Jan Potměšil: nikdy bych neměnil

Bilanční dokumentární film pojednává o generaci studentské sametové revoluce očima jejího účastníka Jana Potměšila (*31. 3. 1966 – †16. 4. 2026). Tehdy populárního, velmi nadějného mladého herce a studenta DAMU agitační výjezd za ostravskými horníky stál schopnost chůze. Se svým handicapem se vyrovnal. Hrál náročné divadelní role, vrátil se před filmové kamery, založil rodinu.

Film zobrazuje na půdorysu jednoho dne život Jana Potměšila v době, kdy od sametové revoluce uplynulo téměř 30 let. Začíná denní rutinou, která Jana stojí mnohem víc sil než zdravého člověka, ale Jan se k problémům staví věcně a bez sebelítosti. Dokonce nikdy neprozradil jméno člověka, který usnul za volantem a způsobil tak onu tragickou nehodu.

Jan vyráží se synem na prohlídku míst, kde se dělala revoluce. Setkává se také s kolegy a kamarády, kteří s ním tehdy revoluci prožívali – například s Janem Kačerem, který s ním tehdy byl v autě při nehodě nebo Tomášem Kargerem, který si osobně u Václava Havla vymohl speciální náhradní vojenskou službu v nemocnici, kde se o Honzu několik měsíců staral. Uvidíme také bývalého spolužáka Jakuba Špalka, který s Janem udělal první představení po návratu do divadla (hra Růže pro Algernon, která setrvávala na repertoáru téměř 20 let). Vše je propojeno linií vzpomínek a otázek, jak se k revoluci její tehdejší protagonisté staví dnes.

Výsledkem je připomenutí dějinných událostí očima generací, které tehdy žily nadějí, s pocitem, že všechno je možné a dobro zvítězí. Jak se na tu dobu dívají dnes? A jak ji vnímal Jan jako člověk, který za tehdejší nadšení zaplatil obrovskou cenu?