00:00:05Milan se narodil na hranici mezi Žižkovem a Vinohrady.

00:00:10Byl vzorný žáček. V první třídě samé jedničky.

00:00:15Babička mu koupila kytaru s palmou a dodnes se na ni učí.

00:00:20V Armádním uměleckém souboru byl degradován ze svobodníka na vojína.

00:00:28Konzervatoř studoval s úspěchem. Hlavně jevištní pohyb.

00:00:34Milan is my great friend...

00:00:41Dámy a pánové, pan Milan Drobný!

00:00:58Já vám chtěl se stát virtuosem klavírním,

00:01:02jenže ouha otec můj vydědil mě mezitím.

00:01:08Pak mou dívku sved mi kněz, jedna rána za druhou,

00:01:11a tak mi zbyl jen jazz, jsem Ragtime Piano Joe.

00:01:16Mé krásné dámy, račte mě znát,

00:01:19jsem Ragtime Piano Joe,

00:01:22co umí zpívat, tančit a hrát,

00:01:25Ragtime Piano Joe.

00:01:27Na hlavě bouřku, je samý špás,

00:01:30osobním šarmem nadchne i vás.

00:01:33Dál srší náladou Ragtime Piano Joe.

00:01:42Už kolik let tu holím hosty míň či víc

00:01:47a tenhle bar, tenhle můj svět teď budou bourat za měsíc.

00:01:52Prachy pohřbí prach a v sutinách tu dozní potajmu

00:01:58ten nejhezčí a poslední ze všech slavných ragtimů.

00:02:17SCAT

00:02:26Mé krásné dámy, račte mě znát,

00:02:29jsem Ragtime Piano Joe,

00:02:32co umí zpívat, tančit a hrát,

00:02:35Ragtime Piano Joe.

00:02:37Na hlavě bouřku, je samý špás,

00:02:40osobním šarmem nadchne i vás.

00:02:43Dál srší náladou Ragtime Piano Joe.

00:02:47Mé krásné dámy, račte mě znát,

00:02:50jsem Ragtime Piano Joe,

00:02:53co umí zpívat, tančit a hrát,

00:02:55Ragtime Piano Joe.

00:02:58Na hlavě bouřku, je samý špás,

00:03:00osobním šarmem nadchne i vás

00:03:03váš starý, váš dobrý Ragtime Piano Joe.

00:03:19Dobrý večer.

00:03:23Dobrý večer, dámy a pánové!

00:03:26To to uteklo, co? Včera pade, dneska tohle.

00:03:31Za to, že jsem se vůbec dostal sem, můžu poděkovat svým rodičům.

00:03:38Mamince a tatínkovi. Taky babičkám, dědečkům, tetičkám.

00:03:43Svým dětem, dcerám, synům, manželkám, přítelkyním.

00:03:53Přátelé, my jsme se tady sešli, že to není normální koncert,

00:03:57protože kde já bych na normálním koncertě ukazoval,

00:04:02jak mně stál kohout na hlavě v nějakých 3 - 5 letech.

00:04:07Chci tady zavzpomínat na údobí, které mně bylo obzvlášť sympatické.

00:04:11Doba divadla Semafor. Můžeme si společně zazpívat nějaké písničky.

00:04:18Já bych byl rád, kdybychom se mohli mrknout,

00:04:22jak to vypadlo trošku dřív, v roce tak 1965 - 1966.

00:04:27Když jsme se vrátili z vojny, tak jsme s Jirkou Grossmanem

00:04:31a s Jirkou Brabcem založili Country beat.

00:04:34A tenkrát byly takový soutěže - Dvanáct nových táboráků třeba -

00:04:39a z toho se uchovaly dvě písničky v našem archivu.

00:04:44Pojďte se na ně podívat.

00:04:47Tajemné proudy,

00:04:51Mary zlatovlasou

00:04:55jsem v písničce své měl tolik rád.

00:05:03A stáda koní, jež dál se stepí pasou,

00:05:11já chtěl bych s lasem, do ohrady hnát.

00:05:22Máš hvězdy v očích a na rtech jahody,

00:05:25to jsem si vočíh už včera u vody.

00:05:29Máš hvězdy v očích, které mě omámí,

00:05:33ani pět kočích i s pěti drožkami

00:05:36neodveze mě od domu, kde bydlíš,

00:05:40chci být totiž na okamžik tobě blíž.

