New York, New York

Píše se rok 1945 a „Velké jablko“, které nikdy nespí, New York, se právě zmítá v opulentních oslavách válečného vítězství nad Japonskem. Zábava je v plném proudu také v nočním klubu, kde na sebe narazí nafoukaný saxofonista Jimmy Doyle (Robert de Niro) a zpěvačka organizace amerických ozbrojených sil Francine Evansová (Liza Minnelliová). Navzdory nezájmu ze strany Francine se Jimmy do půvabné umělkyně v uniformě zamiluje a začne ji bez úspěchu stíhat. Osud dvojici později přeci jen svede dohromady, aby skončila jako hudební pár, který se nakonec promění v pár milenecký. Jakmile ale začne jejich vztah prohlubovat a sláva mohutnět, láska začne pohasínat...

Méně známý a neprávem opomíjený film v kariéře velikána americké kinematografie Martina Scorseseho. 34letá vycházející hvězda se pečlivě stylizovaným snímkem rozloučila se syrovým realismem, jenž proslavil jejího Taxikáře. S výpravným dílem New York, New York vykročil Scorsese sebevědomě stranou a rozmáchlou jazzovou freskou, zasazenou do poválečné Ameriky, vzdal výtvarně i dějově hold tradici klasického Hollywoodu s žánrem muzikálů 30. – 40. let. Ke zvláštnostem filmu patří skutečnost, že po vzoru jazzové hudby byla řada dialogů vedena formou improvizace, což nakonec obnášelo zvýšené nároky na střihovou skladbu, aby se zachovala vnitrozáběrová soudržnost i plynulost vyprávění. Píseň New York, New York se stala klasickým šlágrem a hymnou stejnojmenného města. „Noirový muzikál“, jak jej nazval Scorsese, bohužel nenaplnil očekávání divácké návštěvnosti a produkce skončila v hluboké ztrátě. S ohledem na dobový neúspěch filmu na Scorseseho dolehly deprese; roku 1978 na pokraji smrti skončil v nemocnici, a to kvůli předávkování drogami. Záhy jej však vyléčil jiný projekt, který Scorseseho opět vyzdvihl na výsluní americké žánrové kinematografie: Zuřící býk.