Veselá pohádka o lenivém králi, chytrém kováři a odvážné princezně (1984). Hrají: J. Holý (od jehož úmrtí nedávno uplynulo deset let), Z. Jandová, V. Kratina, O. Jirák, V. Vydra, V. Hrubý, J. Císler, E. Hrušková, V. Bedrna a další. Scénář M. Kratochvíl. Kamera F. Němec. Režie S. Simonová
00:00:36(král chrápe)
00:00:48Tati?
00:00:52Tati!
00:00:57Tati!
00:00:59-Co je? Co je? Co?
-No!
00:01:01-Á, to jsi ty, Hedviko!
-No, promiň, že tě budím, ale...
00:01:05Já jsem nespal. Já jsem přemýšlel.
00:01:09Ach, přemýšlel, a žes měl při tom zavřené oči!
00:01:11No, tak to musí být zavřené oči, aby myšlenky neuletěly ven z hlavy.
00:01:16Hm, a taky jsi dělal chrr, chrr.
00:01:19Ale no tak možná, že to dělalo chrr, chrr,
00:01:22ale to jak se jedna myšlenka třela v hlavě o druhou.
00:01:26Hm, a vymyslel jsi něco?
00:01:28Vymyslel, vymyslel.
00:01:30Abych pozvedl náš královský dvůr a celé království,
00:01:35tak jsem vymyslel, že pozvu všechny vynálezce,
00:01:41aby to za mě vymysleli.
00:01:44-Ale tohleto jsi vymyslel už před týdnem! -Opravdu?
00:01:47Hm, a tvůj pobočník Půlhůl to už nechal všude vyhlásit.
00:01:50No, tak vidíš.
00:01:52-No, ale oni už jsou tady!
-Co? Kdo? -Ti vynálezci!
00:01:54No a kolik je hodin?
00:01:57Jedenáct, jako vždycky, když vstáváš.
00:01:59-Jedenáct?
-No, ovšem!
00:02:01No tak poplach, poplach!
00:02:05Poplach, poplach!
00:02:09No tak služebnictvo, jak dlouho na vás budu čekat?
00:02:12Poplach, poplach, poplach, poplach, poplach, poplach, poplach!
00:02:22-Co je, co se děje?
-Poplach!
00:02:26Já vyhlásím poplach!
00:02:33Jasnosti, Jasnosti!
00:02:40Vy už jste tady!
00:02:43Račte prosím...
00:02:57Holčičky, neprat se, ale uklízet!
00:03:05Přiveď je!
00:03:55Jasnosti, to je mistr Mejta.
00:03:59Mejta z Mejta.
00:04:03Jéminek z Březinek.
00:04:07Dobřej ze Solopysk. To se jaksi nerýmuje, že?
00:04:11Jenom Krhounek, ale Krhounek.
00:04:16Ano, ano a to jsou všichni, jenom čtyři?
00:04:21Jasnosti, měl jsem přivést vynálezce zdejší i přespolní
00:04:25-ze široka daleka.
-Hm.
00:04:27A tak tedy mistr Jéminek je zdejší, mistr Mejta je z daleka,
00:04:32mistr Dobřej ze široka a mistr Krhounek...
00:04:36-Ano?
-Z daleka.
00:04:38-Takže to jsou všichni?
-Takže jsou všichni.
00:04:40-A víc jich není?
-Ne. -No, co se dá dělat.
00:04:45Mužové moudří, čeká vás veliký a vážný úkol.
00:04:50Já totiž mám s kralováním čím dál tím víc práce,
00:04:52takže už to skoro ani nestačím.
00:04:54No, nestačím to, no.
00:04:57Podívejte se, já vstávám ráno v 11 hodin, no.
00:05:00Než se nasnídám, prosím, no tak bijou poledne.
00:05:05No, přirozeně s plným žaludkem se pracovat nemá,
00:05:10tak si musím na 2 hodinky lehnout, že ano.
00:05:14To už je skoro půl čtvrté.
00:05:16Svačina - tu také nemohu vynechat, že jo,
00:05:20poněvadž pravidelné jídlo, jak říká lékař:
00:05:24To je základ zdraví, že ano.
00:05:28No, vidíte, ani si nestačím obléci odpolední vestu a už je 5 hodin,
00:05:33a to bývá dobrým zvykem vypít šálek čaje.
00:05:39No a potom, no prosím, jen se podívejte, podívejte,
00:05:41podívejte se dolů ke vsi.
00:05:47Ne, ale teď ne, prosím, teď ne, až v 6 hodin!
00:05:52V 6 hodin se i vesničané vracejí z polí,
00:05:55no a řekněte, má král snad pracovat,
00:05:58když ostatní už nepracují?
00:06:02-No ne! -Vyloučené!
-Samozřejmě, v žádném případě ne!
00:06:04Jasnosti, a to jste ráčil zapomenout,
00:06:07že v půl šesté už je pomalu čas k večeři.
00:06:10No ano, ano, správně pobočníku, správně.
00:06:13Vidíte, v tom shonu jsem na večeři úplně zapomněl.
00:06:18Takže mužové moudří, spoléhám na vás.
00:06:20Vy mi musíte nějak to kralování usnadnit.
00:06:25-Musíte něco na ten můj problém vymyslet. -Ano.
00:06:30Čekám, že co nejdříve přijde některý z vás a řekne:
00:06:35Králi, já mám nápad!
00:06:40-Králi, já mám nápad!
-Já mám nápad.
00:06:43Nebudete litovat.
00:06:49Nebudete litovat!
00:06:58Mordyjé fix laudon, todle je práce, já bych...
00:07:01-Jůlo, co to tu vyvádíš?
-Co vyvádím? Kovám, kovám, no.
00:07:07Ale nelži, když kováš, tak tvoje kovadlina zvoní přes celé nádvoří,
00:07:09ale dneska jsem si myslela,
00:07:11že si tu cinkáš lžičkou o plecháček!
00:07:13No vždyť já bych taky na to nejradši vzal pořádný kladivo
00:07:15a majznul do toho.
00:07:18-Copak můžu na tohle?
-Hm a co to vlastně děláš?
