Televizní hra o mladém muži, který hledal ideální lásku (1988). Hrají: F. Renč, V. Jeníková, L. Mrkvička, J. Bartoška, P. Kostka, D. Syslová, M. Bočanová, S. Postlerová, E. Horká a další. Scénář J. Chalupa. Kamera J. Šámal. Režie A. Moskalyk, od jehož narození uplyne zítra 90 let
00:00:34 -"Je ti 19, máš život před sebou," říkají mi všichni.
00:00:38 Ale já vidím před sebou jenom nekonečno. Zatím.
00:00:42 Jestli se Einstein nezbodnul, tak je můj život někde daleko
00:00:45 v nekonečnu zakřivenej. Jako vesmír.
00:00:48 Za pár měsíců udělám přijímačky na Matfyz a potom si ho vypočítám.
00:00:53 A pak půjdu pěkně po pěší zóně, jako dneska,
00:00:56 a budu možná vědět, co mě čeká.
00:00:59 Jenomže je mi teprve 19, v integrálech se moc nevyznám
00:01:03 a spoustu toho ještě vypočítat nedokážu.
00:01:28 Ivane!
-Ahoj.
00:01:30 -Čau.
-Co Jana?
00:01:32 -Ale...
-Je konec?
00:01:35 Kamaráde, hlavu vzhůru!
00:02:20 -Hele: "Na Můstku 5, Prádlo a bílé zboží v 16:34.
00:02:24 Kotasová Markéta, 169, 48". To jsou míry?-Zřejmě.
00:02:28 -Neříkej, že to v tom počítači bylo samo o sobě.
00:02:32 Žes to tam dal ty?
-Já?
00:02:35 -Ty ji znáš?
00:02:37 -No řekněme...
00:02:40 řekněme, že jsem ji znal, tak povrchně.
00:02:43 Ale vybral ti ji přece on, takže fajn, ne?
00:02:46 -To je blbost.
00:04:24 -Dobrý den, budete si přát?
00:04:26 -Dobrý den. Ne.-Ne?
00:04:30 -Totiž ano. Třeba nějakou bílou.
00:04:34 -Velikost?
-Šestky.
00:04:39 -Ty jsou ale nadměrně veliké, víte to?
00:04:42 -Jo? A nemáte tam nějaký menší šestky teda?
00:04:45 Já to mám totiž na svoje nadměrně veliký štěstí.
00:04:49 -Tak to máte štěstí, pane, že máte štěstí.
00:04:52 Ještě k tomu nadměrný.
-Tak to záleží na tom,
00:04:55 jestli se mnou půjdete... na procházku.
00:04:59 -Jo tak, vy chcete jít se mnou na procházku?
00:05:02 -No.-Já myslela, že máte tak vyspělou milenku.
00:05:05 Nebo dokonce snoubenku.
-To ne.
00:05:10 -Mám to napsat?
-No.
00:05:13 A jestli můžete dárkově, jestli je to možný.
00:05:16 -U nás je možný všechno, pane... pane...
00:05:19 -Zdeněk.
-Pane Zdeňku.
00:05:22 Zvlášt v úterý, to je náš šťastný den.
00:05:24 -Dneska je středa.
-Tak to vidíte.
00:05:33 -Hele, správný přísavky, viď?
-No jo, závidíš, co?
00:05:36 -To zrovna. Podívej se, to mi připomíná Kábrta,
00:05:39 jak se vsadil o půllitr, že ji hodí na ex, a ono mu to...
00:05:42 SMÍCH
-Mami, to nejsou sochy?
00:05:58 -Ty jsi na mě čekala?
00:06:00 -Samozřejmě, už od dětství.
00:06:03 Rostla jsem, učila jsem se chodit,
00:06:06 zavazovat si tkaničky, plavat, stříhat si nehty, mluvit, křičet.
00:06:12 Mluvit pravdu.
00:06:15 No taky trošku lhát. A to všechno,
00:06:18 protože jsem věděla, že tě potkám.
00:06:21 -Ne, já jsem to věděl, Markéto, že tě potkám.
00:06:24 -A já jsem čekala, až si mě najdeš sám.
00:06:27 -Taky jsem si pospíšil, ne? Známe se už...
00:06:30 -Pst! Nic neříkej.
00:06:44 -Hele, a že nevíš, co mi na to odpověděla?
00:06:47 -Nejspíš nic. Hledat štěstí v podprsence, vždyť je to nesmysl.
00:06:50 -Kdepak, ona mi řekla: "To máte štěstí, že máte štěstí."
00:06:53 -Jo? To je dobrá.
-Já jsem jí říkal...
00:06:55 -Ale nemusím kvůli tomu přijít o hodinu pozdějc, viď, že ne?
00:07:05 MOTOR
00:07:09 ZASKŘÍPĚNÍ BRZD
00:07:15 -To mi teda řekni, čím ti ta Božena připomíná Markétu?
00:07:19 -Checheche. Protože Boženka...
00:07:22 Já jsem jí říkal Boženka III. Boženka měla...
00:07:26 -Jo...-To ne, měla vkus. Ona zbožňovala jasoně.
00:07:29 A jasoňové byli odjakživa chloubou mé sbírky.
00:07:33 -Já nechápu, jak můžeš balit ženský
00:07:35 na něco tak naprosto votřepanýho, jako je sbírka motýlů.
00:07:38 -Protože jsi mladý a ničemu nerozumíš.
00:07:40 -Jo aha.
00:07:42 -Pamatuj si, že čím banálnější zápletka,
00:07:46 tím větší prostor pro to ostatní.
00:07:51 Kdybych ti jako tvůj vlastní strýc mohl dát do života něco,
00:07:55 tak by to byla rada.
00:07:57 Pořiď si taky takovou sbírku motýlů.
00:07:59 Motýli jsou krásní.
-To doufám nebudu nikdy potřebovat.
00:08:03 -No, jak myslíš.
00:08:05 Jo, jestlipak víš, proč Božence III.
00:08:08 se líbili jasoňové?
-No to nevím.
00:08:11 -Protože to byla věrná holka. Přemýšlej o tom.
00:08:25 -Tomu nerozumím.
00:08:27 Kdo má rád jasoně, je věrný?
00:08:32 -No, tak nějak. Hele, pojď blíž k tý větvi, jo?
00:08:35 A opři se o to rukama, o tu větev, no.
00:08:38 A vykoukni. A usměj se.
00:08:43 Dobrý, to je ono.
-Tak jak je to teda?
00:08:47 -No samičky jasoňů maj na spodní straně těla,
00:08:50 zvedni tu ruku, takovej zvláštní pergamenovitej útvar, víš.
00:08:54 Je to otisk samečkova zadečku a jmenuje se sfragis.
00:08:57 A ten znemožňuje další spojení. Roztáhni ruce.
00:09:01 A skočíš si. Až ti řeknu.
00:09:04 Teď!
00:09:07 -Už tomu rozumím!
00:09:09 Boženka, nevím kolikátá, byla asi opravdu ctnostná děva.
00:09:14 -No.
00:09:16 -Milovala tvýho strýčka nemravníčka a chtěla mít na to pergamen.
00:09:21 -Já myslím, že to je správný, ne?
00:09:24 Mám tě rád a tady na to máš důkaz. Eště jednou.
00:09:29 -Á hop!
00:09:32 Ale já žádnej pergamen nechci.
00:09:34 Budu pevná jako tady ta skála, a bez glejtu.
00:09:38 -Počkej! Zůstaň takhle, no.
00:09:50 -To máš blbě.
00:09:56 -Kde?
-Kde?
00:10:01 Třeba tady. Jak je derivace tangens x?
00:10:04 -No minus kotangens x.
-Jo houby, přesně tak to tam máš.
00:10:07 Pamatuj si, jedna lomeno cosinus na druhou x.
00:10:11 Kdy už se naučíš derivovat? Takhle z tebe Galileo nikdy nebude.
00:10:17 -Nemusí být hned každý Galileo jako ty, pane inženýre.
00:10:21 -No pokračuj, Lidunko, pokračuj.
00:10:24 -Někomu prostě nejde jen o to, jestli se točí.
00:10:27 -Ale. A o co mu tedy jde?
00:10:29 -O jiné věci.
-Na příklad?
00:10:32 -Na příklad o to, že přišlo jaro.
00:10:35 To znamená nová móda, nové barvy, nové vypadání.
00:10:39 Což vám medvědům asi ani nepřijde.
00:10:42 Ale my víme, že existují módní impulzy
00:10:45 a že na nich prostě chybět nesmíme.
00:10:47 -Lidunko, to zní jako výzva.
00:10:50 Že bych se konečně po 99 letech vědeckého bádání dočkal?
00:10:54 -Omyl. Svědci se zásadně nikde neukazuju.
00:10:58 Jedni jsou cítit naftalínem a z těch druhých lítaj moli.
00:11:02 -Aha. Takže se mnou ne.
00:11:06 A co s mladým?
00:11:12 -To se ještě uvidí. Každopádně tam budu o půl čtvrté.
00:11:21 -Člověče, jak ty to děláš?
00:11:23 Nejhezčí holka na patře, kvůli který je neustále otevřeno
00:11:27 všech 8 dveří, to je šance.
00:11:29 No ne, moment, tady jde o prestiž.
00:11:32 -Ne, Ivane, já tam vážně nemůžu jít. Já budu s Markétou.
00:11:36 -No nic, vidím, že čest naší místnosti musím zachránit já sám.
00:11:48 Soudružka docentka? Tady je výpočetní, Beneš.
00:11:52 Já jsem chtěl nabídnout, jak jste potřebovala přinést
00:11:56 tu dokumentaci z fakulty, že bychom se tam pro to
00:11:59 odpoledne zastavili.
00:12:01 No já vím, že je to těžký, ale tady Zdeněk mi s tím pomůže.
00:12:04 On je takový ochotný mladý muž.
00:12:08 Ano, hned po obědě.
00:12:10 Ne, není zač, na shledanou.
00:12:13 -Co to má znamenat?
-Jak co to má znamenat?
00:12:16 Copak nepoznáš pracovní telefonát se šéfovou?
00:12:19 -To poznám, ale co to má znamenat pro mě?
00:12:22 -Celkem nic, jenom to, že se naše pracovní doba
00:12:25 rozšíří až do večerních hodin. Smůla, co?
00:12:27 -Ne, to je bezvadný, děkuju.
00:12:46 -Jestli se tohle uchytí, tak to bude fantastický.
00:12:50 -Fantastický to bude tehdá, až to začneš nosit ty.
00:12:52 -Jsi zase vedle.
00:12:54 To je právě střih, kterej sluší každýmu, víš.
00:12:57 -Každýmu? Např. Markétě, viď, Zdenečku.
00:13:03 -Už před 20 minutama přestala věřit, že přijdu.
00:13:06 A 10 minut se o mě bojí.
00:13:10 -Jak to víš?
00:13:12 -Já vím o ní všechno.
00:13:14 -Já mám pocit, že víš absolutní nulu.
00:13:17 Víš co? Seber se a vypadni.
00:13:26 Nazdar.
00:13:28 -Ona si to dovolí udělat z kůže. To je nádhera.
00:14:01 -Děvčata, pojďte z vody.
00:14:08 Pro dnešek končíme. Masáž, sauna a můžete domů.
00:14:16 -Ahoj, Zdeňku.
-Ahoj.
00:14:18 -Kdes byl? Čekala jsem tě už dopoledne.
00:14:20 -No já jsem trošku zaskakoval Ivana v práci,
00:14:23 protože oni ho někam poslali.
-Jé, holky, kytka! No ne!
00:14:26 -Ta je krásná.
-Holky, to je Zdeněk. On je...
00:14:28 -Těší nás.
-My jsme Rusalky, bacha.
00:14:31 -Já jsem vodník.
-Jestli nejseš podvodník.-To ne.
00:14:35 -Chceš tu kytku dát do vody, co? Jé!
00:14:38 -Vy jste se zbláznily!
-Není ta kytka náhodou pro mě?
00:14:42 -Nebo třeba pro mě!
-To je pro Markétu!
00:14:47 Viktore!
-Co je?-Pojď sem.
00:14:54 Hele, tahle ta je dobrá.
00:14:56 -No jo, hezký, hezký. Ale strašně dlouho se s tím mažeš.
00:15:00 -Tak já na to mám čas, mně to je jedno.
00:15:03 -Ale já ten čas nemám. Čekám návštěvu, přijde Helena.
00:15:06 -Já to potom sbalím a půjdu do pokoje.
00:15:09 -No to bych prosil.
00:15:13 -Chtěl jsem se tě na něco zeptat.
00:15:16 -Ptej se.
00:15:18 -Vážně se ti líbí?
-Kdo?-No...
00:15:21 -Jo, no jo, jistě, je hezká.
00:15:25 Dokonce bych řekl... krásná.
00:15:30 -Ještě toho o ní moc nevím, ale je to dost důležitý.
00:15:33 -Co?
-Vědět o ní všechno.
00:15:35 -Jo? No, to záleží na tom, jak moc vážně to s ní myslíš.
00:15:39 Ale kolik se toho o ní dovíš, to nezáleží na tobě.
00:15:43 Hochu, ženská, to je...
00:15:46 To je kniha napsaná tajným písmem.
00:15:49 I kdybys byl génius, tak to nikdy nerozluštíš.
00:15:52 -Ale já to s ní myslím vážně.
00:15:55 A vydám se po jejích stopách klidně až ke dni, kdy se narodila.
00:15:58 -A proč? K čemu ti to bude dobrý?
00:16:01 -No proč. Abychom se víc poznali.
00:16:04 -Aha.
00:16:08 No vidíš, to já bych se teda nechtěl vydat
00:16:10 po stopách třeba takový Heleny.
00:16:12 Kdo ví, čeho bych se tam nadál, viď.
00:16:15 Já totiž nejsem zvědavej. To je taková malá ctnost, víš.
00:16:19 -Protože ti na ní vůbec nezáleží.
-Tak moment.
00:16:23 Vždycky mi záleželo na každé ženě,
00:16:26 která mi dopřála té slasti, abych ucítil, že jsem muž.
00:16:30 -Jenže na každý stejně.
00:16:32 -No co? Upaluje se za to?
-No to ne...ZVONEK
00:16:35 -A, můj vytříbený šestý smysl praví, Helena je tady.
00:16:39 Tak se ztrať. No dělej, dělej. A otevři.
00:16:50 -Ahoj, strejdo.
-Ahoj.
00:16:53 Jo já nejsem strejda, to tamhle je strejda.
00:16:56 Viktore!
-Ahoj, strejdo.
00:16:58 -Ahoj. Co tu dě... Co to je?
00:17:00 -No ahoj. To jsou moje děti.
00:17:02 -Děti?
-No. Já jsem ti o nich neřekla?
00:17:06 -Ne.
-Já jsem to nepokládala za nutný.
00:17:09 Já jsem myslela, že to není důležitý.
00:17:12 Ale ona paní Kropáčková mi dneska odřekla hlídání, víš,
00:17:16 a já je nemám kam dát.
-No dobře, ale...
00:17:20 -Víš, já jsem si myslela, že kdybych nepřišla,
00:17:23 že by ti bylo děsně smutno.
-No to by mi bylo.
00:17:27 -Děti, tak běžte!
00:17:30 -Tak jako doma!
00:17:32 Tak to vidíš, Zdeno, překvapení, to je koření.
00:17:36 To je přímo bobkový list.
-Víťo, ty něco vaříš?
00:17:39 -Ne, on mluví o bobkových listech, jen když má hodně velkou radost.
00:17:45 -Jo, já jsem strašně rád, že jsi tady.
00:17:49 -Já taky.
00:18:07 -Tak buď tahle, nebo ta černá. To je příjemnej materiál.
00:18:12 Tak si je vezmete?
-Vezmu. -Dobře.
00:18:27 -Neříkejte, že tohle je normální, prosím vás.
00:18:30 Vždyť to je prachobyčejná síť.
-To je pravý...
00:18:34 -To mi neříkejte. To moh vymyslet jen nějakej chlap.
00:18:38 -Co si přejete?
-Dobrý den. Vy jste Jitka, ne?
00:18:43 -Jak to víte?
-No Markéta mi o vás vyprávěla.
00:18:47 -Aha. Ale ta je dneska v Růžový.
00:18:51 -To nevadí. Já jsem přišel jen tak.
00:18:54 -I když tady Markéta není?
00:18:56 -Tak mě zajímaj místa, kde Markéta je,
00:18:59 i když tam není.
-Nejste vy náhodou takhle trochu...
00:19:03 divnej?
-Asi jo, že jo?
00:19:05 Taky mě zajímaj lidi, kteří jsou pořád s ní.
00:19:09 -Jo, to jako já třeba?
-No.
00:19:11 -Aha. Já vám vůbec nerozumím.
00:19:14 -Ne? No to nevadí.
00:19:18 Já jsem se chtěl zeptat, co takhle Markétu zajímá třeba?
00:19:23 Nebo... nebo co Markéta...
00:19:26 -To snad musíte vědět vy, když s ní chodíte, ne?
00:19:28 -No jo, to jo, to vím.
00:19:30 -To jako třeba... třeba, s kým chodila?
00:19:33 Nebo s kým kamarádila?
-No, třeba, taky.
00:19:37 -Aha. Tak to už vím, o co vám jde.
00:19:40 -Tak to je dobře.
00:19:42 -Jenže já vám můžu říct jenom, co máme na skladě.
00:19:45 Od toho tu taky jsem. Takže co si budete přát, pane?
00:19:49 -Ne, počkejte, vy jste mě nepochopila...
00:19:52 -Podívejte se, budete si přát podprsenku?
00:19:55 Nebo bikinky? Nebo korzet?
00:19:58 -Korzet? Promiňte, ne, promiňte.
00:20:03 -Ts.
00:20:07 -Srovnejte si špičky! Natahuji, kolečko, kolečko!
00:20:11 Natáhni se, pomalu...
00:20:15 A rovno.
00:20:18 Zvolna, zvolna. Hlavu polož!
00:20:21 Zpět!
00:20:23 Pomalu!
00:20:25 Špičky na hladině. Ty špičky k sobě!
00:20:30 Složeno! Složeno! Skrč!
00:20:35 Hop!
00:20:43 Pro dnešek končíme, pojďte z vody.
00:20:49 Ve středu ať jste tady včas, nebudu na vás příště čekat.
00:20:52 To si můžu doma něco uvařit nebo jít do biáku.
00:20:55 -Nejezděj tramvaje, nebyl proud.
00:20:57 -Nepovídej, já jsem tu byla včas.
00:20:59 Takže ty můžeš taky a jezdi, pokud je proud!
00:21:01 -Je, ahoj!
-Markétu tu není, má odpolední.
00:21:04 -To nevadí.
-Ty seš přišel vykoupat?
00:21:06 -A bez kytky? To není možný.
-Ne, já jsem tady kvůli Markétě.
00:21:10 -Ona je v průšvihu?
-Ne.
00:21:12 -Tak to my ti rády povíme, drby, to je naše.
00:21:14 -Tak se ptejte, mladý muži.
00:21:16 -A na co?
-Na Markétku.
00:21:18 -Holky, já fakt skoro neslyším. A to zas bude skoro celej tejden.
00:21:22 -Já jsem se chtěl zeptat, jaká Markéta je.
00:21:24 Jestli si rozumíte a tak.
00:21:26 -Když přijde pozdě, tak ji to hned mrzí. -Strašně.
00:21:30 -A miluje mladíky mezi padesátkou a šedesátkou,
00:21:33 obarvené Schwarzkopfem 113. Havraní čerň.
00:21:37 A s tebou chodí ze studijních důvodů, že jo?
00:21:40 Aby neztrácela kontakt s mladou generací.
00:21:43 -Co jsi říkal?
-S váma se nedá vážně mluvit vůbec.
00:21:46 -Ale dá. A co bys chtěl slyšet, mladý muži?
00:21:48 Je to bezvadná holka, fakt.
-Nech si ji.
00:21:51 -Rozhodně lepší než tadyhle Jolanka.
00:21:54 Někdy trošku lže, ale to jenom proto, že chce,
00:21:56 aby věci vypadaly tak, jak si je představuje ona, víš.
00:21:59 -No tak to dělá každej, ne?
-Pozor, to já teda ne!
00:22:02 Já jsem spíš anděl. Vidíš to peříčko?
00:22:05 -Ne.
-To bude nejspíš ze mě.
00:22:07 -Jo?
-Jé!
00:22:10 -Já chci taky! Á!
00:22:18 -Je to...
00:22:22 Je to trochu šok. To vám povím.
00:22:26 Markéta nic neřekla, že by měla...
00:22:30 kamaráda.
-Ale říkala, tatínku, přece říkala.
00:22:34 -Ne, mně ne. Mně nic neřekla.
00:22:36 -Ale jo, tys neposlouchal.
00:22:40 Na. Ona tu musí být každou chvíli.
00:22:43 -Tak já klidně chvilku počkám, jestli by vám to nevadilo.
00:22:48 -No, co by nám to vadilo?
00:22:50 Tak berte si keksy, jsou moc dobrý.
00:22:54 -Děkuju.
-Táto, vem si.
00:22:56 -Já je nesnáším.
00:22:59 -Nenechte se odradit.
00:23:01 Náš tatínek na Markétce hrozně lpí. Hlídá ji, to víte.
00:23:06 -To já znám. Mě naši hlídali taky.
00:23:09 -Teď vás už nehlídaj?
-Ne, ani nemůžou.
00:23:12 No ne, protože oni bydlí v Telči a já jsem se přestěhoval
00:23:15 ke strejdovi do Prahy a jsem u počítače.
00:23:19 -Aha.
-A chci studovat matiku.
00:23:21 -Rodina je grunt.
00:23:24 Žádnej strejda už vám takovej vztah nedá.
00:23:27 -On je hodnej.
00:23:29 -No to určitě. Náš tatínek trošku všechno přehání.
00:23:33 Radil by Markétě nejradši úplně ve všem.
00:23:36 -Když vidím, že to potřebuje.
-To je dobře.
00:23:39 -No, věřil byste tomu, že ona na něj dost dá?
00:23:43 Dokonce se rozešla se svou nejlepší kamarádkou, tak pozor.
00:23:47 -Co je na tom divnýho?
-Vy jste si neosladil, prosím.
00:23:51 -Děkuju.
-Věděla, že mám pravdu.
00:23:55 -A to je nějaká kamarádka ze školy?
-No, dokonce ze školky.
00:23:59 Vždycky byly jako dvojčata. Počkejte, já vám ukážu fotku.
00:24:04 -No, copak Alenka.
00:24:07 Jejíma podobenkama bychom si tady mohli vytapetovat.
00:24:11 -Podívejte, to jsou holky na Matějský.
00:24:16 -To je ona, jo?
-No.
00:24:18 A tohle je v osmičce. Markéta, to je Alena.
00:24:22 -To je Alena?
-No.
00:24:24 -Ta je mi povědomá? Ta bydlí tady v ulici?
00:24:27 -Ale ne, až za křižovatkou, v Trávní. Alena Příhodová.
00:24:31 Jestli vám o ní Markéta nevyprávěla.
00:24:33 -Ne.-Ne?
-Podstatný určitě neřekla.
00:24:36 -A co to je, to podstatný?
00:24:39 -No, víte, holky chodily do stejnýho učňáku.
00:24:42 A Alenu vzali do pokračovačky s maturitou, Markétu ne.
00:24:46 No měli plno. Proto se tatínek na Alenu zlobí.
00:24:51 Myslí si, že přišla o možnost studovat.
00:24:54 -Myslím? Já to vím.
00:24:58 -Ale to je škoda, protože já si myslím,
00:25:01 že by na to Markéta určitě měla.
00:25:05 -To musím já vědět nejlíp.
00:25:12 -Já půjdu Markéte naproti.
00:25:16 -Ale samozřejmě, běžte.
00:25:19 Možná ji potkáte u tramvaje.
00:25:22 -Ale ať přijde včas domů.
00:25:24 -Určitě, to bude jen chvilka. Tak děkuju za čaj.
00:25:27 -Ale nemáte zač, já vás vyprovodím.
00:25:29 -Na shledanou.
-Na shledanou.
00:25:38 -Tak co ty na to?
-Už dávno mně říkají,
00:25:41 připrav se na to, přivede ti nápadníka.
00:25:45 A ono ne. On si sem nápadník přijde sám.
00:25:48 A dokonce ve chvíli, kdy nejsem připravenej
00:25:52 vůbec na nic.
00:25:55 Život si s člověkem hraje kuličky, to ti povím.
00:25:58 -No, hraje, tatínku.
00:26:01 Jenomže buď tentokrát připravenej na to, že nejseš ten, kdo cvrnká.
00:26:06 Jsme jenom kuličky okolo důlku.
00:26:10 -Tys mi to osladila?
-Ale na, prosím tě.
00:26:20 -Já vím, že se ti asi naši nelíbili.
00:26:23 Ale oni už takoví jsou.
00:26:26 Pořád říkají stejný slova, pořád dokola.
00:26:32 -My takoví naštěstí nejsme.
-Třeba taky takoví jednou budem.
00:26:39 Já nechci bejt jako ostatní.
00:26:41 Mohla bych se ti v tom davu ztratit.
00:26:44 -Dokud budeme spolu, tak se nám nemůže nic stát.
00:26:46 -Počkej. Ty jsi řek dokud.
00:26:49 To znamená, že... že chceš se mnou bejt jen určitej čas?
00:26:54 -Ale ne, to ne.
00:26:56 Řekl jsem dokud, ale myslel jsem vždycky.
00:26:59 -Aha. Pak je docela možný, že když něco říkáš,
00:27:03 tak tím myslíš něco jinýho.
00:27:06 -Když něco říkám, tak to taky tak myslím.
00:27:09 Hele, pojď se mi postavit do profilu.
00:27:12 Dobrý.
00:27:15 Koukej se nahoru.
00:27:18 Dobrý, nahoru.
00:27:28 Chtěl bych o tobě vědět všechno, Markéto.
00:27:31 Čím víc toho o tobě vím, tak...
-Ale vždyť o mně víš úplně všechno.
00:27:36 Jsem tu s tebou? Jsem.
00:27:38 Jsem tady úplně celá.
00:27:40 -Já vím akorát, jaká seš teď, v tuhle chvíli.
00:27:46 -Žádná jiná chvíle nebyla.
-Ale byla.
00:27:50 -Tak dobře, byla.
00:27:53 Bylo jich moc.
00:27:56 Ale byly to jen takové náhradní chvilky.
00:27:59 Všechny zmizely, nejsou.
00:28:04 -Moc tomu nevěřím...
00:28:09 Ale stejně tě mám rád.
00:28:11 -Já tebe taky.
00:28:35 -Co je? Co tam štracháš?
00:28:39 -Viktore, co tady děláš?
00:28:41 -Co bych tady dělal? Ležím, nevidíš?
00:28:44 -Vidím. Tady?
-Jo, tady.
00:28:46 Hela s dětma se rozhodla, že ještě nějaký čas zůstane,
00:28:50 tak ležím tady.
-A tys to chtěl?
00:28:53 -Aby tady zůstala?
-Jo.
00:28:55 -To víš, že nechtěl. Ale ona dělá senzační snídaně.
00:29:00 -Prosím tě, dyť ty nikdy nesnídáš.
00:29:03 -Od zítřka začnu.
-Chacha.
00:29:06 -Dobrou noc.
00:29:49 -Kamaráde, nespi!
00:29:52 Co je?
00:29:54 Doufám, že tvá ospalost pramení ze zvýšené intenzity učení.-Jo.
00:30:00 -Pohovory se blíží, sama docentka se nechala slyšet,
00:30:02 jak na tom seš?
-A cos jí řek?
00:30:05 -Pravdu jsem bohužel říci nemohl. Kašleš na to.
00:30:08 Dneska zavoláš Markétě, že nemůžeš přijít, jasný?
00:30:11 -Ne, to nejde, protože...
-Ale, kamaráde, žádné odklady.
00:30:14 A zítra se přesvědčím, co ses naučil.
00:30:21 Nízká oblačnost každodenních útrap se rozplynula
00:30:25 a slunce mého žití šíří vůkol vůni...
00:30:30 Dior.
-Kecko.
00:30:37 Ahoj.
-Ahoj.
00:30:43 -Já ty plavky vyhodím, to je strašný.
00:30:45 -Máš na nový, jo?
00:30:47 -Na co? Stejně jsme pořád pod vodou.
00:31:00 -Ahoj.-Ahoj, Borku. Dlouho jsem tě neviděla.
00:31:04 -Teď už tady budu pravidelně. Nechceš si zaskákat?
00:31:07 -Víš, že se skákat bojím.
00:31:10 -Tak na tonic k Bábě, má pomerančovej.
00:31:12 Pozvat tě snad můžu, ne?
-Nemůžeš.-Proč?
00:31:15 -Vybral sis špatnej den, něco mám.
00:31:17 -Jo ty máš rande?
00:31:19 Tak já se zeptám jindy, co?
-Nemusíš.
00:31:22 -Ba jo, ty mi za to stojíš!
00:31:34 -No máte to tu hezký!
-Naši!
00:31:37 -A kde jsou?
00:31:40 -Jsou na dva roky venku.
00:31:44 -Jo? Markéta o tobě často mluví.
00:31:47 A tak mě napadlo, že lepší kamarádku
00:31:50 než Alenu Příhodovou neměla.
-Bejvalou.
00:31:54 -Přesto jsem šel za tebou.
00:31:56 Já totiž teďko s Markétou chodím a budeme se brát. Jednou.
00:32:01 -Cože?
-No.
00:32:03 -Tak... tak to si jdeme sednout. Já jsem zvědavostí bez sebe.
00:32:08 -Dobře.
-Pojď, musíš povídat.
00:32:10 -Vedle, jo?
-No.
00:32:12 -Chceš pomoct nějak?
-Ne.
00:32:15 -Jo.
00:32:18 -Tak... Markéta tě posílá?
-No.
00:32:22 Totiž ne! Ona neví, že jsem tady.
00:32:25 To ona o tobě jenom mluví, tak jsem tě chtěl poznat.
00:32:29 -Abys jako nekupoval zajíce v pytli, jo?
00:32:31 -No. Jo ne.
00:32:33 To ne, jenom abych jí líp porozuměl.
00:32:36 -To zní romanticky. Markéta se na mě nezlobí?
00:32:40 -Ne, ne, ne, spíš její rodiče.
00:32:47 -Kouříš?
-Ne, děkuju.
00:32:50 -To je dobře, špatně se tu větrá.
00:32:53 -Jaká byla Markéta dřív, ještě když jste spolu kamarádily?
00:32:58 -Světová. Fakticky, úplně světová.
00:33:00 Dokázala vstát třeba ve čtyři ráno a napsat dva slohy.
00:33:03 Jeden pro mě, jeden pro ni, já jsem na to nikdy nebyla.
00:33:07 -No a kvůli čemu jste se hádaly?
-My jsme se vůbec nehádaly.
00:33:11 Fakt, to bylo až nenormální. Jednou, asi tak v 5. třídě,
00:33:15 jsme se rozhodly, že zakopeme holčičí poselství
00:33:18 na zahradě. A jako třeba, až to někdo za milion let najde,
00:33:21 aby si myslel, že tady žily samý ženský.
00:33:24 -No a potom?
00:33:29 -Potom nic.
00:33:31 Potom jsme se učily na stejným učňáku.
00:33:33 A já jsem si udělala maturitu.
00:33:36 A teď mám o tři stovky horší flek než Markéta.
00:33:40 Ale pro její staroušky a pro ni jsem samozřejmě
00:33:42 zůstala ta špatná.
00:33:44 A s věčným kamarádstvím byl konec, jen to luplo.
00:33:48 -No a co bylo potom?
00:33:50 S kým kamarádila Markéta? Potom.
00:33:55 -Takže tobě jde vážně jen o tohle.
-Ne, to ne.
00:33:59 -Ale jde.
-Ne.-Ale jde.
00:34:01 Ale ze mě nic víc nedostaneš, ani kdybys byl Moulin, ne.
00:34:08 A... proč si vlastně myslíš, že by něco mělo existovat?
00:34:12 -Já si nemyslím.
-A co když jo?
00:34:18 No, něco docela malinkýho. Ale ne, ne.
00:34:23 Ne, to nemá smysl. A já nechci nikoho shazovat.
00:34:27 Zbytečně by ti to vrtalo hlavou.
00:34:29 -Tak mi naznač jenom.
-Ne.
00:34:42 -Ahoj, Zděndo!
00:34:46 -Jo promiň. Já myslel, že už odjeli, dyť jsi říkal...
00:34:50 -Hm, kolik je hodin?
-Já nevím.
00:34:53 -Á, výborně, to je celá noc před námi.
00:34:57 Dobrou noc.
-A zítra odjedou?
00:35:01 -Hochu, já nic nevím. Já už vůbec nic nevím.
00:35:03 Na nic se mě neptej, jdi spát.
00:35:06 -Já jdu, já už jdu, ale já jsem chtěl ještě...
00:35:10 -Co je?
-No hele, co bys dělal,
00:35:13 kdyby ti někdo, kdo moc dobře znáš toho,
00:35:16 s kým chodíš, o něm řekl:
00:35:18 "No tak něco kolem ní je, ale já vám to říkat nebudu.
00:35:21 Zbytečně by vám to vrtalo hlavou a já nechci nikoho shazovat."
00:35:24 -To ses učil zpaměti, tohle to?
00:35:26 -No tak to si zapamatuješ.
00:35:30 -Víš, co bych mu řek?
00:35:32 Že je starej pitomec a šel bych spát.
00:35:36 -S tou svojí Boženkou V. nebo XI., že jo?
00:35:39 Nebo s tou Helenkou a jejíma dětičkama.
00:35:42 -Zděnečku...
00:35:45 Aby nakonec z tebe místo matematika nevyrostl šťourálek.
00:35:50 Dobrou noc.
00:36:04 -Tak to bychom měli.
00:36:07 Hele, mladej,
00:36:09 máme dobrou půlhodinku čas, tak si ověříme,
00:36:12 co ses včera naučil. Pojď, pojď.
00:36:17 -Bral jsem nerovnosti.
00:36:19 -Výborně, tady máš tužku.
-Děkuji.
00:36:22 -Papír a projdeme nerovnosti, neb je-li matematika vskutku
00:36:25 královnou, a tedy ženou, jsou nerovnosti
00:36:28 její největší ozdobou. Jako...
00:36:30 -Jako každý ženský.
-Výborně, jedem.
00:36:35 -Hele, Ivane?
-No.
00:36:37 -Jak jsi ji poznal?
-Matematiku?
00:36:40 -Ne, Markétu.
00:36:44 -Já myslím, že v tomhle máme jasno.
00:36:47 Líbí se ti, tak buď rád, že ji máš.
00:36:51 Tak ty nerovnosti, šup.
00:36:59 -Já se nějak nemůžu soustředit.
00:37:03 -To brzo, kamaráde, brzo.
00:37:09 -Nezlob se, ale mně připadá divnej.
00:37:12 Co se má na tebe vyptávat?
00:37:15 -On to tak nemyslí.
00:37:17 -Jak tak?
-No... špatně to nemyslí.
00:37:22 -Každopádně je to divný.
00:37:25 -Já si s ním o tom promluvím.
-Děvčata! Děvčata!
00:37:29 Krám je plný zákazníků, a vy se tady vybavujete.
00:37:33 -Vždyť už jdeme.
-Takhle, jo?
00:37:35 -Mám trvču.
-No tak tady je zrcadlo
00:37:38 a uprav se, buď tak laskavá.
00:37:42 A úsměv. Úsměv a ochota, to dělá obchod. Jdeme, jdeme.
00:37:57 -Ahoj.
00:37:59 Neruším?
00:38:04 -Jitko!
00:38:13 -Čau.
00:38:16 Co je?
-Já tomu nerozumím, Zdeňku.
00:38:19 -Čemu?-Byl jsi v klubu, když jsem tam nebyla.
00:38:21 Tady za Jitkou taky.
00:38:23 -No tak já chci bejt s tebou, i když nejsem s tebou, víš.
00:38:26 -Že chceš, ale já nechci.
00:38:28 Nechci, aby ses na mě všude vyptával.
00:38:32 -Ty seš jako Alena už.
-Která Alena?
00:38:35 -No Příhodka.
00:38:37 -To snad ne! Jak sis to moh dovolit beze mě?
00:38:40 A proč?
-Co...
00:38:42 Šel jsem tam jen tak, abych poznal lidi, který...
00:38:46 -Já ti nerozumím, Zdeňku.
00:38:48 Já jsem já, ty seš ty, co potřebuješ vědět víc?
00:38:51 Vyptáváš se na mě jako nějakej slídil.
00:38:54 -Počkej, slídil, jo?
00:38:56 -Slib mi, že už se nebudeš na mě nikoho ptát.
00:38:59 Slib mi to.
00:39:01 -Co bych ti sliboval? Já nevím, co...
00:39:03 -Jinak nemá cenu, abys za mnou už chodil.
00:39:06 -No počkej. No to snad nemyslíš vážně, tohle?
00:39:10 -Úplně vážně, Zdeňku.
00:39:25 -Kolik stojí, prosím vás, tahle ta béžová?-135.
00:39:30 -Děvčata, nalehněte si na vodu na znak!
00:39:34 Špičky, kolena, hlava!
00:39:38 A začínáme pomalu baletku na pravou nohu.
00:39:42 Skrčím, pomalu a nahoru!
00:39:51 Držím, zpět, zpátky dolů, vyrovnat,
00:39:54 záda, břicho, špičky, hlava.
00:40:01 Co je to dneska, prosím tě, s tebou, Markéto?
00:40:04 Už popátý to kvůli tobě vracím.
00:40:07 -Ona za to nemůže!
-Ona má splín.
00:40:10 -Prosím tě, co je to?
-Normálně, problémy.
00:40:13 -Já už to nezkazím.
00:40:15 -Neříkej, já ti moc nevěřím, protože to je hrozný.
00:40:19 -Potřebovala by rozptýlit!
-Ano!-Jak rozptýlit?
00:40:23 To sem mám dovízt pimprlový divadýlko, nebo co?-Ano!
00:40:27 -Já bych to bral! Já bych si v tom divadýlku klidně zahrál.
00:40:31 -Ano! To je ono! Jé!
00:40:35 -No to je teda úroveň.
00:40:40 Děvčata, končíme, Borka pusťte z vody!
00:40:44 Borku, z vody, z vody ven!
00:40:46 -Rozkaz!
00:40:53 Čau.-Ahoj.
-Díky, Borku.
00:40:55 -Tak co dámy, budeme štrikovat, nebo to bude normální trénink?
00:40:59 Je normální trénink, nebo to taky můžeme ukončit!
00:41:13 -Tak.
00:41:15 Tak na co?
00:41:18 -Na to, aby sis o mně nemyslela nic špatnýho a abys mě pochopila.
00:41:23 Ještě se to nikomu nepovedlo.
-Tak na to.
00:41:26 -Čau.
-Ahoj.
00:41:38 Aha. Tak líbat se nebudem, když nechceš Markétu zrazovat.
00:41:42 A já jsem na tom stejně, takže uděláme nejlíp,
00:41:44 když se o ní přestaneme bavit.
-To zase ne, to bych nedokázal.
00:41:49 -Tak jenom trošičku.
00:41:52 HUDBA
00:41:54 Přišel jsi kvůli tomu, co jsem ti minule neřekla?
00:41:58 -Ne, to ne, to...
00:42:00 Ale no tak taky, samozřejmě, že mně to vrtá hlavou.
00:42:04 -A Markéty jsi se na to ptal?
00:42:07 -Ptal, ale nic mi neřekla, ona nechce.
00:42:10 -A ty to chceš vědět čím dál tím víc.
00:42:14 Ale to vážně nic není, fakt. Hloupost, opravdu, vůbec nic.
00:42:19 -Tak mi to řekni, dyť o nic nejde.
00:42:22 -I když tě to bude mrzet?
00:42:24 I když se tě to dotkne na citlivým místě?
00:42:27 -I tak.
00:42:30 -Tak dobře, no. Máš to mít.
00:42:35 Markéta...
00:42:37 se měla vdávat.
00:42:40 No, rodiče by jí to samozřejmě nedovolili,
00:42:44 takže se chtěla vdát tajně. Ona je v tomhle vážně cvok.
00:42:49 -A musela se vdávat?
-Nevím, ale myslím, že jo.
00:42:57 -A proč se nevzali?
-Nepřišel.
00:43:01 On prostě v ten den D nepřišel. Rozmyslel si to.
00:43:07 -To jí muselo dát ránu.
00:43:10 -No... myslím, že to spíš ocenila.
00:43:17 -A kdo to byl?
-Nevím.
00:43:29 Nějakej...
00:43:32 pan Nikdo. Ivánek.
00:43:34 Dělá někde u počítače ve výzkumáku.
00:43:37 -Cože? Ivan Beneš!
00:43:42 -No. Myslím, že se tak jmenuje.
00:43:48 Ty ho znáš?
00:43:50 -Tak trochu.
00:43:54 -A jé. Tak to jsem asi neměla.
00:43:59 -Ne, nic se nestalo.
00:44:02 A stýkaj se ještě?
-Já nevím.
00:44:05 Já Markétu nevidím tak často, ale...
00:44:09 myslím, že se občas vídaj.
00:44:14 Tak, promiň.
00:44:27 -Nemáš něco tvrdšího?
00:44:52 -Moje celý království ti leží u nohou.
00:44:56 Jestli tu chceš dělat královnu? Co?
00:44:59 -Máš to tu pěkný. Je tady příjemnej vzduch.
00:45:03 -Trochu silnej, viď? Pojď, ukážu ti svoje skutečný živitele.
00:45:09 Tak tohle je Karel.
00:45:13 Tady je Veronika...
00:45:17 A tohle je Tonda. To je takovej morous.
00:45:20 Teď se pojď podívat sem.
00:45:23 -To ti ti králíci vydělaj na takovej bourák?
00:45:26 -Spíš jejich vlna.
00:45:28 Ale hlavně to, že všechny prachy hned uložím.
00:45:30 Já nikoho nemám, nic nepotřebuju, tak šetřím.
00:45:33 Podívej.
-Je krásnej.
00:45:36 -To je Markéta. Je ze všech nejhezčí.
00:45:43 -Už musím jít.
-Nepočkáš aspoň na mámu?
00:45:46 Já bych chtěl, aby tě viděla.
00:45:48 -To nemá smysl, Borku. Víš, že mám ráda jinýho.
00:45:53 -Já vím. Jestli chceš, tak... si ji můžeš vzít.
00:46:00 -U tebe jí bude líp.
00:46:11 Borku? Hodíš mě domů?
00:46:13 -Jo. Jasně.
00:46:25 -Ty seš bezvadná.
00:46:28 Ne, opravdu, já nechci dotírat, ale seš bezvadná.
00:46:30 -Já vím. Já vím, já jsem hvězda už odmalička.
00:46:34 -Mně se strašně líbí, že mně je s tebou hezky.
00:46:37 Že se nemusím ptát, na co jsi byla, nebo nebyla...
00:46:40 -To nevadí. To nevadí.
00:46:45 To je trochu škoda.
-To není.
00:46:51 Hele, dáme si pusu ještě.
-Už ne.
00:46:55 Nepřišel jsi přece Markétu zrazovat.
00:46:57 -No to ne.
00:46:59 Jenže to zradila ona mě, a to zásadně.
00:47:04 A co mám teďko dělat?
-Držet.
00:47:08 Držet a vydržet, protože já ti tu pusu dám.
00:47:13 Protože vidím, jak ji potřebuješ.
00:47:16 -Počkej, to mi dáš jenom proto, že ji potřebuju?
00:47:18 -Hm. Protože já...
00:47:23 Tak, já vždycky dělám to, co chci.
00:47:26 Protože to, co chci, je pro mě to nejlepší.
00:47:28 -To... to je správný.
00:47:30 A teď je pro tebe nejlepší, abys mi hodila záchrannej pás.
00:47:34 -Jako lano?
-Ne lano, pás, kolo.
00:47:40 -Tak mně, když bylo pět, tak jsem se topila.
00:47:43 A jeden pán mě vytáh.
00:47:48 Takže teď si myslím, že bych to tomu světu měla vrátit.
00:47:52 -To jo.
00:47:59 Víš co?
00:48:01 Já budu teďko jako utopenej, jo?
00:48:03 A ty mně pojď pomoct, jako první pomoc
00:48:06 a dýchání z úst do úst. Pokud možno rychle, rychle!
00:48:10 -Tak jo, tak jo. Tak zavři oči.
00:48:13 Nesnáším, jak utopenci civěj.
00:48:51 -Vidíš ji? Nic neřekne a zavře se.
00:48:54 -Já to tušil. Říkal jsem to hned!
00:48:58 -Ty pořád meleš to svý. Už mi jdeš na nervy.
00:49:01 Můžu za to, že jsem toho kluka potkala s Alenou?
00:49:05 To je divný, ne?
00:49:08 -Mně je zase divný, že se každej tak stará.
00:49:11 Nemáme snad spolu ještě 8 dětí, abysme museli chodit rovnou domů
00:49:15 s klapkama na vočích.
00:49:17 -Jestli má někdo klapky na očích, tak jedině ty. A nekřič na nás!
00:49:22 -Já vím. Nemám dneska náladu a chce se mi spát.
00:49:26 Dobrou noc.
00:49:38 HUDBA Z TELEVIZE
00:49:55 -No to je dost. Za chvíli začneš chodit ráno.
00:50:04 -Tak oni ještě neodjeli, jo? Ty se tý ženský nezbavíš.
00:50:08 Proč jí neřekneš, že se chceš vyspat?
00:50:10 Jednou aspoň.
-Ale odjeli, už jsou dávno pryč.
00:50:14 -No a proč nespíš?
-Nevím.
00:50:16 Asi jsem odvykl spát v posteli. Ty, nedáme si partičku?
00:50:21 -Teď? K ránu?
00:50:23 -Proč ne k ránu? Stejně to hrajem jako ponocný.
00:50:27 -Já jsem unavenej.
00:50:29 -To nevadí, pojď.
00:50:32 Dám ti bílý, trošku si při tom popovídáme.
00:50:36 -Jo tak proto. Ale nemohlo by to počkat?
00:50:41 -Nemohlo.
00:50:47 Byla tady ta tvoje Markéta.
00:50:51 -Tady? Co tady chtěla?
00:51:00 -Co? Přišla se podívat na moji
00:51:02 sbírku motýlů, co jinýho?
00:51:05 -Ne, vážně, co tady chtěla?
00:51:08 -Ptala se, kde jsi.
-No a cos jí řek?
00:51:11 -Zahrajem si?
00:51:28 No tak táhni.
00:51:33 No vida, odvážné zahájení.
00:51:37 Řekl jsem jí, co vím.
00:51:40 Že nevím nic.
00:51:42 Ta holka vypadala smutně, a já se jí nedivím.
00:51:46 -Já jsem se připravoval na přijímačky s kámošem.
00:51:50 -Tohle vykládej někomu jinýmu.
00:51:53 Takhle nesvítěj oči někomu, kdo se sešel s matematikou.
00:51:58 Na to mám moc zkušeností. Žádnej kámoš, co?
00:52:05 -No tak ne, no. Ale o nic nešlo.
00:52:09 -Nikdy o nic nejde, a přitom jde vždycky o všechno.
00:52:14 Ta holka se tvářila, že jde o hodně vážný věci.
00:52:20 -Tak ono to taky vážný je.
-No.
00:52:25 -Spíš bylo.
-Zapomínáš hrát.
00:52:29 -Řekni mi, co bys dělal, kdybys chodil s holkou,
00:52:33 která měla před svatbou s tvým kamarádem?
00:52:37 Nic ti o tom neřekla a stýká se s ním dál.
00:52:39 -Jak stýká?
-No tak to bych taky rád věděl.
00:52:43 -A na to na všechno jsi přišel tím svým šťouráním?
00:52:47 Promiň, hledáním.
00:52:50 -Podívej, já neslídím, jak si někdo myslí.
00:52:52 Já hledám úplně něco jinýho.
00:52:55 Hele, třeba absolutní hodnota minus pěti je pět.
00:52:59 To je kladný číslo.
00:53:02 A já jsem hledal takovou absolutní hodnotu lásky.
00:53:05 No, tak jsem hledal, až jsem nenašel.
00:53:08 -Ale ten nápad se mi docela zamlouvá, člověče.
00:53:12 Hledat absolutní hodnotu lásky. Vidíš, to jsem nikdy nezkoušel.
00:53:17 No, já jsem měl v životě takový zvláštní štěstí.
00:53:21 Já jsem byl vždycky víc zamilovanej,
00:53:24 než jsem byl milován.
-Ty, jo?
00:53:27 -No ne, nevyskakuj, počkej, trpělivost.
00:53:30 Je to tak.
00:53:32 Takže já jsem tu absolutní hodnotu lásky nikdy nehledal,
00:53:39 a přitom mám pocit, že jsem ji našel.
00:53:42 I když trochu pozdě.
-Snad ne v Heleně.
00:53:46 -Ne.
00:53:48 V sobě.
00:53:50 Helena mi jenom trochu pomohla.
00:53:53 Víš, člověk by měl tu absolutní hodnotu hledat především v sobě.
00:53:58 A pak teprve možná u těch druhých.
00:54:01 -Ještě včera jsi šílel, že ti zabíraj celej byt.
00:54:05 Nemoh ses jich zbavit.
-To bylo včera.
00:54:09 No vidíš, dneska tady sedím jako smutně potrefenej srnec.
00:54:15 Představuju si, že jsou tady,
00:54:19 že tam spěj namačkaní v mojí posteli.
00:54:22 Že mě haranti ráno zase předčasně probuděj.
