00:30:05-Třeba jestli psát tužkou nebo perem... -To je dobrý.
00:30:10Na jaký papír... a pak už to jede.
00:30:15Co jede?
00:30:19-Zacyklení.
-Co to je?
00:30:23Myšlenky se mi prostě zacyklí...
00:30:29-Musíme pořád mluvit jenom o mně?
-Ale vždyť ty o sobě mluvíš rád.
00:30:34-To se ti jenom zdá.
-Leopolde... -Ano?
00:30:37-Já tě z toho dostanu.
-A jak? -Ty potřebuješ lásku.
00:30:41Omamující, bláznivou, skutečnou lásku.
00:30:44Ne tu teoretickou, o které pořád píšeš.
00:30:48-Jsem starý.
-Nejsi starý.
00:30:51Jsi jen citově zablokovaný.
00:30:55Ale já tu blokádu prorazím.
00:30:58HUDBA.
00:31:23-Kdy jsi byl naposled venku?
-Nevím, už je to dávno.
00:31:28-Ven tedy vůbec nechodíš?
-Ne.
00:31:42Jak moc piješ?
00:31:48-Tak... jako všichni.
-Od rána? -Jak kdy.
00:31:54-Jak spíš?
-To je různé.
00:31:58Leopolde, zdá se ti někdy o nich nebo o tom, že už jsi... tam?
00:32:04-Občas.
-Leopolde... -Ano?
00:32:07Jistě nepochybuješ, že tě máme všichni rádi.
00:32:11-Já vím.
-Leopolde!
00:32:25Moment!
00:32:28-Vitamíny?
-Ano.
00:32:31-Mimo vitamínů, užíváš něco?
-Ani ne, proč?
00:32:36Dost lidí si stěžuje, že neodpovídáš na dopisy.
00:32:39-Vždycky jsem nerad korespondoval.
-Jistě, není to tvá povinnost.
00:32:44Ale podporuješ tím různé řeči.
00:32:47-Jaké řeči?
-Že už na tebe není spolehnutí atd.
00:32:50Na důležité dopisy reaguji. Snad někomu nedošla pošta.
00:32:54-Cos říkal tomu sborníku?
-Jakému sborníku?
00:32:58-Jak jsem ti onehdá půjčil. -Aha.
-Četl jsi to?
00:33:04-No, abych pravdu řekl...
-Je to zásadní věc. -Já vím.
00:33:08Proto jsem to nechtěl odbýt.
00:33:10On každý text potřebuje specifické naladění.
00:33:13Neumím prostě číst kdykoliv cokoliv.
00:33:16Leopolde, jistě nepochybuješ, že tě máme všichni rádi.
00:33:20-Já vím.
-Leopolde!
00:33:30Moment!
00:33:33-Vitamíny? -Ano.
-Leopolde... -Ano?
00:33:37Je to samozřejmě tvá soukromá věc.
00:33:43-Co?
-Nemusíš mi odpovídat. -Na co?
00:33:48-Ptám se tě jako tvůj přítel.
-Já vím.
00:33:53-Leopolde...
-Ano?
00:33:59Je to...
00:34:08...je to pravda, že chodíš s Lucy?
00:34:12To je...
00:34:19...složitější.
00:34:21-A jak to máš se Zuzanou?
-Vycházíme spolu.
00:34:24Leopolde, jistě nepochybuješ, že tě máme rádi.
00:34:28-Já vím.
-Leopolde!
00:34:36Moment!
00:34:40-Vitamíny?
-Ano.
00:34:45Je jistě hrozné žít v takové znervózňující nejistotě.
00:34:49Všichni to chápeme, nikdo z nás neví, jak by to unesl.
00:34:53-Právě proto má mnoho lidí starost, to musíš chápat. -Chápu.
00:34:58Neříkám to jen za sebe.
00:35:01Přicházím vlastně tak trochu jménem... všech.
00:35:08-Koho všech?
-Přátel.
00:35:11-Jako velvyslanec?
-Když to chceš tak nazývat.
00:35:16-A o co máte konkrétně starost?
-Jak bych ti to řekl?
00:35:20Nerad bych byl tvrdý a jakkoli tě zranil.
00:35:23Ovšem, nebyl bych dobrý přítel a pramálo ti posloužil,
00:35:27kdybych ti něco skrýval nebo zamlčoval.
00:35:30-O co máte konkrétně starost?
-Jak bych ti to řekl?
00:35:35Nejde nám o obecný zájem, ale především o tebe jako takového.
00:35:42-O co máte konkrétně starost?
-Jak bych ti to řekl?
00:35:46Prostě množí se určité indicie, vyvolávající určité dohady.
00:35:52Jaké indicie, jaké dohady?
00:35:56Přátelé, ano, a nač to zapírat, já také...
00:36:04...všichni jako bychom od jisté doby ztráceli jistotu,
00:36:08že to všechno uneseš.
00:36:11Že dostojíš nárokům, které jsou na tebe,
00:36:14dík všemu, co už jsi vykonal, kladeny.
00:36:17Že splníš ta očekávání, která, nezlob se, právem vyvoláváš.
00:36:22Zkrátka, že budeš na úrovni svého poslání.
00:36:25Totiž práv těm velkým závazkům ke světu, k pravdě, ke všem,
00:36:29pro něž jsi vzorem a nadějí, které jsi, nezlob se,
00:36:33sám sobě svým dílem dal.
00:36:35Prostě se tak trochu začínáme bát, jestli nás nějak nezklameš.
00:36:40A sám sobě tím zároveň nezpůsobíš, a při tvé citlivosti, nezlob se,
00:36:45by to tak muselo dopadnout... bezbřehé trápení.
00:36:50Leopolde!
00:37:02Moment!
00:37:05-Vitamíny.
-Ano.
00:37:32-Nezlobíš se, že ti to takhle otevřeně říkám? -Ne, naopak.
00:37:36Je jistě hrozné žít v té nejistotě.
00:37:39Všichni to chápeme, nikdo z nás neví, jak by to unesl.
00:37:43-Proto mají lidé o tebe starost, to musíš chápat. -Chápu.
00:37:48Čím víc ti lidé důvěřují a čím víc si od tebe slibují,
00:37:52tím tíž by nesli, kdybys jakýmkoli způsobem nevydržel nebo selhal.
00:37:59Ale lidé za mnou chodí pořád.
00:38:02Právě před chvílí odtud odešli nějací chlapíci z papírny.
00:38:06-Zřejmě dělníci, obyčejní lidé.
-No, to je skvělé.
00:38:11-Jenomže, jak bych ti to řekl?
-Jenomže co?
00:38:15-Jak bych ti to řekl?
-Co jak bys řekl?
00:38:19I když to je samo o sobě skvělé, vzniká otázka.
00:38:25Jestli takové návštěvy z papírny, nezlob se, jestli prostě nejsou,
00:38:31a nebo jestli se brzy nestanou jen věcí určité setrvačnosti.
00:38:38Dozníváním čehosi, co byla pravda, co ale už pravda není.
00:38:42Zda tu roli nebudeš jen mechanicky a navenek hrát jen proto,
00:38:48abys sám sebe ujistil, že jsi stále tím,
00:38:51komu ta role kdysi právem patřila.
00:38:58Jde prostě o to, aby mezi tebou a tvou společenskou rolí
00:39:03nevznikla propast.
00:39:05A tvá role se z autentického otisku tvé osobnosti neproměnila
00:39:10v pouhou berličku, kterou se podpíráš,
00:39:13klamavý a veskrze vnějškový doklad jakési domnělé osobní kontinuity.
00:39:19V šidítko, v iluzi, sebeklam,
00:39:23jímž by ses snažil svět i sama sebe ujistit o tom,
00:39:27že jsi stále tím, kým už de facto nejsi.
00:39:32Zkrátka, aby se z přirozených důsledků tvých postojů a tvého díla
00:39:37nestala tvá role jejich pouhou náhražkou.
