Jiřina Bohdalová a Oldřich Nový uvádějí Fričovy filmové písničky (1964). Kamera J. Kraus. Režie M. Frič
00:00:49FRI-FI-PI.
00:01:24To snad není možný...
00:01:32Tak abyste rozuměli,
00:01:34takhle vypadá jedenáct miliónů filmových obrázků,
00:01:40těch malých okének,
00:01:42ve kterých jsou zaklety lidské osudy,
00:01:45sny, dobrá pohoda, humor i slzy,
00:01:49a hlavně velká práce
00:01:51a celé životy herců, kameramanů a režiséra,
00:01:56kteří pro vás tato okénka vytvořili.
00:02:00V těchto krabicích
00:02:02je přes dvě stě tisíc metrů celuloidového pásu,
00:02:06na které od roku 1930 režisér Martin Frič
00:02:10pro vás natočil osmdesát filmů.
00:02:14Osmdesát filmů a z toho čtyřicet veseloher.
00:02:17Osmdesát vzrušujících, veselých i tragických příběhů,
00:02:22jejichž promítání by trvalo...
00:02:26...já myslím tak nejmíň sto dvacet hodin.
00:02:32-Mistře...
-Moment.
00:02:34Ale nebojte se, naše dnešní setkání je zasvěceno
00:02:37jen písničkám z filmů Martina Friče,
00:02:40a to jen z některých filmů.
00:02:42-Mistře, tady je osmdesát filmů.
-Já vím.
00:02:46Mistře, to když bouchne, tak to je horší než trinitrotoluen.
00:02:50-Vždyť já vím.
-Když to doopravdy bouchne,
00:02:53tak budeme na Měsíci dřív, než Rusové a Američani.
00:02:56Já vím. Ježíšmarjá...
00:02:59Račte, prosím, do kuřárny.
00:03:01Ano, samozřejmě, promiňte, já vím.
00:03:09-No ne...
-No jo.
00:03:14Jiřinko, co vy tu děláte?
00:03:17Já tady piju kafe.
00:03:19Ono se mi nějak špatně vstává.
00:03:22A co ta uniforma?
00:03:25Já jsem tu na zkoušce, mám tady zpívat.
00:03:28-Vy?
-No, zase tak zlý to není,
00:03:32je to taková roztomilá písnička od Hašlera.
00:03:35Mě sem taky poslali, já tady mám...
00:03:37-Taky zpívat?
-Ne.
00:03:39Mám tady vybírat FRI-FI-PI.
00:03:43Ježíšmarjá, a komu?
00:03:45To jsou Fričovy filmové písničky, to je zkratka.
00:03:49Já tu mám začít písničkou od Anny Ondrákové,
00:03:54ale nevím, která bude poslední.
00:03:57-On Frič točí pořád, takže...
-No, to já vím,
00:04:01ta písnička, co mám zpívat, ta je z jeho posledního filmu.
00:04:05Říkal jste, že budete pouštět filmy s Anny Ondrákovou, jo?
00:04:09Já ji mám strašně ráda, já ji znám.
00:04:12-Jak to?
-Ne osobně,
00:04:14ale já dokonce nosím její obrázek pořád s sebou.
00:04:17Neříkejte... Já nemám žádný, a vy máte obrázek.
00:04:20-Kde jste ho, prosím vás, vzala?
-Od režiséra Friče.
00:04:23Já jsem si ho vypůjčila, ovšem on o tom neví.
00:04:26Ale to nevadí, já mu to pak vysvětlím.
00:04:29Byla moc hezká, viďte?
00:04:30-Nechcete kafe?
-Ne, děkuji vám.
00:04:32Já bych vás poprosila,
00:04:34jestli bych se s vámi mohla taky dívat.
00:04:37-Šlo by to?
-Jiřinko, vy rozhodně můžete.
00:04:40Tak já s tím zpíváním počkám a dám kolegyni Ondrákové přednost.
00:04:44-A zajímá vás, jak to začalo?
-No jistě, moc.
00:04:47To bylo před dvaatřiceti lety ve filmu Kantor Ideál.
00:04:51To tenkrát neměli herci tak pohodlné jako dnes,
00:04:54že nazpívali playback a pak jen otvírali ústa,
00:04:57to museli zpívat naplno,
00:04:59s orchestrem, který byl přímo v ateliéru.
00:05:02-To museli být hlasově disponovaní.
-To si umím představit.
00:05:06Tak se podívejte, jak to uměla Anny Ondráková.
00:05:09Děvčata, nového kantora si zamlouvám já.
00:05:16ZPÍVÁ
00:05:18Čelo vysoké, oči hluboké,
00:05:22kalhoty až na paty a hodně široké,
00:05:26Tělo Apolla, kdo mu odolá,
00:05:29smělý jako hrdina či caracola.
00:05:33Můj ideál mě v pondělí, v úterý, zbožňuje celičký den.
00:05:41Ve středu jdeme případně do kina,
00:05:44ve čtvrtek do parku jen.
00:05:48V pátek se sejdeme,
00:05:52v sobotu jedeme ven.
00:05:56Můj ideál mě zbožňuje v neděli, každý den, celý týden.
00:06:05Oblek upjatý, prima kravaty,
00:06:09ramena jak Herkules a vůbec ne svatý.
00:06:13Hraje na klavír, pod nosem má knír,
00:06:17vůbec je to jedním slovem velký kavalír.
00:06:21Můj ideál mě v pondělí, v úterý, zbožňuje celičký den.
00:06:28Ve středu jdeme případně do kina,
00:06:32ve čtvrtek do parku jen.
00:06:36V pátek se sejdeme,
00:06:39v sobotu jedeme ven.
00:06:43Můj ideál mě zbožňuje v neděli, každý den, celý týden.
00:06:50Tak si představuji, že vypadá náš nový kantor.
00:06:54Tak, Jiřinko, jak se vám ta Ondráková líbila?
00:06:58Moc.
00:06:59A jestlipak jste poznala to děvče,
00:07:02které tam sedí mezi děvčaty v první lavici?
00:07:05-Ovšem, to byla Nataša Gollová.
-Vy jste ji poznala?
00:07:09A víte, že to bylo vlastně poprvé, kdy se objevila na plátně?
00:07:13Tak to jsem nevěděla.
00:07:15-Ale Natašu jste poznala.
-Ano.
00:07:17A teď vám ukážu herečku, kterou nepoznáte.
00:07:19-Počkejte, a znám ji?
-Znáte ji.
00:07:22-Žije ještě?
-No jéje, a jak!
00:07:24Tak dobře, platí. O zbytek toho kafe.
00:07:28Pardon.
00:07:30Vy neumíte s jemným mužem jemně zacházet, Jiřinko.
00:07:35Myslíte?
00:07:39Tak to bylo v situační komedii S vyloučením veřejnosti.
