Veselá pohádka o lenivém králi, chytrém kováři a odvážné princezně (1984). Hrají: J. Holý, Z. Jandová, V. Kratina, O. Jirák, letošní jubilant V. Vydra, M. Nesvadba, V. Hrubý, J. Císler, E. Hrušková, V. Bedrna a další. Scénář M. Kratochvíl. Kamera F. Němec. Režie S. Simonová
00:00:36 (král chrápe)
00:00:48 Tati?
00:00:52 Tati!
00:00:57 Tati!
00:00:59 -Co je? Co je? Co?
-No!
00:01:01 -Á, to jsi ty, Hedviko!
-No, promiň, že tě budím, ale...
00:01:05 Já jsem nespal. Já jsem přemýšlel.
00:01:09 Ach, přemýšlel, a žes měl při tom zavřené oči!
00:01:11 No, tak to musí být zavřené oči, aby myšlenky neuletěly ven z hlavy.
00:01:16 Hm, a taky jsi dělal chrr, chrr.
00:01:19 Ale no tak možná, že to dělalo chrr, chrr,
00:01:22 ale to jak se jedna myšlenka třela v hlavě o druhou.
00:01:26 Hm, a vymyslel jsi něco?
00:01:28 Vymyslel, vymyslel.
00:01:30 Abych pozvedl náš královský dvůr a celé království,
00:01:35 tak jsem vymyslel, že pozvu všechny vynálezce,
00:01:41 aby to za mě vymysleli.
00:01:44 -Ale tohleto jsi vymyslel už před týdnem! -Opravdu?
00:01:47 Hm, a tvůj pobočník Půlhůl to už nechal všude vyhlásit.
00:01:50 No, tak vidíš.
00:01:52 -No, ale oni už jsou tady!
-Co? Kdo? -Ti vynálezci!
00:01:54 No a kolik je hodin?
00:01:57 Jedenáct, jako vždycky, když vstáváš.
00:01:59 -Jedenáct?
-No, ovšem!
00:02:01 No tak poplach, poplach!
00:02:05 Poplach, poplach!
00:02:09 No tak služebnictvo, jak dlouho na vás budu čekat?
00:02:12 Poplach, poplach, poplach, poplach, poplach, poplach, poplach!
00:02:22 -Co je, co se děje?
-Poplach!
00:02:26 Já vyhlásím poplach!
00:02:33 Jasnosti, Jasnosti!
00:02:40 Vy už jste tady!
00:02:43 Račte prosím...
00:02:57 Holčičky, neprat se, ale uklízet!
00:03:05 Přiveď je!
00:03:55 Jasnosti, to je mistr Mejta.
00:03:59 Mejta z Mejta.
00:04:03 Jéminek z Březinek.
00:04:07 Dobřej ze Solopysk. To se jaksi nerýmuje, že?
00:04:11 Jenom Krhounek, ale Krhounek.
00:04:16 Ano, ano a to jsou všichni, jenom čtyři?
00:04:21 Jasnosti, měl jsem přivést vynálezce zdejší i přespolní
00:04:25 -ze široka daleka.
-Hm.
00:04:27 A tak tedy mistr Jéminek je zdejší, mistr Mejta je z daleka,
00:04:32 mistr Dobřej ze široka a mistr Krhounek...
00:04:36 -Ano?
-Z daleka.
00:04:38 -Takže to jsou všichni?
-Takže jsou všichni.
00:04:40 -A víc jich není?
-Ne. -No, co se dá dělat.
00:04:45 Mužové moudří, čeká vás veliký a vážný úkol.
00:04:50 Já totiž mám s kralováním čím dál tím víc práce,
00:04:52 takže už to skoro ani nestačím.
00:04:54 No, nestačím to, no.
00:04:57 Podívejte se, já vstávám ráno v 11 hodin, no.
00:05:00 Než se nasnídám, prosím, no tak bijou poledne.
00:05:05 No, přirozeně s plným žaludkem se pracovat nemá,
00:05:10 tak si musím na 2 hodinky lehnout, že ano.
00:05:14 To už je skoro půl čtvrté.
00:05:16 Svačina - tu také nemohu vynechat, že jo,
00:05:20 poněvadž pravidelné jídlo, jak říká lékař:
00:05:24 To je základ zdraví, že ano.
00:05:28 No, vidíte, ani si nestačím obléci odpolední vestu a už je 5 hodin,
00:05:33 a to bývá dobrým zvykem vypít šálek čaje.
00:05:39 No a potom, no prosím, jen se podívejte, podívejte,
00:05:41 podívejte se dolů ke vsi.
00:05:47 Ne, ale teď ne, prosím, teď ne, až v 6 hodin!
00:05:52 V 6 hodin se i vesničané vracejí z polí,
00:05:55 no a řekněte, má král snad pracovat,
00:05:58 když ostatní už nepracují?
00:06:02 -No ne! -Vyloučené!
-Samozřejmě, v žádném případě ne!
00:06:04 Jasnosti, a to jste ráčil zapomenout,
00:06:07 že v půl šesté už je pomalu čas k večeři.
00:06:10 No ano, ano, správně pobočníku, správně.
00:06:13 Vidíte, v tom shonu jsem na večeři úplně zapomněl.
00:06:18 Takže mužové moudří, spoléhám na vás.
00:06:20 Vy mi musíte nějak to kralování usnadnit.
00:06:25 -Musíte něco na ten můj problém vymyslet. -Ano.
00:06:30 Čekám, že co nejdříve přijde některý z vás a řekne:
00:06:35 Králi, já mám nápad!
00:06:40 -Králi, já mám nápad!
-Já mám nápad.
00:06:43 Nebudete litovat.
00:06:49 Nebudete litovat!
00:06:58 Mordyjé fix laudon, todle je práce, já bych...
00:07:01 -Jůlo, co to tu vyvádíš?
-Co vyvádím? Kovám, kovám, no.
00:07:07 Ale nelži, když kováš, tak tvoje kovadlina zvoní přes celé nádvoří,
00:07:09 ale dneska jsem si myslela,
00:07:11 že si tu cinkáš lžičkou o plecháček!
00:07:13 No vždyť já bych taky na to nejradši vzal pořádný kladivo
00:07:15 a majznul do toho.
00:07:18 -Copak můžu na tohle?
-Hm a co to vlastně děláš?
