00:00:36PÍSKÁ

00:00:42-No, už jdu.

00:00:49Po škole přijdu.

00:00:51-Přijď.

00:01:02-Čau.
-Nazdar.

00:01:17-Tak Sehnale, co máme vypočítat?

00:01:22-Máme vypočítat,

00:01:25za jak dlouho dojede vlak z Prahy do Hradce Králové.

00:01:28-Sehnale, ty nerozumíš příkladu.

00:01:33Viď, Sehnale?

00:01:36Rozumíš? Jestli rozumíš, počítej a nezdržuj.

00:01:41-Já už to vím. 2 hodiny 40 minut.

00:01:45-Ale? Jak jsi na to přišel?

00:01:48-Můj táta je strojvedoucí, jezdí tuhle trať třikrát za tejden.

00:01:53-Tak taky můžeš vypočítat,

00:01:55o kolik minut se tatínkovi předcházejí hodinky, viď?

00:01:58Tak jsme se zasmáli a budeme počítat.

00:02:02Kolik je pět šestin z jedné hodiny, Sehnale?

00:02:07Nenapovídat.

00:02:09-Co si děda přivezl?
-Dva páry českejch voláčů.

00:02:14-A jaký jsou?
-Nádherný.

00:02:16Jsou to sedlatý rousný, celí bílí a mají modrej krk.

00:02:21Děda je ještě nikdy nechoval.
-Hele, budou mít mladý?

00:02:25-Co by ne. Dědovi se voláči dařej.

00:02:28To pštrosi už míň.
-Hele, stejně bych chtěl pošťáky.

00:02:32Ty se mně líběj víc.
-Tak si řekni dědovi.

00:02:35-Bacha.

00:02:37-Tak víš, co, Sehnale?

00:02:40Až se tatínek vrátí z Hradce Králové,

00:02:44tak mu vyřiď, ať se zastaví za mnou ve škole.

00:02:47Máš 5, sedni si.

00:02:51A k tabuli půjde Bachůrek.

00:02:55-Chybí.

00:02:57-Chybí, samozřejmě, protože Bachůrek je známá firma.

00:03:01Ten se neobtěžuje chodit do hodiny matematiky.

00:03:05To je génius. Kdo bydlí blízko něho?

00:03:08-Já to mám při cestě.
-Výborně, až půjdeš ze školy,

00:03:13tak se zastavíš u Bachůrků a zjistíš, na co mladý pán umírá.

00:03:19Vyřiď mu, že má u mě 16 pětek.
-Ano, vyřídím.

00:03:26-A teď půjde k tabuli...

00:03:29Kdopak to půjde k tabuli?

00:03:37K tabuli půjde Malíčková.

00:03:43-Fuj, už jsem myslel. Život je stejně krásnej.

00:03:48-To bylo prase. Vážení, to mohlo mít 3 metráky.

00:03:54Jak mě zmerčilo, vyrazilo z chlívka.

00:03:58-Strejdo.
-Počkej, já to okoštuju.

00:04:02Můžeš přidat trošku pepře.
-Pepř, viď?

00:04:05-A taky trochu soli. To bude dobrý.

00:04:11Kde jsem přestal?
-Jak vyrazilo z toho chlívka.

00:04:15-Jo, jak vyrazilo z chlívka.

00:04:17Já se zalek, uhnul mu a to jsem neměl dělat.

00:04:21Prase lítalo po dvoře,

00:04:23my s Macháčkem za ním a ne ho dohonit.

00:04:26Nakonec jsme ho dohnali,

00:04:29ale jak lehlo prase, švihl sebou i Macháček.

00:04:32Najednou byli oba ztuhlí a já si pro sebe říkal,

00:04:36Ctibore, teď klid, ten co půjde do jitrnic, leží vpravo.

00:04:42-Děkuju.
-Tak co, máš dost?

00:04:45-Aby ne, sotva se kulim.
-Jo?

00:04:47-Ani se ti nedivím, žes nešel do školy.

00:04:50-Počkej, takhle to nejez. Až to bude hotový.

00:04:53To ochutnáš prejt. Teda, jestli se zdržíš?

00:04:56-Nemůžu, slíbil jsem dědovi, že se u něho zastavím.

00:05:00Víš, že má děda nový voláky?
-Fakt?-Budeš zírat.

00:05:03-Tááák.-Ukaž.-Podívej.

00:05:06Mami, tohle jsou vypraný střeva?

00:05:09-No, to bych řekla.
-No, co jsem řekl, vyšlemovat.

00:05:13-Jo vyšlemovat.
-Jen tak na ně, Íďo.

00:05:17Mám z tebe radost, jednou z tebe bude řezník, jak má bejt.

00:05:21-Vidíš, i kdybych chtěl přijít, nemůžu.

00:05:24Není na ně spoleh.

00:05:27Představ si, kdybych je pustil k uzenýmu.

00:05:29Tak co? Tak taháme z komína škvarky.

00:05:32-Počkej, já to ještě okoštuju.

00:05:35Nó, teď je to ono, Íďo. Jednou to tady po mně převezmeš.

00:05:41-No nazdar, to abych se včas přestěhoval.

00:05:45Než se vyučíš.
-Jen klid, jen klid, hochu, víš.

00:05:48Máš ještě nějakej den čas.

00:05:51Už chceš jít? Takhle?

00:05:54-Jak to myslíš?
-No s prázdnou, člověče.

00:05:58Mami?-Copak?

00:06:00-Prosím tě, zabal Radkovi pár jelit.

00:06:02-To víš, že dostane vejslužku.
-Já jsem nepřišel kvůli tomu.

00:06:05-Ne?
-Já, že mě poslal Vošvrda.

00:06:08-Ale prosím tě.
-Mlč, to já znám.

00:06:10Každý prase má moc přátel. Jenže se mu sejdou až na funuse.

00:06:14SMÍCH

00:06:17-Bachůrková...
-Ano?

00:06:19-Jen mu dejte.
-To víte, že jo.

00:06:21-A dědkovi přibalte kousek libovějšího ovaru.

