Miroslava Šafránková a Jiří Krampol v hlavních rolích televizního filmu o komplikovaném vztahu dospívající dcery a otce (1981). Dále hrají: P. Fencl, D. Syslová, J. Březinová, V. Kubánková, M. Stehlík a další. Scénář M. Mathausová. Kamera V. Štinglová. Režie V. Janečková
00:00:45 -Kájo.
00:00:47 Kájo, ty zlobíš, to se nedělá.
00:01:08 -O čem se ještě dohadují?
-Mně je jedno, jestli tady zůstanu.
00:01:15 -Michalko, co se s tebou stalo?
00:01:17 -Já jsem pořád stejná. Nekoukej tak na mě.
00:01:22 -Vždyť ses na tátu vždycky třásla.
00:01:25 Myslela jsem, že s ním půjdeš do Prahy ráda.
00:01:29 -Kdyby opravdu chtěla, tak by mu neustoupila.
00:01:32 To bylo řečí, když jsem měla jet na prázdniny.
00:01:35 Babi.
-Co já?
00:01:38 -Mohla jsi říct, že se o mě postaráš.
00:01:42 Nebo tu pitominu, co chtěli slyšet.
-Po tom, cos udělala?
00:01:47 -Stejně od něho uteču.
-Michalko, ale proč?
00:01:54 -Táta na tebe čeká, Míšo.
00:01:57 -Ty mě za ním posíláš z trestu, viď, mami?
00:02:00 -Víš co, Míšo?
00:02:06 Stačilo by, kdybys mi vysvětlila, jak to bylo.
00:02:10 Jde o tvou budoucnost.
00:02:15 S tátou sis rozuměla líp. Třeba mu to povíš.
00:02:18 -Mami, já s ním nechci jet.
00:02:21 -Když mi všechno povíš, přemluvím tátu, aby tu cestu zrušil.
00:02:35 -Ať se stalo, co chtělo, nech teď druhý, aby něco dělali.
00:02:39 Na tobě teď není řada, rozumíš?
00:02:49 -Piš nám.
00:02:54 Napiš hned, jak přijedete do Prahy.
-O čem?
00:03:11 -Nazdar, Mišáku.
-Ahoj.
00:03:15 -Pojď.
00:03:32 Na nic se tě nebudu ptát. Až budeš chtít, povíš mi to sama.
00:03:36 Souhlasíš?
00:03:41 DIALOGŮM NENÍ ROZUMĚT
00:03:45 -Nemůžeme riskovat, že se to zavazadlo poškodí.
00:03:49 Jedeme na koncert. Syn byl pozván do Prahy.
00:03:53 -Tak vám to odebereme pod letadlem.
00:04:01 To je napínavý, viď?
-No.
00:04:05 -Prosím tě, Kájo, drž se u mě.
00:04:14 DIALOGŮM NENÍ ROZUMĚT
00:04:38 -Tak co, pane architekte, už jste se dočkal?
00:04:41 -Ano, to je moje dcera.
00:04:45 -Mišák, viďte? Tatínek mi o tobě moc vyprávěl.
00:04:51 -Dneska jsme společně přiletěli z Prahy.
00:04:54 -Venkrbcová.
-Froňková Michala.
00:05:03 -Ještě nás nevolali k letadlu?
-Nevím.
00:05:06 -Já se půjdu podívat, ke kterému východu se máme připravit.
00:05:12 -Příští rok budeš maturovat, že?
00:05:15 Tatínek říkal, že na stavební průmyslovce.
00:05:18 -Vy jste fakt poznala tátu až dneska v letadle?
00:05:22 -No a kde bych ho měla poznat? Ty svému otci nevěříš?
00:05:27 -Děti musejí hlavně poslouchat.
-Jaképak ty jsi dítě?-Nezdárné.
00:05:34 HLÁŠENÍ
00:05:36 Odlet letadla na lince Ostrava - Praha se odkládá.
00:05:40 Nad Prahou je bouřka, Ruzyně nepřijímá.
00:05:44 Děkujeme za pochopení.
00:05:49 -Prosím.
00:05:57 -Babička už je stará. Nestačí s mamkou všechno sama.
00:06:02 Zahrada je veliká.
-Už dávno ji měla prodat.
00:06:05 300 ovocných stromů a k tomu slepice, králíci.
00:06:12 Ještě pořád se ti zdá o nenažranejch králíkách?
00:06:17 -Tati, myslím, že bych tady měla zůstat.
00:06:21 -Slíbil jsem, že tě vezmu k sobě.
-Potřebujou mě tady.
00:06:25 -Ani ve třech se to hospodářství nedá zvládnout.
00:06:29 I kdyby máma přestala vysedávat na schůzích.
00:06:32 Ty musíš studovat.
00:06:34 -Dobrý den, pane architekte.
-Dobrý den, pane vrchní, děkuju.
00:06:39 -Krásné počasí, to budou prázdniny. Džus jako obvykle?
00:06:42 -Ano, dvakrát.
-Co se stará?
00:06:46 -Pamatuje si nás. Jsme štamgasti na týhle lince.
00:06:52 Miško, přestaň se tak tvářit.
00:06:56 Víš, co dalo práce zařídit tvůj přestup do Prahy?
00:07:00 Zatímco celá třída sledovala apoštoly na orloji, ty jsi zmizela.
