Bývalý nejvyšší představený dominikánů v Česku působí v tuzemské církvi jako závan svěžího vzduchu v dlouho nevětrané místnosti. Odkud čerpá inspiraci a co je zdrojem jeho energie? Režie A. Lederer

„Nejspíš jsme v době, kdy jistá dějinná podoba církve odchází.

Církev, která se považovala za bohatou svou morální úrovní,

církev, která se považovala za sytou svým věděním,

církev, která se usmívala na svět, jistá svou mocí.

Snad přichází církev chudá, která čeká na milost svého Pána,

církev hladovějící po pravdě evangelia,

církev, která pláče s utlačovanými tohoto světa.“

Výrok Benedikta Mohelníka dobře ilustruje víru a odhodlanost, se kterou se dívá do budoucnosti katolické církve. V době, kdy jsou mnozí znejistění a mají spíše tendence uzavírat se do vlastního ghetta, otevírá tento muž pomyslná okna tuzemské církve impulsům ze zahraničí i z většinové „necírkevní“ společnosti.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2019
 P ST AD HD