Slávka Budínová v pohádce o královně, která chtěla být věčně mladá (1972). Dále hrají: V. Brabec, V. Menšík, J. Přeučil, M. Vančurová, J. Hanzlík, M. Růžek, S. Fišer a další. Scénář K. Šiktanc. Kamera F. Procházka. Režie J. Vondráček
00:00:35 -Čím si, ševče, mastíš tu svou lysou hlavu?
00:00:39 -Asi kočičím sádlem. To prý dělá starochům dobře.
00:00:42 -Leskne se ti jak koňská putýnka. SMÍCH
00:00:47 ZPĚV
-Žlutá, bílá, černá,
00:00:49 to je barva věrná.
00:00:52 Ta se se mnou světem vleče,
00:00:54 ta mi z rance neuteče
00:00:57 ani za sto let.
00:01:00 Zelená a modrá to je barva dobrá,
00:01:05 ta mně vodí prachem země,
00:01:08 ta jednou i odvede mě na vezdejší svět.
00:01:12 Na vezdejší svět.
00:01:19 Pozdrav pánbůh.
00:01:25 Povídám, pozdrav pánbůh.
-Nemusíš křičet jako na lesy.
00:01:29 Já tě slyším, ale neodpovídám ti. Ty jsi blázen.
00:01:33 On si tady zpívá.
00:01:36 -Poslouchej, ale blázna větří na sto honů.
00:01:39 -Já tě větřil na sto honů.
-Copak, copak, co je?
00:01:43 Tady je zakázáno zpívat?
-Je!
00:01:46 -Ale?
-Tady je zakázáno zpívat, ano.
00:01:50 A zvlášť takovým starým motovidlům
00:01:53 jako jsi ty a dej mi pokoj, já dělám boty.
00:01:55 -Tak promiňte, ševcovská mladosti.
00:01:59 Já jsem nevěděl, že je to starým lidem zakázáno.
00:02:02 -Nech těch tajtrdlíkovin a dej mi pokoj!
00:02:06 Já s tím nechci nic mít. Asi nevíš, kde jsi?
00:02:09 -Kde, na zemi.
-Ano na zemi, ale na jaké zemi.
00:02:12 Tady jsi v království královny Černé růže.
00:02:16 -Nepovídej.
-Ano.
00:02:18 -Ševče, mně to je jedno, ať jsem třeba v království Bílé pivoňky.
00:02:22 -Nekřič, dostaneš mě do kriminálu.
-Pojď sem, poslouchej.
00:02:28 -Dědečkové by se chtěli prát.
-Asi se jim stýská po šatlavě.
00:02:32 -Stojí sotva na nohou a mají kuráž.
00:02:35 A jestli přijde vítr, porazí je oba.
00:02:37 -Poslouchej. Buď zticha, ševče.
00:02:39 Kdybys byl můj, tak tě.
-Co se tu děje?
00:02:43 -Tady ten dědek mě napadl.
00:02:45 -Nemá tu co dělat, je starý a ošklivý.
00:02:48 -Co tady děláš?
-Já, co bych?
00:02:52 -Tak bude to?
-Jdu na zámek ke královně.
00:02:56 -Na zámek. Jsi asi cizí?!
00:02:59 A nevíš, že lidé jako ty se nesmí k zámku přiblížit.
00:03:05 -Pěkně se obrátíš a půjdeš, odkud jsi přišel.
00:03:09 -Ale já.
-Alou.
00:03:11 -Počkejte.
-Chceš do šatlavy?
00:03:14 -Ale dobře, dobře.
00:03:18 -Co jsem ti povídal.
00:03:20 Mlčet. A ty křičíš jako na lesy.
00:03:25 Víš, kdo to byl?
-Ale počkej, to je pěkná země.
00:03:29 -Biřici.
00:03:31 -Tady starý člověk je lidem pro smích.
00:03:33 -To jsem ti říkal. Ale ty máš svůj rozum.
00:03:36 Tady křičením nic nespravíš. Proč myslíš, že já mlčím?
00:03:40 A taky mám hlas, mohl bych zpívat.
-Počkej, mlč chvilku.
00:03:45 Ševče,
00:03:47 můžeš mi půjčit na chvilku to zrcátko?
00:03:51 -Abys provedl zase nějakou lotrovinu?
00:03:53 -Počkej.
-Na co ti je zrcátko?
00:03:55 Zapomněl jsi, jak vypadáš?
-Ale ne, já jen na chvilku.
00:04:03 Poslouchej.
-No?
00:04:05 -Kdo je vůbec ta vaše Černá růže?
00:04:11 -Prosím tě, nekřič tyhle věci, já už jsem ti to řekl.
00:04:16 No jak, kdo? To je naše královna.
00:04:19 -Aha.
-No.
00:04:22 Naše královna, která je prý, já sám ji neviděl, krásná.
00:04:27 -Ale?
-Divukrásná.
00:04:30 A protože je krásná, tak se obklopuje krásnými lidmi.
00:04:34 Povídá se.
00:04:36 -Poslouchej, to je jenom jedna krása na světě?
00:04:39 Co když se mně ta vaše sličná panovnice nebude vůbec líbit?
00:04:50 Tak a je to.
00:04:53 Díky.
-Jen se neboj,
00:04:56 královnu Černou růži ani koutkem oka nezahlédneš.
00:05:01 -Neměj strach, já se tak rychle nezaleknu.
00:05:04 Jestlipak víš, kdo jsem?
-Ale, vždyť je to jedno.
00:05:08 Ať jsi špatný chlap nebo dobrý, u nás si za to nic nekoupíš.
00:05:13 -Já jsem malíř.
-Malíř.
00:05:16 -Co se směješ, podívej.
-Ty jsi malíř a já jsem...
00:05:20 -Švec. Tak podívej, ševče.
00:05:23 Co tomu říkáš?