00:07:42Tenkrát tam ta herečka, kterou máte poznat,
00:07:47hrála s Karlem Lamačem,
00:07:50to byl jeden se silné pětky tehdejšího českého filmu.
00:07:53To byl Lamač, Frič, Ondráková, Wasserman, Heller.
00:07:57Jestli vás to zajímá, tak tady je Frič, Ondráková,
00:08:02Wasserman někam odešel,
00:08:05tady je Lamač a tady Heller.
00:08:08No, vážně šel pryč. Tak teď zkrátka a moudře:
00:08:12Wasserman psal pro Friče všecky scénáře,
00:08:15Ondráková hrála,
00:08:17Lamač s Fričem režírovali a Heller byl kameraman.
00:08:21Režírovali a také hráli.
00:08:22A v tom filmu ta herečka, kterou máte poznat,
00:08:25zpívá s Karlem Lamačem,
00:08:27ale až tu druhou písničku, první zpívá on sám.
00:08:30Tak dávejte pozor.
00:08:33PÍSEŇ
00:08:35Za školních let vždycky jsem čet,
00:08:37slyšel též ze všech úst,
00:08:41láska že ráj,
00:08:43a tahle báj dala mé touze růst.
00:08:51Hrdličky hlas jal se zvát zas k námluvám,
00:08:57tož povídám,
00:08:59že letos si jistě dívčinu vyhledám.
00:09:08Tož promiňte, prosím, já zaslepen byl,
00:09:15že na vás jsem myslel,
00:09:20vás si do srdce vryl.
00:09:25Já pozdě jsem poznal, jaký jsem byl bloud,
00:09:31že jsem se kdy snažil
00:09:36vaším miláčkem slout.
00:09:42Vždyť nemám nic, čím bych si lásku získal,
00:09:49to věru čert mi spískal,
00:09:54když s touhou na vás shléd.
00:10:00Tož promiňte, prosím, já zaslepen byl,
00:10:06že na vás jsem myslel,
00:10:11vás si do srdce vryl.
00:10:33Písně bez zpěvů, lásky bez hněvů,
00:10:37do těch nic není,
00:10:39každé smíření manželství je přec ta nejhezčí věc.
00:10:48Sňatky bez lásky jsou jak oblázky,
00:10:51jež jenom náhodou sešly se pod vodou
00:10:55a jim říční proud dal spolu plout.
00:11:04Není všecko zlato co se zlatem zdá,
00:11:07není vždycky štěstí, když se děvče vdá.
00:11:11Mnohdy za čas krátký chtěl bys zpátky.
00:11:17Je to stará pravda,
00:11:20že manželství je často jako sázka do loterie,
00:11:25při níž svoji lásku dáváš v sázku.
00:11:33Když se sňatek zdaří, tak se povede,
00:11:36když se nepovede, tak se rozvede.
00:11:40Není všecko zlato, co se zlatem zdá,
00:11:43není vždycky štěstí, když se děvče vdá.
00:11:47Mnohdy za čas krátký chtěl bys zpátky.
00:11:56-No, tak co?
-Tak nic.
00:11:59-Nepoznala, co?
-Ono je to těžký.
00:12:02Kdyby to bylo lehký, tak bych vám to nedával,
00:12:05poněvadž to by bylo pod vaši úroveň.
00:12:07-Ale mohla by být podobná...
-No, vy na to přijdete.
00:12:11Tak já vám to kafe dám dobrovolně,
00:12:16ono už je stejně studený.
00:12:19To nevadí. Maminka říkala,
00:12:21že když se pije studené, tak je člověk hezčí.
00:12:24To je na vás vidět. No tak co?
00:12:28-Ljuba Hermanová.
-Ljuba Hermanová?
00:12:32Vždyť zpívala jako subreta z Karlína.
00:12:36Ona nazpívala spoustu krásných subretních partií, a těžkých,
00:12:40v operetě i v hudebních komediích.
00:12:42Ale ten sopránek, jak to dělala?
00:12:44Ona tenkrát pila hodně teplého mléka se žloutkem.
00:12:48Aha, se žloutkem.
00:12:50A kdo přijde teď?
00:12:52Teď přijde král českých komiků Vlasta Burian.
00:12:56To byl temperamentní herec. Ten měl tolik temperamentu,
00:13:00že kolikrát nepustil spoluhráče vůbec ke hraní.
00:13:03A nikdy se neučil roli, nikdy.
00:13:06On improvizoval přímo před kamerou, až v ateliéru,
00:13:11a to si umíte představit, jak to vypadalo,
00:13:14když člověk čekal na narážku, a Vlasta mluvil něco jiného.
00:13:18-To musela být psina.
-Vzpomínám si na jednu psinu.
00:13:21To točil Marin Frič, a já jsem také hrál v tom filmu.
00:13:25Byl to film, který se jmenoval Baron Prášil.
00:13:28Teď to znova vytáhli a jmenuje se to Když Burian prášil,
00:13:32ale tenkrát to byl Baron Prášil.
00:13:35Vlasta Burian hrál velkostatkáře, který měl panství, lesy,
00:13:39byl skutečně baronem.
00:13:41A byla to taková komedie.
00:13:44Vlasta Burian tam má scénu,
00:13:47kdy stojí pod velkým portrétem svého praděda,
00:13:50má přednášku k hajným a lesníkům na svém panství
00:13:55a vypráví jim o tom pradědovi.
00:13:59A říká: Pánové, můj praděd střílel tak výtečně,
00:14:04jako nikdo z vás v celém kraji.
00:14:07To byla dost neobvyklá věta, ale Burian ji namluvil,
00:14:11Martin Frič to nazkoušel a řekl: Kamera, jedem.
00:14:15Začalo se točit, Vlasta Burian se postaví a říká:
00:14:19Pánové, můj pradědek, ten měl takovou ránu,
00:14:22jakou z vás nemá nikdo.
00:14:24A bylo po natáčení. Vy se smějete,
00:14:27ale to nebylo moc k smíchu, protože to se ničil materiál.
00:14:32To si s ním tedy Martin Frič jako režisér užil.
00:14:36-Natočil s ním hodně filmů?
-Skoro všecky.
00:14:40A v jednom z nich s ním dokonce společně hrál.
00:14:43-A já vím, v kterém.
-To nevíte,
00:14:46na to jste, děvenko, ještě mladá, kdepak.
00:14:50Vy ze sebe děláte důstojného kmeta, když se lidi koukají.
00:14:55Tak já vám to prozradím. Ten film se jmenoval Lelíček...
00:15:00...ve službách Sherloka Holmese.
00:15:03Frič hrál toho Holmese
00:15:06a kvůli tomu si nechal oholit svůj elegantní knírek.
00:15:09Poslechněte, Jiřinko, vy už taky hodně pamatujete.
