Box za první republiky

Box za první republiky

Válka rozvoj sportovního hnutí v českém prostředí nezastavila. Brzy po vzniku samostatné republiky se dosavadní sportovní svazy přeměnily na samostatné československé sportovní federace. Svou činnost obnovil i Československý olympijský výbor založený 18. května 1899 jako Český olympijský výbor. Nejpočetnější a nejslavnější spolek byl bezesporu Sokol, který kromě tělesné zdatnosti usiloval i o vzdělávání svého členstva a jeho mravní a estetickou výchovu. Druhým největším spolkem bývaly Dělnické tělocvičné jednoty sdružující především členy sociální demokracie. Katolicky smýšlející občané se sdružovali ve spolku Československý orel, židovští občané navštěvovali spolek Makabi, němečtí Deutsche Turnverain.

Nejpopulárnějším sportem, který lákal do hledišť stadionů desetitisíce diváků, byl fotbal. Mezi kluby vládly SK Slavia, nejstarší sportovní klub u nás (založen roku 1892 jako cyklistický), a AC Sparta Praha. Slavie měla nejlepšího fotbalového brankaře v Evropě Františka Pláničku, kterého Sparta odmítla, protože se jí nezdál dost vysoký. Fotbalové mistrovství republiky tehdy ještě neexistovalo a nepsaným domácím šampionem se tak stával ten, kdo vyhrál Středočeský pohár. Za 30 let jeho trvání (1918-1948) to byla desetkrát Slavia a desetkrát Sparta. K největším úspěchům československé kopané patřila účast ve finále mistrovství světa v Římě roku 1934.

Stále větší popularitu si získával lední hokej, obliba zimních sportů rostla. Světových úspěchů dosahovali stolní tenistky i tenisté, kanoisté a gymnasté. Dlouhou tradici měla cyklistika, zápas a box. Kvetl motoristický sport a českoslovenští piloti-akrobaté patřili ke špičce. Výborné výsledky v mezinárodních soutěžích měli vzpěrači, lukostřelci a šachisté. Vrcholem sportovního dění byly už tenkrát olympijské hry. Z meziválečných her (1920 až 1936) přivezli naši sportovci celkem 7 zlatých, 17 stříbrných a 13 bronzových medailí. První olympijské zlato vybojoval v Paříži roku 1924 sokol Šupčík, v dnes už zaniklé disciplíně, ve šplhu na laně. Nejlepších výsledků dosáhlo Československo roku 1928 v Amsterodamu, kde v soutěži národů obsadilo 12. místo ze 47 účastníků.

Sport se stal také vyhledávanou volnočasovou aktivitou. Na kdejaké zamrzlé louži se bruslilo, podél řek i rybníků rostly plovárny a Klub československých turistů šířil oblibu pěších túr. Jeho činnost vedla k zakládání chat, stavění rozhleden a vytváření sítě turistických značek.

Sokol

Pod heslem „Ve zdravém těle zdravý duch“ se Sokol snažil nejen o tělesnou zdatnost, ale také o mravní výchovu. Cvičenci se zdokonalovali v gymnastických nářaďových cvičeních, skocích a zápase, později přidali veslování, plavání, střelbu a šerm. Kromě pravidelných cvičení pořádali výlety. U zrodu Sokola, první české tělovýchovné organizace, stáli Jindřich Fügner a dr. Miroslav Tyrš, který toužil, aby jeho svěřenci byli jako antické sochy. První sokolská jednota, Sokol pražský, vznikla 16. února 1862 a první sokolský prapor namaloval Josef Mánes. Příklon k pokrokovým myšlenkám symbolizovala sokolská červená košile, odvozená od obleků oddílů revolucionáře Giuseppe Garibaldiho, jenž bojoval za svobodu a sjednocení Itálie a válčil rovněž proti Rakušanům.

Význam a vliv Sokola dalece přesahoval rámec tělovýchovy a sportu. Účast uniformovaných sokolů na národních slanostech a akcích povzbuzovala sebedůvěru Čechů. Sokol se stal brzy neodmyslitelnou součástí české společnosti a v krizových okamžicích dějin byl dokonce nazýván „národním vojskem“. V nově vzniklém Československu měl Sokol velkou společenskou prestiž a pokračoval v pořádání všesokolských sletů, Sokolové se prosadili i na mistrovstvích světa.

Turnvereiny

Druhou nejsilnější tělocvičnou organizací v českých zemích byl nacionalistický Deutscher Turnverband, jehož cílem byla vlastenecká výchova. Vůči Turnerům se čeští Sokolové vymezovali. Měli být ve všem lepší, silnější a hbitější. Sokolové se stali metaforou vyspělosti československé společnosti, Turneři zase stáli za myšlenkou velkoněmecké říše. Souboje na bradlech a v přeskocích koz tak neměly jen čistě fyzický význam, ale staly se zosobněním boje o národní určení.