00:00:07Město, čtvrť, ulice, domy.

00:00:12Každý dům, díl člověka a přece si žije po svém

00:00:18jako nezávislý, do sebe zahleděný živočich

00:00:21svým vlastním údělem a ve svém vlastním čase.

00:00:26Neboť lidé přicházejí a odcházejí.

00:00:29Příliš pomalu pro jeho paměť a příliš rychle pro jeho vkus.

00:00:40Postaven člověkem, slouží člověku.

00:00:44Ale zároveň vyžaduje od něj na oplátku, to nejcennější má.

00:00:48Jeho příběh.

00:00:50A člověk, který skládá svému domu účty.

00:00:53Od okamžiku, kdy prvně zapláče v bílém povijanu až do chvíle,

00:00:57kdy ho nesou ze schodů dolů nohama napřed.

00:01:02Ta svědectví si každý dům opatruje a uchovává.

00:01:05Na půdě, ve sklepě, v opuštěném pokoji prázdného bytu,

00:01:10kam rozbitým oknem táhne průvan, či v špižírně s policemi,

00:01:15plnými zavařenin a s přikrytou mísou, ve které kyne těsto.

00:01:20A také v popraskané omítce, na cihlách.

00:01:25Ale i v panelech.

00:01:29HUDBA

00:01:46Neboť lidé přicházejí a odcházejí, ale domy zůstávají.

00:01:52A ustoupí-li jednou starý dům novému,

00:01:56předá mu jako známý odkaz kus svého dějepisu.

00:02:00I když ten nový dům si vede po svém, jak také jinak,

00:02:05dobře ví, kdo mu bral míru na kabát.

00:02:21Tak domy smutku, domy radosti

00:02:24i domy s lucernou stojí dál, kde dnes nacházíme rovné fasády

00:02:31a s trochou nostalgie trochu litujeme, ač není čeho

00:02:36a svěřujeme se tím novým domům,

00:02:39které nám naslouchají stejně pozorně.

00:02:47HUDBA

00:03:43Brno, Kopečná 37. Dům U sedmi švábů.

00:03:52Tak jsem se narodila U sedmi švábů před 75 lety.

00:04:00Maminka chodila do plechárny. Dědeček byl kočí.

00:04:06Potom maminka umřela a zbyli jsme ještě dva.

00:04:11Byli jsme tři sourozenci.

00:04:14Chodili jsme do Lužánek, jak je Pionýrský dům

00:04:19Tam jsme byli celý den a večer jsme šli domů.

00:04:22Někdy jsme šli pěšky a někdy jsme jeli elektrikou,

00:04:25když jsme na to měli.

00:04:28Byli jsme u Českého srdce, v útulku.

00:04:30Odtamtud jsem se dostala na venkov, do útulku.

00:04:35Sourozenci zůstali v Brně.

00:04:379 roků jsem byla na venkově, jako schovanka, jako služebná,

00:04:43děvče pro všechno.

00:04:45Tatínek se podruhé oženil, pak ovdověl

00:04:48a já jsem musela přijet domů.

00:04:51Po druhé mamince zůstali dva sourozenci

00:04:54a musela jsem vést celou domácnost.

00:05:04Tak jsem tady zvyklá, bydlím tady tří čtvrtě století

00:05:09a doufám, že odtud nepůjdu až mě vynesou.

00:05:16Okolí dnešní Kopečné ulice patřilo ve 13. století

00:05:19ke kostelu Všech svatých.

00:05:21Ten stal Na provaznickém kopečku v místech, kde ústí

00:05:24Kopečná ulice do Pekařské.

00:05:27Bylo to samostatné osídlení mimo obvod městských hradeb,

00:05:31které mělo svého rychtáře i konšely.

00:05:35Nevíme přesně, k čemu sloužil objekt na místě

00:05:38dnešního domu U sedmi švábů.

00:05:40Ale v 15. století bychom zde nalezli zájezdní hostinec.

00:05:43Pozdější osudy domu jsou opět nejasné.

00:05:4730letá válka mu jistě neprospěla.