-To je nádhera, jsi skutečně malíř.
00:05:27 No to je dílo. Jenomže na co ti to je?
00:05:31 Komu to chceš ukázat? Na zámek se s tím nedostaneš.
00:05:34 To bys musel být o 30 let mladší.
-Aha, asi takhle?
00:05:40 -Jéé.
00:05:42 To jsou nějaké čáry?
00:05:44 -Ne.
-Nebo mám vlčí mhu?
00:05:46 Namoutě kutě, ty jsi o 30 let mladší.
00:05:49 -Vidíš.
-Jak jsi to dokázal?
00:05:51 -Jak, stačí krémíček, uhel, mastička a je to.
00:05:55 -Tak jsi to udělal? Ty šibale, ty kujóne.
00:06:00 O 30 let mladší.
-Ševcovský, malíř Valentin Rumělka,
00:06:06 ti přeje dobrý den.
-Dobrý den.
00:06:09 -Budu od tebe na zámku pozdravovat.
00:06:15 ZPĚV
-Žlutá, bílá černá,
00:06:18 to je barva věrná.
00:06:22 Ta se se mnou světem vleče,
00:06:25 ta mi z rance neuteče
00:06:29 ani za sto let.
00:06:55 HUDBA
00:07:25 -A teď ty, Artuši.
00:07:29 -Kdo je stár, má nohy z hlíny.
00:07:33 Kdo je stár, jen skřehotá.
00:07:37 Kdo je stár, je k smrti líný.
00:07:42 Tak ať vzdá se života.
00:07:54 Ach, mládí, kdo tě pokoří?
00:07:57 Ach, mládí, kdo tě zmůže?
00:08:01 Ach, mládí, ty jsi komoří
00:08:05 u paní Černé růže.
00:08:15 Kdo je stár, co ví o kráse?
00:08:18 Kdo je stár, co znamená?
00:08:22 Kdo je stár, ať spoléhá se
00:08:27 na stará svá kolena.
00:08:38 Ach, mládí, kdo tě pokoří?
00:08:42 Ach, mládí, kdo tě zmůže?
00:08:46 Ach, mládí, ty jsi komoří,
00:08:50 u paní Černé růže.
00:09:02 -No a co dál?
00:09:05 Artuši?
-Rád bych vám představil hosta.
00:09:10 A taky vězně.
00:09:12 -Vidím. Co je s tím starochem?
00:09:15 -Přinesl jsem šperky, které sis objednala.
00:09:20 -Ne!
00:09:22 Řekla jsem, že tu nikoho z nich nechci ani vidět.
00:09:29 -Tento muž vám přinesl klenoty, které jste si dala zhotovit.
00:09:33 Je to stříbrotepec.
00:09:35 -A to si dovolil přijít až sem? Do zámku?
00:09:37 -Jen ku bráně, paní. Chtěl je odevzdat.
00:09:40 -Zavřít!
-Zavřít.
00:09:42 -Ať se to odnaučí. Jednou pro vždy.
00:09:45 -Milosti, to snad ne? Ten člověk přece nic neudělal.
00:09:51 -Ty jsi příliš jemnocitný, Tomáši.
00:09:57 Škoda, že nejsi stejně pozorný ke mně, co?
00:10:02 -Pozornost neznamená jenom nám lichotit, paní.
00:10:06 -No dobrá.
00:10:10 Běž, starče. Ať tě tady už nikdy neuvidím.
00:10:14 -Děkuji, Veličenstvo, děkuji.
00:10:21 -A co tamten?
00:10:23 -To je malíř, Jasnosti.
00:10:27 -Kdo?
-Malíř, Veličenstvo.
00:10:31 -Malíř?
-Ano, malíř.
00:10:33 -A co chce?
-Chtěl jsem vás požádat,
00:10:39 abych směl namalovat váš portrét, Veličenstvo.
00:10:47 -Ty jsi ale smělý malíř.
00:10:52 Ale to se mi líbí.
00:10:55 Jenže královnu Černé růže nemůže namalovat jen tak někdo, můj milý.
00:11:02 To bys snad měl vědět!
00:11:05 -Jen spatřit královnu, můj milý, je čest.
00:11:09 -Já vím, Výsosti, já vím.
00:11:13 A přesto jsem se opovážil.
00:11:16 Ale namalovat nejkrásnější ženu světa.
00:11:20 -Nejkrásnější ženu světa, říkáš?
-Ano, to mohu jen tady.
00:11:27 -Nejkrásnější žena světa.
00:11:30 To vlastně máš pravdu.
00:11:34 Takže ti nezbývalo, než zkusit štěstí, viď?
00:11:37 -Nezbývalo, Veličenstvo.
00:11:40 Vím, že za opovážlivost mě můžete dát zavřít do vězení.
00:11:44 Ale věřte,
00:11:46 že takovou příležitost může člověk propásnout jednou v životě.
00:11:50 -Mluvíš moudře.
-Proč bych ho zavírala?
00:11:55 Zavírám dveře před těmi,
00:11:58 se kterými se brzy stárne.
00:12:01 A na takového ty nevypadáš.
00:12:05 Jak dlouho ti bude trvat to malování?
00:12:12 Co?
00:12:14 -Tolik krásy na plátno najednou nepoberu, Veličenstvo.
00:12:19 Možná, že budu muset malovat několikrát.
00:12:22 Jednou, dvakrát, třikrát.
-Dobrá, dobrá.
00:12:26 Žij si tu týden.
-Díky, Veličenstvo.
00:12:29 -Jez a pij, jak ti bude libo.
-Díky.
00:12:32 -Tady Artuš,-Veličenstvo. můj první rytíř se o tebe postará.
00:12:37 -Ano, ano.
00:12:40 -Tak pojď, Tomáši.
00:12:43 Víš, že jsi tady jediný, který mi ještě neřekl,
00:12:48 jak jsem krásná?!
