Malá myslivecká komedie s Milošem Kopeckým a Hanou Maciuchovou v hlavních rolích (1979). Dále hrají: K. Slunéčková, Z. Dítě, V. Menšík, J. Moučka a další. Scénář J. Dietl. Kamera J. Novotný. Režie J. Dudek

To bylo tak: velmi zámožný, velmi vysoce postavený pán, jeden z francouzských automobilových magnátů – říkejme mu třeba pan Dupont – vsedl kteréhosi dne do oslňujícího, nablýskaného vozu a doprovázen půvabnou sekretářkou vydal se do našich lesů uspokojit svou loveckou vášeň. Předmětem velkého toužení tohoto žoviálního, nadobyčejně společenského pána byl – jelen.

Ponechme stranou události, které za asistence českých ochránců a správců našich lesů provázely honitbu a zastavme se na okamžik na hostině, kterou monsieur Dupont uspořádal na počest krásného a vzácného „nebožtíka“. Horská chata hostí snad tři desítky návštěvníků: je tu pan Dupont se svou přítelkyní, hajný, několik zahraničních obdivovatelů naší přírody, správce chaty s manželkou a další. Jelení hlava obložená zelenými větvičkami spočívá důstojně na krbové římse – je to nádherná trofej vybavená nevídanými kelci. A tyto jelení zoubky, jinak řečeno grandle, by podle úsudku pana Duponta vypadaly ještě mnohem úchvatněji zasazené ve zlatě či platině. Takové originální náušničky by jistě dokázaly rozehřát srdéčko svůdné společnice Suzan! Vyřezané zuby putují do ruky a hosté nešetří projevy obdivu nad vynalézavostí pana Duponta. Kolem tabule prostřené venku pod stromy obcházejí slepice, koroptví vlašky správce chaty: čekají, zda ze stolu nespadne něco do zobáku. Nu – první co spadlo, byla samozřejmě jedna z obdivovaných grandlí. Co na to hosté? Co řekla půvabná Suzan a jak se choval pan Dupont? To už ponechme vyprávění malé televizní komedie nazvané Grandle.

Napište nám