Veselá železničářská pohádka o třech obrech a strojvůdci Josífkovi (1987). Hrají: A. Navrátil, M. Reifová, letošní jubilant T. Töpfer, V. Zavřel, D. Krameš, Z. Srstka a další. Scénář P. Svoboda a L. Komárek. Kamera M. Dostál. Režie M. Bobek
00:00:10 ZPÍVAJÍ.
00:00:13 Šňů, šňů, šňůry řek a potoků bublají nám do kroku.
00:00:21 Však pořád nic, nic, nic, jen všude velký hic. Ach!
00:00:39 Pro, pro, proč naději nemáme, ať sebevíc hledáme.
00:00:50 Však kolem jen nic, nic, jen všude velký hic. Ach!
00:01:07 Pro, pro, proč bychom se netěšili?
00:01:15 Ne, ne, lalalalá.
00:01:30 Ne, ne, nemůžeme najít sluj, jen si nás dobře prohlédni.
00:01:40 Obři dávno vyhynuli, vyhynuli, my jsme obři poslední.
00:02:07 Už s vámi dál nejdu. Sluj, kterou vyhloubil pradědeček, je ztracená.
00:02:16 Jak se může ztratit sluj? Ztratit se mohou lidi, peníze, boty.
00:02:23 -Ale sluj?
-Když je smůla, ztratí se všechno.
00:02:28 -Jeremiáši, Oskare, podívejte!
-Našel jsi homoli? -Potok a srnky.
00:02:38 Je tohle mezi obry vůbec možné?
00:02:43 Hledáme pradědečkovu slují homoli a on se může pominout z potůčku.
00:02:50 -Malý obr je stejné neštěstí jako přerostlý trpaslík. -Vyrostl jsem!
00:02:58 -Ale jak? A voda v potoku může být zkažená. -S vámi je cestování.
00:03:05 Zapište si za uši, že nepřelézáme hory jen tak, pro nic za nic.
00:03:12 Jsme poslední 3 obři na světě, a pradědečkova sluj je...
00:03:18 -...poslední místo, kde můžeme žít.
-Ty máš mapy, tak nás veď.
00:03:26 Takhle.
00:03:35 -Mám nápad. -Povídej, Jeremiáši.
-Pojďme se najíst. -To je nápad!
00:03:43 -Já už nic nemám. -Ukaž! A to je pořád. Tak si něco nachytáme.
00:03:50 -Nějaké lidi! -Lidi se nejedí.
-Ale pradědeček...
00:03:56 -Nevěř všemu, co se říká, že bylo.
-Pradědeček se vytahoval. -To ne!
00:04:03 -Nebýt jeho, nevíme o té sluji.
-Podívejte, vláček! Budeme si hrát.
00:04:11 -Vidíte ten nápis? -Co je tam?
-Odkud a kam jede?
00:04:18 Jede ze Lhoty před homolí do Vysokého Záhomolí.
00:04:27 -A co? -To znamená co, vy hloupí? Že naše homole musí být uprostřed.
00:04:35 -Máme ji! -Máme naši homoli!
-Chlapci, jsme doma.
00:04:42 -A je tady vláček.
-Stejně si s ním nemůžeme hrát.
00:04:48 Že ne? Mám nápad.
00:05:09 -Nejradši bych zůstal s tebou.
-To je ohraná písnička.
00:05:15 -Myslím to vážně, Andulko.
-Jen nebýt tvé mašinky, co?
00:05:21 -Ty proti ní něco máš? -Nevěsta strojvůdce na mašinu nežárlí.
00:05:37 ZPÍVÁ.
00:05:40 Děvče, které nosí s sebou krásy svoje,...
00:05:48 ...takové děvče ocení i půvab stroje.
00:05:53 Ony totiž ty stroje, zvané stroje parní,...
00:05:59 ...rozbuší dívčí srdce jako slunce jarní.
00:06:04 Rozbuší dívčí srdce ještě mnohem více,...
00:06:09 ...když se pak k němu připojí tep kolejnice.
00:06:15 Děvče, které nosí, s sebou srdce svoje,...
00:06:20 ...to děvče milého má od parního stroje.
00:06:25 Když je chytrá, tak má v srdci lásku dvojí,...
00:06:31 ...kterou si šněrovačkou v jednu velkou spojí.
00:06:36 Ne snad, že by kousek srdce dala jinému.
00:06:41 Má jen svého hocha a jeho mašinu.
00:06:47 Lalalala...
00:07:04 Josífku, telegram!