-Snad to ani neumím, má paní.
00:12:54 Co jsou slova?
-No dobrá.
00:12:57 Kdy začneme?
-Třeba hned.
00:13:00 -Hned? Ne.
00:13:03 Hned ne.
00:13:05 Zítra.
00:13:19 -Zavolej kuchařinku.
00:13:22 Máš štěstí, malíři.
00:13:25 Přijde si pro tebe naše Kateřinka, kuchařinka.
00:13:28 Ta tě hlady ani žízní umřít nenechá.
00:13:31 -Díky, Výsosti, díky.
-Tady je.
00:13:38 Půvabná, viď?
00:13:40 Ale neboj se, ta tě neslyší. Neslyší ani nemluví.
00:13:45 -Chudinka.
-Jen žádný strach.
00:13:47 Ale domluvíš se s ní dobře.
00:13:50 Je z celého služebnictva nejbystřejší.
00:14:28 -Nech toho, Artuši. Copak je zima?
00:14:31 -Ze zahrady vane chlad, Jasnosti.
-Ale jdi.
00:14:36 -Pane rytíři, prosím vás.
-Promiňte, malíři.-Díky.
00:14:46 -Je to dlouhé, malíři.
-Ano, Výsosti, ano.
00:14:50 -Doufám, že mi dnes už ten třetí portrét ukážeš?
00:14:54 -Jistě.
00:14:56 Já jen, že ty barvy se mi zdají málo jemné.
00:15:01 Řekl bych, málo něžné.
00:15:07 Váš obličej je jako svatý obraz.
00:15:11 -Ach, opravdu?
00:15:14 -Ano, ano.
-Ano, ano.
00:15:18 Tomáš jen mlčí a ty pořád jen ano, ano.
00:15:21 Bože, mám já to rytíře.
-Veličenstvo.
00:15:23 -Prosím tě, mrač se. Hádej se se mnou, vztekej se.
00:15:26 -Výsosti, prosím, malinko klid. Budu brzy hotov.
00:15:30 -Že ti to dovolím.
00:15:32 -Jistě, já nevím, jak bych, Veličenstvo.
00:15:36 -Dobrá, dobrá.
-Ano, ano.
00:15:39 -Myslím, ano.
00:15:43 -Hotov?
00:15:45 -Ano, Výsosti, hotov.
-Výborně, tak přece.
00:15:49 -Veličenstvo.
-Tak ukaž.
00:15:52 -Prosím.
-Výborně.
00:15:56 Skvělé.
00:15:58 Jsi mistr, malíři.
-Ano, ano.
00:16:02 -Ano, ano.
00:16:04 Nikdo mě dosud tak krásně nenamaloval.
00:16:08 -Díky, Výsosti.
00:16:10 -Víno.
-Víno.
00:16:12 Malíři, važ si toho, víno.
00:16:19 -Nuže,
00:16:21 co za svůj portrét žádáš, malíři?
00:16:28 -Nic, Výsosti, nic. Snad jen.-Nu?
00:16:33 -Kdybych si směl vzít
00:16:35 ty podobizny, které jsem maloval před tím, s sebou.
00:16:38 Nejsou zvlášť povedené.
00:16:41 Já bych chtěl mít stále vaši krásu na očích.
00:16:44 Půjde se mi tak lehčeji.
-Proč ne?
00:16:47 Je to tvoje dílo, takže teď ti připijem na cestu.
00:16:54 A tady Artuš,-Veličenstvo.
-ti přidá na cestu měšec dukátů.
00:17:00 -Díky, Veličenstvo.
-Ano, sbohem, malíři, sbohem.
00:17:06 Bylo tu s tebou docela veselo.
00:17:17 -Pro pánajána, tady snad už ty šminky a barvičky shodím.
00:17:25 I ti psi tady lépe štěkají.
00:17:28 Tady jsou snad lidé rozumnější v téhle zemi?
00:17:32 Haló, je tu někdo?
00:17:36 -Ruce vzhůru!
00:17:39 -Kakraholte, jak vzhůru?
00:17:41 -Nad hlavu, panáčku. Teď vysyp, co tady hledáš?
00:17:46 -Coby?
-Řekl jsem, ruce nahoru!
00:17:50 Nehraj si se mnou, mládenečku.
-Poslouchej, kmotránku,
00:17:54 řekni mi, co jsem ti udělal?
-Á, tak já jsem ti kmotr?
00:17:59 A ty si tu budeš mou Marjánku okny vyhlížet?
00:18:02 -Ale, prosím tě, no tak.
00:18:05 Já žádnou Marjánku neznám. Dej to pryč.
00:18:09 -A heleme se. Do oken se jí dívá kdo?
00:18:12 Asi císař pán, ne?
00:18:14 A že se budeme v máji brát, to ti taky nevadí?
00:18:18 -Takhle to je? Kmocháčku,
00:18:20 vezmi si třeba svatou Magdalénu, mně je to jedno.
00:18:24 -Já ti dám Magdalénu.
-Ondřeji, co se děje?
00:18:27 -Tady ten kozel vám do oken hleděl.
-Tak prosím, já jsem kozel.
00:18:32 -Ondřeji,
00:18:34 dej pokoj s tou žárlivostí a běž za Marjánkou, už tě čeká.
00:18:38 -Opravdu?
00:18:42 -Odpusť mu. To víš, zamilovaní.
00:18:45 A co bys rád? Najíst, napít?
00:18:48 -Což o to, to taky, pane lesní. Ale kdyby tady studna byla.
00:18:53 Trochu vody, myslím, abych trochu zestárl.
00:18:57 -Snad omládnul?
-Ne, ne.
00:18:59 -Pojď.
-Jsem rád, že už jsem u vás.
00:19:03 Byl jsem v království Černé růže.
