Slávka Budínová v pohádce o královně, která chtěla být věčně mladá (1972). Dále hrají: V. Brabec, V. Menšík, J. Přeučil, M. Vančurová, J. Hanzlík, M. Růžek, S. Fišer a další. Scénář K. Šiktanc. Kamera F. Procházka. Režie J. Vondráček
00:00:35-Čím si, ševče, mastíš tu svou lysou hlavu?
00:00:39-Asi kočičím sádlem. To prý dělá starochům dobře.
00:00:42-Leskne se ti jak koňská putýnka. SMÍCH
00:00:47ZPĚV
-Žlutá, bílá, černá,
00:00:49to je barva věrná.
00:00:52Ta se se mnou světem vleče,
00:00:54ta mi z rance neuteče
00:00:57ani za sto let.
00:01:00Zelená a modrá to je barva dobrá,
00:01:05ta mně vodí prachem země,
00:01:08ta jednou i odvede mě na vezdejší svět.
00:01:12Na vezdejší svět.
00:01:19Pozdrav pánbůh.
00:01:25Povídám, pozdrav pánbůh.
-Nemusíš křičet jako na lesy.
00:01:29Já tě slyším, ale neodpovídám ti. Ty jsi blázen.
00:01:33On si tady zpívá.
00:01:36-Poslouchej, ale blázna větří na sto honů.
00:01:39-Já tě větřil na sto honů.
-Copak, copak, co je?
00:01:43Tady je zakázáno zpívat?
-Je!
00:01:46-Ale?
-Tady je zakázáno zpívat, ano.
00:01:50A zvlášť takovým starým motovidlům
00:01:53jako jsi ty a dej mi pokoj, já dělám boty.
00:01:55-Tak promiňte, ševcovská mladosti.
00:01:59Já jsem nevěděl, že je to starým lidem zakázáno.
00:02:02-Nech těch tajtrdlíkovin a dej mi pokoj!
00:02:06Já s tím nechci nic mít. Asi nevíš, kde jsi?
00:02:09-Kde, na zemi.
-Ano na zemi, ale na jaké zemi.
00:02:12Tady jsi v království královny Černé růže.
00:02:16-Nepovídej.
-Ano.
00:02:18-Ševče, mně to je jedno, ať jsem třeba v království Bílé pivoňky.
00:02:22-Nekřič, dostaneš mě do kriminálu.
-Pojď sem, poslouchej.
00:02:28-Dědečkové by se chtěli prát.
-Asi se jim stýská po šatlavě.
00:02:32-Stojí sotva na nohou a mají kuráž.
00:02:35A jestli přijde vítr, porazí je oba.
00:02:37-Poslouchej. Buď zticha, ševče.
00:02:39Kdybys byl můj, tak tě.
-Co se tu děje?
00:02:43-Tady ten dědek mě napadl.
00:02:45-Nemá tu co dělat, je starý a ošklivý.
00:02:48-Co tady děláš?
-Já, co bych?
00:02:52-Tak bude to?
-Jdu na zámek ke královně.
00:02:56-Na zámek. Jsi asi cizí?!
00:02:59A nevíš, že lidé jako ty se nesmí k zámku přiblížit.
00:03:05-Pěkně se obrátíš a půjdeš, odkud jsi přišel.
00:03:09-Ale já.
-Alou.
00:03:11-Počkejte.
-Chceš do šatlavy?
00:03:14-Ale dobře, dobře.
00:03:18-Co jsem ti povídal.
00:03:20Mlčet. A ty křičíš jako na lesy.
00:03:25Víš, kdo to byl?
-Ale počkej, to je pěkná země.
00:03:29-Biřici.
00:03:31-Tady starý člověk je lidem pro smích.
00:03:33-To jsem ti říkal. Ale ty máš svůj rozum.
00:03:36Tady křičením nic nespravíš. Proč myslíš, že já mlčím?
00:03:40A taky mám hlas, mohl bych zpívat.
-Počkej, mlč chvilku.
00:03:45Ševče,
00:03:47můžeš mi půjčit na chvilku to zrcátko?
00:03:51-Abys provedl zase nějakou lotrovinu?
00:03:53-Počkej.
-Na co ti je zrcátko?
00:03:55Zapomněl jsi, jak vypadáš?
-Ale ne, já jen na chvilku.
00:04:03Poslouchej.
-No?
00:04:05-Kdo je vůbec ta vaše Černá růže?
00:04:11-Prosím tě, nekřič tyhle věci, já už jsem ti to řekl.
00:04:16No jak, kdo? To je naše královna.
00:04:19-Aha.
-No.
00:04:22Naše královna, která je prý, já sám ji neviděl, krásná.
00:04:27-Ale?
-Divukrásná.
00:04:30A protože je krásná, tak se obklopuje krásnými lidmi.
00:04:34Povídá se.
00:04:36-Poslouchej, to je jenom jedna krása na světě?
00:04:39Co když se mně ta vaše sličná panovnice nebude vůbec líbit?
00:04:50Tak a je to.
00:04:53Díky.
-Jen se neboj,
00:04:56královnu Černou růži ani koutkem oka nezahlédneš.
00:05:01-Neměj strach, já se tak rychle nezaleknu.
00:05:04Jestlipak víš, kdo jsem?
-Ale, vždyť je to jedno.
00:05:08Ať jsi špatný chlap nebo dobrý, u nás si za to nic nekoupíš.
00:05:13-Já jsem malíř.
-Malíř.
00:05:16-Co se směješ, podívej.
-Ty jsi malíř a já jsem...
00:05:20-Švec. Tak podívej, ševče.