00:07:07 Ředitel cirkusu Lombardini čeká na svůj zvěřinec.
00:07:13 Tak rychle do Vysokého Záhomolí! Děti už se těší!
00:07:19 -Žádná sluj tu není, říkám.
-A je! -Není!
00:07:26 -Pradědeček ji vyhrabal, tak je.
-Obři hloupí, takhle se hledá sluj?
00:07:34 -Ryjete tu jak kňouři.
-Tak nám ji najdi sám! -Najdu.
00:07:44 Halalali, halalali!
00:07:48 Co tu řveš a děsíš poctivé obry, Jeremiáši?
00:07:56 -Halalali!
-Haliho!
00:08:03 -Nech toho! Halalali!
-OZVĚNA: Halalali! -Co to bylo?
00:08:11 -Co to bylo? Ozvěna. A kde je ozvěna, je také co? -Oblaka!
00:08:18 -Obři tupí! Kde je ozvěna, tam je také sluj. -Haliho!
00:08:24 -Stejně tam bude zima.
-A kde si budeme hrát s vláčkem?
00:08:30 Takhle je to vždycky. Ze tří obrů může být na světě chytrý jen jeden.
00:08:38 -A máme nejvyšší čas najít si bezpečné bydlení. -Haliho!
00:08:45 Nekokrhej tady a pomoz mi.
00:08:49 Hrom do obra, na všechno abych přišel sám...
00:09:08 -Máš rozum? Vždyť je to šelma.
-Nemůže být zlý, když ho máš rád.
00:09:16 Kam běžíš?
00:09:22 Tak... A už dost, aby se dostalo na všechny.
00:09:28 Na! A ty také.
00:09:41 PÍSKÁ.
00:10:18 -Máme ho! -Budeme si hrát!
-Moment, pěkně jeden po druhém.
00:10:26 -Já první! Malí si hrají nejdřív.
-Rozpočítáme se, to je spravedlivé.
00:10:35 -Na koho ukážu, bude první. En...
-Tak já jdu. -Až se rozpočítáme!
00:10:43 Ententýny, obří stíny, dolehnou až do doliny.
00:10:50 Ať je to ten nebo ten, ten musí jít z kola...
00:10:58 -Ven! Já první. Ukaž!
-Počkej!
00:11:08 ZPÍVAJÍ.
00:11:13 Jsem já direktor, velký ředitel.
00:11:18 Ano, ano, seňore, velký ředitel.
00:11:24 Jedu z Itálie, váš veliký přítel.
00:11:29 Ano, ano, seňore, není nad přítele.
00:11:35 Na makaróně, na pěší zóně jsem cirkus postavil.
00:11:41 Abych všechny děti, co jedí špagety, mohl pobavit.
00:11:48 Ano, ano, seňore, hodně pobavit.
00:11:54 Já jsem Lombardini, mafiánů šéf.
00:12:00 Ano, ano, seňore, jste velký šéf.
00:12:05 Mám krásná zvířata, u sebe jen plech.
00:12:10 Ano, ano, seňore, máte plno blech.
00:12:32 Seňorino, kde je tady direktor, tedy ředitel této stanice?
00:12:44 -To jsem já, přednosta Mládek. Přejete si? -Já jsem Lombradini.
00:12:51 Jsem ředitel nejslavnějšího italského cirkusu Lombardini.
00:12:58 Á, pan ředitel Lombardini! Nedávno tu byl vlak s vaším zvěřincem.
00:13:07 -Máte moc pěkná zvířátka.
-Ano, seňorino, krásná.
00:13:14 Nevíte, kde jsou?
00:13:20 Kde by byla? Odjela vlakem směrem Vysoké Záhomolí.
00:13:30 Děti čekají, všechno čeká a zvířata nikde.
00:13:37 Ó, Marcello! Žádná zvířata tu nejsou!
00:13:46 -Jsem zničený. Budu si stěžovat. Rozumíte? -Nerozumím.
00:13:53 Moment, žádná zvířata nepřijela? Vy jste ukradl můj zvěřinec.
00:14:04 -Tak pomalu, pane... -Lombardini.
-Ano. Tady jsou samí poctiví lidé.
00:14:12 -Tady jste na železnici.
-Co jste říkala, seňorino?
00:14:19 Pomalu s tím kradením. Tatínek vypravil vlak podle jízdního řádu.
00:14:26 -A můj Josífek ho jistě dovezl.
-Kdyby dovezl, byl by zvěřinec.
