Playtime

Brilantní humorně-poetická vize moderního světa. Stylisticky nejodvážnější film Jacquese Tatiho v restaurované verzi. Francie/Itálie/1967.
Scénář, režie a hlavní role Jacques Tati. Dále hrají: J. Lecomteová, B. Denneková, G. Montant a další
V původním znění s titulky

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Jacques Tati se na svůj životní opus Playtime připravoval celých deset let, doslova mu tuto část svého života obětoval. Zřekl se autorských práv na tři slavné filmy z padesátých let, aby tak mohl natočit svou satiru o zmechanizovaném, odcizeném konzumním světě, o svém pohledu na společnost. Zdaleka ani netušil, jak svým pronikavým viděním předjímá budoucí vývoj. Vleklé finanční problémy však měnily stopáž filmu. Z původních 152 minut, promítaných v roce 1967, donutili američtí producenti zkrátit film až na pouhé 93 minuty, a dopustili se tak nenapravitelných škod. Teprve nedávno se podařilo Francouzům vykoupit tento film, který je součástí jejich filmové historie, a zrekonstruovat ho ve stopáži 125 minut.

Tati nechal pro svůj obraz odcizené společnosti vystavět monstrózní kulisy, jakési ultramoderní město v americkém stylu, středobod, v němž se střetávají symboly, které moderní civilizace považuje za vrchol a naplnění lidských životů: noční kluby, drugstory, hudba, mrakodrapy, eskalátory ústící v kafkovský sebezničující svět. A uprostřed této jazykové, kulturní a pseudohodnotové změti, ve které vše splývá v jakýsi monotónní, nevýrazný šum, se pohybuje pan Hulot, průměrný, lehce popletený Francouz, s dlouhým pláštěm, kloboukem a dýmkou, které symbolizují starý svět.

Futuristická vize s minimem skutečně důležitých dialogů opět přesvědčuje o Tatiho talentu a genialitě, jako pozorovatele světa a vizionáře světa budoucího. Playtime (na plátně uváděný jako Play Time) je prvním a jediným francouzským filmem, který byl natočen ve formátu 70 mm.

Originální názevPlay Time
Stopáž115 minut
Rok výroby 1967
 T 4:3
ŽánrFilm