00:07:23 -Co dělám? Kružítka!
-Kružítka?
00:07:27 -No, kružítka.
-Proč kováš kružítka?
00:07:30 Proč kovám, protože mi to nařídil sám pan král.
00:07:33 Pro ty čtyři panáky, pro ty vynálezce!
00:07:36 A na co potřebujou kružítka?
00:07:38 No, na co? Co já vím, aby mohli vymejšlet věci kulatý,
00:07:41 tak jak mi sdělil pan pobočník Půlhůl,
00:07:45 i hranatou kouli a samý takovýhle pitomosti.
00:07:49 Ale vykašlu se na to, copak... přednostně, bez odmluv a hned.
00:07:58 Panečku, těm se království otevřelo dokořán!
00:08:01 -Ale Jůlo!
-No jo...
00:08:04 -Ty máš dneska nějak špatnou náladu!
-No to si piš, že mám!
00:08:07 Ty si myslíš, že jim kvůli těm čtyřem kružítkám
00:08:10 padlo království k nohám?
00:08:12 No to se ví, že padlo a ty sama to víš nejlíp!
00:08:15 -A co vím, co vím nejlíp, no?
-Nedělej se, nedělej se!
00:08:20 Jůlo, ale já vážně nic nevím!
00:08:25 Ty chceš říct, že vážně nevíš, co jim slíbil tvůj otec?
00:08:28 -Ne, nevím.
-Tak víš, co řekl?
00:08:32 Řekl, že kdo vymyslí nejlepší vynález, ten že tě dostane za ženu.
00:08:37 Cože? Tohle že řekl?
00:08:43 Ale to není pravda!
00:08:45 -A je to pravda, Hedviko!
-Tati, ale to přeci nemyslíš vážně?
00:08:49 No to se ví, že to myslím vážně!
00:08:51 Ne, ne zpátky trůn, zpátky trůn, já musím kralovat!
00:08:56 Hedviko, vždyť ty jsi přece už děvče na vdávání.
00:08:59 Máš na to, abych tak řekl, odpovídající věk.
00:09:03 A nemám na to, abych tak řekla, odpovídajícího ženicha.
00:09:06 No a toho právě mít budeš!
00:09:09 Tati, copak je možný vybírat ženichy takhle?
00:09:12 Děvče, děvče, prosím tě, prosím tě, netrap mě!
00:09:18 Ty mi děláš jenom samé starosti.
00:09:21 Tak co, to ti mám vybírat ženicha tím starým tradičním způsobem?
00:09:25 No prosím, prosím, není nic jednoduššího!
00:09:28 Uděláme pěkný bál, že ano,
00:09:30 pozveme prince ze sousedních království
00:09:32 a dostane tě ten, který bude umět nejlíp trdlovat v kole, ano.
00:09:37 No tak co, co, chceš?
00:09:39 Chceš, abych pozval prince Hrdivoje?
00:09:43 Jo, zkus to, tomu jsou teprve tři roky.
00:09:46 Tak vidíš. Tak co, pozvu prince Cyrila?
00:09:49 -No, ale tomu už bylo 50!
-No, vidíš.
00:09:52 A podle zpráv našeho vyslance
00:09:56 do dnešního dne se houpe na houpacím koni.
00:10:01 A v ostatních královstvích mají už jenom samé holky.
00:10:03 Ne, ne, ne, Hedviko, moje metoda je moderní metoda,
00:10:09 a já král Heřman I. jsem rozhodl moudře.
00:10:17 Pro sebe moudře, ale co já? Ty z toho budeš mít prospěch!
00:10:21 Ale no tak jistě!
00:10:23 To víš, já z toho budu mít prospěch, ale ty taky, Hedvičko.
00:10:27 Podívej se, ten kdo něco vymyslí, to musí být chytrý člověk, hm?
00:10:35 A chytrý člověk, dobrý ženich, hm?
00:10:43 Jenomže tati, když se podívám na tyhle čtyři,
00:10:44 tak moc chytře nevypadají.
00:10:46 No tak nevypadají, nevypadají, ale jsou, jsou.
00:10:50 Víš co, pojď, půjdeme se na ně podívat.
00:11:14 Jsem génius, vynález, vynález!
00:11:16 -Ne, ne.
-Jojo. Jojo!
00:11:18 -Ne, ne.
-Jojo.
00:11:19 -Ne, ne!
-No, no!
00:11:29 Pánové, pánové, pánové! Pst, pst, král Heřman I.
00:11:35 -Jé, jé. -Heřman!
-Co ho to napadlo?
00:11:40 Moment!
00:11:44 Můj vynález!
00:11:48 Es - chceme vás slyšet, Jasnosti!
00:11:55 To je nový pozdrav, který vymyslel mistr Mejta z Mejta.
00:12:02 Promiňte, Jasnosti.
00:12:05 Es - chceme vás slyšet, Jasnosti.
00:12:10 -Ne, né, já chci slyšet vás!
-Ach!
00:12:18 No, pochlubte se, jakpak vám jde dílo?
00:12:23 Nu, předveďte se tady před princeznou.
00:12:26 No tak třeba ty, ty mistře Mejto.
00:12:32 Já jsem vymyslel ten pozdrav.
00:12:37 No tak, pro začátek, že. No dobře, dobře.
00:12:41 Tady...tady mistr Dobřej, slečno princezno,
00:12:47 vymyslel, dá se říci pro vás,
00:12:49 takovou znamenitou praktickou věcičku.
00:12:51 To prosím, s dovolením, budete kulit oči.
00:12:54 Mistře Dobřeji, pochlub se, pochlub se, pochlub!
00:12:58 Když dovolíte, Vaše Jasnosti, já bych...
00:13:02 ovšem nebylo by lepší, kdybyste mě následovali?
00:13:12 Ale to je přeci pila!
00:13:14 Jenže pozor, to není jen tak obyčejná pila!
00:13:18 Mistře Dobřeji, předveď nám to!
00:13:22 -Když dovolíte, Jasnosti?
-Prosím, prosím.
00:13:25 Nejjasnější princezno, představte si, že vás sebere drak.
00:13:30 Prosím?
00:13:31 Nebojte se, nebojte, on vás nechce sežrat,
00:13:33 on si vás jenom schová ve sluji a bude si vás za ženu vzíti chtíti.
00:13:38 -Židli!
-Židli!
