00:00:07 Město, čtvrť, ulice, domy.

00:00:12 Každý dům, díl člověka a přece si žije po svém

00:00:18 jako nezávislý, do sebe zahleděný živočich

00:00:21 svým vlastním údělem a ve svém vlastním čase.

00:00:26 Neboť lidé přicházejí a odcházejí.

00:00:29 Příliš pomalu pro jeho paměť a příliš rychle pro jeho vkus.

00:00:40 Postaven člověkem, slouží člověku.

00:00:44 Ale zároveň vyžaduje od něj na oplátku, to nejcennější má.

00:00:48 Jeho příběh.

00:00:50 A člověk, který skládá svému domu účty.

00:00:53 Od okamžiku, kdy prvně zapláče v bílém povijanu až do chvíle,

00:00:57 kdy ho nesou ze schodů dolů nohama napřed.

00:01:02 Ta svědectví si každý dům opatruje a uchovává.

00:01:05 Na půdě, ve sklepě, v opuštěném pokoji prázdného bytu,

00:01:10 kam rozbitým oknem táhne průvan, či v špižírně s policemi,

00:01:15 plnými zavařenin a s přikrytou mísou, ve které kyne těsto.

00:01:20 A také v popraskané omítce, na cihlách.

00:01:25 Ale i v panelech.

00:01:29 HUDBA

00:01:46 Neboť lidé přicházejí a odcházejí, ale domy zůstávají.

00:01:52 A ustoupí-li jednou starý dům novému,

00:01:56 předá mu jako známý odkaz kus svého dějepisu.

00:02:00 I když ten nový dům si vede po svém, jak také jinak,

00:02:05 dobře ví, kdo mu bral míru na kabát.

00:02:21 Tak domy smutku, domy radosti

00:02:24 i domy s lucernou stojí dál, kde dnes nacházíme rovné fasády

00:02:31 a s trochou nostalgie trochu litujeme, ač není čeho

00:02:36 a svěřujeme se tím novým domům,

00:02:39 které nám naslouchají stejně pozorně.

00:02:47 HUDBA

00:03:43 Brno, Kopečná 37. Dům U sedmi švábů.

00:03:52 Tak jsem se narodila U sedmi švábů před 75 lety.

00:04:00 Maminka chodila do plechárny. Dědeček byl kočí.

00:04:06 Potom maminka umřela a zbyli jsme ještě dva.

00:04:11 Byli jsme tři sourozenci.

00:04:14 Chodili jsme do Lužánek, jak je Pionýrský dům

00:04:19 Tam jsme byli celý den a večer jsme šli domů.

00:04:22 Někdy jsme šli pěšky a někdy jsme jeli elektrikou,

00:04:25 když jsme na to měli.

00:04:28 Byli jsme u Českého srdce, v útulku.

00:04:30 Odtamtud jsem se dostala na venkov, do útulku.

00:04:35 Sourozenci zůstali v Brně.

00:04:37 9 roků jsem byla na venkově, jako schovanka, jako služebná,

00:04:43 děvče pro všechno.

00:04:45 Tatínek se podruhé oženil, pak ovdověl

00:04:48 a já jsem musela přijet domů.

00:04:51 Po druhé mamince zůstali dva sourozenci

00:04:54 a musela jsem vést celou domácnost.

00:05:04 Tak jsem tady zvyklá, bydlím tady tří čtvrtě století

00:05:09 a doufám, že odtud nepůjdu až mě vynesou.

00:05:16 Okolí dnešní Kopečné ulice patřilo ve 13. století

00:05:19 ke kostelu Všech svatých.

00:05:21 Ten stal Na provaznickém kopečku v místech, kde ústí

00:05:24 Kopečná ulice do Pekařské.

00:05:27 Bylo to samostatné osídlení mimo obvod městských hradeb,

00:05:31 které mělo svého rychtáře i konšely.

00:05:35 Nevíme přesně, k čemu sloužil objekt na místě

00:05:38 dnešního domu U sedmi švábů.

00:05:40 Ale v 15. století bychom zde nalezli zájezdní hostinec.

00:05:43 Pozdější osudy domu jsou opět nejasné.

00:05:47 30letá válka mu jistě neprospěla.

