Moderátor Dalibor Gondík: Nesolím patnáct let a cukr nepoužívám vůbec
V pořadu zazní citát starořeckého „Lidé filozofa Démokrita žádají v modlitbách od bohů zdraví, ale nevědí, že sami v sobě mají nad ním moc.“ Souhlasíte s ním?
Jednoznačně! Myslím si, že vlastně vše máme ve svých vlastních rukou. Celý náš život. I naše zdraví a je na nás, jak s tím celým darem, který máme od narození, naložíme.
Jaký je cíl pořadu a s jakou motivací jste do tohoto projektu šel Vy?
Budeme moc rádi, když se nám podaří někomu pomoci. A s naprosto stejným cílem jsem šel do toho projektu já. Koneckonců je to moje životní filozofie. Lidi jsou na světě proto, aby si pomáhali. A je jedno, jestli pomůžu babičce do schodů nebo manželce s nákupem. Prostě to tak musí být. Já to tak cítím.
Diváků se ptáte, zda chodí na preventivní prohlídky ke svému lékaři? Jak jste na tom Vy?
Chodím pravidelně jednou za rok na krev, včetně kontroly štítné žlázy, denně si měřím a zapisuji krevní tlak a chystám se na kolonoskopii.
O Vás je známo, že hodně běháte. Kdy Vás to tak pohltilo?
Po čtyřicítce. Najednou to přišlo a teď už to mám jako rituál. Jsem sám se sebou, se svými problémy, myšlenkami a nápady. Je to fascinující pocit. Denně si hodinu a půl meditovat. Paráda.
Můžete se pokusit vysvětlit, co Vás na běhání tolik baví. Kolik měsíčně naběháte?
Všechno. Samota, pohyb, pot, námaha, kopce, schody, bolest, naštvání, že musím, nechuť, každodenní komplikace, boty, trička, pračka, úsměvy a někdy taky výsměch okolí. A kolik? Snažím se o 400 km měsíčně a už přes rok se mi to daří. Před tím to bylo tak 250 až 300.
Tipuji, že budete dbát o svou životosprávu. Jak moc řešíte, co jíte?
No, docela dost. Ale nijak fanaticky. Prostě do pohody, jak se říká. Mám z jídla radost. Nejím nic povinně nebo podle příruček a moderních publikací. To jsou často rychle nabyté „vědomosti”. Jím, co mi dělá dobře. Nejhorší je vegetarián, který si myslí, že po požití jedné porce řízku zemře. Tak takhle fakt ne…
Netajíte se svou nemocí, změnila Vám právě ona vnímání péče o Vaše zdraví?
Asi také. Ale to hlavní je někde úplně jinde.
V pořadu máte mnoho odborníků na zdraví. Všichni jsou významné osobnosti, ale je někdo koho byste vyzdvihl, protože jste se od něj dozvěděl něco, co Vás velmi překvapilo.
Nemohu nikoho preferovat, všichni byli výborní a odborně na výši. Snad jen prof. Jan Pirk, se kterým si od loňského závodu, kde jsme získali společně titul mistra ČR ve štafetě seniorů nad 250 let (4 dohromady), tykám. Tedy on tyká mně a já se o to lopotně snažím. Ale abych mluvil vážně. Setkal jsem se s odborníky a lidmi, kteří byli všichni na takové úrovni, že netřeba nikoho vyzdvihovat. Uvidíte v televizi.
Zdravotní test národa diváky docela zevrubně otestuje – Vyzkoušel jste všechny otázky na sobě? Jak jste dopadl?
Vyzkoušel a samozřejmě jsem na celé řadě otázek pohořel. Asi jako každý.
Lze říci, že Češi jsou v něčem, co jste testovali, výrazně špatní. Kde jsou nejkritičtější situace?
Podle mého názoru je nejhorší situace se solí a cukrem. A na to jsem nepotřeboval TEST. Stačí mi mé okolí a vlastně i rodina. To je prostě hrůza. Musíme s tím vážně všichni něco udělat. Já nesolím patnáct let a cukr nepoužívám vůbec. Je totiž všude tolik, že to není potřeba. Mysleme na to, prosím.
V pořadu soutěží proti sobě věkové kategorie, kterou zastupují známé osobnosti. Kdo si vedl nejlépe?
Všichni byli skvělí, nerad bych někoho vyzdvihoval. Snad jen Matěje Rupperta z Monkey Bussines. Ten byl úplná hvězda. Ve všem!
Často si lidé k narozeninám a různým příležitostem přeji hodně štěstí a zdraví. Asi to není klišé, že?
Vůbec ne! Máme si přát jen to. A já vždy, když píšu smsky, maily, pohledy nebo přání píšu: Hodně úsměvu a radosti - to je asi klíč ke štěstí a zdraví.