00:07:23-Co dělám? Kružítka!
-Kružítka?
00:07:27-No, kružítka.
-Proč kováš kružítka?
00:07:30Proč kovám, protože mi to nařídil sám pan král.
00:07:33Pro ty čtyři panáky, pro ty vynálezce!
00:07:36A na co potřebujou kružítka?
00:07:38No, na co? Co já vím, aby mohli vymejšlet věci kulatý,
00:07:41tak jak mi sdělil pan pobočník Půlhůl,
00:07:45i hranatou kouli a samý takovýhle pitomosti.
00:07:49Ale vykašlu se na to, copak... přednostně, bez odmluv a hned.
00:07:58Panečku, těm se království otevřelo dokořán!
00:08:01-Ale Jůlo!
-No jo...
00:08:04-Ty máš dneska nějak špatnou náladu!
-No to si piš, že mám!
00:08:07Ty si myslíš, že jim kvůli těm čtyřem kružítkám
00:08:10padlo království k nohám?
00:08:12No to se ví, že padlo a ty sama to víš nejlíp!
00:08:15-A co vím, co vím nejlíp, no?
-Nedělej se, nedělej se!
00:08:20Jůlo, ale já vážně nic nevím!
00:08:25Ty chceš říct, že vážně nevíš, co jim slíbil tvůj otec?
00:08:28-Ne, nevím.
-Tak víš, co řekl?
00:08:32Řekl, že kdo vymyslí nejlepší vynález, ten že tě dostane za ženu.
00:08:37Cože? Tohle že řekl?
00:08:43Ale to není pravda!
00:08:45-A je to pravda, Hedviko!
-Tati, ale to přeci nemyslíš vážně?
00:08:49No to se ví, že to myslím vážně!
00:08:51Ne, ne zpátky trůn, zpátky trůn, já musím kralovat!
00:08:56Hedviko, vždyť ty jsi přece už děvče na vdávání.
00:08:59Máš na to, abych tak řekl, odpovídající věk.
00:09:03A nemám na to, abych tak řekla, odpovídajícího ženicha.
00:09:06No a toho právě mít budeš!
00:09:09Tati, copak je možný vybírat ženichy takhle?
00:09:12Děvče, děvče, prosím tě, prosím tě, netrap mě!
00:09:18Ty mi děláš jenom samé starosti.
00:09:21Tak co, to ti mám vybírat ženicha tím starým tradičním způsobem?
00:09:25No prosím, prosím, není nic jednoduššího!
00:09:28Uděláme pěkný bál, že ano,
00:09:30pozveme prince ze sousedních království
00:09:32a dostane tě ten, který bude umět nejlíp trdlovat v kole, ano.
00:09:37No tak co, co, chceš?
00:09:39Chceš, abych pozval prince Hrdivoje?
00:09:43Jo, zkus to, tomu jsou teprve tři roky.
00:09:46Tak vidíš. Tak co, pozvu prince Cyrila?
00:09:49-No, ale tomu už bylo 50!
-No, vidíš.
00:09:52A podle zpráv našeho vyslance
00:09:56do dnešního dne se houpe na houpacím koni.
00:10:01A v ostatních královstvích mají už jenom samé holky.
00:10:03Ne, ne, ne, Hedviko, moje metoda je moderní metoda,
00:10:09a já král Heřman I. jsem rozhodl moudře.
00:10:17Pro sebe moudře, ale co já? Ty z toho budeš mít prospěch!
00:10:21Ale no tak jistě!
00:10:23To víš, já z toho budu mít prospěch, ale ty taky, Hedvičko.
00:10:27Podívej se, ten kdo něco vymyslí, to musí být chytrý člověk, hm?
00:10:35A chytrý člověk, dobrý ženich, hm?
00:10:43Jenomže tati, když se podívám na tyhle čtyři,
00:10:44tak moc chytře nevypadají.
00:10:46No tak nevypadají, nevypadají, ale jsou, jsou.
00:10:50Víš co, pojď, půjdeme se na ně podívat.
00:11:14Jsem génius, vynález, vynález!
00:11:16-Ne, ne.
-Jojo. Jojo!
00:11:18-Ne, ne.
-Jojo.
00:11:19-Ne, ne!
-No, no!
00:11:29Pánové, pánové, pánové! Pst, pst, král Heřman I.
00:11:35-Jé, jé. -Heřman!
-Co ho to napadlo?
00:11:40Moment!
00:11:44Můj vynález!
00:11:48Es - chceme vás slyšet, Jasnosti!
00:11:55To je nový pozdrav, který vymyslel mistr Mejta z Mejta.
00:12:02Promiňte, Jasnosti.
00:12:05Es - chceme vás slyšet, Jasnosti.
00:12:10-Ne, né, já chci slyšet vás!
-Ach!
00:12:18No, pochlubte se, jakpak vám jde dílo?
00:12:23Nu, předveďte se tady před princeznou.
00:12:26No tak třeba ty, ty mistře Mejto.
00:12:32Já jsem vymyslel ten pozdrav.
00:12:37No tak, pro začátek, že. No dobře, dobře.
00:12:41Tady...tady mistr Dobřej, slečno princezno,
00:12:47vymyslel, dá se říci pro vás,
00:12:49takovou znamenitou praktickou věcičku.
00:12:51To prosím, s dovolením, budete kulit oči.
00:12:54Mistře Dobřeji, pochlub se, pochlub se, pochlub!
00:12:58Když dovolíte, Vaše Jasnosti, já bych...
00:13:02ovšem nebylo by lepší, kdybyste mě následovali?
00:13:12Ale to je přeci pila!
00:13:14Jenže pozor, to není jen tak obyčejná pila!
00:13:18Mistře Dobřeji, předveď nám to!
00:13:22-Když dovolíte, Jasnosti?
-Prosím, prosím.
00:13:25Nejjasnější princezno, představte si, že vás sebere drak.
00:13:30Prosím?
00:13:31Nebojte se, nebojte, on vás nechce sežrat,
00:13:33on si vás jenom schová ve sluji a bude si vás za ženu vzíti chtíti.
00:13:38-Židli!
-Židli!
