L. v. Beethoven: Fidelio
Génius světové hudby Ludwig van Beethoven (1770-1827) si podle dochované korespondence a pramenného materiálu nejvíce cenil své jediné opery Fidelio. Tak jako císař Napoleon I. pronikl vítězně se svými vojsky na počátku 19. století do středoevropského prostoru, tak i tato původně tříaktová opera přišla do Vídně z Francie, protože její literární základ tvoří německá verze Bouillyho libreta ke Gaveauxově zpěvohře Leonora aneb láska manželská z roku 1798. Není bez zajímavosti, že Beethovenova zpěvohra měla světovou premiéru pouhých 12 dnů před bitvou tří císařů u Slavkova. Konala se 20. listopadu 1805 v divadle Na Vídeňce. Její název se spolu s kompozičními úpravami v příštích devíti letech častokrát proměňoval, až se ustálil na titulu Fidelio.
Děj Sonnleithnerova libreta se odehrává ve vězení nedaleko Sevilly. Španělský šlechtic Florestan (J. Kaufmann) byl uvězněn do žaláře, kam se za ním vypravila jeho oddaná manželka Leonora (A. Pieczonka) v přestrojení za mladíka Fidelia, odhodlaná jej osvobodit za každou cenu. Vše zkomplikuje zlotřilý guvernér Pizzaro, který chce Florestana zavraždit, ale i žalářníkova dcera Marcelina, jež má oči jen pro spanilého „chlapce“. Trochu nám to připomíná děj našeho Dalibora, ale drama záměn ženy za muže jde napříč dějinami celé opery a divadla vůbec. Vždyť jeho počátky můžeme hledat u Shakespeara, možná i dříve. K opeře existují čtyři předehry, z nichž nejznámější je Leonora 3, která se často samostatně uvádí na koncertním pódiu, nebo podle zavedené divadelní praxe se vkládá před poslední obraz této zpěvohry.