00:05:50 Když se blížil k Brnu generál Torstenson,

00:05:53 obyvatelé města část budov strhli, aby neposkytovaly útočníkům kryt.

00:05:59 Historické prameny mluví o tom, že byl zničen kostel Všech svatých.

00:06:11 Je horko, Torstensone, trčíš už tu čtvrtý měsíc,

00:06:15 to je ostuda.

00:06:18 Musím dostat Brno!

00:06:20 Olomouc padla a tohle město bude vzdorovat?

00:06:23 Musím dostat Brno!

00:06:27 Generál si vyhrává z hradeb jako do tance.

00:06:31 Ten se jen tak nedá.

00:06:35 Pal! VÝSTŘEL

00:06:40 VÝSTŘELY

00:06:44 Vidíš? Není to k ničemu.

00:06:47 Svolávám poradu.

00:06:50 Velitelé, rozhodl jsem se pro generální útok.

00:06:53 Musíme přinutit Brno ke kapitulaci.

00:06:56 Jen tak se nám otevře cesta na Vídeň.

00:06:58 Jen tak vyhrajeme naši spravedlivou válku.

00:07:02 Vídeňská kořist, to už stojí za to.

00:07:06 Ale Brno ti zavazí, že?

00:07:11 Zítra dobudeme město.

00:07:14 Do boje nasadíte všechny muže.

00:07:16 A v poledne, slyšíte, v poledne mi odevzdáte klíče!

00:07:19 Musím dostat Brno!

00:07:22 Jestliže bude město vzorovat a jeho brány zůstanou zavřeny,

00:07:26 pak nejste hodny cti být mými vojáky.

00:07:30 A já radši ruším obléhání než, abych zůstal a přešlapoval

00:07:33 na místě a byl pro smích starým babám.

00:07:36 Tak jsem rozhodl!

00:07:41 Zvítězíme! Půjdeme třeba do pekla!

00:07:43 Ať žije velitel! Sláva Torstensonovi!

00:07:50 Co je to za kluka? Proč utíká?

00:07:53 Prosím tě, vždyť je to chlapec, pekařský učeň.

00:07:55 Má nohy do Ó a uši od mouky.

00:07:58 Musím dostat Brno! Vyřiďte to vojákům!

00:08:03 Dříve nedostanou žold než padne. Musím dostat Brno!

00:08:09 VÝSTŘELY

00:08:14 Kam se to sápeš, chlapče?

00:08:16 Tohle se dělá? Lozit nám přes hradby.

00:08:19 Nejsi ty pekařův?

00:08:21 Švédi, chtějí zaútočit. Všichni najednou, v poledne.

00:08:25 Copak má být v poledne?

00:08:27 V poledne vyhrají a když ne, tak odjedou.

00:08:30 Říkal to jejich velitel, slyšel jsem ho.

00:08:32 V poledne povídal? Jsi chlapík.

00:08:39 Dodnes se zvoní na Petrově poledne už v jedenáct hodin.

00:08:42 Hezká pověst, i když se zřejmě všechno stalo docela jinak.

00:08:47 Ovšem Brňáci vědí svoje a Švédi taky.

00:08:51 A historici, ti jen potvrzují, že Brno, které dobito nebylo,

00:08:56 si tak upevnilo postavení hlavního města Moravy.

00:09:01 BIJÍ ZVONY

00:09:04 O sto let později dostal dům řád sester Alžbětinek.

00:09:08 A zřídil v něm klášter s charitativním posláním.

00:09:12 To bylo v roce 1750.

00:09:15 Ale není vyloučeno, že dům sloužil jako špitál již před tím.

00:09:19 Nejenom, že se zde ošetřovali nemocní, ale školili se tu

00:09:22 prý lázeňští lazebnici.

00:09:26 V přízemí domu byla pitevna, kde lékaři dělali

00:09:30 na nebožtících, různé chirurgické zákroky.

00:09:34 Ve sklepě zřídili umrlčí komoru.

00:09:39 HUDBA

00:10:00 Jak se, člověk před lázní chovati má.

00:10:03 Nemá člověk hned po jídle a pití, do lázní jíti.

00:10:09 Než má čekati, když to v žaludku a v játrách prvně zažije se

00:10:13 a to okolo sedmi hodin se státi může.