00:05:50Když se blížil k Brnu generál Torstenson,

00:05:53obyvatelé města část budov strhli, aby neposkytovaly útočníkům kryt.

00:05:59Historické prameny mluví o tom, že byl zničen kostel Všech svatých.

00:06:11Je horko, Torstensone, trčíš už tu čtvrtý měsíc,

00:06:15to je ostuda.

00:06:18Musím dostat Brno!

00:06:20Olomouc padla a tohle město bude vzdorovat?

00:06:23Musím dostat Brno!

00:06:27Generál si vyhrává z hradeb jako do tance.

00:06:31Ten se jen tak nedá.

00:06:35Pal! VÝSTŘEL

00:06:40VÝSTŘELY

00:06:44Vidíš? Není to k ničemu.

00:06:47Svolávám poradu.

00:06:50Velitelé, rozhodl jsem se pro generální útok.

00:06:53Musíme přinutit Brno ke kapitulaci.

00:06:56Jen tak se nám otevře cesta na Vídeň.

00:06:58Jen tak vyhrajeme naši spravedlivou válku.

00:07:02Vídeňská kořist, to už stojí za to.

00:07:06Ale Brno ti zavazí, že?

00:07:11Zítra dobudeme město.

00:07:14Do boje nasadíte všechny muže.

00:07:16A v poledne, slyšíte, v poledne mi odevzdáte klíče!

00:07:19Musím dostat Brno!

00:07:22Jestliže bude město vzorovat a jeho brány zůstanou zavřeny,

00:07:26pak nejste hodny cti být mými vojáky.

00:07:30A já radši ruším obléhání než, abych zůstal a přešlapoval

00:07:33na místě a byl pro smích starým babám.

00:07:36Tak jsem rozhodl!

00:07:41Zvítězíme! Půjdeme třeba do pekla!

00:07:43Ať žije velitel! Sláva Torstensonovi!

00:07:50Co je to za kluka? Proč utíká?

00:07:53Prosím tě, vždyť je to chlapec, pekařský učeň.

00:07:55Má nohy do Ó a uši od mouky.

00:07:58Musím dostat Brno! Vyřiďte to vojákům!

00:08:03Dříve nedostanou žold než padne. Musím dostat Brno!

00:08:09VÝSTŘELY

00:08:14Kam se to sápeš, chlapče?

00:08:16Tohle se dělá? Lozit nám přes hradby.

00:08:19Nejsi ty pekařův?

00:08:21Švédi, chtějí zaútočit. Všichni najednou, v poledne.

00:08:25Copak má být v poledne?

00:08:27V poledne vyhrají a když ne, tak odjedou.

00:08:30Říkal to jejich velitel, slyšel jsem ho.

00:08:32V poledne povídal? Jsi chlapík.

00:08:39Dodnes se zvoní na Petrově poledne už v jedenáct hodin.

00:08:42Hezká pověst, i když se zřejmě všechno stalo docela jinak.

00:08:47Ovšem Brňáci vědí svoje a Švédi taky.

00:08:51A historici, ti jen potvrzují, že Brno, které dobito nebylo,

00:08:56si tak upevnilo postavení hlavního města Moravy.

00:09:01BIJÍ ZVONY

00:09:04O sto let později dostal dům řád sester Alžbětinek.

00:09:08A zřídil v něm klášter s charitativním posláním.

00:09:12To bylo v roce 1750.

00:09:15Ale není vyloučeno, že dům sloužil jako špitál již před tím.

00:09:19Nejenom, že se zde ošetřovali nemocní, ale školili se tu

00:09:22prý lázeňští lazebnici.

00:09:26V přízemí domu byla pitevna, kde lékaři dělali

00:09:30na nebožtících, různé chirurgické zákroky.

00:09:34Ve sklepě zřídili umrlčí komoru.

00:09:39HUDBA

00:10:00Jak se, člověk před lázní chovati má.

00:10:03Nemá člověk hned po jídle a pití, do lázní jíti.

00:10:09Než má čekati, když to v žaludku a v játrách prvně zažije se

00:10:13a to okolo sedmi hodin se státi může.

