Marek Taclík: hospody jsou báječné společenské místo
Je pro Vás StarDance soutěž, výzva nebo zábava?
Výzva, myslel jsem ale, že se dostaví i zábava.
Máte z dětství nějakou taneční průpravu?
Ano, jednou jsem, jako dítě, tancoval v NDR polku.
Co Vy a taneční?
Během tanečních jsem zjistil, že hospody jsou opravdu báječné společenské místo.
Jak vnímáte tanec? Spíše jako sport nebo prostředek k sebevyjádření?
Tanec mám nejraději, pokud je prostředkem k sebevyjádření, u mě je ale něco takového zcela nemožné.
Jakou roli u Vás hrají při tanci emoce?
Emoce je pro mě pracovní nástroj. Něco jako tygr pro jeho krotitele. Pokud vím, pár krotitelů už tygři sežrali.
Co Vás nejvíce bolelo po prvním tréninku?
Hlava.
Jaké byly první pocity po setkání s Martinou Markovou?
Štěstí, zmatek, strach.
Jaký krok Vám jde nejladněji?
Krok do neznáma.
Co Vás během tréninků nejvíce těší?
Jejich konec.
Kdy myslíte, že ve StarDance půjde do tuhého?
Pokud neomdlím, tak nikdy.
Motivuje Vás spíše pochvala nebo kritika?
Úplná klasika, jako cukr a bič.
Přemítáte o naučených krocích v noci před spaním?
Ne, ale měl bych.
Co je pro Vás ve StarDance největší noční můrou?
Tanec.
Jak Vaše blízké okolí reagovalo na Vaši účast ve StarDance?
Začalo mít starost o mé duševní zdraví.
Dá se dobrý tanečník zahrát nebo se jím musíte stát?
Já nemám předpoklady pro to, abych mohl tanečníka dobře zahrát, a stát jsem se jím nemohl nikdy.
Tanec je většinou spojen se společenskou událostí, myslíte, že tanec dokáže vychovávat?
Ne.
Když jste se naposledy cítil jako gentleman?
Pokaždé, když Martině po tréninku otevírám dveře ze sálu.
V tanci obvykle vede muž. Nedělá Vám problém nechat se vést zkušenější partnerkou?
Pokud nepovede, máme velký problém, Houstone.