00:10:17 Jest pak pouštění krve užitečné těm,

00:10:20 kteří mají mnoho tělní barvy červené

00:10:24 a neb brunátné soudce vředovití.

00:10:28 Kteří dobře pijí a jedí bez zvláštního

00:10:31 sebou hejbáním,

00:10:33 však se často nemyjí a zbytečné chlípnosti neprovozují.

00:10:39 HUDBA

00:10:44 Přivezli oběšence!

00:10:49 Je ještě mladý. Podejte nástroje a plachty.

00:10:51 Postavte se kolem ať všichni dobře vidíte.

00:10:56 Doktor začíná.

00:10:59 Člověk je křehká nádoba.

00:11:03 HUDBA

00:11:17 A tak po pomlázce začali už ty hody.

00:11:31 Jeden den před neděli, tak se to chystalo tady.

00:11:35 Tak v neděli už to šlo.

00:11:37 Odpoledne přišly stárky. Oblékly se.

00:11:42 Všichni byli oblečeni v krojích.

00:11:49 Potom šli průvodem a to přišlo hodně lidí tady z okolí Brna.

00:11:55 Někteří rádi by na černo, jenomže si museli zaplatit,

00:12:01 když tady chtěli být.

00:12:03 Také to stálo dost peněz.

00:12:07 Večer se tancovalo.

00:12:10 I děti si přišly na své a i ti malí caparti,

00:12:19 co ještě nechodili moc.

00:12:21 Tak se všichni vytancovali.

00:12:23 My jsme se dívali z vrchu. Také za námi přišli chlapci

00:12:26 a děvčata s těmi rozmarýny,

00:12:29 tak jsme zaplatili za ně vstupné a donesli nám také štamprli.

00:12:38 Já jsem ještě tenkrát nebyla zvyklá pít slivovici.

00:12:45 A povídali, jak byli na Kopečné na hodech

00:12:53 v Židenicích.

00:12:55 Byla to opravdu velká radost.

00:12:59 A teď, to víte... Teď už to přešlo.

00:13:06 CINKANÍ SKLENIC

00:13:20 Stejně by mě zajímalo, proč se tady říká U sedmi švábů.

00:13:28 -Kde je to pivo?
-Už se nese.

00:13:29 Poslouchej, oni nevidí na zeď?

00:13:32 Ty jsou tam namalovaný. Sedí naproti.

00:13:35 No jo, ale já jich vidím jen šest.

00:13:38 -Díváš se pořádně?
-Počítat, to dovedu.

00:13:47 -Ještě pivo?
-Ještě.

00:13:49 Hospodo, chybí vám jeden šváb.

00:13:52 Nechybí, toho chovám zvlášť. Tam v tom výklenku.

00:13:59 Můžou se podívat.

00:14:03 -Už ho vidíte?
-Sedmý jsi ty.

00:14:10 (ZPĚV)

00:14:13 Poslouchejte všichni lidé, co budeme zpívati,

00:14:19 Velmi žalostné noviny Chtějte naslouchati.

00:14:29 Že povstane veliký mor ve všem světě, všudy.

00:14:37 Pro dobrou vrchnost plakati, budou lidé chudí.

00:14:47 Od půlnoci zlé povětří, nejprve začne váti,

00:14:54 mnoho lidí z toho světa, zajisté vyvrátí.

00:15:05 Vojna utichne na čas, mor přetrhne

00:15:12 a již mor počínati v turecké krajině.

00:15:31 Pánbůh s námi a zlé pryč.

00:15:33 Na horním náměstí zemřeli dva studenti.

00:15:36 To je trest boží. A co udělá obec.

00:15:39 Dáme pálit svíčky.

00:15:52 Něco vám řeknu. Předevčírem sem přijeli z vlašské země kupci.

00:15:57 Zavřeli se v hospodě.

00:15:59 -No a. -Cikáni nejsou, ale...
-Mají černé oči.

00:16:04 A ještě z cimry nevylezli.

00:16:06 -Mají strach.
-A kdy začala černá nemoc?

00:16:09 -Předevčírem.
-To oni ji přičarovali.

00:16:12 -Zabijte je!
-Utopte je!

00:16:25 HUDBA

00:16:44 Podle starých pověstí je v těchto místech studně.

