00:00:49FRI-FI-PI.

00:01:24To snad není možný...

00:01:32Tak abyste rozuměli,

00:01:34takhle vypadá jedenáct miliónů filmových obrázků,

00:01:40těch malých okének,

00:01:42ve kterých jsou zaklety lidské osudy,

00:01:45sny, dobrá pohoda, humor i slzy,

00:01:49a hlavně velká práce

00:01:51a celé životy herců, kameramanů a režiséra,

00:01:56kteří pro vás tato okénka vytvořili.

00:02:00V těchto krabicích

00:02:02je přes dvě stě tisíc metrů celuloidového pásu,

00:02:06na které od roku 1930 režisér Martin Frič

00:02:10pro vás natočil osmdesát filmů.

00:02:14Osmdesát filmů a z toho čtyřicet veseloher.

00:02:17Osmdesát vzrušujících, veselých i tragických příběhů,

00:02:22jejichž promítání by trvalo...

00:02:26...já myslím tak nejmíň sto dvacet hodin.

00:02:32-Mistře...
-Moment.

00:02:34Ale nebojte se, naše dnešní setkání je zasvěceno

00:02:37jen písničkám z filmů Martina Friče,

00:02:40a to jen z některých filmů.

00:02:42-Mistře, tady je osmdesát filmů.
-Já vím.

00:02:46Mistře, to když bouchne, tak to je horší než trinitrotoluen.

00:02:50-Vždyť já vím.
-Když to doopravdy bouchne,

00:02:53tak budeme na Měsíci dřív, než Rusové a Američani.

00:02:56Já vím. Ježíšmarjá...

00:02:59Račte, prosím, do kuřárny.

00:03:01Ano, samozřejmě, promiňte, já vím.

00:03:09-No ne...
-No jo.

00:03:14Jiřinko, co vy tu děláte?

00:03:17Já tady piju kafe.

00:03:19Ono se mi nějak špatně vstává.

00:03:22A co ta uniforma?

00:03:25Já jsem tu na zkoušce, mám tady zpívat.

00:03:28-Vy?
-No, zase tak zlý to není,

00:03:32je to taková roztomilá písnička od Hašlera.

00:03:35Mě sem taky poslali, já tady mám...

00:03:37-Taky zpívat?
-Ne.

00:03:39Mám tady vybírat FRI-FI-PI.

00:03:43Ježíšmarjá, a komu?

00:03:45To jsou Fričovy filmové písničky, to je zkratka.

00:03:49Já tu mám začít písničkou od Anny Ondrákové,

00:03:54ale nevím, která bude poslední.

00:03:57-On Frič točí pořád, takže...
-No, to já vím,

00:04:01ta písnička, co mám zpívat, ta je z jeho posledního filmu.

00:04:05Říkal jste, že budete pouštět filmy s Anny Ondrákovou, jo?

00:04:09Já ji mám strašně ráda, já ji znám.

00:04:12-Jak to?
-Ne osobně,

00:04:14ale já dokonce nosím její obrázek pořád s sebou.

00:04:17Neříkejte... Já nemám žádný, a vy máte obrázek.

00:04:20-Kde jste ho, prosím vás, vzala?
-Od režiséra Friče.

00:04:23Já jsem si ho vypůjčila, ovšem on o tom neví.

00:04:26Ale to nevadí, já mu to pak vysvětlím.

00:04:29Byla moc hezká, viďte?

00:04:30-Nechcete kafe?
-Ne, děkuji vám.

00:04:32Já bych vás poprosila,

00:04:34jestli bych se s vámi mohla taky dívat.

00:04:37-Šlo by to?
-Jiřinko, vy rozhodně můžete.

00:04:40Tak já s tím zpíváním počkám a dám kolegyni Ondrákové přednost.

00:04:44-A zajímá vás, jak to začalo?
-No jistě, moc.

00:04:47To bylo před dvaatřiceti lety ve filmu Kantor Ideál.

00:04:51To tenkrát neměli herci tak pohodlné jako dnes,

00:04:54že nazpívali playback a pak jen otvírali ústa,

00:04:57to museli zpívat naplno,

00:04:59s orchestrem, který byl přímo v ateliéru.

00:05:02-To museli být hlasově disponovaní.
-To si umím představit.

00:05:06Tak se podívejte, jak to uměla Anny Ondráková.

00:05:09Děvčata, nového kantora si zamlouvám já.

00:05:16ZPÍVÁ

00:05:18Čelo vysoké, oči hluboké,

00:05:22kalhoty až na paty a hodně široké,

00:05:26Tělo Apolla, kdo mu odolá,

00:05:29smělý jako hrdina či caracola.

00:05:33Můj ideál mě v pondělí, v úterý, zbožňuje celičký den.

00:05:41Ve středu jdeme případně do kina,

00:05:44ve čtvrtek do parku jen.

00:05:48V pátek se sejdeme,

00:05:52v sobotu jedeme ven.

00:05:56Můj ideál mě zbožňuje v neděli, každý den, celý týden.

00:06:05Oblek upjatý, prima kravaty,

00:06:09ramena jak Herkules a vůbec ne svatý.

00:06:13Hraje na klavír, pod nosem má knír,

00:06:17vůbec je to jedním slovem velký kavalír.

00:06:21Můj ideál mě v pondělí, v úterý, zbožňuje celičký den.

00:06:28Ve středu jdeme případně do kina,

00:06:32ve čtvrtek do parku jen.

00:06:36V pátek se sejdeme,

00:06:39v sobotu jedeme ven.

00:06:43Můj ideál mě zbožňuje v neděli, každý den, celý týden.

00:06:50Tak si představuji, že vypadá náš nový kantor.

00:06:54Tak, Jiřinko, jak se vám ta Ondráková líbila?

00:06:58Moc.

00:06:59A jestlipak jste poznala to děvče,

00:07:02které tam sedí mezi děvčaty v první lavici?

00:07:05-Ovšem, to byla Nataša Gollová.
-Vy jste ji poznala?

00:07:09A víte, že to bylo vlastně poprvé, kdy se objevila na plátně?

00:07:13Tak to jsem nevěděla.