00:05:49Já bych se podíval teď ještě hlouběji do minulosti.

00:05:54To bylo v době, kdy mi bylo na rozhraní 16 a 17 let,

00:05:59kdy jsem hrával ještě hokej.

00:06:03A rozmýšlel jsem se, jestli budu zpívat, nebo hrát,

00:06:07protože jsem byl ovlivněn Radiem Luxembourg,

00:06:10potom u nás rokenrolem, Kučerovci

00:06:14a s kamarádem jsme si pořídili kytaru,

00:06:17kterou mně teda koupila babička za 117 korun.

00:06:21Prodala nějaký mince a koupila mi kytaru.

00:06:25Byla pomalovaná nějakými indiány. Krásná kytara to byla.

00:06:28Já jsem zpíval v té době takové písničky převzaté od Kučerovců.

00:06:32Dukana, moku, kenány, ké...

00:06:41Prostě takovou nějakou. Nevěděl jsem ani, co to je.

00:06:44A nevím to do dneška.

00:06:49Ale za nastartování té profesionální dráhy

00:06:54může vám všem dobře známý zpěvák a můj přítel Karel Gott.

00:06:59Já jsem byl na soutěži Hledáme nové zpěváky ve Slovanském domě

00:07:04a on tam zpíval takovou zvláštní píseň, kde i jódloval.

00:07:09Já to neumím, ale kousek vám předvedu.

00:07:12Hned zejtra ráno, jódly, tý,

00:07:15připravte lana, jódly, tý,

00:07:18připravte lana a řízek, lezem na Nebozízek.

00:07:29A představte si, že s tímhle on vyhrál.

00:07:33Takový byl vkus v té době.

00:07:36Ale on se dostal kvůli tomu do profesionálního angažmá

00:07:39do kavárny Vltava. A já jsem se tam taky jednou přihlásil

00:07:42do soutěže v té době... Bylo to nějak tak, pane řediteli?

00:07:48Někdy v roce 1962 nebo tak, prostě v polovině minulého století

00:07:56přišel Jiří Šlitr za mnou a říkal, že v kavárně Vltava

00:08:01zpívá nějaký zpěvák Karel Gott a že stojí za slyšení.

00:08:04Tak jsme se tam vydali a zpívali tam dva.

00:08:07Karel Gott a ještě jeden.

00:08:09Karla Gotta jsme okamžitě angažovali

00:08:13a angažovali jsme dokonce i toho, kterého jsme neplánovali.

00:08:18Milan Drobný se jmenoval a byl velice zajímavý.

00:08:22Měl krásnou barvu hlasu. Tak jsme ho vzali taky.

00:08:25U nás v divadle našel četná uplatnění.

00:08:29Byl specialistou na dueta. Duety? Prostě na to, že zpívají dva.

00:08:36V této funkci vystřídal celou řadu našich hereček.

00:08:44Milane, myslím to jaksi profesně. Jako že jsi s nimi zpíval.

00:08:49Jinak mně do toho nic není.

00:08:53Kromě toho se uplatnil i herecky. A to znamenitě.

00:08:59Vzpomínám si na Poslední štaci, kde hrál takovýho

00:09:02lehce zvrhlýho lékaře ve velice pochybný nemocnici.

00:09:07Hrál ho tak, že se do dneška na to vzpomíná.

00:09:10Milane, ty máš prý údajně nějaký narozeniny.

00:09:14Nebudu říkat který. Stejně to každý ví.

00:09:17Tak já ti k nim přeju to,

00:09:19co se k narozeninám vždycky přává slušným lidem: Ahoj!

00:09:25Je to tričko trosečníka, který vlálo na stožáru,

00:09:30když jsem bejval kapitánem na svým škuneru.

00:09:36Modrý tričko zápasníka, kterej, páni, míval páru,

00:09:42když jsem bejval šarlatánem kdesi v Doveru.

00:09:49Vložil jsem do tvýho pohledu modrýho,

00:09:54do tvýho pohledu růži.

00:10:01A já zas bez ptaní

00:10:04dala ti do dlaní,

00:10:07dala ti do dlaní sebe.

00:10:15Dámy a pánové, zajisté jste poznali dalšího mého hosta -

00:10:19baronku von Schuchmann, alias Yvonnu Přenosilovou!