00:13:41 Klid, klid, klid! Včas se najde rek, který vás zachrání.
00:13:46 A jak už to tak chodí,
00:13:48 váš královský otec mu slíbí vaši ruku a půl království k tomu.
00:13:55 A tady se naskytne jaksi ten problém:
00:13:57 Jak a čím to království rozpůlit?
00:14:00 No a pro tento případ jsem si dovolil jaksi vymyslet
00:14:04 a vlastnoručně zkonstruovat tuto speciální pilu.
00:14:07 Hm, ale touhle pilou můžeš rozpůlit leda tak smrkový poleno.
00:14:12 -Jé, jé.
-Ne, ne mýlíte se, princezno!
00:14:17 Dovolte, Jasnosti.
00:14:18 -Otevřte dveře.
-Otevřte dveře!
00:14:23 -Otevřte jižní bránu.
-Otevřte jižní bránu!
00:14:27 -Otevřte severní bránu.
-Otevřte severní bránu!
00:15:17 Ohó, pomocník už přešel žitný lán a ztrácí se v lese.
00:15:27 Jé, teď přebrodil řeku a jde pořád dál!
00:15:31 Nemohou zabloudit?
00:15:34 Nikoliv, Výsosti. Pro tento případ je pila vybavena kompasem.
00:15:39 A co ty, velmistře Krhounku, přišel jsi na něco?
00:15:43 Zatím jsem, Její Jasnosti, přišel na to,
00:15:46 že Její Jasnost je ze všech Jasností,
00:15:49 které jsem v životě viděl, ta nejjasnější.
00:15:54 Správně, velmi správně.
00:15:58 Ale kvůli takovému vynálezu tě sem nikdo nezval.
00:16:01 No tak Hedviko, to nepěkně splácíš takové hezké polichocení!
00:16:05 Co si o tobě tady mistr Krhounek pomyslí, že?
00:16:08 Není tady snad kvůli tomu, aby si něco myslel,
00:16:10 ale aby konečně něco vymyslel.
00:16:12 Ale on vymyslí. Viď, že vymyslíš, mistře? No samozřejmě, že vymyslí.
00:16:16 On je teď pouze ohromený tvou krásou.
00:16:20 To se nám mužům někdy stává.
00:16:22 No podívej, já když jsem poprvé viděl tvoji matku,
00:16:24 pro mne to byl takový šok, že...
00:16:27 -Že jsem spadl z koně.
-No, přesně tak, vidíš.
00:16:30 No a potom po krátké nemoci, že ano, jsem se s tím vyrovnal
00:16:34 a jaký je teď ze mne moudrý král!
00:16:38 Moudrý. Ano.
00:16:40 Mistře Jéminku, předveď nám ty svůj vynález.
00:16:46 Mám zato, Jasnosti, že bude lépe,
00:16:48 budete-li mne následovat do mé dílny.
00:16:50 Nu...
00:16:54 Óóó...
00:16:57 Ano, Jasnosti, vymyslel jsem kamenný chléb,
00:17:02 který vždycky zažene hlad a nikdy ho neubývá.
00:17:07 No výborně, no to je ohromné!
00:17:11 Tady můj pomocník, Jasnosti, celý den nejedl.
00:17:20 Tady můj pomocník, Jasnosti, celý den nejedl.
00:17:25 Ostatně když budete laskavě chvíli zticha, uslyšíte to sám.
00:17:30 Ticho!
00:17:33 (kručí mu v břiše)
00:17:36 -Slyšíte, Jasnosti?
-Hm, hm, ano, ano.
00:17:37 -Máš hlad, chlapče?
-Hrozný.
00:17:40 Hrozný, tak si tady lehni, chlapče.
00:17:51 Odjistit!
00:17:56 Připraven!
00:18:00 Spouštět!
00:18:10 Pozor, pozor!
00:18:16 -Ještě máš hlad, chlapče?
-Ne, ne, ne, ne.
00:18:21 Slyšíte, Jasnosti? Nic neslyšíte a chleba neubylo.
00:18:26 No tak, pila na půlení království, hm, hm.
00:18:30 Kamenný chleba, hm, tak ano dobře, velmi dobře, jen tak dál, ano.
00:18:38 Poslouchej, musíš jim říci,
00:18:40 -aby vymýšleli něco, co mi usnadní kralování. -Ano.
00:18:43 Ale řekni jim to taktně. Já jim teď nechci kazit radost.
00:18:47 Dobře, velmi dobře, jenom tak dále, tak...
00:19:26 Jůlo, co ti je?
00:19:29 Panečku, princezno, to je vynález, viď!
00:19:33 Ty jsi se okoval?
00:19:34 No, okoval, ale jenom na zkoušku.
00:19:36 Ale funguje to bezvadně, krásně zvoní.
00:19:39 Teď je přikovám královu bělouši a až pojede po městský dlažbě,
00:19:43 tak bude zvonit Okolo Hradce - královu nejoblíbenější písničku.
00:19:49 -To je panečku vynález, viď?
-No.
00:19:51 -Na to ještě nikdo nepřišel.
-To teda ne.
00:19:54 -Akorát je potřeba, víš co?
-No?
00:19:57 Když se v tom místě, kde se zpívá "v malé zahrádce",
00:20:01 -tak aby šlápl třikrát levou zadní.
-No a jak mu to vysvětlíš?
00:20:04 -Komu, králi?
-Ne, tomu koni!
00:20:08 No jo, mordyje. Tomu koni to já musím nějak vysvětlit,
00:20:11 to je pravda. No, jo...
00:20:16 Jůlo, co tě to napadlo vymýšlet si takovouhle komedii?
00:20:19 -Tobě to připadá jako komedie, jo?
-Hm.
00:20:22 Mně taky, tak se na mě podívej,
00:20:24 ale když je to králova nejoblíbenější písnička,
00:20:28 má ji nejradši, no.
00:20:29 A třeba jemu to bude připadat jako ohromnej vynález,
00:20:32 a to je rozhodující! Vždyť jde o tebe!
00:20:37 -Jo takhle?
-No, no jde o tebe.
00:20:40 A kdo vymyslí nejlepší vynález, tak ten dostane za ženu princeznu.
00:20:44 No!
00:20:46 To ses mě ani nezeptal, jestli bych tě chtěla?
00:20:49 No počkej, Hedviko, já jsem myslel, že...
