Julieta

Po dlouhém čekání je Julieta konečně připravená opustit Madrid a začít nový život s Lorenzem. Těsně před odjezdem ovšem narazí na dávnou kamarádku své dcery Antíy a krátké setkání uvrhne Julietu zpět do depresí a sebezpytování. Přeruší se všemi kontakt a odstěhuje se do svého starého bytu v centru Madridu v naději, že ji tu Antía vyhledá. Julieta svou dceru neviděla dlouhé roky a sama si není úplně jistá, proč od ní její dcera v osmnácti utekla a nikdy se jí neozvala. Během čekání se zlomená matka rozhodne sepsat vše, čím si ona a její rodina prošla – a to úplně vše, včetně těch nejbolestnějších a nejčernějších vzpomínek, aby jí Antía jednou mohla odpustit. Rozhodne se začít chladnou zimní nocí, kdy se jako pětadvacetiletá seznámila cestou ve vlaku s Xoanem, Antíiným otcem.

Oproti většině dřívějších Almodóvarových filmů nevychází Julieta z režisérova vlastního námětu, ale jde o adaptaci tří povídek od Alice Munroové. Tomu také odpovídá režisérův odklon od některých jeho typických prvků (chybí ztřeštěné chování na hraně parodie a také extrémně zamotané dějové linky), ve snaze odvyprávět příběh o odloučení matky a dcery s respektem k předloze. Na druhou stranu Almodóvar nijak neslevil ze své jiskřivé palety sytých barev a hlubokých citových pout, díky které lze jeho rukopis rozpoznat hned na první pohled.