Za tohle všechno se jednou pomstím… Eduard Cupák jako Jindřich Parent v dramatizaci povídky G. de Maupassanta (1971). Dále hrají: K. Fialová, P. Kostka, M. Vášová, J. Petrovická, I. Pokorný a další. Scénář J. Z. Novák. Kamera A. Navara. Režie J. Novotný
00:02:41 -Mám ty stolky nechat venku i přes noc? -Kdepak.
00:02:46 Někdo by je mohl zas rozházet po ulici. Dej je sem.
00:02:56 -Já toho dědka už vyhodím.
-To bys tomu dal.
00:03:01 To je náš nejlepší zákazník. Nejstálejší.
00:03:05 Chodí sem celých dvacet let, každodenně, v létě i v zimě.
00:03:11 -A vždy tu usne?
-Poslední dobou skoro vždycky.
00:03:16 -I po obědě usnul.
-Čtyři piva v horku.
00:03:20 Když je hezky, chodí odpoledne do parku.
00:03:24 A před večeří se vrací.
00:03:26 To místo mu rezervuj. Vidí odtud na dětské hřiště.
00:03:31 Jen kvůli tomu hřišti si oblíbil moji kavárnu.
00:03:36 Po večeři cucá tu svou karafu koňaku, až mu hlava padne na prsa.
00:03:43 -Dnes vycucal ještě dvě skleničky navíc. -Já vím.
00:03:48 Odejde po svých, za to ručím.
00:03:51 Spát chodí domů. Ale jenom spát, chudák.
00:03:55 Zameť kuchyň a můžeš jít. O toho spáče se postarám sama.
00:04:01 -Myslel jsem, že to nechám na ráno.
-Udělej to teď.
00:04:16 Pane Parente.
00:04:19 Zavíráme, pane Parente.
00:04:28 Zase jsem tu zbyl poslední, co? To mě mrzí, paní Zoe.
00:04:33 -Nebýt mě, mohla jste už být dávno v posteli. -Kdepak.
00:04:39 -Ještě jsem nespočítala kasu.
-To říkáte vždycky,
00:04:43 když já tu takhle... Jste na mě tak hodná, paní Zoe.
00:04:50 Až moc, pane Parente.
00:04:53 Kdybych byla přísnější,
00:04:55 snad byste mě poslechl a začal o sebe trochu dbát.
00:05:01 Prosím, a já jsem si dnes zrovna koupil nový klobouk.
00:05:06 -Nevšimla jste si? -Ale všimla. Moc vám sluší, pane Parente.
00:05:13 Všimla jsem si také, jak vám roste bříško
00:05:17 a jakou máte nezdravou barvu.
00:05:20 Podívejte se někdy do zrcadla.
00:05:24 To mám na mysli, když říkám, že o sebe nedbáte.
00:05:29 -Vám chybí pohyb na čerstvém vzduchu. -Pohyb?
00:05:34 -Chodím denně do parku, paní Zoe.
-Tomu říkáte pohyb?
00:05:39 Sedět na lavičce u dětského hřiště a dívat se,
00:05:44 jak děti dělají bábovičky? Prosím vás.
00:05:49 Já vím, já vím.
00:05:54 Pane Parente, vy potřebujete ven z Paříže.
00:05:58 -Do lesů, k vodě...
-Ale ne.
00:06:01 Co já bych za to dala, kdybych mohla opustit tady tu svou klec.
00:06:08 Projít se po loukách, natáhnout do trávy.
00:06:12 Koukat do nebe, které není plné kouře z komínů.
00:06:18 Na takovém venkově to musí být hezké.
00:06:23 -Ale kodrcat se tam vlakem, paní Zoe? -Ale jděte.
00:06:28 Můžete si vzít drožku. Vám na nějakém tom franku nezáleží.
00:06:34 Pane Parente, vyjeďte si někam k Seině.
00:06:38 Hned zítra, zítra je neděle.
00:06:41 Prosím vás. Mně k vůli, ano?
00:06:44 Že jsem na vás tak hodná, jak říkáte.
00:06:48 -Vy mě tu už nechcete, paní Zoe.
-Vy blázínku.
