Malíři zvuku: tři generace, tři přístupy

Milan Grygar (*24. 10. 1926) „kradl“ svým dětem hračky a vytvářel s nimi svá raná umělecká díla, v nichž poprvé začal registrovat zvuk jako nedílnou součást vzniku obrazu. Jeho akustické kresby, pracující s fenoménem prostorovosti zvuku, získaly mezinárodní pozornost. Vizuálně zvukové partitury dokonce zhudebnily slavné zahraniční soubory, které se věnují vážné hudbě. Vlastní díla Grygar vystavoval ve Francii, v Německu i v Japonsku. V roce 2013 mu byla udělena cena ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění. Propojování obrazu a zvuku se stalo principem tvorby pozdějších následovníků: Martin Janíček dokáže vyrobit hudební nástroj a sochu v jednom i ze staré kánoe. Daniel Vlček zase recykluje v malbě média z hudebního průmyslu. Z prací těchto tvůrců je evidentní, že umělecké disciplíny neexistují odděleně, ale vzájemně se propojují. Film má svou hudbu a podobně i kresby a malby mají svůj soundtrack.