00:13:41Klid, klid, klid! Včas se najde rek, který vás zachrání.
00:13:46A jak už to tak chodí,
00:13:48váš královský otec mu slíbí vaši ruku a půl království k tomu.
00:13:55A tady se naskytne jaksi ten problém:
00:13:57Jak a čím to království rozpůlit?
00:14:00No a pro tento případ jsem si dovolil jaksi vymyslet
00:14:04a vlastnoručně zkonstruovat tuto speciální pilu.
00:14:07Hm, ale touhle pilou můžeš rozpůlit leda tak smrkový poleno.
00:14:12-Jé, jé.
-Ne, ne mýlíte se, princezno!
00:14:17Dovolte, Jasnosti.
00:14:18-Otevřte dveře.
-Otevřte dveře!
00:14:23-Otevřte jižní bránu.
-Otevřte jižní bránu!
00:14:27-Otevřte severní bránu.
-Otevřte severní bránu!
00:15:17Ohó, pomocník už přešel žitný lán a ztrácí se v lese.
00:15:27Jé, teď přebrodil řeku a jde pořád dál!
00:15:31Nemohou zabloudit?
00:15:34Nikoliv, Výsosti. Pro tento případ je pila vybavena kompasem.
00:15:39A co ty, velmistře Krhounku, přišel jsi na něco?
00:15:43Zatím jsem, Její Jasnosti, přišel na to,
00:15:46že Její Jasnost je ze všech Jasností,
00:15:49které jsem v životě viděl, ta nejjasnější.
00:15:54Správně, velmi správně.
00:15:58Ale kvůli takovému vynálezu tě sem nikdo nezval.
00:16:01No tak Hedviko, to nepěkně splácíš takové hezké polichocení!
00:16:05Co si o tobě tady mistr Krhounek pomyslí, že?
00:16:08Není tady snad kvůli tomu, aby si něco myslel,
00:16:10ale aby konečně něco vymyslel.
00:16:12Ale on vymyslí. Viď, že vymyslíš, mistře? No samozřejmě, že vymyslí.
00:16:16On je teď pouze ohromený tvou krásou.
00:16:20To se nám mužům někdy stává.
00:16:22No podívej, já když jsem poprvé viděl tvoji matku,
00:16:24pro mne to byl takový šok, že...
00:16:27-Že jsem spadl z koně.
-No, přesně tak, vidíš.
00:16:30No a potom po krátké nemoci, že ano, jsem se s tím vyrovnal
00:16:34a jaký je teď ze mne moudrý král!
00:16:38Moudrý. Ano.
00:16:40Mistře Jéminku, předveď nám ty svůj vynález.
00:16:46Mám zato, Jasnosti, že bude lépe,
00:16:48budete-li mne následovat do mé dílny.
00:16:50Nu...
00:16:54Óóó...
00:16:57Ano, Jasnosti, vymyslel jsem kamenný chléb,
00:17:02který vždycky zažene hlad a nikdy ho neubývá.
00:17:07No výborně, no to je ohromné!
00:17:11Tady můj pomocník, Jasnosti, celý den nejedl.
00:17:20Tady můj pomocník, Jasnosti, celý den nejedl.
00:17:25Ostatně když budete laskavě chvíli zticha, uslyšíte to sám.
00:17:30Ticho!
00:17:33(kručí mu v břiše)
00:17:36-Slyšíte, Jasnosti?
-Hm, hm, ano, ano.
00:17:37-Máš hlad, chlapče?
-Hrozný.
00:17:40Hrozný, tak si tady lehni, chlapče.
00:17:51Odjistit!
00:17:56Připraven!
00:18:00Spouštět!
00:18:10Pozor, pozor!
00:18:16-Ještě máš hlad, chlapče?
-Ne, ne, ne, ne.
00:18:21Slyšíte, Jasnosti? Nic neslyšíte a chleba neubylo.
00:18:26No tak, pila na půlení království, hm, hm.
00:18:30Kamenný chleba, hm, tak ano dobře, velmi dobře, jen tak dál, ano.
00:18:38Poslouchej, musíš jim říci,
00:18:40-aby vymýšleli něco, co mi usnadní kralování. -Ano.
00:18:43Ale řekni jim to taktně. Já jim teď nechci kazit radost.
00:18:47Dobře, velmi dobře, jenom tak dále, tak...
00:19:26Jůlo, co ti je?
00:19:29Panečku, princezno, to je vynález, viď!
00:19:33Ty jsi se okoval?
00:19:34No, okoval, ale jenom na zkoušku.
00:19:36Ale funguje to bezvadně, krásně zvoní.
00:19:39Teď je přikovám královu bělouši a až pojede po městský dlažbě,
00:19:43tak bude zvonit Okolo Hradce - královu nejoblíbenější písničku.
00:19:49-To je panečku vynález, viď?
-No.
00:19:51-Na to ještě nikdo nepřišel.
-To teda ne.
00:19:54-Akorát je potřeba, víš co?
-No?
00:19:57Když se v tom místě, kde se zpívá "v malé zahrádce",
00:20:01-tak aby šlápl třikrát levou zadní.
-No a jak mu to vysvětlíš?
00:20:04-Komu, králi?
-Ne, tomu koni!
00:20:08No jo, mordyje. Tomu koni to já musím nějak vysvětlit,
00:20:11to je pravda. No, jo...
00:20:16Jůlo, co tě to napadlo vymýšlet si takovouhle komedii?
00:20:19-Tobě to připadá jako komedie, jo?
-Hm.
00:20:22Mně taky, tak se na mě podívej,
00:20:24ale když je to králova nejoblíbenější písnička,
00:20:28má ji nejradši, no.
00:20:29A třeba jemu to bude připadat jako ohromnej vynález,
00:20:32a to je rozhodující! Vždyť jde o tebe!
00:20:37-Jo takhle?
-No, no jde o tebe.
00:20:40A kdo vymyslí nejlepší vynález, tak ten dostane za ženu princeznu.
00:20:44No!
00:20:46To ses mě ani nezeptal, jestli bych tě chtěla?
00:20:49No počkej, Hedviko, já jsem myslel, že...
