Drama rozvratu jednoho manželství. Podle novely Heleny Šmahelové (1972). Hrají: I. Kačírková, R. Brzobohatý, K. Slunéčková, K. Šebesta, S. Pillmann, M. Romanovová, V. Fišer, H. Kreihanslová a další. Scénář B. Březovský. Kamera A. Navara. Režie Z. Kubeček
00:01:08 ZVONÍ BUDÍK
00:01:27 -Víš, co je dneska za den?
-Ne.
00:01:32 -Pátého února.
-Aha.
00:01:37 Pátého února...
00:01:42 Prokristapána, pátého února,
00:01:45 to je deset let, co jsme se vzali.
00:01:53 Tak to ti blahopřeju.
00:02:01 -Proč mlčíš?
-Nějak se mi nechce moc vzpomínat.
00:02:07 Ach tak... Chceš říct, že není na co?
00:02:10 -Taky.
-Já tě nechápu.
00:02:15 Jednou si odpustila, tak proč...
00:02:17 Odpustit ještě neznamená zapomenout.
00:02:21 Stejně jsem to udělala kvůli dětem.
00:02:24 Byly moc malé.
00:02:29 Kvůli dětem, Marto? Já nevím...
00:02:34 Máš vlastní postavení, vilu, auto, hospodyni...
00:02:40 Která ženská má to co ty, prosím tě?
00:02:43 Kdyby ses byl tenkrát doopravdy zamiloval,
00:02:46 to bych ještě pochopila, to se může stát každému.
00:02:50 Zamiloval... Prosím tě, co to je?
00:02:53 Příroda má své zákony.
00:02:57 Já jsem přece nemohl tušit, že udělá takovou hloupost.
00:03:01 Nemluvme už o tom.
00:03:08 -Jinak je všecko v pořádku?
-Ano, jistě.
00:03:35 Tak co, Petříku, máš tam všechno?
00:03:38 Prosím tě, ukaž mi to radši, já se na to podívám.
00:03:42 Nezapomeň si vzít tu teplou čepici, venku strašlivě mrzne.
00:03:46 -Co je tohle?
-Tam je sněhu.
00:03:49 -Snídal jsi?
-Jo, snídal.
00:03:51 Tak pojď, Irenko.
00:03:54 A co máš tady? Pěkné.
00:03:56 ZVONEK
00:03:58 -To je Balejová.
-Paní Balejová.
00:04:00 -Jdu otevřít, to je Balejová.
-Paní Balejová.
00:04:04 Paní Balejová. Dělej rychle, už je zahřátý motor.
00:04:11 Tak si to zase zavři a jdeme.
00:04:15 Dobrý den, paní Balejová, nezlobte se,
00:04:18 já jsem to nestihla, je tady trochu nepořádek.
00:04:21 To už je moje starost. Máš svačinu, Petře?
00:04:24 Na shledanou.
00:04:25 My spolu uklidíme a pak nakoupíme.
00:04:27 Dobrý den, jak ses vyspinkala?
00:04:29 -Dobře.
-Dobře?
00:04:42 Jiřinko, prosím vás, uvařte mi kafe.
00:04:45 Já už sotva stojím na nohou.
00:04:48 Co se to dneska, prosím vás, děje?
00:04:51 To udělal místní rozhlas.
00:04:53 Hlásili, jak se bránit proti chřipce.
00:04:55 Hongkong. Ze střediska volali,
00:04:57 jestli máme dost acylpyrinu a C vitaminu.
00:05:00 Právě to zjišťuju.
00:05:06 Jé, kafíčko, děkuju.
00:05:08 Taky se říká, že je to nějaká zvířecí infekce.
00:05:12 Ne, to sotva, to by manžel určitě něco doma řekl.
00:05:19 Je to nějaká viróza.
00:05:21 Zduřelá játra, úplně vyčerpané srdce...
00:05:26 -Pošla v křeči.
-A co s tím?
00:05:29 Včera večer našli uhynulého srnce,
00:05:32 v Bohdanči za stejných příznaků pošla kočka.
00:05:35 A to nechci mluvit o tom, co mě jen tak napadlo.
00:05:39 V sobotu v Bohdanči onemocněl nějaký Křenek,
00:05:43 vypadalo to jako chřipka, ale pak přišly křeče v břiše.
00:05:47 Včera odpoledne ho přivezli sem do špitálu.
00:05:50 Abys rozuměl, dělal v lese.
00:05:52 -A co je s ním?
-Jo, to nevím.
00:05:56 Pane doktore, máte plnou čekárnu.
00:05:58 Tak nevím, jestli se při pondělku zbláznili lidi, nebo psi a kočky.
00:06:03 To já taky nevím. Přijdu hned.
00:06:06 -Tak já jdu.
-Počkej moment.
00:06:17 Doktor Zeman, prosím primáře Vandase.
00:06:20 Buď zdráv, tady Zeman. Prosím tě, nepřivezli k vám...
00:06:24 -Jak se jmenuje?
-Jaroslav Křenek.
00:06:27 Jaroslav Křenek z Bohdanče.
00:06:29 Jo. A pitva?
00:06:33 Játra, hm...
00:06:37 Pil?
00:06:39 Hongkong... Ne, to nic, jenom viróza.
00:06:44 Srnci, veverky, kočky a tak. Buď zdráv.
00:06:48 -Tak jsi slyšel, je to ta chřipka.
-Tím líp.
00:06:52 Abych nezapomněl, žena pozdravuje a blahopřeje.
00:06:55 To se rozumí, že já taky, ale já bych si na to nevzpomněl.
00:06:59 -To víš, ženské.
-No právě, ženské...
00:07:02 -Ty neumějí zapomínat.
-Copak?
00:07:05 Pokaždé mně připomene ten malér.
00:07:11 Já vím, nech to spát.
00:07:14 Já bych strašně rád, ale...
00:07:18 -Jinak všechno v pořádku?
-Všechno.
00:07:22 -Tak ji pozdravuj.
-Buď zdráv.
00:07:37 -Přišla máma.
-Dobrý večer.
00:07:40 -Mami!
-Králíčku můj, byla jsi hodná?
00:07:43 Petr lízal sníh, to se nesmí. Viď, mami?
00:07:47 -Teď ho bolí v krku a taky břicho.
-Cože? Co je s Petrem?
00:07:52 Byl odpoledne sáňkovat, a vrátil se domů, že ho bolí hlava.
00:07:56 -Lehl si a usnul.
-Ty lumpe, co tě bolí?
00:07:59 -Já nevím, všechno.
-Měl teplotu?
00:08:01 -Odpoledne osmatřicet.
-Ukaž, hezky to drž.