00:06:53 Vy sám víte, jak ráda vás tu vidím, ale potřebujete čerstvý vzduch.
00:07:00 V pondělí mi povíte, jaké to bylo, ano?
00:07:04 Jaké jste viděl ptáky nad řekou, jaké kytičky...
00:07:09 Jakou rybu jste měl k obědu... Určitě si dejte rybu.
00:07:14 -Dejte si čerstvě ulovenou štičku.
-Štičku.
00:07:18 -Ta vám přijde k chuti.
-Jak myslíte, paní Zoe.
00:07:24 Jenom kvůli vám.
00:07:29 Jednou vytáhnete paty kvůli mně a příště pojedete kvůli sobě.
00:07:39 No nevím, nevím.
00:07:42 Tady je moje útrata, paní Zoe.
00:07:46 Dnes jsem měl o dva koňaky víc.
00:07:52 Já vím, pane Parente, děkuji.
00:07:56 -Mám zhasnout, paní šéfová?
-Ne, mám ještě práci, jdi.
00:08:02 -Tak dobrou noc.
-Dobrou noc, Ludvíku.
00:08:20 Přeji vám šťastnou cestu, pane Parente.
00:08:24 -Aha.
-Šťastnou cestu.
00:08:32 Dobrou noc.
00:08:36 Bože můj, jaký vy jste mohl mít život, pane Parente?
00:08:42 Mohl jste si jezdit po světě, vidět cizí města.
00:08:47 Za moře jste se mohl podívat. A zatím...
00:08:53 A zatím od koňaku ke koňaku, já vím.
00:08:59 -Dobrou noc.
-Dobrou noc, pane Parente.
00:09:04 Pane Parente, zase jste tu málem nechal tu podobenku.
00:09:21 Za tohle všechno se pomstím.
00:09:29 -Jednou se za všechno pomstím.
-Ale jděte.
00:09:34 Copak vy byste to dokázal?
00:10:11 Děkuji, pane. Tak ve čtyři.
00:11:38 Tady máme stůl.
00:11:43 Podívám se dozadu, jestli tam něco nebude.
00:12:06 -Dobrý den, pán bude obědvat?
-Až později.
00:12:14 -Promiňte, raději sem.
-Prosím.
00:12:18 Dal bych si koňak, ale prvotřídní.
00:12:21 U nás podáváme pouze prvotřídní věci, pane.
00:12:27 Pavle honem, uvolnil se stůl.
00:12:31 Dovolte, my tu byli dřív. Číšník!
00:12:47 Slepičí bujón, pečenou kachnu a ten pudink.
00:12:53 Prosím.
00:13:14 Tady je váš koňak, pane.
00:13:21 -Přejete si ještě jeden, prosím?
-Ano, dvojitý.
00:13:40 DĚTSKÝ KŘIK NA HŘIŠTI.
00:15:51 Duc do Jiříčka.
00:15:55 -Jak to vypadáš?
-Hrál si na písku.
00:15:59 -Ať ho Marie pořádně umyje.
-Ano. Marie! -Ano?
00:16:06 -Pěkně vítám.
-Že ho vykoupeš?
00:16:12 Něco moc dobrého jsem uvařila.
00:16:15 Paní už je doma?
00:16:18 Ještě není sedm. Copak se někdy vrátila takhle brzo?
00:16:27 Aspoň se převléknu, trochu jsem se zpotil.
00:16:31 -Koukám, že z milostpána jen leje.
-Je tam horko.
00:16:36 A milostpán celou cestu z parku chvátal, aby byl včas u večeře.
00:16:42 Starej se raději o večeři, Julie.
00:16:46 Na tu je dost času. Už s tím počítám, že paní nepřijde přesně.
00:16:53 Už na sedmou večeři nechystám.
00:16:56 Musela bych ji bůhví kolikrát ohřívat.
00:17:00 -Převléknu se.
-Chystám večeři na půl osmou.
00:17:05 A stejně ji budu muset přihřívat.
00:17:08 Já být na milostpánově místě, tak už si dupnu.
00:17:16 Bože můj.
00:18:21 Tady je váš koňak, pane.
00:18:26 Dvojitý koňak.
00:18:58 Milostpán je tu potmě.