00:14:33 -Byl by cirkus a já bych nebyl v koncích. -Nech toho, obludo!
00:14:40 -Říkáte, že zvířata nepřijela?
-Jistě, že nepřijela.
00:14:47 Pak se muselo něco stát.
00:14:54 -Ten je krásný! -A na co nám je, když se v něm nesvezeme?
00:15:02 -Budete tiše, potvory? Au!
-Já říkal, že kouše.
00:15:09 -Počkej! Máme si hrát.
-Ale jak?
00:15:14 Co kdybychom se zmenšili a svezli se v mašince?
00:15:21 -Ty by ses chtěl stát člověkem?
-Ano, abych se mohl svézt.
00:15:28 -Že se nestydíš. -Jak se jednou zmenšíš, zpátky se zvětšit nejde.
00:15:38 -No a co?
-Neměli jsme ho brát s sebou.
00:15:44 -Přece stát se člověkem je hrůza!
-A proč? -Řekni mu to.
00:15:51 Za prvé: Lidé jsou smrtelní. A za druhé jsou strašně oškliví.
00:15:58 Podívej! Mají malinká bříška a ty ručičky!
00:16:03 Já bych řekl, že jim spíš závidíte. A já vím, proč.
00:16:10 -Vy se zmenšit neumíte.
-My, že to neumíme? Počkej...
00:16:16 Že se neumíme zmenšit? Tady mám příručku pro obry.
00:16:26 Písmeno Z. Zpívání, zívání, zmenšování. Tady.
00:16:32 Když se chce obr zmenšit, stačí, aby udělal dobrý skutek.
00:16:42 -Fuj! -To je tam napsané?
-Aby mu za něj člověk poděkoval.
00:16:51 -Jestli to zkusíš, tak tě...
-Sežereme. -Ale lidi se nejedí.
00:16:59 -U tebe uděláme vyjímku. -Ano.
-Hele, strojvůdce utekl.
00:17:06 -Utíkej za ním! To je tvoje vina.
-Co stojíš? To je nemehlo...
00:17:13 Takže vy mi neřeknete, kde jsou moje zvířata?
00:17:22 -Nevyskakujte tu pořád. Už jsme vám stokrát řekli, že nevíme. -Nevíte?
00:17:31 Já vám ukážu, kdo je Lombardini.
00:17:35 -V homoli jsou obři a ukradli vlak!
-Říkala jsem, že se něco stalo.
00:17:42 -Co budeme dělat?
-Jsou tu ti stateční pánové.
00:17:47 -Ano, ale jestli to není finta?
-Jakápak finta?
00:17:54 Jsou tři, velcí jak kostelní věže, a chtějí si hrát s vlakem.
00:18:01 Tak Lombardini, na co čekáte? Na obry?
00:18:06 -Učil jsem se ve škole, že obři nejsou. -Utíkám právě od nich.
00:18:13 -Asi snědí vaše zvířata k večeři.
-To si nesmějí dovolit.
00:18:22 Jste silní chlapi, tak si poradíte, ne? To myslím i tebe, Josífku.
00:18:30 -Ale to není jen tak, přemoci obry.
-To se musí řádně promyslet.
00:18:43 -Siláku, teď tě opustila kuráž?
-Měj rozum. Jsou tři. A velcí.
00:18:52 -A že snědí zvířata je ti jedno?
-Moje zvířata nesnědí.
00:18:58 -Pánové, víte, co jste? Baby!
-Andulko, dceruško! -Andulko!
00:19:09 Nikdo neuteče! Počkáte a zaplatíte. Ano, zaplatíte moje zvířata!
00:19:18 ZPÍVÁ.
00:19:22 K pomoci ve dne v noci není třeba plné moci.
00:19:29 Strach se vstřebá, teď je třeba neváhat a jít.
00:19:37 Nejdřív rychle zvířata zaplatit!
00:19:44 -Kdo se bojí... -Zuby drká.
-Sám jen stojí. -Druhé strká.
00:19:52 -Druhé strká... -Sám se bojí.
-Že se bojí, druhé strká dopředu.
00:20:00 Zaplať rychle a já domů jdu.
00:20:06 -Tak už vzmuž se! -Nebuď baba!
-Tak vzmuž se! -No tak sláva!
00:20:15 -Pohni kostrou! -Netřes se už!
-Radši se vzmuž! -Táhni do boje!
00:20:23 Peníze, zvířata, nebo oboje. A hned!
00:20:37 -Nazdar, obře!
-Nazdar. -Tady!