00:10:33Zas mi říkal, že má něco pro mě.

00:10:39A to něco, to prý láska je.

00:10:45Já však nechci žádnou lásku v domě, jé,

00:10:50přináší jen žal a výdaje.

00:10:56Mám proti lásce boty,

00:10:59ty chrání paní svou.

00:11:02Ty boty vždycky jdou a všecko hezké pošlapou.

00:11:18Žiju sama díky těmto botám,

00:11:24žiju sama zásluhou těch bot.

00:11:29Často sice klukům hlavy motám, jé,

00:11:35botám ale city nejsou vhod.

00:11:40V těch botách ráda šlapu, zvlášť po lásce nás dvou.

00:11:46Ty boty vždycky jdou a všecko hezké pošlapou.

00:12:02Tyhle boty nosím někde v duši.

00:12:08někde v duši, ne však na nohou.

00:12:13Jsou tam dole, kde mi srdce buší, jé,

00:12:19od bušení mu však pomohou.

00:12:25V těch botách ráda šlapu, a to se mi prý mstí,

00:12:30prý v těch botách jdu, a tak si šlapu po štěstí.

00:12:40Pozor, boty!

00:12:45Pochodem v chod!

00:12:59Děkuju!

00:13:02Yvonne Přenosilová!

00:13:06Já mám teď možnost se tady vyzpovídat z toho,

00:13:10jak to tady pánové nanesli, že jsem do toho divadla byl přijat

00:13:14kvůli duetům. To je blbost, protože já když jsem tam přišel,

00:13:18tak sice jsem se vzhlédl v té době v Tomu Jonesovi,

00:13:22prostě kantiléna, hlas jako zvon, hlas jako stehno.

00:13:26A tak jsem si myslel, že pánové Šlitr se Suchým

00:13:29taky pro mě napíšou nějaký šlágr, což oni uměli.

00:13:31Těšil jsem se, jak se bude říkat: "Jéžiš, ten má šlágr!"

00:13:35Holky sednou na zadek. Místo toho jsem dostal písničku,

00:13:39kterou už asi ani Jirka nechtěl zpívat.

00:13:42Na jednom tónu to bylo. Já si pamatuju kus.

00:13:44Zastřelilo tele krávu, ale kráva byla v právu,

00:13:47neb tele nemělo zbrojní pas.

00:13:48A neboť tele bylo prosté, vědělo, kde tráva roste.

00:13:51Krávu zas, krávu zas než řekla švec sebral ďas.

00:13:53Přijelo tam v tatraplánu, hned v tu ránu plno pánů...

00:13:56Takovouhle říkanku mi dal. To je pro mě teda.

00:14:02Ale potom jsem dostal opravdu šlágr,

00:14:08který by byl hoden nějaké hvězdy. V té době třeba i Gotta, viď?

00:14:13Zdravím tě, brácho ze školních let. Byls lepší v počtech,

00:14:18já zas lépe čet... Milane, zdravím tě!

00:14:24Já vím, co chceš říct. Když ti bylo padesát,

00:14:28vyslovil jsi přání, abych ti namaloval obraz.

00:14:32Víš, Milane, abych tobě - starýmu kamarádovi ze školy -

00:14:36mohl věnovat obraz a aby za něco stál,

00:14:39potřebuju invenci. Potřebuju ten okamžik nápadu.

00:14:43Ten se zatím nedostavil, aby byl adekvátní tobě.

00:14:49Ale to plátno je tady připravený už deset let.

00:14:54Dneska myslím, že ten nápad mám. A začnu.

00:15:00Ale kdyby opravdu v nejhorším, kdyby to nejhůř dopadlo,

00:15:05tak k osmdesátce ho určitě dostaneš.

00:15:09Podívej, začínám.

00:15:16Vím, že zdá se

00:15:19to spíše hanbou,

00:15:22když přiznám se, že do světáka daleko mívám.

00:15:29Mužný vous mi nehodlá růst

00:15:32a z cizích slůvek umím říct jen Mendocino.

00:15:39A má jeden háček a má jeden zálud

00:15:43to slůvko, co zavoní jak výstavní doutník.

00:15:49Že netuším sám, zdá má to být klam,

00:15:53či místo, které v úctě má jenom poutník.