00:19:06 -Hochu, ani tady není na růžích ustláno.
00:19:09 Máme smutek.
-Copak?
00:19:14 Smutek?
00:19:36 -Malíř Valentin prosí uctivě o slyšení.
00:19:48 -Klaním se poníženě.
00:19:51 Vaše královská Milosti.
-Co si přeješ, cizinče?
00:19:57 -Já,
00:19:59 já jsem malíř, Veličenstvo.
00:20:04 Nabízím vám svoje služby.
00:20:06 -Malovat?
-Tak, tak.
00:20:08 -A koho, cizinče?
00:20:11 Žena mi umřela, dcera se ztratila.
00:20:15 Můj svět je bez barev.
00:20:18 -A jakpak to, že se vám ztratila?
-Ztratila, ano, ztratila.
00:20:25 Chodila zahradou, hleděla do studny a pak ji spatřila má sloužící
00:20:31 s nějakou stařenou ku bráně odcházet.
00:20:35 Všude jsme hledali.
00:20:37 V komnatách, v zahradě, v lesích i v osadách.
00:20:42 -Ano?
-Nikde ani stopy.
00:20:46 Teď jsem sám na světě.
00:20:52 -No vidíte, Veličenstvo, já jsem taky sám na světě,
00:20:57 taky nikoho nemám, jsem jako kůl v plotě.
00:21:01 Ale když je mi nejhůř, dívám se na ty obrazy, co jsem maloval.
00:21:09 A povídám si s nimi, jako kdyby živy byly.
00:21:17 Právě nedávno jsem maloval
00:21:21 jednu královnu, tady v sousedství.
00:21:24 Povídá se, že krásou se jí žádná z žen nevyrovná.
00:21:29 -Královnu Černou růži?
-Tak tak, pane králi.
00:21:33 -Je prý zlá?
00:21:37 -Zlá? Ale ne.
00:21:41 Snad jen trochu podivínských zvyků.
00:21:46 Ale zlá ne.
00:21:51 -Proboha!
00:21:53 -Co se stalo, Milosti?
00:21:56 -Brož! Její brož!
00:22:00 -Ano, má na krku brož.
00:22:03 -Ale tohle je brož Elišky!
00:22:06 Mé dobrotivé dcery. Poznám ji mezi tisíci.
00:22:11 Měla ji tenkrát na krku.
00:22:15 -Marjá, panenko.
00:22:18 -Počkej, počkej.
00:22:21 Počkej!
00:22:23 Tady, tady, tumáš.
00:22:26 Vezmi ten náramek a vrať se ke královně Černé růži.
00:22:30 -Ale já...
-Tenhle náramek je ze soupravy,
00:22:34 kterou zdědila má dcera Eliška po své matce.
00:22:38 Patří k té broži.
-Opravdu, Veličenstvo.
00:22:41 -Vidíš, samé smaragdy.
-Ale já nerozumím.
00:22:44 -Dej ho královně Černé růži, nechá tě na zámku.
00:22:47 A vyhledáš tam mou princezničku.
-Ano.-Dceru.
00:22:50 A přivedeš ji domů. Jdi, dám ti všecko, co mám.
00:22:55 Jdi, jdi.
-Prosím, Veličenstvo.
00:22:58 -Přeji ti, šťastlivé pořízení.
00:23:11 -Nemáš pravdu, Tomáši.
00:23:14 Ten stařec ho urazil a patří za mříže.
00:23:17 Mladík je v právu.
00:23:19 -Jen proto, že je mladý?
-Třeba jen proto.
00:23:25 Vím, že jsi spravedlivý, Tomáši.
00:23:29 A taky vím, že mužů jako ty, je málo.
00:23:33 Ale já jsem královna. A ty se jistě podřídíš své paní.
00:23:40 -Ne, paní, nemohu! Mládí je dar a ne zásluha.
00:23:44 -Nemůžeš, ach tak.
00:23:49 Tak ty nemůžeš?
00:23:52 Tak hledej místo u jiného dvora.
-Nezlobte se, paní.
00:23:57 On to nemyslí, jak to povídá.
-Ty mlč!
00:24:00 -Už dávno jsem chtěl poprosit o propuštění z vašeho dvora.
00:24:04 -Jak že? Už dávno?
00:24:07 Tak si jdi!
00:24:14 On si mi dovolí říct takovou drzost.
00:24:18 -Paní, nezlobte se. Aspoň bude klid.
00:24:22 -Mlč!
00:24:24 Ať je to jak chce,
00:24:26 on je aspoň muž a nežebrá! Nekňučí!
00:24:30 -Ano, ano.
00:24:34 -Ale je tu návštěva.
-Jaká návštěva?
00:24:39 -Malíř, Jasnosti.
00:24:42 -Však vidím. Co zase chce?
00:24:47 -Výsosti.
00:24:50 Výsosti, opět jsem si dovolil.
-Už se ti dukátky rozkutálely?
00:24:57 -Ne, Výsosti. Ale vím, jdu nevhod.
00:25:01 -Krátce, krátce.
-Ano, prosím.
00:25:05 Na svých cestách jsem našel něco, čím byste mohla být potěšena.
00:25:12 -Já?
-Ano.
00:25:15 -Na přímořském trhu
00:25:17 jsem zahlédl tento kousek.
00:25:22 -Ukaž.
-Prosím.
00:25:25 Vzpomněl jsem si na ten obraz. Na tu brož, co na něm svítí.
00:25:33 -Ten je skvělý.
-Skvělý, Výsosti.
00:25:38 -Skvělý!
-Ano, ano.
00:25:42 -Jsi bystrý, malíři.
00:25:45 Řekni, co za ten skvost žádáš?
00:25:50 -Ale nic, Výsosti.
00:25:52 Snad jen, kdybych tu opět mohl zůstat týden.
00:25:57 -Po nádheře se ti stýská. Jak je ti libo, jez a pij.