00:15:13Ne, ani ne tak moc,
00:15:15ale ráda se koukám na televizi a často chodím do biografu.
00:15:19A víte, že se mi někdy zdá,
00:15:21že kdyby nebyly tyhle filmy, tak nemají co hrát?
00:15:24U těch veseloher se lidi baví ještě dneska.
00:15:27Ještě že jich Frič tolik udělal.
00:15:29On tenkrát točil pět takových filmů za rok.
00:15:32-Kolik?
-Točil pět filmů za rok.
00:15:35-Za jeden rok?
-No.
00:15:37To dneska dělá režisér pět filmů deset let.
00:15:41Ono se tenkrát v kumštu víc dělalo,
00:15:46než se o něm diskutovalo.
00:15:48I to schvalovací řízení bylo takové kratší,
00:15:51například producent přišel k Martinovi a řekl mu,
00:15:55že má obrovský námět na detektivku pro Vlastu Buriana.
00:16:00Burian přijde do restaurace
00:16:03a dá si nejlevnější jídlo, tři vejce do skla.
00:16:07-No a?
-To říkal Martin taky, no a?
00:16:11No a tři vejce do skla, to je heslo lupičské bandy.
00:16:16-Jo. A dál?
-A oni si ho spletou.
00:16:21-Ta vejce?
-Ne, ta banda toho Buriana.
00:16:26A Frič se ptá, co dál. Jak dál? To je přece všecko.
00:16:31To přece na veseloherní detektivku s Burianem stačí.
00:16:34A stačilo, ten film taky vznikl.
00:16:37Teď vám ukážu písničku z Lelíčka, co jsem vám slíbil,
00:16:41a potom ty dvě z filmu Tři vejce do skla.
00:16:53PÍSEŇ
00:16:55Rosita, to je dítě jihu divoké,
00:16:59pružné tělo, černé vlasy, oči hluboké.
00:17:02Ten, kdo ji jednou tančit spatří,
00:17:07tomu více srdce nepatří.
00:17:11Ty boky v rytmu tance svítí bělostí,
00:17:15vlasy vlají, oči hrají prudkou radostí.
00:17:19A láska, věčně mladá, se do všech srdcí vkrádá,
00:17:23snem touhy je a žádostí.
00:17:28Rosita, Rosita, lásko moje skrytá,
00:17:31vzpomeň si, že o tobě jen sním,
00:17:35že líbám tě celičkou, mou že jsi hvězdičkou,
00:17:40že celým světem jsi mým.
00:17:44Rosita, Rosita, lásko moje skrytá,
00:17:48vzpomeň si, že o tobě jen sním,
00:17:52že zůstaneš mojí, dokud ten svět stojí,
00:17:56dokud ve snách oči tvé zřím.
00:18:26Vzpomeň, že jsi mojí, dokud ten svět stojí,
00:18:31dokud ve snách oči tvé zřím.
00:18:40-Co je to za písničku?
-To je moje písnička,
00:18:43to jsem napsal pro moje děvčátko, co mám v Brodku.
00:18:48V mojí vlasti plavci na Volze, ti vždycky zpívali, jéje!
00:18:54ZPÍVÁ
00:18:57Oči černija, oči chladnija,
00:19:04to mně anija nenapadnija.
00:19:14Ponimali vy, vodky dajte mi,
00:19:23až budu na zemi, vynadajte mi.
00:19:35Oči černé jako uhle,
00:19:44pro vás bych chtěl
00:19:50ležet v truhle.
00:19:58Ležet v truhle
00:20:04pěkně ztuhle,
00:20:10buďto támhle
00:20:16nebo tuhle.
00:20:31Pozvala mě jedna kněžna do kiosku,
00:20:34říkala mi poručíku, hraj mi, hraj,
00:20:37bylo-li by libo papirosku,
00:20:40nebo bylo-li by libo radši čaj?
00:20:44Ale já mám nejraději tuhle vodku, vypadá tak nevinně.
00:20:49Čaj mně krkem nejde vůbec do žaludku,
00:20:52já spím po něm neklidně.
00:21:52Upadla mi šavle!
00:21:55Copak to tu ještě máte?
00:21:57Počkejte, Jiřinko, neměla byste jít už radši zpívat?
00:22:00Ne, to počká. Tohle je Emil Fiala!
00:22:04-A tohle R. A. Dvorský.
-R. A. Dvorský s knírečkem.
00:22:10Počkejte, a kdo je tohle?
00:22:13To je jazzová zpěvačka našeho mládí,
00:22:16to je Inka Zemánková.
00:22:18-Tu asi neznáte.
-Podle jména jo.
00:22:21Ta výborně nazpívala písničku Tak jako slunečnice každým dnem...
00:22:26-To znám.
-To je z filmu Modrá hvězda.
00:22:30Dříve totiž v každém filmu musel být nějaký ústřední šlágr,
00:22:34taková písnička, která šla celým filmem.
00:22:37Po představení si ji lidé zpívali
00:22:39a každý rok měli lidé svou filmovou písničku,
00:22:42měli co zpívat.
00:22:44-To je škoda, že to teď není.
-To už se dneska nedělá.
00:22:48Frič spolupracoval s mnoha zpěváky, orchestry a skladateli.
00:22:53Jeho písničky mu hlavně psali S. E. Nováček,
00:22:56Julda Kalaš a Eman Fiala.
00:22:59-Ten herec?
-Ten herec,
00:23:02ale dříve také výborný dirigent a výborný hudební skladatel.
00:23:06Martin Frič na něj hrozně věřil,
00:23:09ale Burian nikdy, ten na něj nevěřil.
00:23:12Jednou jeli s Fričem do Varšavy filmovat.
00:23:16A po cestě Vlasta Burian pořád říkal,
00:23:20že ten Eman jakživ neudělá šlágr,
00:23:23a pak se vrátili zpátky a celá Praha už zpívala písničku
00:23:27Zapomeň, že už se loučím z filmu Pobočník Jeho Výsosti.
00:23:33-Tak už mi pusťte ty písničky.
-Tak dobře.
00:23:36Tak nejdříve Bajo trio
00:23:38a Vlastu Buriana a Pobočníka Jeho Výsosti,
00:23:41potom R. A. Dvorského ve filmu Těžký život dobrodruha
00:23:45a potom Inku Zemánkovou ve filmu Hotel Modrá hvězda.
00:24:04ZPÍVAJÍ
00:24:45Zapomeň, že už se loučíme,
00:24:52zapomeň, co všechno ztrácíme.
00:24:59Byla to pohádka krásná, krásný sen.
00:25:07Dvě srdce, i když se rozejdou,
00:25:13nevěří, že už se nesejdou.
00:25:21Neříkej, že je to loučení.