00:15:59Mendocino, Mendocino,

00:16:03to jméno samotné je medicínou.

00:16:09Zažene stesk, dodá chuť,

00:16:13nadýmá skleslou hruď jen Mendocino.

00:16:19Stále hlásám,

00:16:22kolik štěstí mívám,

00:16:26jen díky tomu, že někdo objevil víno.

00:16:32Proč snažit se víc, když stačí mi říct

00:16:36nad vypitou sklenicí jen Mendocino.

00:16:43Mendocino, Mendocino,

00:16:46to jméno samotné je medicínou.

00:16:52Zažene stesk, dodá chuť,

00:16:56nadýmá skleslou hruď jen Mendocino.

00:17:02Mendocino, Mendocino,

00:17:05to jméno samotné je medicínou.

00:17:12Zažene stesk, dodá chuť,

00:17:15nadýmá skleslou hruď jen Mendocino.

00:17:22Mendocino,

00:17:25Mendocino,

00:17:29Mendocino,

00:17:32Mendocino.

00:17:38Druhá píseň má s tou, co jsem teď zpíval, společného to,

00:17:42že k oběma napsal text Jirka Grossman.

00:17:45Letitý můj kamarád. On byl nejenom výborný zpěvák

00:17:49a textař, ale taky byl strašně pohotovej.

00:17:53My jsme v roce 1969 spolu napsali píseň

00:17:56pro Bratislavskou lýru, tehdejší to festival populární písně,

00:18:00v tom inkriminovaném období, kdy se psaly vážné věci.

00:18:04Zpěváci tam chodili i tak vážně oblečení.

00:18:07A my tam přijeli s písní Bambule bijou bác.

00:18:11Pamatujete na to? Bambule bijou bác.

00:18:14Takováhle ptákovina. Takže novináři okamžitě na nás

00:18:19jako na autory, copak na mě, ale na něj jako na textaře:

00:18:23Pán Grossman, čo to takéto? Čo to bambule?

00:18:28Čo to bambule bijú bac. Čo to také?

00:18:31V tom chcete pokračovat, alebo čo?

00:18:34A Jirka povídá: No, bambule bijou bác

00:18:37je první díl. A my už máme připravený i druhý.

00:18:41Ten se bude jmenovat Řeřicha říká řach.

00:18:53Ztrácím svou lásku tak krátkou,

00:19:00ztrácím snad víc, než vím.

00:19:07Tak si myslím, že lásku svou ztrácím,

00:19:14přesvědčen, že bez ní den se sešeří.

00:19:22Opilý tou ztrátou se kácím

00:19:28jako strom, když do něj vítr udeří.

00:19:36Ztrácí se víno pod zátkou,

00:19:45ztrácí se nad ohněm dým.

00:19:51Ztrácím svou lásku tak krátkou,

00:19:58ztrácím snad víc, než vím.

00:20:06Hvězda padá a s ní jedno přání

00:20:13odedávna beznadějně šeptané.

00:20:21Nebýt sám a mít aspoň zdání,

00:20:27že se dál ten případ hloupý nestane.

00:20:35Ztrácí se víno pod zátkou,

00:20:43ztrácí se nad ohněm dým.

00:20:49Ztrácím svou lásku tak krátkou,

00:20:56ztrácím snad víc, než vím.

00:21:03Ztrácím snad víc, než vím.

00:21:29Znám jednu hezkou hospodu zámeckou,

00:21:32šumí tam vinice potok a háj.

00:21:36Znám jednu hezkou hospodu zámeckou,

00:21:39teď je ve zvyku říkat jí ráj.

00:21:43U Kokořína, u Kokořína

00:21:46lahvičku vína si vypiju rád.

00:21:50U Kokořína je Kateřina

00:21:53a Kateřina ta zná milovat.

00:22:00Šenkýřka hbitá chytře se proplítá,

00:22:04každýho odmítá, zkrátka to zná.

00:22:07Sotva tam vkročím, padnu jí do očí,

00:22:11svět se zatočí a už tě má.

00:22:14U Kokořína, u Kokořína

00:22:17lahvičku vína si vypiju rád.

00:22:21U Kokořína je Kateřina

00:22:24a Kateřina ta zná milovat.

00:22:28U Kokořína, u Kokořína

00:22:31lahvičku vína si vypiju rád.