00:08:04 -Chceš ještě čaj?
-Ano.
00:08:08 -Dobrý večer.
-Dobrý večer.
00:08:10 -Ahoj, čerte.
-Tati, on lízal sníh.
00:08:14 -Kdo?
-Petr.
00:08:16 Petr lízal sníh?
00:08:18 ZVONÍ TELEFON Počkej...
00:08:24 -Doktor Zeman.
-Tady Vandas, buď zdráv.
00:08:28 -Buď zdráv, Karle.
-Člověče, je to podezřelý.
00:08:31 Během dneška další čtyři případy. A s pátým to vypadá všelijak.
00:08:35 Volali z epidemiologie, tak jsme jim poslali vzorky.
00:08:39 -Zítra přijede Hrabák.
-Kdo je to?
00:08:42 Přece profesor Hrabák. Snad víš, kdo to je, ne?
00:08:45 Aha, ten virolog z Prahy. A to přijede až přímo sem k nám?
00:08:50 Bude potřebovat vzorky jater čerstvě uhynulého zvířete
00:08:54 a chce sledovat i průběh té infekce u lidí.
00:09:00 Ježíšmarjá... Náš Petr má skoro čtyřicítku.
00:09:04 Jo, jo...
00:09:05 Pane primáři, tady Zemanová. Náš Petr má čtyřicítku
00:09:09 a stěžuje si, že ho bolí břicho.
00:09:12 -Tak to mi ho okamžitě přivezte.
-Ano.
00:09:15 -Tomu nevěřím.
-Čemu nevěříš?
00:09:18 Večeři máte připravenou.
00:09:21 Nevěřím té zvířecí infekci. U lidí to probíhá úplně jinak.
00:09:28 Ježíšmarjá...
00:09:35 Prosím, pojďte dál.
00:09:38 Tak se tady na to podívejte, pane profesore,
00:09:41 než odřekneme ten pokoj v hotelu.
00:09:43 Potřebuju mít blízko laboratoř. Ano to je dobré,
00:09:46 je tu umyvadlo, postel, stůl i židle.
00:09:49 To mi bohatě stačí, zůstanu tady.
00:09:51 Čtvrtníčku, můžete se vrátit do Prahy,
00:09:54 už vás nebudu potřebovat.
00:09:56 Ještě vaše léky, pane profesore, zapomněl jste je v autě.
00:10:00 Mám vám vybalit ty věci z kufru?
00:10:02 Nezdržujte se, nejsem přece malé dítě.
00:10:05 -Kdy mám pro vás přijet?
-Dám vám vědět.
00:10:08 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:10:16 -Tam je pacient?
-Ano.
00:10:19 Je to infekce? Podezření na ten virus?
00:10:22 Desetiletý chlapec, večer ho přivezli.
00:10:25 -Dveře jsou otevřeny?
-Je tam klíč.
00:10:28 Sestro, prosím vás, až budete mít čas,
00:10:31 doneste mi status toho chlapce.
00:10:33 Pak bych rád mluvil
00:10:35 se zdejším veterinářem a ředitelem lesní správy.
00:10:38 Vyřídím to panu primáři. Přál byste si ještě něco?
00:10:41 Děkuji vám, to už je všecko, nebudu vás zdržovat.
00:10:45 -Jistě máte práce nad hlavu.
-Tady je plášť, pane profesore.
00:10:49 -Budete-li cokoli potřebovat...
-Ano, děkuji vám.
00:11:57 KLEPÁNÍ NA DVEŘE Ano, prosím.
00:12:02 Dobrý den. Promiňte, pane doktore,
00:12:06 já jsem Zemanová, tam vedle je můj syn.
00:12:10 Dobrý den. Prosím, co si přejete?
00:12:17 -Vy jste tu nový lékař, že?
-Dá se to tak říct.
00:12:22 -Hrabák.
-Je to prý nějaká zvířecí infekce.
00:12:26 Neví se nic určitého, zatím.
00:12:31 Večer budeme vědět víc, zavolejte si sestře.
00:12:35 Prosím vás, pane doktore, nemohla bych na chviličku k němu?
00:12:39 Jenom na malou chviličku, moc vás o to prosím.
00:12:48 Dobrá.
00:12:52 -Půjčím vám svůj plášť.
-Děkuji.
00:13:00 -Bude vám trochu velký.
-Já jsem zvyklá ho nosit.
00:13:04 -Lékařka?
-Farmaceutka.
00:13:17 -Tak jak se vede, mladý muži?
-Už je to lepší.
00:13:21 Někoho jsem ti přivedl, ale jen na malou chvilku.
00:13:25 -Já vím, mámu.
-Jste opravdu hodný,
00:13:28 bude to skutečně jenom na malý okamžik, děkuji.
00:13:32 -Péťo, ty moje zlato...
-Mami, já věděl, že přijdeš.
00:13:45 KLEPÁNÍ NA DVEŘE Ano, prosím.
00:13:55 Tady je, pane profesore, status toho chlapce.
00:13:59 -Děkuju vám.
-Krevní obraz normální,
00:14:01 sedimentace zvýšená, horečky k ránu ustoupily.
00:14:05 Jak vidím, nasadili jste antibiotika.
00:14:09 Ano.
00:14:14 Dopustil jsem se přestupku. Pustil jsem tam jeho matku.
00:14:19 Váš vzkaz jsem už panu primáři vyřídila,
00:14:22 pozve ředitele lesní správy a zdejšího veterináře.
00:14:27 -Dá vám vědět.
-Ano, děkuju vám.
00:15:05 Snad jsem tam nebyla dlouho.
00:15:07 Jsem vám opravdu moc vděčná, pane doktore,
00:15:10 ani nevíte, jak mě to uklidnilo.
00:15:13 Ano, v představách vypadají věci vždycky jinak, než ve skutečnosti.
00:15:17 Večer o té infekci budeme vědět víc.
00:15:21 Já jsem v práci do půl šesté.
00:15:23 Když dovolíte, tak bych si pak zavolala, ano?
00:15:26 Ano. Totiž... Vidíte, já tu nemám telefon.
00:15:32 -Ale budu tady nebo v laboratoři.
-Ano.
00:15:38 -Děkuji vám.
-Prosím.
00:15:43 -Na shledanou, pane doktore.
-Na shledanou.
00:16:11 Dokud žil můj muž, tak nás taky zvali do společnosti.
00:16:16 A i my jsme mívali hosty, a často.
00:16:19 Muži se tenkrát vedlo, ale to je všecko pryč.
00:16:22 To věřím, taková lékárna, ta za války nesla.
00:16:26 To už je deset let, co pan lékárník...
