Pohádka o pastýři Šimonovi, který za svým snem putoval až na kraj světa (1992). Hrají: V. Beneš, M. Kuklová, P. Kostka, J. Hlaváčová, J. Březinová, M. Vančurová, R. Lukavský, V. Kubánková, V. Zavřel, P. Štěpánek a další. Scénář K. Šiktanc. Kamera M. Dostál. Režie V. Janečková
00:00:36 Tak si jdi! Jdi si kam chceš, třeba do pekla!
00:00:43 Těch pár ovcí si popasu sama.
00:00:47 Blázen jeden!
00:00:51 Jen ho mám na krku!
00:00:55 Kde já už mohla být!
00:01:01 KLEPÁNÍ.
00:01:07 -Pozdrav pán bůh, teta.
-Á, Šimon Spravedlivý.
00:01:19 Copak? Je ti doma smutno samotnému? Aby ne!
00:01:28 -Takový velký chlap a sám!
-Teta, co na mě tak zhurta?
00:01:35 Jistě, kdekdo tě velebí. Šimon Spravedlivý to je hlava!
00:01:42 Šimon, ten všechno rozsoudí.
00:01:50 Zrovna jako tvůj nebožtík táta.
00:01:55 Jenomže ten měl ženu, chlapče. Dobrou a zlatou.
00:02:02 Ale z tebe bude co nevidět starý mládenec.
00:02:07 No ne! Ách! A kde máte Cyrila, teta?
00:02:16 Není doma. A nebude.
00:02:20 Před chvilkou práskl dveřmi. Prý ho tu nic nedrží. Já bych ho!
00:02:28 Kam by chudák šel? Zrovna napadl sníh.
00:02:33 Chudák? To on je!
00:02:37 On tu se mnou musí zavřený žít a koukat, jak mu řídne stádo.
00:02:44 On je jak v kleci, chudinka. Ať se jde toulat do světa.
00:02:51 Aby se tu se mnou nezadusil.
00:02:56 No tak...
00:02:59 Mohu já za to, že už není skoro co pást?
00:03:04 -Snad nebude tak zle?
-Co já tady sama? Na kopci.
00:03:14 Co si nepřineseš - nemáš.
00:03:19 Ani chleba ani vodu ani kamení.
00:03:29 Ta vaše okna jsou jako z krajky. Samý květ.
00:03:36 To u mě je mráz pomaloval hustě jak beránčí kožíšek.
00:03:42 Tenhle vypadá jako nějaká tvář. Tady čelo, tady nos...
00:03:52 Snad si vzal alespoň teplý kabát. A beranici.
00:03:58 Ono už bude brzy po zimě, ale kde bude spát?
00:04:04 Opravdu, jako tvář nějaké dívky.
00:04:12 Už ti to leze na mozek. Už vidíš ženskou i v zamrzlém okně.
00:04:20 Vždyť ti to povídám. Samota je prevít.
00:04:29 -Co já tu sama s těmi pár ovcemi?
-Co? Já vám řeknu co.
00:04:37 Prohledejte v chalupě každý kout.
00:04:41 Čerstvě napadalo, a nikde venku žádná Cyrilova stopa. Jen moje.
00:04:49 Podle mě, nevytáhl paty z domu.
00:04:54 Propána, že by ten ničema...?
00:05:03 A já jsem tu jak tělo bez duše!
00:05:14 Sám. Tak jsem sám.
00:05:22 Jako by se mi to bůhvíjak líbilo, být sám.
00:05:29 Je to nějaká poskvrna, být sám? Je to snad nějaká hana nebo co?
00:05:52 -Ty jsi mě volal?
-Já? Nikdy jsem tě neviděl.
00:05:58 -Ty nejsi zdejší?
-Neptej se. Nesmím ti odpovídat.
00:06:04 Ani mezi lidi nesmím. Jen když mě někdo zavolá.
00:06:10 Já bych tě volal pořád. Ale neznám tvé jméno.
00:06:15 Máš tak čisté oči! Jako jiskry v ohni.
00:06:21 -Jsi šťastný?
-Ano. Teď ano.
00:06:26 Jsi tak sněžně bílá! Až mě bolí zrak. Mám pocit, že oslepnu.
00:06:34 -Neboj se, už půjdu.
-To nesmíš!
00:06:38 Přijdeš si a hned se zase loučíš! Myslel bych, že ses mi jen zdála.
00:06:49 -Také jsem byla na světě šťastná.
-Jak to? Ty nejsi na světě?
00:06:59 A kde tedy jsi?
00:07:01 -Kolik tu máte kopců?
-Dva. Holý a tenhle Zpropadený.
00:07:08 -Ale někde jsou i tři.
-I čtyři nebo sto! A pěkně vysoké!
00:07:15 -Pro tebe vyšplhám na kterýkoliv!
-Přijď, Šimone, přijď!
00:07:22 -Jdi tudy, kudy já. I kdybys došel na sám konec světa. -Přijdu.
00:07:33 No jo, Šimon Spravedlivý. Mockrát děkuji!
00:07:40 Prosím tě, co otvíráš? Myslíš, že topím pánubohu do oken?
00:07:47 Cyrile, asi jsem se pomátl, ale musím do světa.
00:07:53 -Do světa?
-Ono není jednoho blázna dost?
00:07:58 Podívej, v tom okně! Vidíš tu tvář? Ta najednou obživla.
00:08:05 -Propánakrále!
-Přísahám!
