Lakomec

V roce 1972 zaznamenala Československá televize představení Divadla na Vinohradech, které budilo ve své době velký ohlas. Molierova komedie Lakomec v tradičním překladu byla inscenována na točně, v dobových kostýmech a scenérii bez náznaku současnosti. Pojetí režiséra Jaroslava Dudka je dodnes příkladem, jak nakládat s klasikou. Žádná násilná aktualizace, ale víra v autora a důsledné vyložení lidských vztahů, které v mnoha ohledech zůstávají po staletí stejné. Měl k tomu samozřejmě skvělé herce. A to i na vedlejší postavy, kterým dokázali vtisknout život, který nešustí papírem ani po více než padesáti letech. Jako by to byli naši současníci, a to přesto, že nosí li Molierovou dobou inspirované kostýmy.

Představení dominuje herecký výkon Miloše Kopeckého (*22. 8. 1922 – †16. 2. 1996), jehož Harpagon nebyl jen komickým či nelidským staříkem, ale velkou postavou až s tragickými rysy, protože úchylka, kterou trpí titulní postava hry, je tak velká, že už není hodna jenom zesměšnění. Jeho takřka civilnímu projevu, který nepostrádá vedle majestátnosti, zloby, panovačnosti, nelásky vůči svým nejbližším i tragické tóny, sekundoval neméně precizní výkon Jaromíra Hanzlíka a Daniely Kolářové v rolích jeho dětí a Jiřiny Bohdalové coby dohazovačky. Nadčasově ztvárněná komedie potěší i dnes milovníky nejen klasického divadla.