00:10:17Jest pak pouštění krve užitečné těm,

00:10:20kteří mají mnoho tělní barvy červené

00:10:24a neb brunátné soudce vředovití.

00:10:28Kteří dobře pijí a jedí bez zvláštního

00:10:31sebou hejbáním,

00:10:33však se často nemyjí a zbytečné chlípnosti neprovozují.

00:10:39HUDBA

00:10:44Přivezli oběšence!

00:10:49Je ještě mladý. Podejte nástroje a plachty.

00:10:51Postavte se kolem ať všichni dobře vidíte.

00:10:56Doktor začíná.

00:10:59Člověk je křehká nádoba.

00:11:03HUDBA

00:11:17A tak po pomlázce začali už ty hody.

00:11:31Jeden den před neděli, tak se to chystalo tady.

00:11:35Tak v neděli už to šlo.

00:11:37Odpoledne přišly stárky. Oblékly se.

00:11:42Všichni byli oblečeni v krojích.

00:11:49Potom šli průvodem a to přišlo hodně lidí tady z okolí Brna.

00:11:55Někteří rádi by na černo, jenomže si museli zaplatit,

00:12:01když tady chtěli být.

00:12:03Také to stálo dost peněz.

00:12:07Večer se tancovalo.

00:12:10I děti si přišly na své a i ti malí caparti,

00:12:19co ještě nechodili moc.

00:12:21Tak se všichni vytancovali.

00:12:23My jsme se dívali z vrchu. Také za námi přišli chlapci

00:12:26a děvčata s těmi rozmarýny,

00:12:29tak jsme zaplatili za ně vstupné a donesli nám také štamprli.

00:12:38Já jsem ještě tenkrát nebyla zvyklá pít slivovici.

00:12:45A povídali, jak byli na Kopečné na hodech

00:12:53v Židenicích.

00:12:55Byla to opravdu velká radost.

00:12:59A teď, to víte... Teď už to přešlo.

00:13:06CINKANÍ SKLENIC

00:13:20Stejně by mě zajímalo, proč se tady říká U sedmi švábů.

00:13:28-Kde je to pivo?
-Už se nese.

00:13:29Poslouchej, oni nevidí na zeď?

00:13:32Ty jsou tam namalovaný. Sedí naproti.

00:13:35No jo, ale já jich vidím jen šest.

00:13:38-Díváš se pořádně?
-Počítat, to dovedu.

00:13:47-Ještě pivo?
-Ještě.

00:13:49Hospodo, chybí vám jeden šváb.

00:13:52Nechybí, toho chovám zvlášť. Tam v tom výklenku.

00:13:59Můžou se podívat.

00:14:03-Už ho vidíte?
-Sedmý jsi ty.

00:14:10(ZPĚV)

00:14:13Poslouchejte všichni lidé, co budeme zpívati,

00:14:19Velmi žalostné noviny Chtějte naslouchati.

00:14:29Že povstane veliký mor ve všem světě, všudy.

00:14:37Pro dobrou vrchnost plakati, budou lidé chudí.

00:14:47Od půlnoci zlé povětří, nejprve začne váti,

00:14:54mnoho lidí z toho světa, zajisté vyvrátí.

00:15:05Vojna utichne na čas, mor přetrhne

00:15:12a již mor počínati v turecké krajině.

00:15:31Pánbůh s námi a zlé pryč.

00:15:33Na horním náměstí zemřeli dva studenti.

00:15:36To je trest boží. A co udělá obec.

00:15:39Dáme pálit svíčky.

00:15:52Něco vám řeknu. Předevčírem sem přijeli z vlašské země kupci.

00:15:57Zavřeli se v hospodě.

00:15:59-No a. -Cikáni nejsou, ale...
-Mají černé oči.

00:16:04A ještě z cimry nevylezli.

00:16:06-Mají strach.
-A kdy začala černá nemoc?

00:16:09-Předevčírem.
-To oni ji přičarovali.

00:16:12-Zabijte je!
-Utopte je!

00:16:25HUDBA

00:16:44Podle starých pověstí je v těchto místech studně.