00:05:23Co tomu říkáš?
-To je nádhera, jsi skutečně malíř.
00:05:27No to je dílo. Jenomže na co ti to je?
00:05:31Komu to chceš ukázat? Na zámek se s tím nedostaneš.
00:05:34To bys musel být o 30 let mladší.
-Aha, asi takhle?
00:05:40-Jéé.
00:05:42To jsou nějaké čáry?
00:05:44-Ne.
-Nebo mám vlčí mhu?
00:05:46Namoutě kutě, ty jsi o 30 let mladší.
00:05:49-Vidíš.
-Jak jsi to dokázal?
00:05:51-Jak, stačí krémíček, uhel, mastička a je to.
00:05:55-Tak jsi to udělal? Ty šibale, ty kujóne.
00:06:00O 30 let mladší.
-Ševcovský, malíř Valentin Rumělka,
00:06:06ti přeje dobrý den.
-Dobrý den.
00:06:09-Budu od tebe na zámku pozdravovat.
00:06:15ZPĚV
-Žlutá, bílá černá,
00:06:18to je barva věrná.
00:06:22Ta se se mnou světem vleče,
00:06:25ta mi z rance neuteče
00:06:29ani za sto let.
00:06:55HUDBA
00:07:25-A teď ty, Artuši.
00:07:29-Kdo je stár, má nohy z hlíny.
00:07:33Kdo je stár, jen skřehotá.
00:07:37Kdo je stár, je k smrti líný.
00:07:42Tak ať vzdá se života.
00:07:54Ach, mládí, kdo tě pokoří?
00:07:57Ach, mládí, kdo tě zmůže?
00:08:01Ach, mládí, ty jsi komoří
00:08:05u paní Černé růže.
00:08:15Kdo je stár, co ví o kráse?
00:08:18Kdo je stár, co znamená?
00:08:22Kdo je stár, ať spoléhá se
00:08:27na stará svá kolena.
00:08:38Ach, mládí, kdo tě pokoří?
00:08:42Ach, mládí, kdo tě zmůže?
00:08:46Ach, mládí, ty jsi komoří,
00:08:50u paní Černé růže.
00:09:02-No a co dál?
00:09:05Artuši?
-Rád bych vám představil hosta.
00:09:10A taky vězně.
00:09:12-Vidím. Co je s tím starochem?
00:09:15-Přinesl jsem šperky, které sis objednala.
00:09:20-Ne!
00:09:22Řekla jsem, že tu nikoho z nich nechci ani vidět.
00:09:29-Tento muž vám přinesl klenoty, které jste si dala zhotovit.
00:09:33Je to stříbrotepec.
00:09:35-A to si dovolil přijít až sem? Do zámku?
00:09:37-Jen ku bráně, paní. Chtěl je odevzdat.
00:09:40-Zavřít!
-Zavřít.
00:09:42-Ať se to odnaučí. Jednou pro vždy.
00:09:45-Milosti, to snad ne? Ten člověk přece nic neudělal.
00:09:51-Ty jsi příliš jemnocitný, Tomáši.
00:09:57Škoda, že nejsi stejně pozorný ke mně, co?
00:10:02-Pozornost neznamená jenom nám lichotit, paní.
00:10:06-No dobrá.
00:10:10Běž, starče. Ať tě tady už nikdy neuvidím.
00:10:14-Děkuji, Veličenstvo, děkuji.
00:10:21-A co tamten?
00:10:23-To je malíř, Jasnosti.
00:10:27-Kdo?
-Malíř, Veličenstvo.
00:10:31-Malíř?
-Ano, malíř.
00:10:33-A co chce?
-Chtěl jsem vás požádat,
00:10:39abych směl namalovat váš portrét, Veličenstvo.
00:10:47-Ty jsi ale smělý malíř.
00:10:52Ale to se mi líbí.
00:10:55Jenže královnu Černé růže nemůže namalovat jen tak někdo, můj milý.
00:11:02To bys snad měl vědět!
00:11:05-Jen spatřit královnu, můj milý, je čest.
00:11:09-Já vím, Výsosti, já vím.
00:11:13A přesto jsem se opovážil.
00:11:16Ale namalovat nejkrásnější ženu světa.
00:11:20-Nejkrásnější ženu světa, říkáš?
-Ano, to mohu jen tady.
00:11:27-Nejkrásnější žena světa.
00:11:30To vlastně máš pravdu.
00:11:34Takže ti nezbývalo, než zkusit štěstí, viď?
00:11:37-Nezbývalo, Veličenstvo.
00:11:40Vím, že za opovážlivost mě můžete dát zavřít do vězení.
00:11:44Ale věřte,
00:11:46že takovou příležitost může člověk propásnout jednou v životě.
00:11:50-Mluvíš moudře.
-Proč bych ho zavírala?
00:11:55Zavírám dveře před těmi,
00:11:58se kterými se brzy stárne.
00:12:01A na takového ty nevypadáš.
00:12:05Jak dlouho ti bude trvat to malování?
00:12:12Co?
00:12:14-Tolik krásy na plátno najednou nepoberu, Veličenstvo.
00:12:19Možná, že budu muset malovat několikrát.
00:12:22Jednou, dvakrát, třikrát.
-Dobrá, dobrá.
00:12:26Žij si tu týden.
-Díky, Veličenstvo.
00:12:29-Jez a pij, jak ti bude libo.
-Díky.
00:12:32-Tady Artuš,-Veličenstvo. můj první rytíř se o tebe postará.
00:12:37-Ano, ano.
00:12:40-Tak pojď, Tomáši.
00:12:43Víš, že jsi tady jediný, který mi ještě neřekl,
00:12:48jak jsem krásná?!