00:07:15-Ale Natašu jste poznala.
-Ano.

00:07:17A teď vám ukážu herečku, kterou nepoznáte.

00:07:19-Počkejte, a znám ji?
-Znáte ji.

00:07:22-Žije ještě?
-No jéje, a jak!

00:07:24Tak dobře, platí. O zbytek toho kafe.

00:07:28Pardon.

00:07:30Vy neumíte s jemným mužem jemně zacházet, Jiřinko.

00:07:35Myslíte?

00:07:39Tak to bylo v situační komedii S vyloučením veřejnosti.

00:07:42Tenkrát tam ta herečka, kterou máte poznat,

00:07:47hrála s Karlem Lamačem,

00:07:50to byl jeden se silné pětky tehdejšího českého filmu.

00:07:53To byl Lamač, Frič, Ondráková, Wasserman, Heller.

00:07:57Jestli vás to zajímá, tak tady je Frič, Ondráková,

00:08:02Wasserman někam odešel,

00:08:05tady je Lamač a tady Heller.

00:08:08No, vážně šel pryč. Tak teď zkrátka a moudře:

00:08:12Wasserman psal pro Friče všecky scénáře,

00:08:15Ondráková hrála,

00:08:17Lamač s Fričem režírovali a Heller byl kameraman.

00:08:21Režírovali a také hráli.

00:08:22A v tom filmu ta herečka, kterou máte poznat,

00:08:25zpívá s Karlem Lamačem,

00:08:27ale až tu druhou písničku, první zpívá on sám.

00:08:30Tak dávejte pozor.

00:08:33PÍSEŇ

00:08:35Za školních let vždycky jsem čet,

00:08:37slyšel též ze všech úst,

00:08:41láska že ráj,

00:08:43a tahle báj dala mé touze růst.

00:08:51Hrdličky hlas jal se zvát zas k námluvám,

00:08:57tož povídám,

00:08:59že letos si jistě dívčinu vyhledám.

00:09:08Tož promiňte, prosím, já zaslepen byl,

00:09:15že na vás jsem myslel,

00:09:20vás si do srdce vryl.

00:09:25Já pozdě jsem poznal, jaký jsem byl bloud,

00:09:31že jsem se kdy snažil

00:09:36vaším miláčkem slout.

00:09:42Vždyť nemám nic, čím bych si lásku získal,

00:09:49to věru čert mi spískal,

00:09:54když s touhou na vás shléd.

00:10:00Tož promiňte, prosím, já zaslepen byl,

00:10:06že na vás jsem myslel,

00:10:11vás si do srdce vryl.

00:10:33Písně bez zpěvů, lásky bez hněvů,

00:10:37do těch nic není,

00:10:39každé smíření manželství je přec ta nejhezčí věc.

00:10:48Sňatky bez lásky jsou jak oblázky,

00:10:51jež jenom náhodou sešly se pod vodou

00:10:55a jim říční proud dal spolu plout.

00:11:04Není všecko zlato co se zlatem zdá,

00:11:07není vždycky štěstí, když se děvče vdá.

00:11:11Mnohdy za čas krátký chtěl bys zpátky.

00:11:17Je to stará pravda,

00:11:20že manželství je často jako sázka do loterie,

00:11:25při níž svoji lásku dáváš v sázku.

00:11:33Když se sňatek zdaří, tak se povede,

00:11:36když se nepovede, tak se rozvede.

00:11:40Není všecko zlato, co se zlatem zdá,

00:11:43není vždycky štěstí, když se děvče vdá.

00:11:47Mnohdy za čas krátký chtěl bys zpátky.

00:11:56-No, tak co?
-Tak nic.

00:11:59-Nepoznala, co?
-Ono je to těžký.

00:12:02Kdyby to bylo lehký, tak bych vám to nedával,

00:12:05poněvadž to by bylo pod vaši úroveň.

00:12:07-Ale mohla by být podobná...
-No, vy na to přijdete.

00:12:11Tak já vám to kafe dám dobrovolně,

00:12:16ono už je stejně studený.

00:12:19To nevadí. Maminka říkala,

00:12:21že když se pije studené, tak je člověk hezčí.

00:12:24To je na vás vidět. No tak co?

00:12:28-Ljuba Hermanová.
-Ljuba Hermanová?

00:12:32Vždyť zpívala jako subreta z Karlína.

00:12:36Ona nazpívala spoustu krásných subretních partií, a těžkých,

00:12:40v operetě i v hudebních komediích.

00:12:42Ale ten sopránek, jak to dělala?

00:12:44Ona tenkrát pila hodně teplého mléka se žloutkem.

00:12:48Aha, se žloutkem.

00:12:50A kdo přijde teď?

00:12:52Teď přijde král českých komiků Vlasta Burian.

00:12:56To byl temperamentní herec. Ten měl tolik temperamentu,

00:13:00že kolikrát nepustil spoluhráče vůbec ke hraní.

00:13:03A nikdy se neučil roli, nikdy.

00:13:06On improvizoval přímo před kamerou, až v ateliéru,

00:13:11a to si umíte představit, jak to vypadalo,

00:13:14když člověk čekal na narážku, a Vlasta mluvil něco jiného.

00:13:18-To musela být psina.
-Vzpomínám si na jednu psinu.

00:13:21To točil Marin Frič, a já jsem také hrál v tom filmu.

00:13:25Byl to film, který se jmenoval Baron Prášil.

00:13:28Teď to znova vytáhli a jmenuje se to Když Burian prášil,

00:13:32ale tenkrát to byl Baron Prášil.

00:13:35Vlasta Burian hrál velkostatkáře, který měl panství, lesy,

00:13:39byl skutečně baronem.

00:13:41A byla to taková komedie.

00:13:44Vlasta Burian tam má scénu,

00:13:47kdy stojí pod velkým portrétem svého praděda,

00:13:50má přednášku k hajným a lesníkům na svém panství

00:13:55a vypráví jim o tom pradědovi.

00:13:59A říká: Pánové, můj praděd střílel tak výtečně,

00:14:04jako nikdo z vás v celém kraji.

