00:00:04 Hledím do svého barokního zrcadla na sebe a za sebe,

00:00:09 a mám pořád dojem neuvěřitelnosti a neověřitelnosti svého života,

00:00:14 který si pravděpodobně někdo vymyslel,

00:00:18 kdybych ho neměl vepsaný v duši a v hmotných kostech.

00:00:22 Ten někdo musel být převeliký tvůrce a spisovatel,

00:00:27 jenomže to nezáleželo jenom na něm, kdepak.

00:00:32 Záleželo v prvé řadě na mé svobodné, nepodplatitelné,

00:00:36 a skrz naskrz nekonformní vůli, rozhodování a rozhodnutí.

00:00:43 A já jsem volil a zvolil tak, že se vším všudy,

00:00:49 tedy se sebou samým, vrcholně souhlasím.

00:00:56 A ze svých hříchů, známých jenom Bohu,

00:00:59 se vyznávám a ustavičně jich lituji.

00:01:14 Mezi kamením a maltou zdi se vinul barvínek jako budoucnost,

00:01:19 do níž hledíme s pokorou a s tichou pevností.

00:01:24 Zeď byla minulost,

00:01:27 sražená Bohem do prachu, z něhož vzešla,

00:01:30 avšak kvádry nerozbil ani on.

00:01:35 Jako výsměch zítřku,

00:01:37 jako obdiv, nebo jako shovívavost?

00:01:43 A přítomnost se neustále snášela z výšky jako drolící se zdivo věže.

00:01:48 Přítomnost, která byla včera havraním skřehotem.

00:01:54 A budoucnost byla maltou mezi kameny všech rozbořených zdí.

00:02:02 Zdeněk Rotrekl, Sad a menší prózy.

00:02:07 Básník Zdeněk Rotrekl.

00:02:10 Narozen 1. října 1920 v Brně.

00:02:13 Maturoval na klasickém gymnáziu, absolvent Masarykovy univerzity.

00:02:18 V letech 1946 až 1948 spolupracuje

00:02:22 pod vedením Jana Zahradníčka na vydávání časopisu Akord.

00:02:26 Na jaře 1949 zatčen, a přesně 17. listopadu,

00:02:32 na Mezinárodní den studentstva v devětačtyřicátém roce,

00:02:36 odsouzen pro velezradu a špionáž k trestu smrti.

00:02:43 Rozsudek později změněn na doživotní žalář.

00:02:48 Čtvrtá básníkova sbírka Žalmy je rozmetána.

00:02:53 Přicházejí uranové doly Bytíz, věznice na Borech,

00:02:57 komunistický koncentrák Leopoldov.

00:03:03 Stále cítím povinnost ke svým zabitým,

00:03:05 popraveným, umučeným, ubitým při výsleších.

00:03:09 Oni už mluvit nemohou, mně jazyk dosud nikdo nevyříznul.

00:03:16 Ale vlastně jsem měl neobyčejné štěstí.

00:03:20 Kde bych já, pouhý kmán,

00:03:23 se setkal s tolika krásnými, vskutku krásnými lidmi,

00:03:28 s tolika generály našich osvobozeneckých vojsk,

00:03:33 s generálem Pelichem,

00:03:36 s velícím generálem Pražského povstání.

00:03:40 Dostal dvacet let těžkého žaláře.

00:03:44 Generál Karel Kutlvašr už má také po smrti.

00:03:49 S generálem Janouškem, velícím generálem naší peruti,

00:03:54 s generálem Přikrylem,

00:03:59 ten byl shozen jako velitel druhého paradesantního výsadku

00:04:04 do Slovenského národního povstání.

00:04:06 Dostal pětadvacet let, také těžkého žaláře.

00:04:10 Nebo vzpomenu na dvojnásobné hokejové mistry světa,

00:04:15 Božu Modrého,

00:04:17 to byl nádherný člověk a výborný kamarád,

00:04:22 brankář, dodnes legenda,

00:04:26 a celé naše hokejové mužstvo, Konopásek, Roziňák.

00:04:35 S těmi všemi jsem se setkal na Borech.

00:04:42 A také s generálem Karlem Palečkem.

00:04:47 Jako kapitán školil v Anglii parašutisty do protektorátu.

00:04:57 Po osvobození byl povýšen na generála,

00:05:01 po Únoru dostal pětadvacet let.

00:05:05 Nejdřív doživotí,

00:05:07 pak se to paušálně sundávalo na pouhých pětadvacet let.

