Koncert plný šlágrů jedné ze stálic naší populární hudby – Milana Drobného (2005). Účinkují: K. Gott, J. Suchý, W. Matuška, V. Martinová, Y. Přenosilová a J. Krampol. Režie P. Burian
00:00:05 Milan se narodil na hranici mezi Žižkovem a Vinohrady.
00:00:10 Byl vzorný žáček. V první třídě samé jedničky.
00:00:15 Babička mu koupila kytaru s palmou a dodnes se na ni učí.
00:00:20 V Armádním uměleckém souboru byl degradován ze svobodníka na vojína.
00:00:28 Konzervatoř studoval s úspěchem. Hlavně jevištní pohyb.
00:00:34 Milan is my great friend...
00:00:41 Dámy a pánové, pan Milan Drobný!
00:00:58 Já vám chtěl se stát virtuosem klavírním,
00:01:02 jenže ouha otec můj vydědil mě mezitím.
00:01:08 Pak mou dívku sved mi kněz, jedna rána za druhou,
00:01:11 a tak mi zbyl jen jazz, jsem Ragtime Piano Joe.
00:01:16 Mé krásné dámy, račte mě znát,
00:01:19 jsem Ragtime Piano Joe,
00:01:22 co umí zpívat, tančit a hrát,
00:01:25 Ragtime Piano Joe.
00:01:27 Na hlavě bouřku, je samý špás,
00:01:30 osobním šarmem nadchne i vás.
00:01:33 Dál srší náladou Ragtime Piano Joe.
00:01:42 Už kolik let tu holím hosty míň či víc
00:01:47 a tenhle bar, tenhle můj svět teď budou bourat za měsíc.
00:01:52 Prachy pohřbí prach a v sutinách tu dozní potajmu
00:01:58 ten nejhezčí a poslední ze všech slavných ragtimů.
00:02:17 SCAT
00:02:26 Mé krásné dámy, račte mě znát,
00:02:29 jsem Ragtime Piano Joe,
00:02:32 co umí zpívat, tančit a hrát,
00:02:35 Ragtime Piano Joe.
00:02:37 Na hlavě bouřku, je samý špás,
00:02:40 osobním šarmem nadchne i vás.
00:02:43 Dál srší náladou Ragtime Piano Joe.
00:02:47 Mé krásné dámy, račte mě znát,
00:02:50 jsem Ragtime Piano Joe,
00:02:53 co umí zpívat, tančit a hrát,
00:02:55 Ragtime Piano Joe.
00:02:58 Na hlavě bouřku, je samý špás,
00:03:00 osobním šarmem nadchne i vás
00:03:03 váš starý, váš dobrý Ragtime Piano Joe.
00:03:19 Dobrý večer.
00:03:23 Dobrý večer, dámy a pánové!
00:03:26 To to uteklo, co? Včera pade, dneska tohle.
00:03:31 Za to, že jsem se vůbec dostal sem, můžu poděkovat svým rodičům.
00:03:38 Mamince a tatínkovi. Taky babičkám, dědečkům, tetičkám.
00:03:43 Svým dětem, dcerám, synům, manželkám, přítelkyním.
00:03:53 Přátelé, my jsme se tady sešli, že to není normální koncert,
00:03:57 protože kde já bych na normálním koncertě ukazoval,
00:04:02 jak mně stál kohout na hlavě v nějakých 3 - 5 letech.
00:04:07 Chci tady zavzpomínat na údobí, které mně bylo obzvlášť sympatické.
00:04:11 Doba divadla Semafor. Můžeme si společně zazpívat nějaké písničky.
00:04:18 Já bych byl rád, kdybychom se mohli mrknout,
00:04:22 jak to vypadlo trošku dřív, v roce tak 1965 - 1966.
00:04:27 Když jsme se vrátili z vojny, tak jsme s Jirkou Grossmanem
00:04:31 a s Jirkou Brabcem založili Country beat.
00:04:34 A tenkrát byly takový soutěže - Dvanáct nových táboráků třeba -
00:04:39 a z toho se uchovaly dvě písničky v našem archivu.
00:04:44 Pojďte se na ně podívat.
00:04:47 Tajemné proudy,
00:04:51 Mary zlatovlasou
00:04:55 jsem v písničce své měl tolik rád.
00:05:03 A stáda koní, jež dál se stepí pasou,
00:05:11 já chtěl bych s lasem, do ohrady hnát.
00:05:22 Máš hvězdy v očích a na rtech jahody,
00:05:25 to jsem si vočíh už včera u vody.