00:07:05 S tebou tři tisíce z třídního fondu.
00:07:08 -Ty peníze jsem vrátila.
-Dvakrát džus, prosím.
00:07:13 -Děkujeme pěkně. Tak.
00:07:21 Víš, co by mě doopravdy zajímalo?
00:07:24 Jestli mi někdy řekneš, na co jsi ty peníze potřebovala a kam jsi jela.
00:07:29 Na nic se neptám, máš právo na své soukromí,
00:07:34 ale mezi námi byla vždycky důvěra. Miško, nech toho!
00:07:40 Doufám, že za tím není ten kluk?
00:07:43 -Tati, já s tebou do Prahy jet nechci.
00:07:47 -Aha, máma zapracovala?
-Ale ne.
00:07:51 -Jen to přiznej, žárlí na tebe. Mišičko, když jsi byla malá...
00:07:57 -Ale já už nejsem malá.
00:07:59 -Vím, že nejsi mimino, ale máma s babičkou na tebe nestačej.
00:08:03 Zvykla sis na volnost. Víš, co je pro tebe nejdůležitější?
00:08:07 -Matura, jo?
-Takhle se mnou nemluv.
00:08:11 Co se to s tebou stalo?
00:08:14 HLÁŠENÍ
00:08:16 Povětrnostní podmínky na Prahou se nezměnily.
00:08:20 Prosím cestující do Prahy ještě o 20 minut trpělivosti.
00:08:29 -Dalibore, počkej.
00:08:31 -Kdy myslíte, že můžeme být v Praze? Mám dcerku samotnou doma.
00:08:35 Slíbila jsem, že se večer vrátím.
-To nemůže dlouho trvat.
00:08:39 Taková letní bouřka, ta se za chviličku přežene.
00:08:45 -Je jí teprve 11. Sama se doma večer bojí.
00:08:49 Dá se odtud telefonovat do Prahy?
-Prosím?
00:08:52 -Dá se odtud telefonovat do Prahy?
-Běžte rovně a u východu je telefon.
00:08:57 -Děkuju.
-Prosím.
00:09:08 Kde máš prstýnek od mě?
-Ztratila jsem ho.
00:09:13 -Nelži, Miško. Radši mlč dál, ale mně nelži.
00:09:17 -Pardon, Milane, dvakrát Henri vejce.
00:09:20 Slečno, dal bych si kávu.
-Ano, ráda.-Děkuju.
00:09:25 Než ses vrátila, poslala jsi mámě telegram.
00:09:29 Lámal jsem si hlavu proč z Benešova?
00:09:33 Pak jsem si vzpomněl na to, že ten kluk na jaře narukoval.
00:09:38 -Ano, Ivan narukoval na jaře do Benešova.
00:09:41 -Prosím, tady je ta káva.
-Děkuju.
00:09:45 A tohle ti dal za tvůj zlatej prstýnek.
00:09:51 Šmejd za pár korun. Umazal ti ruku.
00:09:56 -Ivan mi nedal žádný prstýnek.
-To by bylo možná víc než tohle.
00:10:01 -Ale já za to nemůžu, táto.
00:10:03 -Michalo, přestaň si vymýšlet. Jenom se zapleteš.
00:10:07 Já jsem se tě na nic neptal.
00:10:09 A vidíš, pravda vždycky vyjde najevo.
00:10:13 Prostě ses rozjela za tím klukem.
-Ivan pro mě není ten kluk.
00:10:17 -Dobře, tak se znáte z pískoviště. Plácali jste spolu bábovičky.
00:10:21 Ale my jsme se shodli na tom, že láska je příliš velké slovo.
00:10:26 A ty jsi s tím souhlasila.
00:10:30 -Souhlasila.
00:10:32 -Tak vidíš, já věděl, že jsi rozumná.
00:10:39 Že sama poznáš, co je jen kočičí zlato.
00:10:45 -V únoru mám narozeniny. Osmnáctý.
00:10:49 Do té doby u tebe zůstat musím, ale ani o den dýl.
00:10:53 Na jaře budu zpátky tady.
-Miško.
00:11:01 -Stojí ti těch pár měsíců za to, abys mě tahal do Prahy?
00:11:06 -Nezlob se, já ti nerozumím. Co to je plnoletá?
00:11:12 -Prosím tě.
00:11:15 -Mějte strpení. Uvidíte, že se počasí uklidní.
00:11:20 -Dalibor měl dopoledne koncert. Moment, už poletíme?
00:11:24 Oni nevědí.
00:11:26 Zařiďte, aby se Daliborovo vystoupení dostalo na konec soutěže.
00:11:31 Moment. Lidi z konzervatoře tam přijdou?
00:11:34 Ne, my se tam určitě dostaneme.
00:11:40 -V tvejch letech jsem se taky bála o tátu.-A proč?
00:11:45 -To už je tak nějak daný.
-Neuměl se o sebe postarat?
00:11:48 -Právě, že uměl.
00:11:51 Vždycky jsem trochu cítila, že držím stráž za maminku.
00:11:54 -Prosím vás, už poletíme? Kdo je za to zodpovědný?
00:11:58 -Ruzyně nepřijímá. Síla větru nedovoluje přistání.
00:12:01 -Rozhoduje se o budoucnosti mého syna a já jsem tady.
00:12:04 -A uhlídala jste ho?
-Koho?
