Víno, které vzniklo omylem
„Já samozřejmě šampaňské piji,“ říká Jiří Bartoška, jeden z průvodců cyklu Na cestě. „Je ale fakt, že ho příliš nevyhledávám. Rád ochutnám při slavnostních příležitostech, jako jsou narozeniny, křty, svátky, nejrůznější oslavy. Je dobré, ale znám lepší vína...“
Možná, že už se těšíme na šampaňské, kterým tradičně uvítáme Nový rok, možná, že jeho chuť ještě cítíme na jazyku (záleží na tom, kdy tyto řádky čteme). Že by bylo právě z Champagne, z požehnaného kraje kolem francouzské Remeše? Oblast osídlily v době bronzové keltské kmeny, které ještě před Kristem založily Durocortorum, právě dnešní Remeš. Ve 3. století byla osada už křesťanská a vzniklo zde biskupství. Koncem 5. století po vítězství nad německými kmeny se v Remeši nechal pokřtít král Chlodvík I. Tím začíná pokřesťanštění Franků a budování pozdější Francie. Na tuto tradici navázali později francouzští králové a Remeš se stala jejich korunovačním městem, kterému vévodí katedrála Notre Dame se slavnou Chagallovou kaplí.
Champagne je sice nejsevernější, ale zároveň nejznámější francouzskou vinařskou oblastí. Podnebí se vyznačuje zářivě teplými léty a mírnými zimami. Narodilo se tu výtečné víno. Co na tom, že údajně vzniklo omylem. Nejdříve kvasilo v sudu a poté znovu v láhvi, což byla chyba, kterou se „vynálezce“ šumivého vína mnich Dom Perignon snažil odstranit, ale naštěstí se to nepodařilo. Šampaňské je fenoménem a také hlavním turistickým lákadlem tohoto francouzského kraje.
Bublinky z okolí Remeše jsou proslulé po celém světě. Je to jediné víno, které se smí honosit značkou Champagne. Jeho základem jsou bílé hrozny Chardonnay. Vinaře z kolébky královského nápoje nic nenaštve víc, než když jim kdokoli vypráví o „šampaňském“ z Kalifornie nebo z Ruska.
Televizní dokument vyrobený ve spolupráci s firmou Frmol nabídne postup výroby šampaňského z nejrůznějších úhlů, navíc zavítá do restaurace, kde se pomocí tohoto originálního nápoje vytvářejí zajímavé kulinářské kreace. A už je řeč o lanýžích. O lahůdkových podzemních houbách se zmiňuje dokonce Bible. V historických dobách si na nich pochutnával císař Claudius, později dvořané Ludvíka XIV. V 17. století píše proslulý gastronom Jean Antheleme Brillet-Savarin o lanýžích jako o afrodiziaku a nazývá je démantem.
Lanýže se stále hledají původní metodou, která každému zvyšuje hladinu adrenalinu. Začátek akce začíná zvoněním zvonů ve vesnicích v blízkosti lesa. Sběrači využívají vycvičené psy a prasata. Plodnice lanýžů jsou nepravidelné, hrbolaté o průměru okolo půl decimetru. Nacházejí se kolem třiceti centimetrů pod zemí. V každém případě patří jejich konzumace k vrcholným kulinářským zážitkům.
Ale aby celý pořad nebyl jen o jídle a pití, duchovní potravou budiž zmínka o věhlasném malíři, impresionistovi Augustu Renoirovi. Také on patří k Champagne, protože v téhle božské krajině nějakou dobu žil a namaloval tu řadu úchvatných pláten. Kdysi švadlenka, poté modelka a později Renoirova manželka Aline Charigot přesvědčila manžela, aby pobývali v její rodné vesnici Essoyes. Manželé tam koupili dům, Renoir si nechal v zahradě postavit ateliér, v okolí pak našel atmosféru, rámec, světla a barvy pro svoje obrazy.
„Champagne je kraj navýsost inspirativní,“ říká druhý průvodce Miroslav Donutil. „Je krásné v něm pobýt a nechat se okouzlit všemi jeho přednostmi. Dlužno dodat, že k šampaňskému, k lanýžům i k Renoirovi mám vztah velmi pozitivní...“
Text: Jiří Moc, foto: archiv ČT, profimedia.cz
Převzato z časopisu ČT+