00:20:52 Tak ty sis myslel, že si vezmu za muže někoho,
00:20:53 kdo si vymýšlí takový hlouposti? To máš o mně pěkný mínění!
00:21:00 Hedviko, počkej! Hedviko!
00:21:10 "V malé zahrádce", na to se musí třikrát šlápnout levou zadní.
00:21:20 Já mu dám, on by taky chtěl všecko bez odmluv,
00:21:23 přednostně a hned. Jůla můj jeden zlatej.
00:21:29 Jasnosti, Jasnosti, Jasnosti, Jasnosti, Jasnosti!
00:21:34 -No copak?
-Jasnosti, já vás všude hledám!
00:21:38 Váš královský otec nařídil,
00:21:40 aby se všichni okamžitě shromáždili v dílně vynálezců.
00:21:44 Všichni, to znamená i vy, princezno,
00:21:46 a to tak, že ve slavnostní peleríně.
00:21:50 A ta se už dávno nenosí. A co se děje tak slavnostního?
00:21:55 Vynálezci konečně splnili hlavní králův úkol.
00:21:58 Všichni vynálezci?
00:21:59 Ne prosím, všichni ne, jenom mistr Krhounek.
00:22:02 Mistr Krhounek nás zachránil. Pořád nic a najednou na to přišel.
00:22:06 Bravo Krhnounek! Sláva Krhounek!
00:22:09 -Bravo!
-A na co přišel?
00:22:11 Tak, tak to já nevím, ale teď to právě vysvětluje panu králi.
00:22:16 Podíval jsem se na celý problém jinak než moji kolegové,
00:22:20 -a to mi pomohlo.
-Óóó...
00:22:23 Hedviko, no tak! Pst, pokračuj mistře, pokračuj.
00:22:28 Ano, základní chyba je v tom,
00:22:31 že na vaše kralování je den příliš krátký.
00:22:35 -No to je pravda pravdoucí, ano.
-Ano, to je tedy.
00:22:39 Navrhuji tedy, aby od zítřka měl, trval každý den dva dny.
00:22:46 -Ne!
-Ano.
00:22:48 Předěláme kvůli tomu hodiny, aby měly o kolečko méně...
00:22:52 -Ano...
-Děkuji, ano.
00:22:54 Čas poběží pomaleji a jeho Jasnost
00:22:57 bude mít na kralování dvojnásobek času,
00:23:00 ale nejenom na kralování, ale na všecko vůbec.
00:23:06 -No, výborně!
-Dvojnásobek času.
00:23:08 -Znamenitě!
-Výborně!
00:23:10 Mistře Krhounku, za tento geniální vynález tě jmenuji velmistrem.
00:23:18 -Né!
-Sláva, sláva!
00:23:27 -Ó děkuji, Jasnosti.
-Tak...
00:23:31 -Bravo, bravo, bravo.
-Pardon.
00:23:35 -Bravo, bravo!
-Pane kolego, gratuluji.
00:23:42 Bravo, bravo!
00:23:47 To je teda pěknej vynález, to ti řeknu,
00:23:49 to snad byly lepší ty moje hrací podkovy, ne?
00:23:51 Já jsem je měl králi dát, jenže ty jsi o ně nestála.
00:23:57 Nu a od zítřka se tedy budeme řídit podle hodin velmistra Krhounka.
00:24:03 Bravo!
00:24:41 Král vstává!
00:24:54 Vy už vstáváte, Jasnosti? A co tak časně?
00:24:59 Jak to, časně? Vstávám jako vždycky.
00:25:01 Ale kdepak! To vypadá jenom jako by bylo 11 hodin,
00:25:05 -ale je teprve půl šesté.
-Cože, co, půl šesté?
00:25:09 Račte se podívat na hodiny.
00:25:15 No ale opravdu, půl šesté.
00:25:18 No to mám tedy na všechno ohromnou spoustu času.
00:25:25 Takže vyřídíte ty stížnosti havířů a žádosti rytířů.
00:25:30 No jistě, ano, ano vyřídím, vyřídím.
00:25:33 Samozřejmě, že vyřídím, ale ne hned teď.
00:25:37 Přece nezačnu kralovat v půl šesté ráno!
00:25:44 Hup, ťu, ťu, ťu.
00:25:48 Ten vynález velmistra Krhounka je přímo geniální.
00:25:57 Hm, hm...
00:26:13 Tedy kolego, myslím, že by bylo na čase něco menšího posnídat,
00:26:18 podle starých hodin je už...
00:26:20 Jaképak kolego? A jaképak staré hodiny?
00:26:23 Jak to se mnou mluvíš, seš snad taky velmistr?
00:26:28 To tedy opravdu ne, ale stejně mi tak strašně kručí v břiše, že...
00:26:31 No s tím snad ty nebudeš mít potíže.
00:26:34 Nabídněte mu ten jeho kamenný chléb!
00:26:38 Ne, to tedy opravdu ne, tak velký hlad nemám!
00:26:42 -Ano! Ne, opravdu ne! Ne, ne!
00:26:49 Neboj se, toho tvého chleba neubyde!
00:26:55 Jo...
00:27:09 Ó, princezno, vypadáte po ránu nádherně!
00:27:14 Po ránu? Ty neslyšíš? Ve vsi už zvoní večerní klekání.
00:27:17 Ale, venkovští prosťáčci. Kša, kša, kša, kšá!
00:27:23 Nechte tu postel tam kde je!
00:27:30 To je rozkošné, kšá, kšá, kšá, kšá.
00:27:34 Princezno, víte, proč jsem vymyslel ty delší dny?
00:27:40 -Tak to tedy nevím.
-No kvůli vám, přece!
00:27:44 Ano, kvůli vám, abych s vámi mohl být každý den déle.
00:27:49 Tak velmistře, to snad ani nemuselo být.
00:27:52 Ale budou to pro nás báječně dlouhé dny.
00:27:56 Pro nás, jak tomu mám rozumět?
00:27:59 No, já myslím, že král už teď považuje můj vynález za nejlepší.
00:28:05 Tak to pozor, nic takového ještě neřekl.
00:28:09 Ostatně velmistře, já si myslím,
00:28:11 že ho daleko víc nadchne úplně jiný vynález,
00:28:16 daleko podivnější než ten tvůj.
00:28:18 Co to znamená, o co se jedná?