00:14:07To byla dost neobvyklá věta, ale Burian ji namluvil,

00:14:11Martin Frič to nazkoušel a řekl: Kamera, jedem.

00:14:15Začalo se točit, Vlasta Burian se postaví a říká:

00:14:19Pánové, můj pradědek, ten měl takovou ránu,

00:14:22jakou z vás nemá nikdo.

00:14:24A bylo po natáčení. Vy se smějete,

00:14:27ale to nebylo moc k smíchu, protože to se ničil materiál.

00:14:32To si s ním tedy Martin Frič jako režisér užil.

00:14:36-Natočil s ním hodně filmů?
-Skoro všecky.

00:14:40A v jednom z nich s ním dokonce společně hrál.

00:14:43-A já vím, v kterém.
-To nevíte,

00:14:46na to jste, děvenko, ještě mladá, kdepak.

00:14:50Vy ze sebe děláte důstojného kmeta, když se lidi koukají.

00:14:55Tak já vám to prozradím. Ten film se jmenoval Lelíček...

00:15:00...ve službách Sherloka Holmese.

00:15:03Frič hrál toho Holmese

00:15:06a kvůli tomu si nechal oholit svůj elegantní knírek.

00:15:09Poslechněte, Jiřinko, vy už taky hodně pamatujete.

00:15:13Ne, ani ne tak moc,

00:15:15ale ráda se koukám na televizi a často chodím do biografu.

00:15:19A víte, že se mi někdy zdá,

00:15:21že kdyby nebyly tyhle filmy, tak nemají co hrát?

00:15:24U těch veseloher se lidi baví ještě dneska.

00:15:27Ještě že jich Frič tolik udělal.

00:15:29On tenkrát točil pět takových filmů za rok.

00:15:32-Kolik?
-Točil pět filmů za rok.

00:15:35-Za jeden rok?
-No.

00:15:37To dneska dělá režisér pět filmů deset let.

00:15:41Ono se tenkrát v kumštu víc dělalo,

00:15:46než se o něm diskutovalo.

00:15:48I to schvalovací řízení bylo takové kratší,

00:15:51například producent přišel k Martinovi a řekl mu,

00:15:55že má obrovský námět na detektivku pro Vlastu Buriana.

00:16:00Burian přijde do restaurace

00:16:03a dá si nejlevnější jídlo, tři vejce do skla.

00:16:07-No a?
-To říkal Martin taky, no a?

00:16:11No a tři vejce do skla, to je heslo lupičské bandy.

00:16:16-Jo. A dál?
-A oni si ho spletou.

00:16:21-Ta vejce?
-Ne, ta banda toho Buriana.

00:16:26A Frič se ptá, co dál. Jak dál? To je přece všecko.

00:16:31To přece na veseloherní detektivku s Burianem stačí.

00:16:34A stačilo, ten film taky vznikl.

00:16:37Teď vám ukážu písničku z Lelíčka, co jsem vám slíbil,

00:16:41a potom ty dvě z filmu Tři vejce do skla.

00:16:53PÍSEŇ

00:16:55Rosita, to je dítě jihu divoké,

00:16:59pružné tělo, černé vlasy, oči hluboké.

00:17:02Ten, kdo ji jednou tančit spatří,

00:17:07tomu více srdce nepatří.

00:17:11Ty boky v rytmu tance svítí bělostí,

00:17:15vlasy vlají, oči hrají prudkou radostí.

00:17:19A láska, věčně mladá, se do všech srdcí vkrádá,

00:17:23snem touhy je a žádostí.

00:17:28Rosita, Rosita, lásko moje skrytá,

00:17:31vzpomeň si, že o tobě jen sním,

00:17:35že líbám tě celičkou, mou že jsi hvězdičkou,

00:17:40že celým světem jsi mým.

00:17:44Rosita, Rosita, lásko moje skrytá,

00:17:48vzpomeň si, že o tobě jen sním,

00:17:52že zůstaneš mojí, dokud ten svět stojí,

00:17:56dokud ve snách oči tvé zřím.

00:18:26Vzpomeň, že jsi mojí, dokud ten svět stojí,

00:18:31dokud ve snách oči tvé zřím.

00:18:40-Co je to za písničku?
-To je moje písnička,

00:18:43to jsem napsal pro moje děvčátko, co mám v Brodku.

00:18:48V mojí vlasti plavci na Volze, ti vždycky zpívali, jéje!

00:18:54ZPÍVÁ

00:18:57Oči černija, oči chladnija,

00:19:04to mně anija nenapadnija.

00:19:14Ponimali vy, vodky dajte mi,

00:19:23až budu na zemi, vynadajte mi.

00:19:35Oči černé jako uhle,

00:19:44pro vás bych chtěl

00:19:50ležet v truhle.

00:19:58Ležet v truhle

00:20:04pěkně ztuhle,

00:20:10buďto támhle

00:20:16nebo tuhle.

00:20:31Pozvala mě jedna kněžna do kiosku,

00:20:34říkala mi poručíku, hraj mi, hraj,

00:20:37bylo-li by libo papirosku,

00:20:40nebo bylo-li by libo radši čaj?

00:20:44Ale já mám nejraději tuhle vodku, vypadá tak nevinně.

00:20:49Čaj mně krkem nejde vůbec do žaludku,

00:20:52já spím po něm neklidně.

00:21:52Upadla mi šavle!

00:21:55Copak to tu ještě máte?

00:21:57Počkejte, Jiřinko, neměla byste jít už radši zpívat?

00:22:00Ne, to počká. Tohle je Emil Fiala!

00:22:04-A tohle R. A. Dvorský.
-R. A. Dvorský s knírečkem.

00:22:10Počkejte, a kdo je tohle?

00:22:13To je jazzová zpěvačka našeho mládí,

00:22:16to je Inka Zemánková.

00:22:18-Tu asi neznáte.
-Podle jména jo.

00:22:21Ta výborně nazpívala písničku Tak jako slunečnice každým dnem...

00:22:26-To znám.
-To je z filmu Modrá hvězda.