00:12:06 -Vašeho tatínka, když jste byla na stráži za maminku.
00:12:10 -Já jsem to nemyslela doopravdy.
00:12:13 -Ale já jo. Jenže mně se to nepovedlo.
00:12:16 Neuhlídala jsem si ho.
00:12:20 -Vida, telefon už je volný.
00:12:23 -Ale to nebylo, jak si možná myslíte.
00:12:26 To byla velká láska, obrovská.
00:12:35 -Dalibore?
00:12:41 -Snad nemáš strach z Jany? To je hloupost.
00:12:47 Lepší macechu bys nenašla.
-Chceš z nás udělat kamarádky?
00:12:51 -Proč ne?
00:12:53 -Mohly bychom vystupovat jako sestřičky.
00:12:56 Já bych byla ta o něco mladší.
00:12:59 -Jízlivost je dědičná. Z toho si nic nedělej.
00:13:05 Pokud si vzpomínám, byla jsi to ty, co jsi nechtěla, abych vás seznámil.
00:13:10 -Jana nás bude v Praze čekat na letišti?
00:13:15 -Ne, jela na stavbu na Táborsko. Bude tam asi celé léto.
00:13:20 -A pojedeš za ní?
-Stavím se tam na den na dva.
00:13:24 -Na dýl ne?
-Miško, ty žárlíš?
00:13:30 -Ne, ale napadlo mě,
00:13:34 jestli se vám nebude stýskat, když se dlouho neuvidíte?
00:13:39 -To víš, že bude.
00:13:41 Ale zvykli jsme si respektovat práci jeden druhého.
00:13:45 Jana nedávno dokončila školu. Chce dokázat, co umí.
00:13:51 Má veliké plány.
-Hm.
00:13:55 -To je to, co tvoje maminka nikdy nedokázala pochopit.
00:13:59 Jí stačil přízemní baráček se zahradou.
00:14:02 -A počítal jsi s tím, že se to třeba nepovede?-Jako co?
00:14:06 -Že z nás ty kamarádky nebudou.
00:14:15 -Bude stačit, když ti dám ruku na to, že na prvním místě budeš ty?
00:14:22 -Takže mi slibuješ protekci. V té tvé nové ideální rodině.
00:14:31 A proč?
00:14:34 -Protože ty mě potřebuješ nejvíc.
-Úplně nejvíc?
00:14:39 Víc než Jana?
-To se nedá srovnávat.
00:14:42 -Počkej, řekl jsi úplně nejvíc.
-Tak tedy, protože mě potřebuješ
00:14:46 úplně nejvíc díky situaci, do které ses dostala.
00:14:51 -To myslíš ten můj vyhazov ze školy.
-Tobě se to zdá málo?
00:14:55 -To je bezvadný.
00:14:58 Dostanu se k tobě jen díky tomu, že jsem zdrhla ze školního výletu.
00:15:02 Vlastně jsem tě k tomu donutila.
00:15:06 -Mišičko, opravdu jsi ke mně tolik moc chtěla?
00:15:11 -Neboj, maturitu bych kvůli tobě neriskovala.
00:15:17 -Tak kvůli komu?!
-Odjela jsem do Benešova za Ivanem.
00:15:24 Napadlo mě to tak náhle,
00:15:27 že jsem se ani nestihla omluvit soudružce profesorce.
00:15:32 SMÍCH
-Dalibore.
00:15:36 -Příště mě dřív upozorni. To je u brejlounů důležitý.
00:15:58 -Víš, Miško,
00:16:00 člověk udělá někdy něco a ono se to nedá vzít zpátky.
00:16:06 -Přece se mi nebudeš omlouvat za jednu facku.
00:16:10 -Viděl jsem toho kluka jenom jednou. Kvůli němu jsi vyhazov riskovala.
00:16:15 -Nemusel jsi mu vynadat. Přišel, protože jsem ho pozvala.
00:16:19 Měl jsi napsat, že přijedeš.
00:16:22 -Chtěl jsem ti udělat radost. Tím spíš, že jsi mě nečekala.
00:16:26 -Ale já jsem Ivanovi slíbila, že Velikonoční pondělí bude náš den.
00:16:30 -To musel pochopit, že když ti přijel otec, dáš přednost otci.
00:16:40 Do Jeseníků jsme se chystali od zimy.
00:16:44 Chtěla jsi vidět můj nový hotel?
00:16:47 -Ano, chtěla jsem vidět hotel, který jsi projektoval.
00:16:53 -Dokonce jsme si trošku zalhali
00:16:56 a slečně jsme přidali rok a večer si vyšli zatančit.
00:17:00 Vidět doopravdický bar bylo taky jedno z tvých přání, ne?
00:17:04 Mišičko, tobě se ten náš výlet nelíbil?
00:17:12 -To pondělí byl Ivanův poslední den v civilu.-Aha.
00:17:19 Kam by tě byl pozval on? Do biáku nebo na lodičky?
00:17:24 -Tati, já do Prahy nepoletím.
-Ty se mnou do Prahy letět musíš.
00:17:34 -To je můj prstýnek.
-To musíš dokázat.
00:17:38 -Nic ti nebudu dokazovat. Prcku, dej ho sem.
00:17:41 Dej ho sem.
-Třeba není vůbec tvůj.
00:17:45 -Víš, co, hlídej si svůj nástroj, mistře.