-Snad to ani neumím, má paní.
00:12:54Co jsou slova?
-No dobrá.
00:12:57Kdy začneme?
-Třeba hned.
00:13:00-Hned? Ne.
00:13:03Hned ne.
00:13:05Zítra.
00:13:19-Zavolej kuchařinku.
00:13:22Máš štěstí, malíři.
00:13:25Přijde si pro tebe naše Kateřinka, kuchařinka.
00:13:28Ta tě hlady ani žízní umřít nenechá.
00:13:31-Díky, Výsosti, díky.
-Tady je.
00:13:38Půvabná, viď?
00:13:40Ale neboj se, ta tě neslyší. Neslyší ani nemluví.
00:13:45-Chudinka.
-Jen žádný strach.
00:13:47Ale domluvíš se s ní dobře.
00:13:50Je z celého služebnictva nejbystřejší.
00:14:28-Nech toho, Artuši. Copak je zima?
00:14:31-Ze zahrady vane chlad, Jasnosti.
-Ale jdi.
00:14:36-Pane rytíři, prosím vás.
-Promiňte, malíři.-Díky.
00:14:46-Je to dlouhé, malíři.
-Ano, Výsosti, ano.
00:14:50-Doufám, že mi dnes už ten třetí portrét ukážeš?
00:14:54-Jistě.
00:14:56Já jen, že ty barvy se mi zdají málo jemné.
00:15:01Řekl bych, málo něžné.
00:15:07Váš obličej je jako svatý obraz.
00:15:11-Ach, opravdu?
00:15:14-Ano, ano.
-Ano, ano.
00:15:18Tomáš jen mlčí a ty pořád jen ano, ano.
00:15:21Bože, mám já to rytíře.
-Veličenstvo.
00:15:23-Prosím tě, mrač se. Hádej se se mnou, vztekej se.
00:15:26-Výsosti, prosím, malinko klid. Budu brzy hotov.
00:15:30-Že ti to dovolím.
00:15:32-Jistě, já nevím, jak bych, Veličenstvo.
00:15:36-Dobrá, dobrá.
-Ano, ano.
00:15:39-Myslím, ano.
00:15:43-Hotov?
00:15:45-Ano, Výsosti, hotov.
-Výborně, tak přece.
00:15:49-Veličenstvo.
-Tak ukaž.
00:15:52-Prosím.
-Výborně.
00:15:56Skvělé.
00:15:58Jsi mistr, malíři.
-Ano, ano.
00:16:02-Ano, ano.
00:16:04Nikdo mě dosud tak krásně nenamaloval.
00:16:08-Díky, Výsosti.
00:16:10-Víno.
-Víno.
00:16:12Malíři, važ si toho, víno.
00:16:19-Nuže,
00:16:21co za svůj portrét žádáš, malíři?
00:16:28-Nic, Výsosti, nic. Snad jen.-Nu?
00:16:33-Kdybych si směl vzít
00:16:35ty podobizny, které jsem maloval před tím, s sebou.
00:16:38Nejsou zvlášť povedené.
00:16:41Já bych chtěl mít stále vaši krásu na očích.
00:16:44Půjde se mi tak lehčeji.
-Proč ne?
00:16:47Je to tvoje dílo, takže teď ti připijem na cestu.
00:16:54A tady Artuš,-Veličenstvo.
-ti přidá na cestu měšec dukátů.
00:17:00-Díky, Veličenstvo.
-Ano, sbohem, malíři, sbohem.
00:17:06Bylo tu s tebou docela veselo.
00:17:17-Pro pánajána, tady snad už ty šminky a barvičky shodím.
00:17:25I ti psi tady lépe štěkají.
00:17:28Tady jsou snad lidé rozumnější v téhle zemi?
00:17:32Haló, je tu někdo?
00:17:36-Ruce vzhůru!
00:17:39-Kakraholte, jak vzhůru?
00:17:41-Nad hlavu, panáčku. Teď vysyp, co tady hledáš?
00:17:46-Coby?
-Řekl jsem, ruce nahoru!
00:17:50Nehraj si se mnou, mládenečku.
-Poslouchej, kmotránku,
00:17:54řekni mi, co jsem ti udělal?
-Á, tak já jsem ti kmotr?
00:17:59A ty si tu budeš mou Marjánku okny vyhlížet?
00:18:02-Ale, prosím tě, no tak.
00:18:05Já žádnou Marjánku neznám. Dej to pryč.
00:18:09-A heleme se. Do oken se jí dívá kdo?
00:18:12Asi císař pán, ne?
00:18:14A že se budeme v máji brát, to ti taky nevadí?
00:18:18-Takhle to je? Kmocháčku,
00:18:20vezmi si třeba svatou Magdalénu, mně je to jedno.
00:18:24-Já ti dám Magdalénu.
-Ondřeji, co se děje?
00:18:27-Tady ten kozel vám do oken hleděl.
-Tak prosím, já jsem kozel.
00:18:32-Ondřeji,
00:18:34dej pokoj s tou žárlivostí a běž za Marjánkou, už tě čeká.
00:18:38-Opravdu?
00:18:42-Odpusť mu. To víš, zamilovaní.
00:18:45A co bys rád? Najíst, napít?
00:18:48-Což o to, to taky, pane lesní. Ale kdyby tady studna byla.
00:18:53Trochu vody, myslím, abych trochu zestárl.
00:18:57-Snad omládnul?
-Ne, ne.
00:18:59-Pojď.
-Jsem rád, že už jsem u vás.
00:19:03Byl jsem v království Černé růže.
