Dlouhé loučení

Americký režisér Robert Altman patřil v 70. letech k hlavním průkopníkům americké nezávislé scény, kteří se snažili o hollywoodský umělecký film. Proslul jako autor, který si vypěstoval velmi osobitý styl založený na provokativním pojednání společenských témat a ve svých filmech vyjadřoval kritiku a nedůvěru k americké společnosti. Po celou svou kariéru si pohrával s tradičními filmovými žánry a stereotypy. Ve válečném snímku MASH (1969) zachytil protiválečný postoj prostřednictvím absurdního humoru. Svět Divokého západu zesměšnil ve filmech McCabe a paní Millerová (1971) nebo Buffalo Bill a Indiáni (1976). Slavný snímek Nashville (1975) představoval mozaiku společenských vztahů na pozadí country festivalu. Ve svém snímku Dlouhé loučení (1973) pro změnu navázal na tradici filmu noir. Jedná se o osobitou adaptaci slavného románu Raymonda Chandlera Loučení s Lennoxem, jehož děj Altman oproti předloze zasadil do období svobodomyslných 70. let. Hlavní postavou příběhu je soukromý detektiv Philip Marlowe (Elliott Gould), k jehož charakteristice neodmyslitelně patří nezřízené pití alkoholu, kouření cigaret a projevy plné cynismu a ironie. Jednoho večera se u něj v bytě objeví jeho přítel Terry Lennox a požádá ho, aby ho zavezl do Mexika. Marlowe mu vyhoví, ovšem ihned po svém návratu se ocitne ve vazbě kvůli vyšetřování vraždy Lennoxovy manželky. Na první pohled se zdá být vše jasné – žárlivý manžel zavraždil svou manželku a poté spáchal sebevraždu v Mexiku. Jakmile se ovšem Marlowe ocitne na svobodě, rozjíždí pátrání na vlastní pěst. O jeho vyšetřování se nápadně začne zajímat i úspěšný, ale věčně opilý spisovatel Roger Wade a jeho žena Eileen. Přibývají další mrtví a Marlowe začíná rozplétat záhadu, která stála za zmizením jeho přítele.