00:16:49 Tu bych vám mohl ještě ukázat ze sklepa.

00:16:51 Je sice zazděná, vyzděná až nahoru cihly.

00:16:55 Dříve jsme tam měli kryty za Hitlera.

00:17:00 Měli tam být hozeny dva lidé, kteří měli přinést

00:17:04 nějakou nakažlivou nemoc.

00:17:07 Taková je pověst.

00:17:09 Staří rodiče a naši rodiče, kteří se tady narodili,

00:17:15 tak žádný odsud nebral vodu, chodili tady nahoru pro vodu.

00:17:19 Já jsem tady dělal 30 let domovníka a co bych vám ještě řekl.

00:17:27 O té bílé paní jsem neslyšel. To nevím, že tady byla bílá paní.

00:17:34 Bílá paní prý přicházela ráno nebo k večeru.

00:17:38 Někdy ji zahlédli i v noci. Přešla vždycky mlčky, tichounce.

00:17:44 Nikdy se neusmála. A do tří dnů někdo v domě umřel.

00:17:50 Traduje se, že v roku 1843 uviděl ji člověk,

00:17:54 který bydlel na druhé pavlači.

00:17:58 Nepěkně na ni zavolal: "Bledá Uršulo!?

00:18:03 O dva dny později ho v práci ranila mrtvice.

00:18:08 Jeho slova opakoval malý chlapec, který potkal bílou paní v chodbě,

00:18:12 když šel ráno pro mléko.

00:18:15 Matka, která to slyšela ho v hrůze okřikla

00:18:17 a chlapec se tak polekal, že spadl ze schodů

00:18:21 a byl na místě mrtev.

00:18:26 HUDBA

00:18:34 A což v mrazivém prosinci Léta Páně roku 1805.

00:18:39 Ještě jednou se stal náš dům lazaretem.

00:18:42 To, když od Slavkova po bitvě Tří císařů

00:18:45 sváželi na vozech raněné.

00:18:48 Ty, co jim Napoleon slíbil, že na ně Francie nikdy nezapomene.

00:18:53 A za tím oni zapomněli na Francii.

00:18:58 Jestli chodila také bílá okolo.

00:19:02 Neříkalo se tady jenom U sedmi švábů, ale také dům hrůzy.

00:19:14 Tak tohle byly sklepy. Za Rakouska to byly byty.

00:19:21 Ty byty měly nahoře malé kumbálky a tam si dávali

00:19:25 po kbelíku uhlí a tím získávali ti nájemníci ty sklepy.

00:19:30 Byly tady rodiny s dětmi a ty manželky chodili po službách

00:19:37 a chodili prát k těm milostpaničkám.

00:19:39 Děti vychovávali manželové a chodili krást

00:19:47 a hrát karty na Špilberk a takovým způsobem se živili.

00:19:52 Mnozí muži museli chodit pryč, protože neměli místo

00:19:56 pro ty nocležníky.

00:19:57 Manželka ráno nocležníkovi uvařila meltu.

00:19:59 Za ten nocleh a za meltu dostali nějakou tu korunu a tak se živili.

00:20:02 V tom domě bylo také dost prostitutek, které se tím živily.

00:20:05 Našla si nějakého mládence, ten dal větší spropitné,

00:20:11 tak zavřela oči, nedívala se ani nalevo a ani napravo

00:20:14 a tak se také živily.

00:20:16 Těch prostitutek bylo dost a nejstarší prostitutka,

00:20:20 která tady zemřela bydlela na spodním dvoře,

00:20:24 tam byl malý domeček a tam zemřela.

00:20:27 Jmenovala se Liduška, žila tam s potkáními a s kočky.

00:20:36 Když ji někdo řekl, prosím vás vyhoďte to,

00:20:38 tak řekla ne, že je to její.

00:20:41 Říkala, že ji nikdo nebude poroučet a taky špatné skočila.

00:20:46 Od 2. poloviny 19. století proniká do ospalých melodií nová hudba.

00:20:54 Hluk stavů textilních továren.

00:20:56 Jejich ohlušující rytmus pokřtí Brno na středoevropský Manchester.

00:21:02 Tak všechno hned dostalo větší rozměry.

00:21:05 I lidská bída. V domě U sedmi švábů, tam taky.