00:28:22 O pouhopouhé čtyři podkovy, které až král pojede na koni,
00:28:26 budou zvonit jeho nejoblíbenější písničku: Okolo Hradce.
00:28:30 -To je co?
-A kdo to vymyslel?
00:28:32 Kdo to vymyslel? Jéminek nebo Dobřej?
00:28:37 -Kovář Jůla.
-Jůla kovář... pardon!
00:28:43 Ale přece byste, princezno,
00:28:45 nedala přednost takové směšnosti, jako je hrací kůň,
00:28:48 před mým geniálním vynálezem!
00:28:51 -To víš, že jo, vždycky dám přednost Jůlovi před tebou. -Ano?
00:29:07 Copak, copak, copak? Ty jdeš spát?
00:29:10 Podle královských hodin je přece dopoledne!
00:29:13 Ale, ale, ale. Poklona, to jsou k nám hosti.
00:29:16 Pro mě je večer, víš? Tak já jdu spát.
00:29:20 Aha, takže ty nerespektuješ královský nový čas? Co?
00:29:24 A ještě se nám pleteš do řemesla!
00:29:27 -Poslouchej!
-Copak?
00:29:29 -Vy žádný řemeslo nemáte!
-Ale jak to, že ne?
00:29:33 Samozřejmě, jak se to vezme, ale máme vznešenější řemeslo.
00:29:36 Právě proto si myslím,
00:29:38 že ty bys měl dělat obyčejné podkovy a ne takové,
00:29:42 co zvoní na kopytách koním písničky.
00:29:45 -No, to máš pravdu.
-No.
00:29:47 -Já už taky takovou pitomost v životě neudělám. -No.
00:29:49 -Počkej, počkej!
-Copak?
00:29:52 -Počkej!
-Copak, copak, copak?
00:29:54 Odkud ty vlastně víš, že já jsem vykoval takový podkovy, co?
00:29:59 No, princezna nám o tom vyprávěla, pro pobavení všem.
00:30:05 -Jo tak vyprávěla, jo?
-Ano, vyprávěla.
00:30:07 No, ale já nechci dělat žádné klepy, víš?
00:30:10 -No, tak co vyprávěla?
-Já nechci dělat klepy, ne.
00:30:13 Honem, honem, no!
00:30:14 Ale smáli jsme se všichni, i ona se smála velice.
00:30:17 -Tak smáli, jo?
-Ano.
00:30:18 Měl jsi se držet svého řemesla. Auu!
00:30:24 Abychom odstranili nepříslušné šero v nepříslušný čas,
00:30:27 přejde den na královském dvoře za chvíli pod slunce 2.
00:30:33 Král Heřman I. bude osobně celou operaci řídit.
00:30:41 Ať žije král!
00:30:44 Sláva! Sláva! Sláva!
00:30:51 -Mraky pomalu odplouvají.
-Mraky pomalu odplouvají!
00:30:57 Slunce 2 se zvolna rozsvěcí. Slunce 2 září víc!
00:31:04 -Slunce 2 září víc.
-Ale slunce 1 zapadá rychleji!
00:31:10 Slunce 1 my neřídíme, Jasnosti.
00:31:13 No, prosím, tak slunce 1 si zapadá, jak chce.
00:31:16 Slunce 1 zapadá!
00:31:20 -A slunce 2 vychází.
-Slunce 2 vychází!
00:31:28 Bravo! Bravo! Bravo!
00:31:31 -Sláva!
-Bravo!
00:31:35 Bravo, bravo! Je 10 hodin a slunce je, jak má být.
00:31:42 Velmistře, tohle je ten nejlepší vynález.
00:31:45 Ano, děkuji jeho Jasnosti,
00:31:47 ale když je to nejlepší vynález, dostanu vaši dceru za ženu.
00:32:14 No tak, Hedviko. Hedviko! Slyšíš? Nespi! Jak se to chováš u oběda?
00:32:20 Já za to nemůžu, že neudržím otevřený oči.
00:32:24 A ty taky neklimbej ty, pobočníku!
00:32:27 No, když ono tím, jak jsme jeden den přetáhli přes dva,
00:32:31 je vlastně půlnoc, teď v poledne.
00:32:37 Žádná půlnoc, poledne! Naše slunce stojí pěkně vysoko!
00:32:41 Jasnosti, na to si všichni brzo zvyknou.
00:32:44 No tak, tak jíme. Hezky jíme a nespíme.
00:32:49 Ale to vajíčko není nahniličku, ale natvrdo.
00:32:53 No, ale vařili jsme je dvě a čtvrt minuty, jako vždycky.
00:32:57 No, a brambory jsou úplně rozvařené!
00:33:02 No jo, ale vařili jsme je tak dlouho, jako jindy!
00:33:05 -Jasnosti, na to si všichni brzo zvyknou. -Na tohle?
00:33:10 Škoda, že nemáme staré hodiny,
00:33:12 ale pobočník nařídil, že platí jen ty nové.
00:33:16 Krucinál, to je ale mrzuté.
00:33:19 A já jsem tolik chtěl, aby to byl slavnostní oběd,
00:33:24 abych mohl vyhlásit tu slavnostní novinu.
00:33:29 Tak cos nám chtěl říct, no?
00:33:31 No, jak jsem dal to královské slovo, tak jsem chtěl říci,
00:33:34 že tě za ženu dostane tady... tedy slavnostně vyhlásit,
00:33:39 že tě za ženu dostane tady velmistr Krhounek.
00:33:43 Cože?
00:33:44 Ale neřeknu to, protože kuchaři tak zpackali ten oběd!
00:33:49 Tak to ani neříkej, protože to nikdy nebude pravda!
00:33:52 Hedviko! Ale ty jsi mi říkal, že jsi s ní mluvil!
00:33:56 Já? Já! Já? Já jdu za ní.
00:34:06 Jůlo? Jůlo! Probuď se, probuď se!
00:34:11 -Co je?
-Musíš mi dát ty svý hrací podkovy.
00:34:13 Co ti..? Ale já už je nemám!
00:34:16 -Ale musíš mi je dát!
-Pro zasmání, viď?
00:34:20 Ale ne! Víš přeci, že kdo vymyslí nejlepší vynález... Tak kde je máš?
00:34:26 Ale nikde, vzteky jsem je rozmlátil na placky.
00:34:31 No to je malér!
