Sama doma

Záznam chatu z pondělí 6. února 2023

SK: „Jsou děti, které nemají strach z rozvodů?“

Eva Barešová: „Všechny děti mají ohledně rozvodu koktejl pocitů. Strach je jednoznačně jeden z nich. Rozvod/rozchod rodičů je změna, každého člena rodiny čeká neznámo, obavy z neznáma jsou přirozené i u dobře zvládnutého rozvodu. Otázka je, jestli si dítě může dovolit strach projevovat.“

ANTIMONY: „Co může u dítěte způsobit strach z rozvodů?“

Eva Barešová: „Rozvodu obvykle předchází reativně dlouhé období konfliktu mezi rodiči. Konflint sám o sobě s sním spojené prožívání rodičů vyvolává v dětech obavy. Nejistoty spojené s tím co bude vyvolávají obavy. Děti zvládnou rozvod pokud ho zvládnou rodiče. Je nemožné, aby rodiče neměli v tomto období strach. Strach dětí je přímo úměrný strachu rodičů, o to více u toho z rodičů, který se primárně stará o zajištění potřeb dítěte. Vlastně strach o rodiče a jak to zvládne jeden z nejhorších strachů dítěte.“

STOP: „Jak velký strach obvykle mají děti z rozvodů?“

Eva Barešová: „Strach je pouze jedna z vícero emocí, které dítě v souvislosti s rozchodem rodičů prožívá. Patří tam především smutek, lítost, hněv, pocity viny, bezmoc i ten strach. Emoce se míchají, prolínají, je to koktejl, se kterým si dítě snaží poradit jak nejlépe umí. Míra strachu je odvislá od vícero faktorů mezi ketré patří zvládání rodičů celé té situace, míra strachu rodiče, do jeké míry jsou rodiče vnímaví na potřeby dítěte, jak je zvládají zabezpečit. A hlavně jakou jistotu dítě má, že rozvodem nepřijde o základní jistoty.“

Eliška: „Dobrý den, prosím o radu, 5,5letá vnučka vnímá určitě napětí rodičů kolem rozvodu. Dostává se do bloku, kdy má pocit nucení na čurání a i hodinu se bojí opustit WC, stávalo se jí to i po narození sestřičky, provázeno vše pláčem. Trvá 2-3 dny, pak přejde. Jak jí pomoci. Moc děkuji.“

Eva Barešová: „Dobrý den, je dost pravděpodovné, že vaše vnučkamá napětí vnímá a také jej má. Vy jako babička máte výbornou příležitost vaší vnučce nabídnout prostředí oproštěné od napětí, prostředí kde jí bude dobře, kde může být sama sebou, kde si může ulevit a mít svůj svět. K tomu je ovšem zapotřebí, abyste nikdy neočerňovala ani jednoho z rodičů. Pak můžete podpořit vaši dceru/syna během rozvodu tak, aby on/ana sama to lépe zvládal/a a v tom stresu nezapomínali vnímat potřeby a prožívání vaší vnučky. V tomto věku vaší vnučky jde především o zvládámí rodičů, "opravování" dítěte u psychologů/odorníků není účinné.“

Markét: „Dobrý den, nemusí to být pouze děti. Jsem dospělá, bála jsem se odejít, jakožto jedináček. Nesnáším se, teď to zkouším přes terapie. Od mala nás otec trápil psychicky, tvrdil, jak brzy umře, jak je nemocný. Takže věčně ve strachu. Máma ho neopustila, protože jsem to nechtěla. To si hodně vyčítám, že jsem jim zkazila život. Samozřejmě vím, racionálně, že za to nemůžu... Jen jsem zůstala doma, abych dělala hromosvod. To není dobré. Strach o rodiče je hrozný. Máma pije, dlouho ... Snažila jsem se i aby mohla mít vztah, takže jsem dělala debilní aliby, aby byla šťastná. Chvíli byla a pak už ne. Dítě se snaží dělat tolik, aby byli rodiče šťastní, ale je k ničemu, nedokáže to. To jen kam to vede ... Občas by bylo lepší, kdyby se rozvedli než když spolu zůstali.“