00:20:52Tak ty sis myslel, že si vezmu za muže někoho,
00:20:53kdo si vymýšlí takový hlouposti? To máš o mně pěkný mínění!
00:21:00Hedviko, počkej! Hedviko!
00:21:10"V malé zahrádce", na to se musí třikrát šlápnout levou zadní.
00:21:20Já mu dám, on by taky chtěl všecko bez odmluv,
00:21:23přednostně a hned. Jůla můj jeden zlatej.
00:21:29Jasnosti, Jasnosti, Jasnosti, Jasnosti, Jasnosti!
00:21:34-No copak?
-Jasnosti, já vás všude hledám!
00:21:38Váš královský otec nařídil,
00:21:40aby se všichni okamžitě shromáždili v dílně vynálezců.
00:21:44Všichni, to znamená i vy, princezno,
00:21:46a to tak, že ve slavnostní peleríně.
00:21:50A ta se už dávno nenosí. A co se děje tak slavnostního?
00:21:55Vynálezci konečně splnili hlavní králův úkol.
00:21:58Všichni vynálezci?
00:21:59Ne prosím, všichni ne, jenom mistr Krhounek.
00:22:02Mistr Krhounek nás zachránil. Pořád nic a najednou na to přišel.
00:22:06Bravo Krhnounek! Sláva Krhounek!
00:22:09-Bravo!
-A na co přišel?
00:22:11Tak, tak to já nevím, ale teď to právě vysvětluje panu králi.
00:22:16Podíval jsem se na celý problém jinak než moji kolegové,
00:22:20-a to mi pomohlo.
-Óóó...
00:22:23Hedviko, no tak! Pst, pokračuj mistře, pokračuj.
00:22:28Ano, základní chyba je v tom,
00:22:31že na vaše kralování je den příliš krátký.
00:22:35-No to je pravda pravdoucí, ano.
-Ano, to je tedy.
00:22:39Navrhuji tedy, aby od zítřka měl, trval každý den dva dny.
00:22:46-Ne!
-Ano.
00:22:48Předěláme kvůli tomu hodiny, aby měly o kolečko méně...
00:22:52-Ano...
-Děkuji, ano.
00:22:54Čas poběží pomaleji a jeho Jasnost
00:22:57bude mít na kralování dvojnásobek času,
00:23:00ale nejenom na kralování, ale na všecko vůbec.
00:23:06-No, výborně!
-Dvojnásobek času.
00:23:08-Znamenitě!
-Výborně!
00:23:10Mistře Krhounku, za tento geniální vynález tě jmenuji velmistrem.
00:23:18-Né!
-Sláva, sláva!
00:23:27-Ó děkuji, Jasnosti.
-Tak...
00:23:31-Bravo, bravo, bravo.
-Pardon.
00:23:35-Bravo, bravo!
-Pane kolego, gratuluji.
00:23:42Bravo, bravo!
00:23:47To je teda pěknej vynález, to ti řeknu,
00:23:49to snad byly lepší ty moje hrací podkovy, ne?
00:23:51Já jsem je měl králi dát, jenže ty jsi o ně nestála.
00:23:57Nu a od zítřka se tedy budeme řídit podle hodin velmistra Krhounka.
00:24:03Bravo!
00:24:41Král vstává!
00:24:54Vy už vstáváte, Jasnosti? A co tak časně?
00:24:59Jak to, časně? Vstávám jako vždycky.
00:25:01Ale kdepak! To vypadá jenom jako by bylo 11 hodin,
00:25:05-ale je teprve půl šesté.
-Cože, co, půl šesté?
00:25:09Račte se podívat na hodiny.
00:25:15No ale opravdu, půl šesté.
00:25:18No to mám tedy na všechno ohromnou spoustu času.
00:25:25Takže vyřídíte ty stížnosti havířů a žádosti rytířů.
00:25:30No jistě, ano, ano vyřídím, vyřídím.
00:25:33Samozřejmě, že vyřídím, ale ne hned teď.
00:25:37Přece nezačnu kralovat v půl šesté ráno!
00:25:44Hup, ťu, ťu, ťu.
00:25:48Ten vynález velmistra Krhounka je přímo geniální.
00:25:57Hm, hm...
00:26:13Tedy kolego, myslím, že by bylo na čase něco menšího posnídat,
00:26:18podle starých hodin je už...
00:26:20Jaképak kolego? A jaképak staré hodiny?
00:26:23Jak to se mnou mluvíš, seš snad taky velmistr?
00:26:28To tedy opravdu ne, ale stejně mi tak strašně kručí v břiše, že...
00:26:31No s tím snad ty nebudeš mít potíže.
00:26:34Nabídněte mu ten jeho kamenný chléb!
00:26:38Ne, to tedy opravdu ne, tak velký hlad nemám!
00:26:42-Ano! Ne, opravdu ne! Ne, ne!
00:26:49Neboj se, toho tvého chleba neubyde!
00:26:55Jo...
00:27:09Ó, princezno, vypadáte po ránu nádherně!
00:27:14Po ránu? Ty neslyšíš? Ve vsi už zvoní večerní klekání.
00:27:17Ale, venkovští prosťáčci. Kša, kša, kša, kšá!
00:27:23Nechte tu postel tam kde je!
00:27:30To je rozkošné, kšá, kšá, kšá, kšá.
00:27:34Princezno, víte, proč jsem vymyslel ty delší dny?
00:27:40-Tak to tedy nevím.
-No kvůli vám, přece!
00:27:44Ano, kvůli vám, abych s vámi mohl být každý den déle.
00:27:49Tak velmistře, to snad ani nemuselo být.
00:27:52Ale budou to pro nás báječně dlouhé dny.
00:27:56Pro nás, jak tomu mám rozumět?
00:27:59No, já myslím, že král už teď považuje můj vynález za nejlepší.
00:28:05Tak to pozor, nic takového ještě neřekl.
00:28:09Ostatně velmistře, já si myslím,
00:28:11že ho daleko víc nadchne úplně jiný vynález,
00:28:16daleko podivnější než ten tvůj.
00:28:18Co to znamená, o co se jedná?