00:16:28 Rovných deset, pane doktore.
00:16:32 -Kde ta Marta jenom je?
-Asi se šla podívat do nemocnice.
00:16:38 -Stejně ji k němu nepustí.
-Nedivte se jí.
00:16:41 Ale klidně jděte, já jí to všecko vyřídím.
00:16:44 Musím ještě na stanici. Prosím vás,
00:16:47 vyřiďte jí taky, aby se hodila do gala.
00:16:51 Je to večeře na počest toho virologa z Prahy.
00:16:55 -Ano.
-Dobrou noc.
00:16:57 Dobrou noc. A hezkou zábavu.
00:17:24 -Usnul.
-Myslím, že můžete být klidná.
00:17:29 Výsledky prvních zkoušek jsou negativní,
00:17:31 a potom, je to mladý organismus.
00:17:34 Jak přišel k té knize? Dva roky prázdnin...
00:17:36 Víte, já jsem byl odpoledne na procházce
00:17:39 a viděl jsem ji za výlohou.
00:17:41 Vy jste mu ji dal?
00:17:44 Byla to v dětství má nejmilejší četba.
00:17:47 Já opravdu nevím, jak bych vám poděkovala.
00:17:50 Víte, udělat někomu radost,
00:17:52 znamená udělat radost i sám sobě.
00:17:55 My jsme se tu s chlapcem opravdu dobře bavili.
00:17:59 -Jste opravdu moc hodný.
-Já vás nebudu zdržovat.
00:18:03 Čeká mě dnes večer ještě taková zbytečná povinnost,
00:18:06 slavnostní večeře.
00:18:08 -To je příjemná povinnost, ne?
-Pro mně ne.
00:18:12 Já se tak trochu bojím cizích lidí.
00:18:15 I mě?
00:18:20 Vás?
00:18:22 Ne, vás ne.
00:18:25 Děkuju vám.
00:18:41 Promiňte, pane profesore, dovolíte?
00:18:44 Ne, prosím vás, mně už ne. Já piju málo.
00:18:47 Se mnou se snad napijete, aspoň trochu.
00:18:50 Víte, abych řekl pravdu, já jsem si hned od začátku myslel,
00:18:55 že celá ta záležitost s tou infekcí je nesmysl.
00:18:59 Vidíte, a já se to neodvažuju tvrdit s jistotou
00:19:03 ani po prvních zkouškách.
00:19:05 Jak to?
00:19:07 Intuitivní diagnózy jsou nebezpečné.
00:19:10 No prosím, ale to nebyla intuice, to byla zkušenost.
00:19:14 Já jsem tady v terénu patnáct let,
00:19:17 takže pro mě to nebyl problém.
00:19:21 Já jsem vás chtěl poprosit, můžete-li to zařídit,
00:19:25 abych dostal do laboratoře infikované zvíře, živé zvíře,
00:19:28 protože v mrtvém těle viry rychle hynou.
00:19:31 -Myslím, že to půjde.
-Dobrá.
00:19:34 -Nejlépe snad veverku.
-Ano.
00:19:36 A pak bych rád znal místa nejčastějšího výskytu.
00:19:40 Tak já bych přinesl mapy revíru, je to v okruhu několika kilometrů.
00:19:44 Ano, děkuju vám. Takže my se zítra uvidíme.
00:19:48 A teď bych se rád rozloučil.
00:19:50 Pane profesore, vy už chcete odejít?
00:19:53 -Dobrý večer.
-Rukulíbám.
00:19:56 To je krásné, že jste taky mezi nás přišla.
00:19:59 Moje žena, profesor Hrabák.
00:20:04 Tak ten večírek byl na vaši počest...
00:20:06 Kde jsi byla tak dlouho?
00:20:08 Musela jsem vyprávět Irence nějakou pohádku.
00:20:11 Představ si, že pan profesor už málem odešel.
00:20:15 Opravdu jste chtěl odejít? To ne.
00:20:19 Napijte se s námi. Na zdraví.
00:20:24 ZPÍVAJÍ
00:20:27 Ještě som sa neoženil, už ma žena bije...
00:20:42 -Nehodím se do společnosti.
-Proč?
00:20:45 -Člověk musí pořád něco předstírat.
-Předstírat?
00:20:49 Ano. Copak jsme se netvářili, že se vidíme poprvé?
00:20:53 Proč vlastně?
00:20:56 Nechtěla jsem prozradit před primářem,
00:20:59 že jsem byla za Petrem.
00:21:01 -Dobře, a proč tedy já?
-Asi z téhož důvodu, ne?
00:21:05 Ne, to jistě ne. Stejně to ví, sestra mu to řekla.
00:21:11 Víte, já od jisté doby dělám všecko jinak, než jsem dělal dosud.
00:21:16 To snad ne. Co všechno?
00:21:20 Například jsem chtěl odejít, a zůstal jsem.
00:21:25 -Proč jste chtěl odejít?
-Zdálo se mi, že tu marním čas.
00:21:29 Mám ještě hodně práce,
00:21:31 já koncem příštího týdne odjíždím do Holandska.
00:21:34 -Nadlouho?
-Na týden, na kongres.
00:21:38 Jenže jsem nepočítal s cestou sem,
00:21:41 referát nemám hotový, a tak jsem si říkal...
00:21:46 ZPÍVÁ Vínečko bílé,
00:21:50 jsi od mé milé.
00:21:57 Budu tě pít, co budu živ...
00:22:02 Nebudu vás zdržovat.
00:22:05 Nezlobte se, ale já už nebudu pít víno.
00:22:09 Vezmu si raději čaj.
00:22:12 Pozítří si chceme vzít Petra domů.
00:22:15 Mohla bych vás na ten den pozvat k nám na večeři?
00:22:20 -Děkuju, rád přijdu.
-A řeknete mi, co rád jíte?
00:22:26 To nechám na vás. Jídlo pro mě nebylo nikdy důležité.
00:22:30 Co je pro vás důležité?
00:22:35 Asi práce.
00:22:39 Víte, já jsem asi nudný člověk, mrzutý starý mládenec.
00:22:47 Vy žijete sám?
00:22:53 S matkou, celý život.
00:22:57 Snad právě proto si neumím uvařit ani čaj.
00:23:02 -Vám je to k smíchu, že?
-Ne, proč?
00:23:15 Připadá mi, že už vás dlouho znám.
00:23:23 To je zvláštní...
00:23:25 To snad dělá to naše společné tajemství.
00:23:28 -Ten tajný vchod.
-Ba ne, to určitě ne.
00:23:35 Spíš jako bych se setkal s někým,
00:23:39 na koho jsem už dlouho čekal.