Eva Barešová: „Dobrý den, ano, rozvod někdy může být řešením. A jak píšete, vždy musí rodiče takovou věc rozhodnout a nepřenášet rozhodnutí na dítě, zátěž do života je pak obrovská. Při zvažování rozvodu je dobré vědět, že pokud jsou ve vztahu děti, je rozvod/rozchod velmi velmi náročná a nekončící záležitost. Někdy si dokonce myslím, že práce na dobrém rozvodu je minimálně stejně časově, emočně, energeticky náročná jako práce na dobrém manželství.“

Jana: „Dobry den, již dlouhou dobu zvažuji rozvod. S manželem jsme spolu 13 let. Máme dvě děti (7 a 5 let). Jak vysvětlit dětem co se děje? Ma vůbec smysl cokoliv vysvětlovat? Bojim se, ze se mnou nebudou chtít jit.“

Eva Barešová: „Dobrý den, děti seznamte až/pokud budete rozhodnutá. Je dost pravděpodobné, že vnímají, že se něco děje. Nejistota je i pro děti hrozná věc. Pokud si myslíte, že děti mají obavy je dobré pojmenovat co se děje, ale bez detailů a zbytečného strašení. Je v pořádku jim říct o vašem těžkém období, že něco s tátou řešíte, že řešíte, jak zajistit aby vám bylo lépe... ale v každém případě je vždy ubezpečit, že to vyřešíte, že to zvládnete, že oni mít obavy nemusí. Jako máma máte nanahrditelné místo v životě vašich dětí. Rozhodutí, zda půjdou s vámi či nikoliv by určitě nemělo vycházet z dětí. Musí to být rozhonutí rodičů/ dospělých. A pravděpodobně žádný dospělý nedopustí, aby děti byly bez mámy.“

Jarka: „Je u soudního mediátora přítomen právní zástupce matky? Matka dětí komunikuje jen příkazy sms, soudem s právníkem a soud určil soudního mediátora.“

Eva Barešová: „Dobrý den, mediace je dobrovoný proces. Pokud si jeden z rodičů přeje přítomnost svého advokáta, je na druhém rodiči zda s tím souhlasí, resp zda i za takových podmínek do mediace půjde. Bez advokátů se lépe mezi stranami buduje důvěra, ale tam kde je nenávratně zrtracene mohou být advokáti velmi kontruktivním prvkem při mediaci.“

Eva: „Dobry den, dceri je 25m. S manzelem spolu nezijeme od jejich 15m. Snazime se, aby to na ni nemelo dopad. Oba dva nas moc miluje. S tatinkem se vydaji pravidelne. 1x za 14 dni u nej spi i o vikendu. Zacala jiz dobre mluvit a stale casteji ze pta, kdy tata prijde, jestli s nim bude spinkat a podobne... Prosim, jakou formou zacit dceri komunikovat realitu, ze nezijeme spolu, ze ma kazdy rodic svuj domov? Predem moc dekuji. Eva“

Eva Barešová: „Je velmi dobré pro vaši dceru, že zůstáváte v jejím životě oba. Že i když je tak malá, má její otec vaši důvěru. Nedokážu vám odpovědět na otázku věku. Ale vím, že děti potřebují vědět co je čeká, že jim to dává klid. Jistě bude fajn, když bude vědě, kolikrát se ještě vyspinká než bude s tátou, kolikrát si vyčistí zoubky, nebo/i bude někde doma kalendář ve kterém uvidí kolik ještě nálepek si dá než bude s tátou...“

ANTI: „Může střídavá péče pomoci odstranit u dítěte strach z rozvodu?“

Eva Barešová: „Dobrý den, střídavá péče sama o sobě ne. Vědomí a příslib, že oba rodiče zůstanou v jeho životě, že budou nablízku, že budou dostupní, že je i nadále budou bezpodmínečně milovat... to ano.“

