Jakub Hrůša řídí Bamberské symfoniky
Závěrečný koncert Bamberských symfoniků se v rámci festivalu Janáček Brno 2020 uskutečnil 16. října formou live streamu z koncertní síně v Bamberku. Na programu zazněla Velká svita z Janáčkovy opery Příhody lišky Bystroušky v úpravě Jakuba Hrůši a Alpská symfonie, opus 64 Richarda Strausse.
Šéfdirigent Jakub Hrůša k tomuto nouzovému řešení v roce 2020 uvedl: „Návštěva festivalu Janáček Brno s Bamberskými symfoniky v mém rodném městě pro mě i můj orchestr znamenala klíčový projekt sezony, do kterého jsme v tvorbě programu i v jeho přípravě vkládali mnoho úsilí a emocí. Zdravotní situace v České republice nám ale bohužel znemožnila se do Brna s celým orchestrem fyzicky dostat. Přesto budeme z vlastní iniciativy a s velkým porozuměním vedení festivalu pro naše publikum hrát. Jsem šťasten, že navzdory nepřízni situace se nám podařilo zorganizovat virtuální živý streaming nezměněného programu". Ten nyní přináší svým divákům Česká televize.
Koncert Bamberských symfoniků pod vedením jejich šéfdirigenta Jakuba Hrůši představil díla dvou generačně spřízněných autorů a s vědomím jejich odlišného pohledu na přírodu. Patrně fakt, že tak výjimečný skladatel jako Leoš Janáček zkomponoval jen několik málo skladeb určených pro symfonický orchestr, vedl dirigenty již krátce po jeho smrti k úpravám operních partitur do podoby operních svit, které tak mohly zaznít i na symfonických koncertech. První z nich vytvořil legendární Václav Talich z opery Příhody lišky Bystroušky, ovšem s použitím pouze hudby z prvního jednání. V roce 2017 se rozhodl využít čistě orchestrálních pasáží pro vytvoření svity ze stejné opery dirigent Jakub Hrůša, který si byl dobře vědom faktu, že orchestrální hudba bez zpěvu činí v případě Lišky Bystroušky více než třetinu celé opery. Vytvořil tak kompozici, která chronologicky sleduje děj opery a nechává zaznít části určené pro orchestr.
Alpská symfonie je jednou z méně uváděných symfonických básní Richarda Strausse, který ji zkomponoval ve válečných letech 1914–15. Skladatel po symfonii Domestica hodlal psát již jen pro operní jeviště, ale své předsevzetí naštěstí porušil. Z okna svého venkovského sídla v Garmischi měl krásný výhled na alpský vrchol Zugspitze a mocné pohoří Wetterstein a tuto přírodní scenérii se rozhodl přenést do partitury. V ní například nalezneme kravské zvonce, pasoucího se skotu na alpských loukách, či nástroje napodobující bouřku. Když byla symfonie poprvé uvedena v Berlíně, byla kritiky označována jako idyla, podobně Janáček pojmenoval „lesní idylou“ své Příhody lišky Bystroušky.
