Stravování
„Kdo jednou denně jí, je bůh, dvakrát denně jí člověk, kdo jí třikrát, je zvíře,“ zněla kázání proti obžerství. Od 18. století se už kázáním navzdory jedlo pravidelně třikrát denně a z oběda se stalo nejdůležitější jídlo dne.
Základ jídelníčku představovala kaše z různě hrubého drceného obilí, která ještě v první polovině 19. století byla na venkově běžnější než chléb.
Z ječmene, žita, někdy i ovsa, se pekl chleba. Chléb, boží dar, byl spojen s rituály – před nakrojením se udělal na kůrce kříž, bochník musel být správně krájen, krajíc nesměl spadnout na zem. Plýtvání bylo naprosto vyloučeno. Chleba se pekl obvykle jednou za 3 týdny.
Nejzákladnějšími potravinami v dělnické domácnosti byl chléb, brambory, luštěniny, káva, kroupy, krupky, jáhly, rýže, mouka, krupice, sušené ovoce a houby. Mléko se používalo málo, jen do kávy nebo pro malé děti. Podobně málo se využívala vejce. Občas se v dělnické rodině objevil tvaroh, z kterého se pak dělal sýr. Z tuků se využíval lůj, hlavně jako jíška do polévky. Maso mívali dělníci na stole jen v neděli. V jídelničku dělnické rodiny bylo i překvapivě málo ovoce a zeleniny. Nejvíce se využívalo zelí, za ním následovala cibule a česnek.
Minimum potravin měli dělníci z vlastních zdrojů, skoro vše kupovali. Mimo vaření doma, mohli ještě jíst ve stravovnách, pouličních kuchyních nebo jídelnách. Dělníci ovšem neutráceli moc peněz za jídlo „venku“.