00:17:54 -Pozor!
-Proč jsi ho nenechala spadnout?
00:17:58 Hele, nemohla bys to udělat ještě jednou?-Za co?
00:18:02 -Pořádně? Ale dej bacha, ať tě nevidí máma.
00:18:07 -A co váš večerní koncert, mistře?
00:18:10 -Ten by právě nebyl. Jedu tam už po šestý.
00:18:13 Máma si myslí, že mě jednou musej nechat vyhrát.
00:18:16 Snaž se, aby spadlo na placato. Aby rupnul krk.
00:18:20 -Mně tvoje čelo nic neudělalo. Uškrť si ho sám.
00:18:41 -Konec konců byl to tvůj prstýnek. Mohla sis vybrat komu ho daruješ.
00:18:47 -Dali mi za něj dva a půl tisíce. Je to hodně nebo málo?
00:18:50 -Tys ho prodala?
-Potřebovala jsem prachy.-Na co?
00:18:54 -Abych mohla vrátit ty tři tisíce. Třídní fond na školní výlet.
00:19:00 -Pane vrchní, prosím dvě kávy.
-Dovolíte, prosím vás.
00:19:07 Leží to hned navrchu, tak si to vem. Stejně to vezu jen pro tebe.
00:19:13 -Co to je?
-Otevři to.
00:19:16 -Miško, babička má pocit, že tě chci v Praze umořit hlady?
00:19:21 -Letos to bylo s třešněma slabý.
00:19:24 Jen 25 sklenic zavařenin a 55 kompotů.
00:19:27 -Babička je z éry, kdy centrální území rodiny bylo v kuchyni, viď?
00:19:31 -A v bytech, které navrhuješ, se centrální území nachází kde?
00:19:35 -To je různé.
-Jak moc různé?
00:19:39 -Miško, co ode mě chceš slyšet?
00:19:44 -Ale nic.
00:19:47 Zavři oči.
00:19:54 Otevři.
00:19:57 -Minolta?-Hm.
00:20:00 -Ty jsi sehnala v Praze Minoltu?
-Hm.
00:20:03 -Tři tisíce čtyři sta?-Přesně. Pěkně drahá hračka, co?
00:20:08 -Chtěl jsem ti jí dát pod stromeček nebo k narozeninám.
00:20:12 -Říkal jsi, abych jí koupila, jestli jí někde uvidím.
00:20:16 A já jsem jí viděla hned první den, jak jsme přijeli do Prahy.
00:20:20 Táto, víš, kolik dostávám od mámy na měsíc?
00:20:23 -Ne.
-Stovku.-Hm.
00:20:25 -Ale ten den jsem měla u sebe peníze celé třídy.
00:20:29 Říkal jsi, že Minolta není k dostání.
00:20:32 -Minolta dělá obrázky sama.
-Nestojí za nic.
00:20:37 Já jsem uměla fotit na tý svý krabici.
00:20:50 -Jen počkej, až se s tím naučíš fotit.
00:20:53 -Vem si ten foťák.
00:20:55 Dával jsi mi krásný a drahý dárky.
-To je dobře nebo špatně?
00:21:00 Vždycky jsi dostala tolik, o kolik sis řekla.-A někdy víc.
00:21:04 Podle toho, jak dlouho jsem tě neviděla.
00:21:08 -Miško, proč jsi mi nenapsala, že přijedeš se školou do Prahy?
00:21:12 -Chtěla jsem tě taky překvapit. Myslela jsem, že budeš mít radost.
00:21:20 Byla jsem za tebou v ateliéru.
-V ateliéru?
00:21:24 Já jsem ti nedal adresu do ateliéru.
00:21:27 -Jednou jsi mě tam vzal s sebou. To jsem byla asi taková.
00:21:32 -To už jsi dávno musela zapomenout.
00:21:35 -Adresu národní podniku Projekta najdeš v telefonním seznamu.
00:21:39 Pod písmenem P.
00:21:42 Pamatovala si tam na tebe jen stará paní z účtárny.
00:21:47 -Miško...
-Ta paní na mě byla hrozně hodná.
00:21:50 Podařilo se jí zjistit adresu tvého nového pracoviště.
00:21:56 Táto, jak jsi mně mohl tak dlouho lhát?
00:22:00 Vozit mě po stavbách a tvrdit mi, že je to tvoje práce.
00:22:03 -Některé byly moje a některé skoro mohly být.-Skoro.
00:22:06 -Mockrát byl jen náhodou přijat jiný návrh.
00:22:10 Tobě řekli, že tam nepracuju, že na práci nestačím, co?
00:22:14 -S nikým jsem nemluvila.-Nelži. Určitě mě nešetřili.
00:22:18 -Zmizela jsem z Projekty, jak to šlo nejrychleji.
00:22:22 -Ty si myslíš, že jsem ti měl říct, že tam nepracuju.
00:22:27 Jenže to na věci nic nemění.
00:22:30 Pracuju v oboru dál a mám víc času na své návrhy.
00:22:34 Nevzdal jsem se. Ještě jsem v Projektě nepracoval a
00:22:38 moje návrhy vyhrávaly v konkurzech.
-Jeden vyhrál.
00:22:43 -Ale v celostátní soutěži.
-A kvůli hotelu, který jsi skoro
00:22:46 navrhoval ty, jsem se já ani nemohla rozloučit s Ivanem.