00:19:03 -Je osm pryč.
-Cože?
00:19:09 Na mou duši. To by se měl Jiříček napapat.
00:19:16 Čtyřleté dítě bude papat v osm, a půjde spát s plným žaludkem?
00:19:23 -To mu můžete rovnou chystat rakvičku. -Jak můžeš?
00:19:28 Takové mrně musí večeřet nejpozději v sedm.
00:19:32 Ale to má matku ještě bůhví kde.
00:19:35 Kdyby Jiříčkovo jídlo záleželo na ní, nebude snad jíst vůbec.
00:19:42 -Jak to mluvíš o své paní?
-Pravdu.
00:19:45 -Je to hrůza, jaká je máma...
-Zakazuji ti tak mluvit!
00:19:51 Prosím, vy jste milostpán.
00:19:56 Milostpán může staré služce nařizovat,
00:20:00 milostpán může na starou služku i křičet.
00:20:04 I když ho ta stará služka vypiplala.
00:20:07 -Co ta Jiříčkova večeře?
-Jiříček jedl v sedm.
00:20:12 K tomu nepotřebuji nařizování.
00:20:16 Ani nepotřebuji čekat, až se milostpaní vrátí.
00:20:21 Stejně tady prostírám úplně zbytečně.
00:20:32 -Pane Jindřichu!
-Stalo se něco?
00:20:37 Milostpane, dosloužila jsem vaší matce do posledního vydechnutí.
00:20:44 O vás se starám celých dvacet pět let.
00:20:49 Od chvíle, kdy jste se narodil.
00:20:53 Nikdy jste si na mě nemohl stěžovat,
00:20:56 vždyť já vám nesloužila pro peníze,
00:21:00 -ale z oddanosti k rodině.
-Já to vím.
00:21:05 Nikdy jsem vás neošidila, nikdy jsem vám nezalhala.
00:21:11 Jenom jsem, k tomu se musím přiznat,
00:21:15 jenom jsem poslední dobou k určitým věcem mlčela.
00:21:20 -Ale to proto, že vás mám ráda.
-Já tebe také, Julie.
00:21:26 -Ale teď už mlčet nemohu.
-Prosím tě, Julie.
00:21:30 Zalkla bych se, kdybych dál mlčela.
00:21:34 Nejsem žalobníček, ale milostpán potřebuje,
00:21:38 aby mu někdo otevřel oči.
00:21:42 To panino toulání, to jak chodí věčně pozdě,
00:21:47 to má moc ošklivý důvod, milostpane.
00:21:51 Julie!
00:21:54 -Ty nemáš Valerii ráda.
-To není pravda.
00:21:58 -Ona se k tobě nechová vždy nejlépe. -To je jiná.
00:22:03 Ale nevymýšlej si proti ní lži.
00:22:07 Vymýšlet? Panenko dobrotivá, v okolí si o tom cvrlikají vrabci.
00:22:16 A já si prý vymýšlím!
00:22:20 Rozhodla jsem se, že konečně promluvím
00:22:24 a tak řeknu všechno, milostpane.
00:22:27 Paní vás podvádí, milostpane.
00:22:35 -Co to? Co tě to napadlo, Julie?
-Už dávno vás podvádí.
00:22:44 S panem Limousinem, vaším přítelem.
00:22:48 -Musela jsi se zbláznit.
-Já? To paní z vás dělá blázna.
00:22:57 -Tady v tomhle bytě se s panem Limousinem cukruje. -Ne!
00:23:03 -To není pravda! -Je.
-Nevěřím.
00:23:06 -Trvá to dlouho. Celých pět let, co je milostpán ženatý. -Dost!
00:23:13 Proč si milostpán myslí, že si ho milostpaní vzala?
00:23:18 Jenom pro peníze, protože jste zdědil po tatínkovi rentu.
00:23:25 -Jinak by si vzala pana Limousina, toho má ráda. -To jsou lži.
00:23:33 -Někdo ti napovídal spoustu lží.
-Já mám vlastní dobré oči.
00:23:40 Jen ať si milostpán vzpomene, jak to bylo s jeho svatbou.
00:23:46 Jak byl milostpán celý pryč, když mu paní řekla, že si ho vezme.