00:22:35U Kokořína je Kateřina

00:22:38a Kateřina ta zná milovat.

00:22:42Tebe, jen tebe,

00:22:45má Kateřino,

00:22:48tebe, jen tebe, tebe a víno chci mít

00:22:55navždy rád.

00:23:01Kačenko, já tě tady vítám! Ty ses vůbec nezměnila.

00:23:07Děkuju.

00:23:09Prosím tě, pojď. To musíme nějak oslavit.

00:23:12Půjdeme dozadu, dáme si nějaký čaj. Urologický nebo něco takovýho.

00:23:16Ale prosím tě, jdi napřed. Já musím odskočit za Waldou,

00:23:20než mně uletí do teplých krajů.

00:23:24Já jsem odešel ze Semaforu do Rokoka v roce 1962.

00:23:29Na podzim roku 1962 už jsem byl v Rokoku.

00:23:33Kdy ty jsi vlastně přišel do Semaforu?

00:23:36Já tam přišel v roce 1963.

00:23:38Tak to jsme se nemohli potkat. My jsme se minuli.

00:23:42-To je škoda.
-No škoda to je,

00:23:45ale já jsem dozvěděl, že ty jsi zpíval moji Zuzanu.

00:23:50No. To bylo na takovým zahraničním zájezdě.

00:23:54Já jsem měl takový písničky na jednom tónu

00:23:57a chtěl jsem si zazpívat něco kantilénovějšího.

00:24:01Tak mi Jirka Suchý řekl: Tak ti dám Zuzanu.

00:24:04Ale pozor! Musíš se to naučit s textem země, kam jedeme.

00:24:07A my jeli do Polska, tak jsem ji zpíval polsky.

00:24:11-A zpíval jsi ji taky někdy česky?
-Ne. Tam jsem ti do zelí nelezl.

00:24:15To je dobře. A umíš to ještě polsky?

00:24:17-No. Chceš to předvést?
-Dej.

00:24:21ZPÍVÁ POLSKY PÍSEŇ ZUZANA

00:25:01V POLSKÉM TEXTU SE OBJEVí VÝRAZ "ŠUKAL"

00:25:05Šukal jako hledal, víte?

00:25:09Ony ty jazyky slovanský jsou si hrozně podobný.

00:25:13No ale potom už jsem dostal písničku,

00:25:17když viděli tu snahu, jak umím ty jazyky cizí,

00:25:20tak jsem dostal písničku, kterou si můžeme zazpívat společně.

00:25:23To už přicházíme do etapy,

00:25:25kdy bychom tady mohli udělat malé Alexandrovce.

00:25:31Tenhle příběh prostý zpívám snad už postý

00:25:35se svou kytarou.

00:25:38Není to mí vina, že mi připomíná

00:25:42píseň prastarou.

00:25:46Zazpívám a potom přemýšlejte o tom,

00:25:50co se může stát.

00:25:53Láska není krotká a ten, kdo ji potká,

00:25:57ať je hrozně rád.

00:26:00Kytky se smály, vánek si vál, když jsem se nad tebe sklonil.

00:26:08Nevím, už nevím, co bylo dál, kytky se smály a vánek si vál.

00:26:18Moje milá byla tuze roztomilá, když jsem se jí ptal,

00:26:25co by řekla tomu, kdybych si ji domů

00:26:29za svou ženu vzal.

00:26:33Svoji náruč chystej a svůj pohled čistej

00:26:37přidej ke věnu.

00:26:41Na to krásný ráno, když jsi řekla ano,

00:26:44nezapomenu.

00:26:48Kytky se smály, vánek si vál, když jsem se nad tebe sklonil.

00:26:55Nevím, už nevím, co bylo dál, kytky se smály a vánek si vál.

00:27:05Kouří se z komína, má milá vzpomíná

00:27:09na ten letní čas.

00:27:12Chodívala bosa měla jako vosa

00:27:16přeštípnutej pas.

00:27:20Dneska už je zima a kdekdo si všímá,

00:27:24že se spravila.

00:27:27To proto, že v létě se mnou na výletě

00:27:31byla má milá.

00:27:35Kytky se smály, vánek si vál, když jsem se nad tebe sklonil.

00:27:42Nevím, už nevím, co bylo dál, kytky se smály a vánek si vál.