00:28:22O pouhopouhé čtyři podkovy, které až král pojede na koni,
00:28:26budou zvonit jeho nejoblíbenější písničku: Okolo Hradce.
00:28:30-To je co?
-A kdo to vymyslel?
00:28:32Kdo to vymyslel? Jéminek nebo Dobřej?
00:28:37-Kovář Jůla.
-Jůla kovář... pardon!
00:28:43Ale přece byste, princezno,
00:28:45nedala přednost takové směšnosti, jako je hrací kůň,
00:28:48před mým geniálním vynálezem!
00:28:51-To víš, že jo, vždycky dám přednost Jůlovi před tebou. -Ano?
00:29:07Copak, copak, copak? Ty jdeš spát?
00:29:10Podle královských hodin je přece dopoledne!
00:29:13Ale, ale, ale. Poklona, to jsou k nám hosti.
00:29:16Pro mě je večer, víš? Tak já jdu spát.
00:29:20Aha, takže ty nerespektuješ královský nový čas? Co?
00:29:24A ještě se nám pleteš do řemesla!
00:29:27-Poslouchej!
-Copak?
00:29:29-Vy žádný řemeslo nemáte!
-Ale jak to, že ne?
00:29:33Samozřejmě, jak se to vezme, ale máme vznešenější řemeslo.
00:29:36Právě proto si myslím,
00:29:38že ty bys měl dělat obyčejné podkovy a ne takové,
00:29:42co zvoní na kopytách koním písničky.
00:29:45-No, to máš pravdu.
-No.
00:29:47-Já už taky takovou pitomost v životě neudělám. -No.
00:29:49-Počkej, počkej!
-Copak?
00:29:52-Počkej!
-Copak, copak, copak?
00:29:54Odkud ty vlastně víš, že já jsem vykoval takový podkovy, co?
00:29:59No, princezna nám o tom vyprávěla, pro pobavení všem.
00:30:05-Jo tak vyprávěla, jo?
-Ano, vyprávěla.
00:30:07No, ale já nechci dělat žádné klepy, víš?
00:30:10-No, tak co vyprávěla?
-Já nechci dělat klepy, ne.
00:30:13Honem, honem, no!
00:30:14Ale smáli jsme se všichni, i ona se smála velice.
00:30:17-Tak smáli, jo?
-Ano.
00:30:18Měl jsi se držet svého řemesla. Auu!
00:30:24Abychom odstranili nepříslušné šero v nepříslušný čas,
00:30:27přejde den na královském dvoře za chvíli pod slunce 2.
00:30:33Král Heřman I. bude osobně celou operaci řídit.
00:30:41Ať žije král!
00:30:44Sláva! Sláva! Sláva!
00:30:51-Mraky pomalu odplouvají.
-Mraky pomalu odplouvají!
00:30:57Slunce 2 se zvolna rozsvěcí. Slunce 2 září víc!
00:31:04-Slunce 2 září víc.
-Ale slunce 1 zapadá rychleji!
00:31:10Slunce 1 my neřídíme, Jasnosti.
00:31:13No, prosím, tak slunce 1 si zapadá, jak chce.
00:31:16Slunce 1 zapadá!
00:31:20-A slunce 2 vychází.
-Slunce 2 vychází!
00:31:28Bravo! Bravo! Bravo!
00:31:31-Sláva!
-Bravo!
00:31:35Bravo, bravo! Je 10 hodin a slunce je, jak má být.
00:31:42Velmistře, tohle je ten nejlepší vynález.
00:31:45Ano, děkuji jeho Jasnosti,
00:31:47ale když je to nejlepší vynález, dostanu vaši dceru za ženu.
00:32:14No tak, Hedviko. Hedviko! Slyšíš? Nespi! Jak se to chováš u oběda?
00:32:20Já za to nemůžu, že neudržím otevřený oči.
00:32:24A ty taky neklimbej ty, pobočníku!
00:32:27No, když ono tím, jak jsme jeden den přetáhli přes dva,
00:32:31je vlastně půlnoc, teď v poledne.
00:32:37Žádná půlnoc, poledne! Naše slunce stojí pěkně vysoko!
00:32:41Jasnosti, na to si všichni brzo zvyknou.
00:32:44No tak, tak jíme. Hezky jíme a nespíme.
00:32:49Ale to vajíčko není nahniličku, ale natvrdo.
00:32:53No, ale vařili jsme je dvě a čtvrt minuty, jako vždycky.
00:32:57No, a brambory jsou úplně rozvařené!
00:33:02No jo, ale vařili jsme je tak dlouho, jako jindy!
00:33:05-Jasnosti, na to si všichni brzo zvyknou. -Na tohle?
00:33:10Škoda, že nemáme staré hodiny,
00:33:12ale pobočník nařídil, že platí jen ty nové.
00:33:16Krucinál, to je ale mrzuté.
00:33:19A já jsem tolik chtěl, aby to byl slavnostní oběd,
00:33:24abych mohl vyhlásit tu slavnostní novinu.
00:33:29Tak cos nám chtěl říct, no?
00:33:31No, jak jsem dal to královské slovo, tak jsem chtěl říci,
00:33:34že tě za ženu dostane tady... tedy slavnostně vyhlásit,
00:33:39že tě za ženu dostane tady velmistr Krhounek.
00:33:43Cože?
00:33:44Ale neřeknu to, protože kuchaři tak zpackali ten oběd!
00:33:49Tak to ani neříkej, protože to nikdy nebude pravda!
00:33:52Hedviko! Ale ty jsi mi říkal, že jsi s ní mluvil!
00:33:56Já? Já! Já? Já jdu za ní.
00:34:06Jůlo? Jůlo! Probuď se, probuď se!
00:34:11-Co je?
-Musíš mi dát ty svý hrací podkovy.
00:34:13Co ti..? Ale já už je nemám!
00:34:16-Ale musíš mi je dát!
-Pro zasmání, viď?
00:34:20Ale ne! Víš přeci, že kdo vymyslí nejlepší vynález... Tak kde je máš?
00:34:26Ale nikde, vzteky jsem je rozmlátil na placky.
00:34:31No to je malér!