00:19:06-Hochu, ani tady není na růžích ustláno.
00:19:09Máme smutek.
-Copak?
00:19:14Smutek?
00:19:36-Malíř Valentin prosí uctivě o slyšení.
00:19:48-Klaním se poníženě.
00:19:51Vaše královská Milosti.
-Co si přeješ, cizinče?
00:19:57-Já,
00:19:59já jsem malíř, Veličenstvo.
00:20:04Nabízím vám svoje služby.
00:20:06-Malovat?
-Tak, tak.
00:20:08-A koho, cizinče?
00:20:11Žena mi umřela, dcera se ztratila.
00:20:15Můj svět je bez barev.
00:20:18-A jakpak to, že se vám ztratila?
-Ztratila, ano, ztratila.
00:20:25Chodila zahradou, hleděla do studny a pak ji spatřila má sloužící
00:20:31s nějakou stařenou ku bráně odcházet.
00:20:35Všude jsme hledali.
00:20:37V komnatách, v zahradě, v lesích i v osadách.
00:20:42-Ano?
-Nikde ani stopy.
00:20:46Teď jsem sám na světě.
00:20:52-No vidíte, Veličenstvo, já jsem taky sám na světě,
00:20:57taky nikoho nemám, jsem jako kůl v plotě.
00:21:01Ale když je mi nejhůř, dívám se na ty obrazy, co jsem maloval.
00:21:09A povídám si s nimi, jako kdyby živy byly.
00:21:17Právě nedávno jsem maloval
00:21:21jednu královnu, tady v sousedství.
00:21:24Povídá se, že krásou se jí žádná z žen nevyrovná.
00:21:29-Královnu Černou růži?
-Tak tak, pane králi.
00:21:33-Je prý zlá?
00:21:37-Zlá? Ale ne.
00:21:41Snad jen trochu podivínských zvyků.
00:21:46Ale zlá ne.
00:21:51-Proboha!
00:21:53-Co se stalo, Milosti?
00:21:56-Brož! Její brož!
00:22:00-Ano, má na krku brož.
00:22:03-Ale tohle je brož Elišky!
00:22:06Mé dobrotivé dcery. Poznám ji mezi tisíci.
00:22:11Měla ji tenkrát na krku.
00:22:15-Marjá, panenko.
00:22:18-Počkej, počkej.
00:22:21Počkej!
00:22:23Tady, tady, tumáš.
00:22:26Vezmi ten náramek a vrať se ke královně Černé růži.
00:22:30-Ale já...
-Tenhle náramek je ze soupravy,
00:22:34kterou zdědila má dcera Eliška po své matce.
00:22:38Patří k té broži.
-Opravdu, Veličenstvo.
00:22:41-Vidíš, samé smaragdy.
-Ale já nerozumím.
00:22:44-Dej ho královně Černé růži, nechá tě na zámku.
00:22:47A vyhledáš tam mou princezničku.
-Ano.-Dceru.
00:22:50A přivedeš ji domů. Jdi, dám ti všecko, co mám.
00:22:55Jdi, jdi.
-Prosím, Veličenstvo.
00:22:58-Přeji ti, šťastlivé pořízení.
00:23:11-Nemáš pravdu, Tomáši.
00:23:14Ten stařec ho urazil a patří za mříže.
00:23:17Mladík je v právu.
00:23:19-Jen proto, že je mladý?
-Třeba jen proto.
00:23:25Vím, že jsi spravedlivý, Tomáši.
00:23:29A taky vím, že mužů jako ty, je málo.
00:23:33Ale já jsem královna. A ty se jistě podřídíš své paní.
00:23:40-Ne, paní, nemohu! Mládí je dar a ne zásluha.
00:23:44-Nemůžeš, ach tak.
00:23:49Tak ty nemůžeš?
00:23:52Tak hledej místo u jiného dvora.
-Nezlobte se, paní.
00:23:57On to nemyslí, jak to povídá.
-Ty mlč!
00:24:00-Už dávno jsem chtěl poprosit o propuštění z vašeho dvora.
00:24:04-Jak že? Už dávno?
00:24:07Tak si jdi!
00:24:14On si mi dovolí říct takovou drzost.
00:24:18-Paní, nezlobte se. Aspoň bude klid.
00:24:22-Mlč!
00:24:24Ať je to jak chce,
00:24:26on je aspoň muž a nežebrá! Nekňučí!
00:24:30-Ano, ano.
00:24:34-Ale je tu návštěva.
-Jaká návštěva?
00:24:39-Malíř, Jasnosti.
00:24:42-Však vidím. Co zase chce?
00:24:47-Výsosti.
00:24:50Výsosti, opět jsem si dovolil.
-Už se ti dukátky rozkutálely?
00:24:57-Ne, Výsosti. Ale vím, jdu nevhod.
00:25:01-Krátce, krátce.
-Ano, prosím.
00:25:05Na svých cestách jsem našel něco, čím byste mohla být potěšena.
00:25:12-Já?
-Ano.
00:25:15-Na přímořském trhu
00:25:17jsem zahlédl tento kousek.
00:25:22-Ukaž.
-Prosím.
00:25:25Vzpomněl jsem si na ten obraz. Na tu brož, co na něm svítí.
00:25:33-Ten je skvělý.
-Skvělý, Výsosti.
00:25:38-Skvělý!
-Ano, ano.
00:25:42-Jsi bystrý, malíři.
00:25:45Řekni, co za ten skvost žádáš?
00:25:50-Ale nic, Výsosti.
00:25:52Snad jen, kdybych tu opět mohl zůstat týden.
00:25:57-Po nádheře se ti stýská. Jak je ti libo, jez a pij.
00:26:04A teď, sbohem.
00:26:06Všichni, sbohem. Chci být sama.
00:26:09-Veličenstvo.
00:26:14-Malíři?
-Ano?
00:26:17-Udělal jsi královně radost.
00:26:22A to je dobře.
00:26:25-Promiňte, ranec, Výsosti.
-Ano, pane.
00:26:51-Vidíš, zrcadélko moje?
00:26:55Co tomu říkáš?
00:26:57Smaragdový náramek je můj.
-Kdyby tě viděla
00:27:00tvá stará služebná, veliká čarodějka, měla by radost.
00:27:09-Proboha, co to je? To zrcadlo mluví.
00:27:12-Vím, vím, ale co mi zbývalo, než se ji zbavit?
00:27:16Víš, že tady nikoho starého nechci ani vidět.
00:27:20Však víš dobře, proč?
00:27:26-Pravda, ale unést královu dceru, na to ti byla stará služebná dobrá.
00:27:36-Tak už se nezlob a přiznej,
00:27:40přiznej, že mi to sluší.
00:27:47No?
-Ano, jsi krásná, velmi krásná.
00:27:56-Krásná?
00:27:58Ano, jsem krásná.
00:28:03Krásná.
00:28:07-Všechno marné. Všechno marné.
00:28:13Jak můžu najít někoho, koho jsem v životě neviděl?
00:28:16Jak?
00:28:18Už jsem byl ve všech salónech, pokojích, kde nic, tu nic.
00:28:23V knihovnách.
00:28:25Dobrý.
00:28:31Kouzelné zrcadlo.
00:28:34To jistě ví...
00:28:40Královna je nedá z ruky.
00:28:44Jak se k němu dostat?
00:28:47Panečku,
00:28:50kouzelné zrcadlo, které mluví.
00:28:58-Copak, malíři? Vyhlížíš dlouhou chvíli?
00:29:03-Ale ne, Výsosti, ne.
00:29:08-Přiznej se.
00:29:11Ty špásuješ s naší Kateřinou, viď?
-Ale ne, Výsosti, jak bych mohl?
00:29:17Já už přece...
00:29:20Víno?
-Ano, ano.
00:29:23-Chtěl jsem říct, ani mě to nenapadlo.
00:29:26-Díky, malíři.
-Poslyšte,
00:29:29abych řekl pravdu, tak není pro mě ten přepychový život.
00:29:36Já už jsem jako sud najedený, napitý
00:29:42a nic, co by člověka potěšilo.
-Asi máš pravdu.
00:29:49-Víte, když nic neděláte, tak do vás nic není, znáte to?
00:29:55-Víš co, malíři?
-Copak?-Tak maluj.
00:30:01-Výsosti, já už jsem to všechno zkoušel.
00:30:04Já už jsem namaloval...
-Komořího?
00:30:07-Taky. Písaře, lokajíčky, služebnictvo.
00:30:12-Poslyš, malíři a co takhle Kateřinku?
00:30:16Tu už jsi maloval?
00:30:20-Tu ještě ne.
-Ne?
00:30:23Podívej, tady je.
00:30:27Krásná, viď?
-Krásná?
00:30:30Ta je krásnější než královna.
-Proboha, mlč!
00:30:34-Copak? Co je?
-Kateřina nás neslyší, ale...
00:30:40Pojď, malíři. Namaluj ji, chceš?
00:30:43-Proč ne, Výsosti, proč ne?
-Pojď, sedni si.
00:30:47Malíř tě namaluje. Posaď se, takhle, tady.
00:30:54-Tak, tak. SMÍCH
00:30:58-Co?
00:31:02-Já bych něco řekl, Výsosti. Jestli můžu, dovolíte?
00:31:06-Jen povídej, malíři.
-Já si říkám,
00:31:10kdyby vás teď viděla královna, moc by velkou radost neměla.
00:31:17-Ano, ano.
00:31:21Ona není zlá, to ne, ale ano.
00:31:26-K vám mladým není.
00:31:29-Jak to? Cožpak ty jsi už tak starý?
00:31:36-Ne,
00:31:39ale abych řekl pravdu Výsosti,
00:31:46vy se hodně bojíte královny, co?
-Já?
00:31:54Vůbec ne.
00:31:56Královna mi důvěřuje.
00:31:59A já jí někdy říkám, takhle ne, Výsosti.
00:32:02Nebo se rozzlobím. To už přestává všecko.
00:32:05-Já vím. Když jsem maloval, všiml jsem si.
00:32:13Ale Výsosti, řekněte mi,
00:32:17nedávala ona přednost Tomášovi?
00:32:21-Komu?-Tomášovi. Tomášovi?-Hm.
00:32:25-Malíři, to se ti povedlo. Kdepak, královna dá jenom na mě.
00:32:30-Ano, ano.
-Já někdy křičím, bouřím.
00:32:34-Bouříte, taky jsem si všimnul. Moc bouříte.
00:32:37-Já se někdy rozčílím.
-Ano.
00:32:40-A královna se až diví. Diví se královna.
00:32:44Říká, jsi smělý, Artuši.
00:32:47A já říkám, jsem váš první rytíř, Jasnosti.
00:32:53-Promiňte, pane.
-Co je?
00:32:55-Máte okamžitě jít k paní královně.
00:32:58Zlobí se.
00:33:02-Už jste asi dlouho pryč.
-Ano.-Ano.
00:33:07-Samozřejmě, už jdu.
00:33:10Ano, ano.
00:33:20-Tak, hezky seď.
00:33:35-Malíř Valentin, Milosti.
00:33:39-Ať jde dál. Pojď, pojď, tak jak?
00:33:43-Všechno darmo, Veličenstvo. Všechno darmo.
00:33:47-Já to věděl, já to věděl.
00:33:52-Pátral jsem, hledal jsem. Kde nic, tu nic.
00:33:57-Ano, všecko marné. Už ji nikdy neuvidím.
00:34:02-Ale nezoufejte, Veličenstvo. Na to je dost času.
00:34:05-Dosti času, to snad ty máš!
-Já, Veličenstvo?
00:34:11Ba ne.
00:34:14Já taky stárnu.
-Ano, co ti do ní?
00:34:18Co ti vlastně do mé dcery? Jedl sis tam, pil a spal.
00:34:23-To ne, Veličenstvo. Já se snažil, na mou duši.
00:34:27Pátral jsem.
-Však já vím.
00:34:31-Podívejte se, tady jsem maloval písaříčky, lokajíčky.
00:34:37-K čemu to je? Jen ztráta času.
00:34:40-Tady služebnictvo. Dobře se podívejte.
00:34:45Tady, no.
00:34:49A vy říkáte nic.
00:34:52-Kristepane!
00:34:55To je ona!
00:34:58Má Eliška!
00:35:01Slyšíš? To je moje dcera.
00:35:06-Panebože. Jsem já to hlupák.
00:35:11-Žije! Žije!
00:35:14-Žije, žije, ale je hluchá a němá.
00:35:19-Tady, tady máš ten třetí klenot.
00:35:24Poslední z té krásné sbírky.
00:35:27Dej ho královně Černé růži, vypros na ní ještě týden.
00:35:31A přiveď mi mou dcerušku.
00:35:34Běž, běž, já ti všechno splatím.
00:35:38-Ano, Veličenstvo.
-Já ti, chlapče, všechno splatím.
00:36:05-Ty ale umíš královnu překvapit.
00:36:08Už dlouho jsem ji neviděl tak veselou a šťastnou.
00:36:12-To víte, Výsosti, už se mi zase stýskalo.
00:36:16-Vidíš, odříkaného chleba největší krajíc.
00:36:20Hanil jsi přepych a zase se ti ho zachtělo.
00:36:24-Kdepak máme Kateřinku?
-To po ní se ti stýskalo, viď?
00:36:28Ale pozor, malíři, pozor, hlídám ji jako oko v hlavě.
00:36:33-Já vím, Výsosti, to jenom, že už mi v žaludku kručí.
00:36:37-Hned ti ji sem pošlu. Abys mi neumřel hlady.-Díky.
00:36:46Jenom abych ji nepoplašil.
00:36:49Možná, že nebude chtít věřit.
00:37:00Tady jsi, pojď.
00:37:05Ty, ty jsi Eliška.
00:37:09Ne, Kateřinka.
00:37:13Eliška, rozumíš? Nerozumíš.
00:37:20Počkej. Já ti něco ukážu.
00:37:24Poznáváš? Víš, kdo to je?
00:37:30No, dívej se dobře.
00:37:34No?
00:37:39Ano? Sláva, sláva, sláva.
00:37:43-Tak to ne, malíři. Kateřinu nech na pokoji.
00:37:47Rozumíš? Myslím to vážně.
00:37:51-Výsosti.
-Dost řečí.
00:37:54Kdyby to viděla královna, šel bys, odkud jsi přišel.
00:37:57Nezapomeň, že v tomto domě patří obdiv mužů pouze jediné ženě.
00:38:01-Výsosti, podezříváte mě zbytečně.
-Co vidím, to vidím.
00:38:05Mně se taky Kateřina líbí.
00:38:08Ale nezapomeň, že dokud tu vládne paní Černá růže.
00:38:13-Dokud tu vládne paní Černá růže, tak co?
00:38:17-Pojď.
00:38:20Pojď, královna v tuto dobu chodí na procházku do zahrady.
00:38:24Třeba nás ráda uvidí. Pojď, malíři, pojď.
00:39:03-Nikdo nikde. Zdálo se mi, že slyším královnu.
00:39:13Proboha! Kouzelné zrcadlo.
00:39:18Pověz mi, kouzelné zrcadlo,
00:39:21jak navrátit řeč a sluch líbezné kuchařince?
00:39:29-Musí spatřit starého člověka. A ten, ať jí hrneček vody podá.
00:39:37-Musí spatřit starého člověka? Tak proto tedy.
00:39:41A pověz mi, kouzelné zrcadlo,
00:39:45někdo jde.
00:39:57-Proboha, kde jsem je nechala?
00:40:09Tady.
00:40:11Tady jsi.
00:40:13Můj poklade.
00:40:16Tady jsi, můj malý zázraku, který mi uchováš věčné mládí.
00:40:22Už jsem šla skoro spát, ale vzpomněla jsem si na tebe.
00:40:27Podívej, podívej,
00:40:30mám už všechny tři skvosty.
00:40:34Pamatuješ,
00:40:36když mi stará služka přivedla Elišku, vzala jsem jí brož.
00:40:42Ale ta stará čarodějka mě od toho zrazovala.
00:40:48-Nech na pokoji tu starou ženu.
00:40:52Když jsi ji vyhnala, zemřela v chudobě.
00:40:58-Dobrá, dobrá. Znám už tvoji písničku.
00:41:02Ale ty šperky mám už tři, vidíš?
00:41:06-Musí spatřit starého člověka, ten ať jí hrneček vody podá.
00:41:13-No, co říkáš té nádheře?
00:41:19-Krásné, krásné.
00:41:23Jsi jako bohyně krásy, nad kterou ve světě...
00:41:27-Malíři!!!
-Ach!
00:41:34Moje zrcadlo.
00:41:37Promluv.
00:41:39Promluv, slyšíš, promluv.
00:41:44-Veličenstvo.
-Tohle si odpykáš.
00:41:48-Veličenstvo.
-Tohle si strašně odpykáš.
00:41:52-Veličenstvo.
-Ven!
00:41:55-Veličenstvo.
00:42:03-Co si počnu?
00:42:07Co si jenom počnu?
00:42:12-Teď rychle pryč.
00:42:14Musí spatřit starého člověka a ten ať jí hrneček vody podá.
00:42:24Tak a jsou ty barvičky a šminky konečně pryč.
00:42:37Eliško.
00:42:47Eliško.
00:42:50Dítě.
00:42:52Copak? Snad se mě nebojíš?
00:42:56Nepoznáváš mě?
00:42:59Já jsem přece malíř.
00:43:04Já vím, počkej, počkej.
00:43:11Na, vidíš?
00:43:14Malíř jsem.
00:43:17Já.
00:43:21Dívej se, hezky, dívej se.
00:43:33Eliško,
00:43:36vodu.
00:43:38Tu vypiješ a dívej se na mě, ano?
00:43:43Ukaž.
00:43:45Pij, pij.
00:44:01-Ach, bože. Jsi to opravdu ty?
00:44:06-Mluví, mluví, sláva, mluví.
-Jak to, že jsi tak starý?
00:44:11-Jak?
00:44:13K zámku se nesměl starý člověk ani přiblížit.
00:44:16Tak jsem se musel trochu omladit.
00:44:20-A co tatínek?
00:44:22-Tatínek, ten na tebe čeká. Má strach.
00:44:25Moc na tebe čeká.
-Malíř, je tu malíř?
00:44:31-Prosím, Výsosti.
-Proboha, co tu dělá ten stařec?
00:44:38-Ten odporný stařec,
00:44:42to jsem já, Výsosti.
-Co to povídáš?
00:44:46-Na mou duši, Výsosti, je to malíř.
00:44:51-Ty mluvíš? Tak co se tu děje?
00:44:54Já jsem se snad pomátl?
00:44:56-Nebojte se, Výsosti, nepomátl jste se.
00:44:59Malíř mě vysvobodil z královnina zakletí.
00:45:01-Z královnina zakletí? Na mou duši.
00:45:06-No tak, jsem to já nebo nejsem, Výsosti?
00:45:10-Ano, ano.
-Ano, ano.
00:45:13-To je ohromné.
00:45:15To znamená, že teď všichni tři vezmeme do zaječích.
00:45:18Vždyť nade mnou se tady už taky stahují mraky.
00:45:21-Utečeme, utečeme.
-Utečeme.
00:45:24-Páníčku, jak já dlouho si už nezazpívala?
00:45:27-Tak si teda zazpívej. ZPĚV
00:45:30-Utečeme,-utečeme.
-Utečeme,-utečeme,
00:45:32už nás nikdo nechytí.
00:45:37-Vezmem boty z liščí kůže,
00:45:40-už nás paní Černá růže
00:45:43nepolapí do sítí.
00:45:49Utečeme, utečeme, utečeme, utečeme,
00:45:52čeká na nás černý les.
00:45:57Čeká na nás bílá cesta,
00:46:00najdeme si jednu ze sta,
00:46:03co vede až do nebes.
00:46:14-Tak tady jsi našel útěchu?
00:46:17Sem jsi se přišel schovat.
00:46:20-Veličenstvo.
-Mlč!
00:46:24Což o to, tady se můžeš vypovídat, jak je ti libo.
00:46:29Tahle krasavice z toho neuslyší vůbec nic.
00:46:35A přít se s tebou taky nebude. Ale u mě jsi dohrál, rozumíš?!
00:46:41Za to, co jsi způsobil, staneš se nejposlednější ze sluhů.
00:46:45-Milost, Jasnosti, milost.
-Co to děláš?
00:46:48Styď se. Třeseš se před ní jako osika.
00:46:51-Ona mluví?
-To je překvapení, co?
00:46:56-Ne, ne, proboha, pomoc.
00:47:00Pomoc, pomoc.
00:47:03-Jen plač, paní, plač, plač.
00:47:07-Ale já nemám už nic.
00:47:10Nemám už nikoho.
00:47:14-Nikdy jsi nikoho neměla.
00:47:18Nikdy.
00:47:20-Co teď budu bez kouzelného zrcadla?
00:47:23-Budeš člověk jako druzí. Budeš stárnout.
00:47:27-Já nechci stárnout!
00:47:30-Ano, kdopak by chtěl stárnout.
-A kouzelné zrcadlo?
00:47:36-Kouzelné zrcadlo mělo tu moc
00:47:39zachovat mládí tomu, komu patřilo.
00:47:42-Ale proč se tedy mstila mně?
-Proč?
00:47:45Protože ji pýcha pomátla.
00:47:47Chtěla být ze všech nejkrásnější a ty jsi jí překážela.
00:47:51Tak tě s pomocí čarodějky začarovala na věky.
00:47:55Ale teď je zrcadlo na tisíc kousků.
00:48:00-Přestanou mě ctít.
00:48:04Přestanou si mě vážit.
00:48:08Nebudu už mladá.
00:48:11A mládí,
00:48:13mládí je všecko.
00:48:17-A co láska, paní?
00:48:20-Láska?
-Ano.
00:48:22Pročpak jsi vyhnala Tomáše?
00:48:27-Neměl mě rád.
00:48:29Jen mi odporoval.