00:28:01Další host, přátelé, to je taková květinka

00:28:06na tom našem pěveckém nebi, s kterou bych šel

00:28:10až na samé vrcholky hor. Věra Martinová!

00:28:21Rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sám.

00:28:29To hory tě táhly tak dávno, jak dávno tě znám.

00:28:37Prožil jsi tam plno jar, plno lét, plno zim.

00:28:45A bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.

00:28:53Tak našla jsem sílu a odvahu vzhůru jít

00:29:01a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít.

00:29:09I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,

00:29:17že bylo to z lásky, mé zoufalé lásky ne k nim.

00:29:24Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát,

00:29:32do kraje skalních měst i hnízd i hvězd a zatoulaných stád.

00:29:40Až na vrcholky hor jsme vyšli ty a já.

00:29:47A já.

00:29:49A všechno tak dávno, tak dávno se zdá.

00:29:57Už přestal ses toulat a neujdeš cesty kus.

00:30:05A nejsem ta dáma, co právě teď řídí tvůj vůz.

00:30:13A mě táhne dál kletba hor, jejich vzdor a boj s ním.

00:30:21Mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.

00:30:28Až na vrcholky hor, kde slyšíš vítr hrát.

00:30:36Nad čáru oblaků až tam, kde sníh se bojí tát.

00:30:44Až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já

00:30:53a všechno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá.

00:31:00Až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já

00:31:09a všechno tak dávno, tak dávno, hodně dávno se zdá.

00:31:28Děkuju vám! Tobě, Milane, moc děkuju, že jsi mě pozval

00:31:33a musím a hlavně chci ti říct, že jsi čím dál hezčí chlap.

00:31:39Takže už se dopředu těším na tvoje sedmdesátiny.

00:31:45A protože vím, že se rád převlíkáš,

00:31:50tak jsem jako dárek nechala pro tebe připravit

00:31:54směs tvých kostýmovaných písniček.

00:31:57Slétnu pro vás deltaplánem,

00:32:02co má speciální motor šlapací.

00:32:09Koupila mi ploutve s brýlemi, přesto jsem se topil chvílemi.

00:32:14Vem to ďas! Já zkoušel jsem to zas.

00:32:19Byla krásou všech krás.

00:32:22To, že jablko od kmene padne vždy nedaleko, dosvědčím.

00:32:27Případem je i můj syn.

00:32:31To mrně má, nač si vzpomene, přibyde denně deko bez řečí,

00:32:37nechce nám však vyrůst z plín.

00:32:41Co naplat, můj syn je drobný,

00:32:44můj syn je drobný. Možná že po mně, těžko říct.

00:32:50Mně se zdá, sem někdo běží.

00:32:52Mně se zdá, sem někdo běží. Nechci, by mě uhlídal.

00:32:56Nechci, by mě uhlídal.

00:32:58Nechci, by mě uhlídal.

00:33:02Ne, ne, ne!

00:33:03Sou fár, tu ju aj mej.

00:33:10Fár var jů, vei bi dej.

00:33:18Évry najt, aftr nůn...

00:33:38Já nesmím na to dbát,

00:33:42že chcete se mi smát.

00:33:46Jen hledejte dál, jen hledejte dál,

00:33:50tu pravou si najdete rád.

00:33:57Každý musí někdy něco mít,

00:34:01pro co žít, mít rád.

00:34:12Taky jsem se musel převléknout,

00:34:15abych zapadl do toho, co se bude dít tady dál.

00:34:18Protože když je nějaká dobrá šou, tak aby byla povýšena

00:34:21na ještě lepší, tak má mít zahraničního hosta.

00:34:24A my nejsme žádní břídilové,

00:34:27tak jsem si pozval hosta přímo ze Spojených států.

00:34:31Dámy a pánové, zpěvák David Wiljo Kangas.

00:34:40David je nejen zpěvák, ale taky hraje výborně na tenorsaxofon.

00:34:45To uvidíte za chviličku. Ale já bych mu rád položil

00:34:49jednu otázku, protože on má docela zajímavý odpovědi.

00:34:54KOMUNIKUJÍ ANGLICKY

00:35:03Rozuměli jste? On k nám přijel vydělávat peníze.

00:35:07Ani se mu nedivím.

00:35:09Když jde dolar tak dolů, tak se mu to možný vyplatí.