00:22:51 -Hala.
00:22:59 -Jedeš na prázdniny?-Asi jo.
-A kam letíš?-Víš, že ani nevím?
00:23:03 S tátou hrajem hru na překvapení.
00:23:07 -Mě by naši ničím překvapit nemohli. Jel bych stejně šmidlat.
00:23:12 Drž mi palce, ať se to zpoždění protáhne.
00:23:15 -Na jak dlouho?
00:23:18 -Teď už stačí jenom hodina.
-Spolehni se, zařídím to.-Jak?
00:23:22 -Budu zaříkávat živly. Hromy, blesky.
00:23:26 -Všechny holky si myslí, jak jsou vtipný a přitom jsou to husy.
00:23:30 -A všichni kluci jsou vejtahové, kteří si myslí, že musej vyhrát.
00:23:34 Když ne vždycky, tak občas.
-Dalibore! Dalibore!
00:23:39 -Dalibor, ten hrál na housle, ne?
00:23:42 -Na housle byl nátřesk. Na čelo brali každýho.
00:23:53 -Byla jsi tedy navštívit Ivana.
00:23:58 Škoda, že jsme se nesešli.
00:24:01 -Musela jsem jet bez rozmyšlení. Moc jsem ho chtěla vidět.
00:24:06 -Proč jsi za mnou večer nepřišla? Byl jsem doma.
00:24:09 -Zůstala jsem v Benešově.
-Ujel ti autobus?
00:24:13 -Každou hodinu tam jezdí vlak.
00:24:17 -A kde jsi byla celou noc?
00:24:20 -Jeden Ivanův kamarád z roty má v Benešově tetu.
00:24:24 -Tak jsi u ní zůstala do rána?
-Ona byla na dovolené.
00:24:29 -Tos byla celou noc v cizím bytě sama?
00:24:34 -Ivan si sehnal propustku do rána.
00:24:40 Druhý den jsem poslala mamce telegram a jela domů.
00:24:45 -Do Prahy to bylo blíž, ne?
00:24:50 -Já mám hlad.
-Já taky, tak si něco dáme.
00:24:56 Pane vrchní...
-Hned jsem u vás.
00:25:12 -Táta se v tobě vidí. Celou cestu mluvil jen o tobě.
00:25:18 -Třeba neměl nic jiného, o čem by povídal.
00:25:21 -Mohl mlčet. Vydržela bych mluvit hodinu sama.
00:25:26 Říkal, že jsi podobná mamince.
00:25:29 -Byly mi dva roky, když se s mámou rozvedli.
00:25:33 Smůla je v tom,
00:25:35 že rodiče máme přidělený a nepočítá se s tím, že selžou.
00:25:52 Tati, ty doopravdy chceš, abych s tebou jela?
00:25:57 -Koupím ti nový.
-Co?-Prstýnek.
00:26:01 Lepší než ten, co jsi prodala. Všechno doženeme, ano?
00:26:16 -Já jsem ho nevyhodila doopravdy.
00:26:19 -Já jsem si taky myslel, že je konec světa, když mě v Projektě nechtějí.
00:26:23 Víš, co si myslím teď?
00:26:25 Že by se mnou leckdo rád měnil z těch, co tam s tebou mluvili.
00:26:28 -S nikým jsem nemluvila.
00:26:30 -Já se nemusím štvát, aby byl můj návrh nejlepší.
00:26:34 Já vím, že se podle něj bude stavět.
00:26:37 -Bez konkurence. Jediný, a proto nejlepší.
00:26:41 HLÁŠENÍ
00:26:43 Cestující na lince Ostrava - Bratislava,
00:26:46 pravidelný odlet 18:20 se dostaví k druhému východu.
00:26:50 Cestující na lince Ostrava - Praha,
00:26:53 pravidelný odlet 17:15 prosíme o pochopení.
00:26:57 Meteorologické podmínky nad Prahou se zatím nezměnily.
00:27:01 Předpokládáme zpoždění startu ještě asi o 40 minut.
00:27:07 -To snad není možný.
00:27:12 -Všechno už je marný.
-Co je?
00:27:14 -Žádná naděje, že se dostavíme včas. Koncert nebude.
00:27:17 Nebude koncert, nebude letní škola muzikantů, nebude Lojza.
00:27:21 Jedu s klukama na vodu.
00:27:35 -Schází mi třetí den.
00:27:38 Třetí den tvého soukromého výletu.
00:27:46 První den jsi mě hledala v Praze a odpoledne jsi odjela do Benešova.
00:27:50 Tam jsi zůstala přes noc a ráno jsi se vrátila domů vlakem.
00:27:55 Do Ostravy jsi nepřijela druhý den, ale třetí den večer.
00:27:59 Kde jsi byla třetí den? Ivan dostal opušťák na dva dny?
00:28:04 Chceme, aby mezi námi bylo konečně jasno.
00:28:10 Miško, prosím tě. Co si od toho kluka slibuješ?
00:28:17 -Já vím, že nejsem hezká.
-Já jsem to tak nemyslel.
00:28:23 Ty jsi moc mladá.
00:28:29 -Teda tati, ty bys nenabalil ani hodně pitomou holku.-Ne?
00:28:36 -Ivan říká, že jsem zajímavě ošklivá.
00:28:39 -On ti řekl, že jsi ošklivá?