00:25:56Kdybych já udělal jenerála,
00:26:01pro mě by den co den hudba hrála.
00:26:10Jenerál při zemětřesení,
00:26:14kouká, jako když to nic není,
00:26:18zůstane v pozoru rovně jak strom,
00:26:22i kdyby do něj třeba seknul hrom.
00:26:25Zahrajte vy jemu píseň regimentu,
00:26:32armáda to žádá,
00:26:36na parádu vláda ráda dává.
00:26:40PÍSKÁ SI
00:26:44Taková písnička, pane, vůbec neexistuje.
00:26:47To říkáte vy, ale já vím, že existuje,
00:26:50právě tak, jako existujete vy a jako že existuji já.
00:26:54PÍSEŇ
00:26:56K vám já chodívám rád jen sám.
00:27:04Mám svou samotu rád,
00:27:09jsem sám.
00:27:14Sám se vždy usmívám, sám jen sobě zpívám,
00:27:19moje snění nic nezmění, to vím.
00:27:27Sám tím nejvíc získám,
00:27:30svému stínu pískám písničku tu,
00:27:34kterou jen znám já sám.
00:27:47Jsem sám.
00:27:59Každý musí někde něco mít, pro co žít, mít rád.
00:28:05Každý musí někdy něco chtít, všecko dám, na to dbám,
00:28:11nejít spát, mít to rád, mít rád.
00:28:16Dám si hrát, mám to rád,
00:28:23nejít spát mám tak rád.
00:28:30Každý musí někdy něco mít, pro co žít, mít rád.
00:28:41Mistře, uměl byste také otevřít nedobytnou pokladnu?
00:28:45-No jéje, já jich už otevřel...
-Opravdu?
00:28:49To se takhle to... A otevře se, viď?
00:28:54Vidíte, co my všechno umíme?
00:28:59Dám si hrát, mám to rád.
00:29:13Každý musí někdy něco mít,
00:29:16pro co žít, mít rád.
00:29:36Tak jako slunečnice každým dnem
00:29:40otáčí se za sluncem,
00:29:44tak já stále hlavu svou
00:29:47obracím jen za tebou.
00:29:52A jako karavany pouští jdou,
00:29:55jdou za tichou oázou,
00:29:59v které klid svůj naleznou,
00:30:02jdu já stále za tebou.
00:30:07Bez ledovců Jižní pól,
00:30:10Florencie bez nebe,
00:30:14bez Vesuvu Neapol,
00:30:18to bych byla bez tebe.
00:30:22Tak jako slunečnice každým dnem
00:30:25otáčí se za sluncem,
00:30:29tak já stále hlavu svou
00:30:32obracím jen za tebou.
00:30:57Tak jako slunečnice každým dnem se obrací jen za sluncem,
00:31:01tak obracím já hlavu svou za tebou.
00:31:06Bez ledovců Jižní pól, Florencie bez nebe,
00:31:10bez Vesuvu Neapol, to bych já byl bez tebe.
00:31:19Tak jako slunečnice každým dnem
00:31:23otáčí se za sluncem,
00:31:26tak já stále hlavu svou
00:31:30obracím jen za tebou.
00:31:43Tedy nic ve zlém,
00:31:45ale já myslím, že ten výstup nakonec prošvihnete.
00:31:48Ale ne, to nevadí, já to potom nějak vymluvím.
00:31:51-To je zajímavý...
-Ale já jsem vás varoval.
00:31:54Jiřinko, já jsem to měl tak hezky srovnaný,
00:31:57a vy tady z toho děláte nějakou Babiččinu krabičku.
00:32:01No, vždyť se lidem líbila.
00:32:04No dobře, tak to necháme. A co vezmeme teď?
00:32:08Jazzové zpěváky a muzikanty už máme zčásti za sebou,
00:32:12tak já bych si vyprosila nějakého toho komika.
00:32:17Ale nemyslete si, že ve Fričových filmech
00:32:21zpívali jenom jazzoví zpěváci a komici,
00:32:24tam i vážní umělci zpívali,
00:32:26například ve Fričově filmu Tetička
00:32:29zpíval i národní umělec František Smolík.
00:32:31-Neříkejte...
-A jak hezky a dojemně.
00:32:34Ano, ve filmu Tetička, viděla jste ho?
00:32:37Tetičku jsem viděla, teda svoji.
00:32:40A nebo Vlasta Matulová zpívala ve filmu Experiment
00:32:45písničku Bílý jasmín.
00:32:48-Ona zpívala, jo?
-Ona vlastně nezpívala,
00:32:51za ni to nazpívala Marie Burešová,
00:32:54ona to jen předstírala, ale hezky to předstírala.
00:32:58K tomu šansonu tenkrát napsal slova Vítězslav Nezval.
00:33:02A pak u něj zpíval Hugo Haas s Adinou Mandlovou.
00:33:06Ta taky zpívala?
00:33:08Ne, ta jenom přihlížela, zpíval Hugo Haas,
00:33:11to bylo ve filmu Život je pes.
00:33:13-Tak co nejdřív?
-To je jedno.
00:33:15-Tak nejdřív Hugo Haase.
-Tak Život je pes.
00:33:18Tak už se díváme.
00:33:34ZPÍVÁ
00:33:36Den co den, když městem sám se potloukám,
00:33:40ptám se jen,
00:33:42kdo v lásce srdci mému poradí.
00:33:46Člověk v dál se rozběhne,
00:33:49však život pes ho doběhne,
00:33:53a z nouze ctnost pak řekne jen, to nevadí.
00:33:58Pro sebe jen tak si zpívám,
00:34:04by snad nebylo znát, že bych se bál.
00:34:10Když se tak na vás jen dívám,
00:34:15mně se zdá, že taky vím, co bude dál.
00:34:22Srdce když láskou už vzplálo,
00:34:27jenom aby se mu málo stalo,
00:34:34pro sebe zpívám a jásám,
00:34:40i když vím, co bude s námi dál.
00:34:50No tak prosím,
00:34:52a to jsem to zpíval nejhůř, jak jsem moh.
00:34:55Prosím, jestli pan doktor bude zase zpívat tu hezkou písničku...
00:35:07ZPÍVÁ
00:35:09Bláhové mládí
00:35:16za láskou tě vábí.
00:35:26Mládí své zářivé,
00:35:34s každou novou láskou vrací se.
00:35:46Žár léta když zradí,
00:35:53zbývá stín jen mládí,
00:36:01má drahá, však víte,
00:36:08že vám budu dobrým přítelem.
00:37:15ZPÍVÁ Bílý jasmín ve džbánu zvad.
00:37:28Truchlivý stín na lásku pad.
00:37:39Rozbil se džbán,
00:37:44zbyl jenom střep,
00:37:49zrcadlící střep.
00:37:58Přijď, miláčku můj,
00:38:03až na pohřeb.