00:08:10 Nekoukejte tak na mě! Mluvil jsem s ní!
00:08:15 -A slíbil jsem jí, že za ní přijdu.
-A kam? -Tam, kudy šla.
00:08:22 A třeba na konec světa!
00:08:25 Pastýřko, mějte se tu dobře. Sbohem.
00:08:33 Ochraň nás bůh ode všeho zlého. Jeden jako druhý.
00:08:42 Mladý, starý, všem se to v těch hlavách motá stejně.
00:09:08 Jaro, Cyrile, jaro!
00:09:10 Copak jaro! Ale konečně lidské stavení! Podívej!
00:09:17 To by mohl být převoznický domek.
00:09:21 -Loďka, vesla, sítě...
-A na stromě jedová bába.
00:09:27 -Herdek! Aby tě hrom!
-Pěkně vítám, človíčkové.
00:09:33 Pomozte bezmocné stařeně, kterou zlým synem bůh trestá.
00:09:40 -Co se vám stalo? -Někdo jí vzal žebřík, nemůže dolů. -Pravda.
00:09:49 Samo nebe mi vás posílá! Jeden moudrý, druhý silný.
00:09:56 -Vy mi jistě pomůžete.
-Jistě, kmotřičko.
00:10:01 Počkej, Spravedlivý! Však nám kmotřička neuletí.
00:10:09 -Říkala jsi něco o jedové bábě?
-Jo. To jsem já.
00:10:15 Leccos tuším, leccos umím, leccos vím, co jiní neví.
00:10:21 -A tak mi říkají baba jedová.
-Takže čarodějnice?
00:10:28 Třeba tam s tím mladým listíčkem, s tím dokážu pravé zázraky.
00:10:37 -Rád bych ty tvé čáry viděl!
-Chceš? Tak se shýbni!
00:10:48 Shýbni se a utrhni si petrklíč. Je jich tam dost.
00:10:55 No!
00:11:01 Čulajfárum, černé peří, tenhle klíč je od všech dveří.
00:11:10 -Vždyť je to opravdický klíček!
-A ne ledajaký!
00:11:18 Schovej si ho do nejhlubší kapsy a hlídej ho jako oko v hlavě!
00:11:29 Pojďte, kmotřičko, pojďte!
00:11:35 -Pozor! Hop!
-Hop!
00:11:38 Zaplať pánbůh, človíčku!
00:11:42 Kmotřičko, vy byste mohla vědět o jedné panence.
00:11:48 Celá bílá. Vlasy jak pomněnková noc. S pelerínkou samý sníh.
00:11:55 Neviděla jste ji?
00:11:58 Vím, nevím? Leckdo tu šel. Syn neslyšel.
00:12:04 -Já slyším chodit po vodě i vítr.
-Nebo konec světa, nevíte, kde je?
00:12:14 Konec světa?
00:12:18 -Kdo to udělal?
-Bože můj, syn!
00:12:22 Kdo ji sundal z toho stromu?
00:12:26 Bába jedová! Jen na mně škudlí!
00:12:30 Ale naštípat dříví, a spravit hráz, to chce!
00:12:35 Pojď, něco uvařím. Umím to líp než moje žena.
00:12:41 Musíš křičet. Je hluchý.
00:12:45 A nevěř mu. Je jako sud a snědl by koně i s potahem.
00:12:52 -Co říkala?
-Že jsou všechny ženské stejné!!!
00:12:59 Ale chlapi se domluví.
00:13:02 Je to trápení! A pomoci mu nemohu.
00:13:07 Na tu jeho hluchotu jsem se svými čáry krátká.
00:13:12 Kmotřičko, proč jste se smála, když jsem se ptal na konec světa?
00:13:21 Konec světa... To bys musel jít dlouho.
00:13:28 Sedm dní a nocí. Mezi třemi kopci, na tom prostředním...
00:13:38 Tři kopce, ano o těch mluvila!
00:13:42 -Tedy kmotřičko, vy jste opravdu...
-Čarodějnice, co?
00:13:50 Neboj se, poradím ti. Tak poslouchej.
00:13:55 Na prostředním z těch kopců je velký dvorec.
00:14:01 A v něm, krásné bílé stavení.
00:14:06 Tam sídlí dvě sestry. Pravda a Lež.
00:14:12 Nikdo je od sebe nerozezná. Jsou krásné a mají převelikou moc.
00:14:21 -Ty vědí o světě všechno.
-To říkám pořád.
00:14:27 Buď je něco pravda, nebo je to lež.
00:14:31 Rád bych je na vlastní oči viděl. Jen přijmou-li mě?
00:14:38 -Třeba se ti to povede.
-Cyrile!
00:14:44 -Cyrile, musíme honem vyrazit!
-Žádný spěch.
00:14:50 Do štěstí i do neštěstí se chodí pomalu. A pěšky.
00:14:57 Ale prosím tě, budeš-li s nimi mluvit, zeptej se na mého Kubu.
00:15:05 Neznají-li nějaký lék, aby slyšel. Jinak bude do smrti nešťastný.
00:15:13 -A já s ním.
-Zeptám se, kmotřičko.
00:15:21 -Tak sbohem, poupátko!
-Dědku jeden!
00:15:35 Budu se za vás modlit.
00:15:47 PÍSKAJÍ SI.
00:16:07 -Pomáhej pánbůh!
-Dejžto pánbůh!
00:16:12 Šťastnou cestu!
00:16:48 OVCE BEČÍ.
