Národní fronta Čechů a Slováků
Původně šlo o sdružení politických stran (později byly do něj přijaty i další organizace), které bylo založeno, aby se zjednodušilo řízení státu a současně zabránilo takzvanému „politikaření“. V jejím programu byl zakotven princip národní jednoty a spolupráce všech demokratických a antifašistických sil v poválečné ČSR. V zásadě to znamenalo, že všechny povolené politické strany budou po volbách součástí vládní koalice. Pokud by nějaká strana byla vyloučena z Národní fronty, znamenalo by to její zánik, neboť mimo NF nemohla žádná politická uskupení existovat. Spory mezi politickými stranami, které nebylo možné vyřešit na vládní úrovni, měly být řešeny ve vedení NF. NF existovala nejen na ústřední úrovni, ale v podstatě kopírovala správní členění státu.
Ustanovení Národní fronty se datuje od moskevských porad v březnu 1945 při jednání o Košickém vládním programu. O jejím zřízení rozhodli představitelé londýnského a moskevského zahraniční odboje a zástupci Slovenské národní rady. Po únoru 1948 byla Národní fronta tzv. obrozena. ČSSD byla sloučena s KSČ, ostatní strany byly zbaveny své původní úlohy – staly se pouhými doplňky v systému, který plně ovládla a kontrolovala KSČ. Do Národní fronty byly také začleněny všechny veřejně působící společenské organizace. Do voleb vstupovala tzv. Jednotná kandidátka Národní fronty – NF jmenovala do každého volebního obvodu jednoho svého kandidáta, kterého pak voliči ve volbách buď potvrdili, nebo nepotvrdili. Pouze kandidát NF se mohl ucházet o mandát v zastupitelských sborech na všech úrovních státního aparátu (rozdíl mezi státní správou a samosprávou neexistoval). Národní fronta ukončila svou činnost 7. února 1990.