00:05:16 Ale lilie rostly,

00:05:19 kvetly bez uvadání nad sněhem i nad vodou,

00:05:26 jako ten, jemuž propůjčena moc mít život sám v sobě.

00:05:35 Prastarý sade,

00:05:38 širý a rozdělený na tisíce brázd a kopců,

00:05:43 jako rýžová pole Číňanů,

00:05:47 zahalený jasným a urovnávajícím milosrdenstvím,

00:05:53 kde každá brázda žije svou odlišnou hudbou,

00:05:59 vrcholící v drobných vyvýšeninách, zakončených květem,

00:06:04 vnořená v drobných tůních,

00:06:06 zakončených pískem a sedlými maličkostmi.

00:06:12 Prastarý sade, širý a rozmanitý,

00:06:18 v němž vše kvete a roste.

00:06:23 Vzpomínám na jednu takovou kouzelnou historii z Leopoldova,

00:06:28 oddělení A, úplně dole.

00:06:31 Tam jsem byl s jedním starým,

00:06:34 asi dvaaosmdesátiletým železničářem z Paskova,

00:06:38 který měl výjimečně povoleno ležet na matraci.

00:06:43 Byli tam vysokoškoláci, hoši,

00:06:46 kteří měli za úkol oholit celý ten velký koncentrák.

00:06:52 Šli za bachařem a říkali mu, že je to moc práce,

00:06:58 a že tam je jeden, který je génius na mydlení,

00:07:04 že umí perfektně mydlit, a že oni to nestačí.

00:07:08 Tak mě bachař vytáhl ven a já jsem mydlil.

00:07:13 První, kdo přišel na tu samotku, kde jsme mydlili,

00:07:19 byl tlusťoučký muž s bříškem, plešatý, menší postavy.

00:07:27 Já na něj pohlédnu a říkám:

00:07:30 No, jestli ty nejsi Rudolf Beran, ministerský předseda,

00:07:36 nechám se píchnout do krku.

00:07:39 On mně říká: Ano, já jsem Rudolf Beran.

00:07:42 Povídám mu: Ty budeš, Rudolfe, tak oholený,

00:07:46 jako jsi ještě v životě nebyl, já tě perfektně namydlím.

00:07:51 Rudolfa Berana bachaři odvedli, přivádějí druhého.

00:07:58 Pohlédnu na něj, vidím, jedno oko nemá,

00:08:02 to by mohl být Hrdina od Zborova.

00:08:06 Povídám mu:

00:08:08 Ty určitě budeš ministerský předseda generál Syrový.

00:08:14 A byl.

00:08:16 Říkám mu, že ho taky perfektně namydlím,

00:08:20 a tady Jura ho zase perfektně oholí.

00:08:24 Stalo se.

00:08:27 Za chvíli přivedli takového širšího,

00:08:32 statného, ramenatého chlapíka s knírem.

00:08:36 Jeho fotografii jsem znal z novin.

00:08:42 Taky ministerský předseda,

00:08:44 univerzitní profesor Jaroslav Krejčí.

00:08:48 Za protektorátu byl ve funkci.

00:08:53 Také byl namydlený, také oholený perfektně.

00:08:59 Potom přišel ministerský předseda Slovenského státu.

00:09:06 A nakonec náměstek ministerského předsedy,

00:09:12 dobrý hoch, Janko Ursíny,

00:09:17 jeden z velitelů Slovenského národního povstání.

00:09:22 To vůbec nevadilo,

00:09:24 všichni dostali těch dvacet, pětadvacet let, až doživotí.

00:09:30 Ale ještě jedna taková pozoruhodnost.

00:09:35 Když se na světnici číslo 56 v Leopoldově

00:09:42 setkal velící generál Pražského povstání Karel Kutlvašr

00:09:50 s generálem nacistické posádky Toussaintem.

00:10:03 Chovali se k sobě gentlemansky, to musím doznat.

00:10:09 Ale nepřipadá vám toto absurdní,

00:10:13 během několika let zavřít tolik ministerských předsedů,

00:10:22 od roku 1938 vlastně nepřetržitě?

00:10:27 Nepřipadá vám absurdní, že na jedné světnici

00:10:32 se stejným trestem se setká vítěz a poražený?

00:10:40 Zde přece někde mezi námi leží hluboký krvavý příkop.

00:10:46 Zde přece by se měla reflektovat otázka viny.

00:10:51 Nereflektuje se.

00:10:54 Nemůžeme se donekonečna vymlouvat, že nevíme co je dobro a co je zlo.

00:11:01 Že nevíme, co je pravda a lež.

