Příhody lišky Bystroušky

Záznam opery Leoše Janáčka z produkce Národního divadla Brno je situován do prostředí Dětského domova Dagmar. Ten v roce 1928 spoluzakládal autor předlohy k opeře, spisovatel Rudolf Těsnohlídek. Do světa Janáčkových oper s touto inscenací poprvé vstoupil jeden z nejlepších českých operních režisérů Jiří Heřman. V Příhodách lišky Bystroušky se nedílně prolíná svět lidský s tím zvířecím. Pokud přistoupíme na režijní výklad, odehrává se před námi příběh ztraceného mládí a ztracené lásky Revírníka a Revírníkové – zvířecí jsou pouze masky. Heřman rozehrává bohatou scénu řadou detailních hereckých akcí početného komparzu (řadu rolí svěřil režisér dětem). Tyto situace jako by si říkaly o detailnější zachycení kamerou. Heřman si přitom nenechává ujít ani drobné zvukové motivy hudby, které vyplňuje takřka gagy a staví z nich promyšlenou, zcela současnou dramatickou strukturu. Těsnohlídkovo vyprávění končí svatbou Bystroušky a Zlatohřbítka. Janáček se oproti původní předloze odhodlal k závažné změně a nechal hlavní postavu zemřít. Zdánlivě tragická smrt hlavní hrdinky demonstruje Janáčkův vitalistický pohled na věčný koloběh života a smrti: "Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit, sedím v něm a učím se milovat život."