00:05:29 Máš hvězdy v očích, které mě omámí,
00:05:33 ani pět kočích i s pěti drožkami
00:05:36 neodveze mě od domu, kde bydlíš,
00:05:40 chci být totiž na okamžik tobě blíž.
00:05:49 Já bych se podíval teď ještě hlouběji do minulosti.
00:05:54 To bylo v době, kdy mi bylo na rozhraní 16 a 17 let,
00:05:59 kdy jsem hrával ještě hokej.
00:06:03 A rozmýšlel jsem se, jestli budu zpívat, nebo hrát,
00:06:07 protože jsem byl ovlivněn Radiem Luxembourg,
00:06:10 potom u nás rokenrolem, Kučerovci
00:06:14 a s kamarádem jsme si pořídili kytaru,
00:06:17 kterou mně teda koupila babička za 117 korun.
00:06:21 Prodala nějaký mince a koupila mi kytaru.
00:06:25 Byla pomalovaná nějakými indiány. Krásná kytara to byla.
00:06:28 Já jsem zpíval v té době takové písničky převzaté od Kučerovců.
00:06:32 Dukana, moku, kenány, ké...
00:06:41 Prostě takovou nějakou. Nevěděl jsem ani, co to je.
00:06:44 A nevím to do dneška.
00:06:49 Ale za nastartování té profesionální dráhy
00:06:54 může vám všem dobře známý zpěvák a můj přítel Karel Gott.
00:06:59 Já jsem byl na soutěži Hledáme nové zpěváky ve Slovanském domě
00:07:04 a on tam zpíval takovou zvláštní píseň, kde i jódloval.
00:07:09 Já to neumím, ale kousek vám předvedu.
00:07:12 Hned zejtra ráno, jódly, tý,
00:07:15 připravte lana, jódly, tý,
00:07:18 připravte lana a řízek, lezem na Nebozízek.
00:07:29 A představte si, že s tímhle on vyhrál.
00:07:33 Takový byl vkus v té době.
00:07:36 Ale on se dostal kvůli tomu do profesionálního angažmá
00:07:39 do kavárny Vltava. A já jsem se tam taky jednou přihlásil
00:07:42 do soutěže v té době... Bylo to nějak tak, pane řediteli?
00:07:48 Někdy v roce 1962 nebo tak, prostě v polovině minulého století
00:07:56 přišel Jiří Šlitr za mnou a říkal, že v kavárně Vltava
00:08:01 zpívá nějaký zpěvák Karel Gott a že stojí za slyšení.
00:08:04 Tak jsme se tam vydali a zpívali tam dva.
00:08:07 Karel Gott a ještě jeden.
00:08:09 Karla Gotta jsme okamžitě angažovali
00:08:13 a angažovali jsme dokonce i toho, kterého jsme neplánovali.
00:08:18 Milan Drobný se jmenoval a byl velice zajímavý.
00:08:22 Měl krásnou barvu hlasu. Tak jsme ho vzali taky.
00:08:25 U nás v divadle našel četná uplatnění.
00:08:29 Byl specialistou na dueta. Duety? Prostě na to, že zpívají dva.
00:08:36 V této funkci vystřídal celou řadu našich hereček.
00:08:44 Milane, myslím to jaksi profesně. Jako že jsi s nimi zpíval.
00:08:49 Jinak mně do toho nic není.
00:08:53 Kromě toho se uplatnil i herecky. A to znamenitě.
00:08:59 Vzpomínám si na Poslední štaci, kde hrál takovýho
00:09:02 lehce zvrhlýho lékaře ve velice pochybný nemocnici.
00:09:07 Hrál ho tak, že se do dneška na to vzpomíná.
00:09:10 Milane, ty máš prý údajně nějaký narozeniny.
00:09:14 Nebudu říkat který. Stejně to každý ví.
00:09:17 Tak já ti k nim přeju to,
00:09:19 co se k narozeninám vždycky přává slušným lidem: Ahoj!
00:09:25 Je to tričko trosečníka, který vlálo na stožáru,
00:09:30 když jsem bejval kapitánem na svým škuneru.
00:09:36 Modrý tričko zápasníka, kterej, páni, míval páru,
00:09:42 když jsem bejval šarlatánem kdesi v Doveru.
00:09:49 Vložil jsem do tvýho pohledu modrýho,
00:09:54 do tvýho pohledu růži.
00:10:01 A já zas bez ptaní
00:10:04 dala ti do dlaní,
00:10:07 dala ti do dlaní sebe.