00:23:46 -Proč mlčíte?
-Přemýšlím.
00:23:51 -O čem?
-O tom, co jste řekl.
00:23:56 Víte, člověk snad pořád na něco čeká.
00:24:01 Podvědomě. A když si to uvědomí, tak...
00:24:05 Tak co?
00:24:10 Tak se mu najednou zachce žít jinak
00:24:13 a začne být netrpělivý.
00:24:18 Já jsem vás zdržela už dost dlouho.
00:24:23 Prosím vás, nespěchejte.
00:24:30 Zítra dopoledne si manžel odveze Petra
00:24:35 a já si pro vás v tuhle dobu přijdu
00:24:38 a odvedu si vás k nám domů na večeři.
00:24:41 A pak?
00:24:44 Pak odjedete a občas se o vás dočteme v novinách.
00:24:48 A budete si říkat: To byl ten podivín, toho znám.
00:24:59 Dobrou noc.
00:25:11 ZVONÍ TELEFON
00:25:17 Lékárna.
00:25:19 Ano, okamžik, zavolám ji.
00:25:21 -Paní magistro, telefon!
-Ano, už jdu!
00:25:27 Volá pan primář Vandas.
00:25:30 Dobrý den, pane primáři, tady je Zemanová.
00:25:33 Něco je s Petrem?
00:25:35 Aha, už ho odvezli, to jsem ráda. Já už jsem se lekla.
00:25:39 Profesor? Je to vážné...
00:25:45 Pane primáři, prosím vás, mohla bych ho navštívit?
00:25:49 On byl totiž moc hodný na našeho Petra.
00:25:53 Ano, já rozumím. Jistě.
00:25:57 Děkuji, dobrou noc.
00:26:01 -Profesor Hrabák onemocněl.
-Chřipka?
00:26:05 Je prý to vážné, asi chřipka. Nesnáší antibiotika.
00:26:09 Má angínu pectoris, v noci měl srdeční záchvat.
00:26:32 Ne, prosím vás, zůstaňte ležet.
00:26:34 Tak jste tedy přece přišla? To je od vás hezké.
00:26:38 Chtěla jsem přijít už před dvěma dny,
00:26:40 ale nepustili mě k vám.
00:26:42 Přinesla jsem vám citróny a pomeranče.
00:26:45 Děkuju vám, jste hodná.
00:26:47 Vyčítám si, že jste to dostal od našeho Petra.
00:26:50 Nemluvme o tom.
00:26:53 Prosím vás, posaďte se alespoň na chviličku.
00:26:56 Vidíte, ani židli vám nemohu podat.
00:27:07 Já jsem vás chtěl poprosit, abyste mi poslala tenhle dopis.
00:27:14 Musím odvolat tu cestu do Holandska.
00:27:17 -Matce nechcete podat zprávu?
-Ne, prosím vás, to ne.
00:27:21 Ona by sem jistě přijela, a to nechci.
00:27:24 Já jsem jí poslal pohlednici jako z výletu, víte?
00:27:28 Jinak nepotřebujete nic?
00:27:34 Ano.
00:27:36 Vidět vás, nic víc.
00:27:42 Vy nevíte, co je to malé město.
00:27:47 Ale já mám přece právo vás vidět, víc nechci.
00:27:51 Já jsem vdaná a mám děti.
00:27:54 Potkali jsme se, odjedete, nic se vlastně nestalo.
00:28:00 Pak jsme se raději neměli nikdy potkat.
00:28:06 Ale říct jsem vám to musel,
00:28:09 jinak bych si byl neodpustil,
00:28:12 že jsem propásl poslední příležitost.
00:28:16 Poslední příležitost...
00:28:19 Prosím vás, slibte mi, že...
00:28:21 Možná, že přijedu koncem měsíce do Prahy.
00:28:26 Sbohem.
00:29:14 Spíš?
00:29:23 Co je? Prosím tě, proč mě budíš?
00:29:29 Když jsem otvíral domovní dveře, tak jsi ještě svítila.
00:29:37 Proč jsi za mnou nepřišla ke Slunci?
00:29:40 Tam to dneska krásně frčelo.
00:29:43 -Zdržela jsem se.
-Kde? V lékárně?
00:29:46 Ne, volal mně primář,
00:29:48 jestli bych neobstarala profesoru Hrabákovi anglický slovník.
00:29:53 Pak jsem ještě chtěla být chvilku s dětmi
00:29:56 a pak už se mi nikam nechtělo.
00:30:04 -Co to děláš, prosím tě?
-Otvírám okno.
00:30:12 Je jaro, milostpaní.
00:30:18 Jak se daří Hrabákovi?
00:30:20 Už je z nejhoršího venku, za pár dní odjíždí.
00:30:31 Abych nezapomněl,
00:30:35 Keller se rozvádí.
00:30:38 Totiž Keller... Kellerka se rozvádí.
00:30:45 -Víš, že se jí ani nedivím?
-Ale prosím tě...
00:30:49 Jak to, že se jí nedivíš? Vždyť ta husa měla všecko.
00:30:55 Udělal by pro ni první poslední.
00:31:00 Možná, že to, co měla, nebylo všechno.
00:31:07 Zbláznila se do nějakýho kantora.
00:31:22 -Počkej...
-Co je?
00:31:24 Petřík kašle. Půjdu si lehnout k němu.
00:31:45 Posadíte se?
00:31:48 Myslela jsem, že půjdeme na procházku.
00:31:51 Venku je tak hezky...
00:31:54 Chtěl bych být s vámi alespoň chviličku sám.
00:31:58 A vaše matka?
00:32:00 Odjela k sestře na venkov, na čtyři dny.
00:32:03 Vy si myslíte, že nic nepozná?
00:32:05 Já se také nehodlám s ničím tajit.
00:32:08 Víte, já jsem stejně v poslední době
00:32:11 přemýšlel jenom o vás a o sobě, o nás dvou.
00:32:18 Všechna šťastná manželství jsou si navzájem podobná,
00:32:22 nešťastná manželství jsou nešťastná každé svým způsobem.
00:32:27 Anna Karenina.
00:32:35 Jsem šťastný.
00:32:38 Já jsem šťastný, a chtěl bych, aby to takhle zůstalo, víš?
00:32:43 Abys byla pořád se mnou.
00:32:46 Já tohle vlastně prožívám poprvé v životě.
00:32:54 Je to krásný pocit.
00:32:57 Já jsem si říkal, že na to nemám právo,
00:33:00 připoutat s sobě druhého člověka.
00:33:03 Proč bys neměl mít to právo?
00:33:06 Kvůli tomuhle, viď?