-Ne, ne, byl čestný.
00:48:33Měla bys ho zavolat zpátky.
-Zpátky? Ne.
00:48:37Já nechci, aby viděl, jak stárnu.
00:48:40Nechci, aby viděl, jak mizí moje krása, nechci.
00:48:44-Mládí, paní, to není nic.
00:48:47Ale stáří je rozum, stáří je moudrost.
00:48:50-Bůh ví?
00:48:52Ale ty budeš mlčet, viď?
00:48:55Jestli budeš mlčet, dám ti všechno, co budeš chtít.
00:48:59-Ne, nechci nic. Ale tady na místě mi odpřísáhneš,
00:49:05že všechny zákony, které starým lidem ubližují, zrušíš.
00:49:11Jinak se obrátí proti tobě.
00:49:15-Přísahám.
00:49:18-No a my už tady nemáme co dělat.
00:49:21-Půjdeme.
-Půjdeme.
00:49:24-A co já? Jdu samozřejmě s vámi.
00:49:28Povím Eliščinu otci, že se mi jeho dcera dávno líbí.
00:49:31-A kdepak, rytíři. Najdu si smělejšího.
00:49:35Ty si tu zůstaň s královnou.
-Jak to?
00:49:38-Ale ano, pane Artuši, patříte k sobě.
00:49:41-Ale...
-Ona vám odpustí.
00:49:43-Malíři.
-Ale ano.
00:49:46Ještě něco, Eliško.
00:49:52-Ne, to ne.
00:49:57Ať jí tu alespoň nějaká radost zůstane.
00:50:00Pojďme a odpusťme jí.
-Dobře, jdeme.
00:50:11Ševče, ševče Dratvičko.
00:50:18-Jestli dobře slyším, tak to je zase ten starý blázen.
00:50:22To se raději schovám nebo mě dostane do kriminálu.
00:50:25-Dratvičko.
00:50:27Ševče, pojď ven.
-Nejsme doma.
00:50:32-Podívejme, zas ten starý nevychovanec.
00:50:35-Žene se jak na svatbu.
-Poslouchej, chlapče, vidíš?
00:50:41Ať ti nenaprší do nosu.
00:50:43-Co si to dovoluješ ty stará památko.
00:50:45-Ty drzoune.
-Jen ho nech, ať se vypovídá.
00:50:48BUBNOVÁNÍ
00:50:54-Oznamuje se všem, rozkazem Jejího Veličenstva...
00:50:58-Ševče, slyšel jsi drába?
00:51:01Dnešním dnem mají staří lidé stejná práva jako ostatní.
00:51:06-Jako mladý, sousede, já to slyšel. BUBNOVÁNÍ
00:51:10-Poslouchej dál.
00:51:12-Nechť se těší všeobecné vážnosti a úctě.
00:51:16-Tak.
-Slyšel jsi to?
00:51:18-Bodejť by ne.
-A tak je to správné.
00:51:21-Ještě se bojíš, Dratvičko?
-Já se nikoho nebál, kdo je to?
00:51:24-Přivítej návštěvu.
00:51:27-Myslím, že špatně nehádám, když řeknu, že to je tvoje nevěsta.
00:51:32-Dej pokoj, prosím tě, nevěsta. Copak mám na to léta?
00:51:36Podívej, jak vypadám.
-Ale mně by se líbil.
00:51:39-Dejte pokoj, já tomu začnu věřit.
00:51:43Abych nezapomněl, švícko, na.
00:51:47To ti posílá královna Černé růže.
00:51:51Nechává tě pozdravovat.
-Copak je to?
00:51:55Zvoní to jako tolary, ale co povídáš, jaká královna?
00:51:59Rumělko!
-Opravdu.
00:52:02-Mě vůbec královna nezná. Ale zvoní to jako, sousede?
00:52:06Ať je to jak chce, děkuju ti. Já ti to nezůstanu dlužen.
00:52:10Téhle té dívence dám na památku tyhle botičky, ano.
00:52:18-Ty jsou krásné.
-Krásné.-Děkuju.
00:52:21-Schovával jsem je,
00:52:23kdybych si jednou někoho, ale ať se vám v nich pěkně šlape.
00:52:27-Bude je potřebovat, švícko. Buď zdráv.
00:52:30-Taky, ať se vám oběma pěkně šlape.
00:52:34ZPĚV
00:52:36-Utečeme, utečeme, utečeme, utečeme,
00:52:39čeká na nás černý les.
00:52:44Čeká na nás bílá cesta,
00:52:47najdeme si jednu ze sta,
00:52:51co vede až do nebes.
00:54:49Skryté titulky: Vlaďka Kofroňová Česká televize 2017
Dnešní Pohádka pro pamětníky vypráví o panovnici, jež toužila po věčném mládí. Natočil ji v roce 1972 režisér J. Vondráček podle scénáře K. Šiktance a titulní roli svěřil S. Budínové, od jejíhož narození v těchto dnech uplynulo 95 let.
Do země královny Černé růže přichází malíř (V. Brabec). Zdejší královna (S. Budínová) si zakládá na své kráse, odmítá stárnout, obklopuje se pouze mladými a krásnými lidmi a staré nechce ani vidět. Malíř královnu portrétuje a po čase odchází s některými skicami do sousední země. Tamní král je smutný, ztratila se mu dcera Eliška. Na jednom obrázku pozná šperk, který má královna na sobě, patřil totiž jeho dceři. A tak se malíř znovu vydává do království Černé růže, aby Elišku našel. Což o to, to se podaří – je to němá kuchařka Kateřina (M. Vančurová). Jak ji ale vysvobodit?