00:28:42 -Taky si myslíš, že mohl trošku zalhat?
00:28:46 -Ty si určitě myslíš, že ses zamilovala
00:28:49 a že tvojí lásce musí jít všechno z cesty.
00:28:52 Jenže právě teď nesmíš udělat chybu.
00:28:56 Stačí malé zaváhání a nikdy v životě už nic nedokážeš.
00:29:01 -A jakou chybu jsi udělal ty?
00:29:05 -Jsi malá a hloupá.
00:29:07 Jsi dítě, které potřebuje, aby na něj někdo dával pozor.
00:29:11 -Večeři máte připravenou.
-Děkujem.
00:29:14 -Tati počkej, pamatuju tvůj odchod a taky to, jak máma plakala.
00:29:20 Dodnes cítím strach, jestli jsi nezapomněl, jestli přijedeš.
00:29:25 Teď jsem omylem zjistila, že můj táta je někdo úplně jinej.
00:29:39 HLASITÁ HUDBA
00:29:45 -To to musí tak řvát? Zbláznil se?
00:29:48 -Asi chce být sám.
-Sám?
00:29:51 -Prosím vás, já to s tím neumím.
-Moment.
00:29:57 -Tati, nebyla jsem ta chyba já?
-Ale prosím tě.
00:30:02 TICHO
00:30:04 -Děkuju, jak to vypadáš? Kde máš motejla, prosím tě?
00:30:10 -Tvrdil jsi, že na mně ti záleží nejvíc.
00:30:14 Kdybych byla ta chyba, rozumíš mi, to by nedávalo smysl.
00:30:19 -Ty nemáš právo se takhle ptát. Nesmyslně.
00:30:23 -Dobrou chuť.
-Děkujeme.
00:30:27 Měli jsme se s maminkou moc rádi. Moc rádi.
00:30:31 Byli jsme moc mladí, když jsme se brali.
00:30:34 To ti snad řekla i ona.
00:30:37 -Vždycky, když jsi mě odvezl zpátky domů, chtěla o tobě vědět všechno.
00:30:41 Každou podrobnost. Musela jsem opakovat, co jsi řekl.
00:30:46 Maminka je pořád zvědavá na to, co jsi dokázal.
00:30:49 -Vždycky jste ve mně chtěly vidět něco skvělejšího.
00:30:52 -Možná proto, že za něčím skvělejším jsi od nás odcházel?
00:30:57 -Já jsem neodešel od vás. Můj návrh nemocnice
00:31:00 vyhrál v soutěži a dostal jsem šanci pracovat v Praze.
00:31:04 V jiném ateliéru, než byla babiččina kuchyň!
00:31:07 -Mám hodně fotek té tvojí nemocnice, kterou jsi narýsoval v kuchyni.
00:31:10 -Protože jsem odešel,
00:31:13 abych něco dokázal, neměl jsem právo nedokázat nic.
00:31:16 Byly ochotné ve mně vidět vítěze. Přestal bych existovat.-To ne.
00:31:22 -Když ses narodila, maminka přestala studovat.
00:31:26 Myslíš, že by tě ke mně pouštěla,
00:31:29 kdyby měla pocit, že jsem odešel jen tak?
00:31:33 -Mně jsi mohl říct, jak na tom jsi. My jsme měli k sobě vždycky důvěru.
00:31:39 -Opravdu? Stačila náhoda a ty ses dozvěděla,
00:31:43 že nejsem nejskvělejší a nechtěla jsi mě ani vidět.
00:31:48 Sem tě musela přivézt máma.
-Tak to není.
00:31:51 -Takže se pletu? Ty se za mě nestydíš!-Ne.
00:32:06 -Počkej, voda je ti houby platná.
00:32:11 Ukaž.
00:32:14 -Děkuju.
00:32:17 Není to podezřelý, když kluk může sehnat rychle volnej byt?
00:32:22 -Je to pohotový. Ale do toho bytu musíš dojít sama.
00:32:29 Malér?
-Ale ne.
00:32:32 -Kapesník chceš taky půjčit?
-Taky.
00:32:38 -Tak na.
00:32:44 -Já přece nejsem malá holka, abych věřila na tetičky odložený k moři.
00:32:49 -Už to můžeš propláchnout vodou.
00:32:52 Vypadáš příšerně. Aspoň se učeš.
00:32:57 -Myslíš, že to pomůže?
-Mohlo by se to zkusit.
00:33:01 -Děkuju.
00:33:05 Třeba to byla opravdu náhoda. S tím bytem.
00:33:09 -Teď si s tím hlavu nelam.
00:33:13 -Pro mě je to důležitý. Vědět, jak moc jsem pitomá.
00:33:18 -Nemohla bys nosit jiný brejle?
00:33:21 V těhle se budeš mračit, i kdyby ses smála na celý kolo.
00:33:26 -Hotovej slepejš.
00:33:37 -No, Miško,
00:33:43 vystydne ti večeře, prosím.
00:33:47 -Smažeme to, táto, jo? Vůbec o ničem jsme dneska nemluvili.
00:33:54 -Tak dobrou chuť.
-Děkuju.
00:34:03 -Ale jednou mi to povíš sama, ano?
00:34:07 -Můžeme si myslet, že se žádné zpoždění nekonalo.
00:34:11 Když jsme to nečekali, tak jsme nemohli o ničem mluvit.