00:34:34 Židli. Jé. Ty jsou pěkný!
00:34:40 -Polož ty nůžky!
-Ty jsi sám dělal? A nač?
00:34:45 Dej je sem! Na to, aby ti švadlena mohla střihnout na svatební šaty.
00:34:52 Anebo na to, aby se daly ušmiknout vlasy moc vznešený princezně.
00:34:57 A víš, co by se stalo, kdybys mi zkrátil vlasy?
00:35:00 No co, smáli by se ti, no!
00:35:02 Hm, smáli. Princezniny dlouhé vlasy jsou předepsány a chráněny zákonem.
00:35:08 Mně by se smáli, ale tebe by zavřeli.
00:35:11 No, to by se toho stalo.
00:35:14 Jůlo, Jůlo! Ty musíš vymyslet nějaký vynález!
00:35:20 Nic nemusím. Teď musím akorát spát.
00:35:25 Jůlo? Jůlo, co ti to přelítlo přes nos?
00:35:40 Však ono tě to za chvilku přejde.
00:35:46 -Jůlo? Jůlo, já jdu!
-Já spím.
00:35:54 -Ale já vážně jdu!
-Já vážně spím.
00:36:32 Ona spí...
00:36:38 Jasnosti, Jasnosti, nikde jsem princeznu,
00:36:41 ani velmistra Krhounka nenašel,
00:36:43 ani v princezniných komnatách, ani v dílně vynálezců.
00:36:48 -No tak vidíš, a to je dobře, anebo špatně? -No, přesně tak.
00:36:53 Ale v dílně vynálezců jsem zastihl mistra Dobřeje
00:36:57 a ten vám má takovou věc...
00:37:01 Jasnosti. Právě pro takový případ, kdy se dvakrát nedaří
00:37:04 a nálada jaksi je, teda vlastně není, že,
00:37:07 jsem si dovolil sestrojit tuto specielní smíchovou vestu.
00:37:11 Je to velice jednoduché, ale účinné, prosím.
00:37:14 Stačí nepatrný pohyb s těmito kotoučky a hned je veselo,
00:37:18 hned se nám radost dostaví.
00:37:22 Ven! Ty si myslíš, že mám čas na takovéhle hlouposti?
00:37:25 Já musím kralovat! Já musím kralovat!
00:37:36 K službám, Jasnosti.
00:37:38 Co myslíš, mohli bychom teď vyřídit ty stížnosti havířů,
00:37:42 žádosti rytířů a stavbu pilířů?
00:37:47 Teď, Jasnosti? Ale havíři a zedníci přece spí!
00:37:52 To jenom u nás svítí slunce nad hlavou.
00:37:56 No, vidíš, vidíš. Oni si spí! Oni si spí a já abych kraloval.
00:38:02 Ty jsi tady? A já, že tě tak dobře slyším.
00:38:09 Tak mi dej alespoň rozestlat postel
00:38:13 a řekni mistru Dobřejovi, ať mi pošle tu smíchovou vestu.
00:38:20 K službám, Jasnosti.
00:39:19 No ne, Hedviko, Hedviko, co má tohle zase znamenat?
00:39:23 Přijít k večeři v kulichu? V lyžařském kulichu?
00:39:27 -Kde máš korunku?
-Na nočním stolku.
00:39:31 No a proč před námi schováváš své krásné dlouhé vlasy?
00:39:38 -Protože už nemám dlouhé vlasy.
-Co to povídáš?
00:39:40 No, nemám už dlouhý vlasy!
00:39:42 Ale jak to? Ty přece musíš mít dlouhé vlasy!
00:39:45 Princezna musí mít dlouhé krásné vlasy, na to je zákon!
00:39:51 -Ano. -Ale vždyť ty sis přece na ně vždycky tolik potrpěla!
00:39:56 Já za nic nemůžu.
00:39:57 Jejdanánku, princezno, vy jste oholohlavěla?
00:40:04 -Skoro.
-Óoo...
00:40:07 -Bože, vinou nemoci?
-Ne, vinou někoho zlýho.
00:40:12 Někdo mi ty vlasy prostě ustřihl.
00:40:15 Ustřihl? A kde jste zjistila, že ty vlasy nemáte, princezno?
00:40:19 U Jůly v kovárně.
00:40:21 V kovárně. A kdepak se vzaly v kovárně nůžky?
00:40:25 -Jůla si je udělal. Moc pěkný.
-Pěkný?
00:40:29 A to ti odstřihl vlasy, aniž sis toho povšimla?
00:40:34 Já nevím, já jsem tam na chvilku usnula.
00:40:39 -Cože? Ty jsi usnula u kováře?
-No. Na lavičce.
00:40:43 Jo tak na lavičce. Na lavičce, aha.
00:40:46 A vůbec. Co se divíš?
00:40:48 Všichni teď usínají vsedě i vestoje,
00:40:49 protože už nikdo neví, jestli je noc nebo den,
00:40:52 protože všecko je to pomotaný a za to můžeš ty! Ty!
00:40:56 Jasnosti, Jasnosti! Odpusťte jí, je v šoku,
00:40:58 ale já ji chápu a mám pro ni porozumění.
00:41:00 Ty už se taky neozývej, Krhoune.
00:41:02 Ale Jasnosti to je šokus, děsus.
00:41:05 To je z leknutí, ale to bude všechno v pořádku.
00:41:07 Hlavně, že to je jasné. Ano?
00:41:09 -Kovář vyrobil nůžky.
-Ano.
00:41:12 -V kovárně usnula.
-Ano.
00:41:13 -Dlouhovlasá.
-Ano.
00:41:15 -A v kovárně se probudila.
-Probudila.
00:41:17 A vlasy fuč.
00:41:20 No jo. Všechno nasvědčuje tomu, že zločincem je kovář.
00:41:26 -Tak.
-Kovář.
00:41:28 -Ale proč to udělal?
-No?
00:41:32 -Možná mu přeskočilo.
-Co?
00:41:35 Nebyla s ním vůbec řeč. A vůbec!
00:41:43 Princezna bez dlouhých vlasů, tak kdo to jakživ viděl?
00:41:49 Ale mně to vůbec nevadí, Jasnosti, že princezna nemá vlasy.
00:41:52 Já si ji vezmu i tak, jak je.
00:41:54 No, ale ty jsi šlechetný, velmistře!