Míla: „Jak můžeme jako prarodiče zasahovat do života vnuček ( období adolescence).Rodiče se rozvedli před rokem. Vnučky žijí s matkou, u otce ( náš syn )jsou vnučky jednou za 14 dní o víkendu. Moc děkuji.“

Eva Barešová: „Dobrý den, asi jste dost odkázaní na rodičích vnuček a jaký čas vám s vnučkami dají. Ovšem nabídnutá NESTANNÁ, milující, podporující náruč prarodiče myslím že dříve nebo později přinese ovoce. Každý člověk takovou podporující náruč vítá, brzy bude vaše vnučka o svém čase rozhodovat sama. Je tedy na vás, jestli vnučce toto umíte nabídnout. Děti se vždy vyhýbají prostředí, které očerňuje jednoho z rodičů nebo je ktirické spíše než podpůrné, tak jen na to pozor.“

Marta: „Dobry den, co byste poradila rodicum/partnerum, kteri chteji rozchod, ale kvuli detem to "odkladaji" na dobu, kdy budou deti vetsi. Dekuji“

Eva Barešová: „Dobrý den, 1) rozhodnutí čiňte kvůli sobě, abyste dětem vaše soužití nikdy nevyčítali 2) využijte čas a enrgii na práci na sobě, na tom, aby vám bylo na světě dobře (nezávisle na druhém rodiči) popř na vašem vztahu - to se nikdy neztratí a pomůže vám to i v přípaném rozchodu, který pak možná nebude potřeba. Krom toho půjdete dětem výbrným příkladem ve vlastním postarání se o svojí pohodu. Držím palce.“

Linda: „Dobrý den, je to 20 let, co jsem odešla od exmanžela, kvůli nejen psychickému ale i fyzickému napadání. Naše 3 děti si koupil a otočil na svoji stranu, a tak u otce zůstali, i když kluky taky fyzicky napadal, dcera byla zavřená v pokoji. Až asi po 18 letech se mi zeptala, kam jsem vlastně šla, proč v domě zůstala beze mne a jak hrozně se bála. Otec pil a syny sebou bral do hospod. Nejstarší syn se vzepřel, nechtěl pracovat, vyhodil ho. 15 letá dcera a 18 letý syn zůstal s otcem. Dceru toto celé hodně ovlivnilo. Je uzavřená a já vlastně nevím ani proč. Nejstarší syn má už děti, je ukotven v životě, ale mladší syn má v životě problémy, nemá svůj domov, dost pije a je agresivní. Ničí se sám a ničí to i mne, že nevím, jak dál. Děkuji. Linda“

Eva Barešová: „Dobrý den, určitě jste v daou chvíli udělala to nejlepsí co jste uměla či co bylo možné. Kdybyste znala Jiné/lepší řešení, řešila byste to určitě jinak. Oceňte se za to!(výčitky nejsou k ničemu dobré). V tuto chvíli už vám nezbývá než důvěřovat, že se syn najde, své problémy bude řešit a vyjde z nich posílen do života. A pracujte na sobě, svém prožívání, aby vás jeho proces, kterým si prochází, neničil ani neznejišťoval, jen tak mu můžete být případnou oporou.“

Andrea: „Dobry den, Je pro dite dobré prostredi kdyz s byvalym manzelem komunikujeme a zijeme v souladu s mym novym partnerem jako by byl muj byvaly manzel muj bratr... normalne jako členove rodiny jen spolu uz nebydlime. I ldyz se nas syn pta proc uz spolu nemůžeme zase bydlet kdyz uz se nehadame... Dekuji za odpověď.“

Eva Barešová: „Dobrý den, určitě je výborné, že s otcem komunikujete a vycházíte a že jste zůstali spolupracujícími rodiči pro vaše dítě. Dítěti nikdy nepřestane být líto, že rodiče dejsou spolu, o to více, když vás vidí spolu vycházet. Jeho stesk přijměte, dovolte mu ho.“