00:21:12 Zločin spáchaný z nouze, je tím nejsmutnějším hříchem,

00:21:16 jaký kdy dokázalo vymyslet spořádané pokrytectví.

00:21:24 Tam vzadu byl pokoj a tam bydlela nějaká Srbka.

00:21:28 Měla chlapečka, tak 10 roků starého.

00:21:33 K ní chodívaly spávat ženské, které měly ty koše na břichu

00:21:38 a nosily ty vařečky a drátěnky a tohle prodávaly.

00:21:41 Vždycky za tu noc dostala 2 korunky za tu kávu a za vyspání.

00:21:46 Jednou Srbka neměla peníze a myslela si, že si vydělá,

00:21:50 tak šla domů, a jak šla ta jedna k ní domů, tak si myslela,

00:21:52 že má hodně peněz.

00:21:54 Nachystala si sekeru a že ji sprovodí ze světa.

00:21:57 Omráčila ji a pak ji dodělala úplně.

00:22:01 Já jsem u toho nebyla, jak ji zabila.

00:22:03 Když viděla, že je mrtvá, tak si vytáhla,

00:22:07 jak se říká po Brněnsku strožok a nacpala do toho

00:22:10 strožoku tu mrtvolu.

00:22:13 Teď tady byl jeden starý člověk, Pan Šmíd, před měsícem měl pohřeb.

00:22:18 Ten měl vozík a na tom vozíku vozíval

00:22:21 sklenice, sběr, staré železo a hadry.

00:22:24 Přišla k němu a prosila ho, že má starý slamník

00:22:27 a že ten slamník potřebuje vyměnit.

00:22:29 Tak ona si ho půjčila, ten slamník táhla po těch schodech

00:22:34 a naložila ho na vozík.

00:22:37 Tekla tady voda Ponávka a jela k té řece a tam ho hodila do vody.

00:22:45 Byl velký soud a vražedkyně dostala 18 let.

00:22:50 Její děti šly do útulku. Domů už se nevrátily.

00:22:54 Proč jste zabila, ptá se soud přísně.

00:22:58 Moc jsem potřebovala peníze.

00:23:01 Kolik peněz jste u ní našla? 20 korun, slavný soude.

00:23:11 V jedno pokojovém bytě bydlíme. To je jeden pokoj a kuchyň.

00:23:16 Bydlela tady už babička a má maminka se tady narodila.

00:23:19 Já jsem se tady narodila. I vnuk se tady narodil.

00:23:24 Tatínek se narodil tady pod tím bytem.

00:23:27 V roce 1870 a maminka je roku 1881,

00:23:33 tak tady bydlíme pořád.

00:23:35 Dvě děti mně umřely. Bydlelo nás tady sedm.

00:23:40 Když dvě děti umřely, tak nás potom bylo pět.

00:23:44 A bydleli jsme tady pořád.

00:23:46 dcery se odstěhovaly a mají už jiné byty.

00:23:50 Lepší byty, komfortní. Teď tady bydlím jako sama.

00:23:57 HUDBA

00:24:08 Město, čtvrť, ulice, domy. Každý dům.

00:24:15 Člověk mu skládá účty a dům je registruje ve své paměti.

00:24:22 Chodíme kolem jeho zdí, nakoukneme do průjezdu

00:24:27 a zdá se nám, že už jsme tu někdy byli.

00:24:30 Ale ne, to není možné, náš dům je přece někde jinde.

00:24:35 Na druhém konci města. Tam bydlíme.

00:24:39 A důvěrně i po hmatu, bychom ho, poznali.

00:24:42 Svůj dům, tak jak poznáváme své blízké.

00:24:46 Jejich i své naděje a touhy, společné jistoty.

00:24:52 A s nimi tam posloucháme i jiné příběhy.

00:24:56 Jiné v čase. V jiných lidech.

00:25:00 Jiné, ale ne odjinud.

00:25:05 Zase jenom z domu, z ulice, čtvrti, města.

00:25:13 Vyprávíme si je navzájem mezi sebou.

00:25:15 Těm, co tu byli před námi i těm,

00:25:18 co přijdou po nás.

00:25:22 Lidem i domům.

00:25:30 "Skryté titulky: Yveta Bartlová Česká televize?

00:25:32 .