00:33:10 Zapomněl jsem, že jsi půl doktora.
00:33:15 Prosím tě, slib mi, že se budeš šetřit,
00:33:18 že nebudeš pracovat v noci.
00:33:23 Víš, já jsem měl dřív jenom práci,
00:33:27 teď mám tebe.
00:33:30 -Všecko bude jiné.
-Snad.
00:33:32 Já si zatím vůbec nedovedu představit,
00:33:35 co vlastně bude.
00:33:37 Vždyť žiju s Arnoštem už deset let.
00:33:40 Promluvím s ním, musí to pochopit.
00:33:45 Neznáš Arnošta.
00:33:47 Copak se dá cit nebo láska vynutit?
00:33:50 -A co děti?
-Vezmeš si je k sobě.
00:33:53 Já sice nejsem na to zařízený, ale to všecko se srovná.
00:33:58 -A tvoje matka?
-Matka...
00:34:06 Její svatební fotografie.
00:34:11 Nebylo to šťastné manželství, otec od ní odešel,
00:34:15 ale matka dodneška předstírá, že s ním byla šťastná.
00:34:21 Ano...
00:34:23 A co mně brání, abych mu řekla, že s ním nemohu žít?
00:34:28 Musíš k tomu najít sílu.
00:34:32 -Jinak to udělám já.
-Ne, to ty nemůžeš udělat.
00:34:36 Tady přece nejde jenom o odvahu,
00:34:39 tady jde o celých deset let života.
00:34:44 A nejenom mého.
00:34:48 Nemysleme na to.
00:34:53 Teď jsme spolu a čeká nás celý zítřek.
00:34:59 Víš, když jsem s tebou,
00:35:02 tak se mi zdá všechno tak prosté a samozřejmé.
00:35:13 Pane doktore, nebudu rušit? Chtěla bych tady utřít prach.
00:35:17 -Samozřejmě, utírejte.
-Děkuji.
00:35:33 -Vypadáte dneska mladě.
-Děkuju.
00:35:36 To asi dělá to hezké počasí. To je den, co?
00:35:42 Poslechněte, proč jste se vlastně podruhé nevdala?
00:35:48 Asi jsem neměla příležitost, víte?
00:35:54 -Promiňte...
-To nic.
00:35:59 Ovšem tady ta příležitost dvakrát moc není.
00:36:03 Ale samozřejmě, že jsme rádi, že jste u nás.
00:36:13 Já jsem na práci v domácnosti zvyklá, víte?
00:36:17 Dokud žil muž, tak jsme měli dost, abych nemusela hledat práci.
00:36:22 A pak... Bojím se samoty.
00:36:29 A tady jsou děti.
00:36:33 My jsme děti mít nemohli.
00:36:40 Ani nevíte, jak je někdy těžko opuštěný ženský.
00:36:47 Ano, to chápu.
00:37:40 -Děti už spí?
-Ano.
00:37:49 Nezlob se, ale bylo by lepší, kdybys šla domů.
00:37:53 -Marta se má vrátit.
-Ach tak...
00:38:00 Ty myslíš, že bych... To můžeš být bez starosti.
00:38:05 Jako by se nic nestalo, rozumíš...
00:38:09 Rozumím. Jakpak bych nerozuměla?
00:38:14 Ale myslím, že by se jí to zrovna hodilo.
00:38:18 Jak to, hodilo?
00:38:22 Podívej, já se vám do ničeho plést nebudu,
00:38:26 jenom ti radím, abys nebyl tak sebejistý.
00:38:30 Marta?
00:38:34 Ale to snad přeháníš.
00:38:37 Možná by ti v lékárně nebo na poště řekli víc.
00:38:41 Večeři máte připravenou, jen si ji ohřejte.
00:38:45 Dobrou noc.
00:39:49 -Dobrý večer.
-Ahoj.
00:39:53 Říkala jsi, že přijedeš odpoledne.
00:39:56 Zdržela jsem se.
00:40:02 Co je nového v Praze, jaký byl kongres?
00:40:06 Nic zvláštního. Zastavila jsem se u tety.
00:40:11 Jenom na chviličku, neměla jsem moc času.
00:40:14 Je to chudák, něco si udělala s rukou,
00:40:17 a tak jsem jí slíbila, že jí přijdu občas uklidit.
00:40:21 To se dá lehce zařídit.
00:40:24 Příští pátek vezmu děti, aspoň se podívají do Prahy.
00:40:29 Já vás tam odvezu autem.
00:40:32 A v létě sem můžeme tetu vzít, vyklidíme jí ten pokoj nahoře.
00:40:37 Prosím tě, co tak najednou? Vždycky jsi byl proti tomu, ne?
00:40:42 -Co bych já pro tebe neudělal?
-Prosím tě, pusť mě.
00:40:46 Já jsem unavená, půjdu si lehnout k dětem.
00:40:53 Tak promiň.
00:41:03 KLEPÁNÍ NA DVEŘE Ano!
00:41:07 Jé, to jsi ty, Karlo, vítám tě.
00:41:09 -Snad u vás někdo nestůně?
-Ne, už jsem tě dlouho neviděla.
00:41:14 -Tak se posaď.
-Manžel má nějakou schůzi,
00:41:16 tak jsem si řekla, že se u tebe zastavím.
00:41:19 To jsi hodná.
00:41:21 Počkej, provizor tady má něco k pití.
00:41:24 No, tady. To jsi ještě nepila.
00:41:31 A já jenom maličko, mám celou noc službu, víš?
00:41:35 Tak na dívčí dýchánek.
00:41:38 Arnošt říkal, že teď jezdíš dost často do Prahy.
00:41:41 Ty jsi mluvila s Arnoštem?
00:41:44 To je dobrý, nalej mi ještě trochu.
00:41:51 Já ti to řeknu rovnou. Poslal mě za tebou.
00:41:54 -Ale...
-Říkal...
00:42:00 Zkrátka ví všechno, že ty a profesor Hrabák...
00:42:07 Já bych se ráda s Arnoštem domluvila, ale nejde to.
00:42:11 Vyhýbá se mi.
00:42:13 No dobře, tak já se vyhýbám jemu.
00:42:17 Vlastně se doma už jenom potkáváme.
00:42:20 Vzkazuje ti, že by byl...
00:42:22 ZVONÍ TELEFON Promiň, prosím tě.
00:42:25 Lékárna.
00:42:28 Já vám rozumím, ale to nejde, bez receptu opravdu nemohu.
00:42:33 Tak si zajděte na pohotovost.
00:42:36 Ano, jistě, až do rána. Prosím, na shledanou.
00:42:41 Tak co mi vzkazuje?
