Pivní putování

Vypráví se, že královna Eliška Rejčka k stáru pobývala v Brně na Špilberku a – chtíc po sobě zanechat Brňanům památku – rozhodla se, že založí klášter.

Vystoupila prý na špilberskou věž a hodila dolů 3 praporky. Jeden spadl – za potlesku Brňanů – přímo pod hrad na Staré Brno. Místo budoucího kláštera tím bylo určeno. Další zaletěl kamsi do lesů směrem k Veveří a už se nenašel. Takže tam se nestavělo nic. Konečně třetí vletěl do Komína. Tedy do vsi jménem Komín. Eliška tam dala postavit alespoň kostel.

Půvabná pověst o praporkové věštbě se v Brně pořád vypráví, ale podle kronikářů to bylo jinak. Eliška Rejčka se přestěhovala do Brna, když se pan Jindřich z Lipé, její třetí manžel stal moravským zemským hejtmanem. A to byl plod moudré politiky Jana Lucemburského, který si byl dobře vědom, že nedávná domácí válka v Čechách byla výsledkem sočení dvou vášnivých žen. Byla to Eliška pražská, Janova žena a Eliška hradecká, to jest Rejčka, která byla vdova po dvou Janových předchůdcích a byla jenom o 4 roky starší než Eliška pražská. Král Jan se Jindřicha z Lipé zbavil tím, že mu udělil vysoký úřad s povinností, aby žil daleko od Prahy. A když se za ním rozjela i Rejčka, mnul si ruce. A aby ji v Brně držel, věnoval jí svůj statek s kostelíkem Panny Marie na Starém Brně.

A jestliže pak Rejčka ze Špilberka, kde s panem Jindřichem bydlela, házela nějaké praporky, musela mít veliké štěstí na vítr a vzdušné proudy, aby ten praporek padl přesně vedle jejího vlastního kostela, kde ten klášter chtěla postavit.

Královna Rejčka se sice nedožila dokončení svého kláštera, ale dožila se dokončení svého klášterního pivovaru. Dala ho postavit už v roce 1325, pouhé 2 roky po založení kláštera. Starobrněnské pivo si tedy vychutnávala celých 10 let.