00:22:30Dříve totiž v každém filmu musel být nějaký ústřední šlágr,

00:22:34taková písnička, která šla celým filmem.

00:22:37Po představení si ji lidé zpívali

00:22:39a každý rok měli lidé svou filmovou písničku,

00:22:42měli co zpívat.

00:22:44-To je škoda, že to teď není.
-To už se dneska nedělá.

00:22:48Frič spolupracoval s mnoha zpěváky, orchestry a skladateli.

00:22:53Jeho písničky mu hlavně psali S. E. Nováček,

00:22:56Julda Kalaš a Eman Fiala.

00:22:59-Ten herec?
-Ten herec,

00:23:02ale dříve také výborný dirigent a výborný hudební skladatel.

00:23:06Martin Frič na něj hrozně věřil,

00:23:09ale Burian nikdy, ten na něj nevěřil.

00:23:12Jednou jeli s Fričem do Varšavy filmovat.

00:23:16A po cestě Vlasta Burian pořád říkal,

00:23:20že ten Eman jakživ neudělá šlágr,

00:23:23a pak se vrátili zpátky a celá Praha už zpívala písničku

00:23:27Zapomeň, že už se loučím z filmu Pobočník Jeho Výsosti.

00:23:33-Tak už mi pusťte ty písničky.
-Tak dobře.

00:23:36Tak nejdříve Bajo trio

00:23:38a Vlastu Buriana a Pobočníka Jeho Výsosti,

00:23:41potom R. A. Dvorského ve filmu Těžký život dobrodruha

00:23:45a potom Inku Zemánkovou ve filmu Hotel Modrá hvězda.

00:24:04ZPÍVAJÍ

00:24:45Zapomeň, že už se loučíme,

00:24:52zapomeň, co všechno ztrácíme.

00:24:59Byla to pohádka krásná, krásný sen.

00:25:07Dvě srdce, i když se rozejdou,

00:25:13nevěří, že už se nesejdou.

00:25:21Neříkej, že je to loučení.

00:25:56Kdybych já udělal jenerála,

00:26:01pro mě by den co den hudba hrála.

00:26:10Jenerál při zemětřesení,

00:26:14kouká, jako když to nic není,

00:26:18zůstane v pozoru rovně jak strom,

00:26:22i kdyby do něj třeba seknul hrom.

00:26:25Zahrajte vy jemu píseň regimentu,

00:26:32armáda to žádá,

00:26:36na parádu vláda ráda dává.

00:26:40PÍSKÁ SI

00:26:44Taková písnička, pane, vůbec neexistuje.

00:26:47To říkáte vy, ale já vím, že existuje,

00:26:50právě tak, jako existujete vy a jako že existuji já.

00:26:54PÍSEŇ

00:26:56K vám já chodívám rád jen sám.

00:27:04Mám svou samotu rád,

00:27:09jsem sám.

00:27:14Sám se vždy usmívám, sám jen sobě zpívám,

00:27:19moje snění nic nezmění, to vím.

00:27:27Sám tím nejvíc získám,

00:27:30svému stínu pískám písničku tu,

00:27:34kterou jen znám já sám.

00:27:47Jsem sám.

00:27:59Každý musí někde něco mít, pro co žít, mít rád.

00:28:05Každý musí někdy něco chtít, všecko dám, na to dbám,

00:28:11nejít spát, mít to rád, mít rád.

00:28:16Dám si hrát, mám to rád,

00:28:23nejít spát mám tak rád.

00:28:30Každý musí někdy něco mít, pro co žít, mít rád.

00:28:41Mistře, uměl byste také otevřít nedobytnou pokladnu?

00:28:45-No jéje, já jich už otevřel...
-Opravdu?

00:28:49To se takhle to... A otevře se, viď?

00:28:54Vidíte, co my všechno umíme?

00:28:59Dám si hrát, mám to rád.

00:29:13Každý musí někdy něco mít,

00:29:16pro co žít, mít rád.

00:29:36Tak jako slunečnice každým dnem

00:29:40otáčí se za sluncem,

00:29:44tak já stále hlavu svou

00:29:47obracím jen za tebou.

00:29:52A jako karavany pouští jdou,

00:29:55jdou za tichou oázou,

00:29:59v které klid svůj naleznou,

00:30:02jdu já stále za tebou.

00:30:07Bez ledovců Jižní pól,

00:30:10Florencie bez nebe,

00:30:14bez Vesuvu Neapol,

00:30:18to bych byla bez tebe.

00:30:22Tak jako slunečnice každým dnem

00:30:25otáčí se za sluncem,

00:30:29tak já stále hlavu svou

00:30:32obracím jen za tebou.

00:30:57Tak jako slunečnice každým dnem se obrací jen za sluncem,

00:31:01tak obracím já hlavu svou za tebou.

00:31:06Bez ledovců Jižní pól, Florencie bez nebe,

00:31:10bez Vesuvu Neapol, to bych já byl bez tebe.

00:31:19Tak jako slunečnice každým dnem

00:31:23otáčí se za sluncem,

00:31:26tak já stále hlavu svou

00:31:30obracím jen za tebou.

00:31:43Tedy nic ve zlém,

00:31:45ale já myslím, že ten výstup nakonec prošvihnete.

00:31:48Ale ne, to nevadí, já to potom nějak vymluvím.

00:31:51-To je zajímavý...
-Ale já jsem vás varoval.

00:31:54Jiřinko, já jsem to měl tak hezky srovnaný,

00:31:57a vy tady z toho děláte nějakou Babiččinu krabičku.

00:32:01No, vždyť se lidem líbila.

00:32:04No dobře, tak to necháme. A co vezmeme teď?

00:32:08Jazzové zpěváky a muzikanty už máme zčásti za sebou,

00:32:12tak já bych si vyprosila nějakého toho komika.

00:32:17Ale nemyslete si, že ve Fričových filmech

00:32:21zpívali jenom jazzoví zpěváci a komici,

00:32:24tam i vážní umělci zpívali,

00:32:26například ve Fričově filmu Tetička

00:32:29zpíval i národní umělec František Smolík.

00:32:31-Neříkejte...
-A jak hezky a dojemně.