00:19:00 Krásné bílé stavení.
00:19:32 Proč takhle tajně? Řekneme strážnému, proč jsme tady a...
00:19:39 Oni na nás určitě čekají! To by jim sem potom chodil každý!
00:19:53 Pravda a Lež by měly mít nějaký palác a zahradu s vodotrysky.
00:20:00 A zatím je to obyčejný panský dvůr.
00:20:05 -Hej! Co tam děláte?
-Už je tady. Tak si popovídej.
00:20:13 Dobrý den. Jdeme žádat o slyšení u vašich paní.
00:20:19 -Kdo vás posílá?
-Nikdo.
00:20:22 -Jdeme se zeptat na jednu dívku.
-To musí povolit pan komoří!
00:20:30 -Ale to je zvláštní případ...
-Zpátky, odkud jste přišli!
00:20:37 -Ale tohle je vážná věc!
-Odchod a basta!
00:20:43 -Šimone, honem!
-Stůj! Ani krok!
00:20:48 Ale Cyrile, to nemůžeme!
00:20:51 -Vraťte ty ukradené klíče!
-Komu? Jedové bábě?
00:20:59 -Co je to za povyk?
-Odpusťte, pane. Je to naše vina.
00:21:07 Pokračuj.
00:21:09 Jsme z druhého konce světa. Šli jsme sem sedm dní a nocí.
00:21:16 -Já jsem Šimon. -Cyril.
-Rád vás poznávám.
00:21:22 Ale proč se trmácíte až sem? Jdete si stěžovat?
00:21:28 To ne. Život je lidský osud, a stěžovat si Pravdě a Lži?
00:21:35 To bych si musel stěžovat sám na sebe.
00:21:40 Chytře mluvíš.
00:21:42 Pane, spatřil jsem jednou v mrazivém okně dívku.
00:21:48 Byla moc krásná. Černá a bílá. Jako noc a den.
00:21:54 Řekla mi, že bývala z našeho světa. Ale teď, že nesmí s nikým mluvit.
00:22:03 Snad nějaký trest? Nebo prokletí?
00:22:07 Přišel jsem se vašich paní zeptat. Chci tu dívku najít.
00:22:14 Můžeš se zklamat. Pravda a Lež jsou sestry.
00:22:20 Jedna ti bude říkat pravdu, druhá bude lhát.
00:22:26 -Je těžké to rozpoznat.
-Jako v životě.
00:22:31 Třikrát se smíš zeptat. Tři otázky, tři odpovědi.
00:22:37 -Ano, pane.
-Budu ti přát, abys uspěl.
00:22:42 Chceš-li, přijď zítra po svítání. Uvedu tě ke svým moudrým paním.
00:22:50 Díky, pane.
00:22:54 Panečku! A bez klíče!
00:22:59 A ten dědek je také pryč.
00:23:28 To je nádhera!
00:23:36 -Vy je, pane, rozeznáte?
-Někdy ano, někdy ne.
00:23:42 Ty černé a bílé šaty si vyměňují právě tak, jako místa za stolem.
00:23:58 -Kdo je tohle?
-To jsou komorné. Běžte za nimi.
00:24:17 Buďte vítáni.
00:24:19 A právem využijte čas, určený vám, tázati se třikrát.
00:24:26 Děkujeme, vzácné paní.
00:24:32 Hledám dívku. Krásnou jako hvězdy na nebi.
00:24:39 Které je ale upřeno žít na světě. Nevím proč.
00:24:44 Chci ale udělat vše, aby se zase mohla těšit a trápit jako my.
00:24:52 Chodit po zemi.
00:24:57 Poprvé. ptám se tedy vás, vzácná paní. Mohu to dokázat?
00:25:04 Chceš-li někoho zachránit, musíš znát jeho vinu. Znáš ji?
00:25:11 Ne.
00:25:14 A musíš vědět, kam ten člověk ze světa zmizel. Víš to?
00:25:22 A konečně, musíš ho umět oslovit jménem, které měl tady na zemi.
00:25:31 Znáš je?
00:25:36 Takže tu dívku nemůžeš zachránit, i kdybys sebevíc chtěl.
00:25:45 Co jsem ti říkal?
00:25:48 To je smutné, paní.
00:25:51 Ptám se vás, je ta dívka někde tady, na konci světa?
00:25:58 Zde v konci světa jsou tři dvorce. Polední, Půlnoční a náš.
00:26:05 Je-li tvá dívka odsouzena k mlčení a tichu bez lidí,...
00:26:12 ...kde jinde bys ji mohl hledat?
00:26:17 Děkuji, vzácná paní.
00:26:20 Teď tedy naposledy.
00:26:23 Zeptej se, proč přišla za tebou? A jak to, že s tebou mohla mluvit?
00:26:31 Jednou jsem ji už viděl a mluvil s ní.
00:26:37 Je možné, že se to stane i podruhé?
00:26:41 Spatřil jsi ji proto, že jsi vyslovil její jméno.
00:26:47 To ne. Žádné jméno jsem nevyslovil.
00:26:54 Vidíš, neznáš její jméno. Neznají už je ani ti, co ji kdysi znali.
00:27:07 Tvá cesta je marná.
00:27:10 Ani u nás už nemůžeš zaklepat, nebudeš-li znát její jméno.
00:27:18 Jen to by ji zachránilo.
00:27:29 A je po všem.
00:27:32 Nezoufejte. Slyšeli jste Pravdu, slyšeli jste Lež.