00:39:40A aby ses k ní, již dávno autonomně žijící svým setrvačným samopohybem,
00:39:45neupínal jako k jedinému a poslednímu důkazu
00:39:49své mravní existence.
00:39:51A nepoložil tak nakonec celou svou lidskou identitu
00:39:56do nahodilých rukou neinformovaných papírenských dělníků.
00:40:04Leopolde?!
00:40:11-Moment.
-Leopolde?
00:40:18-Mo... ment.
-Leopolde!
00:40:22Moment!
00:40:25Nezlobíš se, že ti to takhle otevřeně říkám?
00:40:32Ne. Naopak.
00:40:36Je jistě hrozné žít v té nejistotě.
00:40:39Všichni to chápeme. Nikdo z nás neví, jak by to unesl.
00:40:43-Proto mají lidé o tebe starost, to musíš chápat. -Chápu.
00:40:47A musíš mi taky věřit, že nic bych si nepřál víc,
00:40:51než aby naše starosti byly zbytečné.
00:40:56Věřím ti.
00:40:58A i kdyby nebezpečí, kterého se s přáteli obáváme,
00:41:02bylo sebenepatrnější,
00:41:04je mou povinností k tobě, k sobě, k nám všem,
00:41:10se ti z našich obav vyzpovídat.
00:41:21Vším, co jsi dosud dělal a udělal, sis vydobyl sice úctu a lásku,
00:41:27zároveň sis tím ale způsobil nesmírné utrpení.
00:41:34Je jasné, že nejsi nadčlověk, a že dusná atmosféra,
00:41:38v níž už tak dlouho musíš žít,
00:41:41nemůže na tobě nezanechat své neblahé stopy.
00:41:44Přesto se ale nemohu zbavit v poslední době tísnivého dojmu,
00:41:49jako by se v tobě začalo cosi hroutit.
00:41:53Jako by se v tobě začala lámat nějaká osa,
00:41:57která tě držela pohromadě.
00:42:00Jako by cosi v tobě chromlo.
00:42:02Jako by se ti začala bořit půda pod nohama.
00:42:05A ty, jako bys sám sebe, stále zřetelněji, spíš jen hrál,
00:42:11než sebou skutečně byl.
00:42:20Tvůj osobní život, toto nejdůležitější zázemí a týl,
00:42:24není, nezlob se, v pořádku.
00:42:26Ztrácíš sílu a snad i vůli uspořádat si své věci.
00:42:30Těkáš, necháváš se zmítat nahodilostmi.
00:42:33Propadáš se kamsi do prázdnoty
00:42:35a nejsi schopen se už čehokoli zachytit.
00:42:38Vlastně jen čekáš, co se stane.
00:42:41A měníš se tak ze sebevědomého subjektu života
00:42:44v jeho jakýsi pasivní objekt.
00:42:47Jsi zřejmě zmítán běsy, ale nikam tě neženou, jen tak v tobě krouží.
00:42:52Tvé vlastní bytí se ti zřejmě stalo jakýmsi obtížným břemenem.
00:42:57A ty se omezuješ jen na to,
00:42:59že bezmocně nasloucháš, jak plyne čas.
00:43:06Kde je tvůj někdejší nadhled, tvůj humor, tvá píle a výdrž?
00:43:14Břitkost tvých formulací, tvá ironie i sebeironie,
00:43:20tvá schopnost se nadchnout, citově investovat, něčemu se oddat,
00:43:25a dokonce i obětovat.
00:43:30Bojím se, Leopolde. Bojím se o nás.
00:43:34Potřebujeme tě. Ani nevíš, jak tě potřebujeme.
00:43:37Potřebujeme tě takového, jaký jsi býval.
00:43:44Zapřísahám tě proto, nevzdávej se.
00:43:50Necouvej, vydrž, vzchop se, vzpamatuj se, dej se dohromady.
00:44:07Leopolde!
00:44:12Leopolde?
00:44:16Leopolde...
00:44:21-Leopolde!
-Ano?
00:44:24-Jistě nepochybuješ, že tě máme všichni rádi. -Já vím.
00:44:28Buď proto zase tím skvělým Leopoldem Kopřivou,
00:44:31kterého jsme si všichni tak vážili.
00:44:35-No Olbrame!
-Jé, Lucy. -Lucy...
00:44:39-Ty nevidíš, že mu je zima?
-Nic neříkal.
00:44:42-A je už taky pozdě.
-Promiň, nevěděl jsem, že...
00:44:46Nemusíš pospíchat, jestli chceš, klidně tu můžeš přespat.
00:44:51-Rád.
-No.
00:44:54-No, radši ne. Tak ahoj.
-Ahoj.
00:44:58Ahoj!
00:45:06-Ahoj, Leopolde. -Ahoj.
-Nezdržuj se. -Tak ahoj.
00:45:10-Ahoj a nezlob se.
-Ahoj.
00:45:13-Jsem neomalený. -No.
-Zase se někdy objev.
00:45:16-Rád. Ahoj, Lucy.
-A pozdravuj přátele.
00:45:19-Ahoj, Leopolde. Nezlob se.
-Ne, ahoj. -Ahoj.
00:45:44-Nemusela jsi ho zrovna vyhazovat.
-Seděl by tu do rána.
00:45:48-Není dobře, že tě tu viděl.
-Já tě chci pro sebe.
00:45:52-Víš, co z toho zas bude řečí?
-Ty se snad za mě stydíš? -Ne.
00:45:57A proč se před lidmi ke mně chováš jako k cizí?
00:46:01-Nechovám se k tobě jako k cizí.
-Ale chováš.
00:46:05Nevzpomínám si, že bys mě ve společnosti někdy vzal za ruku.
00:46:09-Pohladil, něžně se na mě podíval.
-Nepůjdeme radši do postele? -Ne!
00:46:21-Proč?
-Chci si s tebou vážně pohovořit.
00:46:30-O našem... vztahu?
-Ano.
00:46:34KAŠLE. Tak mi aspoň podej deku.
00:46:40Hm.
00:46:53Věděla jsem, že to s tebou nebude lehké.
00:46:57Leccos jsem, jak víš, musela kvůli našemu vztahu obětovat,
00:47:01což říkám jen velmi nerada, ale říct to bohužel musím.
00:47:06Tvé podivínství a zvláštnosti respektuji.
00:47:10Jestli narážíš na ten dnešek...
00:47:14No, myslím tam.
00:47:17Vždyť jsem ti řekl, že dnes od rána nejsem jaksi ve své kůži.
00:47:22O to nejde. A pak, to má trochu jiné příčiny.
00:47:25-A jaké?
-No jsi prostě zablokovaný.
00:47:28Cenzuruješ se. Nedokážeš se oddat jakémukoli citu nebo prožitku.
00:47:33Pořád se kontroluješ a pozoruješ. Moc na ty věci myslíš.
00:47:38Takže se ti z toho stává nakonec místo radosti povinnost,
00:47:42a pak to ovšem jít nemůže.
00:47:46Ale to je moje starost. O tom jsem teď mluvit nechtěla.
00:47:51A o čem tedy?
00:47:53Vše, co jsem kvůli nám dvěma udělala,
00:47:56udělala jsem ráda a ze své vůle.
00:47:59Nic ti nevyčítám a nic po tobě nechci.
00:48:01-Jen abys konečně přiznal to, co je fakt. -Co tím myslíš?
00:48:07Chodíme spolu? Máme se rádi?
00:48:09-Jsme milenci?
-To já přece nepopírám.
00:48:12Promiň, ale děláš vše pro to, aby se to nepoznalo,
00:48:16a abys to nemusel říct nahlas.
00:48:19Tváříš se, jako by to neexistovalo.
00:48:21Možná jsem v některých věcech víc zdrženlivý, než bych měl být.
