Portrét významného českého skladatele, jehož hudbu neumlčely ani pasti komunistického režimu.

Portrét významného českého skladatele (*13. 9. 1928), jehož hudbu neumlčely ani pasti komunistického režimu. Lyrický dokumentární film Patrika Ulricha exponuje nejen Slukův dramatický život, který přes řadu eskapád vyústil až do románových rovin, ale soustředí se především na skladatelův osobitý jemnocit pro tvorbu klasické, ale především komorní a filmové hudby, ve které dosáhl světového významu. Luboš Sluka je bezpochyby poslední klasik symfonické, filmové, komorní i duchovní hudby 20. století. Jeho hudba k filmům Na pytlácké stezce, Za trnkovým keřem či Pod Jezevčí skálou patří ke klenotům české moderny a těší se i z koncertního provedení. Sluka ve svém díle navázal nejen na slavného prastrýce Josefa Bohuslava Foerstera, který jej naučil hudbě a pokoře, ale také na odkaz svých celoživotních vzorů, zejména Janáčka a Martinů. Slukova hudba se hraje po celé Evropě, zní živě, z rozhlasu, z filmového plátna i z televizní obrazovky. Jeho největší životní pravdou je pokora, slušnost a víra. Tvrdí, že jen skromný člověk může být vlastníkem toho největšího bohatství. I přesto, že je držitelem těch nejvýznamnějších evropských cen, široké české veřejnosti je nepochopitelně utajen. Držitel čestné medaile T. G. Masaryka a Ceny Ministerstva kultury pobývá se svou ženou Hankou v klasicistním domku, kde i ve svém požehnaném věku stále tvoří a komponuje.

Napište nám