00:27:38 Teď už je jen na vás, kterou z nich poslechnete.
00:28:03 Šimone, nespíš tam? Vidíš něco?
00:28:09 Je tu moc stromů, musím výš.
00:28:14 Cyrile, vidím kopec a na něm stavení! Je to blízko. Pojď!
00:28:21 To mám na stará kolena pořád šplhat po kopcích jako kamzík?
00:28:28 Polez dolů!
00:28:40 -To je jistě Polední dvorec.
-Nebo Půlnoční.
00:28:46 Pojď!
00:29:17 -Cyrile!
-Počkej.
00:29:35 VRÁNA KRÁKÁ.
00:30:25 Všechna čest té jedové bábě.
00:30:29 Tím klíčem bych snad otevřel i nebeská vrata.
00:31:13 Jestli ta bílá byla Pravda, je všechno marné.
00:31:20 Zachránit ji nemohu a její jméno se také nikdy nedozvím.
00:31:27 Nikde nikdo.
00:31:31 A zahrada, jako by ji teprve včera opustili. Posloucháš mě vůbec?
00:31:42 Ale jestli Pravda byla v černém...
00:31:46 Podle ní by ta má neznámá musela být na jednom z těch dvorců tady.
00:31:55 Takhle se z toho brzy pomátneš. Co nám ty dvě urozené paní řekly?
00:32:03 Že je to marné. Že se plahočíme světem úplně zbytečně.
00:32:10 -Kdoví, co jsi tenkrát viděl.
-Ji jsem viděl! A mluvil s ní!
00:32:17 A slíbil, že ji najdu. I kdybych měl chodit věčně!
00:32:24 -Chceš-li se vrátit, já tě nedržím.
-Ale mně se po světě chodí dobře.
00:32:32 -Trochu si odpočinu od Rozárky a...
-Pst! Někdo tu je!
00:32:40 Propána!
00:33:01 -Jak jste se sem dostali?
-Dveřmi.
00:33:07 Ne, všechny dveře vždycky zamykám. Na dva západy!
00:33:14 -Kam odtud všichni zmizeli?
-Co se ptáš? Kdo jste?
00:33:20 Slušní lidé, jen hledáme nocleh.
00:33:24 Kdepak! Tady to nejde. Pán z Půlnočního dvorce to zakázal.
00:33:31 Z Půlnočního dvorce? Ale tenhle je Polední?
00:33:37 -Ano, pán ho vyženil.
-A proč je to tu tak pusté?
00:33:43 Nevím. Nestarám se. A vy jděte!
00:33:47 -Snad byste nás nevyhnala?
-Nechte nás tu. Jen do rána.
00:33:54 No, venku moc teplo není... Ale zamknu vás tu!
00:34:01 -Děkujeme. -Ráno si vás odemknu.
-Dobrou noc.
00:34:47 Všude zamkla.
00:34:52 V noci tady bude chladno.
00:34:56 Šimone, vidíš tady to bledé místo?
00:35:01 Ať se propadnu, jestli tam nevisel obraz.
00:35:09 Proboha!
00:35:13 To není možné! Jak jsem to řekl? Ať se propadnu?
00:35:26 Ať se propadnu, jestli tady...
00:35:34 ...nehořel oheň.
00:35:37 To je zázrak!
00:35:39 Šimone, tenhle dům někdo začaroval.
00:35:46 Takže...
00:35:50 Tady,...
00:35:52 ...ať se propadnu, stál svícen.
00:36:00 Ať se propadnu, jestli tady...
00:36:08 ...nebylo pěkně srovnané dříví.
00:36:13 -Šimone, teploučko!
-Světloučko...
00:36:20 -Teď ještě měkoučkou postel.
-Radši dvě.
00:36:25 Tak dávej pozor, bráško! Tady byla postel.
00:36:38 Ať se propadnu, tamhle byla postel!
00:36:44 A je moje!
00:36:47 Ale kde budu spát já?
00:36:53 Ať se propadnu, někde tady byla ještě jedna postel.
00:37:01 A je moje!
00:37:04 Cyrile, já jsem z toho celý pryč. Já na to musím přijít!
00:37:11 Dělej si co chceš, já jdu spát. Zítra je taky den.
00:37:17 -Půjč mi ten klíč.
-Jo. A teď už mě nech na pokoji.
00:37:35 BLAŽENĚ VZDYCHÁ.
00:38:26 Je to zvláštní dům.
00:38:28 Jako by tu na všem ležela nějaká hana, nějaké prokletí.
00:38:37 -Jsi hodný, že jsi mě zavolal.
-Proboha! Jsi to ty!
00:38:43 Snad se mi jen zdáš?
00:38:48 -Není ti smutno v tom pustém domě?
-Ano. Po tobě je mi smutno.
00:38:56 -Podej mi ruku, ať vím, že nesním.
-Ne, to nesmíš!
00:39:05 Kéž bych znal tvé jméno!
00:39:08 -Je krásné?
-Které je krásné, které ošklivé?
00:39:14 Jména jsou bez lidí jak mraky bez nebe.
00:39:19 -Mé nebe jsi ty.
-Tak mě zavolej.
00:39:23 -Mé jméno už jsi řekl.
-Řekl?
00:39:27 Cožpak bych jinak dvakrát přišla? Sbohem, Šimone.
00:39:33 -Neodcházej!
-Přijdu, zavoláš-li mě jménem.
00:39:49 -Kde jsi?
-Co je?