00:35:13My spolu teď zazpíváme písničku, která se jmenuje Zvláštní svět.

00:35:28Je to zvláštní svět, kolem nás je zvláštní svět.

00:35:34Je to zvláštní svět. Pořád máme trochu divnej svět.

00:35:41ZPÍVAJÍ ANGLICKY

00:36:33David poznal doma velmi krásnou holku,

00:36:36stále dokolečka říká, že je prej od nás.

00:36:39Já jako starej blázen celej mokrej tu s ním lítám,

00:36:42úžasnej odvaz.

00:36:45A máme tady spolu nějaký muzicírování,

00:36:48vyjíždíme denně od města k městu.

00:36:51Povídám mu: Kámo, nemysli si jen na ní.

00:36:57ZPÍVAJÍ ANGLICKY

00:37:35Přijeli jsme k nám a David nadšeně mi říká:

00:37:38Támhle tu já znám.

00:37:41Srdce se mi zastavilo. Je to dcera má!

00:37:47Je to zvláštní svět. Je to beatiful World.

00:37:52Je to zvláštní svět. Pořád máme trochu divnej svět.

00:37:59ZPÍVAJÍ ANGLICKY

00:38:25David Wilje, thank you!

00:38:27Thank you very much, Milan. Děkuji moc.

00:38:36Milý Milane, dovol, abych ti popřál všechno nejlepší

00:38:42a zároveň tě přivítal s vozíkem na druhé straně řeky.

00:38:54Mám pro tebe dva dárky.

00:38:57První dárek je hodnotný, druhý taky,

00:39:02ale ten jeden můžeš nosit. Je to dárek takový prostě...

00:39:08Kdysi dávno rabbi Löw řekl, že lidský život je velice krátký

00:39:13a člověk si ho má prodlužovat, ne zkracovat.

00:39:16Tak na synagoze nechal udělat hodiny

00:39:20a ty hodiny jdou obráceně.

00:39:23Zavolal Josefa Beneše z Pelhřimova, hodinářského mistra,

00:39:28ten je vyrobil. A já po několika stech letech

00:39:32jsem se seznámil z jeho prapraprapravnukem

00:39:35Josefem Benešem mladším z Pelhřimova,

00:39:39a ten ti vyrobil hodinky.

00:39:42Jdou obráceně, ale nejsou na věži, jsou na ruku.

00:39:52Přátelé, dávám je Milanovi, tady máš ještě víčko,

00:39:56protože jak znám Milana, tak za rok bude Milanovi 59.

00:40:04Objednal jsem ti báseň na míru od Josefa Poustka.

00:40:07Jmenuje se to Servilní oslavná báseň.

00:40:13Mizí stres i pocit zlobný, právě vchází Milan Drobný.

00:40:21Mužný šarm, tvář elegána snad od Boha je mu dána.

00:40:27Něžný zrak jak kouzlo písně láskou zní a neúlisně.

00:40:34Přání mé, ať tvoje krása slečen louky mlsné spásá.

00:40:43Vím to já a víš to i ty, buď tu věčně jak tvé hity.

00:40:48Milane, Milane, ať se ti nic nestane.

00:41:07Máš své první krůčky.

00:41:15Rosteš z dětských plín.

00:41:22Máš svou první lásku,

00:41:30máš svůj první splín.

00:41:37A pak máš svůj první úspěch,

00:41:47první honorář.

00:41:54Chceš být jasný vítěz,

00:42:01mít svou hvězdnou zář.

00:42:09Dny jdou,

00:42:13dny jdou

00:42:17a čím dál, tím dál zdá se cíl.

00:42:24Dny jdou,

00:42:28dny jdou,

00:42:32ten závod je dlouhý sta mil.

00:42:44Když tě nechá tvoje ženská,

00:42:53další jistě znáš.

00:43:01Když jsou děti velké,

00:43:09nové uděláš.

00:43:32Jednou trhák dáváš,

00:43:39jindy máš i pád.

00:43:47Dny jdou,

00:43:50dny jdou

00:43:54a čím dál, tím dál zdá se cíl.

00:44:02Dny jdou,

00:44:06dny jdou,

00:44:10ten závod je dlouhý sta mil.

00:44:18Dny jdou,

00:44:21dny jdou

00:44:25a dávaj nám krásu i bol.