00:23:53 Myslel si, že z toho nerozlučného trojlístku jsou páreček ti dva.
00:24:00 A tak to bylo. Ale fešák pan Limousin neměl ani vindru.
00:24:07 A dobrák pan Parent měl peníze.
00:24:10 Tak došlo ke svatbě s tím nepravým.
00:24:16 Proto pro vás milostpaní nemá dobré slůvko.
00:24:20 -Utrhuje se na vás.
-Nech toho! -A ztrpčuje vám život.
00:24:27 -Říkáš to jen proto, abys Valerii pošpinila, že? -Nemůžu ji pošpinit.
00:24:34 -Pošpinila se sama.
-Mlč, už!
00:24:38 -Milostpane, nechcete to vidět!
-Mlč nebo tě zabiju! -Au!
00:24:47 To milostpán může, ale tím tu pravdu ze světa nesprovodí.
00:24:54 Paní je mu nevěrná.
00:25:02 Táhni z mého domu.
00:25:06 Ať tě tu nevidím.
00:25:10 -Seber si věci a táhni.
-Co to povídáte?
00:25:17 -Všechno je to sprostá lež!
-Já si nic nevymýšlím.
00:25:22 Ježíši Kriste, to snad není možné.
00:25:36 To se ví, že půjdu.
00:25:39 Nebudu přece u člověka,
00:25:42 který, za vše, co jsem pro něj udělala, takhle se mnou zachází.
00:25:55 Do lhářek si nadávat nenechám.
00:26:11 Milostpán se může přesvědčit, že žádná lhářka nejsem.
00:26:17 Stačí, když milostpán řekne, že musí pryč
00:26:21 a zase se nenápadně vrátí, aby o tom ti dva nevěděli.
00:26:27 A přesvědčí se, jestli jsem nějaká lhářka nebo ne.
00:26:32 Pak mě milostpán odprosí, ale jen v duchu, protože já tu už nebudu.
00:26:43 Za půl hodinky už tady nebudu.
00:27:06 -Marie! -Prosím?
-Dej mi Jiříčka na chvilku.
00:27:11 -Chtěla jsem ho dát do postýlky.
-Půjde, ale teď mi ho dej.
00:27:17 Tati.
00:27:29 Naštěstí mám tebe, můj broučku.
00:27:33 Ty tátu taky potřebuješ, viď?
00:27:37 Kdo by se s námi mazlil, co? Kdo by s námi chodil do parku?
00:27:43 Kdo by nám dával pusinky?
00:27:50 Viď, že tátu taky potřebuješ?
00:28:30 Hledáte něco, pane?
00:28:34 Hledáte něco?
00:28:43 ZVONÍ ZVONEK.
00:28:51 -Marie, dej Jiříčka spát.
-Jdu otevřít.
00:28:55 Dej ho spát, otevřu sám. Běž.
00:28:58 -Řekni dobrou noc.
-Dobrou noc.
00:29:04 NALÉHAVÉ ZVONĚNÍ.
00:29:12 Buď zdráv, Jindřichu.
00:29:16 Odkdy chodíš otvírat ty? Ptám se, kde je Julie?
00:29:25 -Pryč.
-Tak proč neotevřela Marie?
00:29:29 -Ta o tom ještě neví? -Co?
-Že je Julie pryč.
00:29:36 -Kam šla? Někam jsi ji poslal?
-Vlastně ano.
00:29:43 -Dal jsem jí výpověď.
-Julii? No ne!
00:29:49 Ty jsi dal výpověď své draze milované Julii?
00:29:53 -Byla drzá. -To byla vždy, ale ty jsi ji hájil.
00:29:58 Ta musela vyvádět, když jsi s ní konečně vyrazil dveře.
00:30:04 -Vyjádřila se velice nepěkně o tobě. -Ale?
00:30:12 -A copak Julie říkala?
-Ani se mi to nechce opakovat.
00:30:23 Co říkala ta bába?
00:30:25 -Nechtěj to vědět, Valerie.
-Ale já to chci vědět.
00:30:32 -Litovala mě, že mám takovou ženu.
-Tak? -Prosím tě.
00:30:37 -Jakou ženu? -Která se nestará o domácnost, o dítě.