00:39:56 Cyrile, ona tu byla. A ještě krásnější než poprvé.
00:40:18 Šimone, chlapče...
00:40:46 To není možné! Přece jsem je všechny pozamykala.
00:41:03 Hej! Vy dva! Co se tu dělo? Přijeli z Půlnočního dvorce?
00:41:12 Nikdo tady nebyl.
00:41:15 Ale včera, když jste odešla, děly se tu zázraky.
00:41:23 Ukázal jsem tam na tu stěnu...
00:41:28 -Že já vás tady nechávala!
-Tady se něco podivného přihodilo!
00:41:35 Vy něco víte! Ven s tím!
00:41:42 Já tu sloužila. Pán byl dobrák. Dceru měl jako liliový květ.
00:41:49 Paní jsem neznala. Zemřela, když děvče bylo ještě malé.
00:41:56 Přišla jsem, když slečna vyrostla. Byla to krasavice.
00:42:03 -Vlasy jako uhel...
-Jak se jmenovala?
00:42:09 To už nevím.
00:42:13 A co se s ní stalo?
00:42:16 Otec ji slíbil pánovi z Půlnočního dvorce. Ona nechtěla.
00:42:23 Ale musela poslechnout.
00:42:26 V den svatby, když si ji pán vedl ke kočáru...
00:42:32 -Co se stalo?
-Já u toho tenkrát nebyla.
00:42:37 Vím jen, co se povídá.
00:42:44 Před dvorcem se shromáždili všichni sloužící, kočí a kuchařky,...
00:42:52 ...že slečně popřejí.
00:43:18 Naposledy vás prosím, nebyli bychom spolu šťastni.
00:43:25 -Dcero, dal jsem své slovo!
-A to se musí dodržet, má drahá.
00:43:39 Ale já... To raději nechci žít!
00:43:48 Když už nemám otce ani domov... Nic! To ať se raději propadnu!
00:43:58 Začaly se dít hrůzostrašné věci. Ztratil se náš pán,...
00:44:05 ...kočí, kuchařky, nábytek... Najednou tu nebylo nic.
00:44:18 Cyrile, to je určitě ona! Jak se jmenovala ta nevěsta?
00:44:26 -Pro nás to byla milostslečna.
-Ale jméno! -Šimone, uklidni se.
00:44:34 ZARŽÁNÍ KONÍ.
00:44:43 -Vidíš, měl jsem pravdu!
-Co tu děláš!
00:44:47 -Co si to dovoluješ?
-Nic jsme neudělali!
00:44:56 -Jsme svobodní lidé!
-Však on vám pán poví své!
00:45:09 BUŠENÍ.
00:45:20 Spravedlivý, zbytečně zuříš.
00:45:25 Ten jejich pán musí být vyvedený! Slyšel jsi, donutil ji!
00:45:33 Unesl ji! A teď ji tu drží jako ve vězení.
00:45:38 Ale říkal jsi, že ta tvoje není z našeho světa.
00:45:44 Jak ji tu tedy může držet?
00:45:47 -Je to ona!
-Je to nějak divné.
00:45:51 Však já se na to toho pána zeptám!
00:45:56 Nech tu svou spravedlnost! Svou pravdu a lež! Jsi tady, na zemi!
00:46:04 Na tyhle povedené ptáčky musíš mazaně, oklikou!
00:46:13 -Ne se spravedlivým hněvem.
-Prostě pořád stejně, viď?
00:46:20 Kroutit se, hrbit se,...
00:46:23 Nebyl byste, pane, tak laskav, nepustil byste nás na svobodu?
00:46:31 -To tu budu radši až do smrti!
-Ale já ne!
00:46:37 Do díry jsem se mohl zavrtat u nás, na Zpropadeném kopci!
00:46:51 Vstaňte!
00:46:54 Přichází pán z Půlnočního dvorce!
00:47:00 To jsou oni, pane.
00:47:13 -Pane...
-Tady mluvím první já!
00:47:18 -Vloupali jste se do mého dvorce!
-Nevloupali!
00:47:24 Služka nás tam nechala přespat. Nemáte právo!
00:47:30 Kdo vám řekl o Poledním dvorci?
00:47:35 Býval jsem muzikant. Kdysi jsem slyšel o vaší svatbě.
00:47:42 Že bude velká a slavná. Spěchal jsem, že vám zahraji.
00:47:49 Ale už jsem tam tenkrát nikoho nezastihl.
00:47:55 -Teď sis to vynahradil? Kde jsou ty věci? -Jaké?
00:48:01 Z pokoje! Zůstal tam jen obraz, svícen a postele!
00:48:07 -Jste zloději!
-To je lež!
00:48:11 A vaše paní nám to dosvědčí. Můžeme s ní mluvit?
00:48:17 -K vám se jí tehdy moc nechtělo?
-Ty drzoune!
00:48:24 -Chceš mluvit s mou paní? Znáš ji?
-Ano, pane.
00:48:31 A ona mě jistě také ráda uvidí, dovolíte-li.
00:48:37 Přiveď paní! Že ji prosím, na chvilku.
00:48:42 -Šimone, neukvapuj se!
-Ticho!
00:48:47 Znáš-li se s paní z Půlnočního dvorce, jistě jí všechno vysvětlíš.
00:48:56 V domě byl nábytek, obrazy...
00:49:01 Ale vše se přece propadlo, když paní dům proklela!
00:49:08 Jsi vážně prostořeký! A občas asi mluvíš z cesty!