00:42:44 Že o tom nikdy nepromluví ani slovo,
00:42:46 že na všechno zapomene jako by se nic nestalo.
00:42:49 Samozřejmě, když to skončíš.
00:42:52 Jako by se nic nestalo. Prosím tě,
00:42:55 vždyť mě u něj drží už jenom děti.
00:42:57 Jemu jde právě o děti.
00:43:00 A co jim to prospěje, když budou takhle mezi námi žít?
00:43:04 Nebyla by lepší klidná a rozumná dohoda?
00:43:08 Prosím tě, co z nich bude,
00:43:10 když budou žít v podvodu, v předstírání?
00:43:13 Marto, Arnošt na rozvod nepřistoupí.
00:43:17 A prohlásil výslovně, že děti nedá.
00:43:23 Aha, bude se mstít.
00:43:27 Tak to je to nejhorší, co může pro děti udělat.
00:43:30 Podívej se, já tomu vůbec nerozumím,
00:43:33 já tě nemůžu soudit, ale taky tě nemůžu pochopit.
00:43:37 Ty dobře víš, že on taky není bez viny.
00:43:40 A ty bys nemohla zapomenout? Tak co budeš dělat?
00:43:44 ZVONÍ TELEFON
00:43:48 Lékárna.
00:43:51 Zemanová. Ano, čekám.
00:43:56 Jiří... Co se stalo?
00:44:02 Matku odvezli do nemocnice, mrtvice.
00:44:10 Ne, je to beznadějné, už se nevrátí.
00:44:15 Potřebuju tě, Marto.
00:44:19 Jiří, ale já teď nemohu, ještě ne.
00:44:23 Potřebuju několik dní, dám ti vědět.
00:44:28 Prosím tě, šetři se, dávej na sebe pozor.
00:44:34 Tak dobře. Ano, jistě, Jiří.
00:44:39 Tak na shledanou.
00:44:57 -Jednou to muselo přijít.
-A co?
00:45:01 Už nemohu zpátky.
00:45:05 Marto, to tě teda lituju.
00:45:16 -Petře, kde je Irena?
-Odjela s mámou.
00:45:21 Cože? A kam odjely?
00:45:24 Máma říkala, že ti všechno vysvětlí.
00:45:28 Chtěla, aby tu se mnou zůstala Balejová.
00:45:31 -Paní Balejová.
-Paní Balejová.
00:45:34 Ale já jsem nechtěl, já se nebojím.
00:45:37 Máma plakala. Možná, že umřela teta.
00:45:42 Jo, to je možné.
00:45:46 Běž spát, ráno jdeš do školy.
00:45:50 -Dobrou noc.
-Dobrou noc, Petře.
00:46:11 Žila jsem s tebou, Arnošte, deset let.
00:46:14 Děkuji ti za ně.
00:46:16 Dokonce jsem chvílemi věřila, že jsem šťastná,
00:46:19 až do toho okamžiku, kdy jsem pochopila,
00:46:23 že něco předstírám sobě i tobě.
00:46:26 Nedovedu ti to v této chvíli vysvětlit
00:46:30 a nebylo by to také nic platné, protože bys to nepochopil.
00:47:00 Jiří...
00:47:08 To nic není, to bude v pořádku.
00:47:13 Prosím tě, ty kufry nech.
00:47:16 Já uložím Irenu a pak je odnesu.
00:47:19 Ty ani nevíš, jak jsem šťastný.
00:47:31 Tak pojď, Irenko.
00:47:50 Profesor Hrabák, hlavní referát ve Smokovci...
00:48:00 -Tati...
-Co chceš?
00:48:04 Máma se nevrátí, kluci to říkali.
00:48:07 Prosím tě, a co říkali kluci?
00:48:10 Že od tebe... ...že od nás odešla.
00:48:16 Petře, nesmíš věřit všemu, co říkají kluci.
00:48:23 Tak proč mě tolik líbala a plakala?
00:48:26 -Irena se taky nevrátí?
-Irena se vrátí.
00:48:34 Běž do školy, je nejvyšší čas.
00:48:37 Všichni se na mě tak divně dívají.
00:48:40 A paní učitelka mě pořád hladí po vlasech.
00:48:43 -Je mi to protivný.
-Petře, prosím tě...
00:48:46 Copak? Petře, prosím tě,
00:48:49 přece bys nebrečel, takovej velkej kluk...
00:48:52 Nehlaďte mě, já nechci, abyste mě hladila!
00:48:55 Petře, prosím tě, uklidni se. Běž do školy, běž.
00:49:07 Takhle to dopadá, když táta s mámou ztratí rozum.
00:49:14 Do toho se nepleť.
00:49:20 Tak já doufám, že tam máš všechno. Snad jsem na nic nezapomněla.
00:49:25 Škoda, že nemůžeš jet se mnou. Bude se mi po tobě stýskat.
00:49:30 Ten týden nám uteče.
00:49:32 Ty budeš mít práce nad hlavu, já zase svoje starosti.
00:49:35 Irenko, pojď jíst!
00:49:37 Jaké starosti?
00:49:40 Musím si přece vyřídit svoje věci v zaměstnání, ne?
00:49:44 A taky se chci pokusit o dohodu s Arnoštem.
00:49:47 Radí mi to advokát.
00:49:49 Tak pojď, hezky si sedni a vezmi si chlebíček.
00:49:56 Irenko, co ti mám přivézt ze Slovenska?
00:49:59 Nic, my pojedeme domů za Petrem a za tátou.
00:50:03 Mami, že pojedeme domů?
00:50:08 Jistě, podíváme se za nimi, to ano.
00:50:11 ZVONEK
00:50:16 To jste vy, paní Řeháková, pojďte dál.
00:50:19 -Tak já si jdu pro Irenku.
-To jste hodná.
00:50:22 -Dobrý den.
-Dobrý den.
00:50:25 Irenko, ty jsi ještě nedojedla?
00:50:28 Olinka už čeká, tak pospíchej, půjdeme nakupovat.
00:50:31 Tady pro vás nechal listonoš nějakou poštu, pane profesore,
00:50:35 a pro vás tenhle balíček.
00:50:38 Tak co, ty nebudeš papat?
00:50:40 Kdepak, k jídlu ji nepřinutím, to je marné.
00:50:43 Radši jí vezměte ten chleba s sebou.
00:50:46 Vrátíme se před polednem, půjdu s nimi na hřiště.
00:50:49 Tak zatím na shledanou.
00:50:51 Děkuju vám, paní Řeháková, jste moc hodná.
00:50:55 Tak to vidíš, adresát nepřijímá.
00:50:59 Poslala jsem Petrovi nějaké hračky.
