O živé vodě

Jaroslav Jakoubek (*30. 10. 1927 - †27. 7. 1993) byl mužem mnoha povolání, do povědomí veřejnosti se však zapsal především jako výborný písničkář, který zazářil na českém šansonovém nebi v šedesátých letech. I když byl vystudovaný chemik, postupně prosadil svůj muzikální talent díky nástupu divadel malých forem na sklonku 50. let - jako skladatel se podílel na textappealech v pražské Redutě, přispěl zrodu legendárního Divadla Na Zábradlí a působil autorsky i v divadle Paraván. Jako skladatel a textař se podílel i na úspěšných inscenacích divadla Semafor. Kromě vlastních písní skládal hudbu a texty i pro další populární zpěváky - možná, že si někteří z vás třeba vzpomenou na jeho písničku Smutný představení, v podání Ljuby Hermannové, ale určitě se vám vybaví slova asi nejznámější písně Nějak se vytrácíš má lásko pro skupinu Olympic. Celkem písní složil více než 400 a staly se ozdobou repertoáru Marty Kubišové, Waldemara Matušky či Karla Gotta.

Na začátku devadesátých let natočil scenárista Vladimír Branislav a režisér Petr Burian o Jaroslavu Jakoubkovi dokumentární portrét. Snímek se měl původně jmenovat "Dobrý člověk ještě žije," ale nakonec zvolili název "O živé vodě", který si vypůjčili z titulu další výtečné Jakoubkovy písničky.