00:30:42 -Ženu, která chodí pozdě domů.
-Co povídáš?
00:30:47 -Já chodím pozdě domů?
-To neříká Jindřich.
00:30:51 Jen opakuji, co říkala Julie, proto jsem ji vyhodil.
00:30:57 Vy jste nevečeřeli?
00:31:00 -Jiříček se napapal nahoře.
-A proč ty jsi se nenapapal?
00:31:10 -Čekal jsem na tebe, miláčku.
-Hm.
00:31:22 Dovolíš?
00:31:25 Čekat po sedmé je přece pitomost.
00:31:29 Sháněla jsem ty nové potahy do kuchyně,
00:31:33 tedy do ložnice na křesla... Nikde se mi dlouho nic nelíbilo.
00:31:41 -A objevila jsi to, co jsi hledala?
-Vůbec ne, spěchala jsem domů.
00:31:49 A na bulváru St. Germain jsem potkala Pavla.
00:31:54 Šel jsem právě sem.
00:31:57 Taky jsem se dnes zdržel, kamaráde.
00:32:01 Nemohu za to, to víš.
00:32:04 -Neposadíš se?
-Bylo už sedm pryč.
00:32:08 Bylo nám jasné, že tu nebudeme včas.
00:32:11 Požádala jsem Pavla, aby se se mnou najedl.
00:32:16 Měla jsem hlad a nemohla jsem jít sama, že?
00:32:20 -Měli jsme polévku a půl kuřete.
-Udělali jste dobře.
00:32:25 -Já vám nic nevyčítám.
-No prosím.
00:32:29 Co by jsi nám mohl vyčítat?
00:32:32 -Nedělám aféru z toho zpoždění, miláčku. -Zpoždění?
00:32:37 -Byla jsem snad pryč celou noc?
-Nic takového neříkám.
00:32:45 Ale přijít na večeři místo v sedm v půl deváté, to je zpoždění.
00:32:51 -To přece zpoždění je. -To je.
-No tak to je zpoždění.
00:33:01 -Už jsem ti to vysvětlila.
-Ovšem, ano. Já to také chápu.
00:33:08 Ale ty pochop, Valerie, že Jiříček má papat přesně v sedm.
00:33:14 -A bez Julie by...
-Už o té bábě zatracené nemluv!
00:33:19 Ta se mě něco naotravovala, potvora jedna mizerná.
00:33:25 Ta mně vypila krve. A ty jsi mlčel.
00:33:28 -Nepostavil jsi se na mou stranu.
-To není pravda, Valerie.
00:33:34 -Dnes jsem ji vyhodil...
-Dnes!
00:33:37 To mělo být dávno, vždyť jsi viděl, co si ke mně dovoluje.
00:33:43 Ale ty jsi bačkora.
00:33:45 -Ta baba si s tebou dělala, co chtěla. -Nebuď nespravedlivá.
00:33:51 Jindřich ti teď dokázal, že si dupnout umí.
00:33:58 -Tak mu tak nekřivdi.
-No, děkuji.
00:34:02 Nebudu se s ním otravovat a s tou jeho Julií také ne.
00:34:08 -Převléknu se k večeři. Mám hlad jako vlk. -Cože?
00:34:14 -Tomu se nedivím, to kuřátko bylo samá kost. -Ano.
00:34:28 -S ženskými je to někdy těžké, co?
-No...
00:34:33 Ona to Valerie tak zle nemyslela.
00:34:38 -Už se nemrač.
-Já se přece nemračím.
00:34:44 Nediv se jí. Julie jí šla opravdu na nervy.
00:34:49 S tou to nemohlo dělat dobrotu.
00:34:55 -Zakouříš si? -Děkuji.
-Promiň.
00:35:08 -Co se na mě tak díváš?
-Promiň, jen jsem se tak zamyslel.
00:35:17 Musím sehnat přece novou služku.
00:35:23 -Hned se po nějaké půjdu podívat.
-Teď?
00:35:27 -Kde chceš večer shánět služku?
-V parku.
00:35:31 V parku, kam chodím s Jiříčkem,
00:35:35 sedává jeden člověk, který má zprostředkovatelnu.