00:38:15Jiřinko, když jsme se dostali k té vážnější notě,
00:38:19tak vám musím říct,
00:38:21že mám osobně hrozně rád jeden Fričův film.
00:38:24-Já vím, který.
-Tak schválně.
00:38:26Kristián. Ale já ho mám ráda taky.
00:38:29Dobře, ale přece bych takovou věc neříkal.
00:38:32Čapkovy povídky.
00:38:34A z nich nejvíc Baladu o Juraji Čupovi.
00:38:37-Tak to neznám.
-Tam se také zpívá,
00:38:39a ty pijácké slovenské písničky
00:38:42tam nejsou pro nějakou náladu nebo jako filmový šlágr,
00:38:46ale aby pomohly Fričovi navodit
00:38:48tu nádhernou vzrušující náladu, takovou atmosféru, víte?
00:38:53Neříkejte to nikde,
00:38:55ale Frič tehdy koupil spoustu vína a nechal herce dva dny pít,
00:39:00aby to mohl natočit tak, jak to natočil.
00:39:02Tak to jsem na to zvědavá.
00:39:04Vedle strhujícího Palo Bielika,
00:39:07kterého si kdysi vybral pro Jánošíka,
00:39:10tam uvidíte ještě Františka Kováříka
00:39:13a Frantu Sauera, to byl kamarád a kumpán Haškův.
00:39:20Poznáte ho podle toho,
00:39:22že se tam s Bielikem nakonec objímá.
00:39:25Dívejte se.
00:39:52ZPÍVÁ
00:40:35Dost!
00:40:37Lájoš, víno sem, pro všechny!
00:40:41A vy, chlapi prašiví, hrajte něco veselejšího,
00:40:44nebo vás tu pobiju!
00:40:55ZPÍVÁ
00:43:40Na hrob mojej milej ružu zasadím...
00:43:50Venku čeká jakýsi gazda.
00:43:53Ať čeká nebo ať přijde zítra,
00:43:58já tu oplakávám svoje mládí
00:44:02a pochovávám svoji naději.
00:44:11Miluji ženu, krásnou ženu,
00:44:16vdanou ženu...
00:44:29Hraj mi, ty zbojníku cikánský, vyžeň mi tu bolest z duše.
00:44:41Lájoš, víno!
00:44:45Ať pijou všichni na můj pohřeb!
00:45:47Ten gazda ještě čeká.
00:45:50Ať čeká třeba až do soudného dne!
00:46:22Bylo to moc hezký, ale taky moc smutný.
00:46:25Já bych teď něco veselejšího, máte něco?
00:46:28-Co takhle V. a W.?
-No prima!
00:46:31My jsme je vlastně měli uvést už dřív,
00:46:33ale vy jste mně v těch papírech udělala takový zmatek...
00:46:37...takže Voskovec a Werich přišli vlastně v pravou chvíli.
00:46:41Ano, v pravou chvíli s nimi Frič natočil
00:46:44ve své době velmi bojovné a statečné filmy
00:46:46jako Hej rup a Svět patří nám.
00:46:49Tady píše: Frič, jsem celej pryč, dál už se rýmuje jen tyč,
00:46:55a to se mi nehodí, tvůj Jiří Voskovec.
00:46:58To je vtipný. Ale já jsem si tady všimla,
00:47:01že scénář Svět patří nám napsal nějaký Fourmen.
00:47:06-To bude Angličan, ne?
-Kdepak.
00:47:08Scénář napsal Frič, Steklý, Voskovec a Werich.
00:47:11A podepsali se anglicky, Four men.
00:47:14To byla taková bouda na kritiky, víte?
00:47:16Oni si mysleli, že to je nějaký cizinec,
00:47:19a ve svých posudcích napsali, že se to hned pozná,
00:47:22když pro nás píše scénář nějaký světový autor.
00:47:26Čili four men, čtyři muži.
00:47:28Tady je něco zajímavého, podívejte se.
00:47:31To je rukopis té slavné Stonožky.
00:47:33Tu napsali Voskovec a Werich
00:47:36těsně před natáčením v kantýně na Barrandově,
00:47:39každý psal jednu sloku.
00:47:41A tady si připravili rýmy:
00:47:43Trošku, rohožku, nebožku, stonožku.
00:47:48No co je? Co se šklebíš?
00:47:51Je hezky, usměj se.
00:47:56PÍSEŇ Já vám nemám tyhle lidi rád,
00:47:59co se nechtěj a neuměj smát,
00:48:02řekněte mně, má to smysl, takhle si kabonit mysl?
00:48:08Vždyť si člověk může brát příklad ze zvířat.
00:48:14Dejme tomu stonožka, co má práce s obouváním,
00:48:19jen se oběda dočká, začne se zouváním.
00:48:26Na každou totiž nožku má ponožku, v botě vložku.
00:48:33A stačí bláta trošku, prošoupe rohožku.
00:48:39Ta přec má právo mít k zoufalství vlohy.
00:48:44Co to jen musí být, když ji rozbolej nohy.
00:48:50Mám-li vztek víc než trošku,
00:48:53že bez práce mám jenom hlad,
00:48:56vzpomenu na stonožku, a jsem na světě rád.
00:49:32-Kde je Holister?
-Odešel.
00:49:34-Kam?
-My nevíme.
00:49:46ZPÍVAJÍ Jeden den za druhým jde
00:49:49a já den ze dne spím jinde,
00:49:52a tak den co den mívám jen jeden zlý sen.
00:49:58Jaký bude příští den,
00:50:01kde se probudím za týden,
00:50:06co je do života jen ze dne na den?
00:50:12Darmo bdím a přemítám,
00:50:15darmo nohy si ulítám,
00:50:18a tak ať dělám co dělám, práci nemám.
00:50:25Hledám ve dvou, hledám sám,
00:50:29někde kleju, někde žebrám.
00:50:33Ale večer zas o hladu uléhám.
00:50:41Jeden den za druhým jde
00:50:44a den ze dne se spí jinde,
00:50:48a tak den co den máme jen jeden zlý sen.
00:50:54Jaký bude příští den,
00:50:58kde se vzbudíme za týden,
00:51:01takový je život jen ze dne na den.
00:51:22-A to už je všecko?
-Ještě ne, ale skoro.
00:51:25A víte, že mám pocit,
00:51:27že jsme na jeden moc slavný Fričův film
00:51:30a na jednoho moc populárního herce nějak zapomněli?
00:51:34Jak to? Kdo to byl?
00:51:36Jen pro ten dnešní den...
00:51:39I ty, Brute... I vy, Jiřinko?
00:51:42Ale tak se nestyďte.
00:51:44Víte, že jsem do vás byla jako malá holka moc zamilovaná?
00:51:48A už nejste, to je škoda.