00:48:27Ale nezlob se, za to můžeš tak trochu i ty.
00:48:31Já? Jak to?
00:48:33Víš... já se tě bojím.
00:48:37Mě?
00:48:39Ta tvá snaha náš vztah pojmenovat,
00:48:42své postavení jaksi institucializovat.
00:48:45Jak si své teritorium chráníš,
00:48:47jak si ho nenápadně, ale vytrvale snažíš rozšířit.
00:48:51Jak to vše stále potřebuješ diskutovat.
00:48:54To všechno zcela zákonitě ve mně vyvolává jakousi obrannou reakci.
00:48:59Svou zdrženlivostí, zvýšenou ostražitostí,
00:49:02dokonce možná i mírným cynismem,
00:49:05jako bych chtěl kompenzovat svůj podvědomý strach z tvé manipulace,
00:49:11ne-li přímo kolonizace mého já.
00:49:16Já si toto své počínání nejednou vyčítám.
00:49:20Ale já prostě nejsem schopen se ho zbavit.
00:49:29Vždyť chci po tobě tak málo.
00:49:35Uvědom si, že žiju pro tebe a tebou.
00:49:39Nechci po tobě nic víc, než aby sis přiznal, že mě miluješ.
00:49:43A já věřím, že mě miluješ. Uhni!
00:49:48Nevěřím, že nejsi schopen lásky. Svou láskou probudím lásku v tobě.
00:49:54Člověk, jež nemiluje, je jen poloviční člověk.
00:49:57Teprve skrze bližního nabýváme své vlastní identity.
00:50:01Nenapsal jsi to snad sám ve své Ontologii lidského já?
00:50:08Nezasloužíš si tak nanicovatého chlapa, jako jsem já, Lucy.
00:50:14Je to pravda, já se v poslední době nemohu zbavit tísnivého dojmu,
00:50:19jako by se ve mně cosi začalo hroutit,
00:50:22jako by se ve mně začala lámat nějaká osa.
00:50:32Jako by se ve mně začala lámat nějaká osa,
00:50:36která mě drží pohromadě.
00:50:38Půda se mi boří pod nohama, cosi ve mně chromne.
00:50:41Sám sebe snad jen hraju, než bych sám sebou skutečně byl.
00:50:46Chybí mi nějaký pevný bod,
00:50:48z něhož by ve mně vše rostlo a se rozvíjelo.
00:50:52Těkám, nechávám se zmítat nahodilostmi,
00:50:55propadám se kamsi do prázdna, nejsem schopen se něčeho zachytit.
00:51:00Takže ze sebevědomého subjektu svého života
00:51:03se stávám jen jeho pasivním objektem.
00:51:06Někdy se mi zdá, že nedělám nic jiného,
00:51:09než bezmocně naslouchám, jak plyne čas.
00:51:12Kde je můj humor?
00:51:16Břitkost mých formulací, má ironie i sebeironie,
00:51:20má schopnost se nadchnout, citově investovat, něčemu se oddat,
00:51:24a třeba i obětovat.
00:51:30Dusná atmosféra, v níž už tak dlouho musím žít,
00:51:34musela na mně zanechat své neblahé stopy.
00:51:39Navenek hraji svou roli dál, jako by se nic nestalo,
00:51:44ale uvnitř jsem úplně někdo jiný, než za koho mě máte.
00:51:52Je to krutá pravda, Lucy, a jsem-li schopen přiznat si ji já,
00:51:56tím spíš by sis ji měla přiznat ty.
00:51:59Někdy je to dojemné a krásné, jak neztrácíš naději,
00:52:04že ze mě uděláš někoho lepšího.
00:52:06Ale je to, nezlob se, iluze.
00:52:11Já jsem unavený.
00:52:16Jsem unavený, vyprahlý člověk. A nebudu už jiný.
00:52:24Nejlepší by bylo, kdyby si pro mě přišli
00:52:28a odvedli mě hodně daleko.
00:52:32Kde už nebudu vyvolávat další zklamání, neštěstí.
00:52:37Víš, Lucy... Lucy?
00:52:45Lucy! Ty pláčeš?
00:52:52Jsi horší, než jsem si myslela. Ty řeči jsou jen vytáčka.
00:52:56Když jsi mě přemlouval, ať u tebe zůstanu, mluvil's jinak.
00:53:01Nedotýkej se mě!
00:53:03Že ti náš vztah prý vrátí cosi z té ztracené lidské integrity,
00:53:07že v tobě obnoví naději, citově tě rekonstituuje,
00:53:11otevře před tebou dveře tvého života.
00:53:14Vždycky říkáš jen to, co se ti hodí.
00:53:17Leopolde, ty nejsi žádná ubohá troska,
00:53:20ale obyčejný demagog!
00:53:23Nevážil sis mě, a teď se mě chceš zbavit.
00:53:26Líčíš mi tu svou rozvrácenost, abych pochopila,
00:53:29že od tebe už nemůžu nic čekat, a navíc, abych tě litovala.
00:53:34Křivdíš mi. Jsem skutečně v životní krizi.
00:53:38-Říká to i Olbram.
-Prosím tě, mlč, nemá to cenu!
00:53:44Jdu se obléct. ZVONEK.
00:53:46Lucy! ZVONEK.
00:53:50-Lucy, takhle se přece nerozejdeme.
-Ne. -No tak, Lucy.
00:53:55Lucy! Lucy!
00:54:02ZVONEK.
00:54:04-Oni. -Co budeme dělat?
-Jdi do ložnice, otevřu jim.
00:54:12Zůstanu tady s tebou.
00:54:15ZVONEK.
00:54:21KLEPÁNÍ. Otevřu jim.
00:54:48-Jsem starý.
-Nejsi starý.
00:54:53ZVONEK.
00:54:56Otevřu jim.
00:55:09ZVONEK.
00:55:15-Dobrý večer, pane doktore.
-Dobrý večer.
00:55:20-Předpokládám, že víte, kdo jsme.
-Tak, tuším to.
00:55:24-Dnes jste nás nečekal, že?
-Vím, že můžete přijít kdykoliv.
00:55:28Omlouváme se, že vás rušíme.
00:55:31Měl jste zřejmě na zbytek dne zcela jiné plány.
00:55:34-To je moje věc.
-Možná vás nezdržíme dlouho.
00:55:38-To záleží jen na vás.
-Rádi vás poznáváme.
00:55:41Naši kolegové nám řekli, že jste velmi rozumný člověk.
00:55:45A tak je snad naděje, že se brzy domluvíme.
00:55:49Nevím, o čem bych se měl s vámi domlouvat.
00:55:52Věci mám připraveny, dejte mi jen čas, abych se mohl obléci.
00:55:56Co tak zhurta? Nemusí přece dojít hned k nejhoršímu.
00:56:00Ovšem, tu dámu laskavě poprosíme, aby odešla.
00:56:04-Zůstanu tady s tebou.
-To tedy nezůstanete.
00:56:18-Ne! Nedotýkejte se jí!
-Pomoc! Pomoc!
00:56:37Nebylo tohle všechno zbytečné?
00:56:40Nemusíte se o svou přítelkyni bát. Nikdo jí nezkřiví ani vlas.
00:56:45A jakmile se umoudří, odvezeme ji domů.
00:56:48V župánku ji po ulicích běhat nenecháme.
00:56:51Nejsme přece nelidové.
00:56:55Můžeme se posadit, že?
00:57:11-Kdy jste byl naposled venku?
-Nevím.
00:57:15Už je to dávno.
00:57:20-Vitamíny?
-Ano.
00:57:23-Mimo vitamínů, užíváte něco?
-Ani ne, proč?
00:57:28Jak moc pijete?
00:57:33-Tak... jako všichni.
-Od rána? -Jak kdy.
00:57:38Pane doktore, nač to zbytečně protahovat.
00:57:41Přišli jsme za vámi, protože máme za úkol vám něco navrhnout.