00:54:29 Já budu vědět, že jsou rádi,
00:54:31 že jsem a budu rád, že jsou.
00:54:35 -Měl jsi mnohem hezčí ženský, ne?
00:54:38 -No. Když on bude zádrhel asi v tom,
00:54:42 že tu absolutní hodnotu nestačí jenom poznat,
00:54:45 ale asi jí musí člověk něco obětovat, víš.
00:54:51 -To já bych chtěl. Já bych to dokázal.
00:54:56 -Markéta se tvářila, že taky.
00:54:58 -No a podle tebe člověk nemá o ničem pochybovat?
00:55:01 -Člověk musí pochybovat o všem.
00:55:03 Ale pokud máš někoho rád, tak pochybovat nesmíš.
00:55:08 -To se jí nemůžu ani zeptat, proč mi neřekla...
00:55:11 -Ne, nesmíš se ptát vůbec na nic.
00:55:14 To je všechno, co jsem ti chtěl říct.
00:55:16 Teď si běž lehnout, dobrou noc.
-Povrchně, jo?
00:55:19 Zapomněl jsi mi vysvětlit, co to povrchně u tebe je!
00:55:22 -Asi ti nerozumím.
-Seš sketa prolhaná!
00:55:24 Pokrytec, kterej se hodí akorát k tý svojí výstavní Lidunce!
00:55:27 -Tak dost, kamaráde.
-A NEŘÍKEJ MI KAMARÁDE!
00:55:30 -Zaprvé, nemlať těmi papíry, je to výsledek naší práce
00:55:33 za celej kvartál. A zadruhé, jsi hloupej a nezralej.
00:55:36 -Zato ty jsi přezrálej jako shnilý jabko!
00:55:38 -Uvědom si laskavě, že jsem ti nelhal.
00:55:41 Kdybych ti všechno řekl, tak bys to stejně nepochopil.
00:55:44 -Co bych pochopil a co ne, tak to nech laskavě na mně.
00:55:46 -Beze mě by jsi znal houby, a ne Markétu, tak uvažuj logicky.
00:55:50 -Ale teď ji znám a nenechám si ji od nikoho vzít, rozumíš!
00:55:53 -To je sice hezký, Zdeněčku, ale dávej pozor,
00:55:57 abys o ni nepřišel kvůli sobě samotnýmu.
00:56:00 -Pak jsem pochopila, že to byla jen taková hra.
00:56:04 On si mě nemoh vzít a já jeho taky ne.
00:56:07 -A proč ne?
00:56:09 -Neměli jsme na to.
00:56:12 A věděli jsme to oba.
00:56:14 -Věděli, jo?
-Spíš tušili.
00:56:17 Ivan to tím, že nepřišel, akorát potvrdil.
00:56:21 Byla jsem mu za to vděčná.
00:56:27 Co je? Pojď sem.
00:56:30 -Nic.
00:56:33 Víš co? Řeknem si teď o sobě všechno.
00:56:37 Zahrajem si takovou hru na pravdu, jo?
00:56:40 -Já se bojím.
00:56:43 -Ale proč? To bude jenom taková hra.
00:56:45 -Tak jo.
-Kdo začne?
00:56:49 -Tak já. Tak se ptej.
00:56:51 -Jak dlouho jsi s ním chodila?
-188 dní.
00:56:55 -Jak to víš tak přesně?
-Vím to.
00:56:58 -A měla jsi s ním všechno?
-Co je to všechno?
00:57:02 Ne, všechno ne.
00:57:04 -No ale v jiným stavu jsi s ním byla.
00:57:08 -To ti řekla Alena?
-To je jedno.
00:57:11 -Nebyla. Chvíli jsem si to myslela, ale nebyla to pravda.
00:57:18 No, teď ty.
-Já.
00:57:24 No tak jsou dvě věci, za který se stydím v životě asi.
00:57:28 Když mi bylo asi deset, tak jsem byl na chatě
00:57:31 a zahnal jsem jednu žábu k plotu.
00:57:33 A když už nemohla dál, tak jsem ji praštil klackem
00:57:36 a ona jí tekla krev. A koukala se na mě,
00:57:38 já jsem se na ni koukal, bylo to...
00:57:40 -Na to už nemysli. No a ta druhá?
00:57:47 -No, u Aleny jsem nebyl jenom jednou.
00:57:54 No, pochop mě. Já jsem byl takovej nešťastnej.
00:57:58 -Zdeňku, nic neříkej.
00:58:01 -Když jsem tam byl podruhý, tak... tak jsme se líbali...
00:58:06 -Zdeňku...
-A pak jsme se milovali.
00:58:15 -To říkáš jen tak.
-Jenom jsem chtěl...
00:58:20 chtěl jsem zapomenout na určitý fakta.
00:58:22 To je jedno, to je pryč už. Zapomeň na to.
00:58:26 -Zdeňku, ale...
00:58:28 to už jsi přece věděl, že... že my dva...
00:58:32 -Víš co? Necháme toho.
00:58:34 Byla to jenom taková hra. A... napijem se radši.
00:58:40 Tak na co?
00:58:47 Tak co je?
-Počkej.
00:58:52 Já jsem ti ještě neřekla všecko.
00:58:57 Ivan se mě ptal, jestli ho mám ještě ráda.
00:59:00 Řekla jsem mu, že ne.
00:59:03 Ale teď nevím, jestli mám ještě ráda tebe.
00:59:13 -No počkej. Teďko, když o sobě víme všechno?
00:59:17 -Všechno ne.
00:59:21 To snad asi ani nejde.
00:59:24 -Když je láska absolutní, tak jde všechno.
00:59:28 -Ty sis ale udělal z absolutní lásky program.
00:59:31 Jen ho strčit do počítače.
00:59:35 Vem to tak, že jsem neznámá, která ti nevyšla.
00:59:40 Mě to mrzí nejvíc.
01:00:00 -Možná je někde uložená matematická rovnice života.
01:00:04 Za život se dosadí x a vyjde nám štěstí.
01:00:08 Jenže zatím ji nikdo neobjevil. Třeba to čeká na mě.
01:00:13 Nevím. Je mi devatenáct a čtvrt.
01:00:16 A to, co je přede mnou, mi připadá jako obrovský
01:00:19 v nekonečnu zakřivený vesmír.
01:00:22 Možná právě naše chyby mají na svědomí to zakřivení
01:00:26 někde v dálce a způsobují, že nekonečný vesmír
01:00:29 vlastně vůbec neexistuje.
01:01:06 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská Česká televize, 2020
Omyly a přešlapy mladíka, který hledal pravou lásku, ale choval se při tom jako slon v porcelánu…
Devatenáctiletý hrdina příběhu Zdeněk (F. Renč) má před nástupem na vysokou školu. Žije u strýce (L. Mrkvička) a začne chodit se sympatickou Markétou (V. Jeníková). Chce se o ní dozvědět víc, a tak jde na její pracoviště i mezi kamarádky, když tam dívka není. Dokonce se vyptává i jejích rodičů a bývalé kamarádky Aleny (M. Bočanová). Ale Markétě se to nelíbí a rozejde se s ním. Od Aleny se Zdeněk dozví, že Markéta měla před svatbou s Ivanem (J. Bartoškou), jeho kolegou, který ho s ní vlastně seznámil…
Režisér A. Moskalyk by se 11. listopadu dožil 90 let.