00:32:34Ano, ve filmu Tetička, viděla jste ho?

00:32:37Tetičku jsem viděla, teda svoji.

00:32:40A nebo Vlasta Matulová zpívala ve filmu Experiment

00:32:45písničku Bílý jasmín.

00:32:48-Ona zpívala, jo?
-Ona vlastně nezpívala,

00:32:51za ni to nazpívala Marie Burešová,

00:32:54ona to jen předstírala, ale hezky to předstírala.

00:32:58K tomu šansonu tenkrát napsal slova Vítězslav Nezval.

00:33:02A pak u něj zpíval Hugo Haas s Adinou Mandlovou.

00:33:06Ta taky zpívala?

00:33:08Ne, ta jenom přihlížela, zpíval Hugo Haas,

00:33:11to bylo ve filmu Život je pes.

00:33:13-Tak co nejdřív?
-To je jedno.

00:33:15-Tak nejdřív Hugo Haase.
-Tak Život je pes.

00:33:18Tak už se díváme.

00:33:34ZPÍVÁ

00:33:36Den co den, když městem sám se potloukám,

00:33:40ptám se jen,

00:33:42kdo v lásce srdci mému poradí.

00:33:46Člověk v dál se rozběhne,

00:33:49však život pes ho doběhne,

00:33:53a z nouze ctnost pak řekne jen, to nevadí.

00:33:58Pro sebe jen tak si zpívám,

00:34:04by snad nebylo znát, že bych se bál.

00:34:10Když se tak na vás jen dívám,

00:34:15mně se zdá, že taky vím, co bude dál.

00:34:22Srdce když láskou už vzplálo,

00:34:27jenom aby se mu málo stalo,

00:34:34pro sebe zpívám a jásám,

00:34:40i když vím, co bude s námi dál.

00:34:50No tak prosím,

00:34:52a to jsem to zpíval nejhůř, jak jsem moh.

00:34:55Prosím, jestli pan doktor bude zase zpívat tu hezkou písničku...

00:35:07ZPÍVÁ

00:35:09Bláhové mládí

00:35:16za láskou tě vábí.

00:35:26Mládí své zářivé,

00:35:34s každou novou láskou vrací se.

00:35:46Žár léta když zradí,

00:35:53zbývá stín jen mládí,

00:36:01má drahá, však víte,

00:36:08že vám budu dobrým přítelem.

00:37:15ZPÍVÁ Bílý jasmín ve džbánu zvad.

00:37:28Truchlivý stín na lásku pad.

00:37:39Rozbil se džbán,

00:37:44zbyl jenom střep,

00:37:49zrcadlící střep.

00:37:58Přijď, miláčku můj,

00:38:03až na pohřeb.

00:38:15Jiřinko, když jsme se dostali k té vážnější notě,

00:38:19tak vám musím říct,

00:38:21že mám osobně hrozně rád jeden Fričův film.

00:38:24-Já vím, který.
-Tak schválně.

00:38:26Kristián. Ale já ho mám ráda taky.

00:38:29Dobře, ale přece bych takovou věc neříkal.

00:38:32Čapkovy povídky.

00:38:34A z nich nejvíc Baladu o Juraji Čupovi.

00:38:37-Tak to neznám.
-Tam se také zpívá,

00:38:39a ty pijácké slovenské písničky

00:38:42tam nejsou pro nějakou náladu nebo jako filmový šlágr,

00:38:46ale aby pomohly Fričovi navodit

00:38:48tu nádhernou vzrušující náladu, takovou atmosféru, víte?

00:38:53Neříkejte to nikde,

00:38:55ale Frič tehdy koupil spoustu vína a nechal herce dva dny pít,

00:39:00aby to mohl natočit tak, jak to natočil.

00:39:02Tak to jsem na to zvědavá.

00:39:04Vedle strhujícího Palo Bielika,

00:39:07kterého si kdysi vybral pro Jánošíka,

00:39:10tam uvidíte ještě Františka Kováříka

00:39:13a Frantu Sauera, to byl kamarád a kumpán Haškův.

00:39:20Poznáte ho podle toho,

00:39:22že se tam s Bielikem nakonec objímá.

00:39:25Dívejte se.

00:39:52ZPÍVÁ

00:40:35Dost!

00:40:37Lájoš, víno sem, pro všechny!

00:40:41A vy, chlapi prašiví, hrajte něco veselejšího,

00:40:44nebo vás tu pobiju!

00:40:55ZPÍVÁ

00:43:40Na hrob mojej milej ružu zasadím...

00:43:50Venku čeká jakýsi gazda.

00:43:53Ať čeká nebo ať přijde zítra,

00:43:58já tu oplakávám svoje mládí

00:44:02a pochovávám svoji naději.

00:44:11Miluji ženu, krásnou ženu,

00:44:16vdanou ženu...

00:44:29Hraj mi, ty zbojníku cikánský, vyžeň mi tu bolest z duše.

00:44:41Lájoš, víno!

00:44:45Ať pijou všichni na můj pohřeb!

00:45:47Ten gazda ještě čeká.

00:45:50Ať čeká třeba až do soudného dne!

00:46:22Bylo to moc hezký, ale taky moc smutný.

00:46:25Já bych teď něco veselejšího, máte něco?

00:46:28-Co takhle V. a W.?
-No prima!

00:46:31My jsme je vlastně měli uvést už dřív,

00:46:33ale vy jste mně v těch papírech udělala takový zmatek...

00:46:37...takže Voskovec a Werich přišli vlastně v pravou chvíli.

00:46:41Ano, v pravou chvíli s nimi Frič natočil

00:46:44ve své době velmi bojovné a statečné filmy

00:46:46jako Hej rup a Svět patří nám.

00:46:49Tady píše: Frič, jsem celej pryč, dál už se rýmuje jen tyč,

00:46:55a to se mi nehodí, tvůj Jiří Voskovec.

00:46:58To je vtipný. Ale já jsem si tady všimla,

00:47:01že scénář Svět patří nám napsal nějaký Fourmen.

00:47:06-To bude Angličan, ne?
-Kdepak.