00:49:18 -Chtěl jste se mnou mluvit, drahý?
-Ano.
00:49:23 Ten mladík, zadržený s tím pobudou v našem dvorci, tvrdí, že vás zná.
00:49:35 To ale... není ona.
00:49:42 -Ten? Nikdy jsem ho neviděla.
-Odpusťte, to je nějaký omyl.
00:49:54 Doufám, že budou řádně potrestáni. Jdeme.
00:50:05 Tři dny o chlebu a vodě! Však oni rozvážou!
00:50:17 -To se ti tedy povedlo!
-To přece není možné!
00:50:25 To je zlý sen!
00:50:30 -Kam jsem ho dal?
-Co? -Klíč!
00:50:37 Ten od té báby. Tys ho přece bral, když jsem včera usínal!
00:50:47 -Nevrátil jsem ti ho?
-Ne, já ho nemám!
00:50:54 -Tak je pryč.
-Amen.
00:51:00 Teď už nám nepomůže ani svěcená voda.
00:51:18 Služka přece říkala...
00:51:22 Měl dceru jako liliový květ. Hodnou a dobrou.
00:51:27 A tahle! Studená jak led. A ty lži s tím nábytkem a obrazy!
00:51:36 On dobře ví, že dvorec zůstal prázdný.
00:51:41 -Nespi, pořád! Cyrile!
-Co blázníš? Je noc!
00:51:56 Podívej na to nebe! Pocukrované hvězdami. Stromy jako ze stříbra...
00:52:06 A my jsme tu zavření, jako nějací lupiči! Vždyť jsme nic neudělali!
00:52:15 Co tak vyvádíš? Přišel jsi o rozum? Prosím tě, spi a dej už pokoj!
00:52:23 Nemohu. Nemohu spát! Taková urážka! Taková hana!
00:52:35 Šimone!
00:52:39 Děkuji ti, že jsi mě zavolal.
00:52:47 Máš oči krásnější než hvězdy na nebi.
00:52:51 A smějí se ti vlasy. A smějí se ti rty!
00:52:57 Šimone, říkala jsem si tvé jméno jako modlitbu.
00:53:03 -Modlit se musím já, abych tě navždycky našel. -Šimone!
00:53:10 Když jsi opět řekl mé jméno, jako by pukal led.
00:53:16 -Ale já ho přece nevyslovil?
-S kým si to povídáš?
00:53:24 Já věděla, že pánovi z Půlnočního dvorce neuvěříš.
00:53:30 Tu ženu za mne jen vydával.
00:53:34 A tatínek myslel, že je to hodný člověk.
00:53:39 A já se provinila, že jsem zapřela otce. A všechno jsem proklela.
00:53:47 Neplač.
00:53:48 A tak jsem se ztratila ze světa. Jen tak. Jako by mě odnesl vítr.
00:53:57 Ztratila jsem jméno a propadla se do tmy. To nesmíš! Ještě ne.
00:54:04 Třikrát jsem přišla, když jsi zavolal. Ale to už je naposledy.
00:54:12 Teď stačí najít mě a oslovit mě jménem. A budu moci zůstat.
00:54:21 -Počkej, neodcházej!
-Spravedlivý, s kým to mluvíš?
00:54:28 Ona tu byla! Věř mi! A to jméno? To prý jsem dnes potřetí vyslovil!
00:54:36 Co já jsem to říkal? Proklínal jsem pána z Půlnočního dvorce...
00:54:44 Počkej, už jsem usínal. Říkal jsi: Nemohu spát...
00:54:53 -A dál?
-Měl jsem zlost...
00:54:58 Říkal jsi: Taková urážka, taková hana...
00:55:03 Taková urážka, taková hana... Jako v tom Poledním dvorci.
00:55:10 Procházel jsem těmi pokoji a říkal:
00:55:15 Jako by tu na všem ležela nějaká hana nebo prokletí...
00:55:21 A u vás? Rozára mi vyčítala samotu. Jako by to byla poskvrna, být sám.
00:55:30 Jako by to byla nějaká hana!
00:55:37 -Hana.
-Hana.
00:55:42 Hana!
00:55:44 -Hanička! Rozvázaná tkanička!
-Cyrile, já se snad zblázním!
00:55:53 -Hanička, Hanička!
-A dobře, že jsme upadli na zem!
00:56:04 Podívej, co jsem našel pod tvou postelí!
00:56:16 Jestli je pravda, že je Hana v jednom z těch dvorců, je tady.
00:56:24 V Poledním je prázdno a do Půlnočního nechtěla.
00:56:30 KROKY.
00:56:39 Třeba je to jedna z těch komorných.
00:56:43 -Ty máš hned jasno!
-Lepší než mudrovat a být zavřený.
00:56:50 Náš kouzelný klíček. Řeknu ti, té bábě bychom měli ruce líbat!
00:56:59 Cyrile!
00:57:03 Řekly přece, že mohu přijít znovu, když budu znát její jméno.
00:57:10 -A kdo ti to zaručí?
-Cyrile!
00:57:14 Jednou na tu svou spravedlivost zajdeš.
00:57:19 Pojď, najdeme ji a oslovíme ji.
00:57:23 -Nejdu.
-Kdo je tam?
00:57:29 -Co tu chceš?
-Jsem pozván k Pravdě a Lži.
00:57:35 -Ty už jsi tady byl?
-Byl.
00:57:38 -A mám přijít znova.
-U vás se chodí na návštěvu v noci?