00:34:34Židli. Jé. Ty jsou pěkný!
00:34:40-Polož ty nůžky!
-Ty jsi sám dělal? A nač?
00:34:45Dej je sem! Na to, aby ti švadlena mohla střihnout na svatební šaty.
00:34:52Anebo na to, aby se daly ušmiknout vlasy moc vznešený princezně.
00:34:57A víš, co by se stalo, kdybys mi zkrátil vlasy?
00:35:00No co, smáli by se ti, no!
00:35:02Hm, smáli. Princezniny dlouhé vlasy jsou předepsány a chráněny zákonem.
00:35:08Mně by se smáli, ale tebe by zavřeli.
00:35:11No, to by se toho stalo.
00:35:14Jůlo, Jůlo! Ty musíš vymyslet nějaký vynález!
00:35:20Nic nemusím. Teď musím akorát spát.
00:35:25Jůlo? Jůlo, co ti to přelítlo přes nos?
00:35:40Však ono tě to za chvilku přejde.
00:35:46-Jůlo? Jůlo, já jdu!
-Já spím.
00:35:54-Ale já vážně jdu!
-Já vážně spím.
00:36:32Ona spí...
00:36:38Jasnosti, Jasnosti, nikde jsem princeznu,
00:36:41ani velmistra Krhounka nenašel,
00:36:43ani v princezniných komnatách, ani v dílně vynálezců.
00:36:48-No tak vidíš, a to je dobře, anebo špatně? -No, přesně tak.
00:36:53Ale v dílně vynálezců jsem zastihl mistra Dobřeje
00:36:57a ten vám má takovou věc...
00:37:01Jasnosti. Právě pro takový případ, kdy se dvakrát nedaří
00:37:04a nálada jaksi je, teda vlastně není, že,
00:37:07jsem si dovolil sestrojit tuto specielní smíchovou vestu.
00:37:11Je to velice jednoduché, ale účinné, prosím.
00:37:14Stačí nepatrný pohyb s těmito kotoučky a hned je veselo,
00:37:18hned se nám radost dostaví.
00:37:22Ven! Ty si myslíš, že mám čas na takovéhle hlouposti?
00:37:25Já musím kralovat! Já musím kralovat!
00:37:36K službám, Jasnosti.
00:37:38Co myslíš, mohli bychom teď vyřídit ty stížnosti havířů,
00:37:42žádosti rytířů a stavbu pilířů?
00:37:47Teď, Jasnosti? Ale havíři a zedníci přece spí!
00:37:52To jenom u nás svítí slunce nad hlavou.
00:37:56No, vidíš, vidíš. Oni si spí! Oni si spí a já abych kraloval.
00:38:02Ty jsi tady? A já, že tě tak dobře slyším.
00:38:09Tak mi dej alespoň rozestlat postel
00:38:13a řekni mistru Dobřejovi, ať mi pošle tu smíchovou vestu.
00:38:20K službám, Jasnosti.
00:39:19No ne, Hedviko, Hedviko, co má tohle zase znamenat?
00:39:23Přijít k večeři v kulichu? V lyžařském kulichu?
00:39:27-Kde máš korunku?
-Na nočním stolku.
00:39:31No a proč před námi schováváš své krásné dlouhé vlasy?
00:39:38-Protože už nemám dlouhé vlasy.
-Co to povídáš?
00:39:40No, nemám už dlouhý vlasy!
00:39:42Ale jak to? Ty přece musíš mít dlouhé vlasy!
00:39:45Princezna musí mít dlouhé krásné vlasy, na to je zákon!
00:39:51-Ano. -Ale vždyť ty sis přece na ně vždycky tolik potrpěla!
00:39:56Já za nic nemůžu.
00:39:57Jejdanánku, princezno, vy jste oholohlavěla?
00:40:04-Skoro.
-Óoo...
00:40:07-Bože, vinou nemoci?
-Ne, vinou někoho zlýho.
00:40:12Někdo mi ty vlasy prostě ustřihl.
00:40:15Ustřihl? A kde jste zjistila, že ty vlasy nemáte, princezno?
00:40:19U Jůly v kovárně.
00:40:21V kovárně. A kdepak se vzaly v kovárně nůžky?
00:40:25-Jůla si je udělal. Moc pěkný.
-Pěkný?
00:40:29A to ti odstřihl vlasy, aniž sis toho povšimla?
00:40:34Já nevím, já jsem tam na chvilku usnula.
00:40:39-Cože? Ty jsi usnula u kováře?
-No. Na lavičce.
00:40:43Jo tak na lavičce. Na lavičce, aha.
00:40:46A vůbec. Co se divíš?
00:40:48Všichni teď usínají vsedě i vestoje,
00:40:49protože už nikdo neví, jestli je noc nebo den,
00:40:52protože všecko je to pomotaný a za to můžeš ty! Ty!
00:40:56Jasnosti, Jasnosti! Odpusťte jí, je v šoku,
00:40:58ale já ji chápu a mám pro ni porozumění.
00:41:00Ty už se taky neozývej, Krhoune.
00:41:02Ale Jasnosti to je šokus, děsus.
00:41:05To je z leknutí, ale to bude všechno v pořádku.
00:41:07Hlavně, že to je jasné. Ano?
00:41:09-Kovář vyrobil nůžky.
-Ano.
00:41:12-V kovárně usnula.
-Ano.
00:41:13-Dlouhovlasá.
-Ano.
00:41:15-A v kovárně se probudila.
-Probudila.
00:41:17A vlasy fuč.
00:41:20No jo. Všechno nasvědčuje tomu, že zločincem je kovář.
00:41:26-Tak.
-Kovář.
00:41:28-Ale proč to udělal?
-No?
00:41:32-Možná mu přeskočilo.
-Co?
00:41:35Nebyla s ním vůbec řeč. A vůbec!
00:41:43Princezna bez dlouhých vlasů, tak kdo to jakživ viděl?
00:41:49Ale mně to vůbec nevadí, Jasnosti, že princezna nemá vlasy.
00:41:52Já si ji vezmu i tak, jak je.
00:41:54No, ale ty jsi šlechetný, velmistře!
