Příběh filmového režiséra, který jako otec čelil té nejtěžší ztrátě, jaká může rodiče potkat (2008). Připravili: Z. Burešová, A. Vebrová, J. Nekvasil a A. Derzsiová

Vlastimil Venclík je známý jako režisér a autor scénářů a divadelních her. Člověk vnímavý, citlivý a empatický. Říká, že se mu život a práce prolínají. Své zkušenosti a zážitky zpracoval v řadě děl. Ať už to byla okupace v roce 1968, která se stala motivem jeho absolventské práce v oboru režie na FAMU a znamenala pro něj okamžitý vyhazov. Těžká autonehoda o několik let později se promítla do dvou her. V témže roce ztratil náhle i oba rodiče, opět svou bolest přetavil v hledání kvality vztahů v rodině. Nejhorší tragedie na něj však ještě čekala. V roce 1993, krátce po maturitě, zahynul jeho devatenáctiletý syn. Zastal se napadených lidí, a pak sám se stal cílem násilného útoku. Na jeho následky po dvanácti hodinách zemřel. Ten, koho se zastal, neprojevil ani tolik odvahy, aby přišel svědčit k soudu.

Téma násilí a boje proti němu se stalo nejsilnějším motivem Vlastimila Venclíka. Zpracoval je filmově i literárně. Ale věděl, že to nestačí. Založil proto Nadační fond Filipa Venclíka, který od roku 1999 spolupracuje s Bílým kruhem bezpečí. Jeho cílem je finančně pomáhat obětem trestných činů. Vlastimil Venclík ví, že peníze nemohou nahradit zmařený život, ale jen ten, kdo to prožil, může potvrdit, že finanční nejistota při soudních řízeních ještě prohlubuje deprese a bolest. Také vznikla literární soutěž Filipa Venclíka. Není náhodou, že se tak stalo právě na střední škole, kterou Filip absolvoval. Cílem soutěže je probouzet vnímavost a solidaritu.

Násilí je všudypřítomné, zažil je od té doby několikrát i režisér Venclík. Vyhrožování od Filipova vraha přímo z vězení, anonymní telefonáty po odvysílání některých dokumentů. Přesto je Vlastimil Venclík rozhodnutý to nevzdat. Se smrtí syna se nikdy nemůže smířit, ale přesto dokáže dál žít a pracovat.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2007
 ST 4:3
ŽánrDokument