00:11:05 Ale vzdor všemu si myslím, že Bůh, spíše než na hříchy,

00:11:12 se jednou zeptá, jak a čím jste je odčinili.

00:11:18 A vina?

00:11:21 Víme ze Starého zákona, že padá až na sedmé pokolení.

00:11:29 Sade, jejž slunce, svítíc mříží,

00:11:32 rozděluje na tisíc malých ploch a čtverců,

00:11:36 které navršivše veškerou sílu svého prostoru,

00:11:40 vytrysknou pojednou podivnými květy jako vrchol svého místa.

00:11:45 A to vše vypadá jako úplná nečinnost.

00:11:50 Potměchuť, rostoucí stranou cest,

00:11:54 tajila v sobě touhu a úzkost člověka,

00:11:57 který se vydal za svým snem.

00:12:00 A kleč, prosící skálu o almužnu,

00:12:05 vypadala jako osamělý poutník, zklamaný svým uvěřením.

00:12:13 Všechna moje setkání se odehrávala pod hvězdami náhod.

00:12:18 Zvláštní náhody,

00:12:21 i toto mé setkání televizní.

00:12:24 Jsem vlastně poloviční Pražan.

00:12:27 Moje matka, Libeňačka,

00:12:30 chodívala se svojí matkou, mou babičkou,

00:12:34 pěšky na pouť na Svatou horu nedaleko Příbrami.

00:12:40 Pěšky tam i zpátky.

00:12:46 Stojím na půdě Prahy, musím však myslet na Brno.

00:12:52 To moje rodné město je poutními místy doslova obklíčené.

00:12:59 Několik minut jižně je poutní místo Rajhrad,

00:13:05 kde se zastavil král Jan Soběský

00:13:08 při své vojenské pomoci proti Turkům.

00:13:13 Zastavil se u tamní madony

00:13:16 a Vídeň se pod jeho velením ubránila.

00:13:23 Na předměstí, asi takových dvacet minut autobusem,

00:13:30 jsou Tuřany s kostelem Panny Marie v trní.

00:13:37 A dál, severně, Sloup,

00:13:40 nebo Santiniho Křtiny, perla Moravy,

00:13:43 nádherný barokní chrám.

00:13:48 A to jsem nehovořil o jiných poutních místech,

00:13:53 všechno nedaleko Brna.

00:13:55 Renesance moravských poutních míst probíhá už dobrých patnáct let.

00:14:03 Víte, kolik nás bylo předloni v Žarošicích?

00:14:07 Šedesát tisíc.

00:14:09 Ty Žarošice jsou vzdáleny od Brna takových čtyřicet minut autobusem.

00:14:16 Je to pozoruhodné město, řekl bych přímo v centru Moravy.

00:14:25 Ta Morava má své zvláštní kulturní zdroje,

00:14:32 svoji historii,

00:14:34 i když sousedé ji jaksi neberou na vědomí.

00:14:39 Mohu připomenout Jakuba Demla, Jana Zahradníčka, Miloše Dvořáka,

00:14:45 Rudolfa Černého, Jana Čepa,

00:14:53 Ivana Jelínka, rodem z Kyjova,

00:15:00 Ivana Blatného,

00:15:04 až po ty nejsoučasnější.

00:15:08 Ale k těm Žarošicím.

00:15:11 V roce 1785 císař Josef zakázal všechny poutě,

00:15:23 zakazoval kláštery, rušil řeholní společnosti,

00:15:30 a také klášter nedaleko Žarošic na takzvaném Silničném.

00:15:38 Rozkázal nejenom zrušit, ale také okamžitě zbourat.

00:15:43 Vesničané si ovšem svoji Panenku Marii,

00:15:48 kterou uctívali už několik století, vzít nedali.

00:15:54 Nejprve ji ukryli někde ve slámě,

00:15:58 potom ji přenesli do žarošického kostela.

00:16:06 Na památku tohoto přenesení se na takzvanou Zlatou sobotu

00:16:12 koná taková velice zvláštní slavnost.

00:16:19 Začíná ve 20.00, tedy v té době,

00:16:24 kdy tato socha byla přenesena.

00:16:29 Ještě musím dodat,

00:16:32 že těchto madon bývá dvacet až třicet.

00:16:36 V jedné dědině si před sto padesáti lety slíbili,

00:16:40 že vyhne-li se jim mor,

00:16:45 každým rokem alespoň jeden z chalupy

00:16:49 půjde na děkovnou pouť k této Madoně žarošické.

00:16:57 Slib se plní celých víc jak dvě stě let,

00:17:04 ať vládne císař, Hitler, Stalin, Brežněv, kdokoliv.