00:41:58Děkuji vám, Jasnosti.
00:42:00A kováře usvědčíme, protože je jenom velikej a silnej.
00:42:03-Ano. Ano.
-A uvězníme ho do vězení.
00:42:05-Ale ty si šlechetný, velmistře!
-Ano, děkuji vám.
00:42:09Ano a dejte ho do vězení!
00:42:11No jo, jenomže my vězení nemáme, Jasnosti.
00:42:15-No, ovšem, my vězení nemáme.
-Ne?
00:42:17Vězení já jsem zrušil.
00:42:19No, to nevadí, tak ho zatím hlídejte v kovárně.
00:42:27-Napij se, taky něco sněz.
-Nemám hlad.
00:42:32Ale jen se najez. Za chvíli budeš mít soud
00:42:35a pak tě třeba budou lámat v kole, tak abys byl festovnější.
00:42:41Co tě to jen napadlo? Zničit vlasy naší princezně?
00:42:45-Ale já ji na ně ani nesáh.
-Ale jenom nezapírej!
00:42:48Velmistr Krhounek přece našel u tebe nůžky i její vlasy.
00:42:54-Ale já jí je neustřihl. Přísahám!
-Tak ty ještě křivě přísaháš?
00:43:00Jé, jéje. Ty máš krásnýho kulicha, Hedviko!
00:43:05A neříkej mi Hedviko, když jsem princezna!
00:43:11A nesměj se! Nepřišla jsem proto, aby ses pobavil.
00:43:16Jo, tak tys mě přišla politovat, princezno?
00:43:19Tůdle. A neříkej mi princezno, když jsem Hedvika.
00:43:24Náhodou ti přeju, aby tě lámali v kole.
00:43:33Proč jsi to udělal?
00:43:36Ale já jsem přece nic neudělal.
00:43:39A nebreč, netrucuj, nech toho!
00:43:43Poslyš, jak máš vlastně ty vlasy teď dlouhý?
00:43:46To víš přeci stejně dobře, jako já.
00:43:48Ale právě, že já to vůbec nevím.
00:43:50Na celým královským dvoře jedině já to nevím.
00:43:52Ale na celým královským dvoře to neví vůbec nikdo,
00:43:54protože jsem si hned narazila tady toho kulicha.
00:43:57Nikdo, kromě nás dvou.
00:44:01Jestli to na královským dvoře nikdo neví,
00:44:03tak já tím druhým na mou duši nejsem.
00:44:06Ale všecko přeci svědčí proti tobě!
00:44:09Počkej, počkej, počkej, počkej.
00:44:12Ale jestli tě na královským dvoře nikdo neviděl,
00:44:15tak já bych možná...
00:44:17já bych možná mohl u soudu dokázat, že jsem to neudělal já.
00:44:21No, bude to těžký, ale kdybys mi trochu pomohla...
00:44:27-Já tobě? Po tom všem?
-Ne mně, ale spravedlnosti!
00:44:35Podívej se, trvej na tom,
00:44:38aby u soudu byli přítomní úplně všichni. Rozumíš?
00:44:43A za žádnou cenu si nesmíš sundat toho kulicha z hlavy,
00:44:46ať říkám, co říkám.
00:44:47Bodejť bych si ho sundávala, když v něm vypadám tak příšerně.
00:44:52Jenomže jestli se někdo dozví, že jsem se tu bavila se zločincem..
00:45:13Vaše královská Jasnosti, slavný soude!
00:45:19Vy mě tu chcete soudit, ale ono vlastně není proč mě soudit.
00:45:25-A jak to, že není proč?
-A co důkazy,které jsme předložili?
00:45:30Ne, ne, ne. Není proč mě soudit.
00:45:33No a jak to, že není?
00:45:36Přece jsi sám přiznal, že jsi vyrobil ty nůžky
00:45:39-a že ty nůžky jsou tvoje.
-Ano. Jsou moje.
00:45:43A našly se u těch nůžek vlasy princezniny? Našly! Tak co?
00:45:48To je právě to. U těch nůžek se sice našly vlasy,
00:45:52které se podobají vlasům princezny Hedviky,
00:45:55ale co když to nejsou její vlasy?
00:45:58Spousta lidí má přeci k nerozeznání podobný vlasy.
00:46:02Co si to dovoluješ? Naše princezna je Jasnost...
00:46:06Naše princezna mě možná chce jen tak pro svou zábavu zničit.
00:46:11-Ale no tak...
-Jůlo, co si o mně myslíš?
00:46:14No, jen se na ní podívejte. Nosí pořád na hlavě toho kulicha.
00:46:17-Co když má vlasy schovaný pod ním?
-Co si to dovoluješ, ty zločinče?
00:46:22Pozor, pozor, pozor! Viděl ji snad někdo bez tý čepice?
00:46:27No, to neviděl, a to je veliký problém.
00:46:32Podle královského zákona nemá totiž nikdo právo, ani já,
00:46:38poručit princezně, aby sundala pokrývku hlavy.
00:46:44Týká se to samozřejmě především koruny,
00:46:47ale na kulicha to vlastně platí také.
00:46:50Tak prosím. A vidíte, takže mě vlastně není proč soudit,
00:46:55protože ono se vlastně vůbec nic neví.
00:46:59Takže já musím dostat milost.
00:47:02Jasný soude, slyšíte ho? Milost?
00:47:05S tím tedy vůbec nepočítej, zločinče!
00:47:07Jasnosti, ovšem kovář má pravdu, co když opravdu není ostříhaná?
00:47:13A je ostříhaná a takhle nakrátko! Je!
00:47:16-Ha, ha, ha a jakpak to víš?
-Ano, velmistře. Jak to víš?
00:47:21Jak to vím? Já to nevím, já si to myslím.
00:47:25Já si to myslím, protože vám bezmezně důvěřuji, princezno.
00:47:29Nikdy, nikde a nikomu jsem neřekla, jak dlouhé vlasy teď mám.
00:47:34A ty to víš úplně přesně. Ha, ha. Není to podezřelý?
00:47:39-Ano, není to podezřelý?
-No, Krhounku?