00:26:04 A teď, sbohem.
00:26:06 Všichni, sbohem. Chci být sama.
00:26:09 -Veličenstvo.
00:26:14 -Malíři?
-Ano?
00:26:17 -Udělal jsi královně radost.
00:26:22 A to je dobře.
00:26:25 -Promiňte, ranec, Výsosti.
-Ano, pane.
00:26:51 -Vidíš, zrcadélko moje?
00:26:55 Co tomu říkáš?
00:26:57 Smaragdový náramek je můj.
-Kdyby tě viděla
00:27:00 tvá stará služebná, veliká čarodějka, měla by radost.
00:27:09 -Proboha, co to je? To zrcadlo mluví.
00:27:12 -Vím, vím, ale co mi zbývalo, než se ji zbavit?
00:27:16 Víš, že tady nikoho starého nechci ani vidět.
00:27:20 Však víš dobře, proč?
00:27:26 -Pravda, ale unést královu dceru, na to ti byla stará služebná dobrá.
00:27:36 -Tak už se nezlob a přiznej,
00:27:40 přiznej, že mi to sluší.
00:27:47 No?
-Ano, jsi krásná, velmi krásná.
00:27:56 -Krásná?
00:27:58 Ano, jsem krásná.
00:28:03 Krásná.
00:28:07 -Všechno marné. Všechno marné.
00:28:13 Jak můžu najít někoho, koho jsem v životě neviděl?
00:28:16 Jak?
00:28:18 Už jsem byl ve všech salónech, pokojích, kde nic, tu nic.
00:28:23 V knihovnách.
00:28:25 Dobrý.
00:28:31 Kouzelné zrcadlo.
00:28:34 To jistě ví...
00:28:40 Královna je nedá z ruky.
00:28:44 Jak se k němu dostat?
00:28:47 Panečku,
00:28:50 kouzelné zrcadlo, které mluví.
00:28:58 -Copak, malíři? Vyhlížíš dlouhou chvíli?
00:29:03 -Ale ne, Výsosti, ne.
00:29:08 -Přiznej se.
00:29:11 Ty špásuješ s naší Kateřinou, viď?
-Ale ne, Výsosti, jak bych mohl?
00:29:17 Já už přece...
00:29:20 Víno?
-Ano, ano.
00:29:23 -Chtěl jsem říct, ani mě to nenapadlo.
00:29:26 -Díky, malíři.
-Poslyšte,
00:29:29 abych řekl pravdu, tak není pro mě ten přepychový život.
00:29:36 Já už jsem jako sud najedený, napitý
00:29:42 a nic, co by člověka potěšilo.
-Asi máš pravdu.
00:29:49 -Víte, když nic neděláte, tak do vás nic není, znáte to?
00:29:55 -Víš co, malíři?
-Copak?-Tak maluj.
00:30:01 -Výsosti, já už jsem to všechno zkoušel.
00:30:04 Já už jsem namaloval...
-Komořího?
00:30:07 -Taky. Písaře, lokajíčky, služebnictvo.
00:30:12 -Poslyš, malíři a co takhle Kateřinku?
00:30:16 Tu už jsi maloval?
00:30:20 -Tu ještě ne.
-Ne?
00:30:23 Podívej, tady je.
00:30:27 Krásná, viď?
-Krásná?
00:30:30 Ta je krásnější než královna.
-Proboha, mlč!
00:30:34 -Copak? Co je?
-Kateřina nás neslyší, ale...
00:30:40 Pojď, malíři. Namaluj ji, chceš?
00:30:43 -Proč ne, Výsosti, proč ne?
-Pojď, sedni si.
00:30:47 Malíř tě namaluje. Posaď se, takhle, tady.
00:30:54 -Tak, tak. SMÍCH
00:30:58 -Co?
00:31:02 -Já bych něco řekl, Výsosti. Jestli můžu, dovolíte?
00:31:06 -Jen povídej, malíři.
-Já si říkám,
00:31:10 kdyby vás teď viděla královna, moc by velkou radost neměla.
00:31:17 -Ano, ano.
00:31:21 Ona není zlá, to ne, ale ano.
00:31:26 -K vám mladým není.
00:31:29 -Jak to? Cožpak ty jsi už tak starý?
00:31:36 -Ne,
00:31:39 ale abych řekl pravdu Výsosti,
00:31:46 vy se hodně bojíte královny, co?
-Já?
00:31:54 Vůbec ne.
00:31:56 Královna mi důvěřuje.
00:31:59 A já jí někdy říkám, takhle ne, Výsosti.
00:32:02 Nebo se rozzlobím. To už přestává všecko.
00:32:05 -Já vím. Když jsem maloval, všiml jsem si.
00:32:13 Ale Výsosti, řekněte mi,
00:32:17 nedávala ona přednost Tomášovi?
00:32:21 -Komu?-Tomášovi. Tomášovi?-Hm.
00:32:25 -Malíři, to se ti povedlo. Kdepak, královna dá jenom na mě.
00:32:30 -Ano, ano.
-Já někdy křičím, bouřím.
00:32:34 -Bouříte, taky jsem si všimnul. Moc bouříte.
00:32:37 -Já se někdy rozčílím.
-Ano.
00:32:40 -A královna se až diví. Diví se královna.
00:32:44 Říká, jsi smělý, Artuši.
00:32:47 A já říkám, jsem váš první rytíř, Jasnosti.
00:32:53 -Promiňte, pane.
-Co je?
00:32:55 -Máte okamžitě jít k paní královně.
00:32:58 Zlobí se.
00:33:02 -Už jste asi dlouho pryč.
-Ano.-Ano.
00:33:07 -Samozřejmě, už jdu.
00:33:10 Ano, ano.
00:33:20 -Tak, hezky seď.
00:33:35 -Malíř Valentin, Milosti.