00:51:51A kluci v tanečních nám šeptali do ucha:
00:51:54Skořice voní, moře šumí,
00:51:58cikády zpívají, venku čeká auto...
00:52:01Obyčejně kecali,
00:52:03teda lhali jako Kristián, protože jsme jeli tramvají.
00:52:07Ale vy mně dneska lhát nebudete, že ne?
00:52:09-Ne, to ne.
-Jak to tenkrát bylo?
00:52:12Já bych začal třeba u Advokátky Věry,
00:52:14to byl můj první film s Martinem Fričem.
00:52:17To bylo v sedmatřicátém roce, když jsem přijel z Brna do Prahy
00:52:21a v divadle jsem se snažil o to,
00:52:23aby se obecenstvu líbila hudební komedie.
00:52:26Rval jsem se o to a Fričovi se ten boj celkem líbil.
00:52:29Chodil k nám často do divadla,
00:52:32dívával se na nás, poslouchal naše písně.
00:52:34To nebyly ani písně,
00:52:36to byly popěvky, songy se tomu říká.
00:52:39A tak jsme začali spolupracovat.
00:52:41Dostal jsem od něho nejdřív dvojroli
00:52:43a za chvíli druhou dvojroli.
00:52:45-To je můj sen.
-Advokátka Věra,
00:52:48to byl případ pána z lepší společnosti,
00:52:51který se v převleku Apače chodí bavit do pražského podsvětí.
00:52:55Kristián, to je úředníček, takový malý občánek,
00:52:58který si jednou v měsíci zahraje na pána z lepší společnosti.
00:53:04Kristián měl ve své době velký úspěch,
00:53:07on se konečně hraje ještě i dneska.
00:53:10Zakládaly se tenkrát i kluby Kristiánů,
00:53:13poněvadž ten námět je asi věčný, víte?
00:53:17Lidi nejsou spokojení s tím, čím jsou,
00:53:20každý by chtěl být někdo jiný.
00:53:23Ano, to znám. Já být na vašem místě...
00:53:26Ano, tak jestli byste dovolila, já bych vám něco zazpíval.
00:53:31-To bude žúžo.
-Paní Bohdalová, žúžo...
00:53:35Vám se to nelíbí? To zní tak francouzsky...
00:53:38Ano, mně se to líbí moc.
00:53:41Tak tedy...
00:53:43Abychom pokračovali v ději, ne?
00:53:46Ono to má nějaký děj? To mi ušlo.
00:53:49Tak prosím vás, budete poslouchat nebo mluvit?
00:53:52Poslouchat vás. A hned.
00:53:56Tak nejdřív vám zazpívám ten popěvek z Advokátky Věry
00:54:00a potom vám R. A. Dvorský a já něco předneseme z Kristiána.
00:54:05To je moje záležitost, ne?
00:54:07-To je náhodou moje záležitost.
-Jak to?
00:54:22Policie!
00:54:29ZPÍVÁ Každý na něco je citlivý,
00:54:32každému se něco protiví,
00:54:35maličkost budí zlost,
00:54:39a hned je tu mrzutost.
00:54:43Mně, ač dobrákem jsem od kosti,
00:54:47jedna věc přivede ke zlosti,
00:54:50leze-li do zelí mně někdo, můj příteli.
00:54:59Koukej, na děvče mně nesahej,
00:55:04víš, to já nemám rád.
00:55:07A rychle zmiz, i kdybys byl můj kamarád.
00:55:14Na děvče mi nesahej, víš, to já nesnesu,
00:55:20nežli tě střelhbitě ze sálu vynesu.
00:55:26Staré dobré přísloví
00:55:29nás moudře poučuje,
00:55:33že dýmka ani žena
00:55:36nikomu se nepůjčuje.
00:55:42Na ostatní děvčata se beze všeho směj,
00:55:47ale na to moje děvče,
00:55:50na to nesahej.
00:56:23Nevidíte, jak jste krásná?
00:56:26Tak ale naposled. Odejděte, prosím.
00:56:29-A když nepůjdu?
-Tak půjdu já.
00:56:32To byste přece neudělala.
00:56:34-Tak vy jste si myslel, že já...
-Ano.
00:56:38Tak abyste věděl, tak ne.
00:56:59-Pusťte mne.
-Nepustím.
00:57:02-Pusťte mě, nebo začnu křičet.
-Nezačnete.
00:57:04Začnu.
00:57:06Upozornila byste na sebe celý bar, a to si jistě nepřejete.
00:57:11Jediné, co můžete udělat, je tančit a přívětivě se usmívat.
00:57:15Tak vy si myslíte, že jsem úplně bezmocná?
00:57:18-Úplně.
-A co když vám šlápnu na nohu?
00:57:21-Zkuste to.
-Au!
00:57:23-Promiňte.
-Prosím.
00:57:34ZPÍVÁ
00:57:36Jen pro ten dnešní den
00:57:39stojí za to žít,
00:57:43jen klid svůj tichý mít,
00:57:47víc po ničem netoužit.
00:57:52Jen pro ten dnešní den,
00:57:56snad pro úsměv váš,
00:58:00se život změní v sen,
00:58:04v ten den, kdy štěstí potkáváš.
00:58:09Nesmíš se ptát,
00:58:13co bylo včera, bude zítra zas.
00:58:16Jen dnešek uchopit a pochopit,
00:58:20že nejkrásnější jen je dnešní den.
00:58:27Jen pro ten dnešní den
00:58:30stojí za to žít,
00:58:34jen klid svůj tichý mít
00:58:38a víc po ničem netoužit.
00:58:49Tak vy mě tedy nepustíte?
00:58:51-Cožpak mohu?
-Jak to?
00:58:53Vidíte, sám osud tomu nechce, abyste odešla.
00:58:56Vy věříte v osud?
00:59:01Věřím. Věřím v dnešní den,
00:59:04věřím ve vaši krásu a věřím...
00:59:09-Já věřím jen v jednu věc.
-A to?
00:59:12Že kdybych hledala sebedéle,
00:59:14nenašla bych tak drzého člověka jako jste vy.
00:59:18Vy tomu říkáte drzost? Já zase upřímnost.
00:59:30PÍSEŇ
00:59:32Nečekej, nečekej,
00:59:36že navrátím se zpátky,
00:59:40vždyť život je tak krátký...
00:59:43-Člověče, podrž mě!
-Co je?
00:59:45Támhle je Kristián.
00:59:48Nečekej, nečekej, navždy ti sbohem dávám
00:59:53a bílým šátkem mávám,
00:59:58já jedu hledat tichý kout.
01:00:02Pardon, pane řediteli, vaše vizitky.
01:00:05-Ty jsem tady nechal?
-Ano.
01:00:09No to mám radost. Děkuji vám.
01:00:24Klaním se, pane generální řediteli.