00:47:08Scénář napsal Frič, Steklý, Voskovec a Werich.

00:47:11A podepsali se anglicky, Four men.

00:47:14To byla taková bouda na kritiky, víte?

00:47:16Oni si mysleli, že to je nějaký cizinec,

00:47:19a ve svých posudcích napsali, že se to hned pozná,

00:47:22když pro nás píše scénář nějaký světový autor.

00:47:26Čili four men, čtyři muži.

00:47:28Tady je něco zajímavého, podívejte se.

00:47:31To je rukopis té slavné Stonožky.

00:47:33Tu napsali Voskovec a Werich

00:47:36těsně před natáčením v kantýně na Barrandově,

00:47:39každý psal jednu sloku.

00:47:41A tady si připravili rýmy:

00:47:43Trošku, rohožku, nebožku, stonožku.

00:47:48No co je? Co se šklebíš?

00:47:51Je hezky, usměj se.

00:47:56PÍSEŇ Já vám nemám tyhle lidi rád,

00:47:59co se nechtěj a neuměj smát,

00:48:02řekněte mně, má to smysl, takhle si kabonit mysl?

00:48:08Vždyť si člověk může brát příklad ze zvířat.

00:48:14Dejme tomu stonožka, co má práce s obouváním,

00:48:19jen se oběda dočká, začne se zouváním.

00:48:26Na každou totiž nožku má ponožku, v botě vložku.

00:48:33A stačí bláta trošku, prošoupe rohožku.

00:48:39Ta přec má právo mít k zoufalství vlohy.

00:48:44Co to jen musí být, když ji rozbolej nohy.

00:48:50Mám-li vztek víc než trošku,

00:48:53že bez práce mám jenom hlad,

00:48:56vzpomenu na stonožku, a jsem na světě rád.

00:49:32-Kde je Holister?
-Odešel.

00:49:34-Kam?
-My nevíme.

00:49:46ZPÍVAJÍ Jeden den za druhým jde

00:49:49a já den ze dne spím jinde,

00:49:52a tak den co den mívám jen jeden zlý sen.

00:49:58Jaký bude příští den,

00:50:01kde se probudím za týden,

00:50:06co je do života jen ze dne na den?

00:50:12Darmo bdím a přemítám,

00:50:15darmo nohy si ulítám,

00:50:18a tak ať dělám co dělám, práci nemám.

00:50:25Hledám ve dvou, hledám sám,

00:50:29někde kleju, někde žebrám.

00:50:33Ale večer zas o hladu uléhám.

00:50:41Jeden den za druhým jde

00:50:44a den ze dne se spí jinde,

00:50:48a tak den co den máme jen jeden zlý sen.

00:50:54Jaký bude příští den,

00:50:58kde se vzbudíme za týden,

00:51:01takový je život jen ze dne na den.

00:51:22-A to už je všecko?
-Ještě ne, ale skoro.

00:51:25A víte, že mám pocit,

00:51:27že jsme na jeden moc slavný Fričův film

00:51:30a na jednoho moc populárního herce nějak zapomněli?

00:51:34Jak to? Kdo to byl?

00:51:36Jen pro ten dnešní den...

00:51:39I ty, Brute... I vy, Jiřinko?

00:51:42Ale tak se nestyďte.

00:51:44Víte, že jsem do vás byla jako malá holka moc zamilovaná?

00:51:48A už nejste, to je škoda.

00:51:51A kluci v tanečních nám šeptali do ucha:

00:51:54Skořice voní, moře šumí,

00:51:58cikády zpívají, venku čeká auto...

00:52:01Obyčejně kecali,

00:52:03teda lhali jako Kristián, protože jsme jeli tramvají.

00:52:07Ale vy mně dneska lhát nebudete, že ne?

00:52:09-Ne, to ne.
-Jak to tenkrát bylo?

00:52:12Já bych začal třeba u Advokátky Věry,

00:52:14to byl můj první film s Martinem Fričem.

00:52:17To bylo v sedmatřicátém roce, když jsem přijel z Brna do Prahy

00:52:21a v divadle jsem se snažil o to,

00:52:23aby se obecenstvu líbila hudební komedie.

00:52:26Rval jsem se o to a Fričovi se ten boj celkem líbil.

00:52:29Chodil k nám často do divadla,

00:52:32dívával se na nás, poslouchal naše písně.

00:52:34To nebyly ani písně,

00:52:36to byly popěvky, songy se tomu říká.

00:52:39A tak jsme začali spolupracovat.

00:52:41Dostal jsem od něho nejdřív dvojroli

00:52:43a za chvíli druhou dvojroli.

00:52:45-To je můj sen.
-Advokátka Věra,

00:52:48to byl případ pána z lepší společnosti,

00:52:51který se v převleku Apače chodí bavit do pražského podsvětí.

00:52:55Kristián, to je úředníček, takový malý občánek,

00:52:58který si jednou v měsíci zahraje na pána z lepší společnosti.

00:53:04Kristián měl ve své době velký úspěch,

00:53:07on se konečně hraje ještě i dneska.

00:53:10Zakládaly se tenkrát i kluby Kristiánů,

00:53:13poněvadž ten námět je asi věčný, víte?

00:53:17Lidi nejsou spokojení s tím, čím jsou,

00:53:20každý by chtěl být někdo jiný.

00:53:23Ano, to znám. Já být na vašem místě...

00:53:26Ano, tak jestli byste dovolila, já bych vám něco zazpíval.

00:53:31-To bude žúžo.
-Paní Bohdalová, žúžo...

00:53:35Vám se to nelíbí? To zní tak francouzsky...

00:53:38Ano, mně se to líbí moc.

00:53:41Tak tedy...

00:53:43Abychom pokračovali v ději, ne?

00:53:46Ono to má nějaký děj? To mi ušlo.

00:53:49Tak prosím vás, budete poslouchat nebo mluvit?

00:53:52Poslouchat vás. A hned.

00:53:56Tak nejdřív vám zazpívám ten popěvek z Advokátky Věry

00:54:00a potom vám R. A. Dvorský a já něco předneseme z Kristiána.

00:54:05To je moje záležitost, ne?