00:41:58 Děkuji vám, Jasnosti.
00:42:00 A kováře usvědčíme, protože je jenom velikej a silnej.
00:42:03 -Ano. Ano.
-A uvězníme ho do vězení.
00:42:05 -Ale ty si šlechetný, velmistře!
-Ano, děkuji vám.
00:42:09 Ano a dejte ho do vězení!
00:42:11 No jo, jenomže my vězení nemáme, Jasnosti.
00:42:15 -No, ovšem, my vězení nemáme.
-Ne?
00:42:17 Vězení já jsem zrušil.
00:42:19 No, to nevadí, tak ho zatím hlídejte v kovárně.
00:42:27 -Napij se, taky něco sněz.
-Nemám hlad.
00:42:32 Ale jen se najez. Za chvíli budeš mít soud
00:42:35 a pak tě třeba budou lámat v kole, tak abys byl festovnější.
00:42:41 Co tě to jen napadlo? Zničit vlasy naší princezně?
00:42:45 -Ale já ji na ně ani nesáh.
-Ale jenom nezapírej!
00:42:48 Velmistr Krhounek přece našel u tebe nůžky i její vlasy.
00:42:54 -Ale já jí je neustřihl. Přísahám!
-Tak ty ještě křivě přísaháš?
00:43:00 Jé, jéje. Ty máš krásnýho kulicha, Hedviko!
00:43:05 A neříkej mi Hedviko, když jsem princezna!
00:43:11 A nesměj se! Nepřišla jsem proto, aby ses pobavil.
00:43:16 Jo, tak tys mě přišla politovat, princezno?
00:43:19 Tůdle. A neříkej mi princezno, když jsem Hedvika.
00:43:24 Náhodou ti přeju, aby tě lámali v kole.
00:43:33 Proč jsi to udělal?
00:43:36 Ale já jsem přece nic neudělal.
00:43:39 A nebreč, netrucuj, nech toho!
00:43:43 Poslyš, jak máš vlastně ty vlasy teď dlouhý?
00:43:46 To víš přeci stejně dobře, jako já.
00:43:48 Ale právě, že já to vůbec nevím.
00:43:50 Na celým královským dvoře jedině já to nevím.
00:43:52 Ale na celým královským dvoře to neví vůbec nikdo,
00:43:54 protože jsem si hned narazila tady toho kulicha.
00:43:57 Nikdo, kromě nás dvou.
00:44:01 Jestli to na královským dvoře nikdo neví,
00:44:03 tak já tím druhým na mou duši nejsem.
00:44:06 Ale všecko přeci svědčí proti tobě!
00:44:09 Počkej, počkej, počkej, počkej.
00:44:12 Ale jestli tě na královským dvoře nikdo neviděl,
00:44:15 tak já bych možná...
00:44:17 já bych možná mohl u soudu dokázat, že jsem to neudělal já.
00:44:21 No, bude to těžký, ale kdybys mi trochu pomohla...
00:44:27 -Já tobě? Po tom všem?
-Ne mně, ale spravedlnosti!
00:44:35 Podívej se, trvej na tom,
00:44:38 aby u soudu byli přítomní úplně všichni. Rozumíš?
00:44:43 A za žádnou cenu si nesmíš sundat toho kulicha z hlavy,
00:44:46 ať říkám, co říkám.
00:44:47 Bodejť bych si ho sundávala, když v něm vypadám tak příšerně.
00:44:52 Jenomže jestli se někdo dozví, že jsem se tu bavila se zločincem..
00:45:13 Vaše královská Jasnosti, slavný soude!
00:45:19 Vy mě tu chcete soudit, ale ono vlastně není proč mě soudit.
00:45:25 -A jak to, že není proč?
-A co důkazy,které jsme předložili?
00:45:30 Ne, ne, ne. Není proč mě soudit.
00:45:33 No a jak to, že není?
00:45:36 Přece jsi sám přiznal, že jsi vyrobil ty nůžky
00:45:39 -a že ty nůžky jsou tvoje.
-Ano. Jsou moje.
00:45:43 A našly se u těch nůžek vlasy princezniny? Našly! Tak co?
00:45:48 To je právě to. U těch nůžek se sice našly vlasy,
00:45:52 které se podobají vlasům princezny Hedviky,
00:45:55 ale co když to nejsou její vlasy?
00:45:58 Spousta lidí má přeci k nerozeznání podobný vlasy.
00:46:02 Co si to dovoluješ? Naše princezna je Jasnost...
00:46:06 Naše princezna mě možná chce jen tak pro svou zábavu zničit.
00:46:11 -Ale no tak...
-Jůlo, co si o mně myslíš?
00:46:14 No, jen se na ní podívejte. Nosí pořád na hlavě toho kulicha.
00:46:17 -Co když má vlasy schovaný pod ním?
-Co si to dovoluješ, ty zločinče?
00:46:22 Pozor, pozor, pozor! Viděl ji snad někdo bez tý čepice?
00:46:27 No, to neviděl, a to je veliký problém.
00:46:32 Podle královského zákona nemá totiž nikdo právo, ani já,
00:46:38 poručit princezně, aby sundala pokrývku hlavy.
00:46:44 Týká se to samozřejmě především koruny,
00:46:47 ale na kulicha to vlastně platí také.
00:46:50 Tak prosím. A vidíte, takže mě vlastně není proč soudit,
00:46:55 protože ono se vlastně vůbec nic neví.
00:46:59 Takže já musím dostat milost.
00:47:02 Jasný soude, slyšíte ho? Milost?
00:47:05 S tím tedy vůbec nepočítej, zločinče!
00:47:07 Jasnosti, ovšem kovář má pravdu, co když opravdu není ostříhaná?
00:47:13 A je ostříhaná a takhle nakrátko! Je!
00:47:16 -Ha, ha, ha a jakpak to víš?
-Ano, velmistře. Jak to víš?
00:47:21 Jak to vím? Já to nevím, já si to myslím.
00:47:25 Já si to myslím, protože vám bezmezně důvěřuji, princezno.
00:47:29 Nikdy, nikde a nikomu jsem neřekla, jak dlouhé vlasy teď mám.
00:47:34 A ty to víš úplně přesně. Ha, ha. Není to podezřelý?
00:47:39 -Ano, není to podezřelý?
-No, Krhounku?