00:33:39 -Ať jde dál. Pojď, pojď, tak jak?
00:33:43 -Všechno darmo, Veličenstvo. Všechno darmo.
00:33:47 -Já to věděl, já to věděl.
00:33:52 -Pátral jsem, hledal jsem. Kde nic, tu nic.
00:33:57 -Ano, všecko marné. Už ji nikdy neuvidím.
00:34:02 -Ale nezoufejte, Veličenstvo. Na to je dost času.
00:34:05 -Dosti času, to snad ty máš!
-Já, Veličenstvo?
00:34:11 Ba ne.
00:34:14 Já taky stárnu.
-Ano, co ti do ní?
00:34:18 Co ti vlastně do mé dcery? Jedl sis tam, pil a spal.
00:34:23 -To ne, Veličenstvo. Já se snažil, na mou duši.
00:34:27 Pátral jsem.
-Však já vím.
00:34:31 -Podívejte se, tady jsem maloval písaříčky, lokajíčky.
00:34:37 -K čemu to je? Jen ztráta času.
00:34:40 -Tady služebnictvo. Dobře se podívejte.
00:34:45 Tady, no.
00:34:49 A vy říkáte nic.
00:34:52 -Kristepane!
00:34:55 To je ona!
00:34:58 Má Eliška!
00:35:01 Slyšíš? To je moje dcera.
00:35:06 -Panebože. Jsem já to hlupák.
00:35:11 -Žije! Žije!
00:35:14 -Žije, žije, ale je hluchá a němá.
00:35:19 -Tady, tady máš ten třetí klenot.
00:35:24 Poslední z té krásné sbírky.
00:35:27 Dej ho královně Černé růži, vypros na ní ještě týden.
00:35:31 A přiveď mi mou dcerušku.
00:35:34 Běž, běž, já ti všechno splatím.
00:35:38 -Ano, Veličenstvo.
-Já ti, chlapče, všechno splatím.
00:36:05 -Ty ale umíš královnu překvapit.
00:36:08 Už dlouho jsem ji neviděl tak veselou a šťastnou.
00:36:12 -To víte, Výsosti, už se mi zase stýskalo.
00:36:16 -Vidíš, odříkaného chleba největší krajíc.
00:36:20 Hanil jsi přepych a zase se ti ho zachtělo.
00:36:24 -Kdepak máme Kateřinku?
-To po ní se ti stýskalo, viď?
00:36:28 Ale pozor, malíři, pozor, hlídám ji jako oko v hlavě.
00:36:33 -Já vím, Výsosti, to jenom, že už mi v žaludku kručí.
00:36:37 -Hned ti ji sem pošlu. Abys mi neumřel hlady.-Díky.
00:36:46 Jenom abych ji nepoplašil.
00:36:49 Možná, že nebude chtít věřit.
00:37:00 Tady jsi, pojď.
00:37:05 Ty, ty jsi Eliška.
00:37:09 Ne, Kateřinka.
00:37:13 Eliška, rozumíš? Nerozumíš.
00:37:20 Počkej. Já ti něco ukážu.
00:37:24 Poznáváš? Víš, kdo to je?
00:37:30 No, dívej se dobře.
00:37:34 No?
00:37:39 Ano? Sláva, sláva, sláva.
00:37:43 -Tak to ne, malíři. Kateřinu nech na pokoji.
00:37:47 Rozumíš? Myslím to vážně.
00:37:51 -Výsosti.
-Dost řečí.
00:37:54 Kdyby to viděla královna, šel bys, odkud jsi přišel.
00:37:57 Nezapomeň, že v tomto domě patří obdiv mužů pouze jediné ženě.
00:38:01 -Výsosti, podezříváte mě zbytečně.
-Co vidím, to vidím.
00:38:05 Mně se taky Kateřina líbí.
00:38:08 Ale nezapomeň, že dokud tu vládne paní Černá růže.
00:38:13 -Dokud tu vládne paní Černá růže, tak co?
00:38:17 -Pojď.
00:38:20 Pojď, královna v tuto dobu chodí na procházku do zahrady.
00:38:24 Třeba nás ráda uvidí. Pojď, malíři, pojď.
00:39:03 -Nikdo nikde. Zdálo se mi, že slyším královnu.
00:39:13 Proboha! Kouzelné zrcadlo.
00:39:18 Pověz mi, kouzelné zrcadlo,
00:39:21 jak navrátit řeč a sluch líbezné kuchařince?
00:39:29 -Musí spatřit starého člověka. A ten, ať jí hrneček vody podá.
00:39:37 -Musí spatřit starého člověka? Tak proto tedy.
00:39:41 A pověz mi, kouzelné zrcadlo,
00:39:45 někdo jde.
00:39:57 -Proboha, kde jsem je nechala?
00:40:09 Tady.
00:40:11 Tady jsi.
00:40:13 Můj poklade.
00:40:16 Tady jsi, můj malý zázraku, který mi uchováš věčné mládí.
00:40:22 Už jsem šla skoro spát, ale vzpomněla jsem si na tebe.
00:40:27 Podívej, podívej,
00:40:30 mám už všechny tři skvosty.
00:40:34 Pamatuješ,
00:40:36 když mi stará služka přivedla Elišku, vzala jsem jí brož.
00:40:42 Ale ta stará čarodějka mě od toho zrazovala.
00:40:48 -Nech na pokoji tu starou ženu.
00:40:52 Když jsi ji vyhnala, zemřela v chudobě.
00:40:58 -Dobrá, dobrá. Znám už tvoji písničku.
00:41:02 Ale ty šperky mám už tři, vidíš?
00:41:06 -Musí spatřit starého člověka, ten ať jí hrneček vody podá.
00:41:13 -No, co říkáš té nádheře?
00:41:19 -Krásné, krásné.
00:41:23 Jsi jako bohyně krásy, nad kterou ve světě...