00:35:42 -Vím, kde bydlí. Zajdu k němu.
-To může počkat do zítřka, ne?
00:35:49 -Co může počkat do zítřka?
-Půjdu sehnat náhradu za Julii.
00:35:55 -Já říkám, že je dnes už pozdě.
-Jen ať jde.
00:36:00 Bez kuchařky být nemůžeme.
00:36:03 -Jdi, když myslíš. My se s Pavlem zatím navečeříme. -Ovšem, ale...
00:36:09 Tak na shledanou.
00:36:16 Možná, že se vrátím trochu pozdě.
00:36:22 -Ten člověk bydlí daleko.
-Jaký člověk?
00:36:27 Pavel ti to řekne.
00:36:31 -Dobrou noc. -Dobrou.
00:36:46 BOUCHNE DVEŘMI.
00:36:52 Co tě to popadlo, prosím tě,
00:36:55 že se ho v poslední době stále zastáváš?
00:36:59 Nezastávám se ho stále.
00:37:01 Ale je nerozumné, urážet ho tak a ponižovat.
00:37:34 -Jednám s ním, jak si zasluhuje.
-Nejednáš.
00:37:38 Je to neškodný dobrák, věří nám a vůbec nás nepodezírá.
00:37:46 Nechává nám naprostou svobodu.
00:37:49 -A ty pro něj nemáš jediné dobré slovo. -Ty se ho bojíš, viď?
00:37:56 Nemluv nesmysly.
00:37:59 Jen nedovedu pochopit, proč ho aspoň nenecháš na pokoji.
00:38:07 -Nestačí ti, že ho podvádíš?
-Ty mně vyčítáš, že ho podvádím?
00:38:13 -Ty jsi dušička farizejská.
-Víš dobře, jak to myslím.
00:38:19 Nemůžu ho ani vystát. Nenávidím ho, protože si mě koupil.
00:38:27 -Zapomínáš, že jsi se mu ke koupi sama nabídla. -Co mi zbývalo?
00:38:33 Měla jsem trčet až do smrti v tátově hokynářství?
00:38:38 Nabídla jsem se mu, ale chtěla jsem tebe.
00:38:42 -Jen tebe. -Mě a pohodlí.
00:38:45 Či spíše pohodlí a mě.
00:38:50 Obojí máš, tak proč si toho nevážíš?
00:38:54 Proč děláš vše, abys nás o ten příjemný život připravila?
00:39:01 Copak nechápeš, že když budeš Jindřicha tak dráždit,
00:39:06 donutíš ho, aby se jednou jaksepatří zamyslel.
00:39:11 -Bojím se, jestli už to neudělal.
-Myslíš?
00:39:16 -Až na všechno jednou přijde...
-Prosím tě.
00:39:20 Ten nepřijde nikdy na nic. A to mě na něm dožírá nejvíc.
00:39:26 To, jak nám důvěřuje. On si myslí, že jsem jeho žena.
00:39:31 Někdy mám chuť zařvat mu do obličeje,
00:39:34 jestli vážně neví, že patřím Pavlovi?
00:39:46 -Ty! -Jindřichu!
-Pusť ho! Ty vrahu!
00:39:53 Jděte pryč! Oba dva jděte pryč.
00:39:56 -Ať vás tu nevidím.
-Jindřichu, to je nedorozumění.
00:40:01 Co mi chceš ještě říct? Všechno jsem viděl a slyšel.
00:40:08 Pomoz jí sbalit věci a jděte si oba, kam chcete.
00:40:13 -Ale tady se už neukazujte.
-Co koukáš? Půjdeme k tobě.
00:40:19 -To jsme vždy chtěli, ne?
-Ovšem, ale... -Jaképak ale?
00:40:24 Tvůj přítel poručil, tak poslechni.
00:40:28 Spakuj mi věci. Já si obleču Jiříčka.
00:40:32 Cože? Toho chlapce se ani nedotkneš.
00:40:38 Na toho se už nepodíváš. Ten zůstane u mě.
00:40:42 -Ty na něj nemáš žádné právo, ty...
-Mnohem větší než ty.
00:40:48 Já jsem jeho matka. To ty na něj nemáš žádné právo.