00:54:07-To je náhodou moje záležitost.
-Jak to?

00:54:22Policie!

00:54:29ZPÍVÁ Každý na něco je citlivý,

00:54:32každému se něco protiví,

00:54:35maličkost budí zlost,

00:54:39a hned je tu mrzutost.

00:54:43Mně, ač dobrákem jsem od kosti,

00:54:47jedna věc přivede ke zlosti,

00:54:50leze-li do zelí mně někdo, můj příteli.

00:54:59Koukej, na děvče mně nesahej,

00:55:04víš, to já nemám rád.

00:55:07A rychle zmiz, i kdybys byl můj kamarád.

00:55:14Na děvče mi nesahej, víš, to já nesnesu,

00:55:20nežli tě střelhbitě ze sálu vynesu.

00:55:26Staré dobré přísloví

00:55:29nás moudře poučuje,

00:55:33že dýmka ani žena

00:55:36nikomu se nepůjčuje.

00:55:42Na ostatní děvčata se beze všeho směj,

00:55:47ale na to moje děvče,

00:55:50na to nesahej.

00:56:23Nevidíte, jak jste krásná?

00:56:26Tak ale naposled. Odejděte, prosím.

00:56:29-A když nepůjdu?
-Tak půjdu já.

00:56:32To byste přece neudělala.

00:56:34-Tak vy jste si myslel, že já...
-Ano.

00:56:38Tak abyste věděl, tak ne.

00:56:59-Pusťte mne.
-Nepustím.

00:57:02-Pusťte mě, nebo začnu křičet.
-Nezačnete.

00:57:04Začnu.

00:57:06Upozornila byste na sebe celý bar, a to si jistě nepřejete.

00:57:11Jediné, co můžete udělat, je tančit a přívětivě se usmívat.

00:57:15Tak vy si myslíte, že jsem úplně bezmocná?

00:57:18-Úplně.
-A co když vám šlápnu na nohu?

00:57:21-Zkuste to.
-Au!

00:57:23-Promiňte.
-Prosím.

00:57:34ZPÍVÁ

00:57:36Jen pro ten dnešní den

00:57:39stojí za to žít,

00:57:43jen klid svůj tichý mít,

00:57:47víc po ničem netoužit.

00:57:52Jen pro ten dnešní den,

00:57:56snad pro úsměv váš,

00:58:00se život změní v sen,

00:58:04v ten den, kdy štěstí potkáváš.

00:58:09Nesmíš se ptát,

00:58:13co bylo včera, bude zítra zas.

00:58:16Jen dnešek uchopit a pochopit,

00:58:20že nejkrásnější jen je dnešní den.

00:58:27Jen pro ten dnešní den

00:58:30stojí za to žít,

00:58:34jen klid svůj tichý mít

00:58:38a víc po ničem netoužit.

00:58:49Tak vy mě tedy nepustíte?

00:58:51-Cožpak mohu?
-Jak to?

00:58:53Vidíte, sám osud tomu nechce, abyste odešla.

00:58:56Vy věříte v osud?

00:59:01Věřím. Věřím v dnešní den,

00:59:04věřím ve vaši krásu a věřím...

00:59:09-Já věřím jen v jednu věc.
-A to?

00:59:12Že kdybych hledala sebedéle,

00:59:14nenašla bych tak drzého člověka jako jste vy.

00:59:18Vy tomu říkáte drzost? Já zase upřímnost.

00:59:30PÍSEŇ

00:59:32Nečekej, nečekej,

00:59:36že navrátím se zpátky,

00:59:40vždyť život je tak krátký...

00:59:43-Člověče, podrž mě!
-Co je?

00:59:45Támhle je Kristián.

00:59:48Nečekej, nečekej, navždy ti sbohem dávám

00:59:53a bílým šátkem mávám,

00:59:58já jedu hledat tichý kout.

01:00:02Pardon, pane řediteli, vaše vizitky.

01:00:05-Ty jsem tady nechal?
-Ano.

01:00:09No to mám radost. Děkuji vám.

01:00:24Klaním se, pane generální řediteli.

01:00:27Dobrý večer, já se ani nezdržím.

01:00:40Poslechněte, ale to už vlastně nejsou šlágry.

01:00:44-To už jsou takové evergreeny.
-Prosím?

01:00:48Tak já vám to přeložím.

01:00:50Prostě věčně mladé písničky, protože se lidem pořád líbí.

01:00:58Mně je najednou tak divně...

01:01:03Mně se zdá,

01:01:06že bych za chvíli byla zase taková malá holka.

01:01:19Kéž bych vás mohl přesvědčit,

01:01:22že ta chvíle bude zázračná,

01:01:24že ji musíme uchopit

01:01:27a vzbouřit se proti všednímu životu.

01:01:29Takovou chvíli nemáme právo nechat zmizet bez povšimnutí.

01:01:33-Ne, mlčte...
-Nemohu mlčet,

01:01:36protože mně zbývá už jenom chvíle k vašemu únosu.

01:01:40Budete-li chtít, odejdeme a protančíme dnešní noc až do rána.

01:01:44-Tak dobrá, tak pojďme.
-Ne, já odejdu.

01:01:48Chci, abyste přišla za mnou sama. Rozmyslete si to.

01:01:52Zavřete oči... Neříkejte nic, zavřete oči.

01:01:58Odcházím. Čekám venku.

01:02:03-Na shledanou.
-Počkejte, pojďte sem.

01:02:10Sakra, ono je to pořád ve vás, vy Kristiáne.

01:02:16Radši se přehrajeme, vy byste mě úplně zblbnul.

01:02:25Tak co jste ještě filmoval s Fričem?

01:02:28My jsme toho s Fričem natočili moc,

01:02:30ale o jednom filmu se ještě zmíním.

01:02:33V osmačtyřicátém roce jsme si řekli,

01:02:36že bychom si měli udělat psinu z takových filmových kýčů

01:02:39jako bylo Světlo jeho očí nebo Krb bez ohně,

01:02:42ale také i z jiných světových slaďáků.

01:02:45A tak vznikl film Pytlákova schovanka.