00:06:25Víš, jak dlouho já tvýho dědka znám?

00:06:2840 roků, od svejch 10 let.

00:06:31To já byl takhle malej prcek, když se tvůj dědek vrátil z vojny.

00:06:34Bejval to pruďas.

00:06:36Teď zkrotl, co začal klempírovat se srdíčkem, ale machr on teda byl.

00:06:41Velkej. Co dokázal vyklepat

00:06:44v ohni z kusu železa, to už se, chlapče, dneska nevidí.

00:06:49-Já vím.

00:07:19Dědo!

00:07:27Dědo!

00:07:38Dobrý den, paní Zvánovcová, nevíte, kam šel děda?

00:07:42-Šel? Odjel.-A kam?

00:07:44-Do nemocnice.-Cože?

00:07:47-Po obědě šel krmit holuby a najednou bác.

00:07:50Zůstal ležet na dvorku. Náš táta šel zrovna s popelem.

00:07:54Křičí na mě, abych šla ven. Já jsem vyběhla, co se děje.

00:07:58A vidím, on tady leží. Byl takovej divnej.

00:08:02My s ním nemohli hnout, tak táta šel volat pohotovost.

00:08:06-S houkačkou?
-No, přijeli rychle.

00:08:08Doktor mu dal injekci a děda přišel k sobě.

00:08:12Ale to víš, valně mu nebylo, tak si ho vzali s sebou.

00:08:15-A naši?
-Máma přiběhla, než ho odvezli.

00:08:18Ale byla z toho celá vyplašená. Radku, počkej.

00:08:22Počkej, kam letíš? Radku!

00:08:25To bude dobrý.

00:08:29Asi jsem mu to neměla říkat.

00:08:34-Radku.
-Co je? Nemám čas.

00:08:37-Mně se chce čůrat.
-Tak běž.

00:08:40-Ale mně se u kalhot zasek zip.
-A kdopak ti ho zasek?

00:08:44-Máma.
-A kde máš maminku?-V městě.

00:08:49-Kruci, to je krám.

00:08:54-Copak mládenci?
-Zasek se nám zip, dobrý den.

00:08:59-Dobrý den, ukaž, tak se na to podíváme.

00:09:03Stůj trošku klidnějš. Nepřešlapuj.

00:09:08-Když on nutně potřebuje.

00:09:11-Jo, ták. Tak to uděláme jinak.

00:09:18No, šup s tím dolů. A běž.

00:09:25-Nashledanou.
-Ahoj.

00:09:35-Ahoj, co je s dědou?
-Ahoj.

00:09:37-Záchvat jako posledně.

00:09:41-Opravdu?
-Hm.

00:09:43-Tentokrát se mi nezdál.
-Ty to strašně dramatizuješ.

00:09:47-Ba ne, měl takovou divnou barvu, Květuš, nevšimla sis?

00:09:52-Neřekla bych.

00:09:57Co děláš?
-Vařím si kafe.

00:09:59-Před večeří?-No a co má bejt?

00:10:02Nemůžu si udělat kafe, když mám chuť?

00:10:05-Nebudeš polívku.-Prosím tě.

00:10:07-Tati, co říkal doktor?
-Zase mozková mrtvice.

00:10:12Děda si poleží v nemocnici.
-Dlouho?

00:10:16-Těžko vědět. Ani doktor to nedokázal říct.

00:10:25Ty, Květuš,

00:10:27neměl bych zavolat Bedřichovi?

00:10:31-Ty jsi jeho bratr, co já ti mám radit?

00:10:33-Ale já se tě slušně zeptal.

00:10:36-Nechtěla bych, abys mi jednou něco vyčítal.

00:10:39-Já mu přece jen zavolám.
-Přijede strejda Bedřich?

00:10:43-Jo.
-Ale to je přece prima, ne?

00:10:46-Že bych z toho měla radost.

00:10:49Přibude mi práce, abych jim vyvářela.

00:10:52-Já ti pomůžu, mami.
-Jo, ty jo.

00:10:55-Uvidíš, aspoň se strejdou užijem legraci.

00:10:58Jako posledně, jak přivezl upíří zuby.

00:11:01-Za chvíli tady budu mít Prahu.
-Snad jsi to nedal bleskem?

00:11:06-Ne, obyčejně, maminko. Můžeš být docela klidná.

00:11:11A v neděli se pojedem za dědou podívat.

00:11:13-Já taky?
-To víš, že jo.

00:11:15Dědovi už bude líp.

00:11:18-Ta voda se tu bude vařit do rána?

00:11:20-Na kafe jsem docela zapomněl.
-Já to vypnu, tati.

00:11:38-Radku, v neděli jedu s tátou do Hradce.

00:11:41Dej mi jednoho holuba, vypustím ho.

00:11:44-To nejde, jedeme za dědou do nemocnice.

00:11:47-Už pro něj?
-Těžko, podle toho, co říkal táta.

00:11:53-Kluci, tenhle holub vypadá přesně jako naše družinářka.

00:12:00-Ukaž.

00:12:04Fakt, celá Trýbová.
-Půjč ho sem.

00:12:09To je pražskej rejdič.

00:12:11Je ještě malej, ale podívejte, jaký má velký oči.

00:12:15A duhovku jako z perel.
-Rejdič?

00:12:17Naše družinářka je taky pěknej rejdič.

00:12:20-Mně se stejně nejvíc líběj pošťáci.

00:12:23-To mně zase pošťačky.

00:12:26-Kdybych já mohl, pěstuju jen pošťáky a závodil bych s nima.

00:12:34-Ten je pěknej, viď?
-To je fešák, pojď sem.

00:12:38-Tumáš, tady ti nesu ještě jednoho.
-Jo, děkuju.

00:12:42-Radku, to znamená, že všichni holubi teď patří tobě?

00:12:46-No a má bejt?

00:12:48Ty si myslíš, že je budu prodávat, když je děda v nemocnici?

00:12:52To se teda mejlíš. Jsou dědy, víš!

00:13:17Ahoj, dědo.

00:13:20-Radku, ahoj.

00:13:22-Jak je ti?
-Dědeček nemůže hejbat rukama.

00:13:27Taky špatně mluví, viďte, dědo?

00:13:30-To nic, tati, to přejde.

00:13:35Za pár dní budete chlapík, ne?
-Máte na něco chuť, dědečku?

00:13:42Jak budete chtít kompot nebo šťávu, řekněte sestře, ona vám to podá.

00:13:47Od toho je tady jsou. Nebo vám někdo tu láhev otevře.

00:13:50-Nebo byste si raděj dal kuře nebo zákusek, dědo?

00:13:54-Nebojte se zavolat doktora, kdybyste něco potřeboval.

00:13:58-Lucie a Monika zůstaly v autě. Tolik se na vás natěšily.

00:14:01Na pokoj by je stejně nepustili. Snad mi nenastydnou.

00:14:05-Máte dost pod hlavou?
-Co holubi, Radku?

00:14:10-A jé, to je houbelec zle, když děda mluví o holubech.

00:14:16To už je vyhráno.

00:14:18-Chodím tam dvakrát denně.

00:14:21Volákům jsem protrhal peří na lýtkách.

00:14:24Víš, těm vpravo u dveří. Modrý čejce jsem přibrousil zobák.

00:14:28Sám jsi říkal, že to potřebuje.

00:14:31-Měli byste jít s Bédou za doktorem.

00:14:33-Myslíš, že bude tady?
-Jdi, Béda půjde taky, viď?

00:14:37-Cože?
-Za doktorem.

00:14:39-Jo, máš pravdu, Květuš, pojď.

00:14:52-Sami víte, pánové, že u vašeho pana otce to nebylo poprvé.

00:14:58Tentokrát ovšem jsou následky po záchvatu, bohužel, větší.

00:15:04-Ano, pane doktore.

00:15:06-Je to částečné ochrnutí ruky a obličejových svalů.

00:15:10Pan otec mluví velmi obtížně, ale to doufáme, že se časem upraví.

00:15:15-A na jak dlouho to tipujete, doktore?

00:15:19-Medicína, pane Porybný, bohužel není sportka!

00:15:23-Samozřejmě. Myslím, kdy otce propustíte?

00:15:28-Třeba zítra.

00:15:31-Jak, zítra? To snad nemyslíte vážně?

00:15:35-Ale ano, proč ne? Podívejte se,

00:15:39to, co jsme mohli pro vašeho pana otce udělat, to se stalo.

00:15:45Jeho další pobyt u nás je zbytečný.

00:15:48Abyste mi rozuměli, pánové, pan otec není zrovna nejmladší.

00:15:52To vám nemusím dokazovat.

00:15:56Následky mozkové mrtvice si vyžadují dlouhodobé domácí léčby.

00:16:01Léky, které bychom mu mohli podávat u nás

00:16:04mu může předepisovat každý obvodní lékař.

00:16:07-Ale pane doktore, táta se nemůže hejbat.

00:16:10Sám jste říkal, že má ochrnutou ruku, tak...

00:16:13Jak se třeba nají?-No.
-Má přece dva dospělé syny, ne!?

00:16:20-To je sice pravda, co říkáte,

00:16:23doktore, ale řekněte nám, kdo s ním bude třeba přes den?

00:16:28Myslím, že každý nemocný člověk má právo na solidní léčení.

00:16:32-Jistě, jistě.
-Tak prosím.

00:16:35-Ale jedině lékař může rozhodnout,

00:16:38kdy má pro pacienta význam další hospitalizace.

00:16:42Podívejte se, pánové.

00:16:47Příští pátek propustíme vašeho otce z nemocnice.

00:16:53Přijedete si pro něj sami nebo mám dát příkaz na sanitku?

00:16:57-Samozřejmě, že si přijedeme.

00:17:00-Nezlobte se doktore, ale tohle je vyloženej faul.

00:17:04Myslím, že byste mohl hrát fair play.

00:17:07-Počkej, Bédo.
-Copak, sestro?

00:17:13-Podpis, prosím.
-Ano, promiňte, pánové.

00:17:24-Nashledanou.

00:17:27-Normální debil!

00:17:29Musí přece vidět, že... Nech mě, prosím tě!

00:17:33Musí přece vidět, že děda domů nemůže.

00:17:35Že potřebuje nemocnici.

00:17:37Když si na toho doktora vzpomenu, dal bych mu nejradši pár facek.

00:17:41-Kdybyste mu strčili dvě, tři stovky, utíkej,

00:17:44tak bylo všechno v pořádku. Jako bys je neznal.

00:17:47-To jsem čekal.

00:17:49Kdyby tam šla naše maminka, pan doktor z ní bude na větvi.

00:17:52Prosím tě, copak s ním byla nějaká řeč?

00:17:55Mě nebudeš učit, komu mám šoupnout stovku a kdo je tvrdej.

00:17:59Mám moc rád tyhle svatý lidi, jako byl ten doktor.

00:18:03-Děda nevypadal dobře. To může být na dlouhý lokte.

00:18:07-Olinko, jak to myslíš?
-Že ho tady budete mít dlouho.

00:18:11-Kdo, my?

00:18:13-Podívej, co jsme našly. To nám dal Radek.

00:18:16-My ti na to zahrajeme.
-Děvenky, běžte si hrát za Radkem.

00:18:20-Fakt je, že jak jsem se na něho díval, dva tři měsíce si poleží.

00:18:27To je pravda, než bude v pořádku.
-Poleží, kde si poleží?

00:18:33-Co, kde?

00:18:36Tady u vás, kde jinde?
-U sebe bejt nemůže.

00:18:40-U nás.

00:18:43To je výborný. Ale to mi řekněte, kde?

00:18:47To bude spát tady mezi náma? Nebo na gauči s klukem?

00:18:51-Prosím tě, Květuš, mírni se.
-Ale já se nerozčiluju.

00:18:56Béda si řekne, děda bude u vás, ale kam ho dáme?

00:18:59Proč si ho nevezmete do Prahy?
-Jako bys to u nás neznala.

00:19:02Nemáme tam k hnutí.
-Ale i kdyby.

00:19:05Víš, co znamená pro starýho člověka, ho přestěhovat?

00:19:08Do Prahy navíc. Prosím tě, vždyť to ho zabijem.

00:19:12-Děda bude potřebovat obsluhu. Aspoň ze začátku.

00:19:15Zůstaneš ty z práce doma? A nebo já?

00:19:19Teď, když mám místo v přípravně?

00:19:21Já jsem pro. Ať je děda v baráčku.

00:19:24Sežeňte někoho, kdo mu zatopí, kdo ho nakrmí, dojde mu pro oběd.

00:19:28-Počkej, počkej. Někoho snad bychom našli, ne?

00:19:33Nějakou starší paní. Děda má slušnej důchod.

00:19:37-Už na tebe čeká.

00:19:40Já vím, co s tím měli starostí Fišperovi.

00:19:43Nesehnali nikoho.

00:19:45Nakonec museli dát babku do domova důchodců.

00:19:49-To my snad muset nebudeme.

00:19:52-Samozřejmě, prosím vás. Domov důchodců.

00:19:56Já myslím, že tátu máme jenom jednoho, ne?

00:20:00Evžene?

00:20:04Ovšem pravda je i to,

00:20:07že ani u vás ani u nás pro něho místo není.

00:20:12To pochop.

00:20:14-Já vím. Něco snad vymyslíme, ne?

00:20:19-A co? U vás bejt nemůže, říkáte. A u nás?

00:20:24Béda lítá po služebních cestách, mně zůstanou na krku dvě děti,

00:20:28nemocnej člověk, zbláznili jste se?
-Nerozčiluj se, nikdo neřekl,

00:20:32že děda musí zůstat tady nebo jít k nám.

00:20:35Jsme normální rozumní lidi, abychom se,

00:20:38sakra, necpi se pořád tím sladkým.

00:20:43Počkejte, proč by děda nemohl zůstat u sebe v baráčku?

00:20:49Když mu tam dáme naftový kamna, může si topit sám.

00:20:53-To nedokáže, viděl jsi ho.
-Já bych to zkusil, mami.

00:20:57-Ty jo, nemocnej člověk nejsou holubi.

00:21:01Abys jim hodil zrní a nalil vodu.

00:21:06-Kdyby ho nechali dýl v nemocnici, třeba by se něco našlo.

00:21:10-No, podívejte se, já mám svý zkušenosti.

00:21:15Myslím, že v životě jsou situace, kdy člověk musí uvažovat rozumně.

00:21:20Nepodléhat citu. Ne?

00:21:25Podívejte se,

00:21:28proč my se toho domova důchodců bojíme?

00:21:33Já si myslím, že ono se o tom moc mluví.

00:21:37Jako opuštěný rodiče, máma, na kterou se děti vykašlaly.

00:21:41Já vám řeknu,

00:21:44že my jsme jednou zařizovali domov důchodců na Moravě

00:21:49a Evžene, to je přepych.

00:21:52Takhle my nebydlíme.

00:21:55To jsou pokojíky pro jednoho, pro dva, televizi tam mají, dráťák.

00:22:02Ale hlavně lékařský dozor. Rozumíte, lékařský dozor.

00:22:08A to je právě to, co děda teď nejvíc potřebuje.

00:22:14Co vy na to?

00:22:17-Já nevím. Mně se to nezdá.

00:22:21Bédo, podívej se, vždyť jsme dva.

00:22:24Vždyť bysme se museli stydět mezi lidma.

00:22:27-Ale stydět. Vždyť by tam byl na pár dnů.

00:22:31V pátek bysme si pro něho vždycky přijeli, jednou vy podruhý my.

00:22:37Takže tři dny z týdne by byl s náma.

00:22:41A to jde, ne?

00:22:44Nevím, jak vy, ale já v týhle situaci jiný řešení nevidím.

00:22:48-Lidi nás pomluví.
-To vám vadí? Lidi.

00:22:52-Stříbrovice nejsou Praha.

00:22:54Tady jeden druhýmu moc vidí do talíře.

00:22:56-Myslím, že na tohle se můžeme... Nechte to na mně, já to rozjedu.

00:23:01Zítra, zítra to ne, to letím do Bratislavy.

00:23:06Pozítří, ve středu, jo. Ve středu zajedu do Rybína,

00:23:11zajdu do domova důchodců, promluvím s ředitelem to je jasný,

00:23:16až pojedu zpátky, tak se u vás zastavím

00:23:20a řeknu vám, jak jsem pořídil.

00:23:22A těch pár dnů byste to tu s dědou přetloukli, ne?

00:23:26-Nakonec já bych si mohla vzít neplacenou dovolenou do neděle.

00:23:32Nebo ty, Evžene, ne?
-Já sotva, mám poradu oddělení.

00:23:36Lidi už to vědí.
-Promiň,

00:23:39zapomněla jsem, že náš tatínek je v Monitexu nepostradatelnej, viď?

00:23:44-Dej mi to. -Nám, už to nehraje.
-Hrálo to písničku.

00:23:47-Vy jste to rozbily?

00:23:49Říkala jsem, abyste na nic nešahaly.

00:23:53Květuš, promiň.

00:23:55-Olinko, ono se tak moc nestalo. Radek si to spraví.

00:24:07Kam já jsem ten svetr schovala. Vždyť jsem ho nevyhodila.

00:24:16Tady je. Ale jo, je dobrej.

00:24:19To některá holka unosí.

00:24:24Cože jsi tady?
-Mami,

00:24:29já nechci, aby šel děda do domova důchodců.

00:24:32-Radečku, nestarej se o to. To není tvoje věc.

00:24:35-Ale je, mami.-Nezlob!

00:24:41Běž si hrát s holkama. Nebo ti něco roztlučou, znáš je.

00:24:44Slyšíš?

00:24:52-Milý Bachůrku, matematika, to je věda.

00:24:57To je přímo báseň. Je přesná, nikdy tě nezklame.

00:25:01Jenomže to ty, Bachůrku, nechápeš. Tvůj sešit je jako hnojník.

00:25:08To je smetiště. Dvacáté čtvrté cvičení neopraveno,

00:25:13dvacáté páté chybí a dvacáté šesté zamaštěno.

00:25:18Copak to nosíš v aktovce?
-Učení.

00:25:21-Ukaž.

00:25:28Co je to?

00:25:30-Svačina.

00:25:33-Nosíte do školy samé zbytečnosti.

00:25:39To je domácí?
-Ano.

00:25:43-To je vaše?

00:25:45-Oni prosím předevčírem zabíjeli. Prase.

00:25:49-Suchánku, nikdo se tě na nic neptal.

00:25:52-Ochutnejte, soudruhu učiteli.

00:25:58-No, tak, abych neurazil.

00:26:06Milý Bachůrku,

00:26:08matematika je pro tebe čínskou zdí, kterou nikdy nezdoláš.

00:26:12Ale tlačenku máte báječnou. SMÍCH

00:26:16-Vypočítáme si zajímavý příklad. Pište si.

00:26:21Na jatkách vytvořili množinu M, která obsahuje tyto prvky.

00:26:28Tlačenku si označíme písmenem T,

00:26:34prejt P, ovar O

00:26:40a sulc písmenem S.

00:26:58-Hele, příště přinesu ovárek a písemka je v suchu.

00:27:04A jde se do klubovny.

00:27:06Dneska každýho vyklepnu. Tebe, Radku, prvního.

00:27:09-Já dneska nejdu.
-Jak to.-Nemůžu.

00:27:13-Máš rande?
-Prosím, tě.

00:27:16Já mám teď jiný starosti.
-Holubi.-Děda.

00:27:20Chtěj ho dát do domova důchodců.
-To řekli vaši, jo?

00:27:25-Strejda Béda, ten to vymyslel.
-No vidíš, ses vytahoval,

00:27:29že byl v Africe a říkal jsi, že je dobrej.

00:27:33-Myslel jsem si to.
-A holubi?

00:27:36-Co pořád holubi?

00:27:38-Vy si je necháte nebo je prodáte, když děda bude tam?

00:27:43-Zbláznil ses? Děda nikam nepůjde.

00:27:46To zařídím.
-Jo, oni se tě tak budou ptát.

00:27:50-To se teda ještě uvidí, víš.

00:29:09DIALOGY NENÍ SLYŠET

00:30:17-Co děláš, Radku? Slyšíš?

00:30:21Učíš se?
-Ne.

00:30:28-Stalo se něco? Co je?

00:30:32-Nic.

00:30:35-Průšvih ve škole, viď?
-Určitě.

00:30:40-Seš divnej. Ukliď si tady.

00:30:45Od zítřka budeš spát s námi v obýváku.

00:30:48Tady uložíme dědečka, než to strejda zařídí.

00:30:53-Co, to?

00:30:55-No, to přijetí do domova důchodců.

00:30:59-Mami, prosím tě, nedělejte to.
-Ale Radku.

00:31:04Víš, že jinou možnost nemáme.

00:31:08Podívej, já s tátou musíme do práce, ty do školy, je to tak?

00:31:13V Praze to taky nejde. A sám tu děda být nemůže.

00:31:17Víš, že neudrží v ruce ani hrníček s kafem.

00:31:23Já to nedělám z pohodlnosti, nemysli si.

00:31:26Sháněla jsem někoho, kdo by se o dědu staral.

00:31:29Úplně zbytečně. Kdyby to bylo malý dítě, to ještě.

00:31:34Ale starej nemocnej člověk, na to se dneska každej...

00:31:38Děda tam bude mít jídlo, pohodlí a my taky budeme klidný.

00:31:42Kdyby se mu něco stalo, je tam sestra a do nemocnice pár kroků.

00:31:46-Ale bude mu tam bez nás smutno. A bez holubů.

00:31:49-Ale prosím tě, slyšel jsi strejdu.
-Ale já tam, mami, byl.

00:31:54-Kdy?
-Dneska odpoledne.

00:32:00-Tak podívej, snad jsi dost velkej kluk,

00:32:04abys pochopil, že i pro dědu to bude nejlepší řešení.

00:32:09Strejda mu místo sežene, to jsem si jistá.

00:32:12Není naštěstí tak nerozhodnej jako náš táta.

00:32:30-Pojď sem, malej. No, pojď.

00:32:35Neboj se, neboj.

00:32:42Hele, ten je pěknej.

00:32:44-Tak ho otoč. Pořádně, dej si ruku zespoda.

00:32:47-Jo.-A povol ty nohy, ať je můžu ostříhat.

00:32:52-Vlastně, co by se nezbavili holubů, když jim je děda volnej.

00:32:56-Tak počkej! Naši se ho nezbavujou jen tak.

00:33:00-Ale dáte ho do domova důchodců. To je to samý,

00:33:03jako by mě naši strčili do děcáku, protože je mi krátká postel.

00:33:10Radku, děda tam fakt musí jít?
-Všichni to říkaj.

00:33:15U nás místo není. A tady nemůže být sám.

00:33:20A cizí ženskou máma nesehnala.

00:33:24-Víš, kdo by se o tvýho dědu mohl starat?

00:33:27-Ne.
-Zvánovcová.

00:33:30Má to k dědovi přes plot. Mohla by tu bejt kolikrát denně.

00:33:34-Člověče, že mě to nenapadlo dřív. To je báječnej nápad.

00:33:38-Drž ho!-Drž ho! Chyť ho.-Nechytíme.

00:33:42To je jedno.
-On se vrátí.

00:33:46Tebe taky k něčemu pustit. Všechno zbabráš.

00:33:50-Ale na to tvoje máma přišla asi taky, co?

00:33:55-Asi jo.

00:33:58-Hele a nemluvilo se u vás, kolik by tý ženský asi dávali?

00:34:02-Co já vím? Asi pět stovek měsíčně.

00:34:05-Pět?

00:34:08Tak jí musíš slíbit tisíc a uvidíš, že to vezme.

00:34:10Jak já znám ženský.

00:34:13-Tisíc korun? Kde bych je vzal?

00:34:18Leda, že bych...

00:34:48-Co tě to, hochu zlatej, napadlo?

00:34:52Jen si ty penízky hezky schovej, budeš je potřebovat.

00:34:56Já už jsem mamince říkala, že nemůžu.

00:34:59Nemůžu hochu, ani za milión.
-Ale proč, paní Zvánovcová?

00:35:03No proč, protože by mě ten můj, už druhej den zastřelil.

00:35:08A pověsil by si mě vycpanou takhle na zeď.

00:35:11Ty mi nevěříš. To neznáš starýho Zvánovce.

00:35:15To je hroznej divous.

00:35:17On by nesnesl, abych se starala o někoho jinýho, dědek žárlivá.

00:35:22-Tak se nezlobte, paní Zvánovcová.
-Ale co by, seš hodnej kluk.

00:35:29A neztrať tu knížku, slyšíš?

00:35:33-Jsem rád, dědo, že jsi to vzal tak sportovně.

00:35:36To se mi líbí. Tam se ti určitě bude líbit.

00:35:40V pátek si pro tebe přijedem, odvezeme si tě,

00:35:45když budeš něco potřebovat, tak co? Tak nám zatelefonuješ.

00:35:49Telefon znáš sem i ke mně do Prahy. Pár dnů to tady s Evženem vydržíte.

00:35:55Počkej, vzal sis tu dovolenou?
-Jo.Tak to je dobrý.

00:35:59A potom můžeš odstartovat tu pětidenní jízdu, ne?

00:36:04-A co holubi?

00:36:06-Holuby si s sebou děda vzít nemůže.

00:36:10To potom vyřešíme.

00:36:12-Chcete něco, dědečku?
-Počkej, tati, já ti pomůžu.

00:36:16-Půjdu si na chvíli lehnout.

00:36:27-No, jo, no, jo. To jsou nervy, to jsou nervy.

00:36:32Květuš, já ti řeknu,

00:36:34nebejt to můj táta, tak se na takový kšefty můžu vykvajznout.

00:36:39Lítám ze ředitelem, přesvědčuju ho. To je pro mě, děkuju, tos nemusela.

00:36:45Přesvědčuju ho, na okres, zase zpátky.

00:36:49Každej chce tisíc potvrzení,

00:36:52každej se vymlouvá, že jsou jiní, přednější.

00:36:56Teda, mezi náma, nebejt toho, že mám známosti a že mě taky

00:37:01občas lidi můžou potřebovat, tak ti musím říct, že...

00:37:08Ta je dobrá, úplně se rozsejpá.

00:37:13Tak ti musím říct, že to není v lidských silách ho tam upíchnout.

00:37:18-A kdy ti řekli?
-Kdy? Během 14 dnů.

00:37:23Za tejden mám přijet a ředitel bude vědět co a jak.

00:37:27-Co je?
-Nic.

00:37:30Říká, že je unavenej, lehnul si. Radek je tam s ním.

00:37:36-Mám strach, aby se kluk nezačal flinkat ve škole.

00:37:40Teď tu budou jen spolu. To si dovedu představit.

00:37:43-Je na tom něco špatnýho?!
-Ale není.

00:37:46Jenomže Radek se mi v poslední době vůbec nelíbí.

00:37:49Jako by to nebyl on.
-Bodejť jo, prosím tě.

00:37:52Vždyť už mu bude 14.

00:37:55Já v jeho letech už jsem chodil za holkama.

00:37:58Třeba už má taky nějakou, ne?

00:38:03-Dědo, řekni jim, že nepůjdeš, že nechceš.

00:38:07-Slyšel jsi, Radku.

00:38:11Jinak to se mnou nejde.

00:38:14Nemůžu vám dál dělat starosti.
-Ale ty se, dědo, musíš bránit.

00:38:21-Bránit, ale jdi.

00:38:24Vždyť já to vidím sám.

00:38:28Všem jenom přidělávám starosti a každej má dost svejch.

00:38:34Nech to být, Radku.

00:38:38Však oni to jistě vymysleli dobře.

00:38:43-Ale táta by se nechal jistě přemluvit.

00:38:47Dědo, prosím tě, zkus to.
-Ba ne.

00:38:54Víš, Radku,

00:38:57v životě každého člověka přijde chvíle,

00:39:03kdy jsi najednou úplně sám.

00:39:09A řekneš si,

00:39:11že asi i to patří ke stáří.

00:39:19Ne, Radku, ale ani tenkrát

00:39:24nesmíš uhnout očima.

00:39:27-Ale ty přece nejseš sám. A ty to dobře víš.

00:39:31Já tě tam stejnak nepustím.

00:39:41-Marijčko, chytej.
-Hele, nech si toho.

00:39:46DIALOGY NENÍ SLYŠET

00:39:51-Co je?
-Čtvrtek.

00:39:54-Co chcete?
-Hele, máte doma stroj?

00:39:57-Jakej?
-Psací.

00:39:59-Máme, na co ho potřebujete?
-Budem na něm jezdit z Kosteláku.

00:40:04Tady Radek potřebuje napsat dopis.
-Komu, nějaký holce, jo?

00:40:10-Do domova důchodců. Že tam děda nepůjde, rozumíš?

00:40:14-A proč to teda nenapíše tvůj táta? Nebo strejda zvanej Afrikánů?

00:40:19-To táta nemůže, chápeš, Suchánku? To je taková finta, víš?

00:40:24Naši tam mají žádost, aby dědu vzali.

00:40:27A když my tam napíšem dopis,

00:40:29že si to táta rozmyslel, tak děda zůstane doma.

00:40:32-Ale váš táta nechce, co?
-Ale ten dopis bude jenom jako.

00:40:36Jako, že naši nechtěj. Copak to nechápeš?

00:40:40-Trošku zavlhlý vedení, ale jinak zdravíčko slouží, co?

00:40:44Tak hele, naval ten stroj.
-Nemáme.

00:40:47-Jak to, ještě v pátek jsi na něm rozmnožoval bodovací tabulky.

00:40:52-V pátek ještě jo, ale pak se nám rozlámal.

00:40:56-Co? To ti máme věřit, tohle to?

00:41:00-Jak chcete, ale stroj nemáme. Je v opravě.

00:41:04-No tak, Suchánči, je to jen pár vět.

00:41:07Podívej, papír mám a obálku taky.

00:41:10Napsal bych to rukou, ale znáš můj škrabopis.

00:41:13Každej by to prohlídl. Ale takhle ne.

00:41:16To bude i ten ředitel věřit.
-Počkej.

00:41:19Nebudeme se před ním ztrapňovat. Půjčíš nebo ne?!Nepůjčím.

00:41:23-Tak si ho nalož do octa! My jdem, pojď.

00:41:26-Ale já jsem chtěl...
-Přišel jsem na něco jinýho.

00:41:29-To ti to strejda Afrikánus pěkně zařídil.

00:41:32Máš zkrátka smůlu, Radečku.

00:41:35-Hele, Suchánči,

00:41:39teď jde o to, abych se ti nepodíval na tvůj ovar.

00:41:44Pozor.

00:41:51Máš? Tak to přečti.

00:41:55-Sdělujeme vám, že na místo našeho dědy u vás už nereagujem.

00:41:59Cože ne?
-Nereagujem. A tátův podpis.

00:42:03-Stejně mám dojem, že se to řekne nějak jinak.

00:42:06-Co by? Takhle to aspoň vypadá, ne?

00:42:09Mám to poslat?
-Že váháš, běž.

00:42:17-Tady si to oprav.

00:42:25Tři padesát.

00:42:30-Nereflektujem.
-Cože?

00:42:33-Měl jsi pravdu, musel jsem to opravit.

00:42:36Mi to řekla.

00:42:38Víš, že už vím, proč nám Suchánek nechtěl půjčit ten stroj?

00:42:41-No a?
-Nechtěl, abych napsal ten dopis.

00:42:45Ale proč?
-No, chce holuby, líběj se mu.

00:42:48A myslí si, že když děda půjde tam, že nějaký dostane.

00:42:51-No tak proto. Prevít jeden.

00:42:55-Ale teď už je to stejně jedno, ne? A stačil obyčejnej telegram.

00:43:02-No jo, ale co když ne?

00:43:07-Pak mu něco strašnýho provedu.
-Neblázni, komu?

00:43:11-Strejdovi, ten za všechno může.

00:44:00-Vážení, to byla velká klika, že jsem tam vůbec přijel.

00:44:03Jinak to místo bylo pryč.

00:44:06-To je k neuvěření, co dneska lidi dokážou.

00:44:08Samozřejmě nějaký náš dobrý přítelíček.

00:44:13-Já nechápu, kdo může mít zájem na tom, aby se tam děda nedostal?

00:44:17-Kdo? Leckdo.

00:44:19To bys byl úžasně překvapenej, kdo takovej telegram pošle.

00:44:23Já se divím, že lidi nelitujou peníze.

00:44:26Hele, třeba Fišperka. Babku jí nechtěli vzít,

00:44:29že maj velkej barák a my to máme vyřízený za pár dní.

00:44:33-Ale prosím, tě. Fišperovi jsou slušný lidi.

00:44:36-Vážení, jenom si nedělejme o lidech kolem sebe iluze.

00:44:41Oni jsou ve svý podstatě... Radku, nazdar.

00:44:44Tak co, jak proháníš holky?
-Ty neumíš pozdravit?

00:44:48-Dobrý den.
-Dobrý den.

00:44:53-Podívej, co ti strejda přivezl. To je krásná mašina, viď?

00:44:57Takovou nemáš.
-S mašinkama si už dávno nehraju.

00:45:01To bys mohla, mami, vědět.

00:45:03-Že by ses uměl chovat, to se říct nedá.

00:45:06-Ale nech ho, prosím tě. To jsou ty klackovitý léta.

00:45:10Vždyť jsme nebyli jiný. Abych nezapomněl.

00:45:14Už jsem myslel, že jsem to ztratil.

00:45:18Tohle je souhlas s umístěním

00:45:22dědka do domova důchodců.

00:45:25Kdy se narodil, jestli nestonal.

00:45:29Já už jsem to vyplnil s ředitelem, abysme na něco nezapomněli.

00:45:33Teď to musíme oba dva podepsat. Tak to tady podepiš, jo?

00:45:43Jo.

00:45:45Tak, teď ještě já.

00:45:49No a je to.

00:45:52Jak pojedu zpátky do Prahy,

00:45:54tak se tam zastavím, odevzdám to a dědek může krásně balit.

00:46:03-Kam jdeš?
-K dědovi.

00:46:05-Zůstaň tady.-Proč?
-Děda spí.

00:46:10Bédo, ty bys neměl, když jedeš.
-Ale prosím, tě.

00:46:14Já bych je ukecal, neboj.

00:46:17Konec konců máme důvod, když to tak dobře dopadlo.

00:46:20Ale děti nemuselo, řeknu vám upřímně, nemuselo.

00:46:25Tak vemte, na dědovo zdraví.
-Ať mu slouží.

00:46:34-Kdy mám tátu přivézt?

00:46:36-No, kdy, 16. v pondělí, tak jsem to dohodl.

00:46:40Prosím tě, seznam věcí, které si má vzít máš, jo?

00:46:44-Koupila jsem pyžama, spodky,

00:46:48kapesníky, to aby měl nový.

00:46:51Svetr, říkala Olinka, že pošle?

00:46:55Ještě neposlala.

00:46:57-Co je? Co je s tebou?
-Nic, nic.

00:47:01Já jen, že barák zůstane prázdnej.
-A proč by zůstával prázdnej?

00:47:06Prosím tě, teď když každej shání chalupu na horách.

00:47:12Tady to máš jako na horách. Čistej vzduch, klid, kopce.

00:47:19Naše holky jsou trochu na průdušky,

00:47:22tak sem budeme každou sobotu a neděli jezdit.

00:47:25Víš, jakej to bude fantastickej víkend?

00:47:28-A holubi?
-To je teď strašně důležitý.

00:47:31-Já pro nikoho holuby krmit nebudu.

00:47:34-To taky po tobě, Radečku, nikdo nechce.

00:47:36-Co s nima chceš udělat? Co, tak je prodáme.

00:47:41Když je někdo bude chtít, tak si je vezme.

00:47:44Nebo víš co?

00:47:46Můžeme je pochytat, upečeme je a sníme, ne?

00:47:49-To neuděláš.
-A proč ne?

00:47:53Ty holubi přece nejsou tvoje.

00:47:56-To ne, ale jsou dědy.

00:47:59A to je, jako kdyby byli moje.

00:48:02-Dobře, ale děda si je do domova důchodců vzít nemůže.

00:48:06-To ne, protože ty ho nikam nebudeš posílat, rozumíš?

00:48:11A holubů se taky ani nedotkneš.
-Radku, co si to dovoluješ?!

00:48:15S dědečkem jsme se dohodli. Souhlasí, tak co?

00:48:19-To já bych s tebou, táto, nikdy neudělal, víš?

00:49:21-Já jedu, tak ahoj.
-Ahoj.

00:49:33Pořád myslím na to, co mi ten kluk řekl.

00:49:37Vlastně měl pravdu.

00:49:39-Radek je v poslední době zbytečně přecitlivělej.

00:49:42Buďme šťastni, že to dopadlo takhle, věř mi.

00:49:45STARTUJE AUTO

00:49:48-Ale že si to Béda s tím barákem vymyslel báječně, co?

00:49:52Tady je to jako na horách. Holky jsou na průdušky.

00:49:56Toho zpracovala Olinka. ZVONEK

00:50:03-Dobrý den.
-Jindříšek, dobrý den.

00:50:06Copak?

00:50:08Ocet, pepř, kmín, copak zapomněla maminka koupit?

00:50:13-Tady vám nesu tohle.

00:50:19-Co to je?

00:50:21-To jsou šrouby, aby se vám neztratily.

00:50:24-A kde jsi je našel?
-Radek je zahodil.

00:50:27-Radek?
-On je odmontoval z auta.

00:50:31-Z jakýho auta?
-Z toho bílýho, co teprv odjelo.

00:50:37-Je to možný?

00:50:39Náš kluk povolil Bédovi kola. Radku!

00:50:43-Radku.

00:50:51-Radku, pojď se mnou! No, pojď.

00:50:58-Stalo se něco, Evžene?
-Nic, dědečku.

00:51:05-Co je tohle?

00:51:08Slyšíš?!
-Neřvi na něj, vedle je to slyšet.

00:51:11-Proč jsi to udělal? To nevíš, že se může strejda zabít?

00:51:14-Vím.
-Radku, to není možný.

00:51:17Copak jsi ztratil rozum?
-Jak vidíš, maminko.

00:51:21To ses pomátl? Já bych tě...

00:51:23-Ty chceš, aby se strejda zabil?
-Já nechci, aby tam dojel.

00:51:27-Tohle může napadnout dítě, ale ne velkýho kluka.

00:51:31Já myslela, že jsi rozumnej. Že se s tebou dá mluvit.

00:51:34Proč jsi to udělal?

00:51:36-Protože jste se nechali od něj přemluvit.

00:51:39Chcete dědu vyhodit! Nemáte ho už rádi!

00:51:42Je vám milejší ten...

00:51:44-Počkej, na to není čas.

00:51:58Bezpečnost ve Stříbrovicích? Tady je Porybný.

00:52:02Prosím vás, vaším směrem jede bílý ford s pražskou značkou.

00:52:07ABP 26-07, ano 07.

00:52:12Cože?

00:52:15Jmenuje se Bedřich Porybný. Ne, to je brácha, já jsem Evžen.

00:52:21Cože? Je tam.
-Kdo?-Ale počkej.

00:52:24Ne, promiňte, to tady. Ano, děkuju.

00:52:29Děkuju a nezlobte se.

00:52:34Maj ho tam.
-A jak věděli, že...

00:52:37-Ale nic nevěděli. Naštěstí ho chytli.

00:52:40Dali mu dejchnout, musel z vozu. Teď se s nima hádá na strážnici.

00:52:43-To jsem ráda.

00:52:46-Teda, ten kluk mi dal. Ten mi dal.

00:52:53Hele, ta kytka se musí zalejvat zespoda.

00:52:57Už jsem to kolikrát říkal.
-Já přece jen ještě něco zkusím.

00:53:50Radku, pojď domů.

00:53:59ZVONÍ

00:54:05-Radku, je sedm.

00:54:08Vstávej, slyšíš.
-Nech mě, mám čas.

00:54:12-Nemáš.

00:54:15-Jak to, že seš doma? Máš bejt v práci, ne?

00:54:18-Jdu na odpolední.
-Dneska?

00:54:21-No, teď budu chodit pořád.
-A proč, mami?

00:54:26-Děda se bude stěhovat.
-Cože?

00:54:29-Vedle nás. Kam?

00:54:31-Místo paní Dvořáčkový.
-A co ona?

00:54:34-Paní Dvořáčková se nastěhuje do dědova baráčku. Zatím.

00:54:38-Jak, zatím?
-Než se tam děda bude moct vrátit.

00:54:42-A ona s tím souhlasí?
-Dokonce je ráda.

00:54:46Má to blíž do práce k dceři. Já zůstanu s dědou dopoledne.

00:54:51Pak se ty vracíš ze školy a táta z práce.

00:54:55-To je rošáda.
-Spokojenej?

00:54:58-A holubi?
-To jsem si mohla myslet.

00:55:01Můžete si je tam nechat, ale na starosti je máš ty.

00:55:04-Mami, víš, že seš vlastně fantastická?

00:55:08Jsem si toho málem nevšiml.
-Ty kecko.

00:55:11-Dědo, vstávej, stěhuješ se.

00:57:05Skryté titulky: Vlaďka Kofroňová Česká televize 2017