Televizní inscenace komické opery. Slova napsal J. Štolba, textová úprava J. Joran (1990). Účinkují: P. Červinka, M. Kopp, B. Vítková, J. Svobodová, J. Horáček, pěvecký sbor, členové baletu a orchestr Národního divadla v Praze. Sbormistr M. Malý. Choreografie O. Šanda. Dirigent J. Štych. Kamera I. Bojanovský. Režie M. Macků

Tvrdé palice – metafora neústupnosti, tvrdohlavostí, vzdoru… A tak tomu je v 5. opeře Antonína Dvořáka podle libreta Josefa Štolby s premiérou v Novém českém divadle v Praze v roce 1881. Dnes bychom mluvili o generačním konfliktu, vzpouře dětí rodičům… Nic nového pod sluncem, ba naopak konflikt starý asi jak lidstvo samo. Příběh je prostý. Rolník a vdovec Vávra chce oženit syna Toníka s dcerou vdovy Říhové Lenkou. Jenže mladý pár nesnáší, jak jejich rodiče tento vztah „dávají dohromady“ a vzepřou se s tím, že si život zorganizují sami. Co teď? Kmotr Řeřicha vymyslí geniální „kličku“. Vdovec Vávra začne předstírat, že on sám si myslí na Lenku a vdova Říhová hraje roli, že Toník by nebyl nemilý jí samotné. Tak to ne! Vzepřou se mladí opět svým rodičům a raději se dají dohromady sami. Klička se zdařila… a byla svatba.

Napište nám