00:34:16 Slíbil jsi mi, že si budu moct zařídit ten malý pokojík.
00:34:19 -To je Janin pokoj, pracovna.
-Tati, já bych si troufla
00:34:25 postarat se o domácnost, i kdybychom byli sami dva.
00:34:30 Chci říct, že kdybych Janě překážela nebo kdyby kvůli mně od nás odešla,
00:34:37 že se na mě můžeš spolehnout.
-Ale to je hloupost, Michalo.
00:34:42 My si s Janou doopravdy rozumíme.
-Tati.
00:34:47 -Osmnáct ti bude až v únoru. Jestli se nepletu,
00:34:52 musela bys být plnoletá, aby od tebe to zlato odkoupili.
00:34:57 -Šli jsme s Ivanem.
00:34:59 -Vojáci prezenční služby nemají občanské průkazy.
00:35:03 Od něj by ten prstýnek nekoupili.
-Tati, já s tebou chci jet.
00:35:08 -Já se tě na nic neptám. Všechno bude v pořádku.
00:35:12 Jednou se tomu třeba zasmějeme.
-Nic nebude v pořádku.
00:35:16 My tři, ty, já a Jana přece nebudeme žít společně!
00:35:20 -Uvažoval jsem o internátě.
-Pro mě?
00:35:26 -Je to kousek za Prahou a potřebuješ pevný řád a já pořád někde jezdím.
00:35:31 -Ty mě chceš dát do internátu? Já jsem mluvila o Janě.
00:35:35 -Kolik ti je?
00:35:37 Nedokážeš pochopit, že vedle sebe mám ženu, kterou mám rád?
00:35:41 Kterou potřebuju víc než koho jinýho?
00:35:45 -Tati, prosím tě, mlč.
00:35:56 -Copak? Nějak ti to nejde, viď?
00:36:02 -Nechcete zavařeninu pro vaši holčičku?
00:36:05 Je domácí z černých třešní.
-Děkuju, to ty sama?
00:36:11 -Kdepak, s babičkou.
-Tohle já jsem nikdy neuměla.
00:36:15 -Není to žádný kumšt.
00:36:17 -Pustit se do toho, tomu říkám kuráž.
00:36:21 -Moje dcera se ničeho nezalekne.
-To jí závidím.
00:36:25 Já se vyznám jen v lejstrech s číslama a i těch se někdy bojím.
00:36:29 Já jsem plánovačka investic.
-To musí být zajímavé.
00:36:32 -Proti tomu, co děláte vy?
00:36:35 Já jsem zvědavá ženská, viďte, pane architekte?
00:36:38 -Já pracuji v malém ateliéru.
-V krámě.
00:36:41 -Adaptovali jsme bývalý obchod. Teď je to ateliér.
00:36:46 Děláme tam přestavby, přístavby. Modernizaci rodinných domků.
00:36:51 -Garáže taky?
00:36:53 -Ty hlavně. Nejvíc nesou.
00:36:55 -Kdopak ti to povídal?
-Ty přece.
00:37:00 My se s tatínkem dovedeme bavit jen o architektuře.
00:37:04 -Ano, tatínek mi o tom vyprávěl. Ale stejně je to ohromný.
00:37:08 -Jako co?
00:37:11 -Já se bála, že děláte něco vznešeného, co bych ani nepochopila.
00:37:17 -Kdepak něco vznešeného.
00:37:20 S tím by bylo moc starostí a nemuselo by to vyjít.
00:37:25 To by byla zbytečná práce bez honoráře, viď tati?
00:37:29 -To máte jistě hodně práce. O garáže je nouze.
00:37:34 -Vy máte určitě auto, paní Venkrbcová?
00:37:37 -Jenom takové malinké.
00:37:40 Myslíte, že bych vás mohla obtěžovat, pane architekte?
00:37:44 -Víte, já...
-Chtělo by to jen dvě zdi k verandě.
00:37:48 Já vám namaluju náš domek.
00:37:52 -Ten zbývající den jsem byla s Janou u vás.
00:37:58 Pomáhala jsem jí balit.
00:38:05 -Podívejte se, pane architekte.
00:38:08 Podržíte mi to, sedněte si, vysvětlím vám to.
00:38:13 Tady je zahrádečka asi 6 metrů a nad tím by šla udělat zeď.
00:38:21 -Myslela jsem,
00:38:24 že si ty peníze půjčím na hodinu a najednou jsem byla zlodějka.
00:38:31 Ten den jsem nejela do Benešova. Šla jsem k tobě domů.
00:38:35 Chtěla jsem počkat před domem, než se vrátíš ty nebo tvoje žena.
00:38:39 Jana byla doma a balila si kufry.
00:38:42 Měl jsi pravdu, my dvě bychom si opravdu rozuměly.
00:38:46 -Tady je káva.
-Děkuju.
00:38:49 -Odvezla mě s sebou na stavbu do Tábora.
00:38:51 Myslela, že tam peníze seženeme. Ale v pátek odjeli všichni domů
00:38:56 a pro mě nemělo cenu se vracet zpátky do Prahy.
00:38:59 Stejně se nedalo nic zachránit. Tak jsme tam přespaly a naštěstí
00:39:04 měli v sobotu v Klenotech otevřeno a Jana je plnoletá a měla občanku.
00:39:10 -Víš, Mišičko, v každý rodině se občas něco semele.