00:47:43 -Jasný soude a slavný králi.
-Ano?
00:47:46 Tohle je spiknutí obhajoby s obžalobou, a to se nesmí!
00:47:50 Ale může, to se může! Já vám řeknu, jak je to.
00:47:53 Princezna totiž o tebe vůbec nestála a ty ses jí tím pomstil.
00:47:59 -Motiv je tedy jasnej.
-Motiv je jasný!
00:48:02 No, motiv, motiv, motiv,
00:48:03 ale důkaz nemáte a nikdy ho mít nemůžete,
00:48:06 protože princezna má na hlavě kulicha
00:48:09 a nikdo, ani král, jí nesmí poručit, aby ho sundala.
00:48:14 Tak to ani poroučet nemusí,
00:48:16 protože mám vlasy přesně tak dlouhé, jako řekl tady ten darebák,
00:48:22 -a to je prosím důkaz.
-Jé...
00:48:26 Všichni zavřít oči!
00:48:31 Ale proč Jasnosti? Vždyť jí to sluší.
00:48:37 -Odveďte ho do vězení!
-Ano, odveďte ho do vězení!
00:48:40 -Moment!
-Ne toho ne, tamtoho!
00:48:43 -Mě? A tenhle?
-Jen běž, běž!
00:48:48 -Ale...
-Šups do vězení. Jen běž!
00:48:50 Ale tebe taky potrestám, kováři. Ukázalo se sice,
00:48:53 že s těmi princezninými vlasy nemáš jaksi nic společného,
00:48:57 ale za to jsi vymyslel tyhle ďábelské nůžky,
00:49:00 za to trest zasloužíš.
00:49:03 -Musíš pro mě vymyslet něco, co by natáhlo den. -Ano.
00:49:09 Abych prostě stihl všechny povinnosti svého královského úřadu.
00:49:15 Ale musí to být lepší vynález než ten Krhounkův.
00:49:19 A tati, nemohl bys ho potrestat nějak jinak?
00:49:24 A jakpak, no?
00:49:26 No třeba, že by si mě musel vzít za ženu.
00:49:28 Víš přeci, jak dokážu být někdy protivná.
00:49:31 Já bych rád, Hedvičko, ale to nejde.
00:49:33 Podívej se, já jsem dal své královské slovo,
00:49:36 že tě dám jedině tomu, kdo vymyslí nejlepší věc
00:49:42 a já své královské slovo prostě dodržet musím!
00:50:03 Jůlo, dokážeš to?
00:50:07 Dokážeš to... Já bych strašně rád, princezno.
00:50:10 A neříkej mi princezno, když jsem Hedvika!
00:50:25 -Tak co?
-Nic, neruš, přemejšlím, tak...
00:50:39 Co je, no?
00:50:41 Mordyje to je práce, to je makovice, to je...
00:50:45 U nás na vsi je to jednoduchý,
00:50:47 za rozbřesku tě probudí kohout a den je dlouhej až, až.
00:50:52 Tak mu dej kohouta!
00:50:54 No, teda to je nápad. No, to je opravdu teda, no to je nápad!
00:50:59 Copak jsem kohouta vymyslel já?
00:51:03 No, a král řekl výslovně,
00:51:05 že ten vynález musí někdo vymyslet vlastní hlavou
00:51:08 a pak teprve, že tě dostane za ženu, no.
00:51:13 Moment. Moment, já...co kdybych vymyslel něco jako kohouta?
00:51:24 No, rozumíš, jako aby to... aby to ráno budilo.
00:51:28 No jo! Podívej, já udělám zvoneček a kladívko.
00:51:35 Tu máš a dej to kolečko támhle na stranu.
00:51:37 -Sem jo?
-No, to vyndal ten Krhounek.
00:51:40 Tadyhle, tadyhle jo?
00:51:42 Za tím čepem to přichyť. Já zatím pověsím zvoneček, tak.
00:51:46 Jé, jé počkej, počkej, já to ještě nemám.
00:51:47 -No, no, no. No tak. Dobrý?
-Dobrý, dobrý, dobrý.
00:51:50 -Tak, no...
-No a na kolik nařídíme hodiny?
00:51:53 Na šest!
00:51:57 Tak na šest. Ták...teď natáhneme budíka jednou...
00:52:04 -Jen aby to šlo.
-Dvakrát...
00:52:06 (budík drnčí)
00:52:11 Co je, co je, co se děje?
00:52:14 -Poplach! Poplach!
-Zvoní!
00:52:18 Co to je?
00:52:23 -To je hrůza!
-Co to má tohle znamenat?
00:52:25 Tohle jsou, pane králi, jediný hodiny na světě,
00:52:27 který prodlužujou den.
00:52:30 Ale jak to, vždyť jsou úplně stejné,
00:52:33 jako ty, co jsme měli dřív! Jenomže dělají ten strašlivý rámus!
00:52:37 To teda dělaj.
00:52:39 Věřte mi králi, že když teď hned se vším začnete,
00:52:42 tak stačíte do večera úplně všechno.
00:52:45 I nám vystrojit svatbu.
00:52:49 No, to mám tedy dneska pořádný kus práce!
00:52:58 -Ty, poslouchej, pobočníku,
-Ano?
00:53:01 víš, že my toho Krhounka vězníme nespravedlivě?
00:53:07 Jak to nespravedlivě, Jasnosti?
00:53:10 No, dali jsme ho přeci zavřít za zohavení a zošklivení princezny,
00:53:13 ale podívej se, ono to té mé holce docela sluší!
00:53:20 -Tak králi, já mám nápad!
-Už taky začínáš?
00:53:25 No, udělejme z Krhounka dvorního holiče!
00:53:32 Skryté titulky: Vlasta Malíková Česká televize 2015
Král (J. Holý) je pohodlný a nechce se mu vládnout, a proto vyhlásí soutěž pro vynálezce. Chce, aby vymysleli něco, co mu ulehčí panování. Za odměnu dostane vítěz princeznu Hedviku (Z. Jandová) za ženu. Princezna je nešťastná a chodí si stěžovat k mladému kováři (V. Kratina). Vynálezci defilují před králem a princeznou s nesmyslnými nápady a vše vyvrcholí, když jeden z nich vymyslí hodiny, které prodlouží den o dalších 24 hodin…
Vynálezce Jéminka hraje letošní jubilant Václav Vydra.