00:10:15 Dámy a pánové, zajisté jste poznali dalšího mého hosta -
00:10:19 baronku von Schuchmann, alias Yvonnu Přenosilovou!
00:10:33 Zas mi říkal, že má něco pro mě.
00:10:39 A to něco, to prý láska je.
00:10:45 Já však nechci žádnou lásku v domě, jé,
00:10:50 přináší jen žal a výdaje.
00:10:56 Mám proti lásce boty,
00:10:59 ty chrání paní svou.
00:11:02 Ty boty vždycky jdou a všecko hezké pošlapou.
00:11:18 Žiju sama díky těmto botám,
00:11:24 žiju sama zásluhou těch bot.
00:11:29 Často sice klukům hlavy motám, jé,
00:11:35 botám ale city nejsou vhod.
00:11:40 V těch botách ráda šlapu, zvlášť po lásce nás dvou.
00:11:46 Ty boty vždycky jdou a všecko hezké pošlapou.
00:12:02 Tyhle boty nosím někde v duši.
00:12:08 někde v duši, ne však na nohou.
00:12:13 Jsou tam dole, kde mi srdce buší, jé,
00:12:19 od bušení mu však pomohou.
00:12:25 V těch botách ráda šlapu, a to se mi prý mstí,
00:12:30 prý v těch botách jdu, a tak si šlapu po štěstí.
00:12:40 Pozor, boty!
00:12:45 Pochodem v chod!
00:12:59 Děkuju!
00:13:02 Yvonne Přenosilová!
00:13:06 Já mám teď možnost se tady vyzpovídat z toho,
00:13:10 jak to tady pánové nanesli, že jsem do toho divadla byl přijat
00:13:14 kvůli duetům. To je blbost, protože já když jsem tam přišel,
00:13:18 tak sice jsem se vzhlédl v té době v Tomu Jonesovi,
00:13:22 prostě kantiléna, hlas jako zvon, hlas jako stehno.
00:13:26 A tak jsem si myslel, že pánové Šlitr se Suchým
00:13:29 taky pro mě napíšou nějaký šlágr, což oni uměli.
00:13:31 Těšil jsem se, jak se bude říkat: "Jéžiš, ten má šlágr!"
00:13:35 Holky sednou na zadek. Místo toho jsem dostal písničku,
00:13:39 kterou už asi ani Jirka nechtěl zpívat.
00:13:42 Na jednom tónu to bylo. Já si pamatuju kus.
00:13:44 Zastřelilo tele krávu, ale kráva byla v právu,
00:13:47 neb tele nemělo zbrojní pas.
00:13:48 A neboť tele bylo prosté, vědělo, kde tráva roste.
00:13:51 Krávu zas, krávu zas než řekla švec sebral ďas.
00:13:53 Přijelo tam v tatraplánu, hned v tu ránu plno pánů...
00:13:56 Takovouhle říkanku mi dal. To je pro mě teda.
00:14:02 Ale potom jsem dostal opravdu šlágr,
00:14:08 který by byl hoden nějaké hvězdy. V té době třeba i Gotta, viď?
00:14:13 Zdravím tě, brácho ze školních let. Byls lepší v počtech,
00:14:18 já zas lépe čet... Milane, zdravím tě!
00:14:24 Já vím, co chceš říct. Když ti bylo padesát,
00:14:28 vyslovil jsi přání, abych ti namaloval obraz.
00:14:32 Víš, Milane, abych tobě - starýmu kamarádovi ze školy -
00:14:36 mohl věnovat obraz a aby za něco stál,
00:14:39 potřebuju invenci. Potřebuju ten okamžik nápadu.
00:14:43 Ten se zatím nedostavil, aby byl adekvátní tobě.
00:14:49 Ale to plátno je tady připravený už deset let.
00:14:54 Dneska myslím, že ten nápad mám. A začnu.
00:15:00 Ale kdyby opravdu v nejhorším, kdyby to nejhůř dopadlo,
00:15:05 tak k osmdesátce ho určitě dostaneš.
00:15:09 Podívej, začínám.
00:15:16 Vím, že zdá se
00:15:19 to spíše hanbou,
00:15:22 když přiznám se, že do světáka daleko mívám.
00:15:29 Mužný vous mi nehodlá růst
00:15:32 a z cizích slůvek umím říct jen Mendocino.
00:15:39 A má jeden háček a má jeden zálud
00:15:43 to slůvko, co zavoní jak výstavní doutník.
00:15:49 Že netuším sám, zdá má to být klam,
00:15:53 či místo, které v úctě má jenom poutník.