00:20:48 -Kdo jsi a co tu pohledáváš?
-Ne tak zhurta, nebo se budu bát.
00:20:55 -Ty nemáš strach? -Z čeho? Že máš nohy jak pole a hlavu jak měsíc?
00:21:03 -Sec mazec!
-Nehudruj a pusť mě dovnitř. -Ne.
00:21:10 -Co tam chceš?
-Vlak se zvířaty. -Ten nedáme.
00:21:19 Tak tedy nedejte.
00:21:24 A obře, víš, že ti to moc sluší? Ty jsi náhodou moc hezký obr.
00:21:32 -A kdybys byl ještě hodný obr, holky by za tebou běhaly. -Myslíš?
00:21:40 Hodný obr... A jak bych byl hodný obr?
00:21:47 No třeba kdybys pustil ten vlak se zvířaty.
00:21:53 -Uděláš dobrý skutek a všechny děti ti poděkují. -Dobrý skutek ne!
00:22:00 -Já třeba také! -Děkovat ne, nechci se stát člověkem.
00:22:06 -Člověkem? Aha. A koho vyhlížíš?
-Toho strojvůdce, co nám utekl.
00:22:15 -Ale to se díváš špatně. -Jak to?
-Ten přece utekl tamhle, za homoli.
00:22:33 -Taková hra je k ničemu.
-Protože jste neschopní obři. -My?
00:22:42 -Au! Kdyby aspoň ty potvory tak nekousaly. -Dobře vám tak.
00:22:48 -To se dělá, krást vlak se zvířaty a trápit je? -Kdo tě sem pustil?
00:22:56 Snad nemyslíš, že se leknu? Rozum jedné holky je nad tři obří.
00:23:03 -Slyšel jsi to? -Vysmívá se nám!
-Za to mi nestojíte.
00:23:10 -Co tu vlastně chceš?
-Co chci? Abyste pustili ten vlak.
00:23:17 -Jinak se tu zadusíte.
-Vlak nepustíme a tebe také ne.
00:23:23 -Z obří sluje se totiž ještě člověk živý nevrátil. -A co můj Josífek?
00:23:31 Ten nám utekl, ale ty nám neutečeš!
00:23:48 Au!
00:23:51 Vy tedy nepůjdete? Necháte v tom Andulku i zvířata samotné?
00:23:58 Co já bych zmohl s obry?
00:24:02 To je bolest, a nikdo řediteli nepomůže. Je tu seňor doktor?
00:24:09 Tak velké nemoci břicha, žaludku a střev!
00:24:18 A hlavně strach! A co ty, nejsilnější muži na světě?
00:24:25 Záda bolí, že? Ani hýbat se nemůžeš?
00:24:31 -Víte co? Tak já půjdu sám.
-Marcello! Rychle!
00:24:49 -Co s jízdním řádem?
-Jen si ho vezmi. Může se ti hodit.
00:24:56 A pak, jízdní řád má mít u sebe železničář vždycky.
00:25:02 -Neříkal jsem, že to špatně skončí?
-To ta holka nám to zavařila.
00:25:10 -Jenže z vlaku ji nevyšťouráme.
-Andulka je hodná.
00:25:16 -Způsobili jsme si to sami.
-Snad ses nám nezamiloval?
00:25:24 A kdyby, tak co?
00:25:27 ZPÍVÁ.
00:25:31 Míti sílu obra může být věc dobrá, někdy nedosáhne ničeho.
00:25:38 Obří máme chýši, pijeme z obřích číší, uzvedneme jeden druhého.
00:25:47 Ona síla paží pramálo však váží, vyvážená správným závažím.
00:25:56 Chceš-li zvážit city, co má ona i ty, svaly lásku sotva vyváží.
00:26:05 Možná se jednou probudím jako člověk a čaj dám si k snídani.
00:26:14 A housku s máslem, k ní slušivý oblek, končit se bude svítáním.
00:26:23 Pak obřími skoky za rok, za dva roky, změním, co nás dosud dělilo.
00:26:32 Zvládnu střední školu, vezmeme se spolu, o čemž se nám ani nesnilo.
00:26:42 Lalalala... O čemž se nám ani nesnilo.
00:26:51 -Vy jste tomu dali! -Josífku!
-Andulko nešťastná, kde to jsi?
00:26:58 Neboj, zvířátka mi neublíží. Ale s těmi kolohnáty je potíž!
00:27:09 Jdeš právě včas. Sedni do mašiny a couvej, nebo se tu zadusíme.