00:57:46-Navrhnout?
-Ano.
00:57:48Jak víte, hrozí vám něco nemilého, což vám nepřeju,
00:57:52a na co se jistě ani vy nijak netěšíte.
00:57:55-V jistém ohledu by to bylo lepší.
-Nerouhejte se, pane doktore.
00:58:00Naším úkolem není, jak jistě víte, hnát věci na ostří nože.
00:58:05Naopak, konfrontaci předcházet,
00:58:07aby k nejhoršímu, pokud možno, dojít nemuselo.
00:58:11-My na tom nemáme zájem, aby tam bylo plno. -Proto jsme zde.
00:58:15Byli jsme pověřeni vám oznámit,
00:58:18že za jistých podmínek by mohlo být od toho, co vás čeká, upuštěno.
00:58:23-Jak upuštěno? -Celá věc může být prohlášena za zmatečnou.
00:58:27Jak víte, celá vaše věc je způsobena tím,
00:58:31že jste pod jménem dr. Leopold Kopřiva sestavil jistou písemnost.
00:58:36-Esej, jak vy tomu říkáte.
-Což jste nepopřel.
00:58:39A tím jste vlastně umožnil, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
00:58:44Pachatel byl prostě vaším přičiněním znám.
00:58:47A jako člověk s přehledem jistě víte,
00:58:50že není-li pachatel znám, nelze s ohledem na tzv. princip...
00:58:55Zkrátka, podepíšete-li nám teď tady krátké prohlášení,
00:58:59že nejste doktor Leopold Kopřiva, autor předmětné písemnosti,
00:59:04bude celá záležitost posouzena jako zmatečná,
00:59:07a bude od předchozího rozhodnutí upuštěno.
00:59:13Jestli tomu dobře rozumím, chcete,
00:59:16abych prohlásil, že já... nejsem já?
00:59:23To je interpretace hodná filozofa. Nicméně právnicky zcela nesmyslná.
00:59:29Nejde přece o to, abyste prohlásil, že vy nejste vy, jako o to,
00:59:34abyste prohlásil, že nejste identický s autorem té věci.
00:59:39V podstatě je to formalita.
00:59:41To se mám nechat přejmenovat, nebo co?
00:59:44Ale ne, jmenujte se, jak chcete. To teď nikoho nezajímá.
00:59:48Teď jde o to, zda jste, či nejste ten Kopřiva, co to napsal.
00:59:53Budete-li na svém jménu z nějakých důvodů lpět, můžete si ho nechat.
00:59:58I když čistší by bylo, než zapírat, zvolit jinak.
01:00:02Čistší by to bylo, nutné to však není.
01:00:06Leopoldů Kopřivů může být koneckonců víc.
01:00:09Jen v telefonním seznamu jsou tři.
01:00:11Čili nejde ani tak o to, zda jste Kopřiva nebo Urbánek,
01:00:16jako o to, že nejste ten Kopřiva, co to napsal.
01:00:19Uznáte jistě, že to je velkorysý návrh.
01:00:29-Moc se mi to nelíbí.
-Podívejte se, to je vaše věc.
01:00:33Nikdo vás k ničemu nenutí, a nutit nemůže.
01:00:37Soukromě vám ovšem říkám, že byste udělal chybu,
01:00:40kdybyste na to nepřistoupil.
01:00:42-Vždyť je to vlastně zadarmo.
-Nikdo se to nedozví.
01:00:46Pokud to ovšem sám nerozkecáte.
01:00:49A pokud přeci jen, tak každý pochopí, proč jste to udělal.
01:00:54Každý by to totiž udělal přesně tak.
01:00:56A moc lidí to už tak udělalo. A ubylo jich? Neubylo.
01:01:03A jestli váháte, tak si to nedokážu vysvětlit jinak
01:01:07než vaší totální neznalostí toho, co vás čeká.
01:01:12-A to bych musel teď hned?
-Bylo by to samozřejmě nejlepší.
01:01:20To nepůjde. Je to věc natolik závažná, že si ji musím rozmyslet.
01:01:25-Chcete-li riskovat.
-Co riskovat?
01:01:28My vám tady jen tlumočíme to, co jsme vám měli tlumočit.
01:01:32-My o těch věcech nerozhodujeme.
-Na to jsme příliš malí.
01:01:37Nemůžeme vědět, jak na příslušných místech bude celá věc posouzena.
01:01:42Můžeme pouze předat vaši žádost o poskytnutí času na rozmyšlenou.
01:01:47Ale přece jim nemůže tolik záležet na tom, bude-li to dnes, pozítří...
01:01:53Nezapomeňte, že velkorysost v jistých místech
01:01:56není nějakým nafukovacím panákem, kterého lze roztahovat donekonečna.
01:02:02-Promiňte. -Chápu.
-Člověče, nebuďte blázen.
01:02:06Jedním škrtem pera se zbavit tíže svého dosavadního života a průserů
01:02:11a začít znova, tu možnost máte jen jednou za život.
01:02:19Co bych já dal za to, kdyby mi to někdo nabídnul.
01:02:30Ukažte to.
01:03:40Tak co?!
01:03:43HUDBA.
01:05:59BUBLAJÍCÍ VODA V POTRUBÍ.
01:06:22KLÍČE V ZÁMKU.
01:06:28-Ahoj.
-Ahoj. -Ukaž.
01:06:32-Olda tu není?
-Ne, ještě nepřišel.
01:06:41Sehnala jsi nějakou zeleninu?
01:06:45-Květák.
-Není možná.
01:06:56-Zuzano...
-Ano?
01:07:01Byli tady.
01:07:05-Oni?
-Jo.
01:07:08-Kdy?
-V noci.
01:07:16A jak to, že jsi tady ty?
01:07:19-Všechno ti vysvětlím.
-Tys jim něco slíbil. -Ne.
01:07:23-Že ses zase nějak zapletl? -Ne.
-Tak jak to tedy bylo?
01:07:27Když jste odešli s Oldou do toho kina,
01:07:30udělali jsme si s Lucy ta játra.
01:07:33-Na čem? -Na pánvi.
-Na které? -Na té nové.
01:07:37-Ta asi vypadá.
-Ne, vydrhli jsme ji. -Čím?
01:07:44Práškem?
01:07:46Říkala jsem ti, že prášek se na ni nesmí brát.
01:07:50Nic jí není, můžeš se podívat.
01:07:53Pak jsme si s Lucy trochu povídali, načež přišel Olbram,
01:07:57prý jménem více přátel.
01:08:00Říkal, že mají o mne starost.
01:08:02Že nemám urovnané rodinné zázemí, nic nedělám, těkám...
01:08:06To ti přece říkám dávno.
01:08:09No, a když Olbram odešel,
01:08:11tak jsme se s Lucy trochu nepohodli.
01:08:16Proč?
01:08:19-To je... -Složité.
-Složité.
01:08:24V podstatě mi vyčítá, že ji dost nemiluji.
01:08:27Jsem unikavý, nedávám dostatečně najevo na veřejnosti,
01:08:32že k sobě patříme a tak.
01:08:35A když jsem se jí některé věci snažil upřímně vysvětlit,
01:08:39pochopila to jenom jako vytáčky.
01:08:42-A divíš se jí?
-Já ji chápu. -No.
01:08:44-Ale co mám dělat?
-To musíš vědět ty.
01:08:47A než stačila odejít, přišli oni.
01:08:50A protože chtěla být u toho, tak ji nechali odvléci.
01:08:55-Už ji pustili?
-Nevím, asi.
01:09:00Jak to "asi"? Ty jsi za ní nebyl?
01:09:05Přece odtud neodejdu zrovna teď.
01:09:09No samozřejmě.
01:09:14A co oni?
01:09:18Prý tam nebudu muset, když prohlásím,
01:09:22že nejsem autorem tamtoho, že jsem někdo jiný.