01:00:27Dobrý večer, já se ani nezdržím.
01:00:40Poslechněte, ale to už vlastně nejsou šlágry.
01:00:44-To už jsou takové evergreeny.
-Prosím?
01:00:48Tak já vám to přeložím.
01:00:50Prostě věčně mladé písničky, protože se lidem pořád líbí.
01:00:58Mně je najednou tak divně...
01:01:03Mně se zdá,
01:01:06že bych za chvíli byla zase taková malá holka.
01:01:19Kéž bych vás mohl přesvědčit,
01:01:22že ta chvíle bude zázračná,
01:01:24že ji musíme uchopit
01:01:27a vzbouřit se proti všednímu životu.
01:01:29Takovou chvíli nemáme právo nechat zmizet bez povšimnutí.
01:01:33-Ne, mlčte...
-Nemohu mlčet,
01:01:36protože mně zbývá už jenom chvíle k vašemu únosu.
01:01:40Budete-li chtít, odejdeme a protančíme dnešní noc až do rána.
01:01:44-Tak dobrá, tak pojďme.
-Ne, já odejdu.
01:01:48Chci, abyste přišla za mnou sama. Rozmyslete si to.
01:01:52Zavřete oči... Neříkejte nic, zavřete oči.
01:01:58Odcházím. Čekám venku.
01:02:03-Na shledanou.
-Počkejte, pojďte sem.
01:02:10Sakra, ono je to pořád ve vás, vy Kristiáne.
01:02:16Radši se přehrajeme, vy byste mě úplně zblbnul.
01:02:25Tak co jste ještě filmoval s Fričem?
01:02:28My jsme toho s Fričem natočili moc,
01:02:30ale o jednom filmu se ještě zmíním.
01:02:33V osmačtyřicátém roce jsme si řekli,
01:02:36že bychom si měli udělat psinu z takových filmových kýčů
01:02:39jako bylo Světlo jeho očí nebo Krb bez ohně,
01:02:42ale také i z jiných světových slaďáků.
01:02:45A tak vznikl film Pytlákova schovanka.
01:02:48-Aneb šlechetný milionář.
-Správně.
01:02:50Myslím, že to byl a je film dobrý, a poněvadž má humor a vtip,
01:02:54protože humor nutí ke smíchu a vtip k přemýšlení,
01:02:58tak myslím, že se mu ještě dlouho budeme smát,
01:03:01hlavně proto, že jsme se v něm nebáli vysmát se sami sobě.
01:03:05PÍSEŇ
01:03:07Když moře burácí,
01:03:10loď se kymácí,
01:03:13pluje ve směru k jihoseveru,
01:03:19slyš, jak moře brečí,
01:03:23divokou řečí to severák ječí,
01:03:28a vlny také ječí, jak šplouchají na maják.
01:03:38Loď ztroskotá,
01:03:42jen to ne, jenom to ne.
01:03:47Ten, kdo chce déle žít,
01:03:51musí přiložit,
01:03:54pec když vychladne,
01:03:57zle to dopadne.
01:04:00Vzhůru, topiči, tady to fičí.
01:04:08Vzhůru k peci, vzhůru dolů.
01:04:27Tančíte nádherně, kde jste se učila?
01:04:32Tak, sama od sebe.
01:04:41Hrajte, Pavle,
01:04:43ať vaše housle přehluší, co bolí v mé duši.
01:04:47Hrajte.
01:05:17ZPÍVÁ
01:05:19Když do srdce chlad zavěje,
01:05:24odvane všecky naděje,
01:05:29i naději poslední z posledních.
01:05:39Zbude vzpomínka šedivá,
01:05:44jež v hořkosti se rozplývá,
01:05:49tak, jako v letním vedru loňský sníh
01:05:56na retech mých malinových,
01:06:04od retů tvých opuštěných.
01:06:14Už jenom ozvěnou
01:06:18v daleku ztracenou
01:06:23dozněl a ztich můj cynický smích.
01:06:51Můj tichý, cynický smích.
01:07:03Směj se mé srdce, směj,
01:07:08a ve smíchu se vyplakej
01:07:14ze všeho, co se ti stalo.
01:07:23Směj se, mé srdce, směj,
01:07:28však nikomu už neříkej,
01:07:34žes kdys milovalo.
01:07:41Ten, kdo ti říkal tolikrát,
01:07:47že má tě rád, má tě rád,
01:07:55ten s tebou krutě hrál,
01:08:01svoji lásku ti jen lhal,
01:08:07pak zmizel v dál.
01:08:14Směj se dál.
01:08:52Probůh, ne!
01:09:01Jsem tak rozervána...
01:09:07Elén, nechtěla byste být Ivetce matkou?
01:09:14To by znamenalo...
01:09:17Státi se mou ženou.
01:09:29-Ano.
-Elén...
01:09:31Chci býti tvou,
01:09:34chci býti tvou
01:09:37a děcku tomu matkou pečlivou.
01:09:42Chce býti mou
01:09:45a děcku tomu matkou pečlivou.
01:09:53Chci býti tvou. Chce býti mou,
01:09:57a děcku tomu matkou pečlivou.
01:10:04Dupity dup, dupity dup...
01:10:12Kdo to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje?
01:10:17Co to dupe, co to je, že nám nedá pokoje?
01:10:23To láska přichází tak tiše,
01:10:28tak plaše, tak potají.
01:10:45Budeme snít, budeme snít...
01:11:17Tiše, spinká.
01:11:49Toto vše je tvé, má drahá, i já.
01:11:56ZPÍVAJÍ
01:11:58Po temné noci vzešel jasný den,
01:12:02po boku stojíme si opět.
01:12:06Zbývá už jenom dosnít krásný sen
01:12:11a píseň lásky až do konce dopět.
01:12:19Teď ruku v ruce půjdem štěstí vstříc
01:12:25a jinak nechcem dělat vůbec nic.
01:12:34My budeme věčně si náležet
01:12:38a do očí se sobě dívat,
01:12:42na štěstí svém si dáme záležet
01:12:45a celý den jen budem zpívat.
01:12:57My přece nemusíme pracovat,
01:13:01nám stačí jen se věrně milovat,
01:13:06eventuálně o svém štěstí zpívat.
01:13:22-Tak to už je opravdu všecko?
-To už je všecko.
01:13:26-Ne, to přece nemůže být konec.
-Však to konec také není.
01:13:30Ne, protože teď přijdete vy s tou písničkou.
01:13:33Ježíšmarjá, tak to je ovšem můj konec.
01:13:36Ona by tu vlastně neměla být,
01:13:39protože ta už je z jednaosmdesátého filmu Martina Friče,
01:13:42ale my mu nic neřekneme a bude to všecko dobré.
01:13:46-Dobře, ale musíte mi držet palec.