01:02:48-Aneb šlechetný milionář.
-Správně.

01:02:50Myslím, že to byl a je film dobrý, a poněvadž má humor a vtip,

01:02:54protože humor nutí ke smíchu a vtip k přemýšlení,

01:02:58tak myslím, že se mu ještě dlouho budeme smát,

01:03:01hlavně proto, že jsme se v něm nebáli vysmát se sami sobě.

01:03:05PÍSEŇ

01:03:07Když moře burácí,

01:03:10loď se kymácí,

01:03:13pluje ve směru k jihoseveru,

01:03:19slyš, jak moře brečí,

01:03:23divokou řečí to severák ječí,

01:03:28a vlny také ječí, jak šplouchají na maják.

01:03:38Loď ztroskotá,

01:03:42jen to ne, jenom to ne.

01:03:47Ten, kdo chce déle žít,

01:03:51musí přiložit,

01:03:54pec když vychladne,

01:03:57zle to dopadne.

01:04:00Vzhůru, topiči, tady to fičí.

01:04:08Vzhůru k peci, vzhůru dolů.

01:04:27Tančíte nádherně, kde jste se učila?

01:04:32Tak, sama od sebe.

01:04:41Hrajte, Pavle,

01:04:43ať vaše housle přehluší, co bolí v mé duši.

01:04:47Hrajte.

01:05:17ZPÍVÁ

01:05:19Když do srdce chlad zavěje,

01:05:24odvane všecky naděje,

01:05:29i naději poslední z posledních.

01:05:39Zbude vzpomínka šedivá,

01:05:44jež v hořkosti se rozplývá,

01:05:49tak, jako v letním vedru loňský sníh

01:05:56na retech mých malinových,

01:06:04od retů tvých opuštěných.

01:06:14Už jenom ozvěnou

01:06:18v daleku ztracenou

01:06:23dozněl a ztich můj cynický smích.

01:06:51Můj tichý, cynický smích.

01:07:03Směj se mé srdce, směj,

01:07:08a ve smíchu se vyplakej

01:07:14ze všeho, co se ti stalo.

01:07:23Směj se, mé srdce, směj,

01:07:28však nikomu už neříkej,

01:07:34žes kdys milovalo.

01:07:41Ten, kdo ti říkal tolikrát,

01:07:47že má tě rád, má tě rád,

01:07:55ten s tebou krutě hrál,

01:08:01svoji lásku ti jen lhal,

01:08:07pak zmizel v dál.

01:08:14Směj se dál.

01:08:52Probůh, ne!

01:09:01Jsem tak rozervána...

01:09:07Elén, nechtěla byste být Ivetce matkou?

01:09:14To by znamenalo...

01:09:17Státi se mou ženou.

01:09:29-Ano.
-Elén...

01:09:31Chci býti tvou,

01:09:34chci býti tvou

01:09:37a děcku tomu matkou pečlivou.

01:09:42Chce býti mou

01:09:45a děcku tomu matkou pečlivou.

01:09:53Chci býti tvou. Chce býti mou,

01:09:57a děcku tomu matkou pečlivou.

01:10:04Dupity dup, dupity dup...

01:10:12Kdo to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje?

01:10:17Co to dupe, co to je, že nám nedá pokoje?

01:10:23To láska přichází tak tiše,

01:10:28tak plaše, tak potají.

01:10:45Budeme snít, budeme snít...

01:11:17Tiše, spinká.

01:11:49Toto vše je tvé, má drahá, i já.

01:11:56ZPÍVAJÍ

01:11:58Po temné noci vzešel jasný den,

01:12:02po boku stojíme si opět.

01:12:06Zbývá už jenom dosnít krásný sen

01:12:11a píseň lásky až do konce dopět.

01:12:19Teď ruku v ruce půjdem štěstí vstříc

01:12:25a jinak nechcem dělat vůbec nic.

01:12:34My budeme věčně si náležet

01:12:38a do očí se sobě dívat,

01:12:42na štěstí svém si dáme záležet

01:12:45a celý den jen budem zpívat.

01:12:57My přece nemusíme pracovat,

01:13:01nám stačí jen se věrně milovat,

01:13:06eventuálně o svém štěstí zpívat.

01:13:22-Tak to už je opravdu všecko?
-To už je všecko.

01:13:26-Ne, to přece nemůže být konec.
-Však to konec také není.

01:13:30Ne, protože teď přijdete vy s tou písničkou.

01:13:33Ježíšmarjá, tak to je ovšem můj konec.

01:13:36Ona by tu vlastně neměla být,

01:13:39protože ta už je z jednaosmdesátého filmu Martina Friče,

01:13:42ale my mu nic neřekneme a bude to všecko dobré.

01:13:46-Dobře, ale musíte mi držet palec.
-Budu.

01:13:49A přeju vám, Jiřinko,

01:13:51aby se z té písničky stal opravdu šlágr

01:13:54a aby si lidé říkali:

01:13:55Aha, to byl tenkrát ten veselý rok,

01:13:58kdy se všude hrála ta písnička,

01:14:00kterou zpívala Bohdalová ve filmu Hvězda zvaná Pelyněk.

01:14:04-Tak už jděte a zlomte vaz.
-Ano.

01:14:22Achtung!

01:14:33Pochodem vchod!

01:14:39ZPÍVÁ

01:14:41Když jsme byli v Itálii při tý velký patálii,

01:14:44tramtaratata.

01:14:48Přišli jsme do Solferina, tam vám všude teklo vína,

01:14:52tramtaratata.

01:14:56Taliány zahnali jsme zpátky,

01:14:59ale na ženský jsme byli krátký,

01:15:03takže unser vater Radecký

01:15:06prohodil tam za nás za všecky:

01:15:11In Italien, in Italien,

01:15:15donner wetter noch einmal,

01:15:19tam jsou ženský sakramentský,

01:15:23že by se jich člověk bál.

01:15:26Zato naše český děvčata,

01:15:31ty jsou lautr jako poupata.

01:15:35Naše český holčičky, to jsou lautr putičky,

01:15:38ty maj srdce ze zlata.

01:15:52Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková