Il Divino Boemo

Josef Mysliveček (*9. 3. 1737 – †4. 2. 1781) se zařadiů k těm vzácným Čechům, jimž se podařilo dobýt svět. I když sám za své úspěchy nesl krutou daň. Syn bohatého pražského mlynáře se stal mistrem tohoto řemesla, již od dětství však tíhnul k hudbě a hře na housle. Studium hudební kompozice v něm vzbudilo touhu zavítat do italských Benátek. Tam se mu podařilo pokračovat ve studiu hudby a velký úspěch vzbudilo uvedení jeho první kantáty Zmatek na Parnasu. Také jeho další díla si okamžitě získala srdce a sluch Italů a už po dvou letech mu místní obyvatelé věnují vznešené přízvisko Il divino Boemo. Kromě oper se uplatnil jako obdivovaný autor řady oratorií, působil v největších operních centrech v Itálii a stal se důvěrným přítelem Wolfganga Amadea Mozarta. Sedmdesátá léta 19. století byla vrcholem jeho tvůrčí dráhy, ke konci dekády se však u něj začaly objevovat příznaky venerické choroby. I přes její závažné fyzické příznaky se nevzdával skládání a dirigování oper a věnoval se hudbě až do konce svých dnů. Věčný odpočinek nalezl na hřbitově u kostela San Lorenzo in Lucina v Římě, jeho hrob však byl objeven až po několika staletích. Nevšední průřez Myslivečkovým životem doprovázený skladatelovými díly a pocitovými evokacemi skrze výtvarné umění jeho éry je dílem režiséra Jaromila Jireše. Jeho dokumentární snímky o autorech vážné hudby neztrácejí díky vytříbenému filmovému citu v propojení hudební a vizuální složky ani po desetiletích svou působivost.