00:57:46 Tak sedět a čekat!
00:58:04 Počkej, paní tě samy osloví.
00:58:27 Buď vítán.
00:58:28 Protože jsi tu podruhé, asi znáš jméno tvé dívky.
00:58:35 -Jinak bys tu byl zbytečně.
-Ano, paní.
00:58:40 Dívka, co svou vinou ztratila jméno...
00:58:44 Neboť zapřela své nejbližší a vše, co měla.
00:58:50 -Jak se jmenuje?
-Hana.
00:58:56 Správně.
00:58:58 A tím jménem ji teď musíš oslovit. Znáš i místo, kde ji najdeš?
00:59:08 Zeptám se vás, paní v bílém. Je zde, v tomto tajuplném dvorci?
00:59:18 Zdá se ti tajuplný? Je jen po zákonu pravdy a lži.
00:59:24 Ale máš pravdu. Dívka, kterou hledáš je skryta v tomto dvorci.
00:59:33 To je dobře. A ptám se vás, paní v černém.
00:59:39 Můžete přikázat tu dívku přivést, abych ji mohl oslovit jménem?
00:59:48 -Budiž po tvé vůli. Komoří!
-Ano, paní.
00:59:58 -Ta dívka se ti líbí?
-Ano, líbí.
01:00:04 Má tak dobré oči, že bych na ně mohl přísahat.
01:00:09 Ale otec mi říkával, že všechny přísahy jsou jen z velkých slov.
01:00:17 A malým je pak úzko, před těmi velkými.
01:00:23 Prosím, paní.
01:00:33 Zde je ta dívka, kterou sis přál.
01:00:44 To ale není Hana!
01:00:49 To ale znamená, že vy jste, paní, s odpuštěním, Lež!
01:00:56 A vaše sestra, Pravda, jistě tuto mýlku napraví.
01:01:03 -A splní mé druhé přání.
-Budiž vůle tvá.
01:01:09 -Komoří, přiveď dívku Hanu.
-Jak si přejete, paní.
01:01:15 Ta dívka mívala všeho nadbytek. Laskavosti, blahobytu i bezpečí.
01:01:23 Já vím. Ale také poznala, co je zapomnění, ústraní a stesk.
01:01:32 -Ale ty jsi chudý.
-Ani mi nepřipadá, paní.
01:01:37 Lidé mě mají rádi. A ruce mám zdravé. A budeme-li dva...
01:01:48 Nikdo tam není, paní. Její pokoj je prázdný.
01:01:54 To je divné. Zná snad ještě někdo její jméno?
01:02:01 -Poprvé jste tu byli dva, že?
-Ano.
01:02:06 Můj přítel je zná také. Ale je to hodný člověk.
01:02:12 Chtěl mi pomoci. A kvůli tomu jsme se i pohádali a...
01:02:19 A vešel bez svolení do našeho domu?
01:02:24 -A oslovil ji první?
-Asi ano. Odpusťte.
01:02:30 Není to tvá vina. Ale on ji oslovil první.
01:02:35 Získal právo navrátit ji světu.
01:02:41 -Kde ji mám teď hledat?
-Máš přece ještě jednu otázku.
01:02:51 Máte pravdu!
01:02:56 Potkali jsme stařenu. Říká se jí jedová bába, ale není zlá.
01:03:04 Má hluchého syna. Rád bych věděl, co by mu pomohlo, aby zase slyšel.
01:03:12 -Tobě říkají Spravedlivý, viď?
-Ano, paní.
01:03:19 Jsi spravedlivý, tedy poslouchej.
01:03:23 Zaveď toho mládence pod nejtenčí strom na zahradě.
01:03:31 Zatřes kmínkem do všech světa stran.
01:03:37 -Zas bude slyšet jako dřív.
-Děkuji, paní.
01:03:42 Tvé slyšení je u konce.
01:03:49 Ty dva nehledej. Svět je tak velký! Bůhví, kde je jim teď konec.
01:03:59 Děkuji, vám. Ale když to říkáte vy, tak snad ještě naději mám.
01:04:31 Kmotřičko!
01:04:35 Kmotřičko!
01:04:42 Tento kořen, čárymáry, býlí, šťastný, kdo zem odemyká,...
01:04:49 ...smutný, kdo se zmýlí.
01:04:54 -Kozí bradka, hřmění...
-Dobrý den.
01:04:59 Šťastný, kdo je slova mocen, smutný, kdo ho není.
01:05:05 -Tak jsem tu zpátky.
-Ale? Ty ses vrátil?
01:05:10 Kmotřičko, prosím vás, nešel tudy Cyril?
01:05:16 Někdo nešel, někdo šel, můj Kuba to neslyšel.
01:05:22 Já slyším i trávu růst.
01:05:27 Kmotřičko, prosím!
01:05:29 Šla s ním ta krásná panenka, co jsem vám o ní vyprávěl.
01:05:36 -Ztratili se mi.
-Odejdi!
01:05:39 Nebo tě Kuba pověsí na strom.
01:05:43 -Mě? -Je teď plný zloby.
-A proč by věšel zrovna mě?
01:05:51 Byl jste jeho poslední naděje! Já mu řekla, že mu možná pomůžete.
01:05:59 Pomohu, ale řekněte mi, kde je Cyril a Hanička.
01:06:05 Jemu je jedno, koho ty hledáš. Je nešťastný.
01:06:11 Upnul se na vás, věřil tomu! Byl veselý, všude vás vyhlížel.