00:51:02 Já jsem to věděla, tohle bude těžká dohoda.
00:51:06 Musíš se o to pokusit.
00:51:10 Měla bys s tím počkat, až se vrátím,
00:51:13 já bych tam jel s tebou.
00:51:15 Ne, tohle je jenom moje věc,
00:51:18 s tím ty mně pomoct nemůžeš.
00:51:20 A přitom by lidské záležitosti byly v podstatě prosté,
00:51:24 stačilo by na to jenom trochu zdravého rozumu a dobré vůle.
00:51:30 HOUKÁ AUTO
00:51:32 No, už tady máš vůz.
00:52:07 -Irenko!
-Tati!
00:52:11 Irenko...
00:52:13 Prosím vás, pane, dejte mi to dítě.
00:52:16 Já jsem doktor Zeman, její otec.
00:52:18 Tatínku, pojedeme domů za Petrem? A počkáme na mámu?
00:52:22 -Nebudeme čekat, pojedeme hned.
-A máma přijede za námi?
00:52:27 Proboha, pane doktore, kam ji chcete vézt?
00:52:30 Já mám to dítě na opatrování.
00:52:32 Ženská, hleďte si svého. Jdeme.
00:52:59 -Prosím tě, máš chvíli čas?
-Co chceš?
00:53:02 Potřebuju s tebou mluvit, dokud tu nejsou děti.
00:53:06 -O čem?
-O čem? O sobě.
00:53:10 Tak prosím.
00:53:14 Podívej se, lidi mají oči všude, stejně vědí co a jak.
00:53:18 Já jsem ti chtěla jenom říct,
00:53:20 že se mně včera večer správcová ptala,
00:53:24 kdy se budu stěhovat.
00:53:26 No a co?
00:53:29 Tak jsi řekla, že se stěhovat nebudeš.
00:53:33 Víš přece dobře, že se rozvádět nechci.
00:53:36 Jenomže správcová mi hned nato řekla,
00:53:39 že tvoje žena podala žalobu o rozvod.
00:53:42 -Marta?
-Je ve městě.
00:53:44 -Kdo?
-Tvá žena.
00:53:46 -Jak to víš?
-Říkal mi to provizor.
00:53:49 Byla v lékárně, do práce už se nevrátí.
00:53:52 Přijde za tebou, aby se s tebou dohodla.
00:53:55 O čem se chce se mnou dohadovat?
00:54:00 Kde jsou děti? Nesmí se s nimi potkat.
00:54:03 -Jsou na zahradě.
-Běž s nimi na procházku.
00:54:07 Ne, počkej, vezmi je k sobě do bytu
00:54:10 a nevycházej, dokud se pro vás nevrátím.
00:54:14 Prosím tě, co tím sleduješ?
00:54:17 -To je moje věc.
-Ano?
00:54:20 Když je to jen tvá věc, tak mě do toho nezatahuj.
00:54:24 Počkej...
00:54:26 Jestli přijede, chci s ní mluvit sám.
00:54:29 Chceš ji přemluvit, aby se k tobě vrátila?
00:54:33 Buď se vrátí, nebo toho bude litovat.
00:54:39 Já si stejně myslím, že při rozvodu dostane děti ona.
00:54:43 Můžeš to protahovat jak dlouho chceš,
00:54:46 ale co tím získáš?
00:54:48 Nic. Ale dělej si, co chceš.
00:55:55 -Tak ses vrátila?
-Přijela jsem za dětmi.
00:56:01 Pojď dál, jsi doma.
00:56:06 -Kde jsou?
-Běhají někde venku.
00:56:11 Prosím tě, mohl bys je zavolat?
00:56:14 Přijela jsi jenom za nimi?
00:56:17 -Ne, chci se domluvit i s tebou.
-Prosím.
00:56:21 Chtěl bych ti jenom říct,
00:56:24 že se můžeš sem kdykoli vrátit.
00:56:29 Prosím tě, Arnošte, promluvme si o tom všem v klidu.
00:56:33 Nejde přece jenom o nás, jde o děti.
00:56:36 Ano, samozřejmě, souhlasím.
00:56:40 Dej mi s sebou Irenku, je ještě malá.
00:56:44 Ale proč? Její domov je přece tady.
00:56:47 Já jsem ti ji nevzal.
00:56:50 A nepotřebuje tě jenom ona, potřebuje tě taky Petr.
00:56:56 -A tys je přece opustila.
-To není pravda!
00:56:59 Tebe ano, tobě jsem ublížila, to já uznávám.
00:57:07 Marto, já na všecko zapomenu.
00:57:15 Každý z nás má právo na slabou chvilku.
00:57:20 Já to vím. Začněme znova.
00:57:25 Arnošte, ty mně vůbec nerozumíš.
00:57:28 Já se přece k tobě vrátit nemůžu, nikam by to nevedlo.
00:57:31 -Já od tebe vůbec nic nechci...
-Ano, nic.
00:57:35 Nic, jenom děti. Ale jsou to taky moje děti.
00:57:38 A tobě nic nebránilo, abys zůstala s nimi.
00:57:41 A jak bychom spolu takhle žili dál?
00:57:44 Komu by to prospělo? Dětem nejmíň.
00:57:46 Já ti slibuju, že je uvidíš, kdykoli budeš chtít.
00:57:50 Tak dost!
00:57:52 Jsou to moje děti. Neuvidíš je ani dnes, ani jindy.
00:57:55 To přece nemůžeš udělat!
00:57:58 -Mami!
-Péťo!
00:58:01 -Ty moje zlato...
-Utekl jsem Balejové.
00:58:04 Já ji nechci, nechci, aby tady byla,
00:58:07 aby u nás spala.
00:58:09 -Petře, pojď.
-Ne, prosím tě, ne!
00:58:12 Mami!
00:58:16 Arnošte, to jsi opravdu tak surový?
00:58:19 Okamžitě odejdi.
00:58:21 Petříčku, neplač, já si pro tebe přijdu!
00:58:25 Tohle ti nikdy nezapomenu.
00:58:55 Mami, počkej na mě!
00:58:58 Proboha, Petře, ne! Petříku!
00:59:01 Ne!
00:59:14 Ježíšikriste...
00:59:21 Nejsem chirurg.
00:59:23 Levá noha, fraktura kotníku. Ošklivá.
00:59:28 Pravá je o něco lepší.
00:59:34 Mají strach, že se to třeba vůbec nepodaří spravit.
00:59:39 -Že by mohl...
-Chirurgie dneska dělá divy.
00:59:45 -Je to všechno moje vina.
-Moje taky.
00:59:49 Nepředpokládal jsem, že to bude všechno tak těžké.