00:17:16 Ona v podstatě ta moravská záležitost

00:17:23 spočívá ještě v jednom.

00:17:28 Zde nad uměleckým a literárním tvarem

00:17:32 vidím urozenost myšlení,

00:17:36 kultivovanost v citu, poučenost rozumu,

00:17:41 vznešenost uměleckého gesta.

00:17:45 A zde si mohu říct:

00:17:48 Hle, jak je to evropské, protože moravské.

00:17:53 Toto všechno pochopit, znamená pochopit to moravikum.

00:18:03 Vidíte, snažím se to nějakým způsobem

00:18:08 vám všem přiblížit,

00:18:10 a mělo mě to napadnout hned ze začátku.

00:18:13 Stačí jedno jméno a jedno dílo. Leoš Janáček.

00:18:22 V rohu zahrady rostla a zrála pšenice,

00:18:25 zasetá větrem pro modravé ptactvo.

00:18:29 Jak sládlo léto, sládla i pšenice.

00:18:34 Ze stromů stékaly velké krůpěje.

00:18:37 Opojením, bohatstvím a štědrostí

00:18:41 zpit byl prostor až k pustošení.

00:18:45 Kraj, zvlněný žárem, přetékal.

00:18:50 Lilie rostly chladně v stínu, otočené k sobě,

00:18:54 aby cedr neviděl bělostně vykroužené kalichy,

00:18:58 na jejichž dně tál med pro nenasytné a dravé včely.

00:19:06 Byly otočeny k sobě,

00:19:08 a nikdo by neřekl, že jsou sestry.

00:19:13 Nepohrdal chladný, nevšímavý kalich,

00:19:16 ani se neskláněl, byl odvrácený.

00:19:22 Jak neskutečný, přísný tvar tu vykroužila širá pláň,

00:19:27 aby jí vládl pouhou svou přítomností,

00:19:32 zatímco jejich úmysly kvetly

00:19:35 a hnaly do semen v nadoblačném mrazu.

00:19:40 U jejich nohou se šířilo býlí, křiklavě, s širokými rameny.

00:19:50 Někdo se mě může zeptat: A co vaše poezie?

00:19:54 Vždyť to, co vám vyprávím, vlastně pořád o ní mluví.

00:20:01 Zní to hloupě, ale skrze vlastní, denně riskující život a smrt,

00:20:06 jsem se chtěl dobrat literárního tvaru.

00:20:10 Toho svého, neopakovatelného,

00:20:13 nezcizitelného, neodkoukaného.

00:20:19 Byl jsem na jedné cele s básníkem Josefem Palivcem,

00:20:23 synem panského kočího,

00:20:25 který jediný měl přístup k jinému synu panského kočího

00:20:29 bez předchozího ohlášení,

00:20:32 k Tomáši Garrigue Masarykovi.

00:20:36 A mluvil jsem s ním právě o těchto věcech.

00:20:39 K uměleckému tvaru vede cesta přes denně riskující osobní život.

00:20:46 To je celá řehole umění a života.

00:20:50 A ještě jedno tajemství navíc,

00:20:52 a ještě mnoho dalších navíc.

00:20:54 Vést, učit, vychovávat svou duši,

00:21:01 má-li v sobě vložený a sobě uložený tvůrčí úkol.

00:21:08 Pěstovat ty předpoklady a umět si klást překážky.

00:21:16 V pršce nevšímaného a obyčejného

00:21:19 se počaly řinout běloskvoucí krůpěje,

00:21:22 obsahující omamné silice.

00:21:25 Do nejvzdálenějšího koutu,

00:21:27 v němž mřížoví již zarostlo jehličnatým porostem,

00:21:30 chodili pastýři s flétnami krást zlatá jablka,

00:21:34 a nevědělo se nikdy, byl-li to hřích, nebo jejich právo.

00:21:38 Jizva v stromu po těžké smrtící ráně

00:21:41 vypadala jako úšklebek.

00:21:43 K večeru přicházely ženy

00:21:46 a tloukly klíči a vlásenkami o mříž.

00:21:49 A nebe bylo podobné červánkům před bouří,

00:21:53 z níž se má zrodit nový svět.

00:21:57 Ale nejvíc trpěla moje matka,

00:22:00 sama, v opuštěném bytě.

00:22:05 Bylo jí přes sedmdesát, když z trestu za mě

00:22:08 dostala tento zdravotně závadný byt,

00:22:13 ve kterém rostla dřevomorka a plíseň.

00:22:19 Tam také zemřela.