00:41:27 -Malíři!!!
-Ach!
00:41:34 Moje zrcadlo.
00:41:37 Promluv.
00:41:39 Promluv, slyšíš, promluv.
00:41:44 -Veličenstvo.
-Tohle si odpykáš.
00:41:48 -Veličenstvo.
-Tohle si strašně odpykáš.
00:41:52 -Veličenstvo.
-Ven!
00:41:55 -Veličenstvo.
00:42:03 -Co si počnu?
00:42:07 Co si jenom počnu?
00:42:12 -Teď rychle pryč.
00:42:14 Musí spatřit starého člověka a ten ať jí hrneček vody podá.
00:42:24 Tak a jsou ty barvičky a šminky konečně pryč.
00:42:37 Eliško.
00:42:47 Eliško.
00:42:50 Dítě.
00:42:52 Copak? Snad se mě nebojíš?
00:42:56 Nepoznáváš mě?
00:42:59 Já jsem přece malíř.
00:43:04 Já vím, počkej, počkej.
00:43:11 Na, vidíš?
00:43:14 Malíř jsem.
00:43:17 Já.
00:43:21 Dívej se, hezky, dívej se.
00:43:33 Eliško,
00:43:36 vodu.
00:43:38 Tu vypiješ a dívej se na mě, ano?
00:43:43 Ukaž.
00:43:45 Pij, pij.
00:44:01 -Ach, bože. Jsi to opravdu ty?
00:44:06 -Mluví, mluví, sláva, mluví.
-Jak to, že jsi tak starý?
00:44:11 -Jak?
00:44:13 K zámku se nesměl starý člověk ani přiblížit.
00:44:16 Tak jsem se musel trochu omladit.
00:44:20 -A co tatínek?
00:44:22 -Tatínek, ten na tebe čeká. Má strach.
00:44:25 Moc na tebe čeká.
-Malíř, je tu malíř?
00:44:31 -Prosím, Výsosti.
-Proboha, co tu dělá ten stařec?
00:44:38 -Ten odporný stařec,
00:44:42 to jsem já, Výsosti.
-Co to povídáš?
00:44:46 -Na mou duši, Výsosti, je to malíř.
00:44:51 -Ty mluvíš? Tak co se tu děje?
00:44:54 Já jsem se snad pomátl?
00:44:56 -Nebojte se, Výsosti, nepomátl jste se.
00:44:59 Malíř mě vysvobodil z královnina zakletí.
00:45:01 -Z královnina zakletí? Na mou duši.
00:45:06 -No tak, jsem to já nebo nejsem, Výsosti?
00:45:10 -Ano, ano.
-Ano, ano.
00:45:13 -To je ohromné.
00:45:15 To znamená, že teď všichni tři vezmeme do zaječích.
00:45:18 Vždyť nade mnou se tady už taky stahují mraky.
00:45:21 -Utečeme, utečeme.
-Utečeme.
00:45:24 -Páníčku, jak já dlouho si už nezazpívala?
00:45:27 -Tak si teda zazpívej. ZPĚV
00:45:30 -Utečeme,-utečeme.
-Utečeme,-utečeme,
00:45:32 už nás nikdo nechytí.
00:45:37 -Vezmem boty z liščí kůže,
00:45:40 -už nás paní Černá růže
00:45:43 nepolapí do sítí.
00:45:49 Utečeme, utečeme, utečeme, utečeme,
00:45:52 čeká na nás černý les.
00:45:57 Čeká na nás bílá cesta,
00:46:00 najdeme si jednu ze sta,
00:46:03 co vede až do nebes.
00:46:14 -Tak tady jsi našel útěchu?
00:46:17 Sem jsi se přišel schovat.
00:46:20 -Veličenstvo.
-Mlč!
00:46:24 Což o to, tady se můžeš vypovídat, jak je ti libo.
00:46:29 Tahle krasavice z toho neuslyší vůbec nic.
00:46:35 A přít se s tebou taky nebude. Ale u mě jsi dohrál, rozumíš?!
00:46:41 Za to, co jsi způsobil, staneš se nejposlednější ze sluhů.
00:46:45 -Milost, Jasnosti, milost.
-Co to děláš?
00:46:48 Styď se. Třeseš se před ní jako osika.
00:46:51 -Ona mluví?
-To je překvapení, co?
00:46:56 -Ne, ne, proboha, pomoc.
00:47:00 Pomoc, pomoc.
00:47:03 -Jen plač, paní, plač, plač.
00:47:07 -Ale já nemám už nic.
00:47:10 Nemám už nikoho.
00:47:14 -Nikdy jsi nikoho neměla.
00:47:18 Nikdy.
00:47:20 -Co teď budu bez kouzelného zrcadla?
00:47:23 -Budeš člověk jako druzí. Budeš stárnout.
00:47:27 -Já nechci stárnout!
00:47:30 -Ano, kdopak by chtěl stárnout.
-A kouzelné zrcadlo?
00:47:36 -Kouzelné zrcadlo mělo tu moc
00:47:39 zachovat mládí tomu, komu patřilo.
00:47:42 -Ale proč se tedy mstila mně?
-Proč?
00:47:45 Protože ji pýcha pomátla.
00:47:47 Chtěla být ze všech nejkrásnější a ty jsi jí překážela.
00:47:51 Tak tě s pomocí čarodějky začarovala na věky.
00:47:55 Ale teď je zrcadlo na tisíc kousků.
00:48:00 -Přestanou mě ctít.
00:48:04 Přestanou si mě vážit.
00:48:08 Nebudu už mladá.
00:48:11 A mládí,
00:48:13 mládí je všecko.
00:48:17 -A co láska, paní?
00:48:20 -Láska?
-Ano.
00:48:22 Pročpak jsi vyhnala Tomáše?
00:48:27 -Neměl mě rád.
