První hasiči v historii

S ohněm bojoval člověk už od pradávna. První hasiči existovali už ve starověkém Římě. A první primitivní stříkačka k hašení ohně byla vynalezena dokonce už ve starověkém Egyptě.

Po zániku Římské říše však protipožární ochrana na dlouhou dobu upadala.

Středověk: hasí celé město

Nebezpečí požárů se začalo zvyšovat ve středověku se vznikem prvních měst, zhruba od 12. století. Ve staveních se často používal otevřený oheň na topení a vaření, střechy byly ze slámy nebo jiného hořlavého materiálu a domy ve městech byly na sebe natěsnány a odděleny jen úzkými uličkami. Oheň se tak při požáru rychle šířil. Požáry byly proto obávané a byla vydávána nařízení, jak jim zabránit a jak se v případě požáru chovat.

Různé obce měly své vlastní požární řády, které ukládaly obyvatelům pod přísnými tresty povinnosti pro případ požáru. Například nejstarší pražský statut O ohni byl vydán počátkem 14. století. Ve středověku a raném novověku museli obvykle hasit všichni obyvatelé města. Oheň se oznamoval vytrubováním nebo zvoněním. Nato se museli všichni seběhnout k ohni se svými nádobami a pomůckami k hašení a společnými silami hasit. Kdo by snad k ohni neběžel, toho čekala pokuta.

Speciální povinnosti se ukládaly příslušníkům cechů, zejména těm, kteří pracovali s ohněm, jako například kováři. Protipožární náčiní bývalo jednak uloženo v obecních prostorách, jednak jím musela být často vybavena i jednotlivá stavení. Jednalo se obvykle o kožené nádoby na vodu, žebříky a háky na strhávání střech. K hašení se využívalo ručních stříkaček a jako zdroj vody často sloužila nejbližší kašna.

Změny přišly s obdobím vlády Marie Terezie a Josefa II. v 18. století. Snaha o centralizovanou vládu se projevila i v protipožárních opatřeních. Byla zavedena jednotná nařízení, která stanovovala i způsob výstavby domů, zákaz dřevěných komínů a důležitou roli přisuzovala kominíkům jako kontrolorům komínů. Na mnoha místech v zemi však ještě dlouho nebyla tato ustanovení naplněna, protože chudí obyvatelé si nemohli zděné stavby dovolit.

První organizovaní hasiči u nás

S rozvojem průmyslu a měst v 19. století je stále více patrná potřeba stálých, organizovaných hasičů. První profesionální hasičský sbor v českých zemích vznikl v Praze 23. března roku 1853. Šlo o skupinu metařů, kteří byli vycvičeni k obsluze stříkačky, zároveň ale stále vykonávali i práci metaře. Od zametání ulic byli tito hasiči zcela odděleni až roku 1866. V Brně vznikl placený hasičský sbor roku 1864, v Českých Budějovicích 1866 a v Plzni roku 1869.

Důležitou roli však hráli i dobrovolní hasiči. První sbor u nás, a zároveň první v rakouských zemích, byl založen v Zákupech roku 1850. Tyto sbory mohly vznikat díky uvolnění společenských poměrů po pádu Bachova absolutismu, jež přinesl spolčovací a shromažďovací právo. V menších městech, která si nemohla dovolit profesionální hasiče, tak vznikaly jednotky dobrovolníků. Modernější stříkačky při hašení potřebovaly odborně vyškolenou obsluhu, na niž již nestačili lidé, kteří se nahodile seběhli k požáru.

Sbor v Zákupech byl německý; první český sbor dobrovolných hasičů vznikl ve Velvarech roku 1864. Následovala další města, jejichž dobrovolné sbory pomáhali cvičit pražští profesionální hasiči. Počet sborů dobrovolných hasičů tak stále narůstal, v roce 1876 zde již bylo 561 sborů se 40 183 členy a roku 1886 již 1827 sborů s 93 410 členy. Rakouská monarchie však na takové sdružování českých obyvatel hleděla s nevolí.

Dobrovolní hasiči nebyli placení, jejich činnost ale byla dotována obcemi. I tak měli ale zpravidla nedostatek prostředků. Proto se věnovali i různým doplňkovým činnostem, jako například kulturním aktivitám, aby si zdroj příjmů navýšili, což přetrvává dodnes. I za první republiky byli profesionální hasiči jen v několika největších městech, zato u dobrovolných hasičů již bylo kolem půl milionu obyvatel.

Za protektorátu byl roku 1942 zřízen Regiment požární policie Čechy – Morava, podléhající říšskému velení, na konci války se však rozpadl. Důležitý zákon byl vydán roku 1950 a stanovil, že profesionální hasiči mají být zřízeni ve všech městech s více než 50 000 obyvateli nebo i jinde, pokud o tom rozhodl krajský národní výbor. Reorganizaci hasičstva přinesl zákon o státním požárním dozoru a požární ochraně v roce 1953. Řízení požární ochrany bylo přiděleno ministerstvu vnitra. Hasiči byli po nástupu komunismu přejmenováni na požárníky – to mělo značit změnu oproti minulosti a odstranit negativní konotace, které se s pojmem hasič spojovaly. Také měl nový název značit širší náplň práce, než jen hašení. Po pádu komunismu se vrátil název hasiči.

Hasiči v současnosti

Od 70. let minulého století se postupně měnila hlavní náplň hasičů – kromě hašení požárů se jí stále více stávaly technické zásahy. V současné době tak už větší část činnosti hasičů tvoří zásahy u dopravních nehod, při živelních katastrofách, vyprošťování osob a podobně.

Dobové pořady o hasičích z 80. let:

videoPožáry v roce 1985
...
video video

Požáry v roce 1985

videoVybavení hasičů pro technické zásahy
...
video video

Vybavení hasičů pro technické zásahy

videoCvičení zásahu hasičů v bytě
...
video video

Cvičení zásahu hasičů v bytě

Roku 1985 byl vydán zákon o požární ochraně, který dosud platí, i přes některé novelizace. Stanovuje povinnosti firem i fyzických osob v této oblasti a kompetence hasičů v dozoru nad jejich dodržováním. Roku 2001 pak hasiči dostali na starost i oblast civilní ochrany a stali se základní součástí integrovaného záchranného systému.