00:40:53 Jiříček je totiž Pavlovo dítě.
00:40:59 Ne... To není pravda, lžeš.
00:41:04 -Lžeš! Ty bezcitná nestydatá couro!
-Pusť!
00:41:09 To ví, kromě tebe, každý.
00:41:11 Lidem stačí, aby se na kluka jen koukli a vidí, že je Pavlův.
00:41:17 Můj a Pavlův. Tak si ho já a Pavel vezmeme.
00:41:22 To ty se na něj v životě nepodíváš, ty...
00:41:26 Ty blbče. Pojď Pavle.
00:42:25 Váš účet, pane.
00:42:34 Ano, tady. To je dobré.
00:42:37 Pane vrchní, zaplatím za tu společnost pod palmou.
00:42:42 Jsou to mí přátelé.
00:42:45 Dobře, pane. Zeptám se jich, co měli.
00:42:49 -Ne, bude to překvapení.
-Rozumím. Prosím, okamžik, pane.
00:42:57 -Co měl ten stůl vedle?
-Už je to sečteno.
00:43:05 -Účet, prosím.
-Okamžik, prosím.
00:43:14 Vřelé díky, pane. Přijďte nás opět navštívit.
00:43:22 -Účet, prosím.
-Okamžik.
00:43:27 -Prosím? -Účet.
-Už je zaplaceno. -Jak to?
00:43:32 Platil pán, který seděl u toho stolu, tam odchází.
00:44:31 Pane, vy jste prý v restauraci za nás zaplatil oběd.
00:44:36 Co vás to napadlo?
00:44:39 -To bylo nedorozumění, že?
-To nebylo nedorozumění.
00:44:44 -Jak jste si mohl... -Jeden oběd navíc, to už nehraje roli.
00:44:50 -Nemyslíte, milostivá?
-Oběd navíc?
00:44:54 -Nerozumím, pane...
-Jindřich.
00:44:59 -No přece Jindřich Parent.
-Ježíšmarjá.
00:45:04 Změnil jsem se, co? Ale vy také, nemyslete si.
00:45:09 -Nechte nás na pokoji. Zaplať mu.
-To máte tolik peněz?
00:45:15 -Jděte pryč.
-Zmizte! Bude to?
00:45:21 -Mladý pán už o mně nic neví, co?
-Jděte si svou cestou.
00:45:28 -Tady nemáte co dělat.
-Ale mám.
00:45:34 Mám. Musím ti něco povědět, Jiříčku.
00:45:38 -Odkud ví, jak se jmenuji?
-Odkud? Vím to lépe, než ty sám.
00:45:44 Řekli ti, že jsi Limousin, ale jsi Parent, po mně.
00:45:49 Nikdy jsem se s tvou matkou nerozvedl!
00:45:53 -Jindřichu, je to moc let.
-Moc let!
00:45:57 Vy jste už zapomněli, ale já ne.
00:46:01 -Ale já nezapomněl.
-Promiň, hned jsem tě nepoznala.
00:46:06 Vyndej sklenky. Býval jsi takový člověk.
00:46:12 -Dřív jsi o mně mluvívala jinak.
-Prosím tě, neříkej nic.
00:46:19 -Mlč, prosím.
-Dobrá. Řekni mu to sama.
00:46:28 -Jindřichu...
-Tak jen mu to řekni!
00:46:31 Řekni mu, že jsi pořád mojí ženou, podle jména.
00:46:36 Že jsem tě vyhodil, protože jsi měla milence. Jeho!
00:46:41 Řekni, že jsi si mě vzala pro peníze!
00:46:45 A podváděla mě ještě před svatbou! Jen mu to řekni!
00:46:51 Neposlouchej ho, pak ti to vysvětlím.
00:46:55 Vysvětli mu to hned! U toho chci být!
00:46:59 Zaraž ho! Byli jste takoví přátelé.
00:47:03 -Jindřichu... -Byli jsme přátelé.
-Jindřichu. -Byli.
00:47:09 O to víc mě bolelo, když jsem vás přistihl.
00:47:13 O tebe chlapče jsem se staral jenom já.
00:47:18 Já jsem si s tebou hrál, chodil do parku, já se s tebou mazlil.