01:06:18 -A pak...
-Mámo!
01:06:21 Honem se schovej! On je jako divý!
01:06:26 -Proč bych se schovával? Pomohu mu.
-Je to pravda?
01:06:34 Ano!
01:06:37 -Já to věděl! Tak pojď blíž!
-Ty můj dobráčku!
01:06:46 -Co to vyvádíš, mámo?
-Stůj! A poslechni ho!
01:06:52 -Co?
-Počkejte.
01:06:57 -Co?
-Máme čekat.
01:07:11 Tenhle. Pojď!
01:07:13 Ten má holé ruce, ten velkou moc.
01:07:17 Ať tedy koná bohu napomoc.
01:07:20 -Sem se postav! -Co to děláte?
-Jděte stranou.
01:07:27 -Mámo!
-Stůj!
01:07:42 To je vítr! Mámo!
01:07:48 A to jsou ptáci, tamhle u řeky!
01:07:53 -Mámo, řekni něco!
-Kubíčku!
01:08:00 Ty taky, člověče!
01:08:04 -Mámo! Já tě slyším!
-Kubo!
01:08:13 -To je dobře.
-A tebe taky slyším!
01:08:18 Ty jsi čaroděj!
01:08:21 Slyšeli jste to?
01:08:32 Voda se přelila po splavu.
01:08:38 Děkuji. Tisíckrát děkuji!
01:08:43 -Kubo, a teď ho pusť!
-Aha!
01:08:51 Když sem přišli, chtěl, aby mu Cyril pomohl.
01:08:57 Jak jste slíbili. A on nic nevěděl. Tak ho Kuba zavřel.
01:09:04 -Darebák! Zavře mě do komory!
-Cyrile, kde je Hana?
01:09:11 -Ta hezká panenka?
-On slyší? -Ano!
01:09:16 -Tak kde je?
-Utekla. Před ním!
01:09:20 -Kam?
-Neboj se, však ji najdete!
01:09:24 Teď už ji před tebou nikdo neschová.
01:09:30 Když za tebou prvně přišla do mé chalupy,...
01:09:35 ...najde tam cestu i teď.
01:09:39 -Dám vám něco k jídlu.
-Ne. Půjdeme hned!
01:09:44 -A nebude-li u vás, jdeme ji hledat znovu! -Jistě.
01:09:51 Sbohem!
01:09:56 Sbohem!
01:10:01 Mámo, slyšíš?
01:10:07 Ryby skáčou jako ztřeštěné.
01:10:13 Asi bude pršet.
01:10:57 Dobré odpoledne!
01:11:10 Rozárko!
01:11:14 -To je divné, nikde nikdo.
-Nedá se nic dělat.
01:11:20 Podívám se na svou chalupu, a pak se zas vydám na cestu.
01:11:28 Á! Naši poutníci! Už se nám zachtělo domů? To jsme rádi.
01:11:38 -Teta, prosím vás,...
-Dobré odpoledne!
01:11:43 Odpusťte. Dobré odpoledne. Nebyla tu Hana? Ta...
01:11:49 -Vy jste ji nebyli hledat?
-To se ví!
01:11:54 Na výletě jsme nebyli, odpověz mu!
01:11:58 Ty jsi tu ještě? Já myslela, že zase zmizíš, až se otočím.
01:12:06 Já radši půjdu.
01:12:09 Ale? Má-li tu kdo být uražený, tak jsem to já. Takže si sedni!
01:12:18 A počkej na polévku! Pak si zas můžeš jít.
01:12:26 Voní! Takovou na konci světa nevaří!
01:12:34 Já myslela, že tam uděláš štěstí.
01:12:39 Za chvilku bude zima. Zamrznou okna a budou samý květ.
01:12:49 -Darmo na to myslet.
-Sedni si. Tam nic nevykoukáš.
01:12:56 -Třeba už taky nevidíš jako dřív!
-Nech ho.
01:13:02 -Nepřišel jsi ve světě o oči?
-Proč se mi smějete?
01:13:10 -Propána, Šimone!
-Říkala jsem ti, dívej se pořádně!
01:13:20 -Haničko!
-Šimone!
01:13:24 Rozárko, ty bys měla jít k té Lži za komornou.
01:13:30 Takhle pěkně lhát dovedeš jenom ty, Rozárko!
01:13:36 Myslel sis, že tu budeme sedět a nábožně vyhlížet,...
01:13:42 ...až se nám vzácní pánové vrátí?
01:13:46 Malér je v tom, že Pravda a Lež jsou ženského rodu.
01:13:53 -Být to mužští, je na světě blaze!
-Že tě huba nebolí!
01:14:02 -A vy dva! Polévka je na stole!
-Děkujeme.
01:14:10 A já děkuji tobě, Šimone.
01:16:09 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Šimon, řečený Spravedlivý (V. Beneš), jednou zahlédl za mrazivým oknem překrásnou dívku (M. Kuklová). Rázem se zamiloval, a i když si nebyl jistý, jestli se mu to jen nezdálo, vydal se na dalekou pouť za svým snem až na kraj světa, kde vládly dvě urozené sestry – Pravda a Lež (J. Březinová a M. Vančurová) – k nerozeznání si podobné. Jenže jak najít dívku, o níž nic neví? A mohou mu Pravda a Lež pomoci, když je Šimon nerozezná? Než se mu podaří krásnou dívku zbavit prokletí, čeká ho ještě řada zkoušek…