00:27:17 -A ten útěk si vyřídíme až potom.
-Vážení velikáni, to bude těžké.
00:27:24 -Nevymlouvej se a couvej!
-Ono to dozadu nejde. -Jak to?
00:27:32 -Všechno jde, když se chce.
-Umíte číst? -Obři umějí všechno.
00:27:39 Tak si přečtěte tohle. Koukáte do toho jako střevlík do novin.
00:27:46 Odjezd, příjezd, nejede. Co to je? To jsou nějaká kouzla?
00:27:53 Kdepak, jen obyčejný, poctivý jízdní řád.
00:27:58 Kdybyste uměli číst, dočtete se, jak to s vlaky chodí.
00:28:04 Jezdí jen dopředu. Jízdní řád číst obráceně... Prostě nejde.
00:28:12 -Dobře, ale co si počneme?
-To je jednoduché.
00:28:18 Na jedné straně homole jste udělali vjezd, na druhé vyhrabete výjezd.
00:28:25 Tím vznikne tunel, který železniční dopravu velmi urychlí.
00:28:32 -Jdeme na to!
-Dobře, obře.
00:28:59 Tak uhněte! Já vám odpouštím, protože jste vyhrabali tunel...
00:29:05 ...a zkrátili cestu do Vysokého Záhomolí.
00:29:12 -Já tě, Andulko, vyprovodím.
-Vždyť bys mě ještě rozšlápl.
00:29:19 Já to říkal, že to takhle dopadne.
00:29:23 To bylo řečí, že se svezeme vláčkem, a nic.
00:29:28 -Vy byste se chtěli svézt ve vlaku?
-Chtěli! -Tak proč ne?
00:29:35 -Zaloužíte si to. -Nevěřte jí. Kdo by postavil obří vlak?
00:29:42 Obří vlak se sice postavit nedá, ale obři se mohou stát lidmi, ne?
00:29:50 -Tys jí prozradil obří tajemství?
-Když ona je tak hezká...
00:29:57 Takže, když je to takhle...
00:30:02 Milí páni obři, udělali jste dobrý skutek a já vám jménem dětí...
00:30:09 -Neříkat! -To nesmíš! -Kdo bude hloubit tunely, když nebudou obři?
00:30:17 Lidé! Protože lidé, když chtějí, tak dokážou všechno na světě.
00:30:24 Takže já vám jménem všech dětí pěkně děkuji.
00:30:35 A teď můžete jezdit ve vlaku a hrát si s ním, kdy budete chtít.
00:31:00 -Rychlíková četa připravena?
-Až na vlakovou poštu.
00:31:29 Kdybys nebyla moje, řekl bych, že snad bylo lepší,...
00:31:35 ...když si myslel, že jsi jediné děvče na světě.
00:31:55 ZPÍVÁ.
00:31:58 Když děláš, co tě baví, práce tě neunaví.
00:32:08 Život se stane jen hrou, jen hrou, jen hrou.
00:32:20 Když dva jdou vedle sebe, nad nimi modré nebe,...
00:32:29 ...život je loukou pestrou, pestrou, pestrou.
00:32:44 To už dnes ví a zná každé dítě, že obři mají na světě místa dost.
00:32:53 Obrovské úkoly zavolají si tě, starosti ti dají vrásky a zlost.
00:33:02 A na vztek k tomu netrefíme domů, kde máme sluj a v ní hebký mech?
00:33:10 A domů, domů, netrefíme domů, což smůla je a velký pech.
00:33:19 Obrovský kamarád foukne na bolesti, obrovská láska vloží do srdce klid.
00:33:28 A děti pro radost si koupí lístky do první řady, obrovské je žít!
00:33:53 Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Vítáme vás u dnešní další Pohádky pro pamětníky. Bude trošku netradiční, železničářská a plná pěkných písniček! Potkáme se tu ale i s posledními obry na světě či neohroženou Andulkou.
Poslední tři obři na světě – Jeremiáš, Oskar a Čeněk, se vydají hledat svůj pravý domov, pradědečkovu obří sluj. Ta leží kdesi mezi dvěma železničními stanicemi a není tedy divu, že při svém pátrání potkají i nákladní vlak, který právě převáží zvěřinec cirkusu Lombardini…
Pohádku natočil v roce 1987 podle scénáře P. Svobody a L. Komárka režisér M. Bobek, jenž do hlavních rolí obsadil letošního jubilanta T. Töpfera, D. Krameše, M. Reifovou a V. Zavřela.