00:47:25 Protože tvoje matka...
00:47:27 Teď se o tebe asi stará. Teď se o tebe asi starají oba.
00:47:33 Ale všechno, co mají, co ty máš na sobě,
00:47:37 výlety, hostiny, to je za moje peníze!
00:47:40 I ten oběd by platili z toho, co máte ode mě.
00:47:45 Je jedno, zda platím z té či tamté kapsy!
00:47:49 Vyrazil jsem je z domu,
00:47:51 ale nechat je umřít hlady, to jsem nedokázal.
00:47:56 Měl jsi strach, bál jsi se skandálu.
00:48:02 Ano, bál. Však jsem ani o rozvod nepožádal.
00:48:09 Každý rok jim posílám deset tisíc franků z důchodu.
00:48:17 To hlavně kvůli tobě, chlapče.
00:48:20 Aby ty jsi měl všechno, co potřebuješ.
00:48:25 Protože tebe jsem měl strašně rád.
00:48:31 Strašně, kdysi, když jsi ještě býval jejím...
00:48:39 -Nech toho, Jindřichu, nevíš, co děláš. -Vím.
00:48:45 Vím, Pavle. Vy dva jste mi zničili život.
00:48:50 Vy dva jste mě dokonale ochromili.
00:48:54 Vyprchal ze mě všechen zájem, radost i všechna ctižádost.
00:49:00 Posledních pár let žiji jen představou, že se pomstím.
00:49:05 -Ta chvíle teď přišla.
-Tak už jdi!
00:49:08 Už jsi se pomstil dost.
00:49:12 To byl jen úvod. Pomsta přijde až teď.
00:49:17 Dávej pozor, poslouchej dobře, chlapče.
00:49:24 Tvé matce nestačilo, že mě podváděla.
00:49:28 Chtěla mi ublížit ještě víc, když musela odejít.
00:49:33 Protože věděla, že ty jsi moje jediné štěstí,
00:49:37 náhle prohlásila, že nejsem tvým otcem!
00:49:42 Že jsi synem jejího milence!
00:49:45 Mluvila pravdu nebo lhala? Řekni nám to, Valerie!
00:49:49 Dojal jsem tamtoho mládence, co? Řekni nám to!
00:49:54 -Drž už hubu, ty blázne!
-Tak to řekni ty, jestli to víš!
00:50:03 Ona to sama neví!
00:50:07 Ona totiž tenkrát spala se mnou i s ním.
00:50:17 Nemůže to vědět.
00:50:34 O peníze nemějte starost.
00:50:39 Když jsem si vás vydržoval tolik let, budu vás klidně vydržovat dál.
00:51:28 Pane Parente.
00:51:32 Tak jste se vrátil?
00:51:37 Ano, vrátil jsem se.
00:51:44 Ale jste nějak unavený.
00:51:51 Ano, jsem trochu unavený.
00:51:58 To víte, člověk není zvyklý na víno.
00:52:02 Pojďte, posaďte se. Pojďte.
00:52:08 Děkuji vám.
00:52:21 Měl jsem raději zůstat tady.
00:52:29 Moc dobře jste mi neporadila, paní Zoe.
00:52:34 Ale už se odtud ani nehnu.
00:52:38 Už se nikdy odtud nehnu.
00:52:45 Koňak, paní Zoe. Dvojitý.
00:53:04 Dneska už po svých neodejde. Dneska už ne.
00:53:12 Chudák.
00:53:25 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Dramatizace povídky Guy de Maupassanta je příběhem dvou přátel (E. Cupák a P. Kostka), z nichž jeden odloudí druhému ženu (K. Fialová) a připraví ho i o milované dítě. Motiv pomsty provází pak celý život toho, co zůstal sám. Jeho společníkem v samotě je mu dlouhá léta jen sklenka koňaku a majitelka pařížské kavárny (J. Petrovická), která se pro něj trápí. Dobrou radou nakonec napomůže tomu, aby její štamgast dostal příležitost, na kterou celou tu dobu čekal – změní však jeho utrápený život k lepšímu? Inscenace se skvělými hereckými výkony z roku 1971 je dílem scenáristy J. Z. Nováka a režiséra J. Novotného.