00:39:15 -Žádná růže nekvete po celý rok, chtěl jsi říct.
00:39:19 -Ty ses rozhodla za každou cenu ubližovat?
00:39:23 Stalo se ti, žes někdy dobrovolně zničil něco krásnýho, co jsi měl?
00:39:29 Z trucu, ze vzteku, že ti bylo všecko jedno.
00:39:33 Neměla jsem chuť vidět ani tebe ani mámu.
00:39:37 Odjela jsem do Benešova za Ivanem.
00:39:45 -Je to mrzuté, tak dlouho čekat, viďte?
00:39:48 A prázdniny nám vesele utíkají. Ještě nějaké přání?-Ne, děkuju.
00:40:00 Tati, ona tě má určitě taky ráda, ona chce doopravdy něco dělat.
00:40:07 Na té stavbě budou zkoušet nové materiály.-Vrátí se.
00:40:12 -Vyjednala si na ubytovně pokoj.
00:40:15 -Už dvakrát se pustila do takových experimentů a vždycky se vrátila.
00:40:20 -Jsi zlý.
-Já?
00:40:22 Vedle koho jinýho by si mohla dovolit ty svoje pokusy?
00:40:25 Žít jen z experimentů, to je luxus, ale já jsem její jistota.
00:40:30 Promiň, ale já vydělávám i za ní.
-Nemáš ji rád.-Mám.
00:40:36 -Chtěl jsi mě vrazit do internátu a lhát dál.
00:40:39 -Určitě se vrátí.
-Zůstanu tady.
00:40:43 -Do maturity nám zbývá necelý rok a pak přijímačky.
00:40:47 -A k čemu to všechno?
00:40:49 -Jak to, k čemu? Chceš být architektkou, ne?
00:40:53 Na co sis fotila ty stavby?
-Nastoupím do Projekty
00:40:56 a za pár let začnu závidět někomu, kdo utekl ke garážím.
00:41:00 Nebude to ztracenej čas?
00:41:02 Copak se peníze nedaj vydělat i jinak?
00:41:06 V tržnici mají vývěsku, že potřebují holku do stánku s ovocem.
00:41:10 A v třešních se vyznám.
-Ty nepotřebuješ vydělávat prachy.
00:41:15 -Tak já už můžu mít i ideály. Tatínek mi na ně vydělá.
00:41:21 -Nikdy jsi nebyla ošizená.
-Proč jsi lhal?
00:41:25 -Protože jsem viděl, že máš chuť postavit něco podobnýho.
00:41:29 -Jako v tom filmu o těch psech.
-Jakých psech?
00:41:32 -Těch hubenejch, jak závoděj.
-Chrti.
00:41:35 -Postavěj je na dráhu a před nima táhnou zajíce.
00:41:39 Pitomej pes se může přetrhnout. HLÁŠENÍ
00:41:43 Cestující na lince Ostrava - Košice, pravidelný odlet 18:55
00:41:48 se připraví k prvnímu východu.
-Pospěš si, ať to stihneš za světla.
00:41:54 -Tati, počkej, já musím vědět, že jsi to pochopil.
00:41:57 -Já ti zavolám taxíka.
00:42:00 HLÁŠENÍ Cestující na lince
00:42:03 Ostrava - Praha se mohou připravit k druhému východu.
00:42:08 -Dalibore, Dalibore.
00:42:12 -Tati, když teď přijdu domů, bude babi sedět v kuchyni.
00:42:16 Nikde jinde nemůže být než u stolu v kuchyni, rozumíš mi?
00:42:20 Když zavolám Ivanovi, udělá cokoliv, ale bude mě čekat na nádraží.
00:42:25 A to je jistota, tati.
00:42:28 -Takže mně zbyla jediná jistota, že mám dceru.
00:42:34 Mišičko.
00:42:37 Pane vrchní, zaplatíme.
-Tati, já hned přijdu, jo?-Přijď.
00:42:43 -Ta moje holka bude celá vyděšená.
00:42:45 Kde máš tátu, chtěla jsem se s ním domluvit.
00:42:48 -Dalibore.-Stalo se něco?
-Támhle je.-Už ho vidím.
00:42:58 -Tohle je pro ženský.
-Tady mě nikdo nebude hledat.
00:43:04 -Teď se musíš rozhodnout.
00:43:07 Buď na Lojzu dupneš, nebo běž.
-Ty seš ale blbá.
00:43:23 -Pojď.
00:43:28 -Na shledanou.
00:45:17 Skryté titulky: Vlaďka Kofroňová Česká televize 2021
Sedmnáctiletá Michala (Miroslava Šafránková) žije s matkou (Věra Kubánková) a babičkou (Jana Březinová) v Ostravě, zatímco její otec (Jiří Krampol) po rozvodu jako úspěšný architekt přesídlil do Prahy. Michala se s ním vídá jen o prázdninách, nyní však bude všechno jinak. Kvůli průšvihu, kvůli kterému ji málem vyhodili ze školy, se musí za trest za otcem přestěhovat. Oba se setkávají v hale ostravského letiště, kvůli bouřce je však odlet o hodinu zpožděn. Během této doby se takřka detektivním způsobem dozvídáme o Michalině provinění na školním výletě a také o tom, co během tajného útěku o otci zjistila. Odletí nakonec společně, nebo se jejich cesty rozejdou?