00:16:49Tu bych vám mohl ještě ukázat ze sklepa.

00:16:51Je sice zazděná, vyzděná až nahoru cihly.

00:16:55Dříve jsme tam měli kryty za Hitlera.

00:17:00Měli tam být hozeny dva lidé, kteří měli přinést

00:17:04nějakou nakažlivou nemoc.

00:17:07Taková je pověst.

00:17:09Staří rodiče a naši rodiče, kteří se tady narodili,

00:17:15tak žádný odsud nebral vodu, chodili tady nahoru pro vodu.

00:17:19Já jsem tady dělal 30 let domovníka a co bych vám ještě řekl.

00:17:27O té bílé paní jsem neslyšel. To nevím, že tady byla bílá paní.

00:17:34Bílá paní prý přicházela ráno nebo k večeru.

00:17:38Někdy ji zahlédli i v noci. Přešla vždycky mlčky, tichounce.

00:17:44Nikdy se neusmála. A do tří dnů někdo v domě umřel.

00:17:50Traduje se, že v roku 1843 uviděl ji člověk,

00:17:54který bydlel na druhé pavlači.

00:17:58Nepěkně na ni zavolal: "Bledá Uršulo!?

00:18:03O dva dny později ho v práci ranila mrtvice.

00:18:08Jeho slova opakoval malý chlapec, který potkal bílou paní v chodbě,

00:18:12když šel ráno pro mléko.

00:18:15Matka, která to slyšela ho v hrůze okřikla

00:18:17a chlapec se tak polekal, že spadl ze schodů

00:18:21a byl na místě mrtev.

00:18:26HUDBA

00:18:34A což v mrazivém prosinci Léta Páně roku 1805.

00:18:39Ještě jednou se stal náš dům lazaretem.

00:18:42To, když od Slavkova po bitvě Tří císařů

00:18:45sváželi na vozech raněné.

00:18:48Ty, co jim Napoleon slíbil, že na ně Francie nikdy nezapomene.

00:18:53A za tím oni zapomněli na Francii.

00:18:58Jestli chodila také bílá okolo.

00:19:02Neříkalo se tady jenom U sedmi švábů, ale také dům hrůzy.

00:19:14Tak tohle byly sklepy. Za Rakouska to byly byty.

00:19:21Ty byty měly nahoře malé kumbálky a tam si dávali

00:19:25po kbelíku uhlí a tím získávali ti nájemníci ty sklepy.

00:19:30Byly tady rodiny s dětmi a ty manželky chodili po službách

00:19:37a chodili prát k těm milostpaničkám.

00:19:39Děti vychovávali manželové a chodili krást

00:19:47a hrát karty na Špilberk a takovým způsobem se živili.

00:19:52Mnozí muži museli chodit pryč, protože neměli místo

00:19:56pro ty nocležníky.

00:19:57Manželka ráno nocležníkovi uvařila meltu.

00:19:59Za ten nocleh a za meltu dostali nějakou tu korunu a tak se živili.

00:20:02V tom domě bylo také dost prostitutek, které se tím živily.

00:20:05Našla si nějakého mládence, ten dal větší spropitné,

00:20:11tak zavřela oči, nedívala se ani nalevo a ani napravo

00:20:14a tak se také živily.

00:20:16Těch prostitutek bylo dost a nejstarší prostitutka,

00:20:20která tady zemřela bydlela na spodním dvoře,

00:20:24tam byl malý domeček a tam zemřela.

00:20:27Jmenovala se Liduška, žila tam s potkáními a s kočky.

00:20:36Když ji někdo řekl, prosím vás vyhoďte to,

00:20:38tak řekla ne, že je to její.

00:20:41Říkala, že ji nikdo nebude poroučet a taky špatné skočila.

00:20:46Od 2. poloviny 19. století proniká do ospalých melodií nová hudba.

00:20:54Hluk stavů textilních továren.

00:20:56Jejich ohlušující rytmus pokřtí Brno na středoevropský Manchester.

00:21:02Tak všechno hned dostalo větší rozměry.

00:21:05I lidská bída. V domě U sedmi švábů, tam taky.