00:47:43-Jasný soude a slavný králi.
-Ano?
00:47:46Tohle je spiknutí obhajoby s obžalobou, a to se nesmí!
00:47:50Ale může, to se může! Já vám řeknu, jak je to.
00:47:53Princezna totiž o tebe vůbec nestála a ty ses jí tím pomstil.
00:47:59-Motiv je tedy jasnej.
-Motiv je jasný!
00:48:02No, motiv, motiv, motiv,
00:48:03ale důkaz nemáte a nikdy ho mít nemůžete,
00:48:06protože princezna má na hlavě kulicha
00:48:09a nikdo, ani král, jí nesmí poručit, aby ho sundala.
00:48:14Tak to ani poroučet nemusí,
00:48:16protože mám vlasy přesně tak dlouhé, jako řekl tady ten darebák,
00:48:22-a to je prosím důkaz.
-Jé...
00:48:26Všichni zavřít oči!
00:48:31Ale proč Jasnosti? Vždyť jí to sluší.
00:48:37-Odveďte ho do vězení!
-Ano, odveďte ho do vězení!
00:48:40-Moment!
-Ne toho ne, tamtoho!
00:48:43-Mě? A tenhle?
-Jen běž, běž!
00:48:48-Ale...
-Šups do vězení. Jen běž!
00:48:50Ale tebe taky potrestám, kováři. Ukázalo se sice,
00:48:53že s těmi princezninými vlasy nemáš jaksi nic společného,
00:48:57ale za to jsi vymyslel tyhle ďábelské nůžky,
00:49:00za to trest zasloužíš.
00:49:03-Musíš pro mě vymyslet něco, co by natáhlo den. -Ano.
00:49:09Abych prostě stihl všechny povinnosti svého královského úřadu.
00:49:15Ale musí to být lepší vynález než ten Krhounkův.
00:49:19A tati, nemohl bys ho potrestat nějak jinak?
00:49:24A jakpak, no?
00:49:26No třeba, že by si mě musel vzít za ženu.
00:49:28Víš přeci, jak dokážu být někdy protivná.
00:49:31Já bych rád, Hedvičko, ale to nejde.
00:49:33Podívej se, já jsem dal své královské slovo,
00:49:36že tě dám jedině tomu, kdo vymyslí nejlepší věc
00:49:42a já své královské slovo prostě dodržet musím!
00:50:03Jůlo, dokážeš to?
00:50:07Dokážeš to... Já bych strašně rád, princezno.
00:50:10A neříkej mi princezno, když jsem Hedvika!
00:50:25-Tak co?
-Nic, neruš, přemejšlím, tak...
00:50:39Co je, no?
00:50:41Mordyje to je práce, to je makovice, to je...
00:50:45U nás na vsi je to jednoduchý,
00:50:47za rozbřesku tě probudí kohout a den je dlouhej až, až.
00:50:52Tak mu dej kohouta!
00:50:54No, teda to je nápad. No, to je opravdu teda, no to je nápad!
00:50:59Copak jsem kohouta vymyslel já?
00:51:03No, a král řekl výslovně,
00:51:05že ten vynález musí někdo vymyslet vlastní hlavou
00:51:08a pak teprve, že tě dostane za ženu, no.
00:51:13Moment. Moment, já...co kdybych vymyslel něco jako kohouta?
00:51:24No, rozumíš, jako aby to... aby to ráno budilo.
00:51:28No jo! Podívej, já udělám zvoneček a kladívko.
00:51:35Tu máš a dej to kolečko támhle na stranu.
00:51:39-Sem jo?
-No, to vyndal ten Krhounek.
00:51:40Tadyhle, tadyhle jo?
00:51:42Za tím čepem to přichyť. Já zatím pověsím zvoneček, tak.
00:51:46Jé, jé počkej, počkej, já to ještě nemám.
00:51:47-No, no, no. No tak. Dobrý?
-Dobrý, dobrý, dobrý.
00:51:50-Tak, no...
-No a na kolik nařídíme hodiny?
00:51:53Na šest!
00:51:57Tak na šest. Ták...teď natáhneme budíka jednou...
00:52:04-Jen aby to šlo.
-Dvakrát...
00:52:06(budík drnčí)
00:52:11Co je, co je, co se děje?
00:52:14-Poplach! Poplach!
-Zvoní!
00:52:18Co to je?
00:52:23-To je hrůza!
-Co to má tohle znamenat?
00:52:25Tohle jsou, pane králi, jediný hodiny na světě,
00:52:27který prodlužujou den.
00:52:30Ale jak to, vždyť jsou úplně stejné,
00:52:32jako ty, co jsme měli dřív! Jenomže dělají ten strašlivý rámus!
00:52:39To teda dělaj.
00:52:40Věřte mi králi, že když teď hned se vším začnete,
00:52:42tak stačíte do večera úplně všechno.
00:52:45I nám vystrojit svatbu.
00:52:49No, to mám tedy dneska pořádný kus práce!
00:52:58-Ty, poslouchej, pobočníku,
-Ano?
00:53:01víš, že my toho Krhounka vězníme nespravedlivě?
00:53:07Jak to nespravedlivě, Jasnosti?
00:53:10No, dali jsme ho přeci zavřít za zohavení a zošklivení princezny,
00:53:13ale podívej se, ono to té mé holce docela sluší!
00:53:20-Tak králi, já mám nápad!
-Už taky začínáš?
00:53:25No, udělejme z Krhounka dvorního holiče!
00:53:32Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2015
Král (J. Holý, od jehož úmrtí nedávno uplynulo deset let) je pohodlný a nechce se mu vládnout. Nejraději by pořád jen spal nebo jedl. Vyhlásí tedy soutěž pro vynálezce. Chce, aby vymysleli něco, co mu ulehčí panování. Vítěz dostane princeznu Hedviku (Z. Jandová) za ženu. Princezna je nešťastná a chodí si stěžovat k mladému kováři (V. Kratina). Vynálezci defilují před králem a princeznou s nesmyslnými nápady a vše vyvrcholí, když jeden z nich vymyslí hodiny, které prodlouží den o dalších 24 hodin…