00:48:29 Jen mi odporoval.
-Ne, ne, byl čestný.
00:48:33 Měla bys ho zavolat zpátky.
-Zpátky? Ne.
00:48:37 Já nechci, aby viděl, jak stárnu.
00:48:40 Nechci, aby viděl, jak mizí moje krása, nechci.
00:48:44 -Mládí, paní, to není nic.
00:48:47 Ale stáří je rozum, stáří je moudrost.
00:48:50 -Bůh ví?
00:48:52 Ale ty budeš mlčet, viď?
00:48:55 Jestli budeš mlčet, dám ti všechno, co budeš chtít.
00:48:59 -Ne, nechci nic. Ale tady na místě mi odpřísáhneš,
00:49:05 že všechny zákony, které starým lidem ubližují, zrušíš.
00:49:11 Jinak se obrátí proti tobě.
00:49:15 -Přísahám.
00:49:18 -No a my už tady nemáme co dělat.
00:49:21 -Půjdeme.
-Půjdeme.
00:49:24 -A co já? Jdu samozřejmě s vámi.
00:49:28 Povím Eliščinu otci, že se mi jeho dcera dávno líbí.
00:49:31 -A kdepak, rytíři. Najdu si smělejšího.
00:49:35 Ty si tu zůstaň s královnou.
-Jak to?
00:49:38 -Ale ano, pane Artuši, patříte k sobě.
00:49:41 -Ale...
-Ona vám odpustí.
00:49:43 -Malíři.
-Ale ano.
00:49:46 Ještě něco, Eliško.
00:49:52 -Ne, to ne.
00:49:57 Ať jí tu alespoň nějaká radost zůstane.
00:50:00 Pojďme a odpusťme jí.
-Dobře, jdeme.
00:50:11 Ševče, ševče Dratvičko.
00:50:18 -Jestli dobře slyším, tak to je zase ten starý blázen.
00:50:22 To se raději schovám nebo mě dostane do kriminálu.
00:50:25 -Dratvičko.
00:50:27 Ševče, pojď ven.
-Nejsme doma.
00:50:32 -Podívejme, zas ten starý nevychovanec.
00:50:35 -Žene se jak na svatbu.
-Poslouchej, chlapče, vidíš?
00:50:41 Ať ti nenaprší do nosu.
00:50:43 -Co si to dovoluješ ty stará památko.
00:50:45 -Ty drzoune.
-Jen ho nech, ať se vypovídá.
00:50:48 BUBNOVÁNÍ
00:50:54 -Oznamuje se všem, rozkazem Jejího Veličenstva...
00:50:58 -Ševče, slyšel jsi drába?
00:51:01 Dnešním dnem mají staří lidé stejná práva jako ostatní.
00:51:06 -Jako mladý, sousede, já to slyšel. BUBNOVÁNÍ
00:51:10 -Poslouchej dál.
00:51:12 -Nechť se těší všeobecné vážnosti a úctě.
00:51:16 -Tak.
-Slyšel jsi to?
00:51:18 -Bodejť by ne.
-A tak je to správné.
00:51:21 -Ještě se bojíš, Dratvičko?
-Já se nikoho nebál, kdo je to?
00:51:24 -Přivítej návštěvu.
00:51:27 -Myslím, že špatně nehádám, když řeknu, že to je tvoje nevěsta.
00:51:32 -Dej pokoj, prosím tě, nevěsta. Copak mám na to léta?
00:51:36 Podívej, jak vypadám.
-Ale mně by se líbil.
00:51:39 -Dejte pokoj, já tomu začnu věřit.
00:51:43 Abych nezapomněl, švícko, na.
00:51:47 To ti posílá královna Černé růže.
00:51:51 Nechává tě pozdravovat.
-Copak je to?
00:51:55 Zvoní to jako tolary, ale co povídáš, jaká královna?
00:51:59 Rumělko!
-Opravdu.
00:52:02 -Mě vůbec královna nezná. Ale zvoní to jako, sousede?
00:52:06 Ať je to jak chce, děkuju ti. Já ti to nezůstanu dlužen.
00:52:10 Téhle té dívence dám na památku tyhle botičky, ano.
00:52:18 -Ty jsou krásné.
-Krásné.-Děkuju.
00:52:21 -Schovával jsem je,
00:52:23 kdybych si jednou někoho, ale ať se vám v nich pěkně šlape.
00:52:27 -Bude je potřebovat, švícko. Buď zdráv.
00:52:30 -Taky, ať se vám oběma pěkně šlape.
00:52:34 ZPĚV
00:52:36 -Utečeme, utečeme, utečeme, utečeme,
00:52:39 čeká na nás černý les.
00:52:44 Čeká na nás bílá cesta,
00:52:47 najdeme si jednu ze sta,
00:52:51 co vede až do nebes.
00:54:49 Skryté titulky: Vlaďka Kofroňová Česká televize 2017
Dnešní Pohádka pro pamětníky vypráví o panovnici, jež toužila po věčném mládí. Natočil ji v roce 1972 režisér J. Vondráček podle scénáře K. Šiktance a titulní roli svěřil S. Budínové, od jejíhož narození v těchto dnech uplynulo 95 let.
Do země královny Černé růže přichází malíř (V. Brabec). Zdejší královna (S. Budínová) si zakládá na své kráse, odmítá stárnout, obklopuje se pouze mladými a krásnými lidmi a staré nechce ani vidět. Malíř královnu portrétuje a po čase odchází s některými skicami do sousední země. Tamní král je smutný, ztratila se mu dcera Eliška. Na jednom obrázku pozná šperk, který má královna na sobě, patřil totiž jeho dceři. A tak se malíř znovu vydává do království Černé růže, aby Elišku našel. Což o to, to se podaří – je to němá kuchařka Kateřina (M. Vančurová). Jak ji ale vysvobodit?
