Tango
Tango se tančí na důraznou energickou hudbu. Jeho základem jsou dva vášniví tanečníci nabití opravdu silnými emocemi. Hraje se ve 4/4 taktu a počítáme ho 1 2 3 4 nebo slow slow quick quick.
Argentinské tango je hudební a taneční styl, který pochází z konce 19. století ze dvou velkých přístavů oblasti Río de le Plata – Buenos Aires (Argentina) a Montevideo (Uruguay). Tango pravděpodobně vzniklo smíšením lidové hudby řady evropských zemí (Itálie, Rusko, Německo, Španělsko, Polsko – přistěhovalci) a hudby místních kreolů, černochů a indiánů. Vyznačuje se vášní, ale i nostalgií a melancholií. V dnešní době je tango rozšířeno takřka po celém světě. Má různé formy, např. koncerty tangových kapel, taneční či divadelní představení nebo vystoupení profesionálních i amatérských tanečních párů, taneční lekce a kurzy pro veřejnost.
Standardní tango, tancované na soutěžích sportovního tance a vyučované v klasických tanečních kurzech, má s argentinským tangem společného velmi málo. Vzniklo na počátku 20. století ve Velké Británii, kdy bylo původní argentinské tango převedeno mezi standardní tance. Zůstala hudba (2/4 rytmus s volným důrazem) a celková nálada tance. Rozdíl je patrný hned na držení – argentinské tango má typické „kulaté“ latinskoamerické držení, bez předepsaných pravidel. Oproti tomu britské (standardní) tango má těsnější držení s typickou polohou partnerčiny levé ruky s palcem pod partnerovým ramenem. Řada kroků tanga pak připomíná vláčné pohyby kočkovitých šelem.
Držení je daleko těsnější než u ostatních standardních tanců. Chodidla se neposouvají (nekloužou), ale spíše se pokládají z výšky. Ostré otáčení hlavy především partnerky jen dokresluje a podtrhuje emotivní náboj tanga.
Pozor! Na rozdíl od zbývajících standardních tanců tango nepoužívá švihový pohyb. Tančí se hladce bez zdvihu a snížení.
Kdo má rád alespoň trochu vášně, tak potom tango je tanec pro něj.
Autor: Zdeněk Chlopčík