Don Juan

Režisér Jan Grossman, spolutvůrce slavné etapy Divadla Na zábradlí 60. let, se směl do tohoto divadla vrátit až v roce 1989. První inscenací, kterou se souborem divadla nastudoval, byla Molièrova tragikomedie Don Juan, která na půdorysu starého příběhu o potrestaném bezbožníkovi zrcadlí morální stav společnosti, kde lež a přetvářka jsou vydávány za pravdu a poctivost.

Dona Juana láká pouze proces svádění a dobývání, ta cesta ke kýženému výsledku: když se ale vítězství dostaví, přichází nuda. Tak jej povaha nutí neustále ženy dobývat, opouštět, být zamilován, ženit se a prchat. Don Juan v nic nevěří, ani v Boha ne, věří jen, že dvě a dvě jsou čtyři. A dospěje k poznání, že s upřímností nikam nedojde. Naopak, svět mu bude padat k nohám, když se bude přetvařovat a farizejsky slibovat to, co chtějí všichni slyšet. Neboť pokrytcům je všechno dovoleno. „Doba je zkažená a jiná nebude hned tak k mání…“ říká Juan. Divadelní pojetí režiséra J. Grossmana tak svým nadčasovým myšlenkovým potenciálem rezonuje i v naší současnosti.

Titulní role se stala na dlouhou dobu největším hereckým počinem Jiřího Bartošky na divadle.