00:22:21 Zemřela v únoru,

00:22:24 a já jsem se vrátil v květnu v dvaašedesátém roce.

00:22:29 Na pohřeb mě samozřejmě nepustili.

00:22:33 Vrátil jsem se ve vězeňských šatech,

00:22:37 bez koruny, bez zaměstnání.

00:22:41 Neznal jsem ani cenu peněz,

00:22:45 protože třináct let jsme žili

00:22:48 bez jakéhokoliv kontaktu s tím, co se děje venku.

00:22:57 Několik let jsme neměli noviny, dokonce ani knihy.

00:23:05 Jednoho dne jsme zamřížovaným okénkem spatřili vlajky,

00:23:12 stažené do půl žerdě.

00:23:16 Říkali jsme si, že asi nějaký státník zemřel,

00:23:20 teprve později jsme se dozvěděli,

00:23:22 že to byl Stalin a po něm Gottwald.

00:23:30 Matky jsem se nedožil,

00:23:33 byl jsem sám, v prostředí celkem cizím,

00:23:39 v rodině, která už se také odcizila.

00:23:47 Až se mě nakonec ujala jedna zdravotní sestra,

00:23:53 moje pozdější manželka.

00:23:58 Ty první začátky byly vskutku těžké.

00:24:02 Osvětloval jsem petrolejové lampičky na brněnských výkopech

00:24:07 za devět set korun hrubého.

00:24:11 A potom přišel rok 1968, rehabilitace.

00:24:19 Byl jsem jmenovaný redaktorem časopisu Obroda.

00:24:27 Potom přijely tanky a nastala takzvaná normalizace.

00:24:34 Zase jsem byl, už poněkolikáté,

00:24:39 odevšad vyhozený, umlčený.

00:24:44 A za několik málo měsíců

00:24:49 jsme začali publikovat v takzvaném samizdatu.

00:24:55 To byla velice dobrá skupina zakázaných spisovatelů,

00:25:00 já byl podruhé zakázaný.

00:25:04 Hlavou té skupiny byl Václav Havel, nynější prezident,

00:25:13 Ludvík Vaculík, Milan Jungmann, Ivan Klíma,

00:25:17 Eva Kantůrková, Petr Kabeš,

00:25:20 mohl bych jmenovat celou řadu.

00:25:23 Vydávali jsme své rukopisy Edice Petlice v Expedici,

00:25:33 později České expedici.

00:25:37 Bylo to velice zvláštní.

00:25:41 Samozřejmě měl každý z nás jinou biografii,

00:25:45 jiné životní zkušenosti,

00:25:49 ale vládla mezi námi opravdu taková tolerance,

00:25:53 že já na ty doby disentu,

00:25:57 přes všechny prohlídky a výslechy, rád vzpomínám.

00:26:03 Vždycky, když jsme podepsali nějaký manifest,

00:26:07 tak následovaly obvyklé výslechy a prohlídky,

00:26:12 takový český folklór, jak já tomu říkám.

00:26:15 Ale rád na to vzpomínám z toho důvodu,

00:26:19 že ta tolerance,

00:26:21 která tenkrát mezi námi všemi v pravém slova smyslu vládla,

00:26:28 byla něčím, co mě dnes, v této chvíli, velice chybí.

00:26:38 Alej smrti, tmící se za věží, měla vzezření cesty,

00:26:42 o níž stále slýcháme jako o dobrém známém.

00:26:47 Nevíme však pořád, co si o něm máme myslet.

00:26:54 Zdá se, že něco jsme poznali,

00:26:56 ale rovněž tolik zapomněli.

00:27:04 Být katolíkem znamená životní úkol a cestu.

00:27:09 Denně vstávat z mrtvých

00:27:11 a denně pokračovat tou úzkou biblickou cestou.

00:27:28 ZPÍVAJÍ

00:28:11 Znáte ten příběh?

00:28:14 Obyčejný kameník den co den vystupoval až nahoru,

00:28:18 na špici kostelní věže, nesmírně vysoké,

00:28:22 a tam tesal skulptury.

00:28:26 Při setmění slézal.

00:28:29 Trvalo to léta.

00:28:32 Synové a vnuci ho sledovali.

00:28:35 Připletl se mezi ně jeden stárnoucí pozorovatel

00:28:39 a ptá se ho:

00:28:41 Prosím vás, vždyť zdola není vidět, co tam děláte.

00:28:45 A on odpověděl: Ale Bůh to vidí.

00:28:50 To je v podstatě můj příběh.

00:29:04 Skryté titulky: Miloslava Čumpelíková