01:09:26Jo, to by se jim hodilo.
01:09:28Aby ses zřekl sám sebe a plivnul na svou práci.
01:09:33Žádné hodnotící soudy ode mne nepožadují.
01:09:36Jde jim jenom o formální důvod,
01:09:38aby celou věc mohli prohlásit za zmatečnou.
01:09:42Zřejmě se domnívají, že kdybych byl tam,
01:09:45jen by se zvýšil respekt, kterému se těším.
01:09:48Zatímco kdybys odvolal, všechen respekt bys ztratil.
01:09:53No, to je jasné, že by to pro ně bylo výhodnější.
01:09:57Doufám, žes je s tím vyhodil?
01:10:01Vzal jsem si čas na rozmyšlenou.
01:10:06-Cože?
-Na tom přece nic není.
01:10:09Zbláznil ses? Co si na tom chceš rozmýšlet?
01:10:12Tím jim jasně dáváš najevo, že tě nalomili.
01:10:16O to víc teď na tebe budou tlačit.
01:10:18Já věděla, že ses nějak zapletl.
01:10:21-Jsi bačkora.
-Tobě se to mluví.
01:10:23Když se toho bojíš, neměl sis nic začínat.
01:10:26-Zuzano...
-Dej mi pokoj.
01:10:46TEKOUCÍ VODA.
01:10:54ZVONEK.
01:10:58ZVONEK.
01:11:07ZVONEK.
01:11:25-Konečně. -Stalo se něco?
-Zvoním už potřetí.
01:11:29Osvěžoval jsem se.
01:11:34-Můžu trochu otevřít?
-Jo, jistě.
01:11:53-Jsem rád, že jsi doma.
-Tak ty to už víš?
01:11:56-Byla za mnou Lucy.
-Je tedy venku.
01:12:01-Co chtěli?
-Vyjednávat.
01:12:06Podepsal jsi jim něco?
01:12:10-Vzal jsem si čas na rozmyšlenou.
-Jo.
01:12:17-Kdy mají přijít?
-To nikdy neřeknou.
01:12:22Měl bys Lucy vyhledat, je nějaká špatná.
01:12:25Přece odtud neodejdu zrovna teď.
01:12:31-Zuzana je doma?
-Jo. Už se po tobě ptala.
01:12:36Můžu už zavřít?
01:12:44Ještě chvilku.
01:12:54Máš hezké šaty.
01:13:05To je smoking.
01:13:09-Půjčil mi ho strejda.
-Vím, že to je smoking.
01:13:17Hezký.
01:13:25To víš, strejda.
01:13:32-Jak jsi spal?
-Skoro vůbec.
01:13:36-Musel jsi myslet na ně, viď?
-Hm.
01:13:39Ráno jsi byl?
01:13:44-Jo. -Aspoň něco.
-Stejně to nebylo valné.
01:13:53Cos jedl?
01:13:55Neměl jsem hlad, tak jsem pro uklidnění snědl
01:13:582 cibule a 5 mandlí.
01:14:05-A pomohlo to?
-Moc ne.
01:14:17No, hlavně že jsi doma.
01:14:19Než být takhle doma, to bych byl radši tam.
01:14:23Proč už není konečně v mém životě jasno?
01:14:26Proč pořád po mně někdo něco chce?
01:14:28Jak to bylo krásné, když jsem nikoho nezajímal,
01:14:32nikdo ode mě nic neočekával, k ničemu mě nenabádal.
01:14:36Já prolézal antikvariáty, hledal chytré knížky,
01:14:40studoval moderní filozofy.
01:14:42Dělal si z knih po nocích výpisky.
01:14:45Procházel se po městských parcích, přemýšlel o jejich myšlenkách.
01:14:53Já...
01:15:00Proč se nemůžu přejmenovat třeba na Urbánka,
01:15:04na všechno zapomenout a začít úplně nový život?
01:15:07-Asi by sis měl vzít nějaký prášek.
-Osvěžuji se vodou.
01:15:12Prášky nechci. Bojím se závislosti.
01:15:21Nic se neděje.
01:15:26ZVONEK.
01:15:34Leopolde! No tak, Leopolde!
01:15:37ZVONEK.
01:15:40SPRCHA. Leopolde...
01:15:48Tak, Leopolde, neblázni, buď chlap. ZVONEK.
01:16:01Dobrý.
01:16:03Jestli chceš, řeknu, že nejsi doma.
01:16:05Ale lepší pro tebe by bylo, kdybys to měl už za sebou.
01:16:10ZVONEK.
01:16:40-Dobrý den.
-Dobrý den.
01:16:44Dobrý den.
01:16:47-Pan doktor tu není?
-Ne.
01:17:03-Dobrý den. -Dobrý den.
-Dobrý den.
01:17:06-Tak jsme tady, pane doktore.
-Neseme vám to. -A co?
01:17:10-Pozor, pane doktore.
-To uvidíte.
01:17:13-Tohle jsou čisté papíry.
-Tady taky.
01:17:17-Tohle jsou normální kancelářské.
-Těch mám!
01:17:21-Tady jsou průklepové a kopíráky.
-To mám taky.
01:17:26A tady jsou různé desky, obálky a podobně.
01:17:32-A to všechno je pro mě?
-Samozřejmě.
01:17:39Co jsem vám dlužen?
01:17:42Dovolte, pane doktore, co si o nás myslíte?
01:17:46Tak vám pěkně děkuju, určitě mi to vydrží na moc dlouho.
01:17:55Už se těšíme na všechno, co na tom bude napsáno.
01:18:01No, a tady jsou ty materiály z našeho podniku.
01:18:08Tohle jsou zápisy z porad na ředitelství.
01:18:12To mám taky.
01:18:15Tohle jsou zápisy z celopodnikových schůzí.
01:18:21Tady jsou vybrané ukázky z podnikové korespondence.
01:18:24Jé, Láďo... to je.
01:18:29Tady jsou různá interní nařízení, vyhlášky pro zaměstnance,
01:18:34přehledy přesčasů.
01:18:36Pane doktore, na tohle vás zvlášť upozorňuju, to je...
01:18:41...z personálního oddělení.
01:18:43Osobní listy zaměstnanců, různé stížnosti, hlášení, udání...
01:18:48Já mám taky.
01:18:50Jistě to bude pro vás pěkné počteníčko.
01:18:53Použijte to, jak uznáte za vhodné.
01:18:56-Pokud to nějak zpracujete, bude to určitě bomba. -Určitě.
01:19:00Tak vám pěkně děkuju.
01:19:04-Kam to můžeme dát?
-Třeba... sem. Je toho hodně.
01:19:10Pro vás bychom ukradli třeba celou papírnu.
01:19:14Děkuji, nečekal jsem vás tak brzy.
01:19:17-Jsme zvyklí kout železo, dokud je žhavé. -Hezká vlastnost.
01:19:21-Ale jak vám to oplatím?
-Co byste oplácel?
01:19:25Říkali jsme vám přece, že vám fandíme, a nejen my.
01:19:28Děkuji, nečekal jsem vás tak brzy.
01:19:31Pro moc lidí jste opora i naděje.
01:19:34My s Láďou jsme zvyklí kout železo, dokud je žhavé.
01:19:38Hezká vlastnost, ale, jak vám to oplatím?
01:19:41Co byste oplácel? Říkali jsme vám přece, že vám fandíme, a nejen my.
01:19:47Pro moc lidí jste opora i naděje.
01:19:51Pardon.
01:20:25-Prosím.
-Dnes mám.
01:20:27-Ale poprosil bych vás o něco jiného. -Ano?
01:20:31-Nebyla by jedna sklenička rumu?
-Jistě.
01:20:35Abyste tomu rozuměl, já sám jsem abstinent,
01:20:39ale ptám se tuhle kvůli Láďovi, ten totiž pije jako duha.
01:20:49Prosím.
01:21:07Díky.
01:21:12-A na zdraví.
-Na zdraví.
01:21:19ŘÍHNUTÍ.
01:21:28Díky.
01:21:32A na zdraví.
01:21:40ŘÍHNUTÍ.
01:21:53Díky.
01:21:57A na zdraví.
01:22:05ŘÍHNUTÍ.
01:22:08Jé, Zuzano, podívej se,
01:22:10co mi ti pánové donesli papíru a různého materiálu.
01:22:20-Kam to dáš?
-Nějak už si s tím poradím.
01:22:26-Máš hezké šaty. -Co?
-To je smoking. -Ježíšmarjá.
01:22:48ŘÍHNUTÍ.
01:22:54Díky.
01:22:58A na zdraví.
01:23:03Díky.
01:23:07A na zdraví.
01:23:10Na zdraví... na zdraví.
01:23:14Díky.
01:23:17-A na zdraví.
-Na zdraví.
01:23:23ŘÍHNUTÍ.
01:23:27Pane doktore, někdo musí mít rozum.
01:23:35-Nezdržujeme vás? -Ne.
-Skutečně ne?
01:23:37Když tak to klidně řekněte, my vypadneme.
01:23:41-Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
01:23:46Pardon.
01:24:03Ne.
01:24:16-Už jste na to myslel? -Na co?
-Jak jsme o tom včera mluvili.
01:24:21Že by se mělo něco udělat.
01:24:23-Ještě jsem se k tomu nedostal.
-Ne? To je škoda.
01:24:27-Já jsem jen obyčejnej člověk, prostě nula. -Já taky.
01:24:31Ale do lecčeho vidím a mám na to svůj názor.
01:24:34A ten mně nikdo nevezme. Myslím, že by se dalo dost dělat.
01:24:39Rozhodně víc, než kolik se zatím dělá.
01:24:42Jen to vzít za správný konec.
01:24:44Kdo jiný by měl dát věci zas trochu do pohybu než vy?
01:24:48Nezdržujeme vás?
01:24:52-Ne.
-Skutečně ne?
01:24:54Když tak to klidně řekněte, a my vypadneme.
01:24:59-Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
01:25:05Pardon.
01:25:19TEKOUCÍ VODA.
01:25:34To, co jste napsal, i když tomu občas nerozumíme...
01:25:38-Jsme obyčejní lidé.
-Že za tím stojíte... -Přese vše.
01:25:43To přímo vyvolává naději, že uděláte i ten zbývající krok.
01:25:47Jaký zbývající krok?
01:25:50No, já se neumím moc vyjadřovat. Ale řekl bych to tak.
01:25:54Že prostě to, co píšete, proměníte tak nějak v něco,
01:26:01co by skutečně zabralo.
01:26:04Prostě, že za tou svou filozofií uděláte ten správný puntík.
01:26:11On je problém v jedné věci, pánové.
01:26:14Že o tom puntíku má každý jaksi jinou představu.
01:26:19Vy si poradíte. Kdo jiný by měl dát věci zas trochu do pohybu než vy?
01:26:24Aspoň se to od vás očekává.
01:26:26-Kdo to očekává?
-Všichni. -Nepřeháníte?
01:26:29Vy si to asi neuvědomujete.
01:26:31-Co? -Svou odpovědnost.
-Za co? -Za všechno.
01:26:35Nezdržujeme vás?
01:26:42-Ne. -Nezdržujeme vás?
-Ne. -Skutečně ne?
01:26:47Když tak to klidně řekněte, a my vypadneme.
01:26:55-Nezdržujete mě.
-Skutečně ne?
01:26:57Když tak to klidně řekněte, my vypadneme.
01:27:05-Nezdržujete mě. (oba) -Tak to vidíš, Láďo.
01:27:16Pardon.
01:27:29-Co je to?
-Kuchyň.
01:27:38-Co má?
-Cibuli.
01:27:52My jsme tuhle s Láďou o tom trochu uvažovali.
01:28:01-A máme takový nápad.
-Jaký nápad?
01:28:04-Zdá se nám být docela dobrý.
-Jaký nápad?
01:28:08Podle nás by to mohl být přesně ten krok,
01:28:11který teď od vás všichni očekávají.
01:28:14Jaký nápad?
01:28:16No, že byste napsal takové prohlášení.
01:28:23Jaké prohlášení?
01:28:25Takové celkové prohlášení,
01:28:27v němž by byly všechny základní věci.
01:28:30Tedy, muselo by to být stručné a srozumitelné.
01:28:34-Musel byste si s tím pohrát.
-Papíru teď na to máte dost.
01:28:38Pánové, mně opravdu není jasné... Ty někam jdeš?
01:28:43Proč?
01:28:47No, já jsem si myslel, že když jsi sehnala ten květák,
01:28:53že si v klidu sedneme, všechno to probereme a tak.
01:29:00Nezlob se, Leopolde, ale mám lístky na ples.
01:29:06-Koupila jsem je už dávno.
-Aha.
01:29:11-Je to letos můj první ples.
-Chápu. -Chápu.
01:29:18Ostatně nevím, co bys chtěl projednávat.
01:29:21-Svůj názor jsem ti přece řekla.
-Já vím, ale já jsem myslel...
01:29:27No, vždyť je to tak v pořádku. Tak pa.
01:29:34Pa.
01:29:40-Ahoj, Leopolde.
-Ahoj.
01:29:47-A jdi brzo spát, ať se dobře vyspíš. -Ahoj.
01:30:09Co vám není jasné?
01:30:13-Co prosím? -Říkal jste, že vám něco není jasné.
01:30:18-Mně?
-Ano.
01:30:21-Ano, pánové, mně opravdu není jasné... -Co?
01:30:29Co ode mě vlastně žádáte.
01:30:31To jste nám asi špatně rozuměl. My přece od vás nic nežádáme.
01:30:36Jen jsme si dovolili vám naznačit svůj názor.
01:30:39-Je to názor obyčejných lidí.
-Mnoha lidí.
01:30:42-Přišli jsme s návrhem.
-Mysleli jsme to dobře.
01:30:46-Neumíme se tak vyjadřovat.
-Nejsme filozofové.
01:30:50Mysleli jsme, že by vás náš názor zajímal.
01:30:53Jako názor obyčejných lidí.
01:30:55Já přece neříkám, že mě váš názor nezajímá.
01:30:58A proč nám dáváte najevo, že se vyjadřujeme zmateně?
01:31:02Nic takového vám najevo nedávám.
01:31:05Říkáte, že nevíte, co od vás požadujeme.
01:31:08Já už přesně nevím, co jsem říkal.
01:31:11Nerad bych tě nějak tě ranil,
01:31:13ale nebyl bych dobrý přítel a málo ti posloužil...
01:31:17...kdybych ti něco skrýval nebo zamlčoval.
01:31:20-Bylo ti úzko?
-Že ses zase nějak zapletl?
01:31:24Neříkám to jen za sebe,
01:31:26přicházím vlastně tak trochu jménem všech.
01:31:29Asi by sis měl vzít nějaký prášek.
01:31:32Když jsi mě přemlouval, ať u tebe zůstanu, mluvil jsi jinak.
01:31:36Měl bys Lucy vyhledat, je nějaká špatná.
01:31:39-Aspoň se to od vás očekává.
-Vy si poradíte.
01:31:43Co si na tom chceš rozmýšlet?
01:31:45Tím jim přece jasně dáváš najevo, že tě nalomili...
01:31:50Jak to máš se Zuzanou?
01:31:52Nabažil ses mě, a teď se mě chceš nějak zbavit.
01:31:55Podepsal jsi jim něco?
01:32:00-Je to názor obyčejných lidí.
-Mnoha lidí. -Bylo ti úzko?
01:32:04Nabažil ses mě, a teď se mě chceš nějak zbavit.
01:32:08-Jsi bačkora.
-Je to názor obyčejných lidí.
01:32:11-Podepsal jsi jim něco?
-Nabažil ses mě... -Jsi bačkora...
01:32:16-Je to názor obyčejných lidí...
-Bylo ti úzko? -Nabažil se mě...
01:32:21...jsi bačkora... nabažil ses mě... ...podepsal jsi jim něco...
01:32:28Dost!
01:33:02Dost, dost, dost, dost, dost.
01:33:07SPLÁCHNUTÍ WC.
01:33:13SPRCHA.
01:33:22HUDBA.
01:33:37SPRCHA.
01:33:39ZVONEK.
01:33:42ZVONEK.
01:33:51ZVONEK.
01:34:28BOUCHNUTÍ DVEŘÍ.
01:34:33Dobrý večer.
01:34:37Dobrý večer.
01:34:41Pan doktor Kopřiva?
01:34:45Ano.
01:34:49-Promiňte, že vás vyrušuji.
-Nevyrušujete mě.
01:34:53-Nezdržím vás dlouho.
-Mám čas.
01:35:00Jmenuji se Markéta a studuji filozofii.
01:35:03Na univerzitě nebo soukromě?
01:35:08Tak i tak.
01:35:10Tak... tak se posaďte.
01:35:30-Děkuji. -Mohu vám nabídnout rum?
-Ne děkuji, nejsem na rum zvyklá.
01:35:36Jedna sklenka neublíží.
01:35:53Prosím.
01:36:07-Že to jde?
-Ano.
01:36:22Nachladíte se.
01:36:28Ach ano, ovšem.
01:37:01-Znám vaše texty.
-Opravdu? A které?
01:37:05Fenomenologii odpovědnosti, Lásku a nicotu,
01:37:09Ontologii lidského já.
01:37:14-A to všechno jste přečetla?
-Několikrát.
01:37:18To vás tedy obdivuji.
01:37:20Prý kvůli té Ontologii máte potíže.
01:37:23Ano. Mám jít za to tam.
01:37:27Cože? Přímo tam, jak to?
01:37:29Paragraf 511, intelektuální výtržnictví.
01:37:33-No to je strašné.
-Žijeme už v takovém světě.
01:37:37Za tak krásné myšlenky.
01:37:40Zřejmě se někomu nezdají být tak krásné.
01:37:45-A je to už jisté?
-Mohl bych tomu uniknout.
01:37:51Kdybych popřel, že jsem to napsal.
01:37:54-To vám nabízejí?
-Ano. -Jsou hnusný.
01:38:04-Vaše eseje mi daly mnoho.
-Ano? To mě těší.
01:38:08Díky jim jsem se začala zajímat o filozofii.
01:38:11-Skutečně?
-Otevřely mi tak nějak oči.
01:38:14-Přeháníte.
-Vážně.
01:38:19Napijte se ještě.
01:38:28-Píšete něco?
-Ano, snažím se.
01:38:32A můžu vědět, o čem to bude? Promiňte, že jsem tak zvědavá.
01:38:37Rád bych se zamyslel o lásce jako o bytostné dimenzi bytí...
01:38:46Ten motiv jste už tak trochu naťukl v 2. kapitole Lásky a nicoty.
01:38:55Správně, ano. Správně.
01:38:59-Pane doktore...
-Ano?
01:39:01-Netroufla bych se vás obtěžovat...
-Markétko, vy mě neobtěžujete.
01:39:06Naopak, já jsem rád, že jsem vás poznal.
01:39:11Jsem přesvědčena, že vy jediný mi můžete pomoct.
01:39:14-A copak vás potkalo?
-Jak bych začala?
01:39:22Já už prostě nevím, jak dál.
01:39:26Ve studiu?
01:39:30-V životě.
-V životě.
01:39:32Všechno mě tak nějak podivně dusí.
01:39:37Ty beznadějné tváře v tramvaji, ta věčná sháňka na ulicích,
01:39:42to lidské křivení v úřadech a všude...
01:39:48Celková pustota života.
01:39:51Vím, je to hloupé, ale já opravdu nevěděla, za kým jiným bych šla.
01:39:56-Vaše důvěra mě těší, pokračujte.
-Rodiče... -Ano? -...mi nerozumí.
01:40:01Jsou to takoví maloměšťáci, co jen pořád sedí u televize.
01:40:05Chlapce nemám.
01:40:08Spolužáci mi připadají strašně povrchní.
01:40:14-Povrchní.
-Chápu vás. -Nezlobíte se?
01:40:20Markétko, proč se pořád omlouváte?
01:40:23Což si může filozof představit větší satisfakci,
01:40:29než když za ním přichází jeho čtenář
01:40:32ve chvíli krize smyslu života?
01:40:35-Vím, že mou situaci za mě nevyřešíte. -Ano.
01:40:38Máte pravdu v tom směru, že smysl života není něčím,
01:40:42co lze nějak tématizovat či verbalizovat,
01:40:45a pak předat na způsob nějaké informace.
01:40:48Není to nic předmětného, je to jen...
01:40:51...jen jakýsi unikavý stav ducha, o to unikavější,
01:40:56čím hlubší je jeho potřeba...
01:41:00-Ano, to je přesné.
-No...
01:41:04Markétko, já vám něco povím. Upřímnost za upřímnost.
01:41:10Chápu-li vás, tak jen proto, že jsem v podobné situaci jako vy.
01:41:15-Možná i horší.
-Tomu nevěřím, jste tak moudrý.
01:41:19-Tolik jste už vykonal.
-Ale to nic nezaručuje.
01:41:23-Já jsem jen hloupá...
-Ne, vy nejste hloupá. -Jsem.
01:41:27Já k vám budu otevřený.
01:41:33-Já jsem na tom velmi špatně.
-Vím, že máte těžký život.
01:41:38-Působíte však velmi vyrovnaně.
-To je bohužel jenom zdání.
01:41:42Ve skutečnosti mám pocit, jako by se ve mně cosi hroutilo,
01:41:47lámala se nějaká osa, půda se mi bořila pod nohama.
01:41:51Chybí mi nějaký pevný bod, z něhož by ve mně všechno rostlo,
01:41:56těkám, nechávám se zmítat nahodilostmi.
01:41:59Kde je můj humor, břitkost mých formulací...
01:42:02Vždyť se vyjadřujete tak krásně.
01:42:11To se vám může zdát jen proto, že jste mě neznala dříve.
01:42:16Kdepak, už je pryč má ironie i sebeironie,
01:42:19má schopnost se nadchnout, citově investovat,
01:42:23něčemu se oddat a třeba i obětovat.
01:42:26Já vám, Markétko, asi způsobím zklamání,
01:42:29ale já už nejsem ten, za kterého mne máte.
01:42:32-Já jsem unavený, vyprahlý člověk.
-Tak nesmíte mluvit, pane doktore.
01:42:38Jste příliš přísný sám na sebe.
01:42:40A i kdyby to byla pravda,
01:42:42už sám fakt, že svůj stav reflektujete,
01:42:45naznačuje, že nejste ještě zdaleka ztracen, pane doktore.
01:42:50Jste hodná, Markétko. A neříkejte mi "pane doktore".
01:42:54-Zní to tak oficiálně.
-Tolik lidí si vás váží.
01:42:57Což to samo o sobě není pro vás posilou?
01:43:01Naopak, bylo krásné, když jsem nikoho nezajímal,
01:43:04nikdo ode mne nic neočekával, k ničemu mne nenabádal.
01:43:09Já prolézal antikvariáty a hledal chytré knížky,
01:43:12studoval moderní filozofy, dělal si výpisky... Au!
01:43:16Dík tomu všemu jste ale přece tím, čím dnes jste.
01:43:22To je pravda.
01:43:25Pravda ovšem asi také je,
01:43:27že jsem na sebe vzal břímě daleko těžší,
01:43:31než jaké jsem schopen dnes unést.
01:43:34Věřím, Leopolde, že se z toho dostanete.
01:43:37Já cítím, že jediným východiskem pro mě je, přijmout svůj pobyt tam,
01:43:42daleko od svých blízkých, a s pokornou důvěrou ve vyšší...
01:43:47SPLÁCHNUTÍ WC.
01:43:53S pokornou důvěrou ve vyšší vůli,
01:43:56která mi prostřednictvím té zkoušky dává příležitost
01:44:00odčinit všechny své hříchy, od vlažnosti až po pýchu.
01:44:04A jako bezejmenný šroubek gigantického soustrojí
01:44:08proměnit svůj osud v očistnou lázeň, která jediná,
01:44:12podaří-li se mi vypít svůj pohár důstojně do dna,
01:44:15mi může snad vrátit cosi z mé lidské integrity.
01:44:19Obnovit naději, citově mě rekonstituovat,
01:44:22otevřít přede mnou dveře nového života.
01:44:25-Ale ten trest je nespravedlivý!
-Ano.
01:44:29A jestliže se mu pokoušíte, vdechnout nějaký očistný smysl,
01:44:33bezděky ho tím stvrzujete... SPLÁCHNUTÍ WC.
01:44:37...a tím před ním nepřímo kapitulujete.
01:44:40A navíc sám sobě zakrýváte, že se k němu upínáte
01:44:44jako k jakémusi úniku z vlastního života.
01:44:47Ale co si nevyřešíte sám v sobě, to za vás nevyřeší žádný trest.
01:44:53Ani kdybyste si ho odpykával sebedál.
01:44:56Nechápete, že jste nic neudělal, a nemáte proto co odčiňovat?
01:45:01Jste přece nevinen.
01:45:03-Markéto...
-Leopolde...
01:45:08Markéto, proč jsem vás nepoznal dříve?
01:45:13-Marké...
-Leo...
01:45:18Milujete někoho?
01:45:21Ach, milé dítě, vždyť já vlastně ani nevím,
01:45:26jestli jsem schopen lásky.
01:45:30Neříkejte, že jste nikdy k žádné ženě nic necítil.
01:45:35S některou jsem byl nervóznější, s některou míň.
01:45:42Potřebujete lásku - bláznivou, omamující, skutečnou lásku.
01:45:46Sám jste napsal, že kdo nemiluje, ten není.
01:45:50-Láska vám dá sílu snášet váš osud.
-To se vám řekne.
01:45:54-Ale kde ji najít? Kde?
-Já vám ji dám.
01:45:59-Cože, vy?
-Ano.
01:46:03Právě jste totiž vrátil mému životu smysl.
01:46:06Bude v tom, vrátit smysl vašemu životu a zachránit vás.
01:46:11Jsem starý.
01:46:16To je hloupost. Už jsem se rozhodla.
01:46:19Vrátím vám sílu, radost, odvahu, chuť do života.
01:46:22Vzkřísím vaše ochablé srdce. Vím, že jste schopen lásky.
01:46:27Jinak byste nemohl napsat to, co jste napsal.
01:46:30Vrátím vás životu, a tím i filozofii.
01:46:33Ach, Leopolde, ach, miluji tě. Vždycky jsem tě milovala.
01:46:37Milovala jsem tě v tvých myšlenkách i slovech.
01:46:41Už dávno jsi ve mně probudil lásku,
01:46:44aniž jsi to věděl, aniž jsem to věděla já.
01:46:47A já ji teď probudím v tobě.
01:46:49ZVONEK. Jé!
01:46:54ZVONEK.
01:47:01ZVONEK.
01:47:21ZVONEK.
01:47:29Je otevřeno!
01:47:35Dneska sám?
01:47:38Pánové, konejte svou povinnost, jsem připraven.
01:47:42Co tak zhurta?
01:47:44Nemusí přece hned dojít k nejhoršímu.
01:47:47-Tak pojď, maličká.
-Jeslti jí něco uděláte...
01:47:51-Jestli se jí dotknete, tak...
-Tak co? -Tak...
01:47:55Nebojte se, nikam nemusí. Dnes už by to nestálo za to.
01:48:00V tom s vámi souhlasím.
01:48:02Jak jste jistě pochopili, ten papír vám nepodepíši.
01:48:06Raději zemřu, než bych se vzdal sám sebe.
01:48:09Má lidská totožnost je to jediné, co na světě mám.
01:48:13Ale pane doktore, nač ty silácké řeči?
01:48:18-Nikam nepůjdete.
-Jak to? Říkám, že to nepodepíšu.
01:48:24-Jsem nevinen.
-Však nic podepisovat nemusíte.
01:48:29-Máte přeci odklad a na neurčito.
-A bez podpisu.
01:48:38-Odklad?
-Slyšel jste dobře, odklad.
01:48:47-Takže ani podpis... ani tam...
-Zatím, prosím pěkně, zatím.
01:48:54Já nechápu, proč už nechcete ten podpis.
01:48:58Nač ty formality?
01:49:00Dnes už je zřejmé,
01:49:02že to rozhodnutí ve vašem případě bylo pravděpodobně zmatečné.
01:49:13Jestli tomu dobře rozumím, tak já... už nejsem já.
01:49:22To jste řekl vy.
01:49:24Ale já nechci žádný odklad, já chci tam. Odveďte mě.
01:49:31Odveďte mě, prosím. Prosím vás.
01:49:38Snažně vás prosím. Já už takhle nemůžu žít.
01:49:44Zřejmě budete muset.
01:49:47Leopolde, vstaň!
01:49:49-Přece nebudeš prosit, vstaň!
-Dej mi pokoj! Dejte mi pokoj!
01:49:54Všichni mi dejte pokoj! Všichni!
01:49:58HUDBA.
01:50:127. obraz.
01:50:15Hudba doznívá a zároveň se pomalu otvírá opona.
01:50:22Na scéně je pouze Leopold.
01:50:26Sedí na pohovce...
01:50:30...a upřeně hledí na hlavní dveře.
01:50:36Po delší chvíli vstane...
01:50:41...přistoupí ke dveřím a dívá se špehýrkou ven.
01:50:51Pak přiloží ucho ke dveřím...
01:50:57...a soustředěně naslouchá.
01:51:02Zvolna se rozsvěcí světlo v hledišti
01:51:06a rozeznívá se hudba.
01:51:12Leopold se zvolna napřímí, jde k rampě a klaní se.
01:51:22Konec 7. obrazu. Konec hry.
01:52:10Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Hru Largo desolato napsal Václav Havel v červenci roku 1984, rok a půl poté, co tehdejší režim, polekán celosvětovými protesty a Havlovým těžkým onemocněním, přerušil výkon jeho trestu. Byl to první významný signál ústupu moci před jejím oponentem. Napsal hru, v jejímž centru stojí disident, na nějž však nepohlíží jen z hlediska tragického, ale je schopen vnímat situaci a vztahy, i jejich absurditu s nadhledem a humorem. Hru v Divadle Na zábradlí v roce 1990 nastudoval režisér J. Grossman, autorův režisér a spolupracovník z let šedesátých, který do hlavní role obsadil Jiřího Bartošku.
Hrdinou hry a jejím ústředním tématem je životní situace filosofa Leopolda Kopřivy, kterého autor zachycuje v období před hrozícím uvězněním státní represivní mocí. Hrdina se uzavírá ve svém bytě, kde přijímá nezvané i zvané návštěvy, jeho duševní stav se zhoršuje pod náporem toho, co po něm chtějí ostatní. Jedni, pro které je hrdinou, který „za nás“ bojuje proti totalitě, chtějí, aby ve svých postojích vytrval, druzí, představitelé represivních složek, žádají, aby své názory odvolal. A k tomu se přidává osobní sféra, v níž mu uniká manželka do jiného vztahu, zatímco jeho milenka se dožaduje proklamací a neklamných důkazů jeho lásky…
