S Jiřím Bartoškou a Miroslavem Donutilem na ostrov Vanua Levu za azurově modrými korálovými lagunami, panenskými pralesy, kanibalskou minulostí melanéských Fidžijců a hinduistickými rituály potomků smluvních dělníků, přivezených z Indie na ostrovy Brity

Souostroví Fidži má pověst pacifického ráje zejména díky bílým plážím lemovaným střapatými korunami kokosových palem, azurově modrým korálovým lagunám, panenským pralesům a pohodlí luxusních hotelových resortů. Vanua Levu, druhý největší fidžský ostrov, byl v minulosti známý jako Santalový ostrov kvůli masivní těžbě santalového dřeva. Kamera zavede diváky mimo blýskavý svět luxusních resortů, na skutečné Fidži. Na převážně domorodém jihovýchodě se střídají panenské deštné pralesy s kokosovými plantážemi a pohádkovým výhledem na oceán. Ještě v polovině 19. století zde Melanésané praktikovali kanibalismus. Náčelníci trestali „konzumací“ nepřátele zabité nebo zajaté v boji. Slavný náčelník Undre si za každého snědeného člověka dával stranou kámen. Po jeho smrti jich bylo napočítáno 872. Z dob dávných kanibalských rituálů se do dnešních dnů zachovalo jen několik posvátných kamenů ozdobených petroglyfy a zvyk pití kávy, halucinogenního nápoje z kořene pepřovníku opojného. Západní část ostrova Vanua Levu je naprosto odlišným světem. Žijí zde převážně Indové, potomci smluvních dělníků přivezených na ostrovy Brity před více jak sto lety. Ti si s sebou ze staré vlasti přivezli i svá náboženství a zvyky. Jedním z nejposvátnějších míst indické komunity je třímetrová Kobří skála v hinduistickém chrámu Naag Mandir. Lidé věří, že dokáže vyléčit nemoci a neplodnost. Podle pověsti skála neustále roste, takže střecha chrámu musela být několikrát přestavována. Vztahy mezi melanéskými Fidžijci a Indy jsou však už od koloniálních dob pokřivené, což s sebou přináší napětí, doprovázené občasnými nepokoji. To je snad jediná černá skvrna na jinak téměř dokonalé pohlednici z tropického ráje.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2020
 P ST HD
ŽánrDokument