-Budu.
01:13:49A přeju vám, Jiřinko,
01:13:51aby se z té písničky stal opravdu šlágr
01:13:54a aby si lidé říkali:
01:13:55Aha, to byl tenkrát ten veselý rok,
01:13:58kdy se všude hrála ta písnička,
01:14:00kterou zpívala Bohdalová ve filmu Hvězda zvaná Pelyněk.
01:14:04-Tak už jděte a zlomte vaz.
-Ano.
01:14:22Achtung!
01:14:33Pochodem vchod!
01:14:39ZPÍVÁ
01:14:41Když jsme byli v Itálii při tý velký patálii,
01:14:44tramtaratata.
01:14:48Přišli jsme do Solferina, tam vám všude teklo vína,
01:14:52tramtaratata.
01:14:56Taliány zahnali jsme zpátky,
01:14:59ale na ženský jsme byli krátký,
01:15:03takže unser vater Radecký
01:15:06prohodil tam za nás za všecky:
01:15:11In Italien, in Italien,
01:15:15donner wetter noch einmal,
01:15:19tam jsou ženský sakramentský,
01:15:23že by se jich člověk bál.
01:15:26Zato naše český děvčata,
01:15:31ty jsou lautr jako poupata.
01:15:35Naše český holčičky, to jsou lautr putičky,
01:15:38ty maj srdce ze zlata.
01:15:52Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková
Proslulý prvorepublikový filmový milovník Oldřich Nový se škraboškou na očích se vloupe do trezoru, kde jsou od roku 1930 uloženy filmy Martina Friče (1902–1968). Natočil jich přes 80, z toho na čtyři desítky veseloher. Nový si chce ve vysoce hořlavém terénu zapálit, ale zřízenec ho odkáže na kuřárnu, kde na něho čeká v „oficírském“ obleku Jiřina Bohdalová připravená točit další Fričův film.
Spolu si pak vysvětlují, co znamená zkratka Fri-Fi-Pi. Dozvíme se, že jsou to Fričovy filmové písničky. Společně si budeme prohlížet filmové ukázky, na nichž zazní kdysi populární šlágry, z nichž mnohé si zpíváme dodnes. Jsou to mj. Rosita, Zapomeň, že už se loučíme, Sám já chodívám rád, Slunečnice, Bláhové mládí, Stonožka, Na děvče mi nesahej, Jen pro ten dnešní den a In Italien.
Budeme tak moci nahlédnout do Fričových slavných snímků, jako byly Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Tři vejce do skla, Těžký život dobrodruha, Hotel Modrá hvězda, Čapkovy povídky, Kristián, Pytlákova schovanka a Hvězda zvaná Pelyněk.
V pořadu zazní tyto písničky ze známých filmů:
Můj ideál – Kantor Ideál
Hudba: Jára Beneš, text: Karel Lamač a Jarka Mottl, zpívá: Anny Ondráková
Tož, promiňte, prosím – S vyloučením veřejnosti
Hudba: Jára Beneš, text: Václav Mírovský a Václav Špilar, zpívá: Karel Lamač
Není všechno zlato – S vyloučením veřejnosti
Hudba: Jára Beneš, text: Václav Mírovský a Václav Špilar, zpívá: Ljuba Hermanová
Rosita – Lelíček ve službách Sherlocka Holmese
Hudba: Josef Kumok, text: František Vodička, zpívá: Vlasta Burian
Oči černé – Tři vejce do skla
Ruskou lidovou upravil: Eman Fiala, text: Jarka Mottl, zpívá: Vlasta Burian
Pozvala mě jedna kněžna do kiosku – Tři vejce do skla
Ruskou lidovou upravil: Eman Fiala, text: Jarka Mottl, zpívá: Vlasta Burian
Zapomeň, že už se loučíme – Pobočník jeho výsosti
Hudba: Eman Fiala, sbor: Bajo trio 81, text: Jarka Mottl a Karel Melíšek
Kdybych já udělal generála – Pobočník jeho výsosti
Hudba: Eman Fiala, text: Jarka Mottl, zpívá: Vlasta Burian
Sám já chodívám rád – Těžký život dobrodruha
Hudba: Eman Fiala, text: Josef Gruss, zpívá: Rudolf Antonín Dvorský
Každý musí někde něco mít – Těžký život dobrodruha
Hudba: Eman Fiala, sbor: Lišáci, text: Josef Gruss, zpívá: Rudolf Antonín Dvorský
Slunečnice – Hotel Modrá hnvězda
Hudba: Sláva Eman Nováček, sbor: Lišáci, text: Josef Gruss, zpívá: Inka Zemánková
Pro sebe jen tak si zpívám – Život je pes
Hudba: Pavel Haas, text: Hugo Haas, zpívá: Hugo Haas
Bláhové mládí – Tetička
Tradicionál upravil: Roman Blahník, text: Ladislav Walló, zpívá: František Smolík
Bílý jasmín – Experiment
Hudba: Josef Stelibský, text: Vítězslav Nezval, zpívá: Marie Burešová
Směs lidových písní – Čapkovy povídky
Upravil: František Škvor, zpívá: Paľo Bielik
Stonožka – Svět patří nám
Hudba: Jaroslav Ježek, vlastní text zpívají: Jiří Voskovec a Jan Werich
Ze dne na den – Hej rup!
Hudba: Jaroslav Ježek, vlastní text zpívají: Jiří Voskovec a Jan Werich
Na děvče mi nesahej – Advokátka Věra
Hudba: Julius Kalaš, text: Karel Hrnčíř, zpívá: Oldřich Nový
Jen pro ten dnešní den – Kristián
Hudba: Sláva Eman Nováček, text: Josef Gruss, zpívá: Oldřich Nový
Nečekej, nečekej – Kristián
Hudba: Sláva Eman Nováček, text: Josef Gruss, zpívá: Rudolf Antonín Dvorský
Když bouře burácí – Pytlákova schovanka
Hudba: Julius Kalaš, text: Josef Neuberg a František Vlček, zpívá: Bohuslav Kupšovský
Když do srdce chlad zavěje – Pytlákova schovanka
Hudba: Julius Kalaš, text: Josef Neuberg a František Vlček, zpívá: Vilma Meyerová (jako Hana Vítová)
Chci být tvou – Pytlákova schovanka
Hudba: Julius Kalaš, text: František Vlček, zpívá: Zdeněk Dítě a Vilma Meyerová (jako Hana Vítová)
Po temné noci vzešel jasný den – Pytlákova schovanka
Hudba: Julius Kalaš, text: Josef Neuberg a František Vlček, zpívá: Oldřich Nový a Vilma Meyerová (jako Hana Vítová)
In Italien – Hvězda zvaná Pelyněk
Hudba a text: Karel Hašler, zpívá: Jiřina Bohdalová