00:59:53 Jiří, já už si nejsem vůbec ničím jistá.
00:59:59 A nejmíň sama sebou.
01:00:01 Já jsem si myslel, že alespoň jednou v životě
01:00:04 mám právo poznat, co je to štěstí.
01:00:10 -Co budeme dělat?
-Musíš se rozhodnout sama.
01:00:16 Jestli tomu dobře rozumím,
01:00:18 máš pořád ještě možnost se tam vrátit.
01:00:22 Nevím, co bude se mnou, ale říct jsem ti to musel.
01:00:26 Je to moje povinnost.
01:00:28 Mluvila jsem s advokátem, je to všechno strašně složité.
01:00:32 Při rozvodu může soud děti přiřknout mně,
01:00:36 ale za určitých okolností by je taky mohl dostat Arnošt.
01:00:40 Já si vůbec neumím představit, že bych mohla žít bez dětí.
01:00:47 Kdybych ti mohl s klidným svědomím říct
01:00:51 buď silná, zůstaň u mě, čas všechno spraví...
01:00:55 A proč mi to nemůžeš říct?
01:00:59 Ne, prosím tě, na to teď nemysli.
01:01:03 Já na to nemyslím.
01:01:07 No, už je čas. Zavolám ti večer.
01:01:13 -Přespím u Karly.
-Ano, zavolej.
01:02:11 Máš, co jsi chtěl.
01:02:14 Ano, samozřejmě, mám, co jsem chtěl.
01:02:19 -Já mám čisté svědomí.
-Ale jdi...
01:02:28 A co bys na mém místě dělala ty?
01:02:34 Přistoupila bych na tu dohodu.
01:02:37 Ona přece nic jiného po tobě nechce, jen děti.
01:02:40 Jen děti... Ano, jen děti.
01:02:46 -Ne, je to její vina.
-A děti nesou důsledky.
01:02:54 -Počkej.
-Poraď si, jak umíš.
01:02:57 Ale prosím tě, uvědom si,
01:03:00 že myslíš jen na to, jak se pomstít.
01:03:03 To přece není pravda.
01:03:09 Zůstaň tady. Děti tě budou potřebovat.
01:03:20 Zůstanu s tebou.
01:03:25 Ale zavolej advokáta,
01:03:27 že přistupuješ na podmínky, které navrhuje tvoje žena.
01:03:34 -Na to je dost času.
-Není.
01:03:49 Advokátní poradna?
01:03:51 Doktor Zeman. Prosím doktora Vítka.
01:03:55 Zeman, buď zdráv. Můžu ještě dnes k tobě přijít?
01:04:00 Rozhodl jsem se to skoncovat.
01:04:03 Řekni jejímu advokátovi, že souhlasím s rozvodem.
01:04:08 Ano, za podmínek, které oni navrhují.
01:04:15 Dobře. Přijdu ještě dnes.
01:04:33 Je po těžkém otřesu mozku, po dosti těžké operaci,
01:04:37 a navíc je to nesmírně citlivý chlapec.
01:04:40 Operace se povedla, ale i nepatrné rozrušení
01:04:43 by mohlo být pro chlapce nebezpečné.
01:04:45 Jeho otce sem ale přesto pouštíte, kdykoli si vzpomene, že?
01:04:49 To je pravda, ale pochopte, že jsou mi známy okolnosti,
01:04:53 za kterých k tomu všemu došlo.
01:04:56 A váš muž, kolega Zeman, mě před vámi varoval.
01:04:59 Copak vy ani jako lékař nechápete, že mě to dítě potřebuje,
01:05:02 že bude klidnější, když mě uvidí?
01:05:05 Mě můžete odsuzovat, ale nesmíte se mstít na dítěti.
01:05:08 Promiňte, ale takové nařčení rozhodně odmítám.
01:05:11 Prosím, paní magistro, na vaši odpovědnost.
01:05:39 Péťulko, ty můj blázínku...
01:05:45 Co tě to napadlo?
01:05:49 Já jsem měl strach, že mi odejdeš.
01:05:54 Ty ses vrátila?
01:05:57 Ano, miláčku, jsem u tebe.
01:06:01 -Zůstaneš u mě?
-To víš, že zůstanu.
01:06:07 Zůstaneš u nás? S tátou a s Irenou?
01:06:14 Ano, zůstanu.
01:06:18 A všechno bude jako dřív.
01:06:22 Ano, miláčku, všechno bude jako dřív.
01:06:28 Musíš hezky spát a být úplně klidný, víš?
01:06:33 Pan primář mě pustil jenom na chviličku.
01:06:37 Já zase zítra přijdu.
01:06:40 -Mami...
-Ano?
01:06:44 Já jsem tak rád.
01:07:05 Tak prosím, pane profesore.
01:07:08 Čtvrtníčku, prosím vás,
01:07:11 ještě než odjedete domů, uvařte mi čaj, ano?
01:07:15 -Ano.
-Ale silný.
01:07:18 -Copak, pane profesore?
-Dneska je nějak dusno, ne?
01:07:23 No... Hned to bude.
01:07:26 Děkuju.
01:07:35 ZVONÍ TELEFON
01:07:45 Ano. Ano, u telefonu.
01:07:49 Čekám.
01:07:53 Marto! Konečně...
01:07:57 Nemohl jsem se dočkat.
01:08:05 Ty ses už rozhodla...
01:08:09 Jiří, já jinak nemohu, alespoň teď ne.
01:08:14 Slíbila jsem Petrovi, že se vrátím.
01:08:19 Musela jsem mu to slíbit.
01:08:22 Jiří, kdybys ho viděl, tak bys to pochopil.
01:08:29 Ne, to si nedovedu představit,
01:08:32 já si teď nedovedu představit vůbec nic.
01:08:38 Co říkáš, Jiří? Jiří, já ti nerozumím.
01:08:43 Jiří!
01:08:47 Já si to nedovedu představit...
01:09:01 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Všední ráno. Manželé Zemanovi spěchají do práce. Přichází paní Balejová (K. Slunéčková), která hlídá děti a pomáhá v domácnosti. Desáté výročí manželství připomene Martě (I. Kačírková) manželovu nevěru, kterou mu už sice odpustila, ale rozhodně na ni nezapomněla. K Arnoštovi (R. Brzobohatý) už necítí nic. Zůstali spolu hlavně kvůli dětem. Z Prahy přijede prof. Hrabák (K. Šebesta), aby prohlédl jejího syna, protože existuje podezření, že se nakazil nebezpečným virem. Počáteční vděčnost se mění v hluboký milostný cit a Marta pocítí znovu touhu po lásce…