Pas de quatre

Největší ovace a zároveň nejhlubší pád zažil Miroslav Kůra, který se narodil 26. května 1924 v Brně, na počátku padesátých let minulého století, kdy tančil před zaplněným Národním divadlem variaci Prince z Labutího jezera. Druhý den byl za trest, že měl větší úspěch než sovětští umělci, z naší první scény z rozhodnutí tehdejší politické garnitury odejit. Atmosféru, která v té době ve Zlaté kapličce panovala, si dnes dokážeme představit jen stěží. Tehdy sedmadvacetiletý Miroslav Kůra patřil k miláčkům publika a jeho popularita se ocitla na vrcholu. Po druhé světové válce, když se Kůra vrátil z totálního nasazení v Norimberku, pozval ho jako nadaného tanečníka do angažmá v pražském Národním divadle tehdejší šéf baletu Saša Machov. Po výše popsané epizodě se do ND vrátil na deset let jako sólista baletu (1954 – 1964) a po dvouletém působení ve Skopje natrvalo zakotvil opět v Národním divadle jako šéf baletu a choreograf (1973 – 1993). Umělec zemřel 11. listopadu 2023.

Kůrovo úchvatné taneční umění zachytil v roce 1967 režisér Petr Weigl, který nazval svůj televizní film Pas de quatre, což znamená baletní scéna o čtyřech postavách. Jde o výseč z baletu P. I. Čajkovského Labutí jezero. Příběh pojednává o hodné princezně Odettě (tančí J. Manšingrová), kterou zaklel zlý čaroděj Rudovous do labutě. Tu si zamiluje princ Siegfried a slíbí jí lásku. Ale na oslavu princových narozenin přivede Rudovous svou dceru, černou labuť Odilii, které přičaroval podobu Odetty. Princ záměnu nepozná...

Doprovodný text, který namluvil mimo obraz Otomar Krejča, napsal Josef Topol. Režisér Petr Weigl situoval baletní scénu do oproštěného televizního prostoru, kde vizuálně vyniknou těla tanečníků. S Miroslavem Kůrou tančí jeho žena Jarmila Manšingrová.