00:15:59 Mendocino, Mendocino,
00:16:03 to jméno samotné je medicínou.
00:16:09 Zažene stesk, dodá chuť,
00:16:13 nadýmá skleslou hruď jen Mendocino.
00:16:19 Stále hlásám,
00:16:22 kolik štěstí mívám,
00:16:26 jen díky tomu, že někdo objevil víno.
00:16:32 Proč snažit se víc, když stačí mi říct
00:16:36 nad vypitou sklenicí jen Mendocino.
00:16:43 Mendocino, Mendocino,
00:16:46 to jméno samotné je medicínou.
00:16:52 Zažene stesk, dodá chuť,
00:16:56 nadýmá skleslou hruď jen Mendocino.
00:17:02 Mendocino, Mendocino,
00:17:05 to jméno samotné je medicínou.
00:17:12 Zažene stesk, dodá chuť,
00:17:15 nadýmá skleslou hruď jen Mendocino.
00:17:22 Mendocino,
00:17:25 Mendocino,
00:17:29 Mendocino,
00:17:32 Mendocino.
00:17:38 Druhá píseň má s tou, co jsem teď zpíval, společného to,
00:17:42 že k oběma napsal text Jirka Grossman.
00:17:45 Letitý můj kamarád. On byl nejenom výborný zpěvák
00:17:49 a textař, ale taky byl strašně pohotovej.
00:17:53 My jsme v roce 1969 spolu napsali píseň
00:17:56 pro Bratislavskou lýru, tehdejší to festival populární písně,
00:18:00 v tom inkriminovaném období, kdy se psaly vážné věci.
00:18:04 Zpěváci tam chodili i tak vážně oblečení.
00:18:07 A my tam přijeli s písní Bambule bijou bác.
00:18:11 Pamatujete na to? Bambule bijou bác.
00:18:14 Takováhle ptákovina. Takže novináři okamžitě na nás
00:18:19 jako na autory, copak na mě, ale na něj jako na textaře:
00:18:23 Pán Grossman, čo to takéto? Čo to bambule?
00:18:28 Čo to bambule bijú bac. Čo to také?
00:18:31 V tom chcete pokračovat, alebo čo?
00:18:34 A Jirka povídá: No, bambule bijou bác
00:18:37 je první díl. A my už máme připravený i druhý.
00:18:41 Ten se bude jmenovat Řeřicha říká řach.
00:18:53 Ztrácím svou lásku tak krátkou,
00:19:00 ztrácím snad víc, než vím.
00:19:07 Tak si myslím, že lásku svou ztrácím,
00:19:14 přesvědčen, že bez ní den se sešeří.
00:19:22 Opilý tou ztrátou se kácím
00:19:28 jako strom, když do něj vítr udeří.
00:19:36 Ztrácí se víno pod zátkou,
00:19:45 ztrácí se nad ohněm dým.
00:19:51 Ztrácím svou lásku tak krátkou,
00:19:58 ztrácím snad víc, než vím.
00:20:06 Hvězda padá a s ní jedno přání
00:20:13 odedávna beznadějně šeptané.
00:20:21 Nebýt sám a mít aspoň zdání,
00:20:27 že se dál ten případ hloupý nestane.
00:20:35 Ztrácí se víno pod zátkou,
00:20:43 ztrácí se nad ohněm dým.
00:20:49 Ztrácím svou lásku tak krátkou,
00:20:56 ztrácím snad víc, než vím.
00:21:03 Ztrácím snad víc, než vím.
00:21:29 Znám jednu hezkou hospodu zámeckou,
00:21:32 šumí tam vinice potok a háj.
00:21:36 Znám jednu hezkou hospodu zámeckou,
00:21:39 teď je ve zvyku říkat jí ráj.
00:21:43 U Kokořína, u Kokořína
00:21:46 lahvičku vína si vypiju rád.
00:21:50 U Kokořína je Kateřina
00:21:53 a Kateřina ta zná milovat.
00:22:00 Šenkýřka hbitá chytře se proplítá,
00:22:04 každýho odmítá, zkrátka to zná.
00:22:07 Sotva tam vkročím, padnu jí do očí,
00:22:11 svět se zatočí a už tě má.
00:22:14 U Kokořína, u Kokořína
00:22:17 lahvičku vína si vypiju rád.
00:22:21 U Kokořína je Kateřina
00:22:24 a Kateřina ta zná milovat.
00:22:28 U Kokořína, u Kokořína
00:22:31 lahvičku vína si vypiju rád.
00:22:35 U Kokořína je Kateřina
00:22:38 a Kateřina ta zná milovat.
00:22:42 Tebe, jen tebe,
00:22:45 má Kateřino,
00:22:48 tebe, jen tebe, tebe a víno chci mít
00:22:55 navždy rád.
00:23:01 Kačenko, já tě tady vítám! Ty ses vůbec nezměnila.
00:23:07 Děkuju.
00:23:09 Prosím tě, pojď. To musíme nějak oslavit.
00:23:12 Půjdeme dozadu, dáme si nějaký čaj. Urologický nebo něco takovýho.
00:23:16 Ale prosím tě, jdi napřed. Já musím odskočit za Waldou,
00:23:20 než mně uletí do teplých krajů.
00:23:24 Já jsem odešel ze Semaforu do Rokoka v roce 1962.
00:23:29 Na podzim roku 1962 už jsem byl v Rokoku.
00:23:33 Kdy ty jsi vlastně přišel do Semaforu?
00:23:36 Já tam přišel v roce 1963.
00:23:38 Tak to jsme se nemohli potkat. My jsme se minuli.
00:23:42 -To je škoda.
-No škoda to je,
00:23:45 ale já jsem dozvěděl, že ty jsi zpíval moji Zuzanu.
00:23:50 No. To bylo na takovým zahraničním zájezdě.
00:23:54 Já jsem měl takový písničky na jednom tónu
00:23:57 a chtěl jsem si zazpívat něco kantilénovějšího.
00:24:01 Tak mi Jirka Suchý řekl: Tak ti dám Zuzanu.
00:24:04 Ale pozor! Musíš se to naučit s textem země, kam jedeme.
00:24:07 A my jeli do Polska, tak jsem ji zpíval polsky.
00:24:11 -A zpíval jsi ji taky někdy česky?
-Ne. Tam jsem ti do zelí nelezl.
00:24:15 To je dobře. A umíš to ještě polsky?
00:24:17 -No. Chceš to předvést?
-Dej.
00:24:21 ZPÍVÁ POLSKY PÍSEŇ ZUZANA
00:25:01 V POLSKÉM TEXTU SE OBJEVí VÝRAZ "ŠUKAL"
00:25:05 Šukal jako hledal, víte?
00:25:09 Ony ty jazyky slovanský jsou si hrozně podobný.
00:25:13 No ale potom už jsem dostal písničku,
00:25:17 když viděli tu snahu, jak umím ty jazyky cizí,
00:25:20 tak jsem dostal písničku, kterou si můžeme zazpívat společně.
00:25:23 To už přicházíme do etapy,
00:25:25 kdy bychom tady mohli udělat malé Alexandrovce.
00:25:31 Tenhle příběh prostý zpívám snad už postý
00:25:35 se svou kytarou.
00:25:38 Není to mí vina, že mi připomíná
00:25:42 píseň prastarou.
00:25:46 Zazpívám a potom přemýšlejte o tom,
00:25:50 co se může stát.
00:25:53 Láska není krotká a ten, kdo ji potká,
00:25:57 ať je hrozně rád.
00:26:00 Kytky se smály, vánek si vál, když jsem se nad tebe sklonil.
00:26:08 Nevím, už nevím, co bylo dál, kytky se smály a vánek si vál.
00:26:18 Moje milá byla tuze roztomilá, když jsem se jí ptal,
00:26:25 co by řekla tomu, kdybych si ji domů
00:26:29 za svou ženu vzal.
00:26:33 Svoji náruč chystej a svůj pohled čistej
00:26:37 přidej ke věnu.
00:26:41 Na to krásný ráno, když jsi řekla ano,
00:26:44 nezapomenu.
00:26:48 Kytky se smály, vánek si vál, když jsem se nad tebe sklonil.
00:26:55 Nevím, už nevím, co bylo dál, kytky se smály a vánek si vál.
00:27:05 Kouří se z komína, má milá vzpomíná
00:27:09 na ten letní čas.
00:27:12 Chodívala bosa měla jako vosa
00:27:16 přeštípnutej pas.
00:27:20 Dneska už je zima a kdekdo si všímá,
00:27:24 že se spravila.
00:27:27 To proto, že v létě se mnou na výletě
00:27:31 byla má milá.
00:27:35 Kytky se smály, vánek si vál, když jsem se nad tebe sklonil.
00:27:42 Nevím, už nevím, co bylo dál, kytky se smály a vánek si vál.
00:28:01 Další host, přátelé, to je taková květinka
00:28:06 na tom našem pěveckém nebi, s kterou bych šel
00:28:10 až na samé vrcholky hor. Věra Martinová!
00:28:21 Rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sám.
00:28:29 To hory tě táhly tak dávno, jak dávno tě znám.
00:28:37 Prožil jsi tam plno jar, plno lét, plno zim.
00:28:45 A bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.
00:28:53 Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít
00:29:01 a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít.
00:29:09 I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,
00:29:17 že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.
00:29:24 Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát,
00:29:32 do kraje skalních měst i hnízd i hvězd a zatoulaných stád.
00:29:40 Až na vrcholky hor jsme vyšli ty a já.
00:29:47 A já.
00:29:49 A všechno tak dávno, tak dávno se zdá.
00:29:57 Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus.
00:30:05 A nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz.
00:30:13 A mě táhne dál kletba hor, jejich vzdor a boj s ním.
00:30:21 Mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.
00:30:28 Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát.
00:30:36 Nad čáru oblaků až tam, kde sníh se bojí tát.
00:30:44 Až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já
00:30:53 a všechno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá.
00:31:00 Až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já
00:31:09 a všechno tak dávno, tak dávno, hodně dávno se zdá.
00:31:28 Děkuju vám! Tobě, Milane, moc děkuju, že jsi mě pozval
00:31:33 a musím a hlavně chci ti říct, že jsi čím dál hezčí chlap.
00:31:39 Takže už se dopředu těším na tvoje sedmdesátiny.
00:31:45 A protože vím, že se rád převlíkáš,
00:31:50 tak jsem jako dárek nechala pro tebe připravit
00:31:54 směs tvých kostýmovaných písniček.
00:31:57 Slétnu pro vás deltaplánem,
00:32:02 co má speciální motor šlapací.
00:32:09 Koupila mi ploutve s brýlemi, přesto jsem se topil chvílemi.
00:32:14 Vem to ďas! Já zkoušel jsem to zas.
00:32:19 Byla krásou všech krás.
00:32:22 To, že jablko od kmene padne vždy nedaleko, dosvědčím.
00:32:27 Případem je i můj syn.
00:32:31 To mrně má, nač si vzpomene, přibyde denně deko bez řečí,
00:32:37 nechce nám však vyrůst z plín.
00:32:41 Co naplat, můj syn je drobný,
00:32:44 můj syn je drobný. Možná že po mně, těžko říct.
00:32:50 Mně se zdá, sem někdo běží.
00:32:52 Mně se zdá, sem někdo běží. Nechci, by mě uhlídal.
00:32:56 Nechci, by mě uhlídal.
00:32:58 Nechci, by mě uhlídal.
00:33:02 Ne, ne, ne!
00:33:03 Sou fár, tu ju aj mej.
00:33:10 Fár var jů, vei bi dej.
00:33:18 Évry najt, aftr nůn...
00:33:38 Já nesmím na to dbát,
00:33:42 že chcete se mi smát.
00:33:46 Jen hledejte dál, jen hledejte dál,
00:33:50 tu pravou si najdete rád.
00:33:57 Každý musí někdy něco mít,
00:34:01 pro co žít, mít rád.
00:34:12 Taky jsem se musel převléknout,
00:34:15 abych zapadl do toho, co se bude dít tady dál.
00:34:18 Protože když je nějaká dobrá šou, tak aby byla povýšena
00:34:21 na ještě lepší, tak má mít zahraničního hosta.
00:34:24 A my nejsme žádní břídilové,
00:34:27 tak jsem si pozval hosta přímo ze Spojených států.
00:34:31 Dámy a pánové, zpěvák David Wiljo Kangas.
00:34:40 David je nejen zpěvák, ale taky hraje výborně na tenorsaxofon.
00:34:45 To uvidíte za chviličku. Ale já bych mu rád položil
00:34:49 jednu otázku, protože on má docela zajímavý odpovědi.
00:34:54 KOMUNIKUJÍ ANGLICKY
00:35:03 Rozuměli jste? On k nám přijel vydělávat peníze.
00:35:07 Ani se mu nedivím.
00:35:09 Když jde dolar tak dolů, tak se mu to možný vyplatí.
00:35:13 My spolu teď zazpíváme písničku, která se jmenuje Zvláštní svět.
00:35:28 Je to zvláštní svět, kolem nás je zvláštní svět.
00:35:34 Je to zvláštní svět. Pořád máme trochu divnej svět.
00:35:41 ZPÍVAJÍ ANGLICKY
00:36:33 David poznal doma velmi krásnou holku,
00:36:36 stále dokolečka říká, že je prej od nás.
00:36:39 Já jako starej blázen celej mokrej tu s ním lítám,
00:36:42 úžasnej odvaz.
00:36:45 A máme tady spolu nějaký muzicírování,
00:36:48 vyjíždíme denně od města k městu.
00:36:51 Povídám mu: Kámo, nemysli si jen na ní.
00:36:57 ZPÍVAJÍ ANGLICKY
00:37:35 Přijeli jsme k nám a David nadšeně mi říká:
00:37:38 Támhle tu já znám.
00:37:41 Srdce se mi zastavilo. Je to dcera má!
00:37:47 Je to zvláštní svět. Je to beatiful World.
00:37:52 Je to zvláštní svět. Pořád máme trochu divnej svět.
00:37:59 ZPÍVAJÍ ANGLICKY
00:38:25 David Wilje, thank you!
00:38:27 Thank you very much, Milan. Děkuji moc.
00:38:36 Milý Milane, dovol, abych ti popřál všechno nejlepší
00:38:42 a zároveň tě přivítal s vozíkem na druhé straně řeky.
00:38:54 Mám pro tebe dva dárky.
00:38:57 První dárek je hodnotný, druhý taky,
00:39:02 ale ten jeden můžeš nosit. Je to dárek takový prostě...
00:39:08 Kdysi dávno rabbi Löw řekl, že lidský život je velice krátký
00:39:13 a člověk si ho má prodlužovat, ne zkracovat.
00:39:16 Tak na synagoze nechal udělat hodiny
00:39:20 a ty hodiny jdou obráceně.
00:39:23 Zavolal Josefa Beneše z Pelhřimova, hodinářského mistra,
00:39:28 ten je vyrobil. A já po několika stech letech
00:39:32 jsem se seznámil z jeho prapraprapravnukem
00:39:35 Josefem Benešem mladším z Pelhřimova,
00:39:39 a ten ti vyrobil hodinky.
00:39:42 Jdou obráceně, ale nejsou na věži, jsou na ruku.
00:39:52 Přátelé, dávám je Milanovi, tady máš ještě víčko,
00:39:56 protože jak znám Milana, tak za rok bude Milanovi 59.
00:40:04 Objednal jsem ti báseň na míru od Josefa Poustka.
00:40:07 Jmenuje se to Servilní oslavná báseň.
00:40:13 Mizí stres i pocit zlobný, právě vchází Milan Drobný.
00:40:21 Mužný šarm, tvář elegána snad od Boha je mu dána.
00:40:27 Něžný zrak jak kouzlo písně láskou zní a neúlisně.
00:40:34 Přání mé, ať tvoje krása slečen louky mlsné spásá.
00:40:43 Vím to já a víš to i ty, buď tu věčně jak tvé hity.
00:40:48 Milane, Milane, ať se ti nic nestane.
00:41:07 Máš své první krůčky.
00:41:15 Rosteš z dětských plín.
00:41:22 Máš svou první lásku,
00:41:30 máš svůj první splín.
00:41:37 A pak máš svůj první úspěch,
00:41:47 první honorář.
00:41:54 Chceš být jasný vítěz,
00:42:01 mít svou hvězdnou zář.
00:42:09 Dny jdou,
00:42:13 dny jdou
00:42:17 a čím dál, tím dál zdá se cíl.
00:42:24 Dny jdou,
00:42:28 dny jdou,
00:42:32 ten závod je dlouhý sta mil.
00:42:44 Když tě nechá tvoje ženská,
00:42:53 další jistě znáš.
00:43:01 Když jsou děti velké,
00:43:09 nové uděláš.
00:43:32 Jednou trhák dáváš,
00:43:39 jindy máš i pád.
00:43:47 Dny jdou,
00:43:50 dny jdou
00:43:54 a čím dál, tím dál zdá se cíl.
00:44:02 Dny jdou,
00:44:06 dny jdou,
00:44:10 ten závod je dlouhý sta mil.
00:44:18 Dny jdou,
00:44:21 dny jdou
00:44:25 a dávaj nám krásu i bol.
00:44:33 Dny jdou,
00:44:37 dny jdou,
00:44:41 snad zbývá nám ještě pár kol.
00:44:48 Tak nevzdávej, brácho můj!
00:45:17 Kdo má víc, než mám já? Dobrou náladu mi nosívá
00:45:22 ráno azurové, ráno azurové.
00:45:28 Kdo má víc, než mám já, když vím, že se na mě usmívá
00:45:33 ráno azurové, ráno azurové.
00:45:39 Když obláčky bílé poletují oblohou, slunce zlaté vychází,
00:45:44 tohle je má chvíle, trable na mě nemohou,
00:45:47 konec je všem nesnázím.
00:45:50 A pak černá káva na vařiči zavoní, celý den se rozjasní.
00:45:55 Někdo na mě mává, je to dobrá zpráva, přijela má nejdražší.
00:46:00 Kdo má víc, než mám já? Dobrou náladu mi nosívá
00:46:05 ráno azurové, ráno azurové.
00:46:11 Kdo má víc, než mám já, když vím, že se na mě usmívá
00:46:16 ráno azurové, ráno azurové.
00:46:22 Když ji vidím vcházet azurovým ránem rusovlasou do dveří,
00:46:28 je to jako plátno, které s Tizianem tuze dobře soupeří.
00:46:33 Azurové ráno snad mi bylo přáno právě pro ten dnešní den.
00:46:39 A když její šátek zamává mi z vrátek bez odkladu běžím ven.
00:46:44 Kdo má víc, než mám já? Dobrou náladu mi nosívá
00:46:49 ráno azurové, ráno azurové.
00:46:55 Kdo má víc, než mám já, když vím, že se na mě usmívá
00:47:00 ráno azurové, ráno azurové.
00:47:06 Na, na, na...
00:47:40 Děkujeme mnohokrát.
00:47:42 Děkujeme pěkně.
00:47:45 Dospěli jsme na místo, kde se sluší,
00:47:50 abych se s vámi rozloučil, neboť přijde poslední píseň.
00:47:54 Já vám všem děkuji za to, že jste přišli
00:47:57 a podpořili nás tady. A pokud se vám to líbilo,
00:48:01 hlavně i vám doma u obrazovek,
00:48:11 tak to je nejlepší gratulace k mým narozeninám.
00:48:14 A nakonec si můžeme zazpívat písničku,
00:48:17 protože myslím, že ta je nejvhodnější na konec.
00:48:20 Ta píseň kdyby nebyla, tak by asi vůbec nebyl zpěvák Milan Drobný.
00:48:27 Děkuji vám a někdy na shledanou.
00:48:42 Jestli se, slečno nepletu, my musíme se znát,
00:48:48 věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne,
00:48:52 my musíme se znát.
00:48:55 Jsem vynálezcem korzetu a lásky advokát,
00:49:02 věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne
00:49:05 a lásky advokát.
00:49:14 A vy jste kočka, která za větví šelestů,
00:49:20 věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne
00:49:23 za větví šelestů
00:49:27 mně znenadání včera přeběhla přes cestu,
00:49:33 věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne,
00:49:36 přeběhla přes cestu.
00:49:44 Já jsem jen pouhý snílek a probuzenej spáč
00:49:51 a za slavičí trylek bych prodal i svůj pláč.
00:49:57 A mně to zkrátka nedá, hledím vám do očí.
00:50:04 Jste kočka, která hledá, kdo si ji ochočí.
00:50:11 Jestli se, slečno nepletu, my musíme se znát,
00:50:17 věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne,
00:50:20 my musíme se znát.
00:50:24 Jsem vynálezcem korzetu a lásky advokát,
00:50:30 věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne
00:50:33 a lásky advokát.
00:50:35 A teď naposled! La, la, la...
00:50:43 Věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne,
00:50:46 my musíme se znát.
00:50:50 La, la, la.
00:50:56 Věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne
00:50:59 a lásky advokát.
00:51:02 A naposledy s textem!
00:51:04 Jestli se, slečno nepletu, my musíme se znát,
00:51:09 věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne,
00:51:12 my musíme se znát.
00:51:16 Jsem vynálezcem korzetu a lásky advokát,
00:51:22 věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne
00:51:25 a lásky advokát.
00:51:29 A lásky advokát.
00:51:32 A lásky advokát.
00:51:53 Titulky: Jaroslav Švagr, Česká televize, 2005
Pořad byl natočen v listopadu 2004 k šedesátým narozeninám Milana Drobného. Zazněly v něm ty největší „fláky“ jako Mendossino, Ráno azurový, Kočka, Pláču, pláču sůl, ale i některé nové skladby, které Milan zpívá na svých turné spolu s Američanem Vilio Cangasem. Gratulanti byli štědří – Karel Gott slíbil obraz, Věra Martinová přinesla sestřih Milanových kostýmovaných písniček a Jiří Krampol daroval originální hodinky, které jdou pozadu, a tak odečítají čas. A jak vznikl název pořadu? To se dozvíte z oslavné básně Josefa Fouska.