00:21:12Zločin spáchaný z nouze, je tím nejsmutnějším hříchem,

00:21:16jaký kdy dokázalo vymyslet spořádané pokrytectví.

00:21:24Tam vzadu byl pokoj a tam bydlela nějaká Srbka.

00:21:28Měla chlapečka, tak 10 roků starého.

00:21:33K ní chodívaly spávat ženské, které měly ty koše na břichu

00:21:38a nosily ty vařečky a drátěnky a tohle prodávaly.

00:21:41Vždycky za tu noc dostala 2 korunky za tu kávu a za vyspání.

00:21:46Jednou Srbka neměla peníze a myslela si, že si vydělá,

00:21:50tak šla domů, a jak šla ta jedna k ní domů, tak si myslela,

00:21:52že má hodně peněz.

00:21:54Nachystala si sekeru a že ji sprovodí ze světa.

00:21:57Omráčila ji a pak ji dodělala úplně.

00:22:01Já jsem u toho nebyla, jak ji zabila.

00:22:03Když viděla, že je mrtvá, tak si vytáhla,

00:22:07jak se říká po Brněnsku strožok a nacpala do toho

00:22:10strožoku tu mrtvolu.

00:22:13Teď tady byl jeden starý člověk, Pan Šmíd, před měsícem měl pohřeb.

00:22:18Ten měl vozík a na tom vozíku vozíval

00:22:21sklenice, sběr, staré železo a hadry.

00:22:24Přišla k němu a prosila ho, že má starý slamník

00:22:27a že ten slamník potřebuje vyměnit.

00:22:29Tak ona si ho půjčila, ten slamník táhla po těch schodech

00:22:34a naložila ho na vozík.

00:22:37Tekla tady voda Ponávka a jela k té řece a tam ho hodila do vody.

00:22:45Byl velký soud a vražedkyně dostala 18 let.

00:22:50Její děti šly do útulku. Domů už se nevrátily.

00:22:54Proč jste zabila, ptá se soud přísně.

00:22:58Moc jsem potřebovala peníze.

00:23:01Kolik peněz jste u ní našla? 20 korun, slavný soude.

00:23:11V jedno pokojovém bytě bydlíme. To je jeden pokoj a kuchyň.

00:23:16Bydlela tady už babička a má maminka se tady narodila.

00:23:19Já jsem se tady narodila. I vnuk se tady narodil.

00:23:24Tatínek se narodil tady pod tím bytem.

00:23:27V roce 1870 a maminka je roku 1881,

00:23:33tak tady bydlíme pořád.

00:23:35Dvě děti mně umřely. Bydlelo nás tady sedm.

00:23:40Když dvě děti umřely, tak nás potom bylo pět.

00:23:44A bydleli jsme tady pořád.

00:23:46dcery se odstěhovaly a mají už jiné byty.

00:23:50Lepší byty, komfortní. Teď tady bydlím jako sama.

00:23:57HUDBA

00:24:08Město, čtvrť, ulice, domy. Každý dům.

00:24:15Člověk mu skládá účty a dům je registruje ve své paměti.

00:24:22Chodíme kolem jeho zdí, nakoukneme do průjezdu

00:24:27a zdá se nám, že už jsme tu někdy byli.

00:24:30Ale ne, to není možné, náš dům je přece někde jinde.

00:24:35Na druhém konci města. Tam bydlíme.

00:24:39A důvěrně i po hmatu, bychom ho, poznali.

00:24:42Svůj dům, tak jak poznáváme své blízké.

00:24:46Jejich i své naděje a touhy, společné jistoty.

00:24:52A s nimi tam posloucháme i jiné příběhy.

00:24:56Jiné v čase. V jiných lidech.

00:25:00Jiné, ale ne odjinud.

00:25:05Zase jenom z domu, z ulice, čtvrti, města.

00:25:13Vyprávíme si je navzájem mezi sebou.

00:25:15Těm, co tu byli před námi i těm,

00:25:18co přijdou po nás.

00:25:22Lidem i domům.

00:25:30"Skryté titulky: Yveta Bartlová Česká televize?

00:25:32.