Hranice Evropy

Po čtyřech letech od chvíle, kdy novinářka Saša Uhlová popsala pracovní podmínky zaměstnanců českých továren, se znovu vydala do terénu. (Její film Hranice práce se v roce 2017 stal Nejlepším českým dokumentem na MFDF Jihlava, získal zde i Cenu diváků.) Tentokrát se její pozornost obrátila k tématu pracovní migrace. Na více než půl roku opustila svou rodinu a spolu se sto tisíci lidí z východní Evropy zamířila hledat štěstí na Západ. Čekala ji práce na rozsáhlé německé farmě na sběr chřestu, tvrdý směnný provoz v irském hotelu a vyčerpávající agenturní péče o seniory ve Francii, kde musí obejít X lidí za den, aby se uživila. Jako žena z Východu Uhlová zkoumala nejen pracovní podmínky v jednotlivých zemích a jednotlivých pracích, ale i náladu, která ve společnosti panuje. Existuje dnes stále propast mezi Východem a Západem? A jestli ano, co ji tvoří?

„Když jsme natáčely Hranice práce, vyjevila se před námi jedna základní bariéra, za kterou jsme nemohly jít. Byl to svět zahraničních dělníků a dělnic, jejichž situace byla ještě násobně horší než situace ‚českých‘ zaměstnanců. V praxi to znamenalo zejména delší směny, než měli ostatní. Dostat se mezi tyto lidi bylo z pozice Češky nemožné,“ říká Saša Uhlová, „a tak jsme jen přihlížely: jazykovým bariérám, uzavřeným skupinám, pracujícím a bydlícím v neskutečně ponižujících podmínkách, zoufalému skypování matek a otců, dcer a synů, zpátky domů, úzkostnému šetření a neustálému pocitu nebezpečí a ohrožení.“ Dokument Hranice Evropy za tyto hranice nahlédl.