00:44:33Dny jdou,

00:44:37dny jdou,

00:44:41snad zbývá nám ještě pár kol.

00:44:48Tak nevzdávej, brácho můj!

00:45:17Kdo má víc, než mám já? Dobrou náladu mi nosívá

00:45:22ráno azurové, ráno azurové.

00:45:28Kdo má víc, než mám já, když vím, že se na mě usmívá

00:45:33ráno azurové, ráno azurové.

00:45:39Když obláčky bílé poletují oblohou, slunce zlaté vychází,

00:45:44tohle je má chvíle, trable na mě nemohou,

00:45:47konec je všem nesnázím.

00:45:50A pak černá káva na vařiči zavoní, celý den se rozjasní.

00:45:55Někdo na mě mává, je to dobrá zpráva, přijela má nejdražší.

00:46:00Kdo má víc, než mám já? Dobrou náladu mi nosívá

00:46:05ráno azurové, ráno azurové.

00:46:11Kdo má víc, než mám já, když vím, že se na mě usmívá

00:46:16ráno azurové, ráno azurové.

00:46:22Když ji vidím vcházet azurovým ránem rusovlasou do dveří,

00:46:28je to jako plátno, které s Tizianem tuze dobře soupeří.

00:46:33Azurové ráno snad mi bylo přáno právě pro ten dnešní den.

00:46:39A když její šátek zamává mi z vrátek bez odkladu běžím ven.

00:46:44Kdo má víc, než mám já? Dobrou náladu mi nosívá

00:46:49ráno azurové, ráno azurové.

00:46:55Kdo má víc, než mám já, když vím, že se na mě usmívá

00:47:00ráno azurové, ráno azurové.

00:47:06Na, na, na...

00:47:40Děkujeme mnohokrát.

00:47:42Děkujeme pěkně.

00:47:45Dospěli jsme na místo, kde se sluší,

00:47:50abych se s vámi rozloučil, neboť přijde poslední píseň.

00:47:54Já vám všem děkuji za to, že jste přišli

00:47:57a podpořili nás tady. A pokud se vám to líbilo,

00:48:01hlavně i vám doma u obrazovek,

00:48:11tak to je nejlepší gratulace k mým narozeninám.

00:48:14A nakonec si můžeme zazpívat písničku,

00:48:17protože myslím, že ta je nejvhodnější na konec.

00:48:20Ta píseň kdyby nebyla, tak by asi vůbec nebyl zpěvák Milan Drobný.

00:48:27Děkuji vám a někdy na shledanou.

00:48:42Jestli se, slečno nepletu, my musíme se znát,

00:48:48věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne,

00:48:52my musíme se znát.

00:48:55Jsem vynálezcem korzetu a lásky advokát,

00:49:02věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne

00:49:05a lásky advokát.

00:49:14A vy jste kočka, která za větví šelestů,

00:49:20věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne

00:49:23za větví šelestů

00:49:27mně znenadání včera přeběhla přes cestu,

00:49:33věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne,

00:49:36přeběhla přes cestu.

00:49:44Já jsem jen pouhý snílek a probuzenej spáč

00:49:51a za slavičí trylek bych prodal i svůj pláč.

00:49:57A mně to zkrátka nedá, hledím vám do očí.

00:50:04Jste kočka, která hledá, kdo si ji ochočí.

00:50:11Jestli se, slečno nepletu, my musíme se znát,

00:50:17věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne,

00:50:20my musíme se znát.

00:50:24Jsem vynálezcem korzetu a lásky advokát,

00:50:30věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne

00:50:33a lásky advokát.

00:50:35A teď naposled! La, la, la...

00:50:43Věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne,

00:50:46my musíme se znát.

00:50:50La, la, la.

00:50:56Věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne

00:50:59a lásky advokát.

00:51:02A naposledy s textem!

00:51:04Jestli se, slečno nepletu, my musíme se znát,

00:51:09věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne,

00:51:12my musíme se znát.

00:51:16Jsem vynálezcem korzetu a lásky advokát,

00:51:22věřte mi, nebo ne, věřte mi, nebo ne

00:51:25a lásky advokát.

00:51:29A lásky advokát.

00:51:32A lásky advokát.

00:51:53